Eva Kesslová

EVA KESSLOVÁ, ředitelka orchestru BERG, absolvovala hudební management na pražské AMU, semestr uměleckého managementu v britském Dartingtonu a v roce 2005 prožila roční Fulbrightovo stipendium na Manhattanu na Newyorské univerzitě (NYU) v programu Performing Arts Administration. Ve Fulbright podcastu se ale dozvíte především to, proč to všechno dělá: kvůli orchestru BERG, jednomu z nejikoničtějších českých hudebních těles na současné kulturní mapě, který v roce 2020 oslavil dvacáté výročí své existence. Dozvíte se také o unikátním projektu Evy Kesslové Hudba k siréně, který nyní v červnu 2021 získal prestižní cenu Prix Italia.

Transcript

SPEAKER_02 0:06

Hrají současnou hudbu, podporují mladé skadatelé, vystupují na netradičních místech. Své koncerty často kombují s divadlem, filmem, zvukovými procházkami a dalšími experimenty. Pěší se silnou a stálou sití fanoušků, kteří v době koronaviové dokonce sami od sebe dojemně posílali finanční příspěvky. Řeč je o orchestru Berg, jednom z nejikoničtějších hudebních těles na současné české hudební mapě, který v roce 2020 slaví 20. výročí své existence. V pražské kanceláři v Lubrajtově komise je se mnou Eva Keslová, ředitelka orchestru Berg. Dobrý den Evo, děkuji, že jste přišla. Když studovala na konzervatoři, chtěla být houslistkou, ale vážná hudba se jí příliš nezamlouvala. Pak ale absolvovala hudební management na pražské amu, semestrát managementu v britském a v roce 2005 prožila roční fulbratovo stependi na Manhattanu na Newské univerzitě v programu Performing Arts Administration profesora Brané Vraje. I o něm dnes bude řeč. Vítejte ještě jednou: Dobrý den. Já vždycky, když vás obrtu slyším mluvit, tak z vás zála obrovská radost a nadšení: Kdy a jak jste vy osobně objevila vášeň pro současnou hudbu?

SPEAKER_01 1:26

Já jsem vždycky tu vášen pro vážnou hudbu nebo klasickou muziku měla, kromě tedy vážně pro jiné typy hudby. A co se týká objevení té mé záliby v současné hudbě, tak to nebylo samo od sebe, ani to nebylo nějaké přirozené a náhle. Já jsem od dětství hrála na nejrůznější hudní nástroje. Pak jsem začala studovat konzervatoř. A ještě v začátcích, když jsem byla na té konzervatoři, tak jsem nechápala ani Janáčka. To je hudba, která už v té době byla vlastně sto let stará, a nechápala jsem pak i nic, co bylo jako potom. Ale to se změnilo ve chvíli, kdy jsem do toho pronikla. Taky samozřejmě jsem trošičku dospěla, protože na tu konzervatoř chodí děti v 15 letech, že a to je prostě ještě neotový člověk. A já jsem se pak začala věnovat i té interpretaci novější hudby. A tam jsem zjistila, jak je to úžasné dobrodružství do toho pronikat, a vlastně jsem zjistila i později, že ta klasická hudba je taková předvídatelná. A když to ta novější je taková dobrodružnější, je to něco, do čeho se dá prikat, co na první poslech třeba není až tak přitažlivé, ale na ten druhý, třetí a třeba i čtvrtý je to báječná věc. No a tak jsem se k tomu postupně propracovala i právě přes orchestr Berk, který začínal někdy v roce 1995, a nás tam přitáhli spůžáci. A díky orchestru Berk já jsem se stala faninkou v současné a té novější hudby 20. století až jsem skončila, takže jsem to začala i organizovat.

SPEAKER_02 3:34

Vymluvíte o dobrodružství v souvislosti s moderní nebo novou hudbou. Ale ještě před těmi 15-20 lety u nás byla, myslím obecně dost ignovaná. Že jste to byli právě vy, Orchestry Berg, kteří jste museli nalákat ty potenciální posluchače a pak je nesklamat. Byl tohle jeden z důvodů, proč jste se rozhodla odjet právě do Norku.

SPEAKER_01 3:58

No i jeden z důvodů. Mě vlastně už při studiu začal zajímat marketing jako takový, právě jako prostředek k tomu, že přitáhnout lidí k současné hudbě. A marketing obecně, když já jsem to začala v dáringonu ve Velké Británii se tomu věnovat, tak té literatury americké bylo mnohem víc než odkudkoliv jinde. A tím pádem jsem se o tu Ameriku začala zajímat. Já jsem původně spíš frankofónní. A s americkou kulturou jsem nikdy neměla ani vlastně tehdy nechtěla mít nic dočinění. A teprve přes to studium a přes marketing, tak jsem vůbec začala připouštět, že by mi Amerika mohla k něčemu být. No a to byl vlastně i impuls k tomu pohlížet se po studiu ve Spojených státech. Taky jsem měla kamaráda, který se tam na Full Brightovo stipendium vydal, a to mě i pomohlo v tom se nasměrovat, jako kde mám hledat.

SPEAKER_02 5:04

Ten program uměleckého managementu na Stanhard School of Education myslím si hodně dbá na to, aby umění právě nebylo elitářské, aby zůstávalo skutečně demokratické, aby bylo pro všechny i pro lidi, kteří třeba o moderním umění či hudbě nemají ponětí, nemají s ní žádnou zkušenost. V čem vás tenhle americký pohled inspiroval?

SPEAKER_01 5:28

No, ještě musím říct, že mě inspirovalo to školství jako takové, že vlastně americké školství bylo tehdy absolutním protikladem toho, co já jsem zažívala tady. Americké školství vyžaduje aktivního studenta, je jasně nastavené, má jasně nastavená pravidla. A já jsem si tehdy pravidelně vysluhovala nálepku potížisty, když jsem chtěla, aby skutečně v té škole se něco dělo, aby byla jasně nastavená pravidla třeba pro hodnocení těch školních výkonů. A to je něco, co pak jsem zažila v těch Spojených státech a byla jsem z toho úplně nadšená, že vlastně tam nikomu nezáleží na tom, jak vypadáte, ale všichni se zajímají o to, co děláte, jaké máte jako výkony, jestli jste akční, aktivní. To je vlastně něco, co musím říct, že ta americká společnost v tomhle je ohromně inspirativní, nefňukat, ale postarat se o sebe. No a co se týká tedy vlastně toho nastavení v tom programu, který já jsem studovala na NIH, tak ono, myslím obecně New York je takový demokratický, co se týká co se týká kultury, je tam vlastně všechno. A to nastavení je tam jiné než ve Spojených státech. To já ještě musím říct jako souvislosti s Fulbrightem, že jsem si vlastně uvědomila, že když jsem se tam hlásila na ty různé školy, že ten Fulbright mi dodal možnost si vybírat ty školy. Je tak prestižní, že já jsem podala přihlášku na víc škol a vlastně všude by mě byly vzaly a i mě lákali na některé školy ve Washingtonu. Pak příbem plného stipendia v druhém roce. Ale já jsem si nakonec, právě díky Brujovi zvolila ten New York, protože jsem se ho sama jako ptala, a proč bych si měla teda vybrat vás? A on řekl, protože to je New York. A on měl absolutní pravdu, ten New York pro mě v oblasti kultury. Je zásadní tou bohatostí nabídky. Ale zároveň jako tím, že vám dodá esenci jak toho amerického, tak i je to pro člověk, který v životě v Americe nebyl. A to byl můj případ: takový dobrý ústek do té americké mentality.

SPEAKER_02 8:06

Ikonický profesor, mentor a dlouhodobý šéf katedry Performa Card Administration? Myslím si, že jeho velkou divizou je, že dokáže svým studentům najít strašně zajímavé stáže, které přesně splňují to, co oni by chtěli. Vy jste vlastně taky měla stáž v takovém menším komorním orchestru of St. Lux na 37 ulici na Manhattanu. Co vás tam nejvíc překvapilo? Jaká to byla zkušenost s tím tamním orchestrem?

SPEAKER_01 8:36

Já ještě musím říct k těm stážím. Já vlastně jsem měla ohromnou kliku, že jsem měla to stipendium, protože všichni moji spolužáci se nuceně pohlíželi po placených stážích, které třeba nutně nejsou až tak zajímavé a nezapadají vám do toho oboru, nebo nějak vás nikam neposunou. Jsou to prostě kancelářské záležitosti a já jsem díky Fulbrigu si mohla vybírat tak, jak já jsem chtěla, tak jak já jsem potřebovala. A po první zkušenosti se stáží v IMG Artist, což je vlastně strašně prestižní organizace, ale mě to právě přišlo příliš kancelářské. Tak jsem se díky tomu studiu seznámila s profesorkou marketingu, která dělala poradkyně v tom orchestru. A ona mi sama nabídla, jestli jim nechci pomáhat s projektem průzkumu publika, což je obor, který mě zajímal marketing, a já jsem byla nadšená, že se tomu tam můžu věnovat. Takže ta škola vám zprostředkuje díky tady těm všem profesorům a kontaktům možnosti, ale bez toho fulblétova stipendia já bych třeba nemohla si dovolit dělat neplacenou stáž.

SPEAKER_02 9:51

Letos v příležitosti oslavu 20. Bergu řekla: Za těch 20 let s námi rostlo i publikum. Na začátku chodili jen kamarádi a příbuzní, dnes máme okolo sebe obrovskou a báječnou partu neskutečně otevřených posluchačů. Jak se buduje takováhle stála síť abonentů, fanoušků, předplatitelů, jak si udržujete jejich věnost? Bylo to něco, co jste nasála právě v Neworku.

SPEAKER_01 10:18

Určitě a co jsem nasála obecně s tím marketingem. Náš princip je být orientovaný na toho našeho posluchače, když se vyskytne jakýkoliv problém se vstupenkou, tak víc vstříc. My víme, že máme jako obtížný produkt v úvozovkách současná hudba není úplně pro každého a to víc si musíme vážit těch lidí, kteří přijdou a my chceme, aby se vracely. Protože jsme přesvědčení o tom, že ta současná hudba lidi obohatí. A to je přesně to, co člověk vidí ve Spojených státech na každém kroku. Ta orientovanost na klienta, i vlastně ta celková nálada nebo to celkové naladění v Americe je takové jako usměvavé. To tady, dneska už je to jiné, dneska už je to lepší, ale tehdy ten přejezd třeba z České republiky do USA a obráceně vždyckil kulturní šok. Tam se na vás v restauraci všichni usmívají, jsou milí, snaží se vám víc vstříc. Tady jste se ještě tehdy setkával s tím přístupem, jako vy mě obtěžujete, že tady vůbec sedíte u stolu. Jak říkám, změnilo se to, ale stále ten rozdíl tam je ohromný. A tohle naladení, když vlastně člověk zažije a zjistí, že je to pro život mnohem příjemnější, tak se to snaží aplikovat i tady. Takže to, že máme fanouškou základnu, je samozřejmě výsledkem ohromné, cílené práce za celých těch 20 let, kdy my víme, co chceme. Víme, že tu základnu chceme mít a prostě máme rádi i ty lidi, kteří chodí. To si všimla i jedna paní, která u nás byla poprvé na koncertě a říkala: vy tady máte takovou hezkou atmosféru. A to je právě i tím našim publikem. Prostě to jsou už takový naši přátelé, taková naše rodina. A já jsem strašně ráda, že to tak je.

SPEAKER_02 12:22

Vyžaduje ta moderní hudba nějakou zvláštní dovednost nebo stačí soustředění.

SPEAKER_01 12:30

Určitě je to otevřenost. Asi není náhoda, že mezi našimi posluchači je řada vědců anebo výtvarníků. Jako ta současná hudba vyžaduje schopnost odhodit předsudky a prostě do ní ponořit. Nečekat, že tomu budu na první pohled nebo na první poslech rozumět. A to je asi podle mě všechno. Nepotřebujete vůbec žádnou přípravu, nepotřebujete znalost a hudby. Jenom zvědavost a vlastně přání objevovat. To je častý omyl lidí, že řeknou já tomu nerozumím, já vlastně na ty koncerty nemůžu chodit. A to je jako něco, nad čím já pláču.

SPEAKER_02 13:25

Avo, nenapadlo vás osobně někdy zběhnout a využít třeba silného zázemí. Jaké větší hudební organizace, možná i inspirovaná americkou zkušeností, kde se kariéry běžně mění.

SPEAKER_01 13:42

Já jsem měla řadu nabídek z velkých organizací, včetně České filharmonie, rozhlasu, filharmonického orchestru hlavní a tak dále. Ale já právě nejsem ten typ, který umí tu kariéru takhle plánovat, jako se to dělá v Americe. Tam, když měníte práci, tak jedině proto, abyste postoupil výš. Já právě tím, že jsem asi ten evropský typ spíš, tak jsem si uvědomila, že mě záleží na té kauze, na které pracuju, to je ta současná hudba. Záleží mi i na tom, abych měla pohodu při práci. A v té malé organizaci to můžete mnohem víc ovlivnit než v té velké, kdy často ta velká organizace vyžaduje mnohem větší rutinnost a disciplínu, a tu já z podstaty věci prostě nemám. Disciplínu ano, to já pracuju doma už 20 let na home office a devátá hodina je pro mě signál, že už dávno mám být práci. To s tím problém nemám. Ale ta volnost a svoboda, když vidím, že je někde nějaký problém okamžitě zareagovat a řešit to, tak tu v těch velkých organizacích nemáte, pokud nejste úplně teda jako hlavou. A to já bych musela absolvovat i řadu těch mezikroků, a to se mi přiznáme se nechtělo. Takže jsem zvolila cestu menšího odporu a možnost prostě být flexibilní svobodná.

SPEAKER_02 15:13

Možná je v tom určitě taková i odpovědnost vůči vlastnímu životu, což je hodně v kůzovkách americká věc, je to tak, že neňukata.

SPEAKER_01 15:24

No, vlastně, když to říkáte takhle, tak se nad tím zaměstnu. Je to pravda? Ano, neňukata a postarat se o sebe.

SPEAKER_02 15:35

Myslím, že my, kteří jsme studovali v Norku dobře víme, jak důležité je mít ve městě silnou fascinující pestrou kulturu. Jak to vlastně přitahuje kromě toho biznesu zajímavé lidi. Pomáhá vám ta zkušenost v Norku právě v přesvědčování třeba českých politiků a dalších oficiálních míst, jak moc je jak strašně kultura důležitá.

SPEAKER_01 16:00

Tak já nejsem vyloženě zaměřená na kulturní politiku a lobismus v té oblasti. Mě by to těšilo, bavilo, ale nemám na to čas. Nicméně, když ta příležitost je, tak ráda se k tomu vyjadřu, protože si myslím, že silná a bohatá kultura dokáže v tom městě udržet zajímavé lidí. Mozky, když to řekneme takhle jako na tvrdo. Město, které bude nutné, technicistní, tak tam nebude kreativita ani v jiných oborech. Lidé potřebují impulzy a ty nacházejí přesně v té kultuře. Takže bez kultury ta naše společnost se vrátí zpátky zase jako k opicím. Když to řeknu takhle ošklivě. Takže vzájemnu politiků, aby jsme tu měli živou, bohatou kulturu, která oslovuje aktuální lidi. A vlastně co jiného, než to podporovat? Současná situace tom úplně nepřije, ale to nevadí my se nedáme.

SPEAKER_02 17:12

Můžete nám představit váš projekt hudba k seráně?

SPEAKER_01 17:16

Je to projekt, který jsme si nadělili k naší 20. sezóně. Je to takový přesně projekt, který dokáže přitáhnout k současné hudbě i takové publikum, které by k ní cestu nikdy nenašlo. Je to krátké, je to vpoledne, díky Českému rozhlasu se to dostane k ohromnému množství dalších lidí. A je to založené na tom, že vlastně siréna, zkouška sirény, kterou my tu máme každou první středu měsíci, je zvuková záležitost. A já jsem ji vždycky poslouchala doma u počítače a říkala jsem si, že to by se mělo nějak využít. Pak jsem zjistila, že siréna je původně vynalezená jako hudební nástroj. A tak jsme si řekli, že ke 20. výročí oslovíme 20 skladatelů, kteří napíšou krátké skladby a které tu sirénu využij právě jako ten hudební nástroj, abychom se vrátili zpátky na začátek. A my jsme si mysleli, že i v té době koronavi, že to bude skvělý projekt, protože nemusí být to publikum přímo na místě, ale je přímo na místě, živě přesto vysílání. No a v tu chvíli nám hasiči zrušili zkoušku sirén. Takže, jak je vidět, tak ani tohle není ideální případ. Nicméně jsme vymysleli další možnosti včetně zvukových procházek a podobných formátů, které snad se na tu dnešní dobu dokážou adaptovat. Tak budeme doufat. Vy dokonce plánujete vydat katalog těch sirén, je to tak? Je to tak. Dokonce v tuto chvíli už prvních deset skladeb, které hudbaxiráně představila, tak visí na webu hudbaxirény.cz Má to dokonce i anglickou verzi Musicforsirence.com. A koho to zajímá, tak si tam může přepínat mezi jednotlivými skladbami, jsou tam i fotky a videa z těch akcí. Takže to je takový jako základ toho katalogu, který my chystáme do budoucna.

SPEAKER_02 19:27

Na závěry si třeba říct, že česká hudební scéna je právě teď bohatší. O kolik 160-180 nových děl, které díky Orchestruk vzniklo. Protože vy zasahujete i do dramaturgy. Kolik je teď přesně?

SPEAKER_01 19:45

Přesně na jednotky bych to nedokázala říct. My jsme měli naplánováno za normálních okolností, že koncem letošního roku jich bude téměř 200. Tak to se téměř podaří, až na některé ty přesunuté hudby k Siréně na příští rok, ale je to skutečně téměř 200 nových děl, včetně některých celovečerních a nejsou to jenom čistě hudební díla, jsou to třeba nové skladby k nějakým filmům, takže vlastně nová hudba k němým filmům. Často jsme spolupracovali s choreografií, dělali jsme scénické koncerty, vznikla řada sólových koncertů. Myslím si, že orchestr Berk už v tuhle chvíli má takový zářez na pažbě, že bychom teoreticky nemuseli nic dělat, ale to je nesmysl, protože my chceme žít tou skutečnou realitou, tou současností. A naopak se dívat do budoucna a tím pádem já mám práci vlastně až skoro do hrubu teoreticky. Ovšem uvidíme.

SPEAKER_02 20:55

Já vám moc krát děkuji za rozhod. Byva keslová ředitelka orchestru Berk a tohle je filmast. Děkujeme za pozornost.

SPEAKER_01 21:03

A já děkuji za pozvání.