Pitchuj by SIT Port
Inspirativní příběhy startupistů a rozhovory s odborníky na nejrůznější oblasti spojené s businessem - to je SIT Port podcast! Jsme tady pro vás, ať už hledáte pohodové povídání o inovativních začínajících podnikatelích nebo potřebujete sami radu do začátku. Nalaďte si podcast, který pro vás připravují Terka, Verča, Dominik a Raduš.
Pitchuj by SIT Port
Pavel Francouz: O odolnosti, trpělivosti a vášni k hokeji – co se skrývá pod brankářskou maskou vítěze Stanley Cupu.
Jaký vliv mají rodiče na sportovní kariéru dětí a jak může svoboda volby dítě inspirovat k rozvoji jeho talentu? Zvážíme, jak moc je důležitá podpora rodičů, ale také jak může přílišná ambice rodičů dítě od sportu odradit.
Jak se Pavel srovnal se zraněním, kvůli kterému musel předčasně ukončit svou kariéru? Jak se vyrovnat s úspěchem, ale i s neúspěchem? Co si myslí o tlaku sociálních sítích a jaké má plány do budoucna.
Tohle a mnohem víc jsme probrali v nejnovějším díle Pitchuj by SIT Port v úžasném rozhovoru s Pavlem Francouzem, vítězem Stanley Cupu a českým reprezentantem.
Pošlete nám zpětnou vazbu, jak se vám podcast líbil.
Děkujeme za to, že posloucháte náš podcast! Sledujte nás na Instagramu @sit_port a na webu sitport.cz.
Thank you for listening our podcast! Follow us on Instagram @sit_port and sitport.cz.
Dneska se vám před trošku jiný téma než jenom hokej, ale trošku zabrouzdáme do hlubší vod.
Speaker 2:No, super, já jsem pro.
Speaker 1:Tak jo, takže tě tady vítám ještě jednou.
Speaker 2:Děkujem moc za pozvání.
Speaker 1:Začneme úplně od začátku. Pájo, Pamatuješ si, když jsi poprvé se postavil na brusle a na led?
Speaker 2:Myslím, že jo, bylo to ve Švěhově u babičky a dědy, vlastně nějaká vesnička u Klatov kousek. Je tam vodní hrad, a na tom kanále, který je kolem toho hradu, jsem poprvý bruslích, cítil si něco, že prostě takový to jo, tak, to bude jedno velkého kejsta asi nevíť. Ne, ne, jako bavilo mě to. Určitěěl rád jakýkoliv pohyb jako dítě, takže jsem si to užíval.
Speaker 1:A kdy jsi se dostal do Plzně, nebo jak vlastně to pokračovalo?
Speaker 2:No, já jsem potom samozřejmě hrál s klukama hokej vždycky na ledě taky na rybnících, a bavilo mě to. Hokej jsem hrát sledoval. Ale po první nazimák jsem šel vlastně až na pobud mého nejlepšího kámoše, ještě současného, a my jsme se znali ze školky. On potom šel na jinou základku ne v týden. Mě říkal, že chodí na hokej, a tak jsem doma taky nalehal na taťku, jestli můžu na hokej, aniž jsem nevěděl jako kam pořádně protože jsem nevěděláci V hokeji. No dorostuji v New Yorku.
Speaker 1:Když se bavíme o tom dětství na hokeji, tak já třeba já to znám spíš z pohledu tenisovýho, ale myslím si, že i v hokeji a v dalších sportech jsou takzvaní moc namotivovaní rodiče, jak ty to vnímáš teď. Byl jsi svědkem toho, že by ty rodiče nebo je to pořád takový, jaký to bývalo dřív že opravdu ty rodiče si tak nějak zrcadlí svoje ambice ve svých potomcích?
Speaker 2:si tak nějak zrcadlit svoje ambice ve svých potomcích. Samozřejmě, já jsem tohle viděl už, ať už z pozice toho, kde jsem vyrůstal. Já se teda musím říct, já jsem měl vývodu, že moje rodiče byli nepolíbený sportem, takže oni to prostě brali, jako kdybych chodil do kroužku celou dobu a podporovali mě extrémně, chodili se mnou na tréninky a jezdili na ty turnaje, na zápasy, takže to hrály určitě velkou roli v mojí kariéře. Zažil jsem i rodiče, který právě takhle ty kluky některý o to otlačili, který na ně křičeli z té tribuny. Musím říct jedno, že čas vlastně ukáže vždycky to, jestli ten kluk tam je z vlastní vůle aneboho tlaku těch rodičů. To si taky myslím, že všechno se ukáže v pubertě.
Speaker 1:Pokud ten to dítě, ten člověk chce ten sport dělat, baví ho a je podporovaný, tak pravděpodobně do toší otázka, jak se stát vyrovnaným člověkem, jakoby na té cestě do dospělosti, kdy teda děláš nějaký sport, tak jak se vyhnout těm pruserům v té pubertě, jako jestli se to dá nějak ovlivnit u těch hokejistů specificky, protože tak bavíme se, ty jsi máš největší zkušenost, tak co si myslíš, že je důležitý v tom dospívání.
Speaker 2:Jo tak, no, to je docela zajímavá otázka. Já si myslím, že samozřejmě záleží na té výchově, tě k nim má důvěru, jestli s ním bude řešit všechny problémy, nebo jestli tam je nějaký problém doma. Tak se podle mě tou pubertou všechno jenom zvýrazní. Zažil jsem dost kluků, který třeba do toho období té puberty byly prostě hvězdy ve svým ročníku, a potom z té cesty A ta výchova je podle mě úplně stěžení v tomhle A taková důvěra mezi rodičema. Tak jako já jsem taky měl si bát tu jednu takový období, kdy to už byla taková pozdní puberta, ale takový to, že si člověk jako řekne tak to už je hotový, prost, tak nějak se to všechno propojilo, a oni mě v tom normálně nechali. Oni podle mě, když se ohlídnu, tak oni museli vědět, že si troškuěle.
Speaker 1:No ano, určitě potom zase ty máš nějakou povahu. Sám jsi chtěl třeba dosáhnout toho úspěchu, a nedělal jsi vložně nějaký velký průsery, protože tě znám, tak vím. Ne, ale no, je to takový, že by mě zajímaly takový rady na to, jak vlastně s tím pobertákem jednat, když trošku se jde z té cesty.
Speaker 2:No, ty brdo máš skvělý otazy.
Speaker 1:No, to je jenom dalším předmínkem, protože ty to teďka taky vidíš, jinak, že jo jsi tata a určitě na to koukáš z jiný perspektivy než když jsi hrál hokej.
Speaker 2:Takže Jo, tak, mojí dceři je pět, a někdy mám pocit, že už má lehčí pubertu A jsouho posunku. Takže je to takové balancování na laně. A ta puberta, každý ví sám jak s tím procházel ve svým životě, jak moc důležitý moment nebo takový ten přerod vlastně v dospěláka. To byl pro každýho, a hodně věcí se tam mění. Ale já si myslím, že když ta rodina funguje správně, tak prostě se projde i takhle těžkým obdobím nějakým způsobem.
Speaker 2:Každý z těch tam najde to svý, všechny to společně posune A v nejlepším možnýě není něco správně, tak ta puberta to všechno jenom jako zvýrazní a vytáhne to na povrch.
Speaker 1:Víš, že se pak vidíš, že ty děti se v myslím, že v té pubertě se to rozsekne. Ty ambice i toho dítěte.
Speaker 1:No, já jsem začala schválně takhle od dětství, abychom projeli právě tohle, tu pubertu a celkově chování těch rodičů, vlastně na jakýmkoliv sportu. bavíme se teď o hokeji a vlastně dostáváme se do toho, že z toho pubertiáka se stane úspěšnej sportovec a už vydělává nějaký svoje celkem velký peníze. pokud je hodně úspěšnej, tak jo, nevím, víme je tebe, ale ty kluci jsou celkem mladí v té době A nejsem si jistá, jestli hokejisti nebo celkově obecně umí tak nějak fungovat s větším obnosem peněz a mají nějakou finanční gramotnost, jak si to třeba řešil ty.
Speaker 2:No, ty jo, já jsem byl vždycky přirozeně hodně opatrnej. Byl vždycky přirozeně hodně opatrnej. Byly tam vždycky možnosti nějakých. Si pamatuji do dneška, že vždycky chodili k nám do šatny třeba nějaký lidi, kteří nabízeli fondy, nějaký investice, nějaký hypotéky, jako, a vždycky jsem k tomhle to byl ještě větší skeptik. Prostě kvůli němu jsem byl takový opatrnej a nikdy jsem se vlastně do čeho moc nepouštěl jako takže takový ty konzervativní věci. Pamatuju si, že nebo takhle samozřejmě všichni víme, jak se v poslední době začala ta finanční gramotnost řešit na internetu, hlavně na YouTube. Myslím, že nějak s covidem to všechno vybublalo na povrch vlastně jak to je dobře, že lidi začínají mít povědomí, a hodně se mluví i o investicích do akcí hlavně.
Speaker 2:A když vidím zpětně vlastně, nebo když teď vím to, co vím, že bych byl schopný investovat do akcí a vydělal bych na tom dost peněz předem, k tomu, jak se to všechno vyvíjí, ale zároveň ohlížet se přes rameno dozadu a říct si, že to jsem měl udělat, tak kdybych vědý generál. Ale myslím si, že i tím konzervativním způsobem, kdy jsem se otáčel k takovým těm tradičním věcem jako je zlato, třeba v době kdy jsem šel do Ruskady, mi to nebyl nikdo schopný vysvětlit, a takže jsem se spíš tak nějak upínal k tady těm věcem no jestli říkám, že to zlato tady bylo před tisíci let.
Speaker 2:A no, všichni víme co tře. To nevím, ale nevím. Dává mi to pocit bezpečí a lepšího spánku.
Speaker 1:Takže bys doporučil, se vzdělávat a tak nějak sami od sebe zjišťovat co funguje, co je na trhu, a nenechat se jenom tak obalamutit od nějakých, jak bych řekla, podobných prodejců.
Speaker 2:Prostě Už je těch spousta příležitostí Právě těch příležitostí je tolik ale Už se k tomu těžko vyznávám.
Speaker 2:Víš, co ty můžeš trefit nějaký jackpot, že něco ti někdo doporuvoje peníze, které člověk má, co to jde. Ale prostě používat ten sleskej rozum. Když je to moc výhodný, tak prostě to ničím smrdí. Samozřejmě dá se to řešit i tak, že člověk svěří ty peníze kompletně do rukou nějakého poradce. Jsem si říkal, jako doufám, že jsem schopný si to nastudovat i sám. Samozřejmě ty poradci vyjednají v co nejlepším úmyslu tebe, ale zároveň oni s toho mají nějaký prostě zisky, svoje, nějaký poplatky, a tak zatím jedu touhle cestou, Možná že dojduě stresovala třeba.
Speaker 1:Jo, říkám to tak nějak se na to ptám, protože ty kluci jako prostě viděli strašně peněz, a teďka jako vidím to na sobě jo, kdyby mi ve dvaceti přistala na určitě třeba tolik peněz, tak nevím, jestli bych byla jako rozumná, protože by chtěla si hrozně užít ty peníze, a spousta asi z těch kluků třeba je schopná i to rozprcat. Ale je teda asi důležitý, prostě fakt na to dávat bacha.
Speaker 2:Určitě. Já si myslím, že v našich podmínkách to není zase až takový extrém. Ž jsem třeba nevydělal až tak extrémní peníze. Takže to byl takový postup, že člověk se učí postupně s tím nějakým způsobem nakládat. Ale já spíš, když vidím třeba fotbalisty v zahraničí, třeba když vidíky, že ten člověk nemá absolutně povědomí, nebo 16 let, že to u těch kluků by měli hlavně ty agenti s nimi si zapůsobit a jim to třeba nějaký čas zpravovat, protože to pro mě nemůže ustát nikdo v této pozici. A bavili js třeba ty nevím jestli to říkala v Nizozemí, když hrajou fotbal, takže oni automaticky dávají 25% tvého platu do nějakého fondu, který po konci kariéry ti začnou zase vyplácat.
Speaker 2:Za první tepěň si se nějakým způsojném standardu dál A prostě do roka. To můžeš rozházet, jako když jsi zvyklá lítat privátním tryskáčem všude. Tak to prostě lítá, ty sumy no, a najednou je.
Speaker 1:Určitě. Pak se pozná asi charakter člověka a celkově nějaká výchova, když se potom tak musíš rozhodovat.
Speaker 2:Je fajn, když se s tím někdo použije. Určitě Tak já větší vůl, a funguje to i na druhou stranu.
Speaker 1:Přesně tak Ty investuješ do něčeho.
Speaker 2:No, tak, já, jak jsem zmiňoval, to zlato mi přijde zajímavý, ale je to spíš taková pojistka, prostě kímá, který věnuju čas, studuju si to a baví mi na to koukat, jakým způsobem se to ubírá. Ale no, v akcích nemám nic, a je to takový, že spíš koukám, jak do toho naskočit, ale ještě jsem nenašel nějakou jako svým instinktem. A samozřejmě nemovitosti když vidíš v České republice extrémně roztoucené nemovitosti, až jako nesmyslně. Ale nevím jako je to takový, jako lidi na to nadávají.
Speaker 2:Já to chápu, jako když akord pro mladý dneska je v podstatě nemožný jako si koupit své vlastní bydlení, a nadává se na to, že lidi třeba, kteří jsou úspěšní, zpravují víc bytů než jeden a podobně pro nejmají to. Ale na druhou stranu, když se podíváš, jaká byla za poslední dva roky inflace, tak člověk s tím mus, a já si spíš říkám, jestli by nebylo lepší udělat takovej systém, ve kterým ty prostě vyděláš nějaký peníze, dáš si je naučet A víš, že když je dáš naučet tomu, tak si za to koupí to samý, co ty v té době Víš, protože když to ř, mám taky nějakou škodu, kterou jsem si z toho odnesl na svým těle. A pak vlastně začne ta sranda, že si snažíš, o to nepřijít, protože když se necháš neupřít, tak o to přijdeš.
Speaker 1:No, jasně, to nejde. Já jsem asi je dobrý začít brzo, protože teďka jsem poslouchala super rozhovor Vojty Žižky s jedním ráletním makléřem, a ten tvrdí, že vlastně už jako ve dvaceti by si měl koupit svůj první bejt. Pokud jsi normální člověk Neříkám prostě normálně vydělávec, a jako vždycky se tomu musí něco obětovat Že to nikdy, vlastně, že teďka za mladší generace je taková, že vlastně nechce moc smakat.
Speaker 1:Teď se to jako nesoběcnilo. To není to každej. Ale že si myslí, že jim to všechno spadne do klína, tak to tak není. Že jo, tak je to vždycky. Až to tak bude Přesně, tak je to vždycky něco za něco.
Speaker 2:Takový výměný obchod. Vlastně Ty měníš nějaký svůj komfort třeba za to, co budeš mít v budoucnu, a já třeba často nebo často si ji minule, když jsem nikam jel, projížděl jsem kolem letiště, bylo léto a já jsem si úplně živě vybavil, že bylo prostě druhý den v červenci a já jsem s Báklem hokejovým a s Taškou sedámí to prvé jezdili na ty dovolený, měli ty kdelovačky, byli u rybníka, a bylo to šílen, tohle vždycky sledovat a prožívat tam ty muka, a tak, právě jsem jel kolem toho letiště.
Speaker 2:Vzpomněl jsem si na tohle a říipomenout že taky člověk má tendenci ty věci zapomínat.
Speaker 1:Je to tak S různým investováním a s nějakou finanční gramotností. Se i váže téma toho, komu vlastně ty bys měl věřit. Ty už si řekl, že jsi v tomhle opatrnější, ale mě zajímá teďka, jak vlastně si vybíráš i lidi kolem sebe, protože myslím si, že je dost těžký si vybrat lidi, kterým ty budeš věřit a víš, že tě nebudou využívat, protože máš peníze, že jsi veřejně známá osobnost že vždycky z toho mou přijde někdo úplně zvnější a nabízí mi nějaké možnosti, tak jako často se na to i podívám, ale jsem k tomu většinou hodně skeptický.
Speaker 2:A Nebo takhle člověk sledovat ty případy, třeba jako byl Roman Čechmánek, že jo, že prostě byl schopný fakt přijít o všechno, co měl, co viděl za tu kariéru, a je to hrozně smutný, nebo spíš takový jako ostrašující pří. Já mám, jako si myslím, ohromnou výhodu v tom, že já vlastně se dodneška kamarádím s klukama, s kterýma jsem vyrůstal. Už jsem zmiňoval toho mého nejlepšího kámoše, kterým jsem chodil do školky, a dodneška jsme nejlepší kámoši, za který jako bych já dal ruku do vohně, a věřím, že i, kdybych já měl nějaký problém, nějakou situaci a zavolali mu prostřed, no, nebo takového toho půjčování víš někomu, tak taky bych se toho asi bála.
Speaker 1:Jo, tak je to složitý.
Speaker 2:Víš co, když přijde třeba někdo ne úplně třeba nejlepší kámoš, ale přijde někdo známy, že prostě tady to tohle, A taky jsem takhle třeba poučil peníze, A nepřišel jsem o ně, ale byl tam nějaký zádrhel, a já jsem se prostě v tu chvíli zapřísáhnul sám před sebou, že jako peníze poučit nebudu. Od toho jsou tady banky, který mají nějaký dan, A tak většinou řeknu hlavně nezlopce, ale já nejsem banka.
Speaker 1:Jo určitě chápu. Se sportem je už zpět ta psychologie. Obavíme, že sport je náročný, hlavně na hlavu. S tím jsem já vždycky měla problémy. Ale jak by si poradil lidem, jak se vyrovnat s úspěchem a s neúspěchem, jak to je? protože když jsi úspěšný, tak prostě jo, je to super. Ale potom najednou víš jako stane se něco, cokoliv, ať už zranění nebo prostě přesně přeskočí ti v hlavě a najednou to všechno jakoby spadne ten dvoj os spadneš s obláčku. Tak co by si takhle poradil?
Speaker 2:No tak určitě základ k tomu zvládat tady ty situace, ať už nahoře nebo dole. Tak je práce sám se sebou, snažit se poznat sám sebe, jak v kterých situacích reaguju. Co mi to dělá, poslouchat ty pocity. A zároveň já si myslím, že strašně důležitý je ta zkušenost, že, jak jsi právě zmíněla před chvílí, že dnešní generace třeba chce mít všechno rychle, hned, instant. Tak prostě nikdo přes noc se nestane mistrem v nějakým oboru, a dopřát si nebo i jako si prostě smířit se s tím, že to nepůjde jenom nahoru všechno, že člověk by samozřejmě chtěl přát jenom růst, Ale největší růst se právě děje v těchčeš prostě. Ale pak, když se za tím ohlídneš, tak si řekneš, že to byla nejlepší škola, jakou jsem mohl dostat. Takže řeknu příklad já jsem samozřejmě zažil pády, zažil jsem zranění, zažil jsem prostě nepříjemný obaci, kdy nevím třeba na konci té kariéry jsem prošel dvě nebo operace obou kyčlí v jedné sezóně, a to prostě lidi za mnou chodili jako domů říkali tyjo, jak ti je? prostě to je hrozný a tak. A já jsem, já myslím, že jsem byl úplně v klidu, že jako tak, takhle to prostě teď je. Já vím, že budu dělat všechno pro to, abych se vrátil, a měl jsem taky třeba i pochybnosti, jestli se vůbec někdy vrátím v huky. No, takže když jsem byl prostě v momentě toho pádu A řeknu to lepěji, já si pamatuju, že jsem měl takovej citát Warren Buffett to asi řekl, nebo mám to od něj, a on tam byl napsaný, že pamatujte si, že nejhorší okamžiky vašich životů můžou často vést k těm nejlepším.
Speaker 2:Mě potom zaznamená, jako uložil jsem si ho a často jsem se k němu vracel, a normálně v ten moment, když jsem tam ležel na té posteli s tou kyčlí rozsekanou, tak já už jsem se vlastně těšil, až pojedu nahoru na té horské dráze. Já jsem jako věděl, že to vlastně vyvrcholo tím ziskem toho Stanley Cupu s Colorádem, vlastně asi o rok později. Takže tady ta terorice mi fakt ověřila, že prostě nesmíš ztrácet tu víru.
Speaker 1:Prostě, co tě nezabije, to tě posílí. Ale jako je strašně těždý, to prostě dokáže. Jasně Ho to může, prostě sem lejt a je to nějakej asi průběh.
Speaker 2:Zase je to tak, že se zatím teď ohlížím, když v tu chvíli já jsem tomu jako vnitřně věřil ale nebylo to, že bych to každému ří, se mi to tolikrát ověřilo a že to tak zase dopadne.
Speaker 1:Prostě nějaký vnitřní mindset, který musíš mít. Já, když jsem třeba hrála tenis, tak já jsem měla problém dokončit, jako víš, že chvilku ti to jde, a teď si jako úplně si ří, nedáš balon. Víš, jakože v tomhle je ta psychika, v tom sportu šílená.
Speaker 2:Jo, já to znám, no jasný.
Speaker 1:Ale ty si to zvládnul.
Speaker 2:Jo tak, já myslím, že tenis je jako možná jeden z nejnáročnějších sportů na hlavu. Já nejnáročnějších sportů na hlavu. Já tenise jsem hrál jako rekreačně, ale je to přesně takový, to že přijdeš na ten kurt, ty tam do toho řežeš, to lítá, prostě říkáš si tyjo. Jenom já bych k tomu hrál profesionálně.
Speaker 2:Ale pak se začne hrát na body a já tam do toho sportu všeobecně. prostě ty myšlenky, které se ti dostanou do hlavy, záleží, jako máš povahu, samozřejmě, ale ty se fakt musíš snažit naučit s tím a pracovat takovým způsobem, aby neměli absolutně žádný vliv na tvůj výkon. no, máš samozřejmě z čeho brát, máš nějakou takovou oporu v zádech, třeba čím už jsi prošel, co jsi dokázal, a to pomohlo mně nejvíc Já jsem měl tu cestu takovou jako postupnou po malejch kručkách, ale o to větší.
Speaker 1:Vlastně Měl jsi nějakého psychologa nebo někoho k sobě, kdo s tebou pracoval.
Speaker 2:Tyhle potkal jsem člověka v úplným mládí, Jmenuje se pan Wolf. Nevím, jak bych ho nazval, Jestli sportovní psycholog spíš byl můj mentor. Když to také řeknu, V hokejistů ho zná nebo? znalo ve svý době A jemu vděčím zahodně On byl takový, který mě většinou byl schopný trošku uklidnit, když jsem vtrácel hlavu a všechno jsem viděl hrozně černě. Dal mi trošku ten nadh, kterým jsem vlastně chytal v ústí nad labem, a pak se stal mým trenérem, a on byl takový, že jsem ho hodně posouchal.
Speaker 2:On už byl na konci té kariéry už toho měl tolik za sebou a předával mi to, a za to jsem mu vděčnej, že ten mi hodně pomohl s mojí hlavou. Byly něk takových okamžiků, bylo to tyhle, bylo to, když jsem odcházel z Plzně nebo když jsem končil tady v Plzni. Tak to bylo takový takový těžký období, kdy já jsem jako do té doby viděl jenom prostě Plzeň, prostě ten klubu, ani jsem nevěděl jak A no, v té době jsem jako začínal od úplného dna, vlastně ještě také řeknu, ale těma ok, tendence, no. A potom jsem měl takový moment ještě v Rusku, kdy jako po té první sezóně jsem byl úplně zdeptanej, že jsem si fakt říkal, že jsem tam zabouchával ty dveře u toho bytu a říkal jsem si tak, tady už mě životník neuvídí, a fakt jsem se jako bavil, třeba zase nějak jako otočilo, no. A pak v Americe, v covidu, když byla taková ta bublina, prostě když nás zavřeli do té bubliny a já jsem pak měl ty kyčle špatný a podobně, tak to bylo taková nálož, že tam už jsemtě si to zkusit a nakonec se to vyplatilo.
Speaker 1:Když jsi mluvil teďka o Rusku, o Čechách, o Americe, tak jak jsi se vyrovnal s těma kulturníma rozdílama. To mi přijde hrozně zajímavý, protože každá ta zem má určitě svoje a nějaký disciplíny, mindsetu a všeho takhle různě, tak co bys řekl nebo jaká ta cesta, jaký ten způsob se ti zdá nejefektivnější, Jako co ti nejvíc dalo nebo vzalo, naopak, No, ty brďo, Ty jo, jak dlouho to má být ten podcast?
Speaker 2:Super otázka? no, ne, tak samozřejmě….
Speaker 1:Protože to je jako Yin a Yang mi to přijde Rusko, Amerika.
Speaker 2:No, ono právě není ty brďo, ono jako nic není černobílý. Víš, já když jsem šel do tak jsem, tak jsem tam jel a říkal jsem si tyve, jako jdu tam kvůli těm penězům. Rusáky nemám rád, jako znal jsem jenom z těch dovolených, jak tam řvou, vždycky ožralí, jako když to tak řeknu úplně na rovinu, a byly tam těžký časy, jako hodně těžký. Ale zase na druhou stranu jsem se tam potom našel takový přátelství, který jako trvají v podstatě do dneška a naučilo mě toho strašně moc jako do života, jestli potom, že jsem tam jako přijel, tam za mnou poprý táta nějaké peníze, ale bude to prostě takhle, a pro mě to byl úplně zlomový okamžik v životě, kdy jako potom potom vlastně ten svět už nevidíš, jako stejným způsobem Vrátíš se domů do Čech, kde tady na ty poměry třeba spoustu lidí nadával na tu péči, prostě, a jsem si jako hodně mi inspirovala to, jak tam lidi žijou, že si prostě nestěžují, že berou ty podmínky tak jak jsou.
Speaker 2:A jsou tam lidi, kteří se mají dobře, kteří se mají suprově, až jsem byl překvapený, na jaký úrovni třeba to bylo život jich. A pak jsou lidi, kteří jako žijou fakt bídu, jakože bídu znouzí, a ty lidi si nestěžujou, oni prostě jsou takový, dělají všechno pro to, aby se měli víc, nesvádí to na nikoho jinýho a zároveň, který je fakt smutný.
Speaker 1:To je ještě možná dobrý říct, že ty jsi tam byl daleko před válkou.
Speaker 2:Tak, samozřejmě teď je to těžký. Já už jsem tam strašně dlouho nebyl, takže těžko to můžu soudit. Ale vím jenom, že ty lidi můžou být snadno ovlivnitelný v tom, že oni od malička vyrůstají v tom režimu, který jim dává do hlavy právě ty idealistické věci, kdy lidi se můžou divit, hele tyhle prostě něco neudělají, nebo proč to nesvrhnou?
Speaker 2:Ale já každému říkám hele, kdyby jsi tam vyrůstal tak jak vyrůstali oni, tak by si ti to přišlo úplně normálně a fanil bys tomu. No, takže to je prostě to, jak funguje ten systém jeden a pak máš ten systém druhej, kdy Amerika je jako pro mě vysněnýět, prostě New York a LA a všechno. Takže jsem si tímhle způsobem vlastně splnil sen. A první rok jsem přesně takhle žil Úplně. Jsem si říkal wow, ty brďo A pláže prostě v Kalifornii, arizona, prostě jedný místa.
Speaker 2:Ale ono to potom pak za ten rok jsem vlastně jako prokouknul tu kulisu, že prostě v tom New Yorku už jsem nešel jenom po té hlavní, ale šel jsem do té jedný boční ulice a to je jako to tam trošku prozřešno, že prostě je to takový takový všechno na oko, takový všechn, jak vypadalo, aby se ty kola toho kapitalismu točily dál. A tak jak jsem mluvil o té zmanipulovatelnosti těch lidí v Rusku, tak v té Americe je to podobné v tom, že tam tě od malička připravují na ten korporát, na ten svět toho, kde ty zlomíš ten hřbet a půjdeš vyměňovat fakt jako čas svůj životní a životní energii za ty peníze, protože bez těch peněz v tom systému nemůžeš fungovat. Americký sen dneska žije těžko, se mi to odaruje, řekl bych, tak 5% lidí v té Americe z populace žije jako americkou nační můru.
Speaker 1:To je dobře, že to říkáš, protože pořád jsou tady ty mladí lidi, který prostě mají tu Ameriku jako na pědestalu, prostě, a myslí si, že to, co vidí na sociálních sítích, tak myslím ty mladí lidi, tak, co vidí na sociálních sítích, že prostě tak je. Já bych to přiruňovala na sociální sítě k té Americe trochu.
Speaker 2:Tak je, to tam odsaď, to pochází. A jako říkám, je to fajn, tam jít na dovolenou podívat se samozřejmě nádherný místa, nádherná příroda V rámci jedné zem, roční období, můžeš ližovat, můžeš si koupat v oceánu, a je to skvělý, to vidět, prostě fakt jsem za to šťastnej, ale zároveň si nedobudu představit, že bychom se tam s rodinou usadili a žili, bychom tam zbytek života. Jsem rád, že jsme tady, žijeme jako tak nějak relativně v pohodě.
Speaker 1:Určitě žijeme v pohodě. Ale třeba asi, aby si lidi vyzkoušeli, jak se žije tam, viděli tam prostě opravdový lidi, který prostě tam nějak fungujou, a pak se projezistí, že se tady máme vlastně dobře.
Speaker 2:Přesně tak jako co jsem si odnesl nejvíc z toho cestování a z toho, že jsme žili jako v různých koutech světa, že tě to jako utváří, ten pohled na svět a zároveň ti to dá.
Speaker 1:Tu vdpadala Nám o tom trošku říct.
Speaker 2:No, tak hele vypadalo to. Já jsem odmádí, měl nějaké problémy s kolenama, takže jsem měl první operace ve 14.15. Pak taky takový ty drobný údržbový věci, kdy se ti něco natáhne nebo natrhne, se z toho oklepeš raz dva. A no, pak ty větší byly jako ty kyčle. No, to bylo takový fakt jako docela velkej zásah, že to, když jsem se pak tam probral po tom zákroku, tak jsem myslel, že mi jako přijal autobus, a když jsem se díval v televizi na hokej, tak jsem to musel vypnout. Jsem si představit, že bych udělal znovu rozklik, a tak No, a já si myslím, že jsem to fakt jenom, že jsem to zvládl, fakt jenom díky tomu, že jsem byl jako dost odpojený.
Speaker 2:No, sám od sebe celou tu dobu, že jsem všechny tady ty kontrolky varovný zamáznul nějakým práškem na bol. A tak se teďka každý večer před spáním jako vracím k tomu svýmu tělu a děkuji mu za to, že to zvládlo se mnou, a zároveň jsem si dal takový jako příslíp sám sobě, že mu to vynahradím. No, tomu tělu, takže si teď o sebe starám dobře a hejčkám se a podobně.
Speaker 1:No, a tak? no, máš nějaký lifehack, který teďka jako využíváš k tomu, aby si se o sebe lépe staral.
Speaker 2:Tak lifehack, aby si fungoval. Jo, lifehack, to se může říct asi o tužování. Bych třeba řekl, že mě baví, že to jsem vlastně až po těch operacích, těch nebýval jsem milovník studený vody, A paradoxně říkám to každému, koho znám, nebo takhle v okolí. Moje mamka třeba teď řeší nějaký trablesky člí, a já jsem jí říkal tak, bydlíš u přehrady, tak tam choď každej den, prostě. A mamka jako nesnáší stud, ale já to nedám, prostě Tak. Jsem jí říkal tak hele, zvládneš udělat 10 kroků dopředu? No, to zvládnu. Říkám tak si stoupni na kraj té přehrady a udělej 10 kroků dopředu, Tak se otoč, udělej 10 kroků zpátky, a ona se po týdnu koupe v té přehradě. No, než třeba ráno si pustit na sebe studenou sprchu, tak to prostě nedávám.
Speaker 2:Taky, ta sprcha je taková, že to je vždycky lokální, to utrpení, když se to přesouvá po tom těle, a ta voda ti jako obklopí, že to je mě to taky příjemnější A No, tak, to je jeden takový ten lifeh, a přijím, že mi to pomáhá vlastně s těma zánětama, který třeba v tom těle jsem měl a podobně. Tak se mi to podařilo nějakým způsobem dostat pod kontrolu a vyhnat. Potom třeba půsty mi v tom taky pomáhají, když jsem se naučil přebojit, promi� Ne, tak jako mi přijde, že se dá vytrénovat všechno. Víš, že tady lidi argumentujou tím přesně, co jsem argumentoval. Já Víš, že jsem říkal já musím jíst, já jsem pak steklej, to Nemůžu fungovat bez jídla, prostě. A teď už můžu, že se to fakt nějakým zp a cítím se daleko líp, jako když prostě jeden den v týdnu třeba nic nejím. To tělo se tak nějak jako zresetuje, připraví se další dny. A teď jsem ti říkal, že mám kamaráda, který teď 21 dní nejet. Neuvěřitelný proměn.
Speaker 2:Schodil jenom dvě kila a fungoval normálně, cvičil, pil vodu a to je všechno.
Speaker 1:Takže ty v tom půstu piješ jenom vodu.
Speaker 2:Jenom vodu no.
Speaker 1:Nemáš žádné doplňky.
Speaker 2:Oni říkali, že je fajn, si dát třeba sůl trošku do té vody občas že máš nějaké elektrolity a podobně, a sam vyrovno skočit do 21-denního půstu. To je totálně extrém. Na to musí být člověk trénovanej.
Speaker 1:No jasně.
Speaker 2:Ale jako dát si jenom půl den třeba bez jídla, je to takový, že se seznámíš s tím hladem co to s tebou dělá, a taky ti to něco napoví. Jo, nejíš nějaký, nejíš To je třeba dobrý začátek že si trošku omezíš v tom čase, kdy jíš a kdy nejíš, no, a spousta lidí na tom jede prostě pořád.
Speaker 1:No, všechno je to o vůli.
Speaker 2:v každém případě Tak jak máš ještě nějaký jak ještipný to, že jako já jsem třeba celou tu kariéru byl v takovémto modu, že jsem si říkal teď se dostanu tam, nebo teď se chci dostat támhle a pak budu v klidu. Teď se chci dostat támhle, a to bude pohoda. Teď budu tam, a prostě bude. Jako kdyby mi kdo řekl hele, ty skončíš jednou, vlastně dosáhneš toho, čeho jsi chtěl dosáhnout, a pak se budeš doma trápit hlady a budeš chodit do lidový vody. Bych říkal ty vole, nebo pardon ale bych říkal sakra, to není viděna, tý to šampaňským.
Speaker 2:Ale u mě osobně třeba ten proces byl takovej, že jsem se jako uvědomil, že vlastně největší tu pohodu najdu tady v tom v tom dobrodružství nekonečným, a zároveň jsem začal víc poznávat sám sebe, víc jsem se napojil sám na sebe, a k tomu se ještě určitě dostaneme.
Speaker 1:Ty jsi mi jednou říkal já nevím, jestli je to rok zpátky, že jsi to jsi asi zrovna přijel nějak domů, prostě do Čech, a říkal jsi, že jsi se rozhodl, že nebudeš pít. A teďka jsi mi vyprávil jak jsi šel t A že si nechtěl pít, A že to nešlo.
Speaker 1:Že prostě normálně na tebe byli všichni naštvaný, že si s nima nedáš pivo nebo panáka, a jak je to vlastně šílený, ne, že potom ti to dělá trouble mezi těma kamarádama, jako celkově ta společnost jak prostě je zvyklá na to, že si dáš pivko nebo panáka, a jakmile ne, tak jsi trošku jako za outsider.
Speaker 2:Jo, tak, ty jsi to vlastně řekla přesně tak, jak bych to řekl já. Je to taková nějaká česká naše natura, je to z historického hlediska Prostě vidíš, že z Čech pochází nejlepší pivo na světě, konkrétně z Plzně, že jo, a to už je tak nějak jako, to už je takový břemeno, že ty jako by si měl teda vědět, jak je dobrý, a aspoň to mě strašně dlouho trvalo, než mi třeba pivo začalo chutnat, jako mě kdy co mám na to vodobo a chutná, i to je hořký. Ale teď už to samozřejmě chápu, že člověk potom najednou ty chutě se změní. No, a zatím se mi to pořád nedařilo přestat pít úplně. Samozřejmě omezuju se v tom, ale jsou prostě akce, kdy vím, že si to nemusím dát, ale že prost, protože nevím.
Speaker 2:Ten tlak je jakoby fakt extrémní.
Speaker 1:No, a tak taky prostě chceš žít.
Speaker 2:Jo jo, tak člověk taky nikdo s tím má, že upustíš trošku páru a podobně. Ale nevím, prostě se to nějak očekává. Je to v té naší kultuře normální? a když nepiješ, tak to jako normální není. Lidi se koukají na tebe tak jako podezřívavě, jako proč, pro boha, co máš za problém? Je to, já nevím? no, když prostě řekneš, ale já nebudu tučný, tak tě pravděpodobně podpoří víc, než když řekneš ale já nebudu pít pivo.
Speaker 1:No, teď tady mám zajímavou otázku Ty se teďka věnuješ psychologii. to jsme asi možná ještě neřekli, bo zajímá tě to, zajímáš se o seberozvoj a tak. A asi možná v budoucnu třeba budeš i radit mladým hokejkám, co se týká psychologie, co se týká psychologie, a budeš pracovat s tím jejich mindsetem. Zajímalo by mě, co by si chtěl těm mladým hokejkám předat, co si myslíš, že by jim pomohlo v tomhle rychlém světě k tomu, aby zůstali pořád v pohodě a věnovali se tomu hokejiku.
Speaker 2:No, tak jako já samozřejmě. Když jsem skončil s hokejem, tak jsem si dával otázku, kde bych chtěl pokračovat. Měl jsem teda štěstí, že Colorado mě okamžitě zaměstnalo na poz. hledám talenty pro Colorado, což je super práce, zajímavá. Pořád jsem v těch hokejových kruzích, za což jsem ohromně vděčnej To je za mě bomba.
Speaker 2:Ale zase jako sám za sebe si říkám, možná to ještě povede dál. Takže se jako vinuju nějakému seberozvoji Samozře pod záštitou Mariana Jelínka, kdy člověk Cítil jsem, že bych chtěl mít nějakou takovou i teoretickou průpravu i praktickou v tom, jak to koučování vlastně pojmout. Ale je to něco, co by mě určitě bavilo, protože vím sám jaký kus cesty jsem, co se té h, a většinou jsem si to všechno řešil tak nějak jako instinktivně. Víš, že jako jsem prostě dělal, používal, že třeba teďko, když poslouchám ty techniky vlastně, který jsou jako oficiálně popsaný, tak si říkám tyjo, tady já jsem vlastně dělal, spíš to dělat vyloženě fakt z pohledu toho, že si myslím, že můžu pomoct, jakože vím, kolikrát jsem se někdy natrápil s nějakýma věcma, a kdybych potkal někoho, kdo by mi třeba v tu chvíli byl schopný pomoct tak bych mu za to byl.
Speaker 1:Malý kluk věřil si, že jednou nastane chvíle, kdy vyhraješ ten měl pohár. Víš, že to je úplně sen každého malého kluka. A teďka, prostě ty jsi to zažil. Jako vlastně je to neuvěřitelné.
Speaker 2:Jo, tak je to vlast tom, že budu hrát jednou extraligu za Plzeň, a pak samozřejmě ty sny byly jako postupný, že bych chtěl hrát prostě za Národák, nebo šel jít do KHL, což by. A v NHL jsem jako sněl, možná nevím někde vzadu v hlavě, jakože bych se tam mohl aspoň podívat. A to, co se potom povedlo s obrovskou dávkou štěstí, nebo i toho, kde se člověk nachází v ten daný moment, tak se to do sebe úplně zapadlo nádherně, že si vážím toho, co jsem zažil s hokejem. Vlastně díky hokeji jsem tím, kým jsem, a vlastně většinu toho, co mám nebo co jsem zažil, tak jsem zažil díky hokeji. Ale na druhou stranu si říkám, na tom světě už jsou i jiné věci, a to je rozlížím kolem dokola, že bych nerád úplně si zabřednul jenom do toho hokeje, a uvidím, kam mě to zavede v budoucnu. Zároveň ten Stanley Cup, právě jak jsi to popsala, že to bylo úplně něco nepředstavitelnýho nebo ani neuchopitelnýho. Tak teď cný, že to mám, ale tu váhu to jako nemá až tak velkou To je jasný.
Speaker 1:Víš, jakože je to přesně, jak jsem popisoval Když něco získáš nebo něčeho dosáhneš, tak pak najednou ti to přijde jako norma, že jo?
Speaker 2:Nebo ne norma, ale prostě už to štěstí, kdo to vyhrál. A teď vidím vyhrála. to Florida Říkám to je super, jim to hrozně přeju. Ale není to, že bych na ty kluky najednou koukal jak na bohy, protože už je to takový jiný ten pohled úplně.
Speaker 1:Za mě je i pro ně skvělý, že vidí, že ty jsi to dokázal a můžeš jim prostě předat vlastní zkušenost, což je za mě skvělý, A myslím si, že to určitě na ně třeba bude fungovat tak ty uvidíš, kam tě to samozřejmě, kam těm sportovcům chtěl ukazovat, vlastněejmě pomáhat s takovýma těma strastma, které se objevují kolem sportu přesně jak jsi popisoval ty nervy a myšlenky, které se ti ženou do hlavy v momentě, kdy to nechceš a boje.
Speaker 2:Já jsem třeba tolik nezažíval, protože já jsem jako ze sociálních sítí utekl hrozně rychle, abych měl právě takovou svou bublinu a klid. ale dnes tím mládež, která že jo generace Z vyrůstá už vlastně od malička v digitálním světě, takže oni si nedok tam nebyli.
Speaker 2:A teď si představ, že ty jako hraješ zápas nebo něco a teď čelíš těm obrovným tlakům na těch sociálních sítích, kdy jako anonymně tě může kdokoliv napadnout, taky jsem zažil chvíli, kdy mi někdo něco napsal někde, a mně se mohl někdo poslat tisíc pozitivních komentářů, ale vůbec by se to nevyrovnalo tomu jednomu, který se mi takhle jakoby zadl po tu kůži. A to si myslím, že právě tohle všechno zvyšuje ty ohromné tlaky na ty sportovce, že ty t sportu tak jsou daleko větší, než když to porovnáš před 30 lety nebo 40, když ty kluci odehráli zápas, tak z toho byl malinký úryvek prostě někde v novinách, jako byl napsaný výsledek, kdo dal góly, a to bylo všechno.
Speaker 1:Nikdo nemohl komentovat do novin sítí je jako neuvěřitelný na ty sportovce, A myslím si že ten krok, že si vlastně ty sociální sítě utnul, tak byl strašně dobrý. Jo, tak mě to vlastně Ne, ne, ne, No jenom říkám, že si myslím, že to fakt mělo smysl, protože jsi přesně nečelil, protože ty seš prostě pokorný člověk, který přesně dobrý člověk, který to má nějakým způsobem srovnaný.
Speaker 2:Ale takový nejsou. Ale já si myslím, že na život v totálních ruinách A jenom aby mu bylo trošku líp, tak si založí anonimní profil a napíš něco úplně nechutného.
Speaker 1:Je to tak, a to se ti stejně dotkne.
Speaker 2:Ať chceš nebo ne, je to tam vyřešené s tvým j. Ostatní lidi se to přečtou pod tím a řeknou ty prdo.
Speaker 1:A vůbec to nemusí být nic osobního, že jo, ani to není to na polož zpostavený přesně žádná logika.
Speaker 2:To nemá žádnou logiku. To je prostě jenom výstřel ze tmy. Ale ať chceš nebo ne, tak se ti to dothle. A já jsem si to dal na tu misku vach a řekl jsem si já dokážu zhodnotit, jestli jsem hrál dobře nebo ne, a radši si to budu řešit sám, než abych čekal na něel v oblacích, a pak, když se mi bude dařit, tak po mě budu pat. A to já jsem zažít nechtěl. Takže jsem se řídil takovým tím heslem co oči nevidí, to srdce nebolí, a vyhovovalo mi to.
Speaker 1:My vlastně tady v Sidportu podporujeme, motivujeme mladý lidi, studenty k tomu, aby začaly podnikat. Mně podnikání a sport přijdou hodně podobný. A když chceš být úspěšnej už jsme to zmínili musíš do toho dát veškerou energii, sílu, všechno. A pak ale nastane možná chvíle, kdy prostě to tělo znáš, to prostě dál nechce, a už ty nemůžeš se potom ani hnout, nemůžeš ani vstát z postele, prostě vyhoříš. Co by si tak nějak jako jak dej nám nějakou radu, jak prostě nevyhořet. Napadá tě něco?
Speaker 2:Napadá hele. Mně přijde, že je strašně důležitý v životě, si uvědomit A jak to udělám ale.
Speaker 1:Protože ty seš prostě víš co vyhajpovaný jakože to chceš dosáhnout. Teďka už jsi v nějakém koloběhu, už nevnímáš a najednou prostě endašlu se.
Speaker 2:Tak se pojďte kolem sebe. Kolik máš kolem sebe lidí, který jako jedou ví svoje děti sice jezdí v nádherný káře, prostě má na rukách Rolexky a chodí v drahým obleku, ale ty lidi prostě na té cestě zapomenou vlastně, a to je strašně důležité si uvědomit no.
Speaker 2:Já myslím, že to je těžký, ale ty prostě si třeba plníš nějaký první sen, splníš si ho, a samozřejmě s jídlem roste hlad, ale všechno má svoje omezení. no, Takže právě to vyhoření, podle mě to už je prostě, že ten proto se tomu říká syndrom vyhoření, protože to už prostě ten požár je už jako propuknutý, a pak už se to nějakým způsobem snažíš uhasit když máš aspoň trošku jako otevřený v oči, ale vidíš některý, který jako vyho, a je to jako já, když to můžu říct sám za sebe, prostě snažit se být napojený sám na sebe.
Speaker 2:no Že prostě fakt, jako si pak musíš zvážit, jestli radši budeš nebo já, takhle já nevím, jako když to jdu v globálu tak já absurdně nebo nevím nepatřičně, ale my jsme na tenhle svět nepřišli vydělat co nejvíc peněz. Takový je můj pohled na svět. Že za mě jako vztahy v rodině a ta láska a tyil rodiny, kde oba dva rodiče chodí do práce, jsou sice bohatý, mají obrovský barák, mají hodně aut a jejich děti měsíc po porodu prostě jdou do školky, a ze školky je vyzvedává chůva, protože oni jsou ještě v práci.
Speaker 2:Takůvá si s nima pohraje, připraví je na spaní, rodiče přijdou, dají mu pusu na dobrou noc, v lepším případě, a takhle vlastně fungují. A potom si říkáš tak k čemu to vlastně všechno je.
Speaker 1:Co to má za smysl?
Speaker 2:Ty peníze Jestli chodit. Prostě nevím pěstovat, něco prodávat. To žít s málem, ale žít jako daleko naplněnější a šťastnější život.
Speaker 1:Určitě to tak někdo má. Jako to je na další podcast. To bychom tady byli asi do zejtra. No, vybavuješ si nějaký nejkrásnější okamžik, který se ti stal v rámci tvý kariéry?
Speaker 2:Jo, docela živě. Samozřejmě těch momentů bylo hodně, ale když jsme s Litvinou vyhráli titul, tak rodiče jeli do Třince, a když jsme to dokončili a já jsem je viděl na tribuně jak se nám objímají, tak to byl úplně jako ultimátní okamžik. Skoro se z toho dojímám. A potom ten hodně jako jeden z takových těch nejsilnějších je, když je táta vlastně byl co dobu se mnou v Americe během toho playoff, co jsme vyhráli, ten Stanley nás doma. Takže jsme to prožívali spolu A myslím, že pro hodně chlapů je důležitý ten vztah jako táta-syn. A když jsme pak spolu slavili, jako jeli jsme tím městem na tom autobuse nebo na tom hasičském voze a drželi jsme se kolem ramen, tak jsem cítil úplnění prostě Toho jako tým, mojí ne role, ale takovýho toho cítil jsem, jako jsem naplnil to, že jsem jeho synem, a to je skvělý pocit.
Speaker 1:Tak, to je nádherný. To je nádherný. Myslím si, že tohle je správný ukončení našeho povídání. A no, mě tvoje cesta přijde neuvěřitelná, protože já tě znám dlouho A prostě vlastně to, že jsi takhle veřejně známá osobnost vůbec mně osobně to nikdy nepřišlo, protože si pořád chováš stejně, za což tě jako velmi obdivuju. Takže asi tak Nádherně si to zakončil. Já jsem z toho úplně rada dojatá.
Speaker 2:Tak jo, tak já taky děkuju, moc určitě, a už jsem si to. Děkuji za pozvání.
Speaker 1:Ještě bych povídala spoustu. Doufám, že se to posluchačům bude líbit, protože vám se líbil moc.
Speaker 2:Super, měj se krásně Taky díky Ahoj.
Speaker 1:Ahoj.