SPEAKER_00 0:00

Right. My name is Tom. I'm an addict. So I apologize and it'll go in my 10th step.

SPEAKER_04 0:23

Omlouvám se. Takže půjdu na ten 10. Uvidíme, jak daleko se dneska dostanou, ale už jsem se s Androu domlouval, že potom někdy zase přijdu a dokončím ten zbytek. Desátý krok je vlastně taková duchovní, takové duchovní praktikování, pozorování, koukání. Díky méoci jsem byl vždycky velmi dobrým v tom koukat se na ostatní. A vlastně jsem se přizpůsobil automaticky jako chameleon, čemukoliv, co se dělalo kolem mě. Ale o tom ten desátý krok není. Ten je spíš o tom, abych se koukal sám na sebe. Ten desátý krok vlastně vyžaduje nějakou schopnost a musím si to dovolit. Musím sám sobě dovolit to pozorování, protože se mi do toho zprvu nebude chtít. Takže pokud už k tomu nemám nějaké vlohy, tak když začnu praktikovat ten desátý krok, tak jedna z věcí, kterou dělám je, že si během nepíšu poznámky. Jak to vypadá, když pracuju na tom desátém kroku se sponzorem, tak si se píšu každý den takový malý seznam věcí, které jsem udělal za ten den jak dobrých, tak špatných a napíšu sponzorovi. Takhle to dělám několik týdnů nebo tak dlouho, jak poměr sonzor chce. Pak už to dělám trochu méně často, ale na tom začátku je to důležité, aby to vlastně uvedlo to praktikování toho desátého kroku. Pojďme se teď podívat trochu víc na to pozorování sebe sama, protože musíme dávat pozor na to, abychom to nepřevrátili v nějaké kritické posuzování nas samotných. Takže v tom desátém kroku já pozoruji sám sebe a musím to dělat pozorně, ale taky rozvážně, abych sám sebe nemrskal za to, co vidím. A to taky zahrnuje, jak sám k sobě mluvím. Takže já si nemůžu říkat ty sráči, co jsi to udělal. Já si prostě musím říct udělal jsi chybu. A jak tak sám sebe pozoru. Vzdálenosti mezi tu událost, která se stala a to, jak já na ní odpovíd. To se hodně podobá kroku jedna, dva, tři. Kdy jsem se na sebe taky díval. Pozoroval jsem se a rozhodnul jsem, jaká bude moje reakce a o to jsem pak šel dál. A to rozhodnutí je o tom, na základě jakého duchovního principu budu jednat. Pomstane není duchovní princip. A pokud se rozhodnu OK, tak tady jsem udělal chybu. Musím nějak jednatek. Jedna z těch věcí, kterou mám udělat, tak je udělat nápravy, jak to jde. Musím jednat vlastně hned nebo v tom okamžiku. To znamená, když udělám, je to jako, kdybych si vařil špagety, tak taky umiju potom to nádobí vlastně hned ten den, protože když budu čekat do zítřka, tak mi to tam zaschne a půjde to daleko hůř. Takže okamžitě nebo v tom okamžiku dělám tu nápravu. Kromě situací, kdy by to ještě celou věc zhoršilo. A díky tomu se můžu ochránit před sebeschovívostí a před nějakou záškí.

SPEAKER_00 8:13

Step ten is a continuous thing.

SPEAKER_04 8:32

Desátý krok je něco, co pořád pokračuje a je to něco, co mě chrání, co mi umožňuje růst a chrání mě to předt, co jinak závislí běžně dělají. A to je, že ze špatné situace uděláme něco ještě horšího. Když ten desátý krok bude ke mně milý a láskavý a milující, tak to přispěje k tomu, že se ve mně vytvoří nějaký vnitřní hlas, který bude podporovat moje vnitřní vědomí, moje vlastní vědomí sebe sama. A ten vnitřní hlas potom už není ani tak kritický vůči mě, ale to samozřejmě nějakou dobu trvá. Pokud nejsem duchovně v kondici, tak jak víte, závislí, opravdu nejsou dobří v nějaké míře, aby něco bylo jen tak akorát. A proto, když nejsem duchovně v pohodě, tak pořád jsem buď to v jednom extrému nebo v tom druhém. A pak jsou nějaké ty redflagy, něco, co mě upozorňuje, že nedělám ten desátý krok dobře. A jedním z těch signálů varovných je třeba, když si začnu myslet, teď se těm nebudu zabývat. Nebo taky to, že soudím někoho jiného. A vlastně udělám z toho, co jsem udělal já a že to je vlastně v pořádku i když není. A nebo jenom to, že vlastně se necítím jako v míru v pohodě. Já myslím, že co je na tom těžké, když takheme ten program, je, že musíme vlastně nebo já musím zvýšit to, co očekávám sám od sebe. Ten můj standard, ale nemůžu zároveň nemůžu zvyšovat očekávání, které mám od druhých. Já jsem bezmocný nad chováním druhých lidí, ale nejsem bezmocný nad tím, jaká mám očekávání vů tomu chování. Pokud si budu přát, aby věci byly, aby všechno bylo suprové a ono to tak není, tak potom riskuju, že budu hodně naštvaný. Takže co mi přináší v takové situaci ten desátý krok, je, že si nemůžu říct, že ta osoba udělá něco špatně, ale spíš, že já jsem měl špatná očekávání od té situace. Musím taky uznat to, že nedělám jenom chyby, ale musím si být vědomí taky těch svých silných stránek to, co dělám dobře. A když se tak dívám na ty chyby, které dělám, ale i na ty dobré věci, tak začínám rozvíjet nějakou sebehodnotu vnitřní, která mi říká, že pořád rostu. Já vám to trošku přirovnám k něčemu já na své zahradě pěstu růže. A jsou opravdu hodně hezké, krásně vypadají hezky voni. Ale pak jsou taky v méko pak je tam taky plavel v mojí zahradě.

SPEAKER_00 14:20

A ty tam vždycky budou vždycky dál rostou.

SPEAKER_04 14:34

Takže vlastně můj desátý krok je jako s tou zahradou. Přijmout to, co tam mít nechci na té zahradě, ale co tam bude, a pořád přitom obdivovat ty růže. A pokud žiju svůj život správně, tak já pořád budu dělat nějaké nové chyby. Protože můj život se mění a roste. A takhle roste můj život a ten můj svět se postupně rozšiřuje. Vždyckeme mít nějaké problémy, ať už se to týká financí, ať už se to týká lásky, kritiky, služby, vždycky budeme mít nějaké problémy. Ale já musím vědět, jaké jsou moje limity, protože každý oceán má nějaká pobřeží. Je tam ještě jedna věc v tom desátém kroku, když si uvědomím, že jsem udělal nějakou chybu. Tak já už jsem říkal, že když si uvědomím tu chybu, tak udělám nápravu, ale taky si zapíšu udělám si nějakou poznámku o tom, co se stalo. Takže jen tak si zhruba zapíšu, co se stalo. Takovámku třeba byl jsem hrubý k nějakému Michovi. A nebo jsem nedorazil na nějakou schůzku.

SPEAKER_02 17:09

You said clerk, Tom?

SPEAKER_00 17:14

If you failed to make an appointment.

SPEAKER_02 17:17

With a store clerk.

SPEAKER_00 17:20

Oh, with a store clerk, yes. I was rude to a store clerk.

SPEAKER_02 17:24

Okay, we have to correct it.

SPEAKER_00 17:35

Okay, so I collect these.

SPEAKER_04 17:51

Takže já si vlastně tady ty poznámky potom sbírám, dávám dohromady a protože nejsem perfektní, tak z nich potom mám takový seznam. A potom si nechávám ten seznam. Není to nic sého dlouhého. Jsou to prostě jenom krátké poznámky o tom, co se stalo, a jakou jaká je moje část v tom, co se stalo. A může potom uplynnout nějaký čas, třeba i několik měsíců. A mám prostě nějaký seznam věcí, které jsem neudělal úplně perfektně. A tenhle seznam já můžu potom použít k tomu, abych našel nějaký ten opakující se pattern. Něco, co se prostě opakuje pořád v těch mých charakterových vadách. A to je vlastně taková pro mě zpětná vazba. Je to pro mě materiál, který můžu znovu použít, až se budu vracet ke čtvrtému kroku k inventáři nebo k šestému a sedmému kroku. A když potom dělám ten čtvrtý krok, tak si sednu a podívám se tady na ten materiál, který mám na ten seznam. A to mi umožňuje hlouběji se podívat na to, jaké věci musím ještě vylepšit na sobě. Jsou lidi, kteří říkají, že když udělám perfektních prvních deset kroků, tak nemusím znovu dělat čtvrtý krok, ale já s tím nesouhlasím. Protože pro mě já to cítím tak, že desetý krok to jako kdybyste šli na míeting a čtvrtý krok to jako kdybyste jeli nás jest. Teď se pojďme přesunout už k jedenáctému kroku, dokud máme ještě čas. Ani nevím, kolik lidí co znám, se zkusili posadit a meditovat a pak z toho byli frustrovaní a prostě řekli já to nezvládnu. A to je proto, že měli to očekávání, že to zkusí poprvé a už to bude perfektní. Meditace je dovednost a dovednosti se musíme učit tím, že budeme praktikovat. Když jsem byl v takové prstování. Když jsem s tím začínal, tak si pamatuju, že jsem se posadil k meditaci a v tom jsem moje myslně zbláznila. Začal být jako šílená. Jeden z mých kamarádů uzdravování je jako herec a máme nějak.

SPEAKER_02 22:28

He's an member, right? Když to dokončení.

SPEAKER_04 22:37

Jak se snaží meditovat? Děkuji. A nováček se snaží sednesit, snaží se meditovat, ale jediné, na co může myslit, je sex. Ale meditace tady není o to, aby kontrolovala naši mysl, ale spíš o to, aby nám umožnila vlastně ty věci nechávat odejít. Pojďme se teď podívat na to, jak vám tohle může pomoct ve vašem pravidelném životě. A zvlášť pro závisla je to hodně užitečné. Takže já když medituju a přijdeme nějaká myšlenka, tak já se na núplně nemůžu zaměřit, ale spíš být schopný jako si uvědomit aha, takže mám tuhle myšlenku, ať už se to týká čehokoliv. A ta myšlenka může být úplně cokoliv od a zapomněl jsem tady zaplatit fakturu nebo prostě úplně něco.

SPEAKER_00 24:31

To neznamená, že medituji špatně.

SPEAKER_04 24:43

To jenom znamená, že mám nějakou myšlenku, která ke mně přijde a že se učím vlastně nezadržovat, nebo nezabývat se jí pořád doka. A pokud jsem závislý a snažím se žít nějaký normální život a stává se mi, že ke mně přichází ty myšlenky, tak tady s tím se vlastně učím, jak ty myšlenky nechat jít dál a nezabývat se jimi pořád stále dokole. Takže je to rozdíl, jako když někdo projde jenom kolem mě. Tak oni vlastně můžou zachytit moji pozornost nebo já nemůžu zaměřit svůj pozornost, když jdou kolem mě. Procházejí. Ale potom je nechám, aby šli dál. Už si nevšimám. Ale pokud je místo toho zastavím a řeknu jim, hele, pojď jsem na chvilku na minutku, tak tam už mám problém. Pokud se ta myšlenka týká užívání, tak já ji potřebuji nechat odejít. A pokud jsem uprostřed té meditace, tak potřebuji plně všechny myšlenky nechat jít. A tohle mi pomáhá začínat si budovat nějakou rezervu klidu. Jak závislí, jsou někdy věci, které mě prostě naštvou. Může to být hodně věcí, ale já prostě na základě toho nemusím konat. A pokud budu meditovat, tak si vybuju tu rezervu klidu a to mi umožní nehned reagovat na to naštvá, ale vlastně uvědomit si, jaký duchovní princip tady můžu aplikovat. Často výborný duchovní princip je nedělat prostě vůbec nic a jenom zmlknout. Protože časokrát prostě to, co chci říct, buď to vůbec nemusí být řečeno, anebo každopádně to nemusím říct já. Taky chci říct, že je spoustu různých druhů meditace. Lidi si myslí, že to je jenom sezení. A řekl bych, že asi tolik druhů typu meditace jako je lidi. Někteří radši té meditace sedí, jiní stojí, anebo se dokonce můžeme jí procházet. Jeden z mých kamarádů medituje, zatím co umívá nádobí. Všechno, co děláme jako vědomě a vlastně s tou přítomností mysli na tom, co děláme, tak to může být všechno tohle meditace. Já třeba pracuji se dřem. A musím říct, že mě to na začátku moc nešlo. A taky to jistou meditací na začátku jsem v tom nebyl moc dobrý. Ale dostal jsem se potom do nějakého bodu, kdy už jsem se mohl soustředit na to, co jsem zrovna v té chvíli dělal. A je to opravdu hodně užitečné a aspoň na chvíli umlčet ty hlasy, co mám uvnitř ve svoji hlavě. A meditace je přesně ta praktika, která mi umožní se do toho bodu, kde je můžu umlčet dostat, když to potřebuju. Takže to pořád cvičím. V jedenáctém kroku jsou nějaká zajímavá slova, jako snažili jsme se zlepšit. To znamená, že to nikdy není jako dokončené. Ale já jsem závislý, takže já mám rád vlastně v tom kroku, když mám tu cestu, mám ten cíl toho, co chci dosáhnout a že to vlastně dokončím. Ale kroky takhle. Takže já musím být schopný toho žít v té otázce a v tom ptání se někdy. Ale místo toho se učím říct těmi otázkami. A uvědomu si, že některé věci pro mě prostě pořád budou tajemstvím. Co se týče toho, jak já vidím vyšší moc, tak já si prostě myslím, že jsem jenom člověk, lidská bytost, a že nemůžu ani všechno o té svoji vyšší moci vědět. Ale to, co je mojí zodpovědností, tak je, že se můžu dozvědět, naučit něco o tom mém spojení s vyšší mocí. A to mě potom přináší přivádí k otázce: co je vlastně boží vůle? A znovu nejradši bych to měl prostě vykyštěný černý na bílím. Ale takhle to zase nefunguje. Začínám tak, že si řeknu tak jo, tak tady si jsem jistý, že tohle boží vůle není. A časem se stávám trochu lepší v tom, že následuji ty duchovní principy, a že následu to, co si myslím, že Boží vůle je. Ale i tak. Pořád jsem člověk a pořád budu dělat chyby. Ale místo, abych pořád se trestal za ty chyby, tak s ním musím něco udělat. Jednou z těch věcí. Když dělám nebo když praktikuju ten jedenáctý krok v meditacích a v modlitbách, tak je, že jsem v pohodě sriko contentment.

SPEAKER_02 35:28

Spokojně s tuším.

SPEAKER_04 35:32

Děkuji. Protože já jsem spíš zvyklý hledat nějaké to potěšení nebo pravdu. Já mám rád, když mám pravdu. Ale když se prostě s něčím jakoby spokoím a místo to, abych šel do nějakého extrému, tak budu šťastnější.

SPEAKER_00 36:17

This is a path to serenity.

SPEAKER_04 36:21

A tohle je pro mě teda cesta tak vyrovnanosti.

SPEAKER_00 36:31

Alright, I wasn't sure if that was the whole meeting or just or me.

SPEAKER_04 37:07

Další z věcí, kterou jsem se naučil, je, jak si užít malé radosti. Protože já jsem vždycky strašně jako zrychlený a pořád jsem hledal nějaké to finální štěstí finální radost ať to bylo cokoliv. Jedna z věcí, která je těžká pro mě, když pracuji na tom desátém a jedenáctém kroku a začnu brát vážně tu meditaci. A to mě často vyruší z té meditace. A teď vám řeknu takovou jednu svoji techniku, kterou v té situaci používám, ale vy se samozřejmě můžete rozhodnout, jaká technika funguje vám. Já si myslím, že program každého z nás je taková mozaika malých částeček, které jsme vzali od někoho jiného. Takže vyberte si ty části do té vaší mozaikky hodně opatrně. Jedna z těch těžkých věcí, se kterou jsem se musel vypořádat, je jak mám vlastně se srovnat s těmi různými částmi moje osobnosti. Ve mně je spoustu částí té mé osobnosti. Finanční pak ta, co se týká lásky, sexu a programů a bude jich ještě víc určitě. Takže tím, že mám v sobě hodně těchto částí té osobnosti, tak potom někdy se mi stává, že jedna soudí druhou. Takže třeba ta moje duchovní část potom soudí tu sexuální. Nebo potom ta moje integrita tak zase je hodně kritická k tomu, co dělám v té finanční oblasti. A pak je tam taky část, která říká, že musí mít pořád ve všem perfektní a to je naštraná furt. Takže jedna z těch věcí, co já musím udělat, je umožnit těmi jednotlivým částem, aby existovali a aby fungovali nějak společně. A to, že těm jednotlivým částem umožním, aby spolu existovali, tak to mě přivádí na tu cestu k vyrovnanosti. Protože jinak můžu být sám sobě tím největším nepřítelem. Nikdo se ke mě nechová tak drsně, jako to dělám já. Takže když si jen tak sednu a dám si ten čas sednout si, dýchat a vyslechnu si dám prostor všem těch částem svým, aby byly veslyšeny. A stává se mi dokonce, že jsem šťastný. Vlastně jsou takové tři cesty, kterými se lidi můžou vydat, aby byli šťastní. Ta první cesta, tu známe hodně dobře. To je všechno, co souvisí s drogama, s hraním, všechny tyhle zúžíváním všechny tyhle věci. Problém tady s tou cestou je, že vždycky toho potřebuješ víc. Nikdy to není dost. Vede nás to k extrémům a je to sebedestruktivní. Ta druhá cesta je: já budu šťastný, až se mi podaří dosáhnout to, co chci. Takže až dostanu to auto, tu práci, ten barák, to, co prostě chci. Tahle ta je taková takový chyták, protože ta je společensky přijatelná.

SPEAKER_00 43:52

The problém with being happy at a goal, is I'm telling myself I'm not happy.

SPEAKER_04 44:03

Problém tady s tím, že když jsem šťastný až když dosáhnu nějakého cíle, je, že sám sobě říkám, že teď vlastně šťastný nejsem. A možná jste si už všiml, že když toho cíle dosáhnete, tak pak jste nějaký krátkastní. Ale pak už zase posunete k tomu dalšímu cíli. To znamená, že většinu času jste vlastně nešťastný. To neznamená, aby jsme neměli cíle. Ale znamená to, že ty cíle nemají být zdrojem mého štěstí. A ten třetí asi nejlepší způsob nebo zdroj toho štěstí, ten můžeme vidět, když se koukáme na děti. Oni jsou šťastní jenom, protože prostě jsou. Navzdory nějakým věcem, tak se rozhodli, že budou šťastný. A jedenáctý krok to je moje cesta k tomu, abych byl šťastný jenom protože chci být šťastný. Nemusím odpovídat na nějakou zášť nebo na kritiku. To byla jedna z mých charakterových važ. Vždycky, když mě někdo kritizoval, tak já jsem musel mít pravdu. Nemohl jsem a neuměl jsem přijmout správně nebo nějak dobře tu kritiku. Ale kdo já jsem aby mě nikdo nemohl kritizovat. Já jsem se vlastně naučil očekávat nějakou dávku kritiky a můžu se vyrovnat s tím, nebo můžu zase já pracovat s těma svýma očekávání. Asi každý, kdo nedělal nějakou službu, tak se setkal už s tím, že k němu někdo přišel a řekl moi ty to neděláš úplně dobře. A pak jsem přichází ten desátý krok, protože se musím rozhodnout, jestli já dělám chybu anebo jestli je to problém toho člověka, který mi to říká. A tady přichází prostor pro můj desátý krok a taky pro první druhý a třetí, abych se rozhodl, s jakým duchovním principem mám na to odpovědět. Tohle je taková moje jako polárka, která kterou se snažím řídit. Takhle by to mělo být ideálně a nejsem úplně vždycky.

SPEAKER_00 48:27

Kroky jsou ideál.

SPEAKER_04 48:37

Já si můžu vzít kompas, ale ukazuje na sever, ale to neznamená, že jdu přímo na severní pole. Ale je to hodně užitečné mít ten kompas a říci, nebo který nám říká, tohle je ten ideál, o tohle bych se měl snažit. Já se právě teď budu snažit skončit včas, abyste mohli mít otázky.

SPEAKER_00 49:15

Thank you very much.

SPEAKER_04 49:17

Děkuji moc.