Pohyb včera a dnes | Roverský Kmen

ROVERSKÝ KMEN >>> Pohyb byl součástí skautského programu od počátku. Způsob rozvoje zdraví a těla se ale měnil a stále mění Jak jsou na tom roveři s pohybem dnes a proč ho máme v oddílech i kmenech podporovat? Článek do květného Roverského Kmene napsali Kryštof Choura - Kolumbus a Filip Komenda - Klacek. Načetla ho Klára Janíková. 

Transcript

SPEAKER_00 0:07

To už je veutu. Podkáztové čtení z časopisu roversky kmenky.

SPEAKER_01 0:14

Pohyb tehdy a dnes. Napsali Krištof Houra, Kolumbus a Filip Komenda v květnu 2026, čte Karolína Janíková. Sport u mladých je často skloňovaným tématem. Ze všech stran slyšíme, jak se nehýbeme a stále sedíme u počítačů a mobilů. Je tomu ale tak? A co my, skauti, jsme vůči tomuto sedavému stylu imunní? A jak tomu bylo dříve? Na tyto otázky jsme se snažili najít odpovědi ve skautské historii. Bejrem Paul, i svojsík měli k pohybu blízko. Svojsík byl tělocvikářem, Sítan lovcem a Bejem Paul vojákem. Oni a další průkopníci skautingu navíc sdíleli stejnou motivaci svého počínání. Doměli morální i fyzický úpadek mládeže na začátku minulého století. Cílenou morálku jasně definovali ve slibu a zákonu. Podobně jasně řečenou roli fyzické aktivity ve výchově nám ale nezanechali. Přesto byl pohyb pro otce skautingu po boku ideínou součástí skautingu. Možná na to ale občas zapomínáme. Silní hoši se silnou vůl. Podíváme li se na skauty v Bejden Paulově knize Scouting for Boys lze vidět, že jsou popisováni jako štíhlí vysportovaní jedinci, kteří tráví svůj čas pohybem na čerstvém vzduchu. O pohybu se dokonce lze dočíst v různých kapitolách. Mnoho lidí podle všeho pokládá za svůj jediný cíl vypracovat si obrovské svaly. Abys byl silný a zdravý, je ovšem nezbytné začít s tvými útbami. Musíš mít v pořádku krev a srdce, aby mohli dobře pracovat, píše Baden Powell. Svojsík zase v základech unáctví uvádí, že ze skautské výchovy vychází zkrátka silní hoši se silnou vůlí. Dále dodává, že fyzickým nedostatkům výchovy mládeže čili ti budeme vedle tělocviku čilým pohybem v přírodě, vycházkami, pochody rozumnými sporty a hramy. Jakožto učitel tělocviku si je ale vědom nedostatků této pohybové výuky a ve skautingu trvá na jejím rozšíření. Z her využíváme většinou jen ty, jež podporují schopnosti jinými hramy zanedbané, i takové, jež nejsou vůbec v pravém smyslu tělocvičné, poznamenává. Svojsík ale nebyl jediným skautským průkopníkem sportu u nás. Skautský historik Roman Šantore, Bobo zdůrazňuje vliv Josefa Ruslera Ořovského, pozdějšího starosty junáka, který ke sportu vedl nejen skauty, ale i celý národ. Úplný seznam disciplín, u jejichž počátku Ořovský stál, by se do článku nevešel. Patří mezi ně ale třeba lyžování, kanonistika, fotbal nebo tenis. Jeho syn byl prvním nositelem odborek lyžař a cyklista. Právě Ořovský navrhl světovému skautskému výboru, aby se džembory po vzoru olympiády konalo každé čtyři roky. Ten to přijal. Odkrývá Bobo zajímavosti ze života zakladatele českých vodních skautů. Sport měl tehdy úplně jiné postavení než dnes. Některé sporty, jako fotbal, se dětem vůbec nedoporučovaly, dodává Bobo. Skauting tehdy tvořil jedno z mála míst, kde se děti k takovým činnostem dostaly. Už v počátcích byla turistika podle Boba hlavním skautským sportem. To se za komunismu ještě prohloubilo, jelikož mnoho skautcích oddílů se skrývalo v těch turistických. Také již v této době měly sporty oproti období první republiky podobné postavení jako dnes. Skauti a skautky jim tedy již nechtěli konkurovat, hledal sporty výjimečné a nevšední. Tím nejzásadnějším se stal lakros. Ten byl velmi populární, popisuje dál bo. Spoustu prvků historických vztahů sportu a skautingu si neseme dodnes. Jeden rozdíl je ale dle boba zásadní. Proměnila se délka času, kterou ve skautingu prožíváme. Zatímco například v 90. letech je oddíl dvakrát až třikrát měsíčně na výpravu, nyní je to v průměru jednou. To se propsalo i do toho, že sportu je méně, vysvětluje. Jít příkladem. I přes kratší čas, se kterým pracujeme, máme ve skautu skvělé možnosti, jak děti ke sportu vést. Nejlépe tak, že jdeme příkladem a třeba na táborových rozcvičkách se s odhodláním vrháme do různých cviků a ostatní tak motivujeme. Pomoci nám mohou i metodické materiály, jako jsou odborky, z nich se hned několik věnuje sportům. Je-libo představit pro zbytek svého oddílu dosud neznámý sport? V odborce sportovec a sportovkyně je to možné. Dále se můžete třeba zúčastnit biatlonu a odškrtnout si úkol v Polárníkovi polárnici. Ke sportu nás také vede plnění stezek, které cvičí povzoru starověkých řeků nejen hlavu, ale i tělo. Ti totiž věřili, že pouze člověk silný svaly i duchem může být doopravdy zdatný. Nesmíme také zapomínat na výzvy, které ke skautingu neodmyslitelně patří. Nejvíce se skloňují u nás, roverů a rangers, ale ve skautu se překonáváme v každém věku. Důležité je se výzev nebát. Náš oddíl třeba o velikonocích vyrazil na puťák do Krkonoš. Několik vedoucích nám to rozlouvalo a říkali, bude moc zima. Nebo abyste to vůbec ušli. Místo toho, abychom vycouvali, jsme připravili několik náročnostních variant a vyrazili. Nakonec jsme zvládli tu nejtěžší a byla to pořádná výzva pro vedení i účastníky. O to silnější zážitek to byl. Na cestě se svojí partou. Sport bývá i nedílnou součástí programu roverských kmenů, jak dokládají zkušenosti roverského kmene Larum, relativně mladého uskupení z Prahy. Podle nich mají ke sportu zdravý vztah, s chůzky naplní sportovními aktivitami, hlavně se ale hýbají na akcích. Hrajeme třeba vybíjenou, ale také méně tradiční aktivity, jako tlučení špačka, odpalování dřevěného kolíku pomocí pálky tak, aby jej druhý tým nechytil, poznámka redakce. Nebo hledání fantoma v temných uličkách. Naše naprostá srdcovka je určitě frisby, popisuje elina z tohoto kmene. Tento zájem je zavedl i na frisbí turnajopisu, kde v celostátním finále skončili na sedmém místě. Členové kmene se sportu mrádi věnují i ve volném čase. Loni o prázdninách pak vyrazili do Polska. Zvádli jsme ujít přes 120 km po polském pobřeží za šest dní, což bylo náročné nejen fyzicky, ale i psychicky, popisuje elina. Naštěstí jsme superparta a dokážeme se v každé těžké situaci vzájemně podržet, hodnotí. Tento rok plánuje Lárůmět do Švédska akci teprve připravují, ale už teď se nemohou dočkat nových zkušeností a zážitků, které díky ní získají. Dobrodružství, výzvy, překonání sama sebe, ale i příroda. To všechno jsou zásadní prvky skautské výchovy. Bez pohybu by ale nic z toho nefungovalo. Z našeho zamyšlení nám tedy vychází jediné. Pokud chceme vychovávat, musíme se hýbat. Ani pětina dětí nesplňuje doporučení světové zdravotnické organizace. Ve skautu se stále ještě hýbeme, jak jsou na tom ale české děti obecně? Kdyby skauting vznikal dnes, jeho zakladatelé by dost možná cítili potřebu zasáhnout proti fyzickému zanedbání mládeže ještě mnohem intenzivněji než na počátku minulého století. Příkladem může být růst počtu dětí s nezdravou váhou. Studie Health Behavior in School Age Children z roku 2022 probíhající pod záštitou Univerzity Palackého v Olomouci zjistila, že počet dětí s nadváhou nebo obezitou vzrostl oproti roku 1998 ze 14% na 23. Navíc výrazně rychleji roste počet obézních dětí, který se téměř strojnásobil. Vedoucí týmu studie HBSC Michal Kalman podotýká, že kontinuální ale mírný růst váhy dětí znamená, že česká populace si začíná vizuálně zvykat a fakt, že na ulicích potkáváme více a více dětí skyli navíc neregistrujeme. Relativně velké množství dětí ale aktivně sportuje, dvě třetiny z nich jsou totiž v různých sportovních klubech a kroužcích. Pětkrát týdně se hýbe polovina chlapců a 40 % dívek ani to ale nestačí. Podle světové zdravotnické organizace WHO by se mladí ve věku od 11 do 15 let měli aktivně pohybovat alespoň hodinu denně. Toho však nedosáhne ani pětina dětí. Nejde totiž pouze o to, zda děláme nějaký sport, ale o náš životní styl jako celek, v němž pohybu ubývá. Ke škole nás přivezou rodiče nebo MHD. Jídlo nakoupíme přes e-shop a kurír nám ho doveze přímo před dům. Těžké je také uniknout algoritmům sociálních sítí a všudypřítomnému utraspracovanému jídlu. Přitom právě nezdravému stravování a času u obrazovek odborníci přikládají největší vliv na zhoršování zdraví populace. Pohyb jako zdravý životní styl. Jako skauti a skautky tomuto trendu ale částečně unikáme. O to důležitější roli ale v dnešním světě hrajeme. Máme totiž jedinečnou příležitost pomoct dětem vytvořit si k pohybu zdravý vztah. Je důležité si uvědomit, jakou zodpovědnost v tomto jako vedoucí máme. Pohyb v mládí je zásadní, protože právě tehdy se vytváří zdravé návyky. Z výzkumu vyplývá, že lidé s nedostatečným pohybem v mládí nedosahují potenciálního výkonu své oběhové, dýchací ani svalové soustavy. Čilé dítě tedy tvoří základ zdravého dospělého. Studie HBSC nám navíc říká, že děti z nižších socioekonomických vrstev mají výrazně větší šanci být obézní. Právě pro rodiny těchto dětí představují finančně dostupnější volnočasové aktivity, jako je například skaut, jedno z mála cest k organizovanému pohybu, zatímco nákladnější sporty pro ně zůstávají hůře dosažitelné. Skaut není vyloženě sportovním kroužkem, který by budoval vztah ke konkrétní disciplíně. Přesto by bez pohybu nefungoval. Nejde v něm o to vyhrát zápas či překonat soupeře, ale vzít batoch a vydat se na turu do přírody nebo si při běhu vyčistit hlavu. Cíl skautingu je totiž mnohem hlubší než u jakéhokoliv sportu. Klade si za úkol vytvořit vztah k zdravému životnímu stylu, a k tomu je pohyb nejlepším prostředkem.

SPEAKER_00 12:43

Použije ve skautu. Podcastové čtení z časopisu roverský kmen.