24 Ohlédnutí za Intercampem s Coby | Podcastová zkouška

Ohlížíme se za Intercampem, který byl na konci května v Česku. Na co vzpomíná hostka Coby z Intercampu po návratu domů? Také se bavíme o významu mezinárodních a velkých akcí ve skautském životě. Rozhovor vedla Zubejda.
-----

Podcastová zkouška je skautská audio laboratoř, která zkoumá možnosti skautského podcastingu. Testujeme různé varianty, na které si rádi poslechneme zpětnou vazbu na skaut.cz/hodnotimpodcast. Chceme slyšet tvůj hlas!

Transcript

SPEAKER_03 0:06

No, tak ve mně zanechala Intarkem určitě dobrou vzpínku na všechny lidi, co jsem tam poznala, na všechny možné zážitky, co jsem zažila i slíma, co jsem tam jela. Zároveň si myslím, že to ve mně zanechalo jako dobrý pocit, protože mám pocit, že jsem zase o krok příček k tomu skautu takovým a vidím ho i z více úhlů. Tam bylo asi pět různých druhů, co dělali různý bramboráky, ale zároveň tam byly i moc dobrý pyhy, protože tam bylo hodně poláků. Podcastová zkouška. Zkoušíme skautský podcast.

SPEAKER_01 0:49

Posloucháte podcastovou zkoušku od mikrofonová zdraví Zubejda, opět ze Skautského institutu v Brně. A dnešní hostkou je Helena Zavadilová přezdívkou Sobi, která je taky z Brna, a se kterou si dneska budu povídat o interkampu, který byl letos v Česku a na kterém coby byla. Byla to tvoje první mezinárodní akce.

SPEAKER_03 1:14

První mezinárodní akce to moje nebyla. Už jsem předtím byla na jednom interkempu v Polsku. A zároveň to nebyla ani v tom Polsku to nebyla moje první akce větší, protože jsem předtím byla i na nese. Takže tak.

SPEAKER_01 1:29

Tá národní. Já mu přesně. Teďka si poslechneme, co to je interkamp od jedné z organizátorek Aníčky Šmikmátorové předkoby, která byla zástupkyně vedoucího programu.

SPEAKER_02 1:44

Ahoj, já jsem Bambi a dělal jsem zástupkyně vedoucího programu na Interkampu 2026. Je to akce, která se po deseti letech vrátila zpátky do České republiky. Koná se každý rok a je určena pro účastníky ve věku 11 až 17 let. Teďka v Česku se tam nášlo 3,5 tisíce lidí. Bylo to v letišti v Hradčanech a bylo to 22. až 25. května. Tuhle akci jsme připravovali zhruba 2,5 roku a trvala v podstatě jenom víkend, co není velice specifického, tak sice byla napsaná pod jinakem českým skautem, ale spolupracovali jsme s Interkem Comite, což je německé steročko, které to chystá v podstatě každý rok v různých zemích. Je to určené pro státy ze severoatlantické aliance. Ten program je tam v podstatě každý rok stejný. Je tam jeden den hike, výlet do okolí, kdy si účastníci můžou vybrat délku svý trasy, a druhý den mají on-side aktivity, to jsou aktivity na místě, které my jsme trochu netradičně rozdělili na dopolední a odpolední blok, kdy dopolední blok probíhaly velice team buildingové aktivity v mezinárodních skupinách, kdy účastníci nespolupracovali úplně ve skupinách, ve kterých přijeli. A druhý blok, s tímhle pádem odpolední, byly Plaza Activiti, kdy my jsme oslovili nějaké organizace nebo zvojky, které si nachystali program pro účastníky. Měli jsme tam například letecké skauty, kaprálů, plín, záchranků, zachránka app, abych byla přesná, nebo FC Duklad Praha. Já jsem tedy na programu dělat Zástupkyně vědoucího, jak jsem říkala, a měla jsem pod sebou plazu a stage, to znamená, že jsem pomáhala lidem v mém týmu s večerním programem, oslovováním různých těch organizací a plánování téhle části programu. Obecně v programu nás bylo 10 lidí a bylo to strašně super spolupracovat v této skupině je to určitě velký zážitek, velká zkušenost a kdo má zájem o takový velké akce a chce se nějakým způsobem spolupracovat dál, tak určitě se nebojte přihlásit do další akce.

SPEAKER_01 4:25

Proč se na intercamp rozhodla jet? Co tě na tom lákalo?

SPEAKER_03 4:29

No, mně se líbilo, jak byl ten v Polsku, tak jak jsme tam byli. A zároveň my jsme si to udělali jako takovou svoji akci. Já vím, že to je jako pro spíš jako skauty, ale my jsme tam jeli jako parta prostě kamarádů z mojí věkovky a rozhodli jsme, že tím pádem, že je ten interkem v Česku, že je to dobrá příležitost, abychom jako skupina, která se jako dobře zná, jeli takhle na nějakou tu mezinárodní skautskou akci. Takže jsme se jako menší skupina vydali právě že na ten interkem.

SPEAKER_01 5:01

Takže to nebyla oddílová výprava nebo středisková, bylo to jenom váš družina nebo.

SPEAKER_03 5:06

No, kdyby to měla povstat, tak spíš jako středisková, protože nás tam násilo šest a původně teda sedm, a pět nás jelo právě že ze střediska. Z toho čtyři z nás jsme měli jako svoje družina, která jezdila už prostě odmala. Prostě jsme spolu máme takové ty klasické táborové zážitky. Tak jsme jli čtyři, potom jeden z jiného oddílu od nás ze střediska a potom jeden úplně náhodný člověk, úplně odjín. A bylo to hrozný. Kde ho jste potkali po cestě, nebo jak se k vám dostal? Ne, ne, ne, to byla jedna kámoška právě, že na čekatelkách potkala borce a rozhodli jsme se s ním, protože jsme scháněli 18 plus a tak jsme jako hledali, kdo by tak s náma mohli jet, a právě že ji napadl tady tenhle člověk, tak ho vzala s sebou.

SPEAKER_01 5:57

A jak jste jeli vlakem, nebo jste měli auto, že si lidí se možná vejde?

SPEAKER_03 6:02

Autem jsme nejeli, nebo ten 18 plus náš jel, protože jel odíl než z Brna, ale jinak my jsme jeli vlakem a potom asi dvěma busama. Vlakem jsme jeli do Prahy a potom dál.

SPEAKER_01 6:16

Já upřesním ten interkem se odehrával na letišti v Ravsku mimo, což je pořádný kus cesty z Brna, takže ta cesta vám v tom vlaku musela trvat co půl dne.

SPEAKER_03 6:28

Já bych řekla, že i jo, my jsme výjížděli třeba ve 12 nebo nějak takhle a dojíždali jsme, myslím si, že na interkemp přímo do nějakého, kde jsme se jako čekali, tak to bylo třeba 6 hodin, možná 7, než jsme se tam všichni našli na tom obrovském plate.

SPEAKER_01 6:48

Ale takže toho půl dajeme. Já mám svoje vlastní zkušenosti s interkempami. Vždycky jsme jezdili jako středisko a vlastně velkou část toho zážitku tvořila ta cesta, kdy jsme my jsme si tam dělali různý zastávky na zajímavých místech a tak. A můj druhý interkemp byl Josefově. To byl poslední interkemp, který se uskutečnil v Česku, bylo to v roce 2016. Celou cestu jsme jeli v takém prťavém prostoru před jídelním vozem, protože jsme neměli místní a dlachnilo se nás tam třeba deset. A z toho interkempu se nejvíc pamatuju tady tu cestu. Máte nějaký takovýhle zážitky z té cesty i vy?

SPEAKER_03 7:27

No, úplně jako s vlakami jsme neměli problém. Ale na tom interkampu, když jsme jeli, tak jsme v tom posledním buse potkali právě ještě jednu skupinu sutů. Nyli z Česka, byli to Poláci a bylo to hrozně vtipné, protože my jsme potom s nima šli i právě na ten interkemp. A my jsme to tam nemohli trošku najít, protože jsme jeli asi jinud, než se úplně plánovalo. A tak jsme tam s nimi trošku bloudili po tom lese a bylo to hrozně vtipné.

SPEAKER_01 7:56

A Kaspoň nebyla tma. Interkemp byl v květnu, takže 6 odpoledne ještě.

SPEAKER_03 8:03

Ta ještě nebyla, ale snad bychom se tam dostali ještě předtím, než nebyla. Bychom zavolali bomby.

SPEAKER_01 8:12

Ano, organizátorka By to jistí. Spolu s vámi a s těmi Poláky tam bylo ještě další více jak tři tisíce lidí. Jakým způsobem jste se tam tak nějak všichni potkávali, nebo jak vypadal ten program? Měli jste šanci se nějak seznámit s více lidmi než vaši nejbližší sousedé?

SPEAKER_03 8:35

Tak seznamovat se tam na interkempech je běžný, že se prostě nejvíc podle mě člověk seznámí, když vyměňuje šátky. Proto je taková aktivita, do které se hodně lidí zapojí a začnou tam takové to obrovské, hromadné výměňování šátků všemožných národnostních všemožných druhů. Tak určitě přitom. Zároveň na to tam byl i jeden program, kterého já jsem se bohužel nezúčastnila, protože jsme ho nemohli najít, takže jsme to nezvládli. Ale jeden ještě program, kdy to bylo takové hodně seznamovací. Je taková ta společná večeře jako každý interkém, kdy lidi vyměňují jídlo, hodnotí, co bylo nejlepší. Dávají si mezi sebou vědět, kde je co dobré. Stojí se tam obrovské fronty a lidé se předhánějí, různě komunikují, dávají si různé typy, kde je něco dobré a třeba tam nikdo není. A takové ty smaltolky a tyhle věci jsou na tom interkempu běžný podle mě.

SPEAKER_01 9:39

Je pravda, že tato večeře byla náš nejoblíbenější část programu, kdy vždycky největší fronty se stály na americké grilování. Což zní trochu zvláštně Američani na interkempu, ale oni to byli Američani ze Zaken v Německu, takže oni tam byli v rámci německého kontingentu a vždycky přijali s těmi velkýma přenosníma grilami. A co jste vařili?

SPEAKER_03 10:01

No, my jsme se rozhodli, že budeme dělat smažák. Ono to zní možná trošku děsivě, ale nás bylo málo, takže jsme i málo jídla dělali. Takže místo toho programu, jak jsem zmiňoval, že jsme ho tak trošku vynechali, tak jsme si normálně koupili polotovar síru a zabalili jsme ho do obalu, který jsme si půjčili od našich sousedů, řekněme, protože jsme na něho zapomněli, a normálně jsme tam opíkali smažák, a musím říct, že to tedy jako šlo na odbyt docela rychle. Takže jsme potom mohli jíst ostatní mídlo.

SPEAKER_01 10:36

To se nedíve, my jsme vždycky vařili krupicovou kaši, protože to bylo docela jednoduchý, jenom velký hrněc. Pak jsme do toho nasypali růžový barvivo, aby to bylo zajímavější. Ale teda představa, že tam děláme smažáky, že jste to tam normálovali, nebo spíš jenom jako grillovaný sír.

SPEAKER_03 10:54

No, my jsme vzali, my jsme měli nějaký polotovar smaženého síla, takže to vypadalo normálně jako smažený sír a do toho jsme kapli olej prostě. Zabili jsme to do obalu a normálně jsme tam kamarádka měla takovej jako prostě bombu a na to se dalo dát jako takový mini grill, ale zároveň se na tom dalo i normálně vařit. Takže to jsme na to dali a normálně jsme to opíkali na sucho. A ani to nebylo zas tak náročný, protože nás nebylo jako 150.

SPEAKER_01 11:23

Takže to je dobrý.

SPEAKER_03 11:25

To je hodně dobrý.

SPEAKER_01 11:26

Podstatně originálnější asi trošičku chutnější než krupicová kaže.

SPEAKER_03 11:31

To tam taky někdo měl takový natáčku.

SPEAKER_01 11:37

Tak to my jsme dávali do Ashusu, aby jsme nebyli taky barbaři. A co ti nejvíc chutnalo od ostatních.

SPEAKER_03 11:46

No tak mě nejvíc chutnali asi jako všem možné různý druhy bramboráků, protože to se tam jako tam bylo asi pět různých druhů, co dělali různý bramboráky. Ale zároveň tam byly i moc dobrý prohy, protože tam bylo hodně poláků. Takže tě tam byly různé druhy s bramborama, s nějakým. Na sladko, si myslím, že tam byly, s nějakým sírem a podobně, ale tak hřeby jako fole. To nikdy nesklame, protože tam dovezli i nějakou v normálně 50-litrovej a čepovali to tam, takže to bylo fakt dobrý.

SPEAKER_01 12:28

Je pravda, že pyrohycky byly hřeb večera a nejradši ty bramborový. Kofoli podle mě vždycky tam nějakí Češi měli, ale nikdy ne jako bečku, ale že tam prostě přivezli spoustu petek a mě se dívalo, že se jim to tam chce tah.

SPEAKER_03 12:43

Tak petky tam byly taky, myslím. Ale ty bečky oni to tam fakt dovezli 50 letrů, které dávali jí že po troškách. Protože tam tři tisíce lidí a tam 50 letrů kofoli, ale fakt tam čepovaly normálně u pípy a.

SPEAKER_01 13:00

No, český interkém. Bez kofoli by to nebylo ono. Asi tak to víc. Krátké redakční sdělení. My my z podcastové zkoušky jedeme v létě na prázdniny a na tábory. Takže podcastovou zkoušku uslyšíte jenom jednou za 14 dní přes celé léto. Děkujeme moc a pochopení. Tak zpátky k interkempu už jsme se bavili o tom, že jste si vyměňovali šátky. Vyměnila jsi nějaké a které byly nejoblíbenější? Vždycky tam aspoň den je.

SPEAKER_03 13:36

No, tak samozřejmě jsem si vyměnila, protože to by nebyl interkemp bez toho, kdybych si neodvezla nějaký šátek. Já osobně jsem vyměnila dva šátky. Myslím si, že jsem celkem vyhrála, že jsem je vyměnila za žátky, co jsem tolik nepoužívala. Tam byly dva druhy šátků od Američan. Jeden takový růžový s zeleným lemováním, který byl od dívčích skautů, ty byly dost oblíbený, ale těch je vždycky hrozně moc. Takže, jestli ho někdo chtěl získat, tak ho většinou jako získal. Mně se to povedlo. Tenhle jsem si odvezla sebou já. A potom jsem si odvezla ještě slovenský národní, který jsem vyměnila za náš střediskový, což bylo za mě asi dobrý díl.

SPEAKER_01 14:26

To pravde střediskový zátek si můžeš objednat jako doma, že jo, právě.

SPEAKER_03 14:32

Ano, ale nejoblíbenější šátky byly rozhodně buď od Velké Británie, jakože jejich kontingentu to byly dost oblíbený. A nebo potom americký žátky, druhý, který byli jako černo, no, možná to byla tmavě modrá, a zase s logem toho interkempu, takže to byly taky dost oblíbený.

SPEAKER_01 14:56

Je pravda, že vždycky to byly největší boje a vlastně docela velký biznis na tom interkempu. A já jsem byla i na džembory a tam to bylo už úplně biznis, že tam je rozložené deky a tam vyskádaný třeba 20 různých šátků.

SPEAKER_03 15:10

Já mám pocit, že tohle je i na tom interkampu. To se taky rozjíždí. Pomalu se jako lidi otukávají, zkoušejí vyměňovat žátky, ale moc se jako nevyměňují, anebo jestli tak jenom tak jako mírně. A ten poslední večer, úplně je před koncem, mám pocit, že se nejvíc vyměňují, protože už nastává ta poslední možnost, takže tam už jsou taky ty rozložené šátky, asi ne přímo Deky, ale šátky s nášivkama, všemo možnýma dalšíma druhama šátku. A já mám pocit, že potom ta radost toho, že ten šátek vymění člověk, tak jako opadá, protože už je to takový moc biznis.

SPEAKER_01 15:50

Je pravda, že jsem si vždycky nejvíc cenila těch šátků, které jsem si vyměnila způsobem, že jsem za někým přišla a řekla jsem mu, že se mi líbí, jestli bych se ho nemohla se mnou vyměnit. Proto jsem se tak nějak překonala, ten svůj stud někoho oslovit a že když to člověk vybírá z té taky, tak je to, jak kdyby se ho kupoval v obchodě.

SPEAKER_03 16:08

No právě, že je to takový, jakože víc ti ten šátek přiroste potom k srdci, mám pocit. Obzvlášť když po několika hodinách třeba kdy přemýšlí, jakože za někým dojde, vyhlíží, kouká se kdo ten šátek, který já chci má na sobě. A obchází to lidi a když se mu to povede, tak si myslím, že nastává mnohem větší radost, než když to potom vyměňuje už na plate, což dělají podle mě hlavně ti lidi, co mají ty ceněné šátky, protože ty se nejlíp vyměňují.

SPEAKER_01 16:43

Viskromě vyměňování žátků tam samozřejmě byly i nějaký organizovaný program. Bámě už mluvila o haiku, ten bývá vždycky, to je takový výlet po okolí, ale mě nejvíc zaujaly ten odpolední program, kdy se do něho zapojili i vlastně neskautské organizace a chystali vám nějaké aktivity, které se týkají jejich činnosti, což není úplně, nebo já jsem to vlastně nikdy nezažila, tak by mě zajímalo, jak ti to připadalo, co tam vlastně bylo.

SPEAKER_03 17:16

My jsme to tedy měli jako úplně první program, protože ten program byl rozdělený podle toho, kde kdo byl. A my jsme tím tedy začínali v netno. Myslím si, že to bylo fakt dobrý program, protože tam mohl člověk odejít. Zároveň mohl se podívat, co bylo nabízeno, zkoušel různé aktivity. Já jsem si třeba vyzkoušela tam vyřezávat, což jsem předtím nedělala. Myslím si, že to bylo dost zajímavý. Zároveň tam byl ten kaprálu v mlín, třeba, což je tady kousek od Vna, takže ten dobře znám, takže to mě potěšilo. A bylo to právě propojené i s nějakou celointerkempovou hrou, kde jsme na začátku dostali nějaký papírek, na kterým se člověk dostával potom razítka a mohl za to na konci získat nášivku. Právě to bylo propojené s tím, že jsme mohli si vyzkoušet nějaké aktivity a za něj jsme dostávali nášivky. A bylo to nášivky. A bylo to podmíněno tím, že musí být jako různých druhů, protože tam bylo klasické skautý muzeum, třeba, nebo jak už jsem měla, vyřezávání, nebo malování, kamínky, různé dělání odznáčků a podobně. Tak za to, když člověk tam došel, tak dostal razítko. A ty razítka byly třeba přírodní, nebo historické, nějaké sebe, zlepšení, něčeho prostě. A bylo to rozdělení podle barev, a člověk měl získat nějaké jako každé to razítko mělo mít jako různé barvy. Ne, že by si člověk nemohl vyzkoušet všechno, to určitě mohlo. Byli tam takový lidi, co došli a už měli celý papírik, už nebylo možné kam to dát, ale mohl si člověk jako vyzkoušet všechno samozřejmě, ale ty razítka měly být jako primárně jiných druhů aktivit, aby si člověk.

SPEAKER_01 19:09

Už si vyzkoušel úplně všechno.

SPEAKER_03 19:11

Ze všech různých odvětví a všechno.

SPEAKER_01 19:14

Kromě tady těch, řekněme, stánků, tam ještě byly nějaké teildingové programy, takže předpokládám, že jste se museli. A vlastně i při tom vyměňování těch žátků, i při té večeři jste museli nějakým způsobem komunikovat s ostatníma lidmi a nejenom s Čechama. Takže předpokládám, že jste všichni museli aspoň trošku umět anglicky nebo rukama, nohama, jak se tam mluvilo?

SPEAKER_03 19:37

No, tak primárně anglicky, když člověk třeba nerozuměl, tak potom přišli na řadu ty ruce nohy, ale primárně anglicky, což bylo i celkem vtipný, protože někde i s Čechami jsme se domlouvali anglicky, protože ne vždycky to, že člověk měl český šátek, znamenalo, že česky umí. Takže jsme různě zkoušeli většinou angličtinu prve a potom se většinou lidi ptali, a odkaď jste a vyšlo najednou, že jsme z Česka. Takže potom, až se plynule, přicházelo na angličtinu. Občas se nám stávalo, že jsme právě pokračovali třeba dál v angličtině, i když jsme mohli mluvit česky, protože už se nám to třeba nechtělo měnit nebo tak.

SPEAKER_01 20:22

Skutečně mezinárodní akce tohle. Tématem interkempu bylo zanech stopu, což se mělo vést účastníky k zamyšlení o tom, jakou stopu zanechávají ve světě v přírodě nebo třeba i v historii. A mě by zajímalo, jakou stopu interkemp zanechal v tobě.

SPEAKER_03 20:40

No, tak ve mně zanechalo interkem určitě dobrou vzpínku na všechny lidi, co jsem tam poznala, na všechny možné zážitky, co jsem zažila i s lidmi, co jsem tam jako jela. Zároveň si myslím, že to ve mně zanechalo jako dobrý pocit, protože mám pocit, že jsem zase o krok blíž jakože k tomu skautu takovým a vidím ho i z více úhlu, protože každá ta akce podle mě přidá další úhel, jak vidím skaut, protože z toho oddílového hlediska je to takový, že lidi znám, ale tady je to vidět, že je to obrovská organizace s obrovským množstvím lidí, kteří jsou do toho buď hrozně zapálení, nebo to berou jenom skaut, je taková mimo věc a hlavně jsou důležitý to, že tam chodím s těma lidmi třeba. Takže určitě nějakou vzpomínku hlavně.

SPEAKER_01 21:37

Je pravda, že mezinárodní akce hodně rozšiřují obzory doslova vlastně. Jak vypadal závěr intercampu?

SPEAKER_03 21:46

Závěr intercampu byl podle mě dost podobný na většině akcí. Prostě se člověk rozloučil s ostatníma, byl tam samozřejmě takový. Ten obrovský nástup, kde všichni stojí jako na začátku, říká se takový ten klasický interkempový pokřik.

SPEAKER_01 22:08

A ten mi nikdy nedával smysl. On zní IC interkemp interkemp je OK. A já jsem si vždycky myslela, že to IC je jako v angličtině já vidím interkemp interkemp je OK. A ono to tak není, ono to je IC, jakože zkrátka intercám takový. A nedávalo mi to smysl. To jenom taková vložka.

SPEAKER_03 22:30

Já jsem ráda, že nejsem jinak, kdo to tak vnímá. Já jsem si to myslela taky, když jsem byla v tom Polsku. A zjistila jsem to, až jsem se podívala tady po tomhle interkempu jako na Instagram. A zjistila jsem, že to tak není.

SPEAKER_01 22:43

Bylo to takový úplně mě to zaskočilo.

SPEAKER_03 22:48

Je takový myt. Já si myslím, že by to mohlo být jako třeba amazing nebo něco jiného.

SPEAKER_01 22:52

Ano, nemá to úplně nějaké ambice tady tenhle slokan. Ale nebude interkemp je skvělá akce.

SPEAKER_03 23:01

Právě že by se tam hodila nějaké lepší. Protože interkemp je vlastně.

SPEAKER_01 23:06

Měl by v sobě víc věřit.

SPEAKER_03 23:08

Přesně.

SPEAKER_01 23:09

Letošní intercamp je za námi. Další příšt bude v Belgii. A mě by zajímalo, jestli se chystáš na nějakou další mezinárodní akci, ať už na ten další interkemp, nebo třeba na nějaké džobory.

SPEAKER_03 23:23

No, my to máme teďka v oddílu dost v otázce, protože jestli bychom měli příští rok na interkemp, tak zvažujeme, jestli bychom nevzali naše skautky. Ale je to dost otázce, protože tam v tu dobu je obrok, nebo ještě se neví právě, že kdy bude interkemp, takže je dost možné, že se to bude buď krýt, nebo to bude třeba hrozně po sobě, což nevíme, jestli bychom zvládli. Takže se uvidí podle toho, kdy padne termín toho dalšího interkampu a jestli se nám budou chtít organizovat dvělké akce po sobě.

SPEAKER_01 23:56

To je ovšem problém. Pokud byste si vy, vážní posluchači, chtěli poslechnout více o obru, tak máme díl, který najdete na Spotify pouši ve Skautu. A i kdyby se vám to nakonec nepovedlo a nejeli jste na interkamp. Proč si myslíš, že by ale ostatní na ten interkempět měli?

SPEAKER_03 24:13

Já si myslím, že interkemp je jedna z těch ne zase tak velkých akcí, na kterých se jako, ano, je obrovská, ale jsou tady mnohem větší akce. A ten interkemp je takový dobře dostupný, člověk si ho může udělat po svým, může poznat tu danou zemi, kde se pořádá hrozná výhoda toho je, že se to koná i každý rok většinou. Takže člověk má na výběr, kam může je, že jo. A zároveň si myslím, že interkemp, že člověk trochu ví, co od něho čekat. Ví, že tam to bude asi dost podobný. Prostě ty interkempy jsou většinou stejně strukturovaný. Zároveň je to fakt dobrá vzpomínka, dobrá akce, pozná člověk nový lidi, ten nový úhel, a tak.

SPEAKER_01 25:03

Je pravda, že interkemp je velice dobrý odrazový ústek pro účastní se větších mezinárodních akcí, protože je blízko a je takový příjemně domácký vlastně. Od interkempu se teďka přesuneme k našim tradičním tipům. Já začnu. Chtěla bych vám doporučit literární sérii Záhady Veroniky Speedvel. Je to taková historická, mysteriózní, trochu detektivní série, má to deset dílů a má to taky trošičku feministický podton. A pokud máte rádi trošičku gotickou atmosféru Viktoránské Anglie, tak vřele doporučuju, a je to takové hezké letní čtení. Takže to jsou záhy Veroniky zpíval. A co ty cobě?

SPEAKER_03 25:55

No, já bych vám chtěla doporučit kamenné knihkupectvartinus, které je tady v Brně ve velkém špalíčku. A nejen, že je to knihkupectví, ale člověk si tam může i třeba sednout, tak trošku jako se uvolnit, pobavit se s kamarády, a zároveň nahoře i kavárna, takže se tam člověk může odpočínnout si kávu a být v klidu.

SPEAKER_01 26:18

To je moc dobrý tip, je to tam opravdu moc pěkné. Díky moc, že si na nás našla čas a společně jsme se mohli ohlédnout za intercempem, který byl tenhrok v České republice. Taky bych chtěla poděkovat Skautskému institutu v Brně za možnost, že jsme tady mohli nahrávat. A hlavně díky vám našim posluchačům, že jste si nás pustili a poslouchali až do konce. Pokud pro vás byla epizoda inspirativní, budeme rádi zahodnocení pětí hvězdami v podcastové aplikaci a sdílení do vašeho kmene. Takže ještě jednou díky cobě a měj se moc hezky. Já děkuji. Máte zpětnou vazbu, otázku nebo nápad na další téma. Vyplňte nám zpětnou vazbu na skaut.czlomeno hodnotím podcast nebo na email.skout.cz. Těšíme se zase příště neslišenou.

SPEAKER_00 27:08

Díky, že si z nás poslechl a teď chceme slyšet tebe. Budeme rádi za zpětnou vazbu. Vyklňám prosím krátký. Skaut.