SPEAKER_01 0:03

Thank you, everybody. I'm an addict called Vito. And it's my pleasure to be here and thank you to the committee for asking me to come.

SPEAKER_00 0:11

Ahojte, všichni, jsem Vito, jsem závislý a mi potěšení tady být a děkuji všem služebníkům, že mě jsme dneska pozvali. Byl jsem požádaný, abych dneska mluvil o historii a když mám mluvit o historii, tak to můžu dělat jenom ze svého úhlu pohledu: z toho, co si pamatuju, do čeho jsem se zapojil, čeho jsem byl svědkem, co jsem viděl. Jak všichni víme, tak tohle společenství bylo založeno v roku 1953 Jimmak a dalšími pěti lidmi. Ale je taky další en které začalo před tady tím, a začalo v New York City v roce 1949.

SPEAKER_01 1:28

Ray Lopez.

SPEAKER_00 1:31

Bylo to nebo začalo to se dvěma lidmi z Portorica, s jedním mužem a s jednou ženou. A oni ten program založili, když byly poslání do nějaké věznice, kam tehdy posílali drogově závislé. A v té věznici bylo společenství, které se jmenovalo Anonymní závislí a kteří následovali model anonymních alkoholiků. Když potom z toho vězení byli propuštěni, tak se vrátili do New York City. A tam chtěli začít s tím programem, který se jmenoval Anonymní závislí.

SPEAKER_01 2:53

Colonel Dorothy Barry.

SPEAKER_00 3:04

Ne zapamatoval jsem si to jméno. A tady ta poradkyně tedy přišla za Danny Azari a řekl, že nemůžou se jmenovat Anonymní závislí, protože v New Yu všichni znají anonymní narkomany. A oni se jí zeptali, co máš, co ti myslíte, že všichni znají to jméno Anonymní narkomaní. A ona jim řekla, že ve 30. letech dělala nebo pracovala pro armádu spásy v New York City ve věznicí. A v těch věznicích měli nějaký program o drogách a ten se jmenoval Anonymní narkoman. Takže je potřeba, abyste to jméno ten název změnili z anonymních závislých na anonymní narkomany. Takže v těch letech ve státě New York tedy přijali to jméno těch anonimních narkomanů do toho názvu. Následovali tedy model těch anonimních narkomanů, tedy anonimních alcoholiků, nazvali se Anonymní narkomaní a začali pořádat velké množství míetingů. Potom v roce 1955 zjistili slyšeli o tom, že v Kalifornii jsou další anonymní narkomani a začali se bavit o tom, že by se s nimi spojili. Tehdy se Danny a Jimmy telefonicky spojili a začali věnávat o tom, jak by se ta dvě společenství mohla spojit. Nakonec se nespojili v jednu, protože v New York City byly nějaké jiné zákony, které neumožňovaly tomu společenství fungovat stejným způsobem jako v Kalifornii. Kvůli těm zákonům v New Yuku když by se dva závisí sešly na jakémkoliv veřejném místě, tak mohli být zatčeni a poslani na 15 let do vězení.

SPEAKER_02 6:31

A vole se to rocke zákony.

SPEAKER_00 6:35

Děkuji. Takže museli v New Yor existovat pod zážitou nějaké vládní organizace, aby nebyli pronásledováni tou protitrokovou policí. A domluvili se s New York City ministerstem zdravotnictví, že se budou scházet pod jejich zážitou a v jejich prostorách. A když se tehdy tam chudilo na místě, tak jste museli být v řadě sami, ne spolu, protože jinak byste mohli být zatčeni zase kvůli těm rockfelům zákonům. A stejně tak, když se chodilo ven z mígu po skončení, tak jste zase museli odcházet sami, ne sní tím, abyste nebyli zatčeni. Takže vidíte, proč se ta dvě společenství nemohla spojit, protože byly rozdělány ty státní zákony.

SPEAKER_01 8:14

A for those that are interested in the history of that period, the Narcotics Anonymous Greater New York Regional Service Office for NA has a book that lists all this stuff. It's called The Impossible Dream, and it starts from 1949 until the Rockefeller laws were repealed in 1980 and the California Fellowship could come into New York.

SPEAKER_00 8:38

Pro ty z vás, které by to zajímalo, tak servisní výbor ve velkém New Yorku o tom vydal knihu. Jmenuje se to Nemožný sen a pokrývá to celý to období od roku 1949 až do roku 1980, kdy ty rockelow zákony byly odvolané, přestali platit a to kaliforné bratrství mohlo přijít do New Yorku. A když si chtěl zakoupit tu knížku, tak vůbec není drahá, brožovaná stojí 9 euro a pevná vazba 15. A tohle původní společenství tedy přestalo existovat v roce 1972, kdy umřela Rej Lopes. A v tomhle období ty neorští anonymní narkomani začali mít hodně členů hippie a přejmenovali se z anonymních narkomanů na anonymní drogy. A teď se dostáváme k tomu momentu, kdy začala společná historie těch dvou společenství z New Yalifornie v 80. letech. A já když jsem se původně stal čistý v roce 1958, tak jsem se přidal těm anonymním narkomanům v New Yu pak jsem měl reláps v roce 59 a vrátil jsem se zpět v roce 1960. A potom v roce 62 jsem se přestěhoval do Kalifornie. Ale v New Yorku bylo takové hnutí za to, aby se závislí mohli veřejně scházet, aby se vlastně přinesli anonymní narkomani z Californie do New York City. A stalo se to díky spojení přes Floridu.

SPEAKER_01 11:38

In the late 1970s, there was a girl from the Bronx called, and I'm going to mention last names because she's dead now. Rosa Rosalie, who came from the Bronx, got clean in Miami in Narcotics Anonymous. And when the World Convention came to Miami in 1982, she brought a lot of New Yorkers in to find out what narcotics anonymous was.

SPEAKER_00 12:02

Okay, takže v těch na konci 70. let tomu hodně napomohla teď už mužuřici její příjmení, protože je posmrky Rosa Rosalie, která pocházela z Bronxu a žila v Miami, kde byl v roce 1982 světový siem. A ona tam hodně přispěla k tomu, co byli anonymní narkomaní v New Yorku. Děku.

SPEAKER_01 12:39

Tony Daddy from the Bronx and Terry R from Queens at that convention.

SPEAKER_00 12:50

Byli tam dva lidé na tom světovém sejezdu z New Yorku. Jeden se jmenoval Tony. Nezachytil jsem to přímění, druhý byl terry R z Queensů a ti tedy tam dostali poselství anonymních narkomanů a přivesli ho potom zpátky do New Yorku. A oba začali uspořádávat místing v bronzu a terry v Queens. A hodně dlouho léta se hádali o tom, kdo vlastně začal místy jako první, ale fakt je ten, že začali asi jenom zdaním rozdílem. A předtím, než oni začali tyhle míty, tak bylo hodně AA meetingů. A vlastně už na těch mígách bylo hodně drogově závislých, a ti se pak tady hned přidali k anonymním narkomanům. Nebo přeměnili se tedy na anonymní narkomány. A krátce potom, v roce 1883 byl napsan a schválen základní text. A potom, co se tedy vydal základní text, tak došlo k fantastickému růstu NAV všude ve světě. K tomu velkému růstu došlo v New Yorku, ale hlavně taky na celém východním pobřeží Spojených států. Na tom východním pobřeží chtěli takovou, řekněme, čistou verzi AN. Chtěli vlastně vyhodit z toho jazyka hodně termínů, které se používají v anonymních alkoholicích, a chtěli, aby ten nový jazyk opravdu odpovídal tomu, co je v našem základním textu. A tomu se říkalo teda nějaký ten čistý puritánský směr.

SPEAKER_01 15:52

Jim Miller.

SPEAKER_00 16:06

Takovým zakladatelem otcem toho jazyka NA je Jim Miller. Můžu říct zase opřím, protože už je po smrti. Byl to editor literatury z Ohája a byl to on, kdo se zasadil o to, aby ten jazyk odpovídal základnímu textu. Proč vlastně tato kontroverze ten sport začal. Bylo že během prvních 28 let existence ANI používali velkou knihu anonimních alkoholiků na mígách. Pamatuju si, když jsem tehdy chodil na mí a dělal jsem tam službu, tak naší první prací bylo to, že jsme vzali velkou knihu a vyškrtali jsme tam nějaké termény jako alkoholik, aby to víc odpovídalo. A pamatuju si, že právě to jsme dávali nováčkům jako první službu, aby přeměňovali nebo změnili ty slova v té velké knize.

SPEAKER_02 17:31

A to vším užívali popolníky.

SPEAKER_00 17:44

Protože s těmi popelníky jsme tehdy ještě kouřili na mígách a ten kouř byl tak hustý, že jsme neviděli přes tu místnost. Takže čeští popelníků bylo velkou prací.

SPEAKER_01 18:01

So as after the basic text came out and we started to develop our own language, there were still the old timers that were around the big book at the meetings that didn't want to give up the word sober, drug addict and alcoholic and so forth. So it was a big kontroversy to purify the language that we all identify the same as addicts only.

SPEAKER_00 18:26

Nebylo to ale jednoduché po tom, co vyšel ten základní text a chtěli jsme mít vlastní jazyk, tak pořád tam byli ty oltimeři, kteří měli tu velkou knihu od anonymních alkoholík. A měli problém s tím, nechtěli se vzdát těch původních termínů jako alkoholik, drogově závislí. A bylo to tehdy těžké. A bylo těžké taky to, aby se začalo používat tedy slovo čistý než souber, to nevím, střízlivé. A to byl důležitý velký moment v historii NAC, kdy jsme se stali svým vlastním společenstvím a už jsme nebyli takovým nevlastním dítětem anonimních alkoholiků. A na těch začátcích těch prvních letech všechny sjezdy probíhaly v Kalifornii a proto na východním pobřeží byl nedostatek Náček, nebylo to tam tak uznávané a rozšířené. První sjezd, který byl mimo Kalifornii se uskutečnil v letech 78 a 79 a bylo to v Houstonu v Texasu. A od té doby se světové sjezdy začaly konat na různých místech. A pak se uskutečňovaly sjezdy podle těch nějakých zeměpisných oblastí na východním pobřeží v Pensylvanii. A tím, jak se NE stávalo tedy nezávislé společenství, společenství samoubě, tak probíhaly i další sjezdy místní. A světový sjezd se přesouval různě po Spojených státech a poslední pak byl v roce 1985.

SPEAKER_01 21:31

The way the World Convention used to go from different cities was at the World Convention they would lock the fellowship in rooms and they would vote where the next World Convention would be. And then in 1985 in Washington DC, where the World Convention was, they closed the doors and the vote began.

SPEAKER_00 22:00

Hlasovali o tom, kde se bude konat ten příští. A takhle v roce 1985 se zase takhle zavřeli ve Washington DC a hlasování začalo. Ale když se připravovali k tomu hlasování, tak se do toho vložila světová kancelář služeb a řekli, že od té doby oni budou mít kontrolu nad tím, kde se bude ten světový sez konat. A učinili rozhodnutí, že pro rok 1986 se ten světový jez přesune do Evropy, konkrétně do Londýna. A od té doby se světový s stal opravdu světovým, a přesouvá se cestuje všude po světě. A tehdy jsme se opravdu stali světovým společenstvím a byl to opravdu světový sjez, protože tím, že jsme jeli do Londýna na ten světový sjezd, tak se otevřely dveře pro anonymní narkomany i evropě. A je to skvělé, protože když se dneska podíváte, tak jsou sjezdy v Evropě, v Ázii, v Austrálii opravdu to cestuje a bylo to velmi šťastné rozhodnutí v tom roce 1985 přesunout potom ten sjezd do Londýna. Takže 80 leta byl čas, kdy se naše historie, ten náš odkaz rozšiřoval opravdu po celém světě. Na tom východním pobřeží ve Spojených státech bylo to společenství velmi malé, co se týče nějakých služebních struktur. V Pennsylvanii byl tedy nějaký region, ten se jnoval středoatlantický region, pokrýval všechno od Virginie až po hranici s Kanadou na severu a ve vnitřemí potom Ohio. A potom nějaký středozemní region na tom východním pobřeží, tak ten se nazývá nějaký mateřský region. Nazývá se to matateřským regionem, protože tam odsud vlastně přišlo ten růst společenství New Jersey, New York four seasons a na dalších místech a stály se z nich nezávisle regiony. Takže docházelo tam k tomu, že ty oblast z těch oblastí se stávaly regiony. Z oblastí New Yorku se stal region New Jersey. A dal tam několik příkladů, které my vikly přesně.

SPEAKER_01 26:35

The South Atlantic region became the Carolina region, and it became the Florida region, the Georgia region and the Alabama region. They all split off the South Atlantic region.

SPEAKER_00 26:57

Atlantiku jako Carolina, Florida, Georgia.

SPEAKER_01 27:01

And that also happened in the middle of the country. The Mid America region split into five or six regions, and this continued to happen. And narcotics anonymous kept growing and growing and growing. I cannot tell the individual stories because I wasn't there. But it all happened that a narcotics and history grew through the individual groups and the people participating in them.

SPEAKER_00 28:13

Co se týče základního textu, tak my jsme dlouho chtěli mít svoji vlastní knihu. Všichni se pořádali, kdy už si budeme mít a z Kalifornie odpověď byla, už je to na cestě. A v Georgii byl jeden závislí, který jsem dal Bohu něco a byl velmi takový netrpělivý a pořád se ptal, kdy už budeme mít tu svoji knihu. Ještě pořád jo neříkal to přímění. Děkuje. Zase se ho zeptal, kdy už budeme mít tu knížku. Jimmy se na něj naštval a řekl, když chceš tu knížku, tak si ji můžeš udělat. A on vlastně ten závisí z té založil první literární komisi, kterou jsme měli. A světová kancelář služeb mu tehdy řekla: ano, do toho napíšu knížku, ale nedáme ti na to žádné peníze. Takže zorganizovali literární komisi, která šla z jednoho města do druhého a postupně psali. A tehdy neměli ti lidé, kteří cestovali s tou komisí, oni neměli peníze na to, aby zaplatili někoho, kdo by to psal nástroji, protože tehdy nebyly žádné počítače. Takže prodávali svůj vlastní krev, aby mohli zaplatit někoho, kdo by psalm. Takhle fungovaly zhruba dva roky, kdy nad tím fakt seděli, sepisovali to, sepisovaly materiály od různých skupin po celém světě, které byly ochotné se do toho zapojit a po dvou letech výsledek byl ten, že měli nějaký finální produkt. A ten koneční produkt se jmenoval obrovská kniha.

SPEAKER_02 31:23

Šedá kniha tak.

SPEAKER_01 31:25

A když finší grey book, it was thick as the AA big book.

SPEAKER_00 31:30

A když tu šedou knihu dokončili, tak byla tak tlusá jako ta kniha anonimních alkoholiků. A když se na to podívali, tak oni měli krásnou knížku, ale neměli peníze na to, aby ji vydali, protože byla příliš velká. Takže řekli, co budeme teď dělat. A oni se domluvili tak, že očíslovali každou větu v té knížce a že budou hlasovat o tom, jaké ty věty tam nechají a jaké věty z toho vypůskí. A když to takhle předělali, když to dokončili, tak tomu tomu výsledku se říkalo schvalovací formulář. A ten schvalovací formulář pak se posouval dál, aby se z něj stal základní text. A to, co bylo vynecháno v té šedé knize, tak to byl nějaký budoucí pokročilý text. A když odhlasovali ten schvalovací formulář, tak se odhlasovalo tedy, že máme svoji vlastní knihu a vydala se první edice. První vydání. A tehdy šla politika nejkupředu začala se měnit, když se tohle stalo. Když ten schvalovací formulář se dostal na pracovní stůl Jimmyho je v kancláři světových služeb, tak se rozhodl, že tam udělá nějaké změny a že to vydá teda jako to první vydání. A není to nic proti Jimimu, on byl závislý jako každý z nás a každý závislící chce věci dělat po svém. A takže když se to vydalo toho první vydání během prvních asi 6 měsíců, tak se zjistilo, že vlastně je to trochu jiné, než to, co se odsouhlasilo v tom schvalovacím formuláři. A proto oni vydali ten původní schvalovací formulář a to bylo druhé vydání základního textu. A to odpovídalo tedy té knize tomu obsahu, které společenství původně schválilo. Já bych tady mohl být dlouho, abych povídal o historii toho základního textu. Nebudu se do toho pouštět, protože nemám moc času, ale zase je to politická věc, souvisí to i s penězi, protože s tím vydáváním a prodejem základního textu začalo do enerji přitékat spoustu peněz. A my jako závislí, jsme taková mini společnost, odrážíme to, co se děje ve společnosti. Takže když se do toho vloží politika, začnou vždycky nějaké spory. A to nás dovedlo postupně až k šestému vydání, ale to společenství stále roste a rozkvetá. Jsme jedna z nejvíce rostoucích společností společenství ve světě. Začínali jsme s ničím a dneska máme velké štěstí, protože máme literaturu a knížky v podstatě všude. Společenství se pořád vyvíjí roste, někteří z takovou hořkou nostalgií vzpomínáme na ty staré časy a chtěli bychom, aby to bylo tak, jak to bylo dřív, ale takhle se to neděje. To společenství se mění a mění se k lepšímu. Jsme pořádky největším společenstvím na světě, pořád rozdeme a pořád budujeme ty základy proto, aby se i generace, další generace po nás závisí, mohly stát čistými. Já ani nevím, do kolika jazyků je přeložená literatura, knižky Anonymních narkomanů, ale pořád se rozšiřujeme na další nové jazyky, což znamená, že pořád roseme, rozvíjeme se. A je to taková velmi vzrušující doba v historii anonimních narkomanů.

SPEAKER_01 38:45

Am I supposed to end now or not? Let me know. You still have 11 minutes. I still have 11 minutes. Okay, then I'll just continue on different things that are happening. There are different factions in narcotics anonymous, and everybody has their own ideas. We want what we want, and we want it yesterday.

SPEAKER_00 39:12

Takže máme ještě asi jedenáct minut a řeknu vám o nějakých věcech, které se ve společenství dějí teď. Ve společenství jsou nějaké takové názorové proudy. A protože závisí chceme to, co chceme a chceme to nejlépe včera, takže různí lidé potom bryčí, že něco chtějí a že to vlastně nemají. Někteří si myslí, že to je dobře, jiní zase, že to je špatně a jiní si myslí, že to špatně není. Já si osobně myslím, že ne každý musí se vším souhlasit a že to taky dobře pro rust společenství, ale že je důležité, aby se mohla project jak ta většina, tak ta menšina, aby jsme vlastně všichni mohli vyjádřit, jak se cítíme. A myslím, že když se každý takhle můžeme vyjádřit, tak je to všechno, co je vlastně nutné. Věřím tomu, že naše vedení ve Světové kanceláři služeb dělají všechno, jak nejlíp dovedou. Protože my se musíme nějak poradit ve světě plné závislých a víte, co říkají o názorech, že každý nějaký máme. Ale oni dělají tu nejlepší práci, jako dovedou. A starají se, nebo jsou v kontaktu s lidmi jako my.

SPEAKER_01 41:26

There have been two voices in this fellowship since the late 1980s and we're still thriving and we're still in existence.

SPEAKER_00 41:44

Je to tak už od těch 80. let a pořád se vlastně rozvíjíme. Ale myslím si zároveň, že potřebujeme jednotu, a že bychom se neměli neměli bychom spadnout do takové té konfrontace my a oni, protože to vlastně neexistuje. Mezi námi je velmi důležitá. A když slyšíte lidi, se kterými nesouhlasíte říkají něco, s čem nesouhlasíte, tak se odvolejte na základní text, který nám říká, že se musíme naučit nesouhlasit bez toho, aniž bychom byli nepříjemní. Nemyslím si, že bychom na sebe měli ukazovat prstem, ale pamatujme na to, že každý dělá to nejlepší, co dovede s tím, co má. Říká se totiž, že společné blaho je na prvním místě a že osobní uzdravování záleží na jednotě NA. A teď co je to společné blaho? To, co máme společné, to je velmi jednoduché. Protože trpíme tou společnou nemocí a to je nemoc závislosti. A my se přes tu společnou nemoc dostáváme tak, že mezi nami všemi vytváříme jednotu.

SPEAKER_01 43:49

Because we disagree on a lot of things that happen, we gotta learn to compromise. That's one of the addicts' biggest problems they have in life.

SPEAKER_00 43:58

They don't know how to compromise. A protože na spoustu věcí se neshodneme, tak jsme se museli naučit, jak dělat kompromisy. A to je pro závisle jedna z nejtěžších věcí v životě, protože neumíme dělat sami od sebe kompromisy. Závisí mají společné dvě věci. Jedna z nich jsou reakce a druhá je, že neumí dělat kompromisy. Takže než jak reagovat, tak bychom se měli naučit, jak odpovídat. A než abychom neměli žádný kompromis, tak bychom se měli naučit, jak kompromisy dělat. A díky bohu za 12 kroků, protože ty nás učí, jak tohle dělat. Myslím, že mocase pomalu chýlí ke konci, takže děkuji, že jsem mohl sdílet, že jste mě sem pozvali. Já snad to někomu pomohlo. Děkuji.