Sebastian Tesař: HIV diagnóza není překážka. Překážkou je stigma

Sebastian Tesař žije s HIV a rozhodl se veřejně promluvit o zkušenosti, která mu změnila pohled na zdravotnictví, práci i společenské předsudky. Při nástupu do nového zaměstnání narazil na odmítnutí, neochotu a jednání, které podle něj vycházelo především z neinformovanosti a strachu z HIV.

V otevřeném rozhovoru mluví o tom, proč se rozhodl „jít s kůží na trh“, jak se zapojil do projektu Férová péče a proč je důležité sbírat zkušenosti lidí žijících s HIV i dalších pacientů. Společně s Alešem Kohoutem otevírá téma stigmatizace ve zdravotnictví, nulové virové nálože, práv pacientů i toho, jak může lepší informovanost měnit přístup celé společnosti. 

Své zkušenosti, pozitivní i negativní, mohou posluchači sdílet na e-mailu pomuzulidem@gmail.com.

Transcript

SPEAKER_03 0:04

Diagnoza, která nezabíjí a mění život. Nesad kvůli viru samotnému, ale kvůli tomu, jak na něj reaguje okolí. Co se lhává? Jednotlivé a nebo právě to okolí? O tom si budeme v dnešním Životě Plus bez příkraz povídat se Sebastianem Tesařem. Hezký den? Děkuji za pozvání. Sebastián, my jsme rádi, že jste přišel, protože vy jako člověk žijící z HIV jste měl velice zlou zkušenost, nepříjemný střed s realitou. Když jste hledal svou novou práci a teď cítíte tady ve studiu a jste odhodlán o tom mluvit a to si myslím, že je velice důležité. Co byl ten moment, kdy jste si řekl, tak jo, já s tím půjdu ven.

SPEAKER_00 0:48

Víte lidí lidí víc než já samotný, který se setká ve zdravotnictví s nějakým způsobem, s nezeským chováním, s odmítnutím. Nebo s velmi netaktním až tristním chováním. Já jsem žádal pouze o pracovně lékařskou prohlídku, která se nakonec dokázala otočit v nézké záležitosti. Dokonce i nakonec mi byla práce zamítnuta i vlastně vedením, aniž bych měl možnost doložit ty dokumenty, které se po mě vlastně v záběru vyžadovaly, protože aby bylo možné zvrátit ten posudek, ale i když jsem ty dokumenty doložil, tak k něčemu nakonec nedošlo. Naopak jsem se setkal s tím, že mi ochotní ani vrátit zdravotní dokumentace. E-milová komunikace fungovala na velmi negativních vlnách, a ve chvíli, kdy jsem začal se svoji lékařskou ze speciální kliniky a se svým klinickým psychologem řešit situaci, se kterou jsem se vlastně setkal, tak mě začali právě spojovat s různými projekty a právníky, protože vycítili, že to opravdu nebylo hezké a na místě a zrovna pro mě, jako pro člověk, který je velmi empatický a cítil, tak já jsem to celkem prožíval, a oni byli, kteří říkli, tohle to není normální, s tím letím by se neměl smířit. Já jsem si řekl, že je to vlastně pravda. Proč bychom se měli s tím letím směřovat? Jenom je potřeba, by někdo vystoupil ven, někdo se nebude bát z toho, že mu ve společnosti někdo kopne ze zadu do nohou a nechá ho, ať se zlomí. V závěru špatných věcí se kolem nás děje plno. A někdo to prostě udělat musí někdo musít ven a říct ostatním nebojte se. Jít proti systému, který je v tu chvíli ani ne tak špatně nastaven, jako spíš lidi, lidi nejsou teď dobře nastavení. A pokud budeme mlčky sedět, tak se nic nemůže ve světě změnit.

SPEAKER_03 3:06

My předtím, než jsme vlastně se potkali tady přímo ve studiu na život, tak jsme spolu vedli dost dlouhý telefonický rozhovor. Vy jste tam několikrát zmínil, že jste v tuhletu chvíli připraveno dát tu oběť na oltáz toho, aby se vlastně to všechno v té společnosti změnilo. A sám jste vlastně už stal tak trochu takovým aktivistou, který bojuje za práva lidí žijích z HIV, protože jste se stal vlastně součástí projektu Férová péče, jestli se nemělím. Přesně tak. Je to ten projekt, který vám doporučili ti lidé, kteří slyšeli váš příběh, že možná tenhle projekt by mohl být pro vás a mohl byste v něm být užitečný.

SPEAKER_00 3:51

Je to přesně tak. Jak říkám, má lékařka ze speciální kliniky na Bulovce. Po tom, co vyslyšela můj příběh, mě velmi aktivně spojila s panem Lukášem Němcem, který je takým ambasadorem a lídrem projektu kompasu férové péče a destigmatizace HJV osob ve společnosti. A jelikož se jedná o projekt, zaměřený na sféru zdravotnictví a sociální péče, tak tím, že já měl spíš problémek s tou zdravotnickou záležitostí, tak jsem se mohl přidat do této části jako jeden z těch, který se to týká. V základu ten tým se zatím skládal z pana Němce, ambasadora, který to nádherně vede, a pak zástupců různých nemocnic, speciálních klinik nebo ČSAP české společnosti a i z pomoci. Takže jsem se tam potom dostal jako člověk ten plebejec, kterého se to vlastně jako týká, pro kterého to vlastně všichni děláme, a tak jsem mohl začít přispívat nejen vlastními zkušenostmi, ale taky vlastními pocity, kterými jsem si procházel od doby, kdy jsem svůj pozitivitu zjistil. A potom přes jaké situace se člověk musí potýkat právě v těch zdravotnických službách, a to nejen, jak v těch lékařských prohlídkách, ale třeba o tom spolu. Ještě nemluvili třeba o návštěvě. Rád bych pomohl, ale nepomůžete mi. Na pohotovosti, kde vlastně třeba lidi neví. Tam je to takový, taky se člověk dostává do nějaký situace už jenom kvůli nevědomosti, anebo kvůli tomu, že neví, jakým způsobem s informacemi mezi soupracovat tak, aby nedocházelo k situacím, který jsou pro toho pacienta dost nepříjemné, nejeli pro někoho slabšího než jsem a traumatizující. Rozumím.

SPEAKER_03 5:49

Pojďme tady vlastně představit vůbec ten projekt, o co se jedná, co tam vlastně v tuhletu chvíli zastáváte vy, jakou funkci, respektive co děláte nebo co potřebuje.

SPEAKER_00 6:03

V tuhletu chvíli my dáváme dohromady nějaký soubor otázek a odpovědí, které se týkají celého procesu od zjištění HIV pozitivity až posetkávání s různými typy lékařům. Takže je to od testovacích míst, přes první ověření HIV pozitivity, jestli je opravdu národní referenční centrum to potvrdí laboratoř přes první setkávání se specializovanými klinikami, až poté až k praktickým lékařům, stomatologům, chirurgům a. Takže základem jež nejdřív si vytváříme otázky o tom, co se vlastně na tom městě děje a co nám připadá, že se toho pacienta týká po negativní stránce, kde jsou nějaké chyby, mezery, jak to vůbec ten pacient vnímá, jaké tam můžou vůbec přicházet nějaké nesrovnalosti, co jsou z toho zbytečné a potom nezbytné informace. Takže a na to potom vytváříme, jak by mohla vypadat taková ideální situace. Tožě teď momentálně zpracováváme ve všech možných těch oblastech a částech péče do takového kompasu férové péče, který by měl do budoucna potom teda naskočíme na nějaký první pilotní testing. Tak by jsme se měli dostat k tomu, aby jsme měli nějakým způsobem graficky možná ještě stále dopracováváme, jak by ta celá vidina měla vypadat. Jak víceméně vyhodnotit každou tu ordinaci praktického lékaře, chirurga a to nejen pro hájvé pozitivní lidi, ale obecně o nějakém přístupu k tomu pacientu jako takovému ohledně diagnóz a tak, aby věděl nějakým způsobem graficky, co v té ordinaci může jistým způsobem. My nedokážeme říct, že tady ten zubař prostě vítá i pozitivní lidi, avšak příš je praxe úplně jiná, že háí pozitivní lidé nejsou moc vítězni u stomatologu. Ale aby člověk si mohl představit, že ano, vítáme lidi se všemi druhými druhý diagnost. U nás se můžete dočkat vzelého přijetí. Víceméně vytváříme nějaký soupis kritérií, podle kterých si potom může pacient představit komu přibližně jde, a jestli tam vlastně bude vtán s tím, jaké diagnozy řeší.

SPEAKER_03 8:51

Rozumím. Takže od těch pacientů nebo lidí žijících z HIV, potřebujete vlastně informace, které sbíráte a které vám vlastně pomohou v té orientaci, jak to u toho doktora, u toho lékaře funguje, nefunguje, abyste vlastně budoucím pacientům usnadnili ten jejich život, když za tím odborníkem, specialistou budou muset jít. To znamená, že je důležité, abyste někde ty informace ale dostávali. Jak se o vás pacienti dozví a kam se mohou třeba právě ozvat se svými zkušenostmi, ať už pozitivními nebo negativními?

SPEAKER_00 9:32

Skvěle, že se takhle ptáte. Z základu to je teď součást toho, co já tam momentálně dělám, je nazbírat co nejvíce informací od potenciálních pacientů a nejen od nich můžou to být i vůbec názory široké společnosti, o tom, jak si vůbec myslí, že to v té společnosti momentálně vypadá. A proto jsem v tu chvíli vytvořil takový pracovní e-mail, kam se můžou různě lidé ozívat s tím, aby jsme přispěli tím, jaké měly zkušenosti nebo jaký je jejich životní příběh. Co vlastně prožívali, aby jsme potom té informace mohli implementovat do toho kompasu a věděli, od čeho se můžeme odpíchnout, co je pro ty naše pacienty vlastně jako nejzásadnější, kde je ta třeba nejbolestivější část, nebo co je vlastně naopak na druhou stranu super, kde je dobrý vědět, že to ty pacienty přiláká k tomu, že ano, tady vím, že je to fajn. Takže všichni jsou všechny názory jsou vítány, když tak případně můžete napsat a pomůžu lidem zavináč gmil.com samozřejmě bez diakritiky a kde budeme moci rádi za nějakou zpětnou vazbu, vše může být anonymní. Pokud nebudete chtít, rádi si s vámi zavolám, a dostaneme z vás nejvíc informací, které by nám mohly pomoct pro to, aby nejen hajové pozitivní, ale široká veřejnost mohla zažívat lepší zítřky, a aby věděli, co můžou do budoucna čekat.

SPEAKER_03 11:02

Takže ještě jednou to tady zopakuju: pomůžu lidem zavináč gmail.com. To je e-mail, na který se můžete ozývat se svými zkušenostmi, ať už negativními nebo pozitivními, respektive pokud se nechcete vypisovat, tak můžete napsat také kontakt. A tady se Bastán si s vámi zavolá. A informace z vás dostane během věří příjemného rozhovoru. Během příjemného rozhovoru s někým, kdo ví, o co jde. Protože my už jsme na začátku tohoto podcastu zmiňovali, že vy sám jste měl vlastně velice špatnou zkušenost. Setkáváte se při získávání těch informací s podobně negativními zkušenostmi, podobně negativními, tak jako jste měli vy?

SPEAKER_00 11:54

Ono zatím tím, že lidi mají strach jít vlastně z kůží na trh, tak stále ještě se neozývá ani tolik lidí, protože nám tolik těch informací předávali. Něk se schová za svou druhou tvář a dělá jakože nic. A ten se vlastně zažívá největší peklo spíš sám se sebou. A jelikož je potom zažívá spíš nepříjemné pocity a boj sám se sebou. Když navštěvuje ty lékaře, kde musí každému lékaři, a to včetně očního, říct, že tu diagnozu má. A ta diagnoza potom nahlas prochází vlastně systémem tím zdravotnickým, což je takový nepříjemný. Potom jsou lidé, kteří spíš, který neprožívají ani tak příběh toho zdravotnictví, jako spíš opravdu osobní v rodině. A mezi přáteli, kteří je potom odsuzují a však není vlastně důvod proč. Takže těch příběh je všéky množství. Co se týče zdravotnické části, tam ty příběhy se hlavně týkají stomatologů. Kde už při objednání jim často řeknou ať jdu někam jinam, že prostě jim je ordinovat nebudou. Nebo se nechávají nakonec pracovní doby, aby nedosplývali HIV po okolí asi nebo já nevím přesně, co se přesně v těch hlavách tam potom děje. Cen ty pomůcky by měly být čisté, tak i tak HIV pozitivní, ne HIV, pozitivní.

SPEAKER_03 13:29

Takže tady už několikrát zaznělo i vlastníků doktorů, že říkali, že vlastně ke každému člověku musí přistupovat k potenciálně nemocnému.

SPEAKER_00 13:41

Jasně. Ale jak to ten doktor ví, tak třeba najednou začíná si dvoje gumové rukavice na sobě, nebo jest způsobem nějaké vyšetření odbyde. Zatímco když vám mají správně promatat břichot, pak zjistí vás, že jste pozitivní, tak na vás radši ani nesahají a zeptají se vás, jestli třeba někde bolí nebo nebolí. V závěru až se divím, že v této odborné lékařské společnosti se stále objevují, objevuje tolik lékařů, kteří k tomu mají takový přístup. Ale v rámci projektu a v rámci pracovních skupin, které vedeme s lékaři různých nemocnic, jsme se dostali k tomu, že ani lékaři, kteří by se měli celoživotně vzdělávat o tomto tématu téměř nic neví. Je to tak 50-50, jsou na to nějaké studie. Oni je to celé zase z neznalosti, stejně jako celá ta stigmatizace ve společnosti, který tento přístup té odborní společnosti, je vlastně stále neodborný, protože ty informace nemá. A z toho vzniká právě ten velmi zajímavý přístup, který z jejich pohledu fakt vypadá, že pohodě, že chrání sami sebe, ale potom nevědomě silně ubližují právě lidem ve svým okolí.

SPEAKER_03 15:06

Takových příběhů jsme tady měli několika. Něk mám pocit a nejsem asi jediný, že jsme trošku zůstali v minulosti v něčem, ale pevně věřím, že i třeba skrz takový projekt, jehož součástí jste, se to snad do budoucna zlepší a pomohou vám snad třeba i posluchači tohoto podcastu, když budu vědět, kam se obrátit se svými zkušenostmi. No nicméně, Sebastian, přestaňme chodit kolem horké kaše. Pojďme se podívat na ten váš příběh, respektive na tu špatnou zkušenost. Co se vlastně stalo? U vás se nejedná o příběh, který by byl spojený se stomatologem, který by vás nechtěl přijmout. Vy jste chtěl nastoupit do nové práce a musel jste podstoupit prohlídku a tam to všechno začlo.

SPEAKER_00 15:53

Tam to všechno začlo. Vlastně do práce jsem byl zprvu přijat, a o veškerých mých zdravotních situacích, které já v životě řeším. Kromě samozřejmě, té HIV pozitivity, protože není potřeba nějaký zkramový náhlas. O mém zdravotním stavu vedení společnosti vědělo. Proto jsem mě posledal na tu pracovní prohlídku. A ve chvíli, kdy.

SPEAKER_03 16:23

Takže vy jste absolvoval normálně řekněme, jako přijmací řízení nějakého přijímací řízení, ovšem se vědělo a tak dále.

SPEAKER_00 16:31

Takže dalším krokem je získat potvrzení o způsobosti do práce.

SPEAKER_03 16:35

Což většinou se někdy dělá už ve chvíli, kdy už je člověk zaměstnaný a jde tam vlastně až post.

SPEAKER_00 16:40

No takhle by to správně nemělo, ale samozřejmě se s tím člověk takhle i potkává. Takže ne, že tam bylo nějak tři týdenní čekání na tu lékařku, takže samozřejmě stále člověk čeká bez práce na to než by ten termín počítá s tou svoji prací svým přátelům říká, jak se těší. Tak vlastně došlo k té návštěvě té lékařky, která ode mě dostala výpez ze zdravotní dokumentace a nejprve začalo vyšetření úplně v pořádku v pohodě nejdřív, promamat tohle tamto. Pak jsme si sedali naproti sobě, podívala se na ten výpez ze zdravotní dokumentace. Byla tam nějaká základní medikace, kterou používám pravidelně, plus tam byly napsané medikace ohledně HIV pozitivity. A v tu chvíli se změnilo celkem chování paní doktorka. Ne, že začala být taková odtažitá, ale vlastně v tu chvíli najednou, no tak to nevidím, tak to nevidím. Já si myslím, že tohleto neprojde, že tohleto neprojde. A jelikož jedna z těch medikací mám postraumatický syndrom, který za kvůli událostem, které se mi před nějakou dobou staly a člověku se potom může spí, tak po mě těla vyjádření psychologa. Což by nebyl vůbec žádný problém, protože za prvé vím podle tabulek a podle nějakých parametrů o způsobilosti práce ve školství nebo mimo školství na tož ještě, když jsem byl právě nepedagogickým pracovníkem v tom školství nebo jsem měl být pedagogickým pracovníkem, tak moje diagnoza jezdí vlastně není důvodem, proč zamítnout vlastně výkon pování. No, na to jsem si samozřejmě zažádal u svého klinického psychologa, který ale je dokonce i akreditovaný. Pot myšeme to, aby vydával pro pedagogické pracovníky přesně tak. Tak mi napsal posudek o tom, že v pořádku můžu způsobili. Že jsem způsobil a že jediněco, tak medikace je stále vítána, ale že jinak jsem způsobilý práce a tak. Na to už to pokračovalo, že ať by teda paní doktorka neměla to vlastně vůbec brát v potaz, protože já Ive taky není diagnoza, která by měla znemožňovat práci ve školství. Tam jsou jenom pár výjimek, jako je snad armáda, kdy tam to už taky nevadí, pokud máte nulovou vyrovou nálož. Minimálně do mého školství chtěla vlastně posudek ještě od mé lékařky ze speciální kliny. Takže ať by na to neměla úplně sahat, tak stejně jsem si o to zažádal, a dostala ode mě posudek o mé nulové vedé náloži a o tom, že já i kdyby chtěl, vlastně nemám šanci nikoho nakazit. Takže jsme se dostali k tomu, že vlastně veškeré posudky měla tu chvíli. Skončila veškerá komunikace a to spíš zamítne, ale že to probede s panem ředitelem toho školského zařízení. Tam se z ničeho nic najednou otočilo i chování pana ředitele, zatímco předtím.

SPEAKER_03 20:12

Který s vámi předtím dělal pohovor a byl informován a přijal.

SPEAKER_00 20:16

Přesně tak. Ještě se pokoušel přehodit na to, že kdybych mu řekl všechno, tak by mi už rovnou řekl, že mě nepřijme. A to už jsem si říkal, co všechno potřeboval vědět, když vlastně jedinic, co měl vědět, bylo podle mě to PTSD. V zájmu jsem měl pracovat v noci, když děti měli víceméně spát a jenom tam vychovávat. Takže nevím, o co tam přesně šlo. Takže já jsem se dozhodl, že se na tohle rozhodnutí odvolám nejdřív. Potom, co jsem zažil přístup i pana ředitele, jsem se zjistil, že už tam vlastně asi pracovat ani nechci, protože nedokážu sice stoprocentně říct, jestli došlo k nějakému nějakému prozrazení lékařského tajemství nebo ne. Avšak všechno tomu nasvědčuje. Když jsem potom psal e-mail paní doktorce o tom, že bych si přál a mě oficiálně vytvořila, vrátila moji zdravotní dokumentaci a napsala mi tedy oficiální zamítavý posudek, tak mi odmítala vydat i moje dokumentace, na které nemá právo. Odmítala mi vlastně vydat ten zamítavý posudek, protože najednou by to asi mohlo získat nějaké číslo složky, s kterými abych potom mohl po právní stránce pracovat. Takže po těchto příbězích, můj psycholog i paní Dottorka, mě vlastně začali právě kontaktovat na právníky. Já jsem teda aktivně zase tolik řešit nechtěl, ale v závěru. V závěru došlo k tomu, že jsem cítil pocit to, že možná, že by to měl pořešit nějaký ombudsman, že by to možná měla vědit, nějaká lékařská komora nebo někdo, z jakými přístupy se tady pacienti. A nakonec došlo k tomu, že jsem začala pracovat s Lukášem Němcem na tom projektu férový péče a o tu spravedlnost tady paní doktorky se postarám nějak průběž, a spíš jsem se rozhodl začít být hlasem těch lidí pro to, aby věděli, už čemu se mají vyvarovat, jaká mají práva a práva u těch lékařů o tom, že ten lékař opravdu nemá právo na to si zanechat veškerou moji zdravotní dokumentaci a dělat jakože nic. Člověk ani neví, čemu se vyhnout, protože paní dotrka přesně věděla, proč to je to udělat. Ona díky tomu, já jsem najednou nemám v rukách nic, co můžu aktivit, čím můžu vlastně tu situaci vyřešit. Chytrá žena.

SPEAKER_03 22:55

Mohu se zeptat, jak dlouho to je, co jste absolvoval. Absolvoval jste tenhle pohovor a tuhle zkušenost třeba v řádu týdnů nebo měsíců.

SPEAKER_00 23:07

Tak dnes máme začátek dubna bereme, jak dneska natáčíme. Pohovor probíhal koncem ledna. Zdravotní vyšetření bylo v třetím týdnu únorovým.

SPEAKER_03 23:21

Takže je to relativně čerstvá.

SPEAKER_00 23:24

A vlastně během jednoho týdne se to všechno najednou celý obrátilo. Najednou jsem byl postupně pozván k vám do podcast, začal jsem řešit nějaké věci ohledně téové péče a toho kompasu, aby se lidé mohli vyvarovat tomu, co se v té společnosti děje. Začal jsem zjišťovat od lidí jejich příběh a. No vídeo, žele zase má kout žávé. Jasně. A celý se to prostě pustilo do přesně, jak říká.

SPEAKER_03 23:56

Já nechci stigmatizovat ostatně tenhle podcast bojuje proti tomu všemu, ale jen tak náznakem. Jak stará třeba paní doktorka a pan ředitel byly?

SPEAKER_00 24:09

Vlastně ani mě nevadí, jestli těhletím urazím a potom všem. Ale myslím si, že to byli lidé kolem 50 až 55 let.

SPEAKER_03 24:20

Jde mi vlastně o to, že už jsme tu slyšeli několik příběhů a je přeci jenom trošičku znát, jak k lidem žijícím z HIV přistupují lékaři, kteří jsou mladších ročníků než lékaři, kteří jsou třeba starší a jsou vychováni ještě asi v jiné době a možná nemají tu potřebu se více vzdělávat.

SPEAKER_00 24:43

Proto jsem se vlastně na tuhle otázku zeptal, ať vím, že je možná do jisté míry netaktní, tak netaktní se ptát toho člověka si myslím, přímo.

SPEAKER_03 24:53

Ale na druhou stranu sám jste zmínil, že to jednání asi nebylo úplně férové, takže vlastně tam neomlouvá nic. Máte pocit, že za jejich přístupem stála třeba neinformovanost vůbec toho, co může nebo nemůže, respektive netykovatelná nálož způsobit.

SPEAKER_00 25:19

Myslím si, že to bude kombinace nejen nějaký myšlenek z minulosti, kdy stále si lidé myslí, že to prostě je nakažlivá vlna smrtelné choroby, kdy na každém rohu člověk zlé zemi umírá, což už dávno není pravda, ale berme to mu, že opravdu asi v té starší sortě lidí asi stále ta myšlenka nebo to, v čem byli vychováni, asi ještě zůstává, tak je to celá ta neinformovanost o tom, jak ta léčba vlastně jako v této situaci funguje v tu dobu. Já už se momentálně na tom, že jednou za dva měsíce jdu na iniekci a mám klid, už se nesetkávám s tím, že bych každý den jedl léky, který by mi připomínali, že ano, jsem pozitivní, jsem pozitivní, jsem na nule, nejsem nakažlivý. Jednou za dva měsíce na pigáro a hotovo. Že někdo se chce předem ujistit, že HIV pozitivní nebude, má možnost mít preexpoziční profilaxy. Řekne si lékařům udělám testy, jestli mu to tělo zvládne, tak má vlastně sice ne očkování, ale má něco, co mu pomůže k tomu, že to tak prostě nebude. Všechno se to dá jednoduše během. Já jsem byl na nulové vyrové náloží za tři měsíce. V závěru moje tělo zažilo plno různých změn od doby, co jsem zažil, že zjistil, že jsem pozitivní, ale už mám život úplně stejný, jak všichni kolem ostatní, až na to, že bohužel v rámci té stigmatizace ve společnosti život do dneška byl vlastně dvojí. Ale kdyby společnost věděla o tom, že to vlastně není tak nakažlivý v závěru, a že když to není na každý podáním ruky. Mám známého, který po francouzském hlíbání si začal googlet jestli náhodou to nechat ne. Tak prostě, kdyby ta společnost víc věděla a více o té problematice mluvilo, věřím tomu, že ta společnost se nastaví zase jako do většího klidu. Naopak to i v minulosti bylo, kdy se o tom hodně mluvili. Kdyba pan Hromada ještě Jiří Hromada, když hodně aktivizoval tak, než teda zemřel, tak tu dobu jsme dokonce, no, jsme. Já jsem v tu dobu ještě nebyl, teda a i pozitivní, ale bylo to ve společnosti lépe přijímaný, než v záběru teď, když se o tom vůbec nemluví. Takže je to podle mě o tom, že lidi neví.

SPEAKER_03 27:54

Tak právě proto mohou i posluchači našeho podcastu pomoct. Když svoje zšenosti a svoje názory budou sdílet společně s vámi, svérové péče a tím pádem budete společně zase informovat společnost, aby ty zítřky byly podstatně pozitivnější. Sebastián, náš čas se naplnil. Já moc děkuji, že jste byl naším hostem. Na závěr zopakujte ještě jednou adresu e-mailu, na který se mají naši posluchači ozívat.

SPEAKER_00 28:24

Budeme moc rádi, pokud se ozvete, i kdybě jenom telefonním číslem na zpětný zavolání na e-mailovou adresu Pomůžu lidem zavináčgel.com. Bez jaky neboli pomozidem zavináčel.com a aby jsme společně mohli zapracovat na tom, co si opravdu pro ty lepší zítřky přejeme a dokázat toho. Děkuji.