Vztahy v oddíle | Skauting

SKAUTING >>> Vztahy - kamarádské i partnerské - patří k oddílovému životu neoddělitelně. A na táborech se mohou snáze objevit konflikty nebo pnutí, nebo se rozvíjí vztahy nové. Jak pro ně vytvořit bezpečné prostředí, jak reagovat na těžké situace nebo jak si říkat nepříjemná témata se dozvíte v článku z květnového časopisu Skauting. Napsala ho pro vás Ludmíla Klíčová - Liduš a Jaroslav Petřík - Australan, načetla ho Klára Křížová. 

Transcript

SPEAKER_00 0:07

Požije ve skatu podcastové čtení z časopisu.

SPEAKER_01 0:14

Ztahy v oddíle napsala Ludmila Klčová Liduš a Joslav Petřík Australan. Čte Klára Křížová Květeň 2025. Ludmila Klíčová Liduš. Vedle dívčí oddíl v Boskovicí pomáhá u oddílu skautů a skautek a je dospělou průvodkyní RKA4. Na ústředí pečuje o výchovné zpravodaje a podílí se na bezpečném skautingu. Jaroslav Petřík australan. Je vedoucím Střediska v Nichovicích, zástupcem vůdce Jesnické lesní školy a vedoucím projektu bezpečného skautingu v kanceláři ústředí Junáka. Stahy v oddíle. Na táboře se do sebe zakoukají jeden rover a starší skautka. Na programu fungují, ale ve volných chvílí tráví stále více času spolu. Máme dát prostory jejich prožívání, nebo to je třeba řešit. Co když to ostatním začíná být nepříjemné nebo to dávají nově vzniklému páru sežrat? Co se stane s oddílem, pokud se rozejdou ve zlém? A co když je roverovi už přes 18 ale z kautce ještě nebylo 15? Vztahy výrazně ovlivňují dynamiku celého oddílu: kamaráctství, rivalita, touha po uzná, hledání místa ve skupině i mocenská dynamika. To vše utváří atmosféru a může rozhodovat o setrvání či naopak o odchodu jednotlivých členů víc než samotný program. Jako vedoucí máme dva hlavní úkoly: vytvářet bezpečné a přátelské prostředí, ve kterém je všem dobře. Nastavovat mantinely přijatelného chování a dohlížet na dodržování hranic. Bezpečné a přátelské prostředí neznamená bezproblémový oddíl. V každém kolektivu se najdou jedinci smířlivější i konfliktnější. Období harmonie střídají chvíle nezhod, ale v bezpečném a přátelském prostředí se vedoucí ani mladší členové nebojí ozvat, pokud se jim něco nelíbí. Proti nepříjemnému či nevhodnému chování se sami ohradí a v případě, že druhá strana jich přání nerespektuje, řeknou si o pomoc. Když v oddíle není někomu dobře, dozví se to vedoucí dřív od samotných členů než od jejich rodičů. Předpokladem ke vzniku takové atmosféry je nastavení jasných hranic přijatelného chování a jejich důsledné dodržování. Kluci a holky přirozeně a neustále testují hranice a hledají, co projde a co ne. Všechno, co necháme projít, se tak může stát normou. Častojí se vlčatá ošklivými nadávkami, vyčleňují skautky někoho z družiny. Komentují starší roveře či dospělý vedoucí vzhled do zpívajících skaut třeba i v jejich nepřítomnosti. Cokoliv z toho přejdeme mlčením, dáváme signál, že toto je v pořádku, co se u nás v oddíle může. A naopak. Pokud hned jasně pojmenujeme, že toto je mimo mandinely přijatelného chování, dáváme tomu jasnou stopku. Není třeba hned trestat či vylučovat, ale žádostí o dodržování společných pravidel pomáháme rozvíjet bezpečné a přátelské prostředí. Jak určit, co je ještě v normě a co už je mimo. Pokud si nejsme jistí, zda je nějaké chování přijatelné či nikoliv, mohou nám pomoci následující otázky. Za prvé, je to legální, například intimní vztah mezi nezlatilou skautkou a dospělým vedoucím, sebou nese vysoké riziko sexuálního zneužití. Kromě toho je porušením kodexu jednání dospělých. Článek 1 navazují jen přiměřené vztahy a ke všem mám rovný přístup, který je pro nás závazný. Za druhé, je to v souladu se skautským zákonem. Život v souladu se skautským zákonem je cíl, ke kterému všichni směřujeme a jako vedoucí k němu vedeme i svěřená děvčata a chlapce. Skautský oddíl má být vzorovým prostředím, které hodnoty skautského zákona stělesňuje. Vulgarita, šikaná, pomlouvání a podrazy v něm proto nemají mít místo. Za třetí. Ovlivňuje to negativně skautskou činnost. Když spoluchodí rád se družiny skautů a rádkyně družiny skaut a během schůzek se namísto svým družinám věnují především sobě navzájem, není to pro oddíl dobré. Buď dokážou svému vztahu dát podobu, která je neodvádí od primárního poslání v jejich rádovských rolích nebo si budou muset vybrat mezi vztahem a oddílem. Za čtvrté, jsou s tím všichni v pohodě. Před několika lety jsme měli na táboře situaci, kdy se vlčata hodně a ráda prala ve chvílích osobního volna na táborovém náměstíčku. Všichni zúčastnění šli do těchto bojů dobrovolně a náramně si to užívali ale byli hodně hluční a světluškám, které si v té době třeba chtěli povídat ve stanu nebo se báli procházet vířícím chumlem, aby také neutrželi nějakou ránu, to bylo nepříjemné. Dohodli jsme se proto, že fajty se přenesou na louku za potok a na náměstíčku bylo vyhlášeno trvalé příměří. Tip, jak nastavit společná pravidla a dál s nimi pracovat a udržovat ježivá, se dočtete v článku Táborová Agora. Vnímej, mapuj, reaguj. U skautů se postupně začaly vymezovat dvě skupiny starší proti mladším. Starší si dělají věci po svém a mladší se přestávají zapojovat a drží se spíš stranou. Navenek není viděžde žádný konflikt, ale atmosféra je napjatá a rostoucí neviditelná bariéra mezi oběma tábory brání spolupráci. Takové chvíli pomáhá vědomě promíchat skupiny, zadávat úkoly, které vyžadují spolupráci a otevřít téma společně. I tady platí, že včasné pojmenování je často jednoduší než pozdější řešení konfliktu. Pro vedoucího to znamená sledovat nejen jednotlivce, ale i skupinu jako celek. Sledujte, kdo přirozeně přebírá vedení, kdo ustupuje, kde vznikají pevné party a kde se členové vyhýbají spolupráci. Je dobré všem členům pravidelně připomínat, že jejich názor je důležitý a že mají prostor se zapojit. Cílem není umlčet ty aktivní, ale rovnoměrně rozdělit prostor a ukázat, že na každém názoru záleží. Před časem si naše vlčata našla novou zábavu. Během výpravy se vzájemně uvazovala na vodítko, jeden druhému svázal ruce uzlovačkou a následně jej vodil. Zdálo se, že tato hra je plně konsenzuální. On přece chtěl, aby ho zvázal a všichni zúčastnění si to užívali. Přesto jsme s vedoucími proti tomuto jednání zakročili. Hoši je možné, že vás to oba baví a jste s tím v pohodě, ale je zkrátka omezící a ponižující svazovat někomu ruce a taky nedůstojné nechat se svázat a vodit. V naší smečce si chceme být všichni rovni a učíme se respektovat důstojnost každého z nás. Pokud by se totiž taková aktivita normalizovala, mohlo by se v budoucnu stát, že kluci někoho svážou proti jeho vůli a my už to nerozpoznáme. Nehledě na to, že opakovaně svazované vlče si postupně navykne na roli oběti a snáze se tak stane terčem šikaný v jakémkoliv kolektivu. Šikana tedy systematické opakované a dlouhodobé ubližování někomu s cílem ho ponížit, ať už fyzicky nebo psychicky, se může vyskytnout v jakémkoliv společenství včetně skautského. Je třeba umět rozlišit mezi škádlením, které je vzájemné a všichni se ho užívají a ze situace mohou vystoupit, a šikanou, která je jednostranná, obět se cítí v neprávu a v situaci není dobrovolně. Pokud se například opakuje vylučování jednoho člena ze skupiny nebo si všímáme výrazné změny jeho chování, je třeba už začít více se zajímat. Na skautské křižovatce skaut. Je více informací, včetnášky o rozpoznání, prevenci a řešení šikany ve skautském kolektivu. Typické situace v oddíle. Ať už jde o napětí mezi sourozenci, soupeření o pozornost či nezhody mezi vedoucími, je třeba umět rozeznat, kdy napětí přesahuje běžnou interakci. Zpozornět máme při opakovaném vylučování, zesměšňování výrazné nerovnováze moci, strachu nepřeměřeném vztahu mezi vedoucím a členem nebo bosingem mezi vedoucími. Častými znaky může být opakující se a zhoršující se situace. Někdo získává výrazně větší moc než ostatní, někdo se ztahuje, bojí nebo když má vedoucí vnitřní pocit, že něco není v pořádku. Když to je jen vtip. Na schůzkách se začaly objevovat vtípky na adresu medvěda. Ostatní se smění a on taky, ale postupně se stává tiším a méně se zapojuje. Měli bychom se zeptat medvěda, jak se cítí, jestli mu je to příjemné a případně takové vtípky zastavit. Respekt má totiž přednost před legací, a to bychom měli vysvětlit celé družině. Důležité je nenechat situaci vyšumět. Sourozenci. Sourozenci mohou do oddílu přenášet své rodinné spory či soupeření o pozornost. Je vhodné je rozdělit do různých družin, kde může každý z nich fungovat sám za sebe. Nebo jim svěřit odlišné odpovědnosti, aby měl každý z nich prostor vyniknout. Napětí mezi vedoucími. Napětí mezi vedoucími nebývá hned vidět, ale děti rychle vycítí ironii, odtažitost i nevěřčené konflikty. Častou pastí je mlčení. Pomáhá pojmenovat situaci a vést otevřený rozhovor. Pokud to nepomůže, je vhodné zapojit dalšího vedoucího nebo vedení střediska. Typ čištění vzduchu. V jednom oddíle mají zavedeno pravidlo čištění vzduchu. Když se dva nepohodnou nebo jeden vícítí nezvyklé napětí, má právo vyzvat druhého na slovíčko. Druhý má povinnost žádosti při nejbližší vhodné příležitosti vyhovět. Společně vyrazí na procházku a zkusí si věc vyříkat. Pokud nedokážou dojít ke smíru sami, mohou si přizvat mediátora jiný vedoucí na kterém se oba zhodnou. Ten jim pomůže spor vyřešit. Tento mechanismus pomáhá pravidelně pročišťovat vztahy a předcházet dlouhotrvajícím a hnisavým nezhodám. Jak mluvit v citlivých situacích. Mluvit o vztazích může být nepříjemné. Někdy můžeme mít obavu, abychom věcem jen nepřitížili. Malý a včasný zásah však může předejít rozhoření konfliktu, a zašlápnout jízkerku je vždy snažší než hasi požár. V náročném rozhovoru nám mohou pomoci čtyři kroky nenásilné komunikace. Pozorování, pocity, potřeby a prozba. Je tedy důležité myslet nejen na to, co říkáme, ale i jak to říkáme. Nejde o správná slova, ale o to, aby druhý cítil bezpečí a respekt. Pomáhá mluvit klidně, bez hodnocení a bez nálepek. Místo ty pořád rušíš ostatní, je citlivější říct, všimla jsem si, že při programu často mluvíš př ostatní. Popis konkrétní situace dává prostor pro porozumění, místo aby druhého uzavřel do obrany. Také pomáhá dát druhému dostatek času na reakci a nechat prostor tichu. Důležité je unést reakci druhého, i když je překvapivá, odmítavá nebo emotivní. Někdy se vyplatí vrátit se k tématu později. Citlivé věci často potřebují čas než dozrají k otevřenějšímu sdílení. Více o principech nenásilné komunikace se dočtete v článcích komunikovat nenásilně Skauting Duben 2022 a jak spolu mluvit skauting prosinec 2016. Pokud je situace příliš zamotaná, naše snahy o řešení se nesetkávají s úspěchem nebo je situace pouze symptomem širších obtíží, může být na čase zapojit další dospělé vedení oddílu střediska rodiče nebo odborníky. Pokud se vzorec nevhodného chování opakovaně objevuje u konkrétního člena, je vhodné informovat rodiče a společně hledat řešení. Důležité je držet se konkrétních pozorování, nehodnotit a popsat, co vedoucí vidí a co ho znepokojuje. Spolupráce s rodiči a střediskem není selhání vedoucího, ale součást odpovědné práce s dětmi. Důležitá je taky prevence. Dobře funguje například krátká reflexe na konci schůzky, kdy se členové mohou vyjádřit k tomu, co se jim líbilo a co ne. Vedoucí tak získává ceny informace o vztazích ve skupině a může včas zachytit první signály napětí. Pomáhají i individuální rozhovory se členy, pravidelné sdílení mezi vedoucími a jasně formulovaná a známá pravidla. Vtahy v oddíle nikdy nebudou bezchybné, a to je dobře. Kluci a holky se díky nim učí o sobě, o druhích i o světě. Naší rolí není všechno vyřešit, ale nastavit bezpečné prostředí, ve kterém se každý cítí slyšený, respektovaný a podporovaný. K tomu je třeba být vnímavý a otevřený, ale také důsledný v nastavování hranic a laskavě, avš důrazně upozorňovat na nevhodné chování. Prodloužená verze článku je dostupná na webu časopis.kauting.cz.

SPEAKER_00 14:41

Podcastové čtení z časopisu skauting.