Jak jsme zaváděli družinový systém | Skauting

SKAUTING >>> Družinový systém považujeme za základní kámen skautské výchovy, zavést ho ale nemusí být vždycky jednoduché. Autoři článku, Frodo a Luke se do toho se svým oddílem pustili a v únorovém článku pro časopis Skauting popisují, jaké to bylo. Jak se vytvářeli nové družiny, jaké výhody a nevýhody to s sebou přineslo, jak změny vnímali kluci v oddíle. Inspirativní text pro vás načetl Ondra Krajtl. 

Transcript

SPEAKER_01 0:14

Jak jsme zaváděli družinový systém. Napsali prokop Kabelka Frodo a Lukáš Kapinus Luke v únoru 2026 čte Ondra kraj. Frodo miluje nošení klát a udržování čistoty v myšlenkách a skudcích. Luke 6 let vedl Vlčátskou smečku, nyní je vůdcem rácovského kurzu Rákosník a instruktorem vůcovského kurzu morga. Vyrůstali jsme spolu v oddíle, který v minulosti nad problematikou družinového systému nijak zvlášť nepřemýšlel. Bylo to asi hlavně tím, že v oddíle bylo zhruba 12 skautů a 15 vlčat. Ale jak šel čas, oddíl se zvětšoval a z jedné družiny skautů byly najednou družiny čtyři, ze dvou šestek vlčatých bylo 5 a z nás malých skautů byli vedoucí, kteří přebírali vedení oddílu. Fungování skautské výchovné kategorie bylo zprvu stejné jako za dob, kdy jsme skauty byli my. Každý rok se sestavili schůzky podle toho, kdo kdy mohl, nehledě na věk nebo větší míru preferencí. To nám přinášelo jisté výhody, například najít správný termín pro družinové schůzky nebylo tak obtížné. V té době jsme ale cítili, že některé prvky výchovy, například práci se stezkami a odborkami přes rok, nejsme schopni uchopit tak, jak bychom chtěli. Hledali jsme proto způsoby, jak to můžeme zlepšit. Družinový systém předčil naše očekávání. S nadějí, že nám zavedení družinového systému pomůže vyřešit některé nedostatky ve výchově, jsme se do toho s nadšením a hezky systematicky pustili. Avšak retrospektivně s odstupem několika let jsme zjistili, že zavedení družinového systému nebyla jen odpověď na problémy, které jsme v té době řešili, ale byla to zásadní transformace oddílu, která přinesla změnu pohledu na skautský program a nečekané příležitosti. Naši skauti cítí dnes obrovskou sounáležitost ke svým bráškům a jejich společenství, naši rádci jsou rok od roku připravenější přijmout odpovědnost za sebe a svůj čas, který naplňují skautingem, a hlavně vytváří svůj vlastní kolektiv, který je hrdý na to, že něco společně vybudoval a který přetrvá snad až do dospělosti. Dnes nám dorůstá první generace, která nastoupila rovnou do rozjetého družinového systému, a už teď vidíme, že budou po své roverské pouti tvořit pevné jádro vedení oddílu, kterému bude radost naše společné dílo předat. Jak to tedy začalo? V době, kdy jsme se do projektu zavádění družinového systému chtěli pustit, měl málokdo z nás za sebou nějaký skautský kurz a mnoho z našich spoluvedoucích netušilo, že vůbec existuje něco jako skautská výchovná metoda. Proto jsme si pro náš oddíl objednali workshop s dílný vzdělávání na klíč na téma družinový systém. Společně s lektory jsme se dozvěděli dost o tom, abychom na tomto poli mohli sami začít experimentovat. Odnesli jsme si ale hlavně motivaci tuto změnu dotáhnout do konce. Sestavujeme družiny. První problém nastal hned po příchodu na první oddílovou radu, kde jsme museli rozklíčovat, jak sestavit družiny z našich existujících členů tak, aby byli dlouhodobě funkční a aby se nám s nimi dobře pracovalo. V úvahu připadal dvě možnosti: buď průtokový systém, kdy se složení družiny mění každý rok, jelikož nejstarší odejdou k roverům a jako náhrada do družiny přibudou nováčci, kteří přecházejí z Vlčat, nebo systém věkových balíčků, kdy družinu tvoří vrstevníci narození v horizontu zhruba dvou kalendářních roků. Vítězem se nakonec stal model druhý, tedy věkové balíčky. Hlavním důvodem byl záměr vytvořit silné kolektivy skautů, které budou svojí skautskou cestou, stejně jako celým životem, procházet společně. Dalším impulzem byl fakt, že systém podobný průtokovému je již základem výchovy ve vlčátském věku, kde šestník formou peer-to-peer learningu, tedy učení se mezi vrstevníky, zasvěcuje vlčata nováčky dotajů skautingu a provází její klubovnou, tábořištěm nebo mu třeba poradí, co si má zbavit na výlet. Tyto dva světy jsme chtěli trochu odlišit a budovat spíše společenství, ve kterém je každý rovný s každým a kde faktor věku hraje minimální roli. Šlo nám tedy především o zkušenosti, které skauti získají svoji činností v rámci života družiny. První náraz přišel v září. Naše obavy, které jsme měli již dříve, se projevily velmi rychle. Problém nastal v družinách, které měly zažitý formát stále se promíávajících družin. Občas vznikly situace, ve kterých bylo třeba improvizovat a ze dne na den udělat zásah do složení jednotlivých družin, ať už z toho důvodu, že někdo chtěl být se svým kamarádem, který je o pár let starší, nebo třeba proto, že se v družině potkalo moc pasivních nebo naopak vůdčích osobností. Naopak družina vznikla z nováčků, kteří přicházeli z vlčat, byla takřka bezproblémová, protože na to byli připraveni a měli velkou radost z toho, že mohou společně obivovat svět, který je od toho vlčátského tak moc odlišný. Tip. Osvědčenou praxí je pracovat se složením družiny již u přechodového rituálu vlčat ke skautům, kterého by se měl ideálně účastnit i budoucí skautský patron nové družiny. Na konci září jsme tedy měli již optimalizované složení družin bez jakýchkoliv speciálních funkcí nebo určených hradců. Budujeme družinovou identitu. Program družiny prozím sestavoval jenom patron, tedy dospělý vedoucí, který družinu doprovází jejich poutí. Družina má totiž před sebou mnohem důležitější úkol, a to vybudovat svoji vlastní tvář. Měsíc říjen se proto nesl v duchu tvorby názvu družin a pokřiků, družinových vlajek, návrhu společné nášivky a hlavně práce na svém místě v klubovně, kterým ze začátku byla jenom družinová nástěnka, ale i to byl pro nováčky dostatečně veliký projekt. Volba rádců. Po zhruba třech měsících společného fungování vyjeli družiny na svou první samostatnou družinovou výpravu bez ostatních družin. Výprava měla za cíl posunout družinový systém zase oku zdále, a to tím, že si družina zvolí rádce a podrádce. V průběhu víkendu jsme se bavili o tom, jaký by měl rádce být, jaká bude jeho role a jak mu s jeho rolí mohou pomoci ostatní. V sobotu večer proběhl samotný rituál volby. Členové byli dopředu seznámeni s tím, že tuto volbu budeme podnikat společně každý rok na konci tábora a že tentokrát je to výjimečně v půlce roku. Rádci byli zvoleni a těžijí. Druhý den rovnou dostali svůj první úkol. Protože družina je dílem společným a rádce je lídr, koordinátor, důvěrník, je potřeba, aby i ostatní našli své místo. Proto bylo úkolem družiny každému vymyslet roli, kterou bude v družině zastávat, ve které se bude chtít dokonalovat a která jej především bude naplňovat. Postupné předávání odpovědnosti. V druhé polovině roku nastal čas na to, aby patron postupně začal ustupovat do pozadí. Proto začali patroni do programu schůzek zařazovat bloky, ve kterých měla družina společně naplánovat ze začátku jednoduchou pohybovou hru, kterou si příště zahrají, poté větší program, až si nakonec zvládli bez problému připravit každou druhou schůzku sami. TIP. Jako námět na přípravu programu na schůzku využijte úkoly z odborek, které mají přípravu programu pro družinu jako jeden z bodů pro udělení. Později jsme takto začali plánovat i jednoduché výlety a nakonec i víkendové výpravy nebo části tábora. Více o předávání odpovědnosti při plánování výprav se dočtete v dalším článku. Také jsme změnili způsob komunikace družiny s patronem. Patron vystoupil z družinového komunikačního kanálu a komunikoval vše už pouze skrze rádce s podrádcem. Ti si tak začali osvojovat nové kompetence v oblasti komunikace a získali svůj prostor, který je jenom jejich bez zásahu jakéhokoliv dospěláka. Pár zádrů, se kterými jsme se po cestě potkali. Každý rok se stane, že se nepovede najít termín pro schůzky, který by vyhovoval všem členům družiny. Důvodem jsou hlavně závodní sportovní aktivity nebo třeba docházení do umělecké školy. Je třeba s tím počítat, stanovit termín schůzek co nejdříve a komunikovat tuto situaci s rodiči, například zda by nebylo možné kroužek registrovat na jiný den. Mezi kluky se nám párkrát stalo, že v družině po nějakém tom roce vznikla ponorka. Je třeba nezapomínat na to, že družina je stále součástí společenství celého oddílu a že celooddílový program je velmi důležitý. Je třeba nezapomínat na to, že družina je stále součástí společenství celého oddílu a že celooddílový program je velmi důležitý. Tyto spory také nabízí prostor, ve kterém se kluci naučili řešit napjaté vztahy se svými blízkými, což jednou využijí i mimo svoji družinu. Pár tipů na závěr. Za prvé. Družinová identita je silný nástroj, ale zlý pán. Je potřeba soustavně hlídat, jestli družinová identita nepřerůstá v toxickou soutěživost a elitářství, které může vést k rozkolu v oddíle, ale i v samotné družině. Za druhé. Pokud se stane, že počet členů v družině klesne na neúnosnou hranici, nebojte se navrhnout přijetí nových členů zvenku. Ale pozor, rozhodující slovo má vždy družina. Z pozice patrona bychom se měli snažit do těchto otázek zasahovat co nejméně. Za třetí, rituály jsou zásadní. Přechodový rituál vlčete ke skautům nebo volba rádce, má obrovský efekt na to, jak členové své nové společenství přijmou a jak moc se do něj napojí emočně. Proto je dobré věnovat jim velkou pozornost. Začté. Družinový systém je především nástroj, který nám má pomoci kvalitně vést a vychovávat naše skauty a skautky. Je přirozené, že není univerzální pro každý oddíl a proto je třeba zkoušet, co nám funguje a co ne, a nebát se dělat změny.

SPEAKER_00 11:46

Poučité čtení z časopisu skauting.