Stavíme školu v Zambii | Roverský Kmen

ROVERSKÝ KMEN >>> Pomoc ostatním a vlastní rozvoj mohou jít ruku v ruce. Tak jako v případě stavby školy v Zambii, o které do únorového Roverského Kmene píše Tereza Veverková - Terčík. Z vlastní zkušenosti popisuje, že stavba školy nemusí být jen o cihlách a cementu a že může taková spolupráce přinášet užitek i pomáhajícím. Čte Káťa Zavřelová

Transcript

SPEAKER_00 0:07

Pokučkej je podkářové čtení z časopisu roversky kmer.

SPEAKER_01 0:14

Stavíme školu v Zambii. Dobrovolníkem na jižní polokouli. Napsala Teresa Veverková terčík v únoru 2026. Čte Káťa Zavřelová. Jak asi vypadá léto v Zambii? Kdy je vlastně léto, když jste na jižní polokouli? A jaké je věc partou dobrovolníků z Česka na pár týdnů stavě školu do Zambie. Slunce praží nad hlavou. Skupinka Čechů a zambijců upevňuje na střechu nové budovy bílý plech. Bílá odráží světlo, stavba se tak bude méně zahřívat. Právě dokončujeme třetí budovu budoucího kampusu střední školy. Areál, který vzniká ve vesnici Kašitu v centrální Zambii, otevírá místní komunitě nové šance a možnosti, jež ve výsledku znamenají stabilní, prosperující a bezpečný život. Zambijský venkov nabízí příležitosti nejen pro místní obyvatele. Každý rok se sem vydává tým dobrovolníků z Česka. Projekt sice není oficiálně skautský, ale z kautů mezi námi najdeš hodně. Proč stavíme školu? Kašitu je rozlehlá vesnice, skládající se z několika stovek farem volně rozptýlených v krajině, což je pro Afriku typické. V okruhu 40 km čtvereční není žádná střední škola, takže na konci základky, což odpovídá naší sedmé třídě, mohou ve vzdělání pokračovat jen děti, kterým rodina zaplatí školu s ubytováním ve velkém městě. V centru Kašitu funguje zambijská nezisková organizace New Renato Community Society, která se snaží o rozvoj celé oblasti. Před několika lety se její zástupci dostali do Evropy, kde potkali zpřízněné duše, a tak vznikla česká neziskovka přátelé New Renato. Zambijci přišli s nápadem, že by rádi měli vlastní střední školu. Slovo dalo slovo a z projektu jedné diplomové práce se vyklubala první, druhá i třetí budova hezky postupně, rok po roku, jak nám to finance dovolili. Nejde však jen o to, že my Češi stavíme školu pro zambijce. Spolupracujeme ruku v ruce a vzájemně se od sebe učíme. Dozvíme se tak o jejich podmínkách, třeba který nátěr zvolit proti termitům, oni se od nás zase přiučí technickým dovednostem okolo stavby. Celý projekt ale není jen o stavby. Součástí je išicí workshop, kde se ženy učí šít včelařské obleky nebo batohy ze zbylých pytlů od cementu. Ve včelařském workshopu se zase místní učí zpracovávat me, v truhlářském se vyrábí nábytek nebo vazníky na střechu. Mohou si tedy vybrat, které dovednosti by se rádi naučily. Vzdělání tak nečeká na to, až bude kampus hotový. Využíváme to, co je okolo. Klíčovým bodem projektu je využívání lokálních materiálů a technologií. Stavíme budovy, které nejen vizuálně zapadají do prostředí kašitu, ale také jsou navrženy tak, aby byly cenově dostupné, jednoduché na konstrukci a šetrné k okolnímu prostředí. Používáme inovativní cihly, které vypadají jako velké kostky stavebnice. Díky tomu, že jsou nepálené, se nemusí kácet stromy, které by jinak byly nutné pro jejich výpal. Cihly se vyrábí v jednoduchých manuálních strojích, kterým se říká cihlovačky. Složení tvoří místní hlína, písek, voda a malé množství cementu. Až 95% veškerého materiálu pochází přímo z okolí, což snižuje náklady a podporuje místní ekonomiku. Jak vypadá den dobrovolníka. Být dobrovolníkem v Zambii je velký zážitek. Podmínky nejsou lehké, skautská průprava se proto hodí. Vstává se brzy, s východem slunce vše stráno. Ke snídani bývá tradiční zambijská kaše nebo toustových léb. Pak se každý z nás věnuje své práci, někdo stavbě nebo elektrotechnice, jiní jdou do šicího, včelařského nebo truhlářského workshopu. Někdo dělá společně s místními účetnictví, jiní se věnují sociálním sítím nebo zdravotničení, každý podle svých talentů a dovedností. K obědu bývá nošima tradiční zambijská hmota z kukuřičné mouky. Chutná tak nějak nijak. Proto se k ní podává omáčka ze zeleniny nebo různých listů, sojové kousky, ryba nebo kuře. Jako zákusek máme místní ananas nebo banán, které naopak mají chuti spoustu. Po krátké s jezdě a odpolední práci pozorujeme africký západ slunce ze střechy. Slunce tady zapadá už v 6 hodin večer. Ve volném čase hrajeme hry, procházíme se po vesnici a trhu nebo trávíme čas s místními. Komunita jako základ. Projekt Stavíme školu v Zambi je důkazem, že pomoc je nejúčinější tehdy, když vychází z místních tradic, učí praktickým dovednostem a podporuje dlouhodobou soběstačnost. Celý projekt by neměl smyslu bez místních obyvatel, kteří s námi staví, učí se, rozhodují, ale také přispívají k vytváření neskutečné atmosféry celého projektu. Ten má význam i pro samotné dobrovolníky. Pokud máte občas pocit, že vaše práce nemá reálný dopad, tady tomu tak není. Jsme zapojeni v celoročním plánování projektu a díky tomu pak v létě můžeme vidět výsledek své práce, zažít jinou kulturu či si uvědomit, že malé skutky spolupráce během roku mohou představovat něco velmi cenného. Za cenou zkušenost považuje projekt i dobrovolnice a déle. Chtěla jsem se přidat k něčemu, čím bych mohla pomáhat lidem. Je to můj životní cíl, nesnáším, jak náš svět funguje a jak je nespravedlivý vůči slabším. Dělám všechno proto, aby se to změnilo. Projekt mi zároveň dává spoustu možností a flexibility. Jsem sice architektka, přímo na stavbě se však nepodílím. Věnuji se sociálním sítím, ale kdybych náhodou chtěla změnit své projektové zaměření, stavební tým taky nezní špatně. Tato flexibilita a možnost podílet se na různých částech projektu mě na tom baví nejvíc. Podobně to vidí i dobrovolník Zdeněk. Do projektu jsem se přidal primárně kvůli osobní potřebě posunout se někam dál, zkusit něco nového. Dosud jsme v životě hlavně brali, a byla to pro nás samozřejmost. Proč teď nezačí na oplátku dávat tam, kde je to potřeba? Třeba právě vzdělání považujeme za samozřejmé a mnohdy si neuvědomujeme, jak je to privilegium. Z mého pohledu to dává opravdu smysl a vím, že mě dobrovolníčení posunulo i v oblastech, o kterých jsem ani nevěděl, že to potřebují. Přiložíš ruku k dílu? Pokud tě projekt zaujal, ozvi se nám, posily z řad skautů jsou vítány. Obzvláště rádi přijmeme dobrovolníky v oblastech organizace akcí pro veřejnost, truhlářství, financí, fundraisingu nebo IT. Na projektu pracujeme průběžně celý rok, v létě malý tým jde do Zambie. Můžeš se podívat na naše stránky bit. A pokud by tě nabídka lákala, napiš nám na Instagram nebo na e-mail. Nezapomeň přidat pár informací o sobě, proč tě projekt zaujal, a co bys chtěl nebo chtěla dělat a jaké máš zkušenosti. Hlavní je chuť pomáhat, nechat se obohatit zkušeností druhých a nebácenových výzev. Každá cihla, šaty, úl i učebna totiž představují investici do budoucnosti regionu, kde vzdělání znamená skutečnou naději. Návrh na program. Uvař si zambijskou kaši. V zambi se vaří na ohni takže hezky skautky. Za prvé, do kotlíku dej dva hrnky kukuřičné mouky a hrnek nájemno drcených a raší, pokud máš. Vše rozmíchej v troši studené vody. Za druhé. Přilej horkou vodu, tolik, aby směs měla konzistenci těsta na palačinky a přiveď kvaru. Nezapomeň dobře míchat, směs se rychle připaluje. Za třetí přidejš petku soli a jednu lžíci cukru nebo medu. Za čtvrté, nech povařit 20 minut průběžně míchej. Za páté, přidej dvě lžíce arašidového másla bez kousků. Rozmíchej a nech 10 minut odstát mimo oheň. Za šesté, servíruj z kousky ovoce, nejlépe čerstvého. Můžeš přidat kořici nebo met. Za sedmé dobrou chuť.

SPEAKER_00 8:36

Poučivé skaute podcastové čtení z časopisu roverských kmen.