16 Trendující návykové 3 | Podcastová zkouška

Ve třetím a posledním díle minisérie o trendujících návykových látkách si opět povídáme s Jindřichem Vindišem, skautským vedoucím, instruktorem a krizovým interventem, a Lucií Křenkovou – Sněhulíkem, skautskou vedoucí, instruktorkou a pracovnicí organizace Magdalena, zabývající se primární prevencí. Řeč bude tentokrát hlavně o řešení problematických situacích spjatých s konzumací HHC nebo nikotinu. Podíváme se totiž na konkrétní příklady z oddílového prostředí, přičemž hosté nám poradí jak je řešit.

Každá situace je individuální a může mít různá řešení. V podcastu jsou nastíněny možnosti a představeny rámce v kterých se pohybujeme. Pokud si nevíte rady, obraťte se na poradna@skaut.cz nebo na skautskou krizovou linku v případě akutních situací.

-----

Podcastová zkouška je skautská audio laboratoř, která zkoumá možnosti skautského podcastingu. Testujeme různé varianty, na které si rádi poslechneme zpětnou vazbu na skaut.cz/hodnotimpodcast. Chceme slyšet tvůj hlas!

Transcript

SPEAKER_04 0:06

Podcastová zkouška. Zkoušíme skutký podkázn.

SPEAKER_02 0:11

Pravidlo se dá třeba definovat jako chceme tu spolu pejít s čistou hlavou, aby jsme byli jako nějak autentickí a aby jsme si to spolužili. Když se s někým nastavím pravidla několikrát a on je opakovaně porušuje a překračuje a ohrožuje tu tu skupinu, tak já přece musím ochranit tu skupinu.

Rizikové chování členstva

SPEAKER_01 0:32

Dneska se budeme bavit o návykových látkách. Pokud by pro vás téma mohlo být citlivé, zvěšte prosím poslech. Ahoj, vítám vás v naší audiolaboratoři. Já jsem jaro a budeme si povídat o tom, jak v oddíle pracovat s tematikou návykových látek. Zaměříme se zejména na to, jak s klukama a holkama řešit rizikové situace. Tíl je posledním z naší minisérie o návykových látkách mezi dětmi. V podcastové zkoušce zkoušíme audio. Vy vyzkoušejte nás a dejte nám vědět. A dneska naposledy tady vítám Luci Křinkovou Sněhulíka, která kromě toho, že je skautskou vedoucí a instruktorou, taky pracuje v organizaci Mdalena, která se věnuje primární prevenci, a taky Jindřicha Vindiše, který je rovněž skautským vedoucím a instruktorem a v profesním životě je krizovým interventem. Mimo jiné pracuje i na základní škole. Ahoj. Ahoj. Ahoj. V této minisérii si primárně povídáme o HHC a nikotinu. Jinak tomu nebude ani dneska. Ale dneska už bych se chtěl podívat na konkrétní situace, které v odílech můžou nastat. Ještě než se k tomu dostanu, chtěl jsem se zeptat, jak vůbec můžu zachytit takový rizikové chování členstva? Jak mám šanci poznat, že někdo z mých kluků nebo holek už je trochu zahranou?

SPEAKER_02 1:58

Můžou tam být třeba nějaký projevy změny v tom chování, že ten člověk může být víc uzavřený nebo je víc roztěkaný. Je tam nějaká změna oproti tomu normálu, který je pro mě vlastně standardem pře to dítě mám nějak nakoukaný a něco tam děje. A může to být, že prožívá něco náročného doma, ale může to být i že experimentuje s nějakýma látkami a pak tam můžou být nějaký fyzické věci, jakože ho často bolí břecho nebo ho bolí hlava a vlastně bez jevných příčin a tak.

SPEAKER_01 2:30

Jestli jsem to pochopil správně, tak ty látky, o kterých se tady primárně bavíme, tak nejsou při užívání na první pohled zřejmý, že někdo si to dalo.

SPEAKER_00 2:40

Nemusí to být úplně na první pohled zřejmé, ale pokud o nich mám nějaké informace, tak si myslím, že je nějaká šance, jak to poznat. U těch nikotinových sáčků, můžu si všimnout toho, že třeba někde má, nebo že to má v té buse, že to vytahuje, že třeba odplyvávat, což taky takovej projev. U těch elektronických cigaret cítím nějaký prostě velmi silný ovocný vůně, který se s tím pojí a když vím, jak to voní, tak už to pak taky poznám. A u toho HHC to má třeba i nějaký větší fyzický projevy, že ty lidi mají třeba nějaký přivřené oči, jako u toho THC nebo nějaký začervenání, hodně začnej být nějaký zpomalení. Takže když o těch látkách něco vím, tak je to těžší to odhalit, ale můžu to poznat.

Nastavení fungování mezi vedoucími ve vztahu k látkám

SPEAKER_01 3:28

Nech se ještě dostanu k tomu, jak pracovat v situacích s Klukama a Holkama v odílech. Já když jsem o tom přemýšlel, tak jsem došel k tomu, že je pro mě asi důležitý si nejdřív nastavit nějaký fungování mezi vedoucíma a pak, až bych dokázal o tom se bavit s kolikama a holkama. Jak si to nastavit? V tomhle kontextu přemýšlím o vedoucích aroverech, takže se bavíme třeba od 15 let asi.

SPEAKER_02 3:52

Je dobrý nastavit nějaký pravidla toho, co je v tom oddíle standardem, nebo na té akci, co je jako standardní, že asi nemůžu předpokládat, že tam nebudu mít nějakého kuřáka, ale vlastně to nesmí za mě třeba zasavat do programu nebo nebude kouřit na táboři, že půjde prostě někam mimo, bude to v nějaký vyhrazený čas, něco něco tím vlastně nastavu to, jak fungují s těma vedoucíma a to prostředí i jako do budoucna, jak se bude přistupovat k těm dětem, až budou docházet do toho vedení, že už to má nějaký tvar, že se o tom znova nedohadujeme, já jsem to jako nějak nastavil, protože mám za tu nějakou zodpovědnost a má to nějaký právní rámec.

SPEAKER_01 4:34

A jaký je ten právní rámec? Co když budu pod vlivem třeba HHC nebo kratomů nebo jiný látky, a někomu se něco stane na výpravě, když za to mám zodpovědnost?

SPEAKER_02 4:45

Jo, pokud se něco takového stane, tak hodně zjednodušeně jde všechno za mnou. Protože máme nějaký jako zodpovědnost, to znamená, že to jde od těch nejbližších lidí. Když se někdo zraní, tak kdo tam s těma dětma byl. Byl jsem to já, který byl pod vlivem něčeho, to znamená, že to jde celý za mnou. Nebo jsem to byl já, nebo tam teda někdo byl, který tam musí jít za mně, protože já jsem se včera ožral. A tím pádem se on je není kompetentní a už to jde zase za mnou, jako za tím vedoucím a protože tam je tohle, tak to vlastně jsem za to plně zodpovědný. Ano, dá se říct, že jsem za to zodpovědný, i když pod vlivem té látky nejsem, ale to, že pod vlivem té látky jsem tomu vlastně nepřilepšuje. A přihoršuje to tomu.

SPEAKER_00 5:34

Když se to pak řeší do nějakého důsledku, tak vždycky, pokud dojde k nějakému zranění, neštěstí, tak se řeší, jestli já jsem vlastně udělal všechno, co jsem mohl pro to, aby se to nestalo. Což to, že jsem byl pod vlivem nebo večer předtím jsem byl podvlivem, říká, tak to jsem udělalo jako velký přešlep. A myslím si, že to může člověku hodně ublížit oproti tomu, když by byl třeba ve střízlivém stavu.

SPEAKER_01 5:57

To se asi primárně bavíme o dospělých vedoucích, ale ve spoustě odílech, třeba v našem jsou vedoucí už 16-17 letý. Já bych si myslel, že když to je někdo, kdo celý rok užívá třeba nikotinový sáčky, tak kvůli táboru nepřestane. Ale zároveň je to takový hraniční, jak si tohle nastavit?

SPEAKER_02 6:17

Je důležité říct, že vlastně tohle celý má nějaký vývoj a já už bych s tím měl zacházet jako přes ten rok, že tomu člověku je 17 a užívá nějakou návykovou látku. A si bych se měl možná toho člověka ptát, jestli to rodiče a taky mu nějak říct, že to vlastně není v pohodě, protože ta látka je od 18, a celý to by mělo projít nějakou diskuzi mezi náma a už se vůbec nebo tom, že když tomu člověku není ani 15, tak je to první věc, kterou dělám je, že to řešen s těma rodičema. I když si to vlastně předkomuniku s tím dítětem, nikdy to nedělám jako úplně na randum, že prostě to jdu napráši těm rodičům, ale řeknu tomu dítěti Hele to ondo. Já jsem tě tady u toho načapal a to bije 14 a není v pohodě, že ty tohle děláš. Já to budu muset říct rodičům, tak se pojďme domluvit, jak to uděláme. Nebo jim to řekneš teda ty a já si to zítra ověřím telefonem, že jsi to udělal. Já ti sice můžu věřit, že rodiče o tom ví, ale já to potřebuju vědět pro svůj klid a nechci, aby se to dělo na akcích. To tomu dává vlastně nějaký jako dámec. Já to nějak ohraničuju tobě 14, já to nechci vidět, protože nejsi dospělej, nechci, aby jsi to dělal na akcích a abys to užíval v tom oddíle v těch klubovnách. A nedej bože, abys to někomu dával. A klidně to můžu ohraničit i tím právním rámcem toho, že jakýkoliv podání osobě pod 18 se trestným činem.

SPEAKER_01 7:56

Jasně. Ale znovu, když mám 17-letýho rovera, který prostě užívá, jeho rodiče to třeba neřeší nebo něco. Tak on mi prostě řekne, já buď jako nepojedu, anebo mi to povolíš co s tím.

SPEAKER_00 8:13

No to je taková těžká otázka. Samozřejmě, všichni víme, že těch vedoucích v těch oddílech máme nějak málo, že o ně nechceme přicházet. Ale zároveň myslím si, že jako v tu chvíli je důležité, abychom si to my jako nějak ustáli a taky si řekli, co my jsme ochotní na tom táboře zvládnout. A teď je to jako úplně jenom moje, co já si myslím, ale já bych tomu člověku řekla, že se musíme domluvit, že na tom táboře se to být jako dít nebude, nebo prostě nemůže jet.

SPEAKER_02 8:48

Jo, já taky teď mluvím o něco jako moje. Můžu se o tom s tím člověkem bavit jako tak, že máš to vykomunikovaný s rodičem a oni to ví. Do toho prostředí to nepatří. Já nechci, aby ti s tím viděli ty děti. Nejsem najivní v tom, že si myslím, že přestaneš. Ale nebude se to dít v tom táboři a já to nechci vlastně vidět. A to vlastně dost často stačí. On si to ten 17letý, 16-letý rover, nebo rangers zvládne prostě pohlídat, protože je dost kompetentní v tomhle věku si tohle pohlídat a já jsem tomu dal nějaký jasný hranice.

Modelové situace v oddílech

SPEAKER_01 9:33

Pojďme tedy už k mladším účastníkům a účnicím našich akcí já jsem si připravil ty slibované a modelové situace. Co když třebáctiletý brusince vypadne na výpravě z krosny elektronická cigareta? Jak byste to řešili jako vedoucí.

SPEAKER_02 9:50

Když by se tohle stalo na výpravě, tak já bych tu cigaretu samozřejmě hned zabavil a bavil bych se s ní o tom tématu, jakože vlastně kolik je jí, že to není v pohodě, jak to mají doma, kde to vlastně vzala, že ji nechci nějak prudit, ale že to vlastně není v pořádku. A co teď s tím budeme dělat? Je dobré zahrnout to dítě do toho prostoru toho řešení. Hele, já mám tyhle povinnosti a prostě to není v pohodě, tak co s tím budeme dělat? Pojďme se bavit konkrétně, jaký jsou moje povinnosti v tu chvíli. Jo, já vlastám přednesenou rodičovskou zodpovědnost, to znamená, že rodiče by měli zajistit nějaký správný vývoj těch dětí po různých stránkách, což zákon nějak definuje. A rodiče, když mi to dítě dávají, tak mi dávají část té rodičovské zodpovědnosti, která je pro mě jako únosná, nebo pro mě jako organizace, která s tím dítětem pracuje nebo člověka. A já vlastně jsem za tohle taky všechno zodpovědné. Já bych měl tomu rodiči. Když to dítě vracím, vlastně říct úplně všechno, co se stalo. Je to jako, když jsou rodiče rozvedený a to dítě tráví čas u někoho z nich. Tak ten druhý rodič, když ho vrací, by měl říct úplně všechno důležité, co se stalo. A to, že vašemu dítě ti vypadla bavka z Bachohu, je vlastně dost důležitá věc. A můžu se o tom bavit jako nějak lidsky, že se domluvíme, jak to řekneme, jestli u toho budu, nebudu, a hlavně co řeknu. No, ona mi řekla, že to jako zkouší, ale pro mě je důležité, abyste to věděli, protože je to vlastně něco, co já vám musím hlásit. A můžu to i říct k tomu dítěti, že z toho vlastně nemám radost, ale že to tak prostě je, že mi to nařizuje nějaký zákon, že to není, že já bych chtěl žalovat k rodičům.

SPEAKER_00 11:42

Já si myslím, že to, co tady teď zaznývá, může spoustě těm posluchačům znít jako velmi extrémně, protože si myslím, že se to neděje, že ty látky jsou opravdu velmi normalizované v té společnosti. Ale z mého pohledu je to, pokud v tom chceme být důslední a tyhle věci denormalizovat, tak je to opravdu potřeba. A myslím si, že to jde dělat jako laskavě a bezpečně. Ale jsou to nějaký kroky, které pokud chceme, aby ty látky vymizely, nebo pro ty děti nebyly běžnou součástí, tak prostě jsou potřeba. Tak jsem to jenom potřebovala říct.

SPEAKER_01 12:14

My jsme se minule povídali o tom, že je docela komplikovaný nastavit atmosféru, ve který se v oddíle nebudou kluci a holkybát svěřit. Když to přesně takhle napráším, ztratím tuhle atmosféru.

SPEAKER_02 12:28

Já si myslím, že můžu ji nějak ztratit nebo něco, to s tím udělám. Nebudem se tvářit, jakože bude všechno v pohě zalitý sluncem a skvělý. Ono prostě nebude. Ale vlastně i já to pomáhám i tím, že to jako vysvětluju, proč to musím dělat. A to mě vlastně trošku vrací o ten krok zpátky tím, že já to nějak nastavím a jsem v tom transparentní a jasný v tom, co se v tom oddíle nebude dít. Tak přece, a je to, blbý to takhle říct, tak přece tený, ta 15-letá bytost si to zvládne přece ohlídat. Jakože ano, je to nějaký, můžeme říkat to, že je to jakobismus, ale tím, že já nastavu ty hranice a jsem v tom jasný, tak on má dost velkou kompetenci na to, aby se v tom pohyboval a ví, až kamů. Tak přece nepůjde za ně. A pokud za ně půjde, tak to může být nějaký volání po něčem jako jiným.

SPEAKER_01 13:24

Znamená to, že si mám už dopředu jasně formulovat a komunikovat ty pravidla, že tohle ne?

SPEAKER_02 13:30

Jo, určitě bych měl být jasný v tom, jak to ten odděl s těma návikovýma látka mama, jak to mám já třeba jako člověk to k tomu můžu přidat, ale pravidla jsou jako důležitý.

SPEAKER_01 13:43

A nebude to spíš jako nějaká pobídka? Třeba by to někoho ani nenapadlo si vzít takovouhle látku na výpravu a teďka mu říkám, to nesmíš, a zároveň mu tím ale říkám, tato látka tady existuje.

SPEAKER_02 13:57

Já si myslím, že teď jsme zase trošku u té prevence, že vlastně já tomu člověku to vysvětlím, proč jako dám ty jasný pravidla a pak pracuju s tím tématem, s tou látkou. Jo, jakože já vím, že ta látka tady je, a má tyhle účinky a nechci, abyste si jí tahali na výpravy proto, proto, proto. A pak co s tím ten člověk udělá a jak s tím naloží, je vlastně jeho věc. Já jsem se vynasnažil a vložil jsem do toho všechno, co jsem mohl, aby on to nějak zvládnou, pojmout a nějak to dodrželo.

SPEAKER_00 14:35

Myslím, že to souvisí úplně se všema pravidlami, a my těch pravidel říkáme spoustu těm dětem od toho, že jim říkáme, jak mají manipulovat s nějakým nářadím a seky rojám, taky říkám prostě, že s ní nemají běhat. A logicky jako můžu si říct, ano, tak ono je napadne s tím běhat. Tak obecně se doporučuji ty pravidla formulovat spíš nějak pozitivně, tak k čemu je vést chci, takže můžu mít pravidlo řečený, že na táboře jsme třeba všichni střízliví a prostě bez jakéhokoliv vlivu nějaké návykové látky, které tam třeba prostě nemají místo. Můžeme to formulovat jako různě, teď jsem si to vymyslela, to není ideální formulace, ale myslím si, že to, že o tom nebudu mluvit, neznamená, že se to jako neděje. Samozřejmě, asi u nějakých Benjaminků, to nedává smysl tohle pravidlo dávat. Ale myslím si, že sami vycítíme, kdy je ten čas, kdy to pro ně začíná být aktuální a pak si myslím, že by tam určitě mělo zaznít.

SPEAKER_02 15:29

To pravidlo se dá třeba definovat, jako chceme tu spolu být s čistou hlavou, aby jsme byli nějak autentickí a aby jsme si to spolužili a nebyli ve vleku nějaký jako látky.

SPEAKER_01 15:43

Další situace je trochu podobná, ale přišel za mnou opoletněku na táboři Jirka, který si s kamarádama z družiny dali hahace a bombony a mu špatně.

SPEAKER_00 15:55

Tak já bych si vzala Jirku někam do klidu. Samozřejmě záleží, co to znamená, že je mu špatně, ale tak asi stejně jako když přijde dítě, že je mu špatně z jakého jiného důvodu. Já bych si ho vzala a šla s ním někam dostanu, kde nás třeba ideálně nikdo neuvidí. Nejdřív pracuju s ním a ideálně současně pracuju třeba i s těma ostatním. Takže rychle zavolám třeba jiného vedoucího a řeknu, hele, Jirka není jediný, běž to prostě steknout, abychom taky nezapomněli na to, že jsou tam ostatní. A v tu chvíli řeším primárně jako jeho a nějaký jeho aktuální bezpečí. Nemyslím si, že to je chvíle, kdy přesně tady nastavujeme nějaké pravidla nebo já mu vyčítám, že něco porušil. Teď je ten moment, kdy musím zajist to bezpečí, takže za ním půjdu řeknu, hele, co to znamená, že ti je špatně, jak se cítíš, kolik jsi z toho vzal, kde ty látky se teď nachází. Zkoušíme třeba nějak zajistit a starám se o ten jeho stát, dám mu najíst, napít. A pokud se to nějak zhoršuje, tak si myslím, že dává smysl pak kontaktovat ty rodiče, případně nějaký zdravotníky, pokud to bude nějak se rozjíždět, tak to nějaká ta akutní fáze, kdy já se starám o toho bezpečí a tohle, až všechno zajistím, tak si myslím, že přichází ten jako další krok toho, že tu situaci budu nějak reflektovat. Svolám si Jirku, svolám si zbytek těch kluků, nebo holek nebo dětí. A budu si s nimi povídat o tom, co se vlastně stalo, že to je opravdu něco, co nepatří na tábor, ty látky jim prostě okamžitě všechny zabavím, neměli by se tam nacházet. A pak samozřejmě záleží, jak se k tomu dál postaví, jestli já třeba natolik, že si je na tom táboře nechám a věřím, že už se to jako nestane, anebo vyhodnotím, že je to něco, co prostě nejsem schopný uhlídat a zajistí to bezpečí a pak třeba volám jako okamžitě rodičů.

SPEAKER_02 17:34

Sně o tom teďka hezky mluvila a mně přijde důležitý dodat, že v tom systému není jenom ta družina a ten člověk, který se teda předávkoval, ale jsou tam i ty ostatní děti a vedoucí na táboře. A já bych to měl nějak přiměřeně komunikovat i k ním, protože ty lidi se to stejně dozví a potřebují něco vědět, co se stalo, jak se k tomu třeba stavíme, aby jako to prostředí nebylo tím narušený.

SPEAKER_01 18:04

To kdybyom si to trochu modifikovali, a ty bombony tam přivesce Petr, který ale dlouhodobě takhle ponouká ostatní kluke holky v tom oddíle, dlouhodobě trochu táhne někam špatným směrem. A já stojím před rozhodnutím, jestli se v tom oddíle nechat. I když jsem si s ním už několikrát ty hranice nastavil, ale ony stále překročuje. Ale zároveň trochu tuším, že mu ten oddíl může pomoct se nasměvat jinám. Ale zároveň se budáhne i ostatní kluky, kde je ta hranice, kdy mu říct, tady jako s náma být nemůžeš.

SPEAKER_02 18:35

Ono to teď zní vlastně asi hrozně hnu sně, ale jakože když si s někým nastavím pravidla několikrát, a on je opakovaně porušuje a překračuje a ohrožuje to tu skupinu, tak já přece musím ochránit tu skupinu. Je to jako náročný, není to hezký rozhovor, nemusí mi v tom být. nebo určitě mi v tom nebude vůbec dobře. A tomu Klučinovi, tomu Petrovi by mohl ten oddíl něco dát, ale já přece potřebuji, aby byli v bezpečí a v pořádku ty ostatní členové, a aby to nedopracovali taky k tomu, že si to třeba dávají jako obden nebo denně, a že je to pro ně vlastně nějaká super bonbona a tak. Vždycky ten zájem té skupiny má v tomhle jako přednost. Kdybych měl prostě vztáhnout ke skautským prostředí, když mám v druženě nějaký hodně náročný dítě a ta družina to jako nezvládá a nezvládá to ani ten rádce, tak ho tam přece nemůžu mít. A tohle mi vlastně přijde dost podobný. Je to tak náročné, že to ten systém prostě nezvládá, tak tam ten člověk nemůže být.

SPEAKER_00 19:46

Já si u toho vždycky ještě říkám, jakože mě tam můžou bránit nějaké moje emoci nebo ten vztah k tomu dítěti, ale já si říkám, jak je to pak jako obhajitelný i před těmi ostatníma rodičema, kteří mi dávají nějakou důvěru, že v tom oddíle je bezpečno. A já vědomě tam mám jako nějaký horádce, který ponouká k tomu, aby si ty děti něco dávali. To je pro mě vlastně úplně neobhajitelný před tím rodičem a nedvedu si to představit. Když samozřejmě to si řekla, je taky pravda Jindřichu, ale už jenom tohle, já vlastně vůbec nevím, jak bych se k tomu postavila a nechtěla bych se do té situace dostat, že já jsem to věděla a vlastně jsem nezakročila, když jsem mohla.

SPEAKER_01 20:21

Tahle situace je mimochodem inspirovaná ze sbírky z koutských skoroprůšvihů, kde děti našly na táboře HHC bonbony po olzkoutech, který tábor stavěly. Tak bližší informace o takovým takovém případu si můžete dohledat právě mezi skautými skoro průšvihy. Poslední věc k této situaci mě zajímá, co když to nebyly HHC bonbony, ale bylo to přímo marihuana, kde už ta trestnost je trochu jiné. Mění se nějak to řešení.

SPEAKER_02 20:51

Já si myslím, že to řešení jako zůstává dost podobný. Ve všech těch řešeních se vlastně budu mluvit o tom, jestli tam ty lidi mají vlastně jako nějakým způsobem zůstat, jestli je to pro tu skupinu bezpečný a jestli já si to pro sebe vlastně nějakým způsobem jako dovolím. A že si to jako ustrojím, že tam ty lidi zůstávají u těch návykových látek. Jakože za mě je to něco, co na ten tábor nepatří. A kdybych to u někoho našel, tak ho z toho tábora vyhodím s nějakýma jasnýma důkazami a tak. Nebudu zkoumat nějaký zákonní věci, nebudu to vážit, jestli má sebe množst menší než malé a tak. Ale prostě to tam nepatří, a zase mě to trošku vrací k těm pravidlům. My jsme si přece jasně definovali, co na tom táboře nebude. A tohle nám definuje i zákon. A my jako s Kauti bychom přece zákony měli dodržovat. Stejně jako všichni ostatní. A máme tam ještě ty úžasné hodnoty, které nám říkají, jakože by jsme měli směřovat k něčemu. A to není, že budu tahat trábu na tábor a pokud je mi, nevím, 16, 17, 18 a je to vlastně úplně. Tak už mám dost v hlavie, abych to přece jako vlastně pochopil, že tu trávu jsem tam neměl nosit, že tam už nejde hrát ani o to, že to třeba to dítě nevědělo.

SPEAKER_01 22:19

Pojďme dál. Co když mám podezření, že jahoda schovává ve stanu půk s nikotinovými sáčky? Můžu mu ten stan prohledat, co s tím mám dělat?

SPEAKER_00 22:28

No, tak samozřejmě otázka je, jestli můžu nebo nemůžu. Teoreticky bych asi neměl, je to nějaké zasahování do jeho soukromí. Zároveň je otázka, jestli i kdybych mohl, jestli je to jako to správné řešení, prostě ty věci prohledávat. Já tohle nejsem moc velkým fanouškem. Takže za mě první, co přijde, je, že prostě jdu a řeknu, hele, já mám tohle velké podezření, pojď to prostě vytáhnout a pojď mi to jako ukázat. Pokud bude pořád dál zatloukat, zatloukat, tak může už říct, hele, já fakt jako asi teďka jsem se to dozvěla z více zdrojů. Ta moje důvěra je třeba narušená. Pokud mi fakt tvrdí, že to tam není, tak pojďme spolu ty věci prostě projít, ale snažím se to jako krok po kroku co nejvíc být s ním a dát mu co nejvíc přežitostí k tomu, aby se to ke mně vlastně dostalo, ale určitě by ze mě neměl být první krok, že tam jako naběhnu a uděláme letický jeden a mu prostě vyházím všechny věci. Tím si myslím, že tu důvěru můžu fakt hodně narušit.

SPEAKER_01 23:24

Pojďme už mimo táborový situace, a já v takhle běžné roce potkám na sociálních sítích fotku 12-letého Lukáše, který s kamarádama koří elektronickou cigaretu. Ale není tam ten zkoutský prvek, nebo je z mít družiny, ale nedělá to ve skautu.

SPEAKER_00 23:41

Já si myslím, že bych se k tomu, když už jsem se k tomu dostala, tak bych se k tomu nějak vyjádřit měla. Samozřejmě to, co ty děti dělají mimo, tak tam už pak třeba nejdou tolik aplikovat ty nastavené pravidla, o kterých tady mluvil Jindřich, jako neděje se to na těch schůzkách, kam já můžu zasáhnout, ale myslím si, že minimálně za nějaký rozhovor to jako stojí. Já bych přišla a řekla, Hele, viděla jsem to prostě na Instagramu, může to vidět kdokoliv. Záleží mi na tobě a pojďme o tom říct, co to je za fotku, co se děje. Myslím si, že v dnešní době neznám asi moc vedoucích, kteří by se s touhle situací jako nesetkali. Je to velmi častý, že to ty děti někam dají a ani nedojde, že mají prostě v přátelích nebo jest sleduje jejich vedoucí. Takže za mě to něco, co bych s tím dětem určitě probrala. Zeptala se ho, co se děje a řekla, jakože minimálně je důležité to, aby se to prostě nedělo na těch skautských akcích pro mě, ale že si přeju, aby se to ideálně nedělo jako vůbec.

SPEAKER_02 24:35

Přijde mi hodně důležitý akcentovat nejenom to téma té navykové látky, ale i těch sociálních sítí, který vlastně ty děti berou jako hrozně bezpečný prostor a je to jako jejich realita. Ale vlastně to, co na nich jako sdílí, nemusí být v pohodě. Já je nevidím u toho, že to kouří a tak. Tím vlastně díky tomu já to nemusím moc řešit, ale za ten rozhovor to jako stojí. A měl bych to s tím člověkem probrat.

SPEAKER_01 25:06

Mě v tom kontextu asi zajímá nějaká moje morální zodpovědnost. Bavili jsme se tady o tom, jak je to právně, o tom, jak si nastavovat hranice v tom oddíle. Mám pocit, že ve zkoutu občas stíhneme k tomu mít takový trochu spasitelský komplex a všichni chceme zachránit. Jak si já osobně jako vedoucí nastavit tu hranici, ale tohle už není tvá věc.

SPEAKER_02 25:24

Mě to trošku zachastilo o to téma sociální sítě, jakože já si přece nebudu přidávat jako je to můj názor, já si nebudu přidávat děti, kterým není ani patná na sociální sítě, která není ani pro ně v tom jejich věku, a tím je v tom vlastně nebudu podporovat. A jakože to, kde se my potkáváme, je až po nějakým věku užití té sítě i legálně, že vlastně ty děti jsou dost často na těch sítích a nedodržou ty věkové limity. A já bych to přece neměl podporovat tím, že tam ty děti budu mít. A tím si i vlastně nevytvářím ty témata, které musím řešit. Je to taky to možná zavání trošku nějakým alibismem, ale je to spíš o tom, že já si nebudu vytvářet problémy s tím, že ty dětka tam mám.

SPEAKER_01 26:16

Tomu rozumím. Myslel jsem spíš situaci, ve který třeba někdo z mého oddílu. My jsme určitě oddělili tak nějaký kluk z mého oddílu. Vím, že ve škole konzumuje nějakou látku. Je rodičům to vlastně je trochu jedno, ale dodržuje naše oddílové pravidla, takže se to neděje v tom oddíle, jemu to je taky trochu jedno. Má to být jedno i mě, nebo se o tom mám nějak víc zajímat.

SPEAKER_02 26:39

To, co můžu udělat, je se o tom s tím dítětem bavit. Můžu to nést jako téma k těm rodičům, že to za mě není v pohodě, i když dodržuje pravidla toho oddílu. A vlastně já teď nechci, aby to věznělo blbě, ale já mám taky nějakou zodpovědnost za vývoj toho dítěte a můžu to hnát jako dál, když to zvládnu, a může to být obrovský náročný, já bych si to třeba s tím dítěem odpracoval v tom rozhovoru. A zkusil bych to nějak jako poleit a pořešit s ním a dát mu snad jako dost důvodů. Za mě, pokud by to překračovalo nějaký hranice a ty rodiče to neřešili, a to už je to, že by to zasahovalo do toho oddílu, tak už to patří trošku někam jinam. Jsou i orgány, které prostě mají na starosti to, aby ty rodiny a dětka fungovaly jako třeba o spod.

SPEAKER_01 27:45

Mám poslední situaci. Co když jsme měli nějaký preventivní program, o kterém jsme se třeba bavili minule, a přišla za mnou malina, která se mi svěřila, že si občas s kamarádama dají ten nikotinový sáček, ale moc jí to nechutná. A vlastně jako moc neví co v té situaci dělat. Jak byste to vyřešili?

SPEAKER_00 28:04

Já bych velmi ocenila nejdřív, že za mnou Malina přišla. Myslím si, že bych ji řekla, že díky, že má ve mně tu důvěru, že přišla, že mi to řekla, že si toho vážím, a že o tom teď spolu můžeme mluvit. Pak je to samozřejmě na nějakým vyhodnocení, já to dítě znám, takže si za mnou přijde a řekne, já jsem to prostě třikrát zkusila, mě to fakt nechutnalo, je to prostě odporný a už to nikdy neudělám. Tak myslím si, že v tu chvíli je na nějakým zvážením, jestli je potřeba, aby se to nějak dál řešilo nebo ne. Myslím si, že když to dítě znám a vím, že to tak je a věřím mu, tak za mě to je něco, co bych třeba dále úplně nepotřebovala rozebírat. Řekla bych, že si toho vážím, že kdyby prostě se objevilo něco nového, takže budu rád, když přijde. Myslím, že tam přichází jako na řadu bavice o tom, proč to vlastně vůbec vyzkoušela, co zatím stojí, jestli k tomu ty kamarádky nějak jako tlačili, nebo to prostě jenom chtěla vyzkoušet, co jde dělat příště, až třeba se objeví zase něco novýho, tak k tomu přistoupí. Tak to si myslím, že je téma toho rozhovoru, kam by to mělo směřovat. Ale myslím si, že pokud je to nějaká věc, která je uzavřená a já tomu tak věřím, tak že není potřeba to úplně třeba tlačit někam dál, ale to je můj názor.

SPEAKER_01 29:16

Já, když jsem poslouchal jeden podcast v přípravě, tak jsem narazil na to, že třeba s tím dítlem můžu naplánovat nějaký vymluvy, proč si nedá v takový situaci. Je to ta cesta?

SPEAKER_00 29:25

Myslím si, že klidně, my to taky doporučujeme, když jezdíme s dětmi na program, tak říkáme, jako samozřejmě ideální je být tak sebevě, abych řekl, ne já nechci. Ale může to být jako velmi těžký a i pro dospělýho člověka je někdy těžký říct ne. Takže my v tu chvíli říkáme dětem, hele klidně si vymysli nějakou výmluvu typu já prostě nemůžu, protože do zítra na odběry, nebo moje máma by to určitě poznala. A myslím si, že to je lepší, než v tu chvíli si tu látku prostě dát když nechci. A za mě je to v pořádku a taky s tím takhle pracujeme.

SPEAKER_01 29:59

Napadle mě teď úplně nová situace. Co když mě potká nějaký dítě, jak třeba si dávám tu elektronickou cigaretu? A sám ty pravidla, které jsem si nastavil, porušu.

SPEAKER_02 30:10

Jo, jakože když mě potká v tom zkackém prostředí, a to znamená třeba na tom táboře, tak já můžu rozšířit to vidění o to, že mi jako vedoucí, protože je mi 18, to máme nastavené tak a tak, a tak. To znamená, že on mě potkal na procházce kolem tábořiště, když jsem sšel tu elektronickou cigaretu. A ano, mám to takhle, vím, že to vlastně není v pohodě a i bych to pojmenoval, jakože to vlastně nesnižuje to, co jsem vám předtím předal. Já tohle všechno vím. Zároveň mi přijde velký rozdíl, to, že mě je 18 a vám jako ne, a na váš organismus to má úplně jiný dopady vždy, že jsme se o tom bavili než na můj? A i když to není v pohodě, tak dodržují nějaký pravidla, které máme stanovený pro vedoucí, jako třeba to, že jdu za tábořiště a ty se mě to teďka jako potkal. Tak je to prostě tak.

SPEAKER_01 31:10

Myslíš, mě už to napadlo v minulém díle. Myslíš, že kluci a holky pochopějí, tože já jsem starší a na mě to nemá takovej dopad zdravotní jako na ně?

SPEAKER_02 31:21

Já si myslím, že to není o tom to pochopit, ale nebo řeknu to teď možná špatně, ale jakože já se jim můžu předat tu informaci a můžu se s ním o tom bavit. To, co v nich jako nechá, a to, do jaký míry to přijmou, je věc druhá, ale to já vlastně nejsem schopný ovlivnit ničím jiným než tím rozhovorem. A musíme pracovat s tím, co máme a v tomhle případě to takhle prostě.

SPEAKER_00 31:48

Myslím, že to bývá i jako s jinými tématy, u nás třeba na táboře vždycky bylo velký téma, že kafe se pět třeba až od 15. Myslím si, že to taky se řeší na spoustě táborech a pro ty děti to bylo fakt někdy těžko pochopitelné, protože to třeba bylo ilegální, oni prostě byli zvyklí chodit v sobotu solkama do Starbucksu a dát si tam prostě to laté s tou šlehačkou. A byly i naštvaný. A myslím si, že je fér to klidně přiznat a říct prostě, já chápu, že to štve, chápu, že to máš třeba někde jinde nějak jinak, chápu, že teoreticky to je legální, ale hol, tohle jsou nějaké pravidla, kterými jsme tady nastavili prostě z důvodu nějaké bezpečnosti a potřebuji, aby se se mnou o tom bavil, ale uznat to, že se vlastně můžou i naštvat. A říct, že jako já si to taky možná dovedu představit, že bych byla naštvaná, kdybych na to kafe měla chuť. A to teď jako vztahuju i na tyhle věci, přiznat to, že to dítě tím vlastně může být frustrovaný nebo nějak zklamaný, když toho vedoucího vidí, a uznat to, že to jako tak možný je.

SPEAKER_02 32:44

A možná ty emoce jsou jako legitimní, to, co prožíváme, všechno, co prožíváme, je v pořádku, ale nemůžeme tím omlouvat to chování. To, že někdo to pravidlo jako záměrně poruší, on je přece dost kompetentní k tomu, aby ho dodržel. Takže, to, že jsi frustrovaný, může to tak být, ale vlastně je to tu takhle nastavený a já z toho jako nemůžu slavit z těch důvodů.

SPEAKER_01 33:09

No a co moje emoce jako vedoucího? Celou dobu je tady takovým light motivem, že důležité je ten rozhovor s těma klukama a holkama, ale já taky můžu být naštvaný připorušili pravidla. Můj je vlastně trochu možná odsoudit, protože se mi to hodně nelíbí, že to dělají, a já bych to nejstě nedělal, a tak dále. Ale asi není úplně v pohodě, že jim to dám jako takhle napřímo najevo.

SPEAKER_02 33:31

Je to tak, že já bych jako na ty děti určitě neměl řvát a nějaký prudit. A pokud si potřebuju vyřešit nějaké svoje emoce, tak mám většinou ten prostor na to, si to někde jako probrat s někým, kdo mi s tím pomůže třeba jiný táborový vedoucí, někdo kdo nevím, máme nějakou psychoslubu na táboře, tak někdo je na to specializovaný, s kým já to můžu probrat a pak to dořešit. A nebo to ve mně povolává takový emoce, že já třeba nemůžu být ten, kdo to řeší. Tak u toho jenom sedím, přikivu něco dodávám, ale vlastně to řešení nechábu na někom jiným, protože nejsem schopný ustát ty emoce, tak buď si je někde zpracuju, nebo to nezvládnu, což je v pořádku, tak to řeší někdo jiný.

SPEAKER_01 34:18

A když tam u toho budu jenom sedět a poslouchat, kývat, nevýádřím je stejně nonverbálně.

SPEAKER_00 34:23

Já si myslím, že je ale důležité, aby ty děti o těch našich emocích věděli. Já si myslím, že je správně, když tam přijdu a řeknu: Hele, já jsem fakt naštvaná, fakt mě to jako strašně teďka mrzí a mám u vás velký strach, to ty děti mají vědět. To, aby tam ty emoce byly přítomné, je velmi důležitý, ale mají být pojmenovaný a ne jako projevený v tom chování, v tom, že v nich křičím. Takže určitě o těch emocích mluvit, ale nejednat pod jejich nějakým tlakem a vlivem.

SPEAKER_02 34:53

Ty emoci jsou vlastně i u nás v pořádku, ale já na ty děti nebudu žvát. Asi to řeknu jinak.

SPEAKER_01 34:59

To je pravda. Myslel bych si, že to asi není jenom o křičení, ale i třeba nějakým naopak, jako lítosti a jiných formák, takového nátlaku.

SPEAKER_02 35:09

Jo, já si myslím, že ta paleta může být jako široká, že na ně budu nějak tlačit nebo budu říkat, že mě zklamali, budu v nich vytvářet nějakou lítost a různý jiné věci, tak to všechno tam jako nepatří. Patří tam to, co říkala sněh, to pojmenovat. A řeknu to prostě, že jsem naštvaný, a to do toho patří, ale ty ostatní věci už jako ne.

SPEAKER_00 35:36

Zároveň si taky myslím, že tam důležitý nějaký to ujištění, říct, hele, vy jste teď porušili pravidla, já jsem kvůli tomu jako fakt naštvaná. A zároveň, pokud to tak opravdu cítím, tak klidně říct, ale něco taky nemění na tom, že vás mám prostě ráda. A že mi na vás záleží. Jako dát tam ty obě strany, protože to dítě ve chvíli, kdy já mu řeknu, jsem naštvaná obzvlášť do určitého věku, tak pro něho to může být jako fakt konec světa. Takže si být i když je to pro mě fakt těžký, tak v tu chvíli dát to nějaký to ujištění, to ale neznamená, že já tě teď zcela zavrhuju, protože to pak může ten rozhovor úplně uzavřít.

SPEAKER_02 36:08

Možná právě proto, že je mám rád, tak to řeším. A je dobré to v tom vyjádřit. Kdybyste mi byli jedno, tak to vlastně neřeším.

SPEAKER_01 36:18

Mám k tomu dva doplňující dotazy, možná trochu odbočující. Ty jsi řekla, že do určitého věku, když jim řeknu, že mě to fakt naštvalo, to pro ně může být velmi niterně problematický, o jakém věku zhruba se bavíme.

SPEAKER_00 36:33

No, já bych řekla, že i u některých dospělých to může být, takže asi nedokážu říct žádný konkrétní číslo. Myslím si, že to hodně záleží na tom, jak je ten náš vztah silný. Jestli už jsme spolu takovouhle situaci zažili a to dítě ví, že já se můžu naštvat, ale neznamená to, že jsem ho zavrhnul. Ale myslím si, že minimálně do těch 18 let tam vlastně je. A mělo by tam přijít to ujištění. A vlastně si myslím, že i když se takhle pohádáme mezi vedoucíma, tak by to tam mělo přijít, protože ten vztah jako málo kdy je tak silný, aby to unesl bez tady toho. A myslím si, že to nikdy nemůže uškodit, to říct i v nějakým partnerském vztahu nebo kamarádském vztahu.

SPEAKER_01 37:13

A druhá věc, co mě zaujala, ty jsi zmínil psychoslužbu na táboře. Co si ti myslel?

SPEAKER_02 37:19

Jo, jakože na tom táboře je třeba někdo, kdo čekuje to, jak se ty ostatní vedoucí na tom táboře mají, a říká jim třeba, jestli naplňou ty základní potřeby, jako třeba jestli jedli pily a tak což zní vlastně u dospělých lidí. Docela bizárně. Ale my to jako neděláme, protože na to zapomínáme ve vlaku jiných povinností. A nebo se jich pt, jestli jsou dost odpočatý, že my přijde, že vlastně měli hodně programů a že se na ně něco přehazovalo, tak jestli toho nemají teď moc a co by potřebovali, jestli nechtějí donést čokoládu, protože teď půl dnes sedí na louce a čekají, až děti doběhnou na stanoviště, nebo jestli nechtějí donést pití.

SPEAKER_00 37:58

A myslím si, že tahle role se dá i třeba různě rozdělit, že u nás to bylo tak, že vždycky ten, kdo třeba šefoval ten den, tak fakt neměl žádný program, třeba se staral jen o to, aby se dodržoval harmonogram a zároveň to byl ten člověk, kdo vlastně ostatní obcházel a staral se o to jejich nějaký bezpečí. Mám pocit, že velmi často tak nějak přirození je to někdo jde třeba v kuchyni, kde to tak jako bývá to bezpečný prostředí, kam se chodí ti lidi vyplakat a vykřičet a klidně to může být i jako řečený. Tady je nějaký prostor třeba pro vás. A jednou za den prostě někdo, kdo třeba v té kuchyně, kdy jsou tam dva, tak to prostě obejdou, zeptají se pro ty vedoucí. A myslím si, že je to fajn, ale i pro ty děti, aby věděli, kdo je ta osoba, na kterou se třeba můžou primárně obrátit. Mít na to třeba nějaký vyhrazený prostor a čas.

Kde najít pomoc

SPEAKER_01 38:41

Blížíme se ke konci. Mě ještě zajímá, může se stát, že nějaký dítě v mém oddíle se přímo stane závislí. Bavili jsme se o tom, že samozřejmě primárně je to řešení přes rodiče. Jsou ještě nějaké další místa, kam se můžou obrátit nejenom, když přímo potřebuju řešit už nějakou závislost, ale třeba si nevím rady.

SPEAKER_00 39:02

Těch služeb je několik, existuje třeba národní linka pro odvíkání, kam se dá zavolat. Linka bezpečí má rodičovskou linku taky, kam volají často třeba právě i učitele nebo lidi pracující s dětmi, takže tam se dá zavolat a říct, tohle se mi děje, potřebuju pojď, jak k tomu mám přistupovat. Myslím si, že je fajn být v tom nějaké spolupráci a přesně vydefinovat ty hranice, co já můžu a co já nemůžu, takže já třeba vím, že to dítě se chodí někam léčit, tak se ho budu ptát, co my tady pro tebe v oddíle třeba můžeme udělat, aby ti tady bylo nějak líp, třeba ty programy prostě teďka na chvíli vynecháme, protože by tě to třeba nějaký motivovalo, tak třeba tam prostě nepřijde, když se o tom budeme bavit. Ale být ten doplněk spíš k tomu, co se celkově děje a ptát se, jak já toho můžu být součástí a třeba to nějak nezhoršovat.

SPEAKER_02 39:48

Můžu nějak jako pomoct, ale já nejsem tím nástrojem vlastně té změny, té léčby. Já ji můžu nějakým způsobem podpořit a tak je dobrý vlastně nad tím přemýšlet tak, jakože co zvládnu, nebo co unese zase ten oddíl nebo ta družina, že to může být prostě ta osoba může být hodně náročná s tím, co zrovna teď prožívá pro ty lidi kolem sebe. A třeba to, že si dá teď půl roku pauzu a pak přijde jako posílený, tak je jako lepší varianta než to jako půl roku tlačit na sílu a vlastně být z toho všichni hotový, otrávený něco něco.

SPEAKER_01 40:26

Já jsem asi myslel spíš, když jsem vedoucí a nevím si radý. Minulé jste zmiňovali ještě s koutskou krizou linku, to je asi taky cesta.

SPEAKER_02 40:33

Jo, jo, určitě. Nebo si najít nějaký kontakt na nevědu z duši a je spousta rozcesníků i arektologických služeb. Já můžu předat ty kontakty, můžu třeba i nabídnout to, že toho člověka doprovodím. Což může být pro toho člověka, který to řeší hodně podpůrný a může to stačit k tomu, aby se ta změna jako nastartovala.

SPEAKER_01 41:00

My jsme u konce našeho posledního dílu. Ještě jsem se chtěl zeptat, pokud by téma někoho z posluchačstva blíže zajímalo, doporučil by se tam nějaký případně další zdroje, kde se o tom můžu vzdělat.

SPEAKER_02 41:13

Určitě co se týká tématu vapování a těchto typů závislostí, tak vznikne kapitola na Skautské křižovatce, kde už teď, když zadáte do vyhledávání heslo alkohol, tak vám vyjede stránka, která se tématu věnuje. Je tam nějaký právní minimum, je tam nějaký video, jsou tam nějaký zdroje právě i odkaz na ty programy, o kterých jsme mluvili, tak podobná věc bude, i co se týká toho vapování a HHC a jiných těchto látek. Vždycky se dá vlastně i zeptat na tom porad na zavináčkou.cz a někdo vám tam odpoví nebo pošlé zdroje.

SPEAKER_00 41:54

J myslím si, že kdyby to někoho to téma zajímalo obecně, tak třeba i Česká televize občas vydává nějaký zajímavý minisérie. Teď poslední, co vyšle se jmenuje Čím si děti ničí zdraví, což takový zavádějící trošku pojmenování, ale přesně jsou tam díly věnovaný těm různým návykovým látkám, jak k tomu třeba přistupovat. Není to konkrétně v tom zkautském prostředí, ale myslím si, že pro pochopení nějakého širšího kontextu a se dá najít i spoustu takových dokumentů nebo zajímavých seriálů.

SPEAKER_01 42:25

No a to byl poslední díl naší minisérie o aktuálně trendujících návykových látkách mezi dětmi. V prvním díle jsme si o nich povídali obecně a minulé jsme probrali oddílovou prevenci. Pokud tě téma zajímá a tyto epizidy si ještě neslyšel, určitě doporučuji k poslechu. A závěrem bych se ještě chtěl rozloučit s Jindřichem a Sněhulíkem, kteří odpovídali na mé otázky, za což jsem jim vděčný. Tak ahoj.

SPEAKER_00 42:50

Ahoj a moc děkujeme.

SPEAKER_01 42:51

Ahoj díky moc.

SPEAKER_03 42:56

Máme pro vás tip na akci, která potěší děti i jejich rodiče. Dětský časopis Beniamína totiž slaví krásné desáté narozeniny a oslava to bude opravdu velká. Otevře se speciální výstava, která vás vezme přímo do zákolisí vzniku časopisu. Výstava ukáže jednotlivé fáze tvorby časopisu a představí také práci celé redakce, která na něm spolupracuje s dětmi. Malí návštěvníci tak mohou nahlédno do světa, kde se potkává fantazie, dobrodružství a rozdečtení. Slavnostní zahájení výstavy proběhne v sobotu 2. května od 10.30 přízemí pobočky jezerka na adrese Nuselsk3 v Praze. Dobrá zpráva je, že vstup je zdarma. A pokud to nestanete hned na otevření, nic se neděje. Výstavu si můžete přijít prohlédnout po celý květene. Tak vezmě děti, mnoučata nebo zvídavé čtenáře ve svém okolí a přijďte společně oslavy 10 let časopisu Beniamína. Těšíme se na vás.

SPEAKER_04 43:53

Díky, že jste nás poslechl, a teď chceme slyšet tebe. Budeme rádi za zpětnou vaš. Vyplíná prosím krátk dotazní. Kkal.cz lomeno hodnotí podkázt.