.png)
Pitchuj by SIT Port
Inspirativní příběhy startupistů a rozhovory s odborníky na nejrůznější oblasti spojené s businessem - to je SIT Port podcast! Jsme tady pro vás, ať už hledáte pohodové povídání o inovativních začínajících podnikatelích nebo potřebujete sami radu do začátku. Nalaďte si podcast, který pro vás připravují Terka, Verča, Dominik a Raduš.
Pitchuj by SIT Port
Anna Veselá a Spectoda: Světla, která mění veřejný prostor
Anička Veselá, zakladatelka Spectoda, nám v tomto díle nabízí pohled do zákulisí svého úspěšného podnikání v oblasti inteligentních světelných systémů. Ponoříme se do jejího příběhu, který začínal projektem "Soutěž a podnikej" a pokračoval až k instalacím osvětlení v předních pražských klubech a továrnách.
Anička sdílí nejen své zkušenosti z doby, kdy zakládala firmu uprostřed pandemie, ale také cenné poznatky o tom, jak si poradila s administrativou. Její příběh nám ukazuje, že za každým inovativním nápadem stojí tvrdá práce a umění "se kousnout", když jde do tuhého.
Od uměleckých instalací na Signal Festivalu až po průmyslové osvětlení přináší Spectoda průlomová řešení a inspiruje svými projekty ve veřejných prostorech. Tento díl je plný inspirace, inovací a odhaluje, jak může světlo proměnit každý prostor.
Pošlete nám zpětnou vazbu, jak se vám podcast líbil.
Děkujeme za to, že posloucháte náš podcast! Sledujte nás na Instagramu @sit_port a na webu sitport.cz.
Thank you for listening our podcast! Follow us on Instagram @sit_port and sitport.cz.
Dnes jsem tady výjimečně sama. Raduš chybí. Nicméně mám tady skvělého hosta, a tím je Anička Veselá, která je zakladatelkou firmy Spektoda, projektu Spektoda. Více už vám samozřejmě řekne Anička, a já vás tady vítám a přijde hezký posání. My děkujeme, že jsi tady, a vždycky na začátek trošku potrápíme hosty tím, aby vypičovali svůj projekt do 30 sekund.
Speaker 2:Ok, tak, spectoda je vlastně systém, který vyvíjíme pro řízení světel. Už to je v administrativních prostorech, ve školách, ve školkách, ale i třeba i ve výrobních halách. Fungují ve stavu on nebo off. Tak ten náš systém je vlastně takovej mozek, který zaručuje regulaci a automatizaci, tak aby ty světla svítily jenom když maj. To bylo perfektní. Díky, jenom tak jako pro info.
Speaker 1:Anička se bála, že to budeme nahrávat znovu těch 30 sekund. Tak dobře, to je jako v pořádku. Tohle Dobře, super. Tak pojďme dál. A mě by zajímalo, co byl vlastně ten tvůj takovej aha moment, kdy jsi řekla, že by si chtěla založit takovejhle projekt.
Speaker 2:Tak ta cesta byla určitě hodně dlouhá. Já vlastně vůbec nepocházím z podnikatelský rodiny, to znamená, není to nic, v čem já bych byla vychovávaná nebo vedená, a u když jsem prošla projektem, který učí středoškoláky podnikat Jmenuje se to Soutěž a podnikej ten projekt pořád to funguje. Takže to byl můj vlastně takovej start, kdy jsem začala přemýšlet, jestli tohle není ta cesta, která mě v budoucnu čeká. Kažná v té době ani partiáka, to znamená, já jsem tenkrát na té střední škole k tomu čuchla, trošku jsem to do sebe nasála, a potom na vejšce, když jsem se potkala, vlastně teď se svým společníkem Matějem, tak nás to nějak vzniklo.
Speaker 1:Vy jste respektive Spektoda nebyl váš společný první projekt. Jsem si udělala research Lehkej, měli jste jako první projekt Nixies myslím, co to vlastně bylo a proč jste se pustili.
Speaker 2:To je takový docela vtipný. Já jsem čekala, že tahle otázka přijde. Ona přijde vždycky, a já už mám zakázaný, o tom jako mluvit. Ale samozřejmě pro pobavení diváků to stojí za to zmínit ještě jednou.
Speaker 2:To je zajímavé, to není pro pobavení, Tak je Ice, jak se jmenoval Nixies, a ta myšlenka zatím byla, jak jsem zmiňovala, my jsme chtěli dělat světlo. Přišlo nám to jako strašně zajímavý médium a zároveň nám přišlo, že neexistuje úplně nějaký komplexní systém, který by dovoloval to světlo jakoíš o využívání světle v tom uměleckém prostředí. Což ještě úplně nekoreluje s tím, v čem spočíval ten nápad, protože Nixies byly interaktivní svítící boty pro tanečnice, Pro tanečnice u Tyče, to znamená pole dance, tanečnice v nočních klubech. Byla to schoda náhod. Prostě jsme se dostali do nějaký skupiny lidí, který říkali hele, tohle na tom trhu chybí. A my jsme si řekli OK, ale nemůžou to být jen tak nějaké svítící boty, musí to být ty nejlepší technologicky, ne aby nám dovolila ty boty ovládat, aby byly bezdrátově propojený a zároveň synchronizovaný a reagovali třeba na došlápnutí mezi sebou, aby se dala dělat světelná show.
Speaker 1:Žádný takový systém jsme nenašli, a tak můj kolega společník řekl tak si ten systém prostě postavíme sami, a tak vlastně vzniklo to, co dneska známe pod názvem Spektora. Mně přijde zajímavé, že vlastně vy jste se rozhodli, že budete dělat světlo. Jaký je ten background toho že respektive kdo z vás vlastně Matěj a ty, kdo z vás je takový ten technolog? Jak jste to technologicky vlastně vyřešili, aby to bylo reálný?
Speaker 2:Tak, technolog je úplně na 100% z nás dvou, matěj. Matěj je ten typ člověka, který, když byl malej tak se procházel po vesnici, našel tam rozad, lodičku nebo něco takového. A my i, když jsme se potkali, tak já jsem ho potkala jako člověka, který každý večer seděl v kuchyni, protože my jsme se potkali když já jsem nastoupila na vysokou, když jsme se oba přest na stejném studentském bytě, a on každý večer vlastně seděl v kuchyni a seděl u nadbarový židličce a před sebou měl elektrikářskou pásku, kterou vždycky lepil na ten stůl a na to pokládal takový hrozně ošklivý jako robútky kterala wow, wow, wow, co to je, nebo k čemu je to dobrý. A ono hele, to já jsem prostě vymyslel, to je sledovač čáry a tohle to já jednou budu jako prodávat a bude to hračka pro děti. A já si matus na to koukala, a A, to musí prostě mít nějakou formu. Takže on je vlastně ten inovátor, ten genius, ten, který vlastně ve chvíli, kdy dostane do ruky jakýkoliv hardware, tak nějakým zázračným způsobem zajistí, že funguje a dělá přesně to, co má.
Speaker 1:Takže vlastně to bylo daný. Jo, dáváš takový ty hranice, nějaký estetyky zároveň, a možná i asi z ženského hlediska nějaký takový rozumový rady. Dejme tomu ale nejenom. Ale jaká je tvoje role Tak?
Speaker 2:asi jsi to popsala docela hezky. Na začátku to bylo tak, že moje role byla všechno to, co není Matějova role. To znamená, my jsme v tom fakt jak Jin a Yang, to, že on je vlastně kluk, já jsem holka, tak každej máme jako svoji energii. Je to vlastně zájemně se doplňujeme, a myslím si, že to je ten jako core té naší spolupráce. Ze začátku moje role byla opravdu všechno od nějakých operations procesů, nákupu, marketingu, hajrování lidí do týmu, finance, business development, řízení projektů, takže všechno, co není technologie, zjednodušeně všechno, co není vývoj. Postupem času se to vyvinulo tak, že z velký části řeším samozřejmě pořád business development, nějaký projektový management, kecám do marketingu, ale věci typu operativa, procesy, finance už se podařili v tom týmu předat dál.
Speaker 1:Super. Když jste zakládali projekt, ať už Nixies nebo prostě cokoliv spolu, tak vlastně jste byli celkem mladí. Myslím si, že vám bylo devatenáct v té době. Myslím si, že, jo, devatenáct nebo dvacet To je docela brzo. takže většina lidí nemá v devatenácti moc přehled o tom, jak podnikat, co vlastně podnikání obnáší.
Speaker 2:Co vás na té cestě nejvíc překvapilo, v těch začátcích toho podnikání, toho bylo hrozně moc. Ono to bylo trošku i ovlivněné tím, že my jsme zakládali firmu v dubnu 2020, což byla doba pandemie a lockdownu. To znamená, že i ty úřady což pro mě byl asi největší střet s realitou ve chvíli, kdy už dojde fakt na to podnikání a to, co všechno administrativně, to znamená tak ty úřady, které jsou běžně docela neúplně agilní, tak v době toho covidu byly ještě méně agilní. Takže mě tř překvapilo to, že založení naší firmy reálně vyžadovalo asi sedm návštěv živnostenskýho úřadu, protože vždycky bylo něco, co Ono se to neustále opakuje.
Speaker 2:My tenhle proces teď procházíme třeba u technických jako u auta. Takže to je jedno, jestli člověk zaklád Nebo potřebuje kapitola sama pro sebe, přesně tak. Ale já jsem tam byla na začátku fakt sedmkrát, protože my jsme měli hrozný problém třeba s tím, jak se jmenuje papír který určuje souhlas vlastníka, majitele sídla, majitele nemovitosti s umístěním sídla firmy. Tak tenhle papír Byla spousta věcí, které já jsem vůbec netušila, že se musí udělat z toho účetního hladiska nahlášení na sociálku, na zdravku, to že aby jsme mohli tahat věci ze zahraničí jako zboží, tak je potřeba nějaké celní záležitosti. To znamená obecně příprava na nějakou tu prakt a teď nemyslím ten základ, to, co by reálně ty podnikatele měly řešit, a to je jak ten nápad reálně dovízt na ten trh, ale spíš ty administrativní věci. To bylo něco, co mě hodně překvapilo a co mi dalo z začátku dost zabrat.
Speaker 1:To určitě. Když jste si vybírali dodavatelé, tak mně to přijde jako takový další trouble, nebo takový další trouble, kterou musíš vlastně řešit. Podle čeho jste si vybírali dodavatelé?
Speaker 2:Teď myslíš, když jsme dělali ten produkt nebo když už jsme pak dělali tu technologii. Tamto bylo relativně dané, protože my jsme dělali boty. To znamená, ty boty.
Speaker 2:Největším výrobcem těchto specifických bot je jedna americká firma. To znamená, tam jsme šli najisto, napsali jsme jim, že máme tyhle plány, jestli nám dokážou poskytnout nějaké výhodnější podmínky, což oni v tomhle modelu byli zvyklí fungovat. To znamená, mě naopak překvapilo, jak jednoduchý to bylo, se s něma domluvit napřímo a odebírat od nich ty boty za nějaké lepší podmínky. Dlouhou dobu ty věci netendrovaly, ale jeli jsme tak, že prostě to, co jsme našli za nějakou rozumnou cenu, tak jsme to nakoupili, i tím, že jsme si to celý vyvíjeli sami. A nebylo to úplně jednoduchý myšleno, nebylo to krabicový řešení. Není potřeba tak důkladně jako když pak člověk chce ten produkt už škálovat na nějakých stovek tisíců kusů, kdy už se vyplatí, do toho investovat víc času a energie.
Speaker 1:Takže začátky prostě těžký, no.
Speaker 2:No, hodně pankový.
Speaker 1:Umím si to představit, jakože vlastně nevíš do čeho úplně skáčeš. ale asi by si to stejně i tak do toho šla.
Speaker 2:Jo jo.
Speaker 1:Přesný. Tak, probrali jsme ty začátky. Pojďme se ale dostat ke Spektodě, a tam jsem vlastně seabízíte oproti ostatním firmám.
Speaker 2:Nechci jít úplně do velkého technického detailu, ale když půjdu po povrchu, tak my se zaměřujeme na bezdrátový řízení světel. To znamená, v porovnání s konkurenčníma systémama, které vznikly dřív historicky, tak ta hlavní inovace je v tom, že to nevyžaduje žádný velký vstupní náklady, když se člověk rozhodne, že tohle z toho řešení chce. To znamená, dřív to bylo tak, že ve chvíli, kdy měnit jaz ať nemluvím v technických termínech měnit jaz, ovládat se třeba z apky, bejt propojený se senzorama, tak bylo potřeba všude natáhat datový kabely. To znamená, musí se sáhnout do elektroinstallace. Jsou tam nějaké vstupní náklady, ne v, a hlavně nebylo to ani tak známý.
Speaker 2:Samozřejmě nám trošku hraje do karet i ta doba, že tím, jak se vlastně všechno digitalizuje, automatizuje. Tak otázka zní, proč to stejné nedělat i se světlema? Protože třeba co nás hodně možgmentovaný, od nějakých scénických světel až po fakty jako průmyslový I, ty standardní bílý světla mají prostě spousta kategorí. Ale na to, jak velký trh to je. Tak já předtím, než jsem to začala přemýšlet, jestli jsem vůbec někdy s někým vedla konverzaci na téma světla Což potom byla moje velice oblíbená kratochvíle že jsem se lidí vždycky ptala, kdy naposled jste se s někým bavili o světlech, a všichni jakoby nikdy Proč.
Speaker 2:Takže to mi přišlo vlastně hrozně zvláštní, když jsme do tohohle segmentu vstoupili, že je hrozně velkej, hrozně rozmanitej, ale ta běžná veřejnost o těch světlech až tak nemluví a až tak moc je neřeší, což zase si myslím, že se teď zlepšuje a iž je super, a je to i něco, co my se snažíme podporovat.
Speaker 2:To znamená, když se vrátím k té tvojí otázce, tak to ani tak není o porovnání s konkurencí, ale spíš to, že to téma až teďka teprve začíná být aktuální. Jestli ty světla řídíš po drátu nebo bezdrátově, tak my jsme bezdrátoví. A potom co my hodně říkáme, že je naše výhoda tak že nemáme žádnou centrální jednotku, protože hodně těch systémů i třeba všechny ty světla můžou přestat fungovat, respektive to je jich ovládání, což je dost rizikové potom pro ty majitele těch prostor nebo i těch nájemníků, protože nikdo nechce, slyš si, že to rozhodně musí být decentralizovaný systém. Takže v tomhle vývoji my jsme se hodně inspirovaliají k těm světlům. Oni pak fungují jako takovej mozek toho světla, protože mu říkají, co má dělat. Když to zjednoduším, tak všechny tyhle krabičky, všechny tyhle mozečky jsou na stejný úrovni. To znamená, a ta světelná soustava funguje dál, což vlastně pak v tom průmyslu, ale i v těch administrativních prostorech, ve školách je hrozně důležitý.
Speaker 1:To každopádně Ještě mi popiš, když jednáte s klientem a ten klient asi jak vlastně postupujete, Že určitě tam je nějaká projektová dokumentace, kterou teď třeba berme jako příklad nějakej event, Protože jsem koukala, že máte fakt už hodně těch eventů a je to strašně pěkný. Právě jak vlastně postupujete v tomhle, Jestli mu něco navrhnete a oni si to už spravou sami, anebo vy tam musíte reálně být.
Speaker 2:Jo, to je vlastně taková druhá část, kterou jsme možná ještě nezmínili. My i teďka se přeskutíme. Já tomu dám rychlej úvod, protože to, co teďka děláme ve Spektodě tak se teď popisovala to znamená nějaké řízení těch světel, kde jde o tu efektivitu, o tu energetickou úsporu, o tu funkčnost. A to, co ty si nakousla, tak je řízení světel, kde ta hlavní funkce je zase nějaké to estetično, to, aby to udělalo hezké prostředí, aby to udělalo dojem.
Speaker 2:A jak jsi zmínila, tak tohle se nám nejvíc osvědčilo na eventovém poli, v eventovém průmyslu. To znamená, že my za tu dobu, co to děláme, tak jsme ten náš systém implementovali do různých typů světelných rekvizit, který máme v nabídce, a tohle už vlastně funguje relativně jako taková samostatná noha, kdy ta spolupráce s tím klientem nebo s tou eventovou agenturou, která ten event vlastně zprostředkovává, pro toho klienta vypadá tak, že buď to už nás znaj a od nás jenom si vlastně vezmou ty konkrétní světla, a nebo jedeme v nějakém tandemu, když je nějaké specifické zadání, a řešíme i to, jestli se k tomu dá vyrobit něco na míru. To znamenánamená neexistuje na to úplně jednotná kuchařka, jak to probíhá, ale fakt záleží klient od klienta, jak moc nám dávají volnou ruku a nebo jak moc už v jaké fáze ten projekt je.
Speaker 1:A můžou si to teda spravovat sami, ovládat sami Oni, jakoby nezávisle na vás.
Speaker 2:Jo, jo, můžou Ano.
Speaker 1:Zjednodušeně řečeno. Zjednodušeně řečeno, nakousla si, že teď se dostává do popředí hodně jakoby ten healthy lifestyle, tak, a do toho jsou vlastně jako i infračervený světlo, že jo, hodně zapojený. Asi se to netýká úplně vás, ale jakým teda směrem teďka myslíš, nebo jaký jsou trendy teďka v tom svícení v rámci nějakého zdravého životního stylu? To je docela zajímavý, to je zajímavý téma.
Speaker 2:To je docela super otázka. Tak, ty data který máme jsou, že my vlastně žijeme s umělým světlem hrozně krátkou dobu. A ta odpověď na to, jaký jsou teď aktuálně trendy, je za mě, že se naopak vracíme do minulosti. My se snažíme zjistit, jak jsme jako lidstvo fungovali dlouhou dobu před tím, než jsme vlastně uměle si do těch našich životů začali dávat to umělý světlo, což je super, protože samozřejmě nemusíme si zapalovat jako louček když jdeme spát A takhle svíčky, přesně to je super. Ale my jsme si vlastně do těch životů naimplementovali něco, co jsme se úplně za tu dobu nenaučili ovládat, protože my 90% času trávíme ve vnitřním prostředí a to světlo kterýmu my se vystavujeme, má úplně jiný parametry, úplně jiný fyzikální vlastnosti. Ne protože dřív to fungovalo, že v noci byla tma, tak to prostě bylo A přes den jsme byli vystavení, že dřív byli lidi mnohem víc venku než vevnitř, to znamená, byli vystavení tomu světlu který produkuje slunce. To znamená, že ty aktuální trendy za mě jsou, že se vracíme k tomu, že chceme mít kvalitní světla který mají vysoký takzvaný CRI index, což je věrnost podání barev, což ty trendy jsou vyvíjet světelný zdroje který mají co nejpodobnější spektrum, právě slunci, aby i když js bylo kvalitní a snažilo se napodobovat to, jak vlastně fungují ty přírodní biorytmy, jak vlastně svítí slunce. A to stejné pak platí i v rámci toho denního cyklu.
Speaker 2:To znamená světla, kterýma si svítíme třeba večer, protože zase, když se vrátíme k tomu, jak to fungovalo dřív, tak přesně Když zapadá slunko, tak jsme zvyklí, že to pro nás je nějaký signál, že se chystáme ke spánku. Tak stejně tak si myslím, že ten trend je v takzvaných biodynamických svítidlech, který vlastně v průběhu dnedybych to měla schrnout jednou větou já si myslím a věřím v to, že ten trend je používat světla, který maximálně napodobují přírodu a to, jak to tady bylo vždycky.
Speaker 1:A to závisí na hodnota, aby to bylo co nejpodobnější slunci.
Speaker 2:To je úplnej like to možná to říkám jako trdlo.
Speaker 2:Ne, ne, ne, To CRíčko je od 0 do 100, s tím že slunce má tu hodnotu 100. To znamená, cílem těch svítidel je, což je hodnota ta stovka. Pokud se nepletu teď doufám, že se to nikdo nebude persekuovat tak ta hodnota 100 je vlastně slunce v poledne. To znamená, cílem je, aby ty světla, které se vlastně vyvíjejí, ty čipy, ty světelné zdroje vlastně v tomto měly podobný spektrum jako světla, kterýma na sebe bychom měli svítit v průběhu dne. To znamená přesně třeba v kancelářích, v těch školách, školkách, v nemocnicích, a zároveň to, že to má tu vysoký CRI index, to je věrnost podání barev, to znamená, že my na ty vě jako venku. A co se týče té biodynamiky, tak tam to ani tak není o tom CRI jako vlastně o teplotě chromatičnosti, protože když slunko zapadá, tak jakoby pocitově, když to zjednoduším mění svojí barvu.
Speaker 2:Takže i ta teplota chromatičnosti, která vlastně přesně se počítá v Kelvinech, tak tam jde o to, aby ty svítidla, kterým se vystavujeme, večer nesvítili modrou složkou, protože stejně tak jako když zapadá slunko a přes tu atmosféru se vlastně ta modrá část toho světla blokuje, tak to stejný my se vlastně v té bi snažíme napodobovat u těch svítidel. To znamená zjednodušeně večer na sebe nesvítit světlami, kterými na sebe svítíme přes den Jasně.
Speaker 1:Dává to maximální smysl. Prostě vracíme se ke kořenům. Samozřejmě technologicky nevím jak to funguje, ale myslím si, že jsi to vysvětlila skvěle. Vraťme se teďka. Mně tohle přijde jako zajímavý téma. Museli jsme se o tom bavit hodně dlouho. Nemáme úplně tolik času, taky bych to zvládla, ale chápu. Vraťme se teďka ještě vlast. Zajímalo by mě, jak jste řešili financování. Určitě jste třeba čerpali z Nixies, dejme tomu z nějakého vašeho zisku.
Speaker 2:Ale pojďte nám to říct sama, tak když v tomhle budu úplně transparentní my jsme na samém začátku rozbili prasátka, to co jsme měli tenkr, chodili do práce s Matějem. Já jsem chodila na vysokou, měla jsem dvě práce, jedna práce živila mě, druhá práce živila firmu. To znamená, nějakou dobu jsme do toho otáčeli všechno to, co jsme vydělali jako my, jako fyzické osoby. Tak jsme to vkládali do té. Nejdřív po tom startu ta firma byla soběstačná a aby minimálně vydělala na ty náklady, který má. Potom došlo k nějakému zlomu, kdy ta firma už začala bějet, a od té doby jsme hodně přemýšleli, jestli do týmu přibereme nějakého angel investora nebo nějakého strateg, strategickýho partnera, a bylo to na talíři často. Ale nakonec jsme se rozhodli, že bychom si to rádi postavili z vlastních strojů. To znamená klasicky, jsme to vybootstrapovali a pořád to bootstrapováme.
Speaker 1:Takže jste vlastně nevyužili žádných investorů nebo nějakého crowfundingového kampaně nebo tak, Neřešili jste to takhle vůbec Vůbec Prostě jste makali a pořád makáme, pořád makáte, pořád je to vlastně v stejném režimu.
Speaker 2:Jediné, co bych možná zmínila, tak je technologická inkubace od CheckInvestu, k kterou teďka vlastně procházíme, teďka dokončujeme. Tak to je určitě něco, kde jsme nějaké finance na rozvoj získali, a určitě nám to hodně pomohlo, nějaké věci urychlit.
Speaker 1:To je super, že to zmiňuješ, protože spousta začínajících podnikatelů nemají vůbec tušení, jaké ink, ať už teda v Praze Czech Invest nebo teda samozřejmě funguje po celé republice nebo tady v Plzni Byk já nevím, jestli něco ti to říká Každopádně měli jste nějakou zakázku, nějakou srdcovku, která vyložně ovlivněla ten váš biznis.
Speaker 2:Nebo rozpumpovala třeba Ty. jo, musím trošku zapátrat v paměti. Já si myslím, že na té naší cestě těchto milníků bylo určitě víc.
Speaker 2:Ale co je třeba můj oblíbený klient, který v nás na relativně samém začátku vložil velkou důvěru a dovolil nám, proskoumat tu technologii v různých podobách, tak je Pražský klub Roxy, kde jsme dělali několik světelných instalací, začínali jsme pod svěcováním takový stěny, kde jsme nasázeli strašně moc metrů digitálních ledpásků a odřídili jsme to tak, že se tam teďka zobrazují takové digitální obrazce a různý geometrické tvary nebo tam lítají světílka jako v Matrixu. Takže tam jsme dostali relativně volnou ruku a hodně jsme se na tom vyřádili, a potom jsme tu příle dostali ještě několikrát. To znamená, teď tam máme nějakých snad pět různých stanovišť, kde jsou světla odřízený naší technologií. Tak to bylo super. A potom ještě vzpomínám na jednu zakázku, což bylo řízení právě prvních průmyslovejch světel v továrně, která dělá látky. Tam jsme dostali důvěru od jedné světlařské firmy, kdy my do té doby jsme vycházeli z těch Nixies, kdy jsme řídili pouze digitální LED pásky, což jsou RGB pásky, které svítějí barevně a můžeš ovládat každou diodu separátně. To znamená, dají se na tom vytvářet různý animace a scény.
Speaker 2:A tahle továrna, kde bylo snad 300 světel a hrozně moc našich kontrolerů, byla první neúplně malá pilotní instalace, kde my jsme tu technologii poprvý použili pro řízení výrobní haly, kde šlo právě o tu funkčnost a o tu efektivitu. Takže na tom jsme se taky hodně naučili, a ověřili jsme si to, že to dává smysl a že bychom tenhle segment měli dlouhodobě rozvíjet, což je i to, co jsme udělali Skvělý S chodou okolností.
Speaker 1:Zrovna jsem koukala na YouTube na Roxy samozřejmě, na nějaký Technoparty, co tam je vlastně za ty světla. Já jako neposlouchám techno úplně primárně, ale ta atmosféra, co, ale ta atmosféra, co to světlo udělá k tomu samozřejmě je neskutečná. A já jsem říkala, kdo tam asi dělá ty světla?
Speaker 2:Tak to je vtipný.
Speaker 1:Takže to je teda dobrá schoda náhod, takže pecká, a samozřejmě se týká funkčnosti v hale, tak to jasný, to prostě super, tak hezký. Mám tady, jaký jsou vaše nebo byly největší výzvy v začátcích, ale to si myslím, že jsme zodpověděli tím, že jsi říkala o administrativě a tak dále. Ale docela by mě zajímalo, jestli se to s postupem času vlastně už nějakou dobu to děláte, jestli se to zlepšilo, takový ty výzvy, že už jsi se na to zvykla, na nějaký ten tlak toho, že něco musíš prostě udělat, nebo takhle Prostě, jestli jsi se zvykla na ty výzvy, který musíš překonávat.
Speaker 2:Jo moment, nebo možná už na samém začátku si člověk uvědomí nebo musí uvědomit, že jeho úkolem je řešit problémy a překonávat překážky. Takže já jsem si to i kolikrát vždycky napsala na post-it, na lísteček, nalepila, jsem siždý den vstávala, a vždycky jsem odcházela z té práce a připomínala jsem si to, a ve chvíli, kdy mi na stole přistálo něco, to jsem si říkala, že fakt nechci. tak jsem se na to podívala a řekla jsem si ale to je moje práce, takže pojďme a jdeme na to vlastně o ničem jiném než překonávat tyhle výzvy. a ty výzvy teď aktuálně jsou samozřejmě jiný než byly na začátku. Je spousta věcí, které teď si říkám, kdyby se mi to stalo teď, tak už se mi fakt to nechce řešit. Ale zároveň je spou řečeno hroutili, a dneska si říkáme tak denní chleba, takzvaně To říkáme hodně rádi ve spektrě.
Speaker 1:To je, zkušenost má určitě. Takže člověk si zvykne A máš nějaký recept na to. když tak, určitě to nikdy není nebo vždycky.
Speaker 2:To není rů, když fakt jsi down, jak se zvednout a to začíná zase pušovat. Tohle je těžké, a po každému funguje něco jiného. A taky si myslím, že každému funguje něco jiného, protože jsou to věci, které já hodně řeším s tím core týmem, nejvíc asi s Matějem. Bavíme se o tom a vím, že třeba minimálně nám dvěma fungují vlastně úplně jiné věci. Ale když to zjednoduším, tak já si myslím, že ten život by měl stát na více nohách, a pro mě ze začátku to bylo takové, že spektroda byla číslo jedna, to tak asi jako i dává sm. Ale zapomínala jsem na všechny ty ostatní věci, které v tom životě jsou, to znamená na přátelé, na rodinu, na nějaký čas sama pro sebe. Vlastně jsem poprvý v životě přestala sportovat, protože jediné, co mě zajímalo, bylo rozvoj té firmy, a nelituji toho. Kdy jsem byla down, tak jsem neměla kam utíct. Takže se to snažím.
Speaker 2:Nechci tomu úplně říkat jak work-life balance, ale snažím se nějakým způsobem najít zdravou míru mezi překlapáváním mezi těma sférama, které v tom životě jsou Ne úplně, mezi prací a osobním životem. Protože samozřejmě tím, že je to moje firma nebo naše firma, tak samozřejmě, že i, když jsem doma, tak nad tím přemýšlím, přemýšlím nad tím, jak to zlepšit, ale zároveň si jako to snažím nepřipouštět a snažím se jako učit bejt v ten přít. A co taky mě hrozně funguje, tak to, že v tom nejsem sama a že mám kolem sebe lidi, konkrétně přesně třeba toho Matěje nebo i svýho partnera, který ve chvíli, když jsem down, tak doufám, že oni jsou up a dokážou mi připomenout, co je to my why a k čemu se vrátit a proč to vlastně dělám, a dovolit si sama sobě, si trošku odpočinout a pak se vrátit.
Speaker 1:To je základ mít okolo sebe super lidi nebo to prostě schopný lidi, Tě takhle zvednout. když nad tím přemýšlím, tak s tím Matějem to táhnete vlastně od začátku. Měli jste nějaké konflikty během té vaší cesty?
Speaker 2:To zní jako hrozný klišé, ale vůbec.
Speaker 2:Vždycky jste se dokázali nějak domluvit My tím, jak jsme fakt každej úplně jiný a jak osobnostně. tak co se týče tý expertízy v tý firmě, tak máme od začátku naprosto jasně vykolíkované hřiště, a ani jeden z nás troufám si říct, nemáme tendenci, tomu druhýmu do toho vstupovat. A hlavně, ten důvod, proč my jsme to spolu začali dělat, nebylo ani tak to, že jsme do toho spolu šli, bylo, že jsme se jako poznali blíž tohle se zná z přátelé a řekli jsme si tyjo, my máme stejné hodnoty, my do toho podnikání chceme jít ze stejných d. myslím, že je to nejsilnější, co ty lidi na té cestě může propojit. A když se k tomu člověk umí překročit to svoje ego a umí se k tomu vrátit a připomenout si, proč s tím začal, co je jeho role a respektuje ty hranice, který nastavil ten druhej člověk nebo musím zaťukat- No, to je, to jsi krásně řekla.
Speaker 1:Já k tomu asi nemám víc co dodat, protože myslím si, že hodnoty, ať už v biznese nebo v partnerství, tak jsou.
Speaker 2:asi jedno nejdůležitější vůbec, v čem se musíš potkat, to je pravda, Což si myslím, že přesně že to neplatí jenom o společníkách v té firmě nebo jako přátelech nebo partnerském životě, ale platí to i třeba jako ve výběru obchodních partnerů, dodavatelů.
Speaker 1:Na konci dne je všechno jenom o lidech a o tom, s kým to dělkdy neodhalíš, že ty fuck-upy se stávají, a lidi jsou takový makový, takže věřím, že i vy jste měli pár fuck-upů, kterých se to nepovedlo.
Speaker 2:No, já bych o tom takhle hezky uvědomila nemluvila, kdybychom si samozřejmě neprošly tím, že jsme se potkali se spoustou lidí, který to hodnotově měli jinak.
Speaker 1:To prostě se jako děje. Jasně, kolik vás teďka vlastně je ve firmě. Když počítám všechny lidi který nějakým Tak funguješ jako šéfka, jako big boss.
Speaker 2:Já strašně nemám ráda slovo šéfka, takže se snažím říkat, že jsem tým lídr, ale asi se dá říct, že na konci dne se všechny ty věci scházejí u mě Jak Jak se v tom cítíš, Protože já si představím, že ty máš nějakou, samozřejmě vizi na začátku podnikání a pak se ale dostaneš do situace kdy, přesně jak už bylo zmíněno, mám kolem sebe lidi se kterýma je příjemný to dělat, protože od samého začátku, co jsme se vydefinovali s Matějem, tak my se snažíme výst ten tým a ty lidi s heslem takový rad mimochodem, kterou všem doporučuji.
Speaker 2:A to znamená, že ve chvíli, kdy člověk má kolem sebe ty správný lidi, se kterýma když je nějaký problém nebo je potřeba něco vyřešit, tak to může na rovinu vyřešit, tak je to vlastně strašně fajn. Tam ten probl chvíli, kdy tohle nefunguje nebo kdy na to ta jedna strana zapomene, a to si myslím, že jsou pak ty situace, kdy je to nepříjemný a kdy se ani já v té svojí roli necítím dobře, a potom se ty problémy táhnou dlouho a takzvaně to vyhní prostě Přesně Jak.
Speaker 1:Jak vypadá váš tým, podle čeho si vybíráš ty lidi do týmu?
Speaker 2:Podle toho, co ta firma asi aktuálně potřebuje, určitě Takhle. co se týče těch hodnot, já se k vám toho budu hodně točit, ale fakt v poslední době si myslím, že ty lidi vybíráme primárně na základě hodnot a ani ne tak třeba na základě těch skillů. Samozřejmě je potřeba, aby nám zapaly do toho týmu ve chvíli, kdy vím, že potřebujeme šlápnout do frontendovýho developmentu. tak nebudu highro frontendovýho developera, to úplně ne. Samozřejmě nějakej ten skillset tam musí bejt. ale zatím to pořád mám tak, že radši vezmu člověka, který třeba není tak nebo nemá ty hard skills tak dobře vyvinutý, protože to je něco, co se dá naučit. ale jde mi hlavně o to, aby zapadl do A zase když to řeknu hrozně klišoidně, srdce na pravém místě a je prostě schopnej níst odpovědnost za svoje činy.
Speaker 2:To je pro mě asi úplně nejdůležitější, protože já nechci mít firmu, kde vlastně jsou striktní pravidla a kontroluje se každý jako timesheet, jako mikromanageujem. ale zároveň vím, že to není jenom o tom, že si to jako řeknem. Tam je prostě potřeba mít v tom týmu lidi, který tu svobodu berou vážně a věděj, že svoboda rovná se odpovědnost, že nejde jedno bez druhýho. To znamená pro mě, když hajrou lidi do svojich týmů tak je, aby ty lidi dokázali níst odpovědnost za svoje činy.
Speaker 1:A když to nejde, tak prostě.
Speaker 2:Ono je super, mimochodem, když si teda jako firma nastaví nějaké hodnoty, tak ono je pak super, že pak to jako funguje, jako taková ústava na ústava, na kterou se může odvolávat. To znamená, když to nefunguje, tak stačí ukázat na ten zarámovaný jako obrázek v té kanceláři, a je to jasný. Ale musím zaťukať, že se nám to jako neděje často To je super.
Speaker 1:Máte nějaký? nebo máš ty konkrétně nějaký, kterýho by si chtěla dosáhnout se vaším projektem spektorem?
Speaker 2:Tak my tomu říkáme interně totální světová dominance, minimálně. To je něco, s čím jsme začínali, ale hodně se to mění, hodně se to vyvíjí. My samozřejmě ten systém nestavíme, protože stavit jako jeden produkt teď nechci to úplně hanit, ale stavit jeden produkt není tak složitý jako stavit celý ekosystém produktů, protože spektra je hodně specifická v tom, že je to fakt technň, k tomu potřebujeme dělat nějaký rozhraní, jak administrativní, tak vlastně potom to uživatelský. To znamená, je to strašně moc produktů, kdy jeden bez druhýho úplně nedává smysl. To znamená, ta cesta, kterou my js směřuje, určitě není to, že my bychom za tři roky tu firmu vlastně chtěli prodávat.
Speaker 2:Spíš to vnímáme fakt jako hodně dlouhodobou investici a něco, co by tedy s náma mělo žít dlouhodobě. Ale na co já se určitě těším, co já mám, jako v sobě pojktrodě, instalace nebo ty naše kontrolery a produkty se používají, aniž bych já o tom věděla nebo aniž by jsme do toho museli zasáhnout. To znamená, ten cíl je vybudovat nějakou distribuční síť, aby my jsme se mohli, soustředkování nějakého supportu, ale aby ta technologie už žila svým vlastním životem. Nezávisle na nás, že nechceme si vlastně nechat ten full circle u nás, ale chceme se soustředit právě na ten vývoj a na tu technologii jako takovou.
Speaker 1:Neuvažovali jste o expanzi do zahraničí.
Speaker 2:Určitě uvažovali, a doufám, že se k tomu dostaneme v následujících letech. Každopádně, teďka ta strategie je taková, že je hlavní pokrejt co nejvíc ten českej trh, u toho se to naučit, vypilovat ten systém do maxima a až potom s rozvahou řešit expanzi do zahraničí. Protože znám spoustu startupů, spoustu firm, který se do té expanzi pustili trošku neuváženě, a pak je to hodně smetlo. Takže v tomhle se snažíme být hodně opatrný. I tím spíli, kdy někde na druhém konci světa nefunguje software, tak se to dá vyřešit. Ale ve chvíli, kdy se vyskladní kontrolery s nějakou výrobní vadou a je to tady někde do Spojených Arabských Emirátů, tak nezbejvá než nasednout na letad, že když všechny mechanizmy před tím se lžou, a to by bylo hodně nepříjemné. Takže zatím to pořád ještě pilotujeme na českém trhu, a cílem je, to tady rozšířit se nejvíc a pak se rozhlížet.
Speaker 1:Takže váš hlavní trh je v Čechách český firmy Nebo nečeský firmy. Ale sam To je úžasný příběh. Hrozně se mi líbí, jak o tom mluvíš, na to, že třeba nejseš úplně technolog. Tak mi přijde, že toho víš spoustu. Já se snažím, že to je super. Co by si poradila začínajícím? je to taková klišé otázka zase. Co by si poradila začínajícím? je to taková klišé otázka zase. Co by si poradila začínajícím podnikatelům nebo začínajícím startupistům v tom jejich začátku?
Speaker 2:Určitě. Ať se nebojí říkat si o pomoc a pokládat dobrý otázky všude, protože výstup z komfortní zóny je vlastně to nejcenější a nejvíc, co člověka posouvá. Ať si říkají o zpětnou vazbu, ať už od lidí, který jsou kolem nich anebo od lidí, který v oni. A taky bych jim řekla, že to prostě bude bolet a bude to trvat hrozně dlouho, a všechno, co si naplánuju tak bude trvat minimálně 2,6 krát dlouho než je původní plán, ale stojí to za to.
Speaker 1:Podle mě Si budu muset ožilit trochu dovolených a pár akciček. To určitě Tak je spousta. My tady máme spoustu v TechTavru, tak tady jsou opravdu takový zabejčený startupisti, takže to je fajn. Ale určitě máš pravdu. A kde můžou vlastně, kde tě můžou, posluchači nebo vás, kde vás můžou najít, takhle, kromě teda Roxy?
Speaker 2:Tak teďka v Praze máme hodně kaváren, hodně barů, kde máme relativně zajímavý instalace, respektive většinou fungujeme v tandemu s nějakým buď to architektem, který navrhuje ten interiér nebo dodává ty světla, a my potom řešíme to konkrétně, to řízení. To znamená vždycky to jsou nějaký kolaby, když to tak řeknu. Ale třeba v Praze na nábřeží je restaurace Amuni. Tam máme v průběhu dne je tam bar z Luxfer, který jsou podsvětlený, svítí bílé. Když zapadá slunko, tak i to světlo v celé té restauraci se mění do takové příjemné teplé oranžové, a zároveň teď máme hodně pěkný. Tak jsme dělali s tím stejným studiem. To jsou takové věci, které jsou jako hezké, jako koukavé. A pak samozřejmě jsme dělali spoustu úřadů, spoustu škol, školek, hodně v Brně. I když jsme z Prahy, tak spoustu těchto objektů jsme dělali v Prahy, ale nejsou jako věci, kam bych posluchače mohla pozvat, protože tam není moc k vidění. Ale co se týče těch hezkých věcí, tak Amuny nebo Bar Noel, takhle v Praze, tak si myslím, že to světlo dělá moc pěknou atmosféru.
Speaker 1:Dělali jste, něělali nějaký pop-up někde i venku Vyložili nějaký event. To se mi hrozně líbilo, když jsem koukala na vaše stránky.
Speaker 2:A my jsme vlastně dělali loni v rámci Signal Festivalu takovou pětu s Prague Pride, což se recyklovaly světelný prvky, který dodal Signal Festival. To bylo s instalacem, myslím Lukáše Dřevěnýho, takže se využili ty světelný zdroje a my jsme tomu dodali ten náš systém řízení, naprogramovali jsme to do hudby a do takového úvodního videa nebo voice-overu, myslím voice-overu, který se promítalo na T5, bylo to na Václaváku, byla to jednodenní akce, a my jsme k tomu vlastně dodávali, jak jsem zmínila, tu technologii a tu doprovodnou lightshow, která z toho dělala ten trošku umělecký prvek.
Speaker 1:To je skvělý. To je jako fakt skvělá technologie.
Speaker 2:Je to hodně zábavný v tom, že možná ještě když se vrátím, když jsme se bavili o těch výhodách ve spojení s tou konkurencí, tak tím, že my jsme začínali fakt na takový blbosti jako jsou interakt, standardní světla. Takže to, co mě třeba na tom hrozně baví, je, že to vůbec není stereotyp, že vlastně jedním systémem, který je robustní, ale zároveň jako sybilní a jednoduchý na tu implementaci, se dají dělat krásný věci, kde padají kapky deště na letpáscích, prostě někde na světelný scéně v Roxy, a zároveň můžeme vlastně garantovat nějaký 30% úspory na provozu hal, kde jsou stovky světel. To má, že to má vlastně v obě dvě ty části tu jako pěknou, že člověk se jako zkusí vytvořit něco, co fakt jako potěší tu duši a tu kreativní část Přesně a co je takový líbivý a prostě to ty lidi si jako pamatujou.
Speaker 2:Přesně tak Bohužel tu funkčnost kterou dodáváte, nemůžu ji vidět.
Speaker 1:Je to tak Spíš kvůli tomu i mluvím víc o těch kreativních věcech, aby se to ty lidi vlastně spojili, a bylo to pro ně. Teď nechci říct, že ta funkční část je nezajímavá, ale víš, jak to myslím? Jo, jo, jo, určitě jste. Ale, jak už jsme zmínili, měli spoustu fuckupů, a já bych chtěla slyšet posluchači vždycky chtějí slyšet fuckupy, To, co se někomu nepovede.
Speaker 2:To mají lidi nejlepší Jako mě. Se dějou fuckupy samozřejmě na denní bázi. To se d asi nám všem a přemýšlím, co zmínit, aby to bylo aspoň trošku zajímavé. Mně napadá spousta fuckupů, který jsou spíš smutný, ale jako vlastně možná mají větší předanou hodnotu než to, že budu vyprávět, že jsesto, že tři roky děláme eventy a už to vlastně de facto já u toho nemusím skoro vůbec bejt, natož aby u toho byl Matěj. Tak po roce jsme si řekli měli jsme vlastně dělat event v Ostravě, a po roá, já jsem říkala v pohodě, matěj, jak dlouhou dobu nic takového neřešil, tak byl takový já máš všechno, máme všechno zabalený, všechno dobrý. Já říkám Matěj, prosím tě, vidějme kontrolery, že jo? A on no, počkej, počkej. Ty jsi se mě včera ptala, kde jsou, ale já jsem myní, to co, jako nám ty světla, ty rekvizity, který vezem, jako rozsvítí, no, což byl teda dobrý fuck up. Naštěstí, jako s chodou okolností, já jsem sebou měla teda toho Matěje, což se vracím k jeho genialitě. Ale najdu rozbitej blinker a Matěje do každé rodiny, přesně, přesně Tak. Jsem vyjela do obchodu, nakoupila, jsem nějaký součástky. Naštěstí jsme sebou měli elektroinstalační kit, takzvanou naší KPZ, a díky toho my jsme si ty kontrolery vlastně postavili jako po součástkách, hodili jsme tam ten náš firmware a na konci dne jsme to rozchodili i bez těch kontrolerů. Sice nám to spálo spoustu času, a byl to samozřejmě můj obrovský fuckup, kdy já jsem si myslela, že super, za hodinu nainstalujeme a pak celý odpoledne budeme se věnovat tějou. K tomu se jako přiznávám, i když na to nejsem hrdá, ale můj asi největší fuck up, který ale zároveň mě hod na malou chvilku začala myslet, že už jsme jako překonali ten bod zlomu a teď už se všechno bude dít samo Ono.
Speaker 2:To není úplně tak, že by si to člověk řekl jako vědomně, spíš je to takový jako pomalý, postupný, plíživý, ale takhle jako rok zpátky, když se na to dívám, tak přesně k nějaký takovému stavu u mě došlo. A vlastně bohužel tím, jak ty věci mají setrvačnost, tak trvalo strašně dlouhou dobu než my jsme se z toho dostali. Stál nás to hodně peněz a i hodně lidí, který třeba ten tým opustili, protože si přesně myslím, že já jsem udělala strašně moc špatných rozhodnutí. A to bylo fakt velký fuck up z mojí strany, protože jestli je někdo, kdo by mě těžký si to uvědomit, kde se to stalo, hrozně těžký si to jako přiznat. Ale ještě těžší bylo, jako přestat osoby nějakým způsobem pochybovat a říct si, že se to nemáme nebo že ta firma by to nedokázala. Takže to musím říct, že byl velký fuck up, který je spíš takový smutnej, ale zároveň věřím, že nás to zase hrozně obohatilo, jak mě samotnou, tak ten tým, tak doufám i do budouceká. Ale bylo to strašně, bylo to asi nejvíc vlastně ze všeho.
Speaker 1:No, a to je právě ta chvíle, kdy teda si říkáš no, tak teď se musím znova schopit a pokračovat v tom, a asi si fakt musíš promyslet, jak to udělat, aby si byla lepší A přiznat si to, to si řekla, že to je nejtěžší věc si přiznat, že si udělala chybu. To si myslím, že je v tom podnikání strašně těžké, nezabalit to, když jsi na dně, určitě no.
Speaker 2:A zase se dostáváme, třeba i Matěj pomohl a další lidi, který za tebou stojí, a taky samozřejmě člověk si myslím, že to musí si srovnat sám v sebe. Určitě, že vlastně já jsem jako Ono. Se to taky stalo, což je pravda, že to se stalo ve chvíli, kdy mně se začalo spousta věcí dít i v osobním životě, mimo tu práci, a najednou se to začalo přesně prožírat všema těma nohama toho života a ovlivnilo to hodně i tu firmu. A v tu chvíli si to člověk musí srovnat, primárně sám v sobě, že jsem poprvý pochopila protože celou dobu to bylo vlastně jako sluníčkový, a musím říct, že ten můj, jako ta moje mentalita a ten můj vztah k té firmě byl takový jako furt hodně vyhajpovaný, že já jsem to jako chtěla posouvat a všechno to vlastně šlo samo, nemusela jsem hledat žádnou motivaci, chvíli chtěla jsem pracovat, bylo to strašně super.
Speaker 2:A najednou já jsem se potkala s tím, že jsem se ráno probudila a říkala jsem si a já vlastně možná nechci jít do práce, a to bylo vlastně úplně nejtěžší, protože z toho si myslím, že člově, že jsem nepovedla nějaká zakázka nebo nějaký spor s nějakým klientem, ale sám v sobě si srovnat to, jestli mě to baví, jestli mi to pořád dává smysl, a vyřešit si nějaké svoje věci bylo vlastně mnohem těžší, ne ty běžné operativní fuck-upy, které se dějou v tom podnikání.
Speaker 1:Bylo něco co ti pomohlo Kromě samozřejmě lidí, ale Čas.
Speaker 2:A vůle si to přiznat, že ten problém je, že se děje a že to může být ještě horší, pokud to nezačnu řešit sama.
Speaker 1:To je strašně těžký, nekončila negativně, ale to není negativní. To k tomu patří. To není nic negativního.
Speaker 2:Co by si vzkázala posluchačům jako takovou poslední věc od Aničky Veselý Wow, dělejte každodenní malý kroky, které o procento zlepšují to, co dělá něco malýho, nějakej malej krok. Tak na konci dne se to prostě všechno sečte a zúročí Amen.
Speaker 1:To bylo neskutečný zakončení, výborný, a myslím si, že bychom tímhle měli skončit dnešní povídání By že bychom tímhle měli skončit dnešní povídání. Bylo to super inspirující. Myslím si, že i ty seš moc inspirující, matěj, neznám škoda, že nemohl přijet. teda taky, a doufám, že se vám všechno vydaří a že se tadyijeme vaše služby.
Speaker 2:Já moc děkuju, bylo to hrozně příjemný, a rádi zapůjčíme svět Jilka.
Speaker 1:Děkujeme za účast, a měj se krásně, ty taky Ahoj.
Speaker 2:Ahoj.