.png)
Pitchuj by SIT Port
Inspirativní příběhy startupistů a rozhovory s odborníky na nejrůznější oblasti spojené s businessem - to je SIT Port podcast! Jsme tady pro vás, ať už hledáte pohodové povídání o inovativních začínajících podnikatelích nebo potřebujete sami radu do začátku. Nalaďte si podcast, který pro vás připravují Terka, Verča, Dominik a Raduš.
Pitchuj by SIT Port
Lukáš Brchl: Český startup Dronetag dobývá svět
Jak byste mohli efektivně koordinovat drony v různých průmyslových odvětvích a zajistit jejich bezpečnost a efektivitu? Poslechněte si rozhovor s Lukášem Brchlem, spoluzakladatelem startupu Drontag. Lukáš nám představí, jak tato technologie pomáhá dronům komunikovat s letovým provozem a jak dosáhla globálního úspěchu, s produkty dostupnými nejen v Evropě, ale i po celém světě.
Jste zakladatel startupu nebo o tom přemýšlíte? Tato epizoda vám nabídne cenné rady a zkušenosti přímo od Lukáše, který sdílí radosti i úskalí podnikání. Probereme, proč je důležité mít hlubší motivaci a jak mohou být veřejné představy o úspěchu startupů často zkreslené. Verča s Lukášem rozeberou význam prestižních žebříčků a zda skutečný úspěch může být měřen i jinými způsoby. Připravte se na inspirativní pohled do světa podnikání a inovací, který vám může změnit pohled na vlastní podnikatelskou cestu.
Pošlete nám zpětnou vazbu, jak se vám podcast líbil.
Děkujeme za to, že posloucháte náš podcast! Sledujte nás na Instagramu @sit_port a na webu sitport.cz.
Thank you for listening our podcast! Follow us on Instagram @sit_port and sitport.cz.
Ahoj, vítám vás u dalšího dílu Sidporck podcastu a mám velkou radost, že je tu dneska se mnou Lukáš Brchl. Ahoj Lukáši, ahoj Veroniko. A Lukáš je taková hvězda současnosti ve světě dronů, řekneme si o tom víc. Časopis Forbes ho zařadil do ankety nebo do ževříčku 30 pod 30, což je velmi inspirativní, a já jsem moc ráda, že tu dnes s námi jsi. A Lukáši, představ nám to, v čem ty podnikáš, co vlastně děláš, jak se jmenuje tvoje firma?
Speaker 2:Tak, já jsem spoluzakonatel startupu Drontech, a v Drontechu se zabýváme bývojem hardwareového a softwarového řešení pro koordinaci dronů, a ideálně tak, aby se mezi sebou nestráželi nebo se neokražovali.
Speaker 1:Dobře. A teď pro člověka, který není úplně technicky založenej co vlastně jste vymysleli, co jste vytvořili a proč to má takový úspěch?
Speaker 2:k Tak, drony se nyní používají už na spoustu průmyslových úkolů, ať jsou to inspekce, nebo jsou to nějaké lety mimo vizuální dosa, ale dost často se drony využívají i pro třeba logistické operace.
Speaker 2:A v moment kdy těch dronů začne být v tom nízkém stučném prostoru víc, tak je potřeba, je začít nějakým způsobem koordinovat, a ty drony můžou být různých typů, různých velikostí, váhových kategorií, a existuje desítky výrobců, tisíce typů dronů, a je teda velmi obtížn systém, kde bys právě ty drony vydělal a kde by si byla drony schopná nějakým způsobem zjít nebo nějakým způsobem notifikovat, případně ve spiči. My jsme se rozhodli, vyřešit tak, že vyvíjíme a máme vlastně na trhu takzvaný dronní odpovídače, což je externí hardware, taková černá krabička od jednoho gramu až do třiceti gramů, kterou si pilot může dát na svůj dron, nebo výrobce dronů si ji může zaintegrovat dovnitř, a tady ta krabička, tady ten kus hardwareu odpovídá nejnovějším standardům v tom droním letectví, tak aby vlastně ty drony, když letějí, dělala viditelnými. Digitálně znamená, ta krabička vysílá do okolí nějaký signál, no, a pak máme softwarovou aplikaci to je protistrana která ta data umí přijímout nějakým způsobem je zprocesovat, umí je prezentovat koncovýmu uživateli, což je ten pilot, ale umí je prezentovat taky systémům řízení letového provozu, které třebují, ty data nějakým způsobem integrovat zvířat zdrojů.
Speaker 1:V jakých vlastně zemích už dneska jste začínali?
Speaker 2:Jste tady v Česku. My sice sedíme v Praze, Evropě, a zbývající 10% různě po světě, ať už je to někde na středním východě nebo je to v Ázii.
Speaker 1:Já jsem chtěla, aby si to takhle představil komplexně, protože my dneska si úplně nebudeme dopodrobná probírat ten biznis jako takový a vlastně to, co vyrábíte, to co děláte. ale já jsem ten dnešní podcast chtěla pojmout jako takový uvážení nad těma strasti, ale i slasti podnikání, v podstatě takovou motivační věc pro někoho, kdo by se do podnikání chtěl pustit. A právě proto se myslím perfektně hodíš ty, protože jsi mladý, inspirativní, energetický člověk, který to opravdu někam dotáhnul. Tak pojďme si říct vlastně, jak jsi se k podnikání dostal.
Speaker 2:Kdy to přišlo. Já myslím, že to bylo tak trochu omylem a že dlouhou dobu se tomu ani podnikání říkat moc nedalo. My jsme se jako parta spolužáků přihlásili na Heketon, a tam jsme se nepřihlásili z toho důvodu, že bychom měli podnikatelskýho ducha, ale přihlásili jsme se tam z toho důvodu, že jsme byli v posledním ročníku na výšce a tak nějak. Jsme nevěděli co s večerem. Tak jsme si řekli, že by bylo fajn, se někde zabavit. A tady na tom hackathonu jsme toho vlastně konečním důsledku moc neudělali, protože, jak říkám, byli jsme zmatený, nešli jsme tam primárně za podnikatelskou budoucností.
Speaker 2:Nicméně, v moment kdy organizátoři toho hackathonu od nás očekávali nějaké výsledky nebo výstupy, tak jsme trošku spanikasili a reálně jsme jako ten team pěti lidí začali něco vymýšlet a začali jsme něco dělat. A pak jsme jednu tu kategorii na tom Hekatonu vlastně vyhráli s tím našímkali. Hele, jako nám se ten váš mladý tým líbí. My tedy podporujeme jako začátečníký projekty studenty. Ale nechcete si o tom poslechnout víc? tak asi nemáme co ztratit. Tak se pojďme potkat, a oni nám řík tohle je nějaký náš program. My tady nabízíme prostě nějaké třeba prvotní financování, nic za to nechceme, jenom abyste prostě to, co děláte, mělo v hlavu apetu. Tak jsem si říkal OK, tak to zní fajn. Ptal jsem se o ostatní lidi z toho týmu kdo o to má jenom dva Popili. Jsme tu přihlášku, dostali jsme to prvotní financování a až pak bych řekl, že to mělo něco společného s podnikáním. Ale výsledku ta cesta, než jsme začali dělat něco, co mělo v hlavu a pak to byla velmi dlouhá a tevnitá.
Speaker 1:Tak Takže 24. Jo 24. A kdy jsi o tom poprvý začal uvažovat, že se teda chýlí k něčemu?
Speaker 2:že to má fakt budoucnost. No, já bych řekl, že první dobrý impuls, že to, co děláme, umíme odprezentovat, byl moment kdy jsme dostali peníze toho inkubátoru, což byl vlastně červen 2019. To bylo sedm měsíců po tom hackathonu. Takže, sedm měsíců po tom hackathonu my jsme dostali tady ten typ financování. To bylo vlastně 50 tisíc euro A to jsem si říkal OK, tak když se kouknu na těch dalších dvanáct projektů, který se tam hlásili a třeba se tam hlásili jako podruhy, tak asi jsme buď to měli jako velký štěstí anebo to, co jsme vytvořili, vlastně dávalo hlavu a potu. Tak moment kdy se asi říkal OK, tak teď začínáme něco vytvářet, tím, jak jsme byli neskušený a tím, jak jsme vlastně vůbec neměli žádný podnikatelský zkušenost, ale neměli jsme ani moc těch zkušeností z vývořili produkt. To je jako extrémně dlouhá doba. Takže vlastně od začátku k produktů, než jsme opravdu byli schopni něco prodat, tak to trvalo tři a půl roku.
Speaker 1:Udělal bys to dneska něco z toho, jinak Chybělo něco tomu, aby to.
Speaker 2:Já si myslím, že tenkrát to vlastně nešlo moc řešit jinak, pokud bychom nesehnali další zkošený lidi z toho oboru, což tady v Čechách jí prostě moc není. Takže s ohledem na to, jakýma prostředkama jsme operovali, tak si myslím, že to moc urychlit nešlo, že to moc urychlit nešlo. Kdybychom fakt měli seniorní lidi já jsem už předtím měl třeba nějaké své vlastní podnikání za sebou tak by to asi šlo rychleji. Ale v ten daný moment jsme si prostě vzali příliš velký touto na příliš neskušený tým.
Speaker 1:Ty jsi říkal, že předtím už si nějakým způsobem zkušenost s podnikáním měl. Takže v tobě ta touha podnikat nějak od začátku byla zakořeněná, nebo to prostě vznikalo nějak impulzivně.
Speaker 2:Tak mě vždycky bav ně nějakou budoucnost říkám. Nevím jestli bych tomu úplně říkal jako podnikání. Vyvíjel jsem nějaký svoje vlastní aplikace, který jsem pak chtěl jako monetizovat, ale nikdy jsem se k tomu vlastně jako reálně nedostal. Takže já bych spíš řekl, že v po tom, co jsme byli vlastně oceněni tím grantem toho inkubátoru I, do té doby to všechno bylo furt takový jako hraní, ale tohle byl nějaký. Měl bychom první závazek toho. Ok, já se bychom to měli začít myslet vám.
Speaker 1:Kdo bys tebe byl, kdyby jsi nepodnikal.
Speaker 2:Co bys? Myslím, že bych se možná šel asi zašít někam do korporátů, kde bych udal hrozně moc peněz a nedělal. A pak si myslím, že by mě to za pár let přestalo bavit, a stejně bych asi zakládal něco vlastního.
Speaker 1:No, takže vlastně potvrzuješ trošku tu myšlenku, že je pořád nějaký pudy nebo jak ty vnímáš vlastně to, co je nejdůležitější pro to bejt úspěšný podnikatel, jaký třeba povahovej rys nebo jde to nějak takhle z obecní. Taky se setkáváš se spoustou lidí z biznisu.
Speaker 2:Je něco, čím si jsou všichni podobní. Myslím si, že musí být notně ten nejsítřejší člověk v místnosti, ale myslím si, že si to prostě musí jako vydřít. Zároveň, když už tamto nasazení má, tak musí mít prostě jako buď to velmi dobrou intuici anebo štěstí, že si prostě vybere obor nebo problém, který se ukáže, že jako problém podnikatelsky zajímavý je. Existuje spoustu lidí, co ten zábal mají, ale strašně dlouho pivotují, než prostě najdou ten product market fit. My jsme na tady to vlastně měli štěstí, že jsme ten product market fit vlastně našli hned, respektive my, když jsme začínali, tak ten trh neexistoval, ale v moment, kdy už jsme prodávali to řešení, tak jsme mědou ten product market fit a třeba už nejsou natolik flexibilní, aby opravdu ten svůj nápad trošičku odvořili, a nechají se strhnout tím, že jo, tak, mně to jako nevyšlo, já na to kaštu budu dělat něco úplně jako jiného, nebudu se nechat zaměstnávat.
Speaker 2:Asi Myslím, že čím krát to člověku nedojde, nevíte, tak tím více těch zkušeností má a zvyšuje vlastně tu svoji budoucí úspěšnost. Ale velmi těžko se to dá takhle jako z obecní, velmi těžko se to dá vlastně jako pofopit, když člověk prostě třikrát mu nějaký projekt neuspěje, tak jako málo kdo umí vstát a dělat podobnou verzi počtu.
Speaker 1:To rozhodně, a já bych se ráda asi odpíchla od toho, co jsi teď říkal, protože říkal jsi, že vlastně jít do podnikání s tím, že chci fakt uspět, znamená počítat s extrémním nas, tak jak to je, jak vypadá tvůj den, kolik hodin denně ty strávíš v práci.
Speaker 2:Teďka nebo na začátku?
Speaker 1:No, na začátku i teď.
Speaker 2:Hele, na začátku já jsem zase měl, řekněme, obrovské štěstí v zázemí, které mi bylo poskytnuto. Já jsem byl schopný každej den pracovat od rána do večera. Takže jsem se typicky zbudil o sedm po půlnoci, jsem ulehal do postele a takhle každej den, včetně víkendu, a vlastně o mě bylo postaráno, nemusel jsem řešit jílo, nákupy. Takže to byl prostě štěstí, že jsem tomu opravdu mohl věnovat veškerý svůj čas. A takhle jsem to měl vlastně několik let, že jsem opravdu neměl žádné koníčky, zájmy, rodinu jsem neviděl, prostě nějakým způsobem jsem na to makal od rána do večera. Jsem na to makal od rána do večera. No, a potom se tady ten režim trošičku rozpadl. Takže já jsem objevil si nějaké samozřejmě zdravotní komplikace a problémy s tím osobním životem. Takže pak najednou toho času na tu práci jsem měl na jeně. Ale i teďka vlastně tomu věnuju každej den. Teď se bavíme o tom, že dronteku bude 6 let za 2-3 měsíce, a já vlastně stejně každej den ráno vstanu, každej den k tomu sednu a jako lidně tam těch 70-80 hodin vytmě udělám.
Speaker 1:Jak moc je těžký, když víš, že ten projekt v podstatě má takovouhle naději na úspěch a už se do toho ponoříš, najít ten balans. Ty jsi říkal, že jsi si prošel potom i nějaký zdravotní problémy, podobně že ti topka Našel jsi si třeba něco, nějakou relaxační techniku nebo něco, co tě vyklidňuje, nebo co je pro tebe taková známka toho, že teď hle Lukáši brzdí, už si nějakou tu hodinu od počítače zase odpočni nebo nedělej, jak to vy máš.
Speaker 2:To je velmi tě. Jsou propagáteři tady toho work and life balance a bojujou za tu udržitelnou cestu budování věcí. Ale já si osobně myslím, že kdybychom na začátku řešili work and life balance, tak ten projekt možná vůbec nevznikne. Teď už si myslím, že je ve fázi, kdy já bych se s toho měl jako tahovat a řešit udržitelnost, což se snažím nějakým způsobem udělat. Ale na začátku si myslím, že prostě něco jako work and life balance kdyby existovalo, tak v našem případě by z toho nic nevzniklo. A jedinou relaxač činnost, kterou já mám, respektive jediné místo, kde já si umím odpočnout, tak je sauna, protože tam se typicky soustředím na boji o přežití a je jediné místo které mi pomáhá nemyslet na tu práci a můj mozek tam umí vypnout.
Speaker 1:Je to podle tebe to nejtěžší na podnikání najít v sobě tohle, vlastně hecnout se, i když se ti třeba to by se evidentně chtělo, chtěl si tomu ten čas obětovat, ale v situaci, kdy vlastně třeba nemáš úplně takový podnikání, najít v sobě tu kuráž a prostě jít přes sebe.
Speaker 2:Já si ještě myslím, že jako spoustu lidí to pracovní vypětí jako nezvládá. A teďka, já nechci říkat, že mám jakoukoliv jako super schopnost, ale většina těch lidí, kteří dlouhodobě jako fakt hodně pracují, tak prostě do ruka vyhoří, většina těch lidí to jako nezvládne. Já mám jako ten problém. Samozřejmě pocituju taky, že už nejsem tak efektivní. Kdykoliv kterými zadávají kolegové a mě se nechtějí dělat, tak je pravděpodobně nikdy nedostanou. To je prostě součástí toho, že už nejsem schopný odpovědět jakýkoliv otázku. Ale ten můj recept a to, že obětovat tomu úplně všechno a doufat, že to vyjde, prostě nemusí fungovat na každýho. Někdo by to úplně v pohodě vybudoval s fulltimem, aby se obklopil šikovnějšíma, zkušenějšíma, talentovanějšíma lidma. Fungovalo by to. V naší situaci to bylo velmi složitý, protože jsme měli malý tým, vzali jsme, siěli, byl vlastně náš čas. Takže za mě se to asi dalo udělat jinak, ale neměli jsme prostě neomezený prostředky.
Speaker 1:Když bys si nějak zhodnotil, co pro tebe přináší třeba největší výhody v podnikání kontra ty nevýhody, jak to vnímáš?
Speaker 2:No, to zase záleží asi na typu člověka, ale pro mě je důležité to, že vytvářím věci, které tř Potenciálně může prostě změnit to, jak nad tím nízkým vzdušným kosterem dronů přemýšlíme, a to je ten za mě faktor, který drivuje to, proč já to dělám. My zase, kdybychom začínali jako parta spolužáků, který jdou odnikat z toho důvodu, že budou jednou jako velmi, velmi bohatý, tak bychom nikde nikam nedošli, protože ten satisfaction moment, kdy si z toho člověka opravdu odnáští peníze, je extrémně daleko, a to už se dá prostě jednoduše ji zbohatnout, jako na jiných věcech.
Speaker 1:A to si řek jako poměrně fakt zásadní myšlenku, protože si myslím, že ta motivace, že teda se finančně zajistím, je pro spoustu lidí ten hnací motor na začátku, že do toho jdou.
Speaker 2:No, ono si to tady spoustu lidí myslí, protože dost často vidí ty zprávy o těch jako obřích investicích, vidí ty exity, vidí tu startupovou scénu jako foundry, co si chodí užívat na startupový akce a fotí se v drahých autech. Ale to je strašně, strašně zkreslená představa jako reálně bych. Kdybych si měl generalizovat já to nedodělám, ale kdybych si měl generalizovat já, tak ty věšní voundry vždycky člověk nepotká, protože prostě se nepotřebuji ukazovat, záležím na to, vytvářet ty věci a ne si někde leštit svoje.
Speaker 1:A když jsi hovořil o tom, že ta viděna toho nějakého finančního zajištění je daleko, tak vy už přece jenom za sebou máte obrovský kus. Jaké třeba na tom vaše firma aktuálně, Jaký jsou třeba prodeje vaší firmy? Můžeš nám to říct? nevadí tě to?
Speaker 2:My jsme za poslední rok prodali asi 30 tisíc zařízení, měli jsme přes 50 milionů korun v rák, dostali jsme se do zisku, ale vlastně veškerý ten zisk investujeme do dalšího růstu. Takže kdybych to měl říct úplně tak jak to je, kdybych to měl říct úplně tak, jak to je tak foundry jsou pořád rádi, že si vyplácí nějakou mzdu, ale stále jsou to ty nejhůře placený zaměstnanci ve firmě Často hůře placený i než brigádníci nebo korupsci. Wow, ale ty víš, jasně?
Speaker 2:Jakoby, 6 let od toho, co jsme začali, a to není dostat toto jako není o tom, že my bychom ty peníze jako neměli, ale ta naše motivace jako founderů je jiná. a zároveň, pokud si třeba já nad tím přemýšlím, takže pokud já si mám vyplácat nějakou adekvátní odměnu, anebo si k sobě najdu dalšího šikovného člověka, já radši investuju ty peníze do toho, že si najdu toho člověka, než abych to investlastně do sebe.
Speaker 1:To jsou hrozně fajn myšlenky. Já ti děkuji za dne, že je s náma sdílíš. A měl jsi nějakou krizi v podnikání, kdy jsi si řekl já na to peču, prostě nejdu od toho, budu dělat něco jiného. Potkalo tě to někdy.
Speaker 2:My nějaký patentový spory nebo úplně poslený balíky s tisíce zařízeníma anebo prostě tisíce zařízení na Pekuartru a spousty naštvaných zákazníků. Já bych řekl, že těch problémů míváme poměrně dost, už jenom z toho důvodu, jak to řešení je komplexní. Ale nikdy to nebylo tak, že bych řekl hle, prostě končíme nebo jdeme dělat něco jinýho. Typicky kolegové mi často říkají, že jsem ten nejklidnější člověk v místnosti, což je na jednu stranu dobrý, ale na druhou stranu občas asi by bylo fajn, to třeba výdrajovat nebo říct tady ty nás vytočili, tak pojďme s nima zatočit, když nám někdo něco skopíruje nebo nás někdo nějak parazituje.
Speaker 1:Takže byly krize, ale ustáli jste to a vnímal jsi to jako součást cesty.
Speaker 2:dá se říct Jo, já si myslím, že bez těch krizí to není, a člověk se musí podle mě s tím naučit, s tím neúspěchem. Se musí naučit, nějakým způsobem pracovat a říct faj, fajn. Tak byla to velmi drahá životní lekce, kterou jsem si opravdu velmi zaplatil, ale teď alespoň vím, jak to udělat. Jako jinak Nemyslím, že kdokoliv by znal postup na to, jak vybudovat servu, jak vybudovat startup. To je prostě celý nějaký životní příběh celý nějaká lekce, který vlastně každej den se učíme, jak to dělat lépe.
Speaker 1:Souhlasím, sama podnikatelka, i když teda v mnohem menší měřítku než ty, a myslím si, že je to hodně i o intuici, o tom navnímat tu vlastní cestu, a i když my se jenom tak, každej si to stejně prožije nakonec po svém, a je to tak správně.
Speaker 2:Je to tak správně určitě.
Speaker 1:Když se vrátíme teď na hackathon, představ si sám sebe v těch 24 letech, jak jsi říkal, jak tam stojíš a jak moc se liší to, co djná, anebo se to v podstatě jako proměnilo.
Speaker 2:Já si myslím, že bychom jako jeden z takových atypických příkladů, kdy ta provodní myšlenka je furt stejná, my dokonce tu prezentaci z toho hackathonu máme nahranou. Občas jí pouštíme jako pro obaveď, ale ty vize, co my jsme tam měli, jsou vlastně stále stejný. To znamená věci jako koordinace dronů ve vzdušném prostoru, aby mohly být prostě operovaný efektivně a bezpečně. To tam furt je. Samozřejmě, to, co se změnilo, je, jakým způsobem to řešíme a na jaké vlastně škále, jakým technologickým řešením a podobně. Ale my jsme podle mě jeden ze vzácných úkazů jako firm, která nějakým prapodivným způsobem měla to štěstí, že nemusela pivotovat a neměla ten problém s tím product market fit.
Speaker 1:Ty osobně používáš nějaké věci, které ti vlastně dávají tu možnost, vidět, jaký kus práce je za sebou.
Speaker 2:Někdo má tabuly, kdy jako ráno otevíráme pobočku na Tajvanu, odpoledne dodáváme stovky zařízení do Spojených Arabských Emirátů a večer si voláme z Police Department z USA. Čili jako nejsme schopní se nějakým způsobem ohlédnout za to, co jsou nějaké jako velký úspěchy, protože všechno je to jeden velký kumulovaný bizar, jakože s těma lidma, se kterýma se bavíme, obranej akcelerátor na to akce, na který prostě jezdíme. Je to fakt, kdyby jsi o tom sepsal někdy knihu, tak člověk si vlastně jako bude velmi divit, co na týdenní bázi řešíme a složíme se mít teďka nějakou budoucí roadmapu, ale že bychom si to nějak očkrtávali nebo že bychom hodnotili nějaký n toho úspěchu. Jsme velmi daleko, než si potřebujeme opravdu vybudovat nějakej udržitelný biznis. Teď jsme stále ještě jako dost neudržitelným módů, ať jsou to prostě časový náklady, intitový náklady, to, jak ten biznis prostě děláme, let může být, tak se asi můžeme pohlednout za tím, že to byl vlastně docela úspěch.
Speaker 1:Já, když tak si rekapituluji ten dnešní podcast, tak si říkám a co z ní vlastně tak jako vyplývá? a mně přijde, že podnikání tak jako každou jinou životní zkušenost nebo práci snažit se dělat to nejlepší, co umím, a když to náhodou neklapne, tak se s toho nehroutit. A jak ty si říkal, i když to může být drahá zkušenost, tak podá tě to zkušenost, která tě někam posune. Je to tak.
Speaker 2:Jo, a jako spíš do toho úspěchu najdu. Takže, kdybych do toho šel s příliš sebejstým pocitem, že to vyjde, tak potom ten neúspěch velmi těžce ponesu. Takže za mě je lepší být připravený na to nebo to se snažíme. my, my se vždycky u každý akce, kam jedeme, nebo každou věc děláme, tak si říkáme hle, jako zkusíme to, a když toto nepodaří, tak prostě vymyslíme, co s tím vymyslíme, prostě naučíme se a jako na podruhé už to uděláme.
Speaker 1:To je za mě sous do toho znova Tehdy Když bys viděl teď tu cestu, kterou máš za sebou.
Speaker 2:Nebo bys si se radši zašel do toho korporátu, ty nejprv zašel do toho korporátu, abych se jako lépe finanč, že já teď prostě našel mnohem zkušenější lidi kolem sebe, ale ušetřil bych si spoustu osobních, zdravotních a psychických problémů. Takže na jednu stranu to bylo dobré, že v těch studijních letech člověk může vyzkoušet úplně cokoliv, protože ho to nebolí, ale určitě to má i jako lepší řešení. A to, jak my jsme došli prostě all in tak rozhodně nebylo dobrý pro tu udržitelnost, kterou se teďka snažíme na ní, jak jsi se cítil, jaký jsi měl pocit?
Speaker 2:Já jsem v úvodu zmínila, když tě Forbes vlastně za Jo, a myslím že mi to zrovna volala jedna paní, když jsem byl v letadle v Estonsku, tak to bylo takový divný, bylo to zrovna po nějaký náročnější akci, tak jsem z toho měl samozřejmě radost. O tom žádná. Jak jsem říkal, to jestli člověk je v nějakém žebříčku nebo není v nějakém žebříčku, jako typicky zaměty, lidi, co se v tom Forbesu jako objeví, jsou ty, co se třeba jako rádi ukazují nebo rádi o tom mluví, a existuje stovky dalš, kteří jsou třeba mnohem šikovnější, mají mnohem zajímavější příběh, jenom nemají zapotřebí ho sdílet. Takže tady k těm vlastně nechci říkat pseudo-odběh, ale tady k těm veřejným žebří obraz, těm lidem, že to podnikání je vlastně strašně super, že to je nobo úspěší, všichni se mají jako dobře A ono to typicky tak není.
Speaker 1:A já si myslím, že tvůj příběh je skvělej a zajímavý, že si tam stoprocentně zasloužíš být, a já ti, a věřím, že každej si v tom našel to, co potřeboval, a přeju ti hodně úspěchu do budoucna a ať to všechno prostě dopadne tak jak má a ideálně, ať ty zkušenosti i ty špatný nejsou úplně moc drahý.
Speaker 2:Děkuji Luka.
Speaker 1:Měj se krásně, lukáši, a vy se při poslechu další epizody Ahoj.