3. díl - Fulbright - přírodovědné a technické projekty

🎧 V další epizodě podcastové série Fulbright 35 a 80 si představíme stipendisty a stipendistky z přírodovědných a technických oborů. Dozvíte se, 
* jak didaktik matematiky Lukáš Vízek navázal dlouhodobou spolupráci mezi Hradcem Králové a Harvardem, 
* jaké výzvy musela překonat materiálová chemička Soňa Hříbalová,
* čím se v Americe inspiroval současný rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš,
* nebo co překvapilo aktuální prorektorku pro studium a vzdělávání na pražském ČVUT Annu Kučerovou.

Transcript

SPEAKER_02 0:00

Celosvětový Fulbraitů program vznikl před 80 lety a před 35 lety vznikla česká Fulbrightova komise. U té příležitosti vzniká podcastová série Fulbright 35 a 50, která přiblíží různá související témata. V předchozí epizodě jsme si představili několik projektů z uměleckého a neziskového sektoru. Dnes uslyšíme příběhy stipendistů a stipendistek z technických a přírodověných oborů. U poslechu vás vítá Pavla Hubálková. Jako první nám svůj výzkum představí Lukáš Vízek z Univerzity Hradec Králové, který vyrazil na Harv. A o čem přesně byl ten váš projekt? Vystě se tam věnoval didakti geometrie. Tak co vás zajímalo?

SPEAKER_04 0:47

Potím pontíškem harv jsem pak hledal dál. Myslím, kdo tam je, co tvoří a ta práce žá stále mě zaujala, protože se věnovala matematickému vzdělávání a to flexibilitě zejména v algeře řešení rovnic. A já jsem si řekl, jak to pojď mi dělá v geometrii jako v jiném oboru. A děno mi se to líbilo, tak je přijal.

SPEAKER_02 1:16

A co si potím konkrétně představit, co jste tam řešil, jaký byly ty otázky, tak abych si to měl třeba představit i já?

SPEAKER_04 1:22

Základní myšlenka je, že ten, kdo umí řešit úlohy různými způsoby. A zároveň je schopen mezi nimi vybírat ty nejlepší, je v matematice úspěšný. Ale možná ne v matematice, ale i potom v jiných oborech, nebo pokud tak mohu říct o životě. Takže ten můj záměr cílel, řekněme, na podstatu matematického vzdělávání takového a konkrétně se soustředila tu obrazka proskoumá v živé práce tím nebyla.

SPEAKER_02 1:54

Mně se moc líbí, jak říkáte, že jazyk matematiky je všude stejný. Tak čím se liší české vzdělávání v matematice versus tam v Americe?

SPEAKER_04 2:05

Na to jsem se opravdu tolik nezaměřoval. Ale ten základ je nebo se tvrdit všude stejný. Ta matematika je obor, který má staré kořený, ale i moderní trendy, které jsou napříjem prostě totožní.

SPEAKER_02 2:31

Takže vy jste začínal tím vzděláváním historie, nebo historickým vzdělávání v matematice a pak jste se teda díváte víc na tu budoucnost. A tak mě zajímá, jak pokračuje ta Flubra zkušenost, protože vy s Johnem dále spolupracujete, dost často prý jezdí i za vámi do Hradce. Tak nám o tom něco víc pověste, prosím.

SPEAKER_04 2:51

Často stalo se to jednou. V roce 2004 John udělal návštěvu evropských zemí v rámci svého sabatiku a oslovně si mohl také zavítat do Čech, takže ta zkušenost zatím byla jenom jedna. Dá se říct, že ten můj záměr řešení přímo na Harvardu tehdy v tom roce 2019 byl takovní vaštovkou. Byl to vstup do skutečně neprobádané oblasti. Takže ten přímý výstup z toho ne, že nebyl, byl spíš jako nepřímý. A my jsme zůstali v kontaktu v těch dalších děž po pěti, šesti letech. A tomu tématu jsme se věnovali intenzivně dál, a vyústilo to zatím ve dva články v předních časopisech. Teď píšeme třetí. Takže se dá říct, že ten fulbrig byl vlastně jako starting point toho, co dělám teď.

SPEAKER_02 3:49

A buďme trochu konkrétní, jak si to představit? Jak to poznají třeba vaši studenti, anebo ti budoucí učitelé matematiky?

SPEAKER_04 3:57

Doufám, že to poznají, jak to říci brzy. My se zabýváme, dá se říct, jako základním výzkovem a matematickém vzdělávání. A ta přenositelnost do praxe je znává jako různým způsobem. Jeden způsob je diskuse těch výsledků na mezinálních konferencích a kterých jsem začal pracovat také potom Fulbrigu s těmi mezinálních konferencí o té současné věce matematiky. A druhá rovina je ten přímý přednost do praxe v okruhu mých spolupracujících vyučujících, kteří nám například vedou pedagické praxe pro moje studenty účelní matematiky. A s nimi nebo pro ně realize různé semináře u nás na univerzitě, které jsou právě zaměřené na to vysvětlení, co dělám v tom základním výzkumu a jak se třeba uplatnit v konkrétních hodinách matiky.

SPEAKER_02 4:57

A dokážete nějak popsat, jak se to změnilo před Fulbrightem a po Fulbrightovi, že máte třeba nějaký jiný přístup ke vzdělávání nebo že jste si v té Americe něco uvědomil, jak to dělat lépe, jak to dělat jinak?

SPEAKER_04 5:08

Už jste zmiňovala, že jsem zešel z historie vyučání matematiky, to bylo téma mého doktorského projektu tady v Praze na Karové univerzitě. A Fulbright znamenal přechod od té historie do té současnosti, takže se dá říci, že ta stáž změnila celkově mají koncepci přípravy budoucích učitelů, respektive jako klíčku sem podpořila.

SPEAKER_02 5:31

A třeba něco konkrétního, jestli na mě sdílíte, jak konkrétně jste to změnilo?

SPEAKER_04 5:36

Třeba tak, že v rámci té tvorby vznikají různé vzdávací materiály, konkrétně pro rodou geometrii. A ty následně ze studenty diskutujeme, ukazujeme, jak se dají uplatnit v konkrétní výuce. Takže ta změna spočívá v tom, že před tou fulbraitovou zkušeností do materiálů vůbec neexistovaly.

SPEAKER_02 5:59

A budete na nějaký navazující projekt, který vychází z toho Fulbrigata?

SPEAKER_04 6:03

Dá se to tak říct. Ona ta fibě při řešení úloh, jak jsem trošku nastínil, je zmapovaná v oblasti aritmetiky a algebry, tedy jak provádět aritmetické operace nebo jak řešit rovnice. A v té oblasti geometrie, to zatím ještě stále zmapováno není. Proto my jsme potom v těch dalších letech se více soustředili na to, co to znamená porozumět v matematice, nebo co to znamená porozumět v geometrii. A ukazuje se, nebo jim se tvrdí, že je, to vlastně základ pro to flexibilní řešení ulov v geometrii. Takže to, na čem bychom, na čem teď pracujeme a na čem bychom chtěli pracovat do budouce, je vlastně propojit naše studum jako různý úrovní porozumění v geometrii, s tím, co to znamená pro flexibilní řešení ulov v geometrii.

SPEAKER_02 6:55

Pořád je to dost abstraktní.

SPEAKER_04 6:57

Je to abstraktní.

SPEAKER_02 7:02

Třeba pitágrověta umíte to vysvětlit třeba přímo nějak na ní.

SPEAKER_04 7:05

Já bych to vysvětlila asi na tom, co vidíme tady kolem sebe.

SPEAKER_02 7:08

No tak pojďme.

SPEAKER_04 7:09

Třeba tady vidíme obdélník a na něj se můžeme dívat jako na tvar, který má svou hranici. Tak se dívají děti třeba na prvním stupni, že si propojí ten tvar s pojmem, s názvem, se slovem obdélník. A potom na druhém stupni začneme dívat dovnitř, že ten obdélník má nějaké uhlo příčky, které jsou stejně dlouhé a která se protí ve svém středu. Ale také se díváme na to, co je v něm obdélníku, což může být třeba kružnice, která je mu obsaná. A nebo se dáme na nějaká obecná tvrzení, která o tom obdélníku platí, a to souvisí s tahletovou větou. Se změnu Pitágou, to je taková kamarádka věty. A ta tá věta říká, že pokud je nějaký trouhelník vepsaný do kružnice, který má jednu stranu stejnou jako průměr té kružnice, tak je pravouhlí. A to je prostě obecný princip. Takže ta míra toho porozumění se odvíjí od schopnosti identifikování toho objektu, zjednoduše řečeno první supeň základní školy, po porozumění jeho vnitřku a vztahu k tomu, co může být vně toho objektu, řekněme, druhý supeň základní školy, až po nějaké obecné principy, které jsou uplatnitelné jako nejen pro ten obdélník, ale pro další tvary, což už začíná na druhýstupní základní škole, pak se ale rozvíjí na té středské úrovni. A pokud to dítě projde všemi těmito stupni, tak má dobrý základ pro to vlastně ty obecné principy uplatňovat při řešení úloh, které mohou nějakým způsobem potom souvisit se o pitá větu.

SPEAKER_02 8:58

Velkou inspiraci si ze Spojených států přivezl i současný rektor Masarykovy univerzity, Martin Bariš. Když byste měl úplně shrnout, tak doplňte prosím větu full-brack zkušenost pro mě byla.

SPEAKER_03 9:11

Absolutně galaktická záležitost. Úplně ve všem. Otevření se světu, poznání úplně jiných lidí, nového typu přemýšlení o výzkumu. Opravdu to, co znamená pravá excelence ve výzkumu. Co znamená opravdová i příprava třeba toho výzkumného protokolu. Tady my z nějakých důvodů, to nějakým způsobem jsme více či méně ignorovali, nebo se to významně zlepšilo. Aleopak ta určitě zvýšené se věvědomí v oblasti vzdělání lékařských věd a té praxe. No a určitě konzidace a taková bych řekl, vnitřní a vnitřní se pětí té rodiny, které to dalo úplně jiný směr.

SPEAKER_02 10:03

Fulbrightovy pobyty to nejsou jenom ty samotné projekty, ale vlastně celkový ten zážitek. Tak čím vším vás Fulbrightů pobyt inspiroval? A přemýšlíte někdy o tom, jak by vypadala vaše kariéra, kdybyste neměli tady tu Fulbraitovou zkušenost?

SPEAKER_03 10:16

Tak Masaryková univerzita a možná české vysoké školství by si odpočinalo, protože bych nebyla rektorem, takže bych nevstupoval do toho všeho, protože to je jako jednoznačné a že mě to významným způsobem ovlivnilo i své přemýšlení a nasměřování v té další profesní kariéře i té rodinné, protože jsem přicházel už jako řekl, hotový neurolog po dvou atestacích čistě na výzkum, po nějaké době. Mě vlastně chyběli ti pacienti, protože na to fulbě toho stipendium navázal ještě standardní pozdok pobyt, protože nějak mě nabídli, že bych mohl být součástí toho týmu. A vlastně díky na ječu, který měl tenši, tak mě mohl pozdok a zaměstnat na univerzitě, což byla taky zajímavá, enorně zajímavá zkušenost. Tak mě jako chyběli pacienti, tak jsem se začal zajímat, co to znamená být třeba lékařem ve Spojených státech, takže jsem si nastudoval potom postupně udělal všechny ty United States Medical License Examination. Taky hrozně zajímavý. Tam jsem teda zjistil, jak ta medicína nebo ten jejich přístup je zase jiný. A v tomto případě musím říci, že u nás byl velmi rigidní táhání otázek a popis nějakých nemocí, zatímco tam je to zaměřené, vlastně o tom nejdůležitější, co v tom procesu je, to znamená na pacienta, který scenarius a tak dále. Komikace s pacientem, s příbuznými. To mě teda úplně natchlo a tam vznikla i ta idea, třeba například simulačního centra Masarykové univerzity, která se následně realizovala. Takže těch zážitků je tam celá řada, včetně, jak je i rozdíl kulturní, kdy jsou naše děti ve školkách a v americké školce vedení už projects, mi tady hovoříme, jak máme třeba zaujmoutou nebo naši mladou populaci pro určitý typ vzdělávání, no a myslím si, že když tady budeme nějak působit na různých veletích, anebo až na středních školách vůči budoucímu chasečům nebo uchazečkám, byla to je pozdě. Prostě taky je ten, bych řekl, passion for education a už začíná tam ve školkách. Je velmi zajímavý.

SPEAKER_02 12:53

Na MIT se s manželem a čtyřmi dětmi vydala Anna Kučerová, která je aktuálně projektorkou pro studium a vzdělávání na pražském ČVUT.

SPEAKER_01 13:03

Tak můj projekt byl zaměřený na optimalizaci navrhování laboratorních experimentů, kde cílem je testovat materiál. A ideálně v řadě případech je potřeba udělat opravdu rozsáhlou sérii různých zkoušek a to je finančně nákladný, takže je potřeba nebo cílem bylo navrhnout takovou zkoušku, která nám poskytne víc informací a nemuselo by se těch testů dělat tolik. Takže tohle to byla vize. Když jsme tam jeli, tak my jsme vlastně vybírali právě, my jsme jeli za přímo odborníkem, který je právě v téhle oblasti, takže to, že jsme jeli zrovna na MIT bylo vlastně jenom jako schoda okolností, opravdu jsme jeli za konkrétním profesorem. Ale je pravda, že s tím projektem to nevýšlo úplně podle představ, protože pan profesor byl hodně vytížený na MIT. Jsou hodně zneprázněný. A ten spolupracovník pozdok, který se tomu tématu věnovalo, tak bohužel odjel během toho roku, co my jsme se chystali tam právě dojet. Takže fakt ta spolupráce byla náročnější a té práce jsme v neudělali v tomhle směru tolik, co jsme si představovali. Ale rozhodně i po té profesní stránce ta zkušenost byla jako skvělá. Takže na ty kontakty jako máme pořád, akorát se to prostě nozvinula, tak asi až úplně, my jsme to očekávali.

SPEAKER_02 14:21

Plány a realita byla dost odlišná i pro materiálovou chemičku Sňu Hříbalovou, která se se svým projektem pěkně natrápila.

SPEAKER_00 14:28

Ten projekt byl o zkoumání mechanismů degradace tenkých vrstev, biozoelektrických materiálů, které mají jedno konkrétní složení a které je super prože bezolovnaté a tak dále. Teď v tom probíhá docela hezký výzkum a vývoj. Problém byl v tom, že moje měření úplně ty nejjednoduší, nejzákladnější od začátku výsledek byl něco jako šum. Prostě něco, co nedává vůbec žádný smysl. A takhle to vypadalo minimálně první půlku projektu, myslím, že to bylo i trochu díl. A nakonec jsme vlastně zjistili to, že to samotné měření u tohle toho jediného konkrétního materiálu ho ovlivňuje tak, že my měříme stárnutí a degradaci, ale tím samotem měřením my ten materiál vlastně obnovujeme. A proto ty výsledky absolutně nedával smysl. Takže takový nějaký bylo téma, takováhle nějaká byla pak realita zjištění. Takže těm mechanismům degradace jsme se úplně nedostali, byli jsme docela rádi za to, že jsme zjistili, co se děje a co musíme udělat proto, aby jsme dostali nějaké data, který dávají smysl. Ale myslím si, že to docela hezky ukázalo to, že i když nějaké pracoviště má obrovské zkušenosti s nějakým typem měření materiál a nějakého druhu, tak se často najde jeden konkrétní, který se chová prostě úplně úplně jinak.

SPEAKER_02 15:51

Jak vás tato zkušenost ovlivněla v další práci, jak vás to posunulo nebo inspirovalo?

SPEAKER_00 15:58

Tak za prvý už nevěřím ničemu. To je taková důležitá věc. Když mi vyjde nějaký výsledek, tak mu nevěřím, dokud si to neověřím několikrát. Když výsledky nevycházejí, tak už vím, jak jsem zacházet. Protože myslím si, že tam to byl opravdu obrovský tlak na mě. Jednak ta celá situace, že jo prestižní stipendium, pobět na prestižní instituci, plus ještě samozřejmě tlak od té profesorky, která vede tu skupinu, která je opravdu známá tím, že prostě jde po těch výsledcích a tlačí. A plus ještě já jsem trošku perfekcionista a jsem člověk, který se rád opře do práce, takže to byl jako fakt tlak ze všech stran. A myslím si, že tam bylo klíčové to, že jednak jsem ten tlak se naučil nějakým způsobem zvládat. Takže se z toho teďka nesložím. Já jsem se stala strašně odolná vůči stresu. To je jedna věc. Ale i ta druhá věc díky tomu vím, že jsem schopná vyřešit prostě úplně bezvýhodnou situace. A myslím si, že ten mindset ve výzkumu je prostě potřeba, protože se s ním setkáme všichni.

SPEAKER_02 17:05

To tady dneska vyprávíte jako s velkým úsmívem na rtech, ale umím si představit, že to bylo strašně těžký. Co vám pomáhalo? Říkáte, že jste se stala odolnou na stres. Co to bylo? A pomohlo vám k tomu nějak to americký prostředí?

SPEAKER_00 17:20

Tak já myslím, že mě paradoxně zachránila ta pozitivita. Proto možná na tom takim, protože kdybych ještě přišla do prostředí, kde se všichni tváří, jakože všechno úplně hrozný, strašný. Dneska se mi stalo tohle otravuje mě tamto, tak už by to byl asi ten poslední řebíček, kde by se to lámalo. Ale myslím si, že to nestojí jenom na tom. Hodně mi pomáhl manžel, který tam se mnou byl ten mi strašně pomáhal, co se týče domácnosti, všech tady těch věcí, to bych bez toho totálně nedala, protože jsem v té laborce byla prostě pořád, kdy to jenom trochu šlo. No, co byla ta jedna hlavní věc? Prostě brát to den podně, pokusit se každý den o něco novýho a nějak ztratit naději, že jednoho dne něco zafunguje.

SPEAKER_02 18:10

Perfektně, nemůžu nesouhlasit. Mě by ještě zajímalo, jak vás to posunula na té profesní úrovni. Jak by třeba vypadala vaše dnešní kariéra, kdybyste na tom fullbraitu nebyla?

SPEAKER_00 18:21

Já z té zkušenosti s tím mým materiálem, jsem dostala ten nápad, že spousta projektů a různých vědeckých záměrů se píše v tom stylu nebo narativu. Přijdeme na tenhle mechanismus, budeme mít úplně úžasný materiál, který nám pomůže v XY věcech ve veneme něco, co doteď nikdo nevyvul. Ale mě to donudilo se koukat trošku zpátky, a proto jsem napsala a získala projekt vlastní na to studovat reprodukovatelnost a faktory ovlivňující reprodukovatelnost v přípravě a chování tohoto materiálu. To byla vlastně moje první reakce, nebo ta hlavní reakce na to, co jsem tam zjistila. Protože k čemu jsou všechny ty výzkumy, jak připravíme něco úžasného, skvělého, perfektního. Ale kdo to zreprodukuje, kdo to připraví znovu a můžeme tomu vůbec věřit, když často v literatuře čtete prostě článek, který je perfektní, perfektní a na konci je jeden jediný vzorek. Takže v tomhle mě to v tom tématu ovlivnilo takhle. A zároveň si myslím, určitě jsou tam. Naučila jsem se charakterizační metody, ke kterým bych jinak neměla přístup. Pracovala jsem s vybavením, ke kterému bych jinak nemla přístup. Pochila jsem věci, které bych jinak asi jen tak nepochopila. Ale tohle je asi to hlavní.

SPEAKER_02 19:57

Právě jste slyšeli pestré a často i nečekané zkušenosti několika stipendistů a stipendistek z přírodověných a technických oborů. V další epizodě se můžete těšit na příběhy ze sociálních a humanitních věd. Dozvíte se, jak se Michal Racin stal oficiálně neworčanem, jak se po návratu změnila Lenka hrbková a proč kvůli tomu studující neměli moc rádi, nebo co ve Spojených státech nejvíce chybělo Michalovi smetanovi.