SPEAKER_00 0:00

Já jsem Simona jsem závisla. Děkuji za pozvání. Já už se dlouho na Zoom nemluvila. Moc ráda to nedělám, ale pak jsem si myslela, proč ne. Zase to zkusím. Já radši mám meetingy, jak vidím ty lidi a jak je taková ta atmosféra ještě, ale nevadí. A co taky bude těžký, že budu mluvit česky. Samoje moje čeština není tak jako nejlepší, ale byla lepší před pár lety. Já jsem se odstěhovala asi před 30 lety do Německa. 28. A předtím jsem žila 6 let v Praze. Tak v té Praze jsem se vlastně moji češtinu naučila skvěle. A zase jsem to teď dost zapomněla. Uměla jsem lepší, když jsem žila v Praze. A do Prahy jsem se nastěhovala taky z Německa, protože já jsem narozená v Německu a tady jsem vyrůstla. A moje rodina byla dost nefunkční, spoustu závislých lidí kolem sebe, spoustu násilí, spoustu tragédie. Můj táta byl alkoholik, moje má bych řekla taky, ale nebylo to jako hezké dětství vůbec ne. Myslím si, že jsem měla spoustu traumatických zážitky jako dítě. A myslím také, že bych se asi zabila, kdybych nenašla drogy tenkrát. Takže drogy mi vlastně zachránily život. A byla jsem ráda, že jsem drogy měla. Byl to unik, byli to jiný lidi, byla to jako nová rodina pro mě. Samozřejmě, jak všichni víte, drogy jenom fungují nějakou dobu, když jsme závislí a tady asi každý je závislý. Tak pro mě to taky dlouho nefungovalo. A pak jsem začala měnit drogy, měnit lidi, měnit okolnosti. A myslela se, že to pak bude fungovat. Pak to bude fungovat. Nebudu brát tuhle drogu, budu brát tuhle drogu. Odstihu se do Prahy, protože už jsme měli policajky doma. Brácha už je do vězení. Já jsem s ním žila. Byl tam jako velký kšeft. Tak jsem radši pryč. Já budu další ve vězení a odjela jsem do Prahy. A česky jsem uměla trochu ale nemoc. Tak jsem žila v Praze a tam byly samozřejmě jiný drogy. Jak všichni víte, Češi mají vlastní drogy. Takže začala jsem v tom například legální drogy pak ilegální drogy. Nakonec jsem taky dělala ilegální věci. Vařila jsem. Tak už to bylo zase všechno dost špatný. A měla jsem hroznou psychózu k tomu a stíhu, a hlasy a halucinace. Takže jsem v podstatě byla v Bohnicí poprvé, to pak bylo častější. Ale ani drogy nelečili. Lečili mi asi na psychozu nebo nevím, co. A dávali mi pak chemické drogy, zase Brazíl nebo hajdol. A co to bylo to bylo hruza. To byl fakt nejhorší život. A pak zase ven, pak jsem začala, pak zase lojovice, pak zase ven, jsem znáte to sami. V podstatě je asi co ty spirituální principy v NA-program, je ten základ. Vě nefunguje to pro mě. Jenom říct, já nesmím brát drogy. Já nechci brát drogy. Protože tenhle moment jsem měl často v životě, ale pro mě je důležitá otázka, co chci dělat jiného, když nechci brát drogy. A to jsem se nikdy nenaučila, jak se můžu chovat jinak, když nechci brát drogy. Jaký můžu mít principy v životě, když nechci lhat, krást, šitět lidi, dělat věci s kterými jsem taky sobě a mém tělu ublížela strašlivým způsobem. Já jsem vůbec neměla kontrolu nad sebou, nad ničem. Já jsem ublížila strašně jiným lidem, ale také sama sobě. A ten pocit, že jsem špatná, že dělám jenom špatné věci a tak dále. To bylo tak velký okolem mě, že jsem nevěděla, ven, když nebelu drogy. A tohle všechno musím cítit tyhle pocity. Protože tady jsem jela, když jsem byla střízná. Tak jak se můžu chovat? Jaké jsou ty řešení? A to my máme vlastně v programu. Já jsem si to kdysi vypsala tady ve Step Working Guide, v tom pracovní kniha na kroky. Myslím, že je to přeložený. Ušemnost, otevřená mysl, ochota známe od preambuly. To si čteme často. Tohle jsou základy a tohle jsou spirituální principy. Protože žu, tak musím se snažit být upřemná. A nejenom jiný, taky sama sobě upřímnost. Když tady to dokážu si upřímně kouknout, jaký jsem člověk, co jsem vlastně dělala, co by byl jako čtvrtý a pátý krok, ta inventura si koukno, jak jsem žila, jaký byl můj život. To na to potřebuju dost důvěry a důvěru té vyšší moci, ale také mojí sporky. Samozřejmě. Protože tuhle jsem si předtím našla tu sponzorku a s ním jsem začala pracovat ty kroky. A kdybych nemě důvěru, že tady ta paní mi bude pomáhat a podporovat cokoliv, že od sebe, bych asi nemohla být upřímná. A kdybych nemě tu důvěru, že v meetingu, co řeknu, nebude vynášené ven a jiný lidé budou drvat a nevím, co, nebo to řeknou v práce nebo něco takového, bych nemohla být v tom meetingu jako bezpečnosti. Tak samozřejmě jsou velice důležité spirituální principy. A tak jsem předtím nežila, když jsem brala drogi. Tady ty principy vůbec neexistovali v mojém životě. Neb třetím kroku ty spirituální principy vlastní kapitulace a naděje. Což je taky krásný, jakože mám tu naději, že něco se může změnit. A tu naději jsem dostala, když jsem viděla vás. Já jsem slyšela vás, jsem viděla na meetingu, vy se smějete, a když to vy dokážete, tak já to taky dokážu. A když já jsem to dokázala, tak vy to taky dokážete. Tak je to jako jednoduchý. Jady teď sedím a mám život kolem sebe, mám práci, mám přítela, mám děti, mám byt vlastní. Všechno to předtím nebylo tak. Když mě teď lidi znají, si to nemůžou představit, jaký stavu jsem byla, když jsem přišla do NA. A co jsem je. Já jsem teď zrovna pracovala čtvrtý krok, nebo to je ten pájý pracovat čtvrtý krok, ta inventuru sdělitý s někým, to je vlastně pátý krok, takže jsem asi před měsícem dělala pájý krok se sponzorkou. A to už je teď počtvý, že jsem tu inventuru udělala a musím říct, že furt najdu nové věci. Ono to nekončí. Já už jsem dlouho abstinuju dlouho. Už jsem 31 let čistá, takže to je asi víc let, než tady lidi, jsou asi starý, jak se děje. Možná. Ale tak jsem si v tom čase, v těch 1.30 let, měla jsem občas pauzu v NA, když třeba se narodily děti, tak jsem nešla hned na meetingu. Ale všechny ty létě jsem se snažila držet kontakt v NA, dělat tenhle program stále, dokola. To mě teď stačí, ale když jsem měla kratší dobu, tak jsem šla na víc meetingů. Teď mě vlastně stačí jeden a když je špatný, tak jdu třeba každý den na meeting. To je chvělý, tady v Berlíně máme 80 meetingů týdně. Takže když mám krizi, tak jdu na meeting. A vůbec už to jako nemyslím na tom, mám to dělat. Nemám samozřejmě jdu a hotovat. A po mígu je mi skoro furt lepší než před mítingem. To je prostě. A ty spirituální principy, teď pracovat nebo nejenom je napsat a sdělit s ponzorem. To prostě je skoro jednoduché, ale je žít a praktikovat. A to je pak už asi těžší. A ten spirituální princip, který se mi líbí nejvíc, je integrití. Integritě může se to říct? Integritě. Ne. Dobře. Protože ten vlastně podle NA říká, že se naučím být sama sebe. Jak jsou ty okolnosti. Jestli jsou ty okolnosti, že někoho se bojím nebo obdivuju, tak třeba dřív to bylo tak, že jsem změnila charakter, že jsem to těžky všechno říct. Ale že jsem nezůstala sama sebe. Že jsem nesnažila si tady ty principy ve všech mojí záležitosti praktikovat. Jedno, jestli to šéf nebo zaměstnanec, nebo mí, nebo venku obchodu, nebo na silnici nebo s dětma, že prostě se rozhodnu tohle. Takový člověk by chtěla být a snažím se ho být. A když nejsem, tak můžu dělat třeba i ten osmý a devátý krok, že to můžu napravit, že se můžu omluvit. Žemusím mít pravdu, já jsem bůh nebo co vůbec není. Já se často musím omluvit o lidí. Ale tohle zase vidět. To asi potřebuju taky tady zase tuřnost, abych se na sebe koukla. Co jsem dělala špatně. Třeba jsem s někým špatně zacházela nebo špatně mluvila, tak se snažím to hned vynapravit. A to je vlastně ty kroky žít. V 12. kroku nevím, jestli znáte takovou, to můžu poslat. Třeba dohle jsem kdysi našla. Tady to jsou ty spirituální principy. Listina, každý krok. Já to můžu klidně poslat, nějaké skupiny nebo tak. A to jsem si také kdysi vypsala. V 12. kroku je třeba unconditional love. Nevím, jak se to řekne. Láska, ale bezpodmíčná láska. To je spirituální princip ve 12. kroku. Což bylo takový. Aha, to prostě o tom moc nemluvíme, protože často lidi do 12. kroku nejdou nebo nejsou nebo pak. A to je moc hezký princip, že tam není jenom ta láska, ale ta podmínková láska. Je to asi česky bez podmínek. To je fakt něco, co je hrozně těžké tohle říct. Protože lásku dát, když někdo je hodnej nebo když někdo dělá, co chce, tak to je jednodušší, ale když někdo je jiný nebo mě štve, nebo je to vůbec. Je fakt třeba tu podmínkovou lásku mít, to je princip, co se mi nedáří stále v práci, bych řekla málo. Když to zažila, bylo s dětmi. To byla taková láska, jak byla úplně bezmínka. Když jsem si uvědomila tady víc ty spirituální principy, to bylo v 6. a 7. kroku, když vlastně se zabývám s těmi charakterovými badama, co mám, a dělám listinu, všechny ty vady napíšu. To je hrza, když to vidím, že má, jak jsem jedná charakterová bada, všechno tohle v tak dále. A pak se vlastně soustředit v tom sedmém kroku na to, co je ten opak, co je ten spirituální princip, co je ten protijet k tomu a jak chci žít, jak chci a vlastně se na tohle soustředit. To mě strašně pomohlo změnit spoustu věcí, ten šestý a sedmý krok, to byl takový krok, jak jsem měla pocit svobody, že konečně můžu jednat jinak. A pak jsem si udělala listinu, to mi řekla sponorka, tady dělí si listinu a to si pověš třeba doma někde, a koukni si, co je furt ten opak. A každý den si to ještě říkám, že tady je ta listina v Němčí. Ta vada a ten opak. Takže se teď snažím víc soustředit na ten opak. Co jsou ty spirituální principy? Ten opak vlastně ten, jak chci jednat. A tam jsou fakt hezké věci. Tam je taky ta integritá nebo důvěra. To je důvěřit jinýma, to je taky ještě dost těžký. Mám pocit, já můžu být jako velice otevřený člověk, easy going a tak. Ale v sobě úplně hluboko mám takovou tu nedůvěru. Jeden poslední kus k tomu, že bych tu věřila totálně. To se mi nedáří. Já to myslím, že je taky důvod od mého dětství, protože tam jsem neměla, jsem si tu důvěru nemohla naučit, ale když ji chci umět, tak můžu se vlastně poprosit tu vyšší moci. Prostě dej mi tu důvěru. A já to nemusím dělat sama. Já můžu m tu vyšší moc. A ta vyšší moc mi tu důvěru dá nebo nedá. A můj úkol, je se milovat taková, jaká jsem. A nebojovat proti sobě. Když tu důvěru nemám, dobře, taky nemám. Není to zase taková hruza, jako nejsem nějaký monster nebo tak. Mám taky jiné dobré věci. A třeba nemám furt tu lásku bez bylo, bezpodmínkovou lásku. Ale taky nemusím být perfektní. Pomalu, si pohybuju do nějakého směru a ptám si mojí vyšší moci. Pomož mi, abych mohla tak jednat. A když nemůžu tak jednat, tak mi pomůžu, abych se mohla sama milovat taková, jaká jsem dneska. A ne jaká budu zítra, nebo jaká jsem byla včera. A to mi moc pomáhá takový mít ten mír v sobě. A to je vlastně ten cíl od mýho programu. Mít mír v sobě s ostatníma a milovat sebe a jiný takový, jaký jsou. Tak. 24 vteřin. Já si myslím, že jsem se snažila to všechno nějakého. Nebyla jsem připravena. Doufám, že třeba někdo z toho něco vzal pro sebe a děkuji, že jste mi poslešli.