Pohybem k rozvoji s RK 144 | Roverský kmen

Kmen se tentokrát zaměřuje na pohyb, stravu a lidské tělo. Nové číslo se v tematické rubrice věnuje kalokagathii i tělovýchovné historii Junáka. Také číslo uzavírá seriály, kterým se Kmen celý rok věnoval. Od mikrofonu zdraví Dubínek, Peťa a Kyblík.

Celé číslo najdete na webu kmen.skauting.cz.

-----

Použité audio: Kevin MacLeod: Local Forecast - Elevator (CC BY 3.0)

Transcript

0:06

Roverský kmen roberský kmenů, co najdete v roverském kmeni. Zdravím všechny posluchače a posluchačky skautského podcastu Co najdete v roverském kmeni. A od mikrofonu vás zdraví šefredaktor Dubínek. Jeho zástupky je Peť a editor Kyblík. Já jsem přemýšlel, kolikády díl podcastu tohle vlastně je. Je to 139. číslo roverského kmene. Ale 144. Sakra. Já jsem věděl, že když jsme přišli z pěti čísel na čtyři, takže nám to úplně jako rozházelo tu strukturu, že vždycký rok končil buď to pětkou nebo kulatým číslem a teď je to úplně rozsekané. Co j tím chtěl říct? Že to už několikát podcasty děláme a že je super, že jsme se tady zase potkali. A jsme rádi, že nás posloucháte samozřejmě. Určitě to bude jubilejní 10. ale nemám tucha. Jubilejní plus minus třeba 13.14. díl. Každopádně, máte jako vždycky na začátek nějaké typy, které byste chtěli doporučit posluchačům a posluchačkám. Tak já mám podcastový tip tentokrát. A to dokonce dva. Jedním z nich je rozhlasový dokument, který jsem poslouchal do jednoho předmětu do školy, jmenuje se hostis fat. A je tedy v angličtině a pojednává o obezitě a to pohledem autora toho dokumentu, který sám se s obezitou potýká. Je to velice zajímavé, velice, řekl bych, aktuální k našemu současnému číslu. A dále bych doporučil celý podcast, který se jmenuje Slowdown, psáno dohromady, a vydává ho jedna moje spolužečka z katedry, věnuje se v něm duševnímu zdraví a je to velice přínosné, také doporučuji. Co ty peť? Já mám dva filmové typy. Prvním je film Dream Team, který je o slaž hokejistech. Říká vám to něco? Slaž hokej. Sledge hokej, neboli parahokej. To je hokej, který hrají vozíčkáři, jsou tam na takových speciálních sánkách. Pokud si pamatujete, tak v roce 2019 bylo v Ostravě velice úspěšné mistrovství světa. A právě tím je to inspirované. Určitě můžu doporučit. A to český film? Je to český film poměrně nový. A druhým tipem je film, který bych chtěla vidět, ale ještě jsem neviděla. Pan nikdo proti Putinovi. To určitě znáte. Známe, dostalo to Oscara, vznikalo to v české jako produkci a mělo by to být dostupné na i vysílání, jestli se napletu. Jo, teď někdy to mělo být na jničce. Myslím, že už to tam je a je to dobrý, doporučuji tobě i posluchačům. Já bych chtěl doporučit komix, který vyšel v brněnském nakladství host, jmenuje se to sláskou V, a nakreslila ho Kateřina Ilnerová nebo kačka třetí, což je ilustrátorka, která je skautka a která ilustrovala i jedno číslo roverského kmene. Byl to, myslím, loňský březén. A je to v podstatě soubor pohlednic, které vnučka posílá své babičce a ta babička pomocí těch pohlednic symbolicky cestuje s tou vnučkou, je to moc příjemné. A když už se bavíme o tom cestování, o tom pohybu, tak pomalu se prolneme do tématu tohoto čísla leverského kmene, kterým je pohyb v rozvoji. Kyblíku, Peťo, jaké místo ve vašem životě má pohyb? Berete to jako nějakou samozřejmost nebo něco, na co si specificky třeba vyhrazujete čas? Musím říct, že pro mě to spíš je ta druhá možnost. Když se ptal, jaké místo zabírá v mém životě, tak bych řekl, že je menší než bych chtěl. V posledních týdnech to pozoruji často, že často sedím nad učením, nad něčím počítačem a uvědomím si, že vlastně tak prosedím většinu dne a tím pádem se spíš musím najít ten čas, abych se mohl hýbat a nějak se rozvíjet. Pro mě je to do jisté míry obojí, protože na jednu stranu se snažím tomu pohybu věnovat ten prostor navíc a speciálně se na to zaměřit. A na druhou se to snažím prolínat tak nějak normálně do toho života, skrz to, že třeba nemá měsíční a chodím po městě pěšky, což se na jednu stranu nemusí zdát jako nějaký bůhvíký pohyb, ale je to lepší, než nic člověk se toho trošku provětrá hlavu a oddělí si ty jednotlivé části dne povinnosti a podobně. Pardon, ty spoužila slovo měsíčník, to je jako měsíční lístek, šalinkarta nebo. To je šalinkarta, která se tak jmenuje v Ostravě. Což zase šalinkarta může být neznámý pojem pro většinu jiných posluchačů. Lítačka, šalinkarta, měsíčník. Přesně o tom se bavíme. Já si hodně všímám rozdílu mezi mým současným já a tím, jak jsem k pohybu přistupoval třeba na základce nebo ještě na Gimplu, kde člověk má hodiny tělocviku. Chodil jsem pěšky na skautskou klubovnu, kde jsme alespoň jednou týdně někdy i víckrát měli schůzky, na kterých jsme se vlastně pořád hýbali. Zatímco dneska obzvlášť teďka, když píšu diplomku a učím se na státnice, tak většinu dne někde prosedím, ale o to větší potřebu potom mám se hýbat. Což mě přivádí k další otázce, související s naším číslem, jestli pohyb vnímáte jako rozvoj, jestli je to něco, co vás rozvíjí. Pro mě asi určitě. Myslím si, že na té úplně základní rovině to může být v tom, že když se hýbám, chodím pravidelně běhat, tak umím rychleji běhat, zvyšuje se mi kondice. Myslím, že jsem i zvyšuje zdraví. Takže pro mě to určitě nějakým způsobem rozvojové. To samé, když posiluje, tak mám větší svaly, unec toho více, může se to hodit. Vidím tam taky rozvoj naší vlastní osobnosti, skrz to, že když bychom šli běhat, tak si tím budeme nějakou pravidelnost, jdeme tam, i když nám nechce, musíme prokázat nějakou vůli, nebo pokud vezmeme pohyb u něčeho, co je pro nás velkou výzvou, tak se taky musíme mentálně překonat, a to nás zase posouvá. Já trochu ten pohyb taky vidím jako prostředník nějakého rozvoje, ale spíše to nějaký prostředek udržování se při životě. Nějakou dávku pohybu člověk potřebuje na to, aby byl zdravý, aby žilka, aby se rozvíjel a pokud se chce skutečně jako rozvíjet, nějak se posouvat, tak je to možná potřeba dělat trošku cíleně. Já jsem tentokrát v rubrice téma měl na starosti jeden jediný článek, a většina toho čísla byla na zodpovědnost vás dvou, tak mě by zajímalo, i protože jsem ty články ještě celé nečetl. O čem vlastně jsou. Co tam máme za nějaké hajlety, co byste doporučili? První článek, který jsem měl editorsky na starosti já, tak se jmenuje Pohyb Včera a dnes a ačkoliv je tam název včera, tak saháme i do hlubší minulosti než jenom předchozího dne. Konkrétně saháme do počátk skautingu a autoři Klacek s Kolumbem se tam dívají na to, jak byl sport pojímán v počátcích skautingu, jakou roli hrál a jak se to postupně vyvíjelo a jak to máme dnes, a zase můžeme od těch prvočátků něčemu přiučit. A myslím si, že je to velice zajímavé a má to i docela pěknou myšlenku. Napadá, že ty říkal, že si z toho nějakým způsobem můžeme poučit jakým způsobem. Nerad bych vyzradil pointu celého článku, ale je tam silná myšlenka toho, že v dnešní době se děti obecně hýbají méně, a s tím narůstá množství civilizačních chorob, jako je třeba právě obezita cukrovka. A my, jako skauti, máme pořád tu kulturu toho pohybu, toho sportu, pohybu na částné vzduchu, a že bychom toho měli využívat a že jsme svým způsobem čím dál unikátnější prostředí pro ty děti, ve kterém tohle stále je. To se prodíná s dalším článkem, který je anketa zabývající se tím, jak dostat pohyb do kmenového nebo oddílového života. Tam taky uvidíte konkrétní typy, které nabízejí respondenti napříč republikou. I ze Slovenska máme. Peťo, ty jsi dříve před chvilkou zmiňovala, že ten sport nám nedává nějaký ten rozvoj jenom těla, ale do jisté míry i duše, právě třeba nějakou tou pravidelností, tím, že se musíme nějakým způsobem překonat. Pojednává o tomto článek o Kalokageti. Do jisté míry možná ano, ale myslím, že to nebude hlavní myšlenkou. Protože Kalokogát a je o rovnováze těla a duše, což je to, čím se zabývá komentář od Pajdy. Přemýšlí nad tím, jak tyto dvě složky mít v rovnováze zvlášť v dnešní době, kdy to je postavené třeba více na té duši než na těle. Já bych z tématu doporučil ještě rozhovor s Petrou Valešovou, což je nutriční koučka. S ní se bavila naše redaktorka Kamča, a výsledkem je rozhovor o body image, o vztahu ke svému tělu v souvislosti s jídlem. Máme tam i odkazy na citlivější témata, jako jsou například poruchy příjmu potravy, ale myslím si, že je to velice přínosné, jak pro někoho, kdo s tím třeba prochází, procházel, ale vlastně i pro všechny, protože Petra Vášová tam mluví o tom, jak s těmito lidmi mluvit, jak jim nabízet pomoc a jak vytvářet prostředí, ve kterém tyto vady vlastně vůbec nevznikají. Zdravou a nezdravou stranou se zabývá i článek od Suriho, který se na to dá z pohledu toho každodenního života a mimo jiné vám přinese konkrétní typy, jak na ní. Krom toho v rubrice téma najdete zamyšlení nad fyzickými tresty a tip na program. To ani zdaleka, z celého čísla není všechno. Krom toho v rubrice Praxe najdete poslední díl seriálu Rok s kmenem. Ty si ho Peťom měla na starosti, jaké je to finále, čím tento seriál vyústuje a končí. Stejně jako běžní skautský oddíl to končí a ústí letním táborem, v tomto případě expedicí. Dále se ale bavíme taky o roverské službě, které by Halus podle svých slov mohl mít více a nepracuje s ní ideálně, což je taky spojené se závěrečnou myšlenkou, kterou Halus měl, a to, že jim spolupráce s kmenem pomohla se třeba na některýma tématama více zamyslet a přijít třeba i na příjemné i nepříjemné pravdy. To jsme moc rádi, že ten přínos byl oboustranný. A myslím si, že bychom toto místo měli využít k poděkování roverskému kmenu Halus a všem jeho členům a členkám za velmi povenou a myslím si, že i užitou a hlavně přínosnou spolupráci, která trvala téměř celý rok. Děkujeme. Další poděkování jde i programovému týmu a obzvlášť Anešce, která celý rok zaštiťovala seriál Rovering do kapsy. V posledním díle se spolu s Doris vydává do typů roverským kmenům nad rámec aplikace roverské apky a dává návody a typy na to, jak se rozvíjet i pomocí různých kurzů, víkendových setkání. A myslím si, že to krásně zastřešuje ten ročník a dává roverským kmenům spoustu podnětů k tomu, jak se rozvíjet. A dál tam máme text, který jsem ještě nečetla, ale velmi se na něj těším. Mezislovanské aktivity. Co si potím představit, dobínku? Je to článek, který nám napsal externista Fanda. Vychází z jejich hroverské expedice do Polska, kde byli v hnězdně, v Poznaní, tuší i ve Varšavě na spoustě místech a věnovali se tam mezislovanskému jazyku Mezislovanština. Tenhle článek je jednak zprávou o té jejich expedici, ale hlavně důrazem o tom, co tento jazyk je, jak funguje, jak vznikal. Přináší jednoduchý slovníček i typ na aktivitu. Perex nebo první věta toho článku je psaná v mezislovanštině a je to hodně zajímavé setkání s tím, že je tam napsaný text, který není napsaný česky, ani slovensky, ani polsky, ani chorvatsky, ale stejně mu člověk rozumí. Nechtěl by s námi přečíst? Musím jí najít. Hledám, hledám skroluju hledám. Hledám, hledám skroluju, náhledem. Má asi 120 megabajtů, takže se načítá pomalu. Pozdrav. Jám několik novin, která časina můžeš dnes govoriť. Kibíku, jak bys to přeložil? Jazykové okénko, jsem rád, že mám tu čest. Já bych to přeložil. Pozdrav, ahoj. Mám několiko novinek, které můžeš hovořit v jaký čas. Tak bych přeložil svůj časina. Jak bys ohodnotila můj překlad? Nejsem profesionál, ale zní to smyslu plně. Dobinku? Nevím, ale můžeme zaskrolovat ještě o další stranu níž, kde máme i nějaké hlášky s překlady třeba. Kde je zud nejbližší toalet? To je užitečná věta. Proposluchače tady za druhém kousek. Nebo jak jest váš lubliny domašní luvěc. To je moje oblíbená. Jaký je váš oblíbený domácí mažlíček? A je to z aktivity, kde za odpovězení této otázky v nějakém českém městě dostanete čtyři body od náhodného kolem jdoucího. Doporučuji se na to podívat na tuhle aktivitu vyzkoušet s vaším roverským kmenem. Součástí rubriky okno je již tradičně kultura. Obvyklý editor kultury kyblík se ale tentokrát přeměnil v redaktora. Tak jaký to byl pocit a o jaký typ se podělil? Pocit to byl v pořádku trošku nostalgický. Vrátil jsem se do svých redaktorských časů, které nejsou teda až tak zálené, ale vrátil jsem se do nich. A podělil jsem se s vámi, drazí čtenáři, o film Milost, o kterém jsem už hovořil v minulém podcastu velice krátce, tak teď jsem na ní napsal celou recenzi. Připomenu, je to film o fiktivním italském prezidentovi, který vlastně v posledním půl roce svého funkčního období musí vykonat poslední tři důležitá politická roznutí. Jde o podepsání či vetování zákonu o eutanázi a udělení milostem dvou vrahům, kteří ale vraždili za velice krajních a specifických okolností. A on na těchto roznutích, tak trochu přehodnocuje celý svůj životní i politický styl, který byl takový velice rozvážný. A on zjišťuje, že už nemůže ve svém věku být tak rozvážný a musí to roznutí učinit. Co tě na tamto filmu zajujalo? Proč doporčuje zrovna tento snímek? Pro mě to byl film, u kterého jsem se zamyslel. Je to bych asi měl předeslat, je to spíš takový psychologický film, není tam mnoho akce, ale to mi právě vyhovovalo. A zaujalo mě na tom ten pohled člověka, který je v úplně jiné situaci než já. Je to vysoký politik, je také už starý. A právě se ohlíží za tím svým dlouhým životem. A právě ten rozpor mezi tou jeho zkušeností zkušeného člověka, který už má něco odžito, a mě, mladého člověka, mi přišel docela zajímavý a kvůli tomu to také doporučuju. Závěrem rubrik Praxe bych chtěl doporučit článek o přechodu z roveringu k dospelnému skautingu, respektive k oldskautingu, ale tento článek trošku vyvrací mýtus o tom, že old skauting, respektive to, co přichází po roveringu, je jenom pro lidi v důchodovém věku a říká, že je to právě naopak. Skautovat můžete i potom, co vám bude 25, i potom, co vám bude 30. Hlavní je důležité to, abyste měli dobrou partu, že není důležité mít pravidelné schůzky, že není zas tak důležité to, kolik vám je let, ale hlavně, že pokračujete skautskými aktivitami i nadále. To se bojí s naší letní přílohou, která podle mého pocitu není úplně vhodná pro olíky. Co si o tom myslíš ty blíku, jakožto hlavní editor? Já bych nedad odrazoval kohokoliv od čtení našeho časopisu, ale myslím si, že to přirozeně bude mířit spíše na opravdu naši cílovku roveru Arrangers, protože naše příloha kmeníčko je bulvární přílohou. Což znamená, že jak zvolené žánry, témata článků, tak i jazyk odpovídají, neodpovídají tolik nějakým pravidlům. A setkáme se tam i s vámi asi velmi dobře známými neologizmy a slangem. Na co se můžeme těšit? Můžeme se těšit na několik úžasných článků, kteří nám zpracovali naši úžasní redaktoři. Takovým hajlightem je quiz, která z kautská celebritta jsi. A na tuto zvěděl otázku skutečně můžete najít odpověď. Pokud vás někdy zajímalo, kterým významným člověkem v současném Junáku jste, tak si můžete udělat tento quiz a zjistíte to. Máme tam spoustu respektive pět osobností z Junáka, které se s námi podělily o jejich odpovědi a vy tak můžete zjistit, která z nich jste. Zkoušel job a případně kterou zkouskou osobností si? Přiznám se, že jsem to ještě neskoušel, ale těším se na to. A těžko říct, nedovedu si tipnout, ale až budu vědět, dám vědět. Dál v této příloze najdete fotoran, najdete tam žhavé novinky ze světa Junáka, táborové trapasy nebo plagát ideálního rovera. Než se pustíme do zhrnutí celého ročníku, tak bychom vám chtěli doporučit dva podcasty jako speciály, co najdete v roverském kmeni. Jedním z nich je rozhovor s vypravěčem, naším bývalým editorem a zástupcem šefredaktora, který momentálně slouží u skautských podcastů. A bavili jsme se s ním o spoustě různých věcí, o tom, jak pracoval v kmeni, jak se dostal k nám do redakce, jak na svém doktorátu zkoumá média, anebo i to, jaké plány čeká podcastová zkouška. A co je ten druhý domínk? Náš historicky první záznam z živého nahrávání, kde jsme se bavili s skautem Majkem Michalem Holobrátkem, bývalým vedoucím roverského odboru, který hrál a pořád hraje softbal na vysoké úrovni. A bavili jsme se s ním právě o tématu tohoto čísla pohybem k rozvoji. Bavili jsme se s ním o tom, jak vyvažoval hraní sportu na mistrovské úrovni spolu s aktivním skautováním, jak se dostal do hraní v nejlepších týmech v Kanadě, nebo jak plánovat roverské expedice. Měl nějaký tip, jak to propojit? Mluvil hlavně, že je důležité to komunikovat. Já když jsem to moderoval, tak jsme tam přišli na to, že když jsem byl rád a potom vedoucí oddílu, tak jsme ne vždycky úplně zvládli komunikovat to, když nějaký ze členů našeho oddílu začal na vysoké úrovni hrát třeba florbal a většinou to bohužel dopadlo tak, že přestal chodit do oddílu a věnoval se spíš tomu sportu. Michael doporučoval o tom mluvit otevřeně jak s tím dítětem, tak s jeho rodiči. A hlavně se zaměřit na to, co vlastně chce ten člen, jestli chce pokračovat v obou činnostech, tak by vždycky měla fungovat nějaká cesta, kdy mu umožníme, aby chodil na mýn schůzek, ale když mu to vyjde, tak jezdil na ty výpravy nebo i třeba krajní řešení, že třeba jede jenom na tábor a neměli bychom být nějaký rigidní. Pokud nemáš 80% účast na schůzkách, tak nikam nepojedeš. Takže bylo variantou jed jenom na tábor. Přece jenom skauting je specifický tím, že spolufungujeme přes rok a pak to ve vrcholí na táboře, což je rozdíl oproti jiným táborům. Já si myslím, že si vzpomínám, jak to Michael popisoval, tak spíš chodil méně na tykendové akce a vždycky se snažili jet na ten tábor, ale kvůli tomu, že potom hrál v létě v zámoří měl problém s třeba kurzy, které jsou hlavně v létě. Každopádně pro víc informací si poslechněte záznam, který najdete na našem webu i na poušti ve skautu na streamovacích platformách. Na závěr tohoto podcastového dílu se dostaneme taky k závěru našeho ročníku, kdy tématem bylo na hraně budoucnosti. Kyblíku, jak si myslíš, že se nám podařilo to naplnit? Vydali jsme se skutečně napříč rokem na hranu budoucnosti? Tak to je asi hlavně na čtenářích a posluchačích, ale za mě za mě ano. Myslím, že jsme pokryli velké množství témat, že jsme pokryli zajímavě a doufáme, že s vám také přišla zajímavá. Možná pojďme připomenout, co jsme všechno za témata měli, tento ročník. Toto číslo, jak jsme teda mnohokrát řekli, mělo téma pohybem k rozvoji. Předchozí jarní číslo mělo téma nahraně udržitelnosti. Předtím jsme měli téma Technologie dnes a zítra a v říjnu to bylo na hraně demokracie. Tak doufáme, že se vám tyto díly a časopisy líbily. A po ročníku, který byl na hraně budoucnosti, na nás nezanavřete ani v budoucnosti, protože my nekončíme. Vydáme se zase někam jinam, ještě nevíme kam, ale doufáme, že to tam bude zajímavé. Ale můžete s námi počítat další rok, opět čtyři čísla. Nic nekončí, jedeme dál. A my zů se v tuto chvíli loučíme. Od mikrofonu se loučí Šefredtor Verského Jmane Dubínek. Jeho zástupky je Peťa. A editor Kyblík. A určitě se loučí i náš technik Matěj, který pro já jsem přemýšlel vlastně je spíš editor podcastu, než jenom technik. Matěj, co si o tom myslíš? Já si myslím, že většina té práce editační je vytvořena na místě s spoluprácí nás všech čtyřech, a že můj podíl jaky při nějaké postprodukci už není zas tak velký, jak si možná vy představujete. Že většina té informační hodnoty přichází od vás tady na místě. Případně to jenom trošku kolektivně usměrníme. A já si myslím, že se Matěj trochu podceňuje, takže tím to i děkujeme. Děkujeme a myslím, že to byl velký zázrak, který už mnozí z nás nedoufali, takže to můžete brát jako takový prázdninový bonus. Něco jako příloha, tak tady bylo v příloze vyjádření Matě. Děkujeme a hezké léto.