Pavel Pospěch: Skauting ve světě nedůvěry | Skauting

Sociolog Pavel Pospěch se ve své eseji psané pro Skautský svět zamýšlí
nad tím, proč se i u mladých lidí zvyšuje nedůvěra k současnému světu.
A čím u nich může právě skauting pomáhat posilovat společenskou soudržnost a překonávat nedůvěru a izolaci. Článek pro vás načetl Ondra Krajtl.

Transcript

SPEAKER_01 0:17

Napsal Pavel Pospěch v červnu 2026. Čte Ondra Kraj. Sociolog Pavel Pospěch se ve své eseji Pané pro skautský svět zamýšlí nad tím, proč se i u mladých lidí zvyšuje nedůvěra k současnému světu. A čím u nich může právě skauting pomáhat posilovat společenskou soudržnost a překonávat nedůvěru a izolaci. Česko patří k zemím s nejnižší mezilidsků v Evropě. Dočetli jsme se v novinách na konci loňského roku, když sociologická agentura STEM vydala výsledky jednoho ze svých pravidelných šetření. Podle zveřejněných dat si jenom asi třetina Čechů a Češek myslí, že ostatním lidem se dá důvěřovat. Tento podíl je v rámci Evropy nízký a dlouhodobě navíc spíš klesá. Při blížším pohledu data kopírují známé trendy. Vzdělanější lidé jsou ochotní více důvěřovat, méně vzdělaní a chudí mají tendenci důvěřovat méně. Mimo ně se však ve výsledcích objevil ještě jeden trend. Míra důvěry je nepřímo úmrná věku. Zatímco mezi lidmi nad 60 let překračuje 40%, u nejmladší kategorie 18 až 29 let, je druhým ochotno důvěřovat pouze 26% dotázaných a téměř 20% je naopak přesvědčeno, že důvěřovat druhým lidem určitě nejde. Jsou to nečekané výsledky, které obrací naši pozornost ke specifické situaci mladých lidí a také kroli, kterou v ní může sehrát skauting. Ale nejdřív něco o důvěře ve společnosti obecně. Otázky na důvěru patří ke standardní výbavě sociologických dotazníků a najdeme je v řadě jednorázových i pravidelných šetření. Je to proto, že důvěra je považována za důležitý ukazatel fungování společnosti. Vysoká míra důvěry je spojená s odolností vůči krizi, vyšší mírou solidarity a lepším fungováním demokracie. Naopak tam, kde je důvěra nízká, můžeme často pozorovat úpadek veřejné sféry, nezájem o druhé a náchylnost k antisystémovým postojům. Nízká míra důvěry také zvyšuje křehkost demokratického uspořádání. Všechno jsou to dobře známá a výzkumem podložená pozorování, a důsledky které z nich plynou, by bylo možné zhrnout jednoduše. Tam, kde klesá interpersonální důvěra, může číhat potenciální problém. Mladí a nedůvěřivý. Výsledky loňského šetření jsou zajímavé nejen z tohoto důvodu, ale také proto, že vztah, který z nich vyplývá, by leck dost čtenářů očekával opačný. Protože víme, že včero je volba populistických a protisystémových stran a hnutí statisticky spojená s věkem, nemělo by to znamenat, že budou právě starší lidé vykazovat nižší míru důvěry. Neměli bychom očekávat, že generace, pro kterou je stále rychleji se měnící svět méně a méně srozumitelný, k němu bude cítit menší důvěru. A že méně důvěřiví budou ti, kdo jsou zranitelnější, ať na trhu práce nebo v širším ekonomickém smyslu, anebo zkrátka tělesně. Jenomže nic z toho se neděje. Nejnižší míru důvěry nacházíme tam, kde bychom ji nečekali, mezi mladými lidmi. Velká sociologická šetření, jako to, které organizuje STEM, nám umožňují dobře zobecňovat pozorované jevy, zároveň jsou však určitým způsobem informačně plochá. Dozvíme se velice dobře, co se ve společnosti děje, ale nevíme už proč se to děje. V našem případě nám zveřejněné zprávy neposkytují žádné vodítko k tomu, proč by mladí lidé měli nedůvěřovat svému okolí. Pro možná vysvětlení se lze proto podívat na výzkumy ze zahraničí. Americká sociološka Jenny Vrasilva například před časem vedla sérii rozhovorů s mladými Američany a Američankami, kteří se živí manuální prací. Výsledky, které z pořízených rozhovorů vyplynuly, vlecčem připomínají to, co jsme viděli v českém kontextu. Američtí respondenti mluví o tom, že se člověk v dnešní době musí spolehnout sám na sebe a že nemá důvěřovat druhým. Rozhovory, na rozdíl od dotazníků umožňují doptávat se na otázku proč, a Jenifer Silva se doptává. V odpovědích které dostává, se opakují témata nejistoty, nepředvídatelnosti a také hdosti. Mladí lidé, píše Silva, jsou hrdí na to, že si ve světě poradí sami, a zároveň vědí, že jim nic jiného nezbývá. Je to na tobě. Fenomén, který Jennifer Silva popisuje, se v sociologii označuje termínem individualizace. Individualizace znamená, že stále více společenských problémů dopadá na bedra jednotlivců. Finanční nedostupnost bydlení je včero systémový problém, ale s jeho důsledky si musí poradit každý sám. Dezinformace a konspirační teorie jsou systémovým problémem. Ale vyznat se v tom, co je pravda a co je fabrikát, to musí každý sám. Klimatická změna je důsledkem globální fosilní ekonomiky, ale zodpovědnost za její řešení je soustavně přenášena na jednotlivce, jeste méně masa, méně létejte, spítajte si vlastní úlíkovou stopu a zachráníte tím planetu. Individualizace přenáší zodpovědnost na jednotlivce a zároveň tuto situaci převléká do líbivého pláštíku svobody. Co pak se nechcete rozhodovat podle vlastního uvážení. Kdo by si náhodou chtěl nechat poradit, ten má smůlu. Veřejný prostor je plný expertů, odborníků a influencerů a každý říká něco jiného. Jak a kam investovat peníze, zda a proti čemu se očkovat nebo neočkovat, jak zdravě jíst a čemu se vyhýbat, na každou otázku najdete desítky různých odpovědí a ve finále je to bez tak na vás. Pro mladé lidi je diagnóza individualizace akutnější přinejmenším v tom, že se týká rozhodnutí o jejich budoucnosti? Jak si vybrat obor ke studiu, když na každém kroku si přečtu, že moje práce bez tak zanikne pod tlakem AI. Jak si najít bydlení, ve kterém mohou vychovávat děti, když jsou nájemní smlouvy krátké a vidí na vlastní nemovitosti stále vzdálenější? Jakou volit politickou stranu, když žádná z nich neřeší reálné problémy současného světa. Všechno jsou to nejistoty, se kterými se mladí lidé setkávají dnes a denně, a pro mnoho z nich je přirozenou reakcí nedůvra. Nebudete se spoléhat na experty, kteří každý mluví jiným jazykem, nebo na politiky, kteří neřeší skutečné problémy. Nebudete se spéhat na druhé. Spolehnete se na sebe. Nedůvěra je proto často spojená s individualismem a ten zase s osamělostí. Nakonec si všichni musíme poradit sami. A když si má mít svou cestou, tak si musím dát pozor, aby mi v ní nikdo nestál. Společnosti, která takto funguje, hrozí osamělost a rozhádanost a nabízí se otázka, zda se takové hrozbě vůbec lze vyhnout? V sociologii je to otázka povědomá, protože odkazuje na jedno z klasických děl moderního sociologického myšlení. V polovině 19. století vydal francouzský myslitel Alex de Tockeville slavnou knihu Demokracie v Americe, v níž se zabývá nápadně podobným problémem. Jak může demokracie přežít v tak silně individualizované společnosti, jako jsou tehdejší a také dnešní USA? Tokevilova odpověď zní skrze dobrovolné organizace. Tím, že se zapojovali do dobrovolných místních církevních a komunitních organizací, překonávali takevem pozorovaní Američané atomizující sklony své kultury. Aktivně a především společně trávit čas a podílet se na veřejném životě, znamená udržovat demokracii při životě a překonávat pasti individualismu a nedůvry. Hodnota třetích míst. Tím se po exkurzi do světa sociologických termínů vracíme k mladým lidem a kroli organizací jako je skaut. Pokud mají dobrovolné organizace skutečně potenciál zachovávat společenskou soudržnost a překonávat nedůvěru a izolaci, potom je existence a dostupnost takových organizací pro mladé lidi pro demokratickou společnost zásadně důležitá. To platí dvojnásob v situaci, kdy nám výzkumy ukazují vysokou míru nedůvěry k druhým i k institucím, nezájem mladých lidí o veřejné angažmá, tendence k radikalizaci a ke konzumaci nenávistného obsahu. Skauting je v této společenské roli v unikátním postavení, počet skautů a skatek v čero se dlouhodobě meziročně zvyšuje a nejspíš by se zvyšoval ještě víc, kdyby došlo na všechny čekatele a čekatelky v pořadnících a dnes dosahuje téměř 80 tisíc. Takové číslo může v některých ročnících představovat desetinu celé věkové skupiny v Česku. Skauting nabízí svým členům neformální, ale zároveň strukturovanou možnost setkávání se s vrstevníky mimo svět domova a školy. V sociálně vědní literatuře se proto prostředím jako je skautský oddíl někdy říká třetí místa a jejich hodnota je pro fungující společnost nezměrná. Na rozdíl od známého prostředí domova a preskriptivního a často sociálně homogenního prostředí školy nabízí skauting možnost setkávat se s druhými, kteří jsou jiní než my. Setkáváme se sice na dobrovolné bázi, ale ne náhodně. Skautě a skautky spoluplní úkoly, učí se společně nové věci a spoléhají se přitom navzájem jeden na druhého. Pro děti a mladé lidi, kteří vstupují do individualizovaného světa, kde si musí vyšlapat vlastní cestu, je to cená zkušenost. Strachy, nejistoty a společenské krize působí jinak, když na vás osotě útočí z displeje telefonu a jinak, když o nich mluvíte s druhými, kteří jim čelí také. Setkávání se, spolupráce, ale také smysluplné soupeření s druhými jsou součástí receptu, který tokville předepisuje proti atomizaci a nedůvře. To, že skautské hnutí se explicitně hlásí k určitým společenským hodnotám, mu navíc propůjčuje ještě jiný význam. Současný politický vývoj u nás i ve světě totiž sdíleným hodnotám příliš nepřeje a v rolích politických lídrů se z mnoha důvodů ocitají lidé, kterým hodnoty slouží především jako zástěrka k prosazování vlastních zájmů. Častěji, než bychom si přáli, zjišťujeme, že solidarita s druhými, poctivost, ochrana přírody nebo respekt k pravdě nejsou samozřejmé. Hodnoty jako pravda a odbornost jsou snadno překrývány zastrašováním a ukřičností a technologické nástroje, které jsme dříve optimisticky vnímali jako okno do světa, dnes slouží k šíření strachu a manipulace. Jak to v tomto velkém světě mezinárodní politiky dopadne, je těžké předvídat. Ale to, že mají děti v našem malém světě v každém větším městě nebo městské části pobočku organizace, která na svých hodnotách tvrdošíně lpí a nebojí se k ním veřejně hlásit, to nemůže být špatná věc. Podrobněji si o české společnosti, kultuře individualismu a jejich dopadech na lidské životy a politiku, můžete přečíst v nové knize Pavla Pospěcha nazvané Osamělí hrdinové. Vydalo ji nakladatelství host a můžete si ji objednat na jeho webu nebo koupit ve většině knihkupectví.

SPEAKER_00 13:51

Poučivé skautu. Podcastové čtení z časopisu skautský svět.