PINEcast 8 / Nvias - Pavel König, Václav Strnádek

Jak moc silná musí být motivace, aby rozpohybovala úplně novou životní kapitolu? O tom by Pavel Koenig z organizace NVIAS mohl vyprávět. Touha po přeměně konzumentů na tvůrce ho donutila opustit dobře placené a jisté místo a vydat se do nejistých vod vlastního podnikání. Radost, která z něj po téměř 10 letech čiší, svědčí o tom, že se rozhodl správně. Laďte s námi další podcast PINE, tentokrát o inovativním volnočasovém vzdělávání dětí a studentů.

👇 Líbí se vám, co děláme? Dejte like, napište komentář a odebírejte náš kanál, ať vám neutečou další inspirativní příběhy z Plzeňského inovačního ekosystému! 
#PINEplzen #Plzen #nvias #techtower 

Kde všude uslyšíte o našich novinkách?
🌐 https://www.nvias.org/
🌐 https://www.plzeninovativni.eu/

Transcript

SPEAKER_00 0:09

Ahoj, vítám vás u dalšího pinecastu. A dnes budeme pokračovat v představení partnerů ekysému Pine. A já jsem si sem pozvala zakladatele Envias Pavla Kéniga. Ahoj Pavle.

SPEAKER_01 0:22

Ahoj díky za pozvání.

SPEAKER_00 0:24

A taky vaška strnátka studenta a současně mentora v Envias. Ahoj.

SPEAKER_02 0:30

Ahoj.

SPEAKER_00 0:31

Pavle, Envias. Pár písmen, ale velký příběh. Kdy to začalo a co vlastně Envias je?

SPEAKER_01 0:39

Je to krásný, začalo to přesně skoro na den předvíti lety. Slavíme devět let teď. Jeden desátý, ten bychom chtěli udělat tak jako oslavný ukázat, co všechno děláme a hlavně naše plány ukázali, protože mám pocit, že to stále krásně roste. A ta druhá otázka byla, co to je tedy. Je to organizace, která chce působit ve vzdělání a takovýto moto od začátku, kterým se řídíme. Chtěli bychom proměnit tu aktuální generaci, budoucí generaci z konzumentů, tak jenom, abychom nespotřebovali věci a abychom je sami tvořili. Takže z konzumentů na tvůrce. A to, co nás tam spojuje, tak velká vášeň pro nový technologie, ať už jsou to jakýkoliv. A zároveň biznisové přemýšlení, to znamená taky jako jak využít ty technologie, aby nám pomáhali v životě a jak se s tou dá vytvořit třeba nějaká firma, která může být úspěšná nejenom třeba tady u nás v lokaci, ale může být celosvětově úspěšná, to znamená nějaký unikorn a dostat se prostě do světa tady z Plzně.

SPEAKER_00 1:45

Ty si říkal devět let zpátky, že to vzniklo dneska jdete desátý rok a jakým způsobem to vzniklo, to si se takhle jednou ráno probudil, ale řeksi si tak, založím si Envias.

SPEAKER_01 1:56

Ty, no, nevím, možná nějaký probuzení v tom bylo. To rozhodování samozřejmě nebylo jednoduché, protože já jsem měl velmi zajímavou pozici, zajímavý místo. Dělal jsem ředitel jedné divize tady v Findeku, takže to bylo opravdu jako plný výzev a plný příležitostí divize krásně rostla. Pod rukama, bylo to jako super. A teď vlastně jako z tu toho manažerského postavení, kde myslím si, že ten biznis měl dobře načtený. Celkově dělali jsme vlastně jako digitalizace výroby, já jsem měl na starosti integrace mezi firmama. No, a tam možná jako ty zásadní střípky, které se sbíraly, to jsem měl i velkou šanci a prostor proto cestovat různě po světě, na konferencích, řídit projekty a tak dále. A když jsem vnímal to, jakým způsobem technologie se rychle vyvíjí, a to, že vlastně když jsem se vrátil k nám domů a viděl jsem třeba i to, čím prochází děti ve škole, tak jsem říkal, asi bychom s tím něco měli dělat tady a změnit to. Takže to byl takový ten jeden asi nejzásadnější jako moment impuls to, když jsem říkal, spojím příjemný s užitečným a minimálně prostě aspoň když se nic nepovede, tak svým dětem třeba trošku otevřu nějak oči, otevřu jim svět, že je plný příležitost a plný výzev a tím párem příležitostí. Takže asi tohle bylo jako spoustu motivací, dlouhý přemýšlení, diskuze a tak dále. A nakonec se to tedy stalo, že jsem předal divizi a potom jsem vlastně nastartoval NVIS společně s mojí ženou s myšou, to takhle táhneme těch krásně devět let.

SPEAKER_00 3:44

To muselo být veliký opravdu rozhodnutí. Když si vezme, že jsi měl předpokládám dobře placenou stabilní práci a najednou se vrhnout do neznáma. Tej myšlence si musel hodně věřit.

SPEAKER_01 3:58

Je to takový, že já mám možná asi ten limit akceptace rizika postavený hodně vysoko nebo nízko, jak se to vezme, asi spíš nízko by to mělo být. A věřit asi, je to o té výře, že ta cesta se dá vždycky najít a je to o tom hledání příležitostí právě propojovat různé věci. A to je to, co vlastně jsem v podstatě za těch skoro 20 let naučil. Taky bylo to neustálé hledání příležitostí, hledání cesty, jak se dostat k zákazníkům, jak vymyslet nějaké zajímavé řešení. Takže bylo to takové jako relativně přirozené. A samozřejmě to velké rozhodnutí, že ten manažerskej plat najednou skončí a začínáme úplně znuly. Neměli jsme na čem stavit. By to, že jsem zase chtěl, aby i veku to, co za sebou nechám, skutečně jelo dál a bylo to kvalitní, takže jsem tam do 31.12. opravdu ještě posílal nějaké informace mili, co si myslím, že na co se neměl zapomeno a tak dále. A pak teda prvního jsem začal. Tak. A co teď?

SPEAKER_00 5:04

Václové Pavel říkal, 9 let. Kdy ty jeskočil do toho vlaku Envias?

SPEAKER_02 5:11

No, bylo to v čtvrtý třídě na základce, takže to je tak let zpátky šest. A bylo to první kontakt s Enviasem jsem měl na workshopu v Famteu, protože můj táta pracoval v Famteku. Tak mě přihlásil na workshop v Minecraftu, který tam Envias pořádal. A já jsem tam byl teda jako účastník. Hodně mě to bavilo, hlavně ty technické věci a tak. No, a tátově se to taky hrozně líbilo. Tak se domluvil s Pavlem a po nějakých spoustu mailech, domluvách a tak. Tak udělal kroužek na základní škole jsem chodil. Můj tata tam byl ze začátku jako dozor, protože tam někdo musel být starší na 18 let, a tam jsem potom chodil na kroužek a o to jsem se dostal dál do NVISu.

SPEAKER_00 6:09

Jak to probíhalo? Odchodil si ten kroužek? Kolik ti tedy tehdy bylo čtvrtá třída si říkal, že to bylo nějakých 10?

SPEAKER_02 6:16

10-10-11 by bylo.

SPEAKER_00 6:18

A pak si ale vlastně zůstával dál v kontaktu je to tak.

SPEAKER_02 6:22

Jo, pak jsem zůstal v kontaktu tady s Pavlem a i s Myšou a jinýma lidma. A postupně jsem i chodil na jejich kempy, workshopy. I potom jsem se od Minecraftu dostal kumělý inteligenci tady na nějaký jejich akce a potom jsem nějak napsal Pavlovi, že bych chtěl být mentorem, že se mi to líbilo, a teďka jsem mentorem.

SPEAKER_00 6:49

Takže dneska je ti prosím tě, kolik? Dneska je 15. Dneska ti je 15. A co děláš, Envias?

SPEAKER_02 6:56

Jsem mentor mine v kroužku. Momentálně na té základní škole kam jsem dřív chodil a táta tam seří do ten kroužek, takže se to tak ozřejmě.

SPEAKER_00 7:03

Takže to tam pokračuje, ta tradice a ty už dneska si na té roli že to vedeš.

SPEAKER_02 7:08

Dneska nejsem účastník, dneska jsem tam hlavně jako lektor. Já jsem přes ty technické věci. Ještě tam můj kolega Tomáš a ten tam je hlavně jako z toho odborního dozoru. Prostě ty děti nějakový pedagog.

SPEAKER_00 7:26

Tohle je asi něco, co vlastně dává největší smysl, viď? Naskočíš určité chvíli, ale pak vlastně pokračuješ a rozvíjíš dál a tvoříš.

SPEAKER_01 7:35

To je super. Já jsem hrozně rád, že tady Vašek může být s náma, protože je to jeden takový typický vzor toho, co se snažíme a co dává přesně, tak říkáš, velký smysl těch příběhů i tady několik, nicméně Vašek k tomu už vlastně projevil předpoklady prošli jsme společně i jako dobu covidu, kdy to bylo velmi složitý organizovat cokoliv. Takže jediná potom možnost byla, kdy jsme opravdu i všechny mentory museli skoro odstřihnout, abychom to udržovali, tak jsme v Cukrovarské dělali malé skupinky, které jsme se omezili nějakým způsobem. A já jsem tam byl teda ten mentor a mně se to hrozně líbilo, protože já jsem tam jenom se učil, protože Vašek si to tam vzal celý na starosti tenkrát v těch devíti letech nebo kolik to bylo, a celý to tam veď stavili mini hry a já jsem tam s nimi staví, ale učil jsem se to, jak to dělá, takže k tomu Vašek projedla takhle předpoklady, takže jsem hrozně rád, že i potom jako zase veneme tu iniciativu a to je to, co chceme i v těch mladých lidech probouzet, aby skutečně oni vzali tu iniciativu a šli do předu, šli si po těch věcech. Dá tím přilitosti samozřejmě chybovat, učit se chyb, ale musí dostat příležitost a důvěru hlavně.

SPEAKER_00 8:54

Kdy ty jsi se dostal k technice nebo kdysi v sobě objevil takovou tu lásku k té technice a možná kdo ti pomohl? Byl to třeba ta, hodně o něm mluvíš?

SPEAKER_02 9:02

Tak já jsem odmala. Se mi líbili počítače, telefony, všechny ty technické věci. Tata mě v tom hodně podporovala. Obec, mámka taky. A dovolil mi hrát různé hry jako Minecrafta. Tam se dá hodně věcí naučit, hlavně když tvoříte a upustíte uzdu svý fantazii a tak. No a postupně jsem chodil na ty technické workshopy a začal mě to hodně bavit. I ve volném čase jsem si hledal nějaký informace a tak.

SPEAKER_00 9:34

Už si cítil, že je to dráha, kterou se chceš vydat? Ty jsi teď na gymnáziu, je to tak? Kam chodíš na školu?

SPEAKER_02 9:40

Gymnázium Luďka Pika.

SPEAKER_00 9:42

Luďka Pika. A když chceš jednou být? Když chceš, kam chceš třeba dosáhnout? Vysoká škola nebo do praxe a jakým směrem?

SPEAKER_02 9:50

Tak momentálně já se hodně zajímám mimo techniku i jako obecně o fyziku, takže bych se chtěl vydat směrem vědy, fyziky, něco možná inženýrství a podobně.

SPEAKER_00 10:00

Super plány. Pavle, co vy konkrétně děláte, když někdo třeba o Envias neslyšel a potřeboval by si představit, co konkrétně u vás děláte. Pojď nám říct o nějakých projektech.

SPEAKER_01 10:15

Je pravda, že tedy vlastně máme spoustu mezer a spoustu prostoru ještě více dávat vědět to, co děláme. Každopádně ten základ, co určitě držíme, tak jsou kroužky, se kterými jdeme přímo na školy, protože tam vnímáme takový nejjednoduší proces, než vozit děti někam různě poměstě, takže vlastně když se to koná na těch školách, tak tam je to takový nejsnažší a ve finále nejúspěšnější. A tam se snažíme přesně přes Minecraft chytit tu největší masu a pak jim ukame různé cesty, které se dají dál rozvíjet. My to volnočasové vzdělávání, který navazuje potom kempama, který je z jako úplně úžasný, protože dostaneme tam děti na týden a to, co tam oni vytváří za projekty, tak to je paráda. Proto vlastně opravdu za týden se z nich promění v inženýry a vymýšlí, jak bude vypadat budoucnost, ať už je to technický nebo jenom i kreativně krásně udělaný. Tak opravdu ten týden, když je takhle intenzivní, tak dává hrozně prostoru v pátek jsou prezentace a rodiče koukají, co tam všechno děti za to zvlli. Takže to jsou jako ten základ. My všechny ty volnočasové aktivity děláme teďka v rámci Bridge Academy, což je portál, kde združujeme volnočasové vzdělávání. Takže tam je určitě možné se podívat, združím tam i další dodavatele, který se pohybují tady v tom zajímavém prostředí, tak aby měli rodiče a děti, když do toho naskočí co možnost další volby. Takže tam máme i dodavatele, který třeba už dělají pokročilejší kurzy v programí v Python, unity a tak dále. Takže to je ten základ. A potom další větev je hodně, že se snažíme jít přímo do škol s projektovými dama se simulační hrama, které zase děti vtáhnou a jsme schopni rozvíjet jejich dovednosti budoucnosti. Zjednodušeně řečeno. To je vlastně jako ten další kór těch programů jako takových. Možná se dostane nějakým detailu.

SPEAKER_00 12:19

Jak vypadá třeba ten projektový den ve škole?

SPEAKER_01 12:21

Projektový den ve škole vypadá. Můžeme říct třeba i že vypadá na první pohled, když tam někdo přijde, tak jako hrozný chaos. A hrozný kravál a prostředí, když tam opravdu přijdeš do prostředka, tak nevíš, co se děje. Protože tam prostě někdo něco říká, pak tam je hrozný kraváhlu. Takže občas učitelé, když do toho přijdou do toho prostředí jako na hodinu, tak jsou zvyklý mít ten svůk. Tak je tam snaží ty žáky se napřet uklidnit, aby pracovali v klidu, ale oni právě při té práci potřebují, je tam spoustu adrenalinů, protože vlastně ta hra je vždycky propojená hra tím, ať už je to třeba zaměřené na to, že budou vlastní firmu nebo zachraňují planetu, nebo budou vlastní AI start up. Aktuálně teďka máme novou hru, kde rozvíjí zase město, hledají se, takže vždycky to spojím s nějakou hrou. Vytvoří se týmy, buď ty týmy tvoří firmy nebo státy, nebo jednotlivý komunity, a během toho dne se snaží dostat z toho, že nic nemají taky do toho úžasného závěru, ať už třeba pomůžou planetě, vymyslí, jakým způsobem využít technologie pro tu naší lepší budoucnost, nebo že vymyslí svoji vlastní firmu. Během toho dne nějakým způsobem jí vybudujou, takže to je takový ten zážitek. Je to strukturovaný, je to super, že to je řízený jako jednotnýma kolama, takže tam je krásně vidět ten progres a někdy to může vypravat opravdu hrozný chaos.

SPEAKER_00 13:51

Vnímáš tam třeba i takový ty věci, jakože na začátku tam je dítě, do kterého by si neřekl, že bude takhle moc kreativní a aktivní a najednou tam vidíš někoho, v čem vlastně jenom ta příležitost rozmíchala to, co v něm sedí?

SPEAKER_01 14:09

Je to tak, je to plný tady těch střípků a těch událostí. Samozřejmě my ty děti neznámy, když tam jdeme, takže je to těžko ohodnotit. Nicméně kolikát učitelé přijdou a říkají, to bych nečekal od něj, že zrovna on to takhle dobře odprezuje, nebo to bych nečekal, že mu bude tady to programování, toho rota, takže tu těch příběh je tam hrozně. Ale já mám osobně nejradši jeden, který jsem zase byl, já osobně, kde tam většinou to opravdu děti vthne. Vidí hru chvilku zmatený, než sami samozřejmě pochopí ty pravidla, ale potom, když to pochopí, tak najednou vidíš, jak se ten adrenalin a všechno, to je jako chuť do toho prostě čekají až zpustíme kolo, že běží pro karty, aby mohli investovat. Že najednou je tam vidět, jak je to vthne. A my jsme měli tam v týmu jedna holčina, která prostě vypadala, že to úplně bude bojkotovat. Občas se tak dostane, a tu tam vypadá jako velmi dominantní, že rozboří celý ten tým. A potom říká, to stejná prohrajen tady a to nemá cenu, já to dělat nebudu. A říkal, tak to necháme snad aspoň ten zbytek hry proběhne dobře. A pak se stalo něco, úplně přesně nevím, co, ale ve třetím kole. Tam se jim povedla nějaká investice, najednou viděla jako, tady asi možná došly i pravidla nějakým způsobem. A pak za mnou přišla a říká, co můžeme dělat ještě, aby jsme předhonili tu trojku. A najednou to zapálení a máme z toho jednou úžasnou fotku, kde tam opravdu stojí takhle jako úplně napětí, aby se dotkali těch výsledků, jestli je teda předhonění nebo nepředhodoně. Takže fakty příběhy jsou tam, že je to vthne. A vlastně to zásadně co je pro nás teď za těch devět let, tak jak průstáme do toho vzdělávacího systému, je ten zážitek a to, co se tam odehrává, sformalizovat, aby tomu i ředitelé škol a pedagogové rozuměli. Protože hodně nás vnímali začátku. Teď už si myslím, že se to velmi mění, ale na začátku dobře, tak my vám tu třídu dáme, vy si s nimi hrajete. Hra nějaká a dobře, ale my jako víc vás nepustíme, protože je musíme učit a tak dále. Takže fakt to brali jako ztrátu času, protože tady děti budou hrát. V dnešní době, to, co nám hodně pomáhá, je revize rámcových vzdělávacích plánů, který mají přijít teďka na základky povinně pro všechny, a ty vyzdvihují něco čemu tam se nazývá jako klíčové kompetence. A to jsou kompetence přesně které tady ty programy neskutečně rozvíjí a mají ten nástroj, jak vidět i ten postup, ať už je to podnikavost, nebo je to řešení, chyb umění, prezentace vnímání, sociálních oblastí, nebo sama sebe vnímání. Taky to jsou všechno jako klíčové kompetence, které budou děti a mladí lidi potřebovat do budoucna, nebo i dospělí je vlastně potřebují stále rozvíjet. A ten rámce vzdělávací plán, to znamená nějaký předpis, jak školy by měly učit, co by měli učit pro všechny školy, tak to teďka vyzdvy, takže to je úplně super.

SPEAKER_00 17:20

Vášku, ty jsi prošel spoustu těch aktivit, o kterých Pavel mluvil. Co třeba tobě se nejvíc líbilo? Co se tě nejvíc nějakého důvodu dotklo, kde ti to nejvíc bavilo?

SPEAKER_02 17:32

Tak, když jsem prošel jako mladší, tak se mi asi nejvíc líbily ty kempy. Protože to byl týden, kdy jsme se fakt soustředili na jeden projekt, snažili jsme se to v týmu dokončit, aby to nějak vypadalo, aby to zaujalo, a tak. A z těch nedávných jsem se účastnil tady AI Discovery, z soutěže, kdy jsme v týmu měli udělat jako II startup vlastně. A tam si myslím, že to mě taky dost posunulo z hlediska umělé inteligence, což je teďka velký téma všude. A myslím si, že jsem se dost dozvěděl.

SPEAKER_00 18:09

A v tom týmu vy se předem znáte, nebo ten tým se tvoří až na místě?

SPEAKER_02 18:13

Většinou se v týmu známe, jak už jsme spolužáci nebo bývali spolužáci, kamarádi z treninků a tak. Ale jsou i akci, kde se týmy tvořily rovnou na místě a byli tam lidi, kteří jsem neznal. Ale dobře jsme se potom s kamarádi a bylo to fajn.

SPEAKER_00 18:29

Teď jsem se tě chtěla zeptat. Jestli třeba z těch akcí jsi získal nový kamarády, se kterými se doteď třeba si v kontaktu?

SPEAKER_02 18:37

Jo, na těch kempech, tak byli lidi, s kterýma se teďka bavím, chodí se mnou i do školy, takže se známe a bavíme se furt.

SPEAKER_00 18:46

Myslíš si, že ta komunita těch lidí, kteří se do těchto akcí přidávají, jako roste? Pořád se tam objevují nový tváře, třeba na těch kroužcích na kempech, vždycky, že přijde někdo nový.

SPEAKER_02 18:56

Rozhodně vídám nový lidi, ale vídám samozřejmě i lidi, kteří už jsem viděl na všech akcích, kde jsem byl já, takže je to i nový i starý.

SPEAKER_00 19:06

Takže to jádro to drží a přidávají si k tomu noví. Pavle, ty jsi úplně na začátku mluvil o tom, že jsi hodně cestoval a měl si pocit, že tady by šlo v něčem přidat. Co bylo to něco, co si jsem chtěl přenést?

SPEAKER_01 19:24

Ty představy byly samozřejmě velmi naivní, protože ani jsem neznal přesně to prostředí jenom z toho pohledu rodiče, že jo, takže neznal jsem školu. Tenkrát v tu dobu tady už jedna taková zajímavá iniciativa byla, což byl centrum robotiky, takže tam náš nejmladší syn Daniel tak chodil taky. A i tam moje předsta byla taková, že se hodně zaměřej na průmyslový výroby, takže ta robota to je úplně úžasná věce, tak jsem i domů furt kupoval různě stavebnice. Pak mi tedy náš malý ukázal, otevřel potenciál Minecraftu. A to, co jsem vnímal tady, asi jakože nejvíc chybělo. I ta reakce na to, co jsme my firmě řešili, jsou tady úžasně lidi, kteří dokážou ovládnout technologii a dokážou opravdu využívat je jejich potenciál, co v sobě mají. A pak jsou tady lidi, kteří vymýšlí řešení a prodávají takový ty jako biznisový. A mezi ním je obrovská propas. To znamená, to, co jsme tam bojovali a je to ale obraz na celém světě. Když nevím ten potenciál, co technologie dokážou, tak dokážu vymyslet velmi zajímavé řešení, ale vlastně možná zbytečně složitý, zbytečně řešení, které se nedá dál opakovat, je závisí na těch lidích takový. A tady ty úžasní programátoři a technici, tak kolikrát vymyslí něco úžasného, ale co vlastně nemá žádný uplatnění. A propojovat tu ty lidi, tak to byl ten asi základ, s čím jsem išel. Představně vůbec opravdu to, abychom tady zapálili nějakou chuť budovat firmy, chuť jít do světa, dát prostor větší pracovat s chybama, nebo vůbec ten proces učení se nových věcí, kde ten biznis se musí učit za běhu. A v podstatě dávno dávno jsou pryč doby, kdy já můžu poslat někoho na školení, nebo už tenkrát by dávno, protože jsem mohl poslat někoho na školem, ten se to naučil, pak byl v nějakým tréném programu a pak začal dělat svou třeba konzultantskou činnost. Učí se to za běhu, přidávají se znalosti, jak všechno roste hrozně rychle. Takže mě spíš asi chyběl tady ten postup, a vůbec takový to nastavení mysli, že učíme se schyb, objevujeme ten potenciál technologie přemýšlíme biznesové v nějakým větším kontextu, nejenom tady v tom našem malém rybníčku, ale to, že když výjdeme za hranice, tak ty příležitosti jsou daleko větší. To, co jsem vlastně zažil v Anteku, taky ten přerot z té, dá se říct, české firmy, do mezinárodní společnosti, která opravdu dělá projekty mezinárodně.

SPEAKER_00 22:12

Vašku, jak ty vnímáš svoji generaci, svoje kamarády, který máš kolem sebe. Protože já jsem třeba vyrůstala v době, kdy byl obrovský boomžil, tehdy ty devadesátky počítače a ty počítače byly spojeni s takovým tím. Ty děti tam u toho seděli dlouho, hrály ty hry, ale vlastně je to úplně moc nerovíjelo. Ale dneska mám pocit, že je to jiný. Že vy z těmahla věcma už dokážete pracovat mnohem líp a právě se i skrze to, jako hodně rozvíjet. Jak to ty vnímáš?

SPEAKER_02 22:40

Já myslím, že je to hodně taky o tom člověku, který dělá něco u toho počítače, protože já třeba většinu času u počítače trávím tím, že si dělám věci do školy nebo že se nějak rozvíjím, dělám si věci do práce, do NVASu a tak. Ale taky si tam chodím jako zahrát nějaký hry příběhové, které mě asi úplně nerovíjí, ale baví mě to, tak si u toho odpočinu. Takže si myslím, že je to hodně o tom člověku. Vidím lidi, mí, spolužáky, kteří chodí si zahrát jenom hry a nic iního u počítače nedělají, anebo jiní spolužáci tam chodí a hodně se rozvíjí, programujou dělají si nějaký quizy online a zúčastní se projektů nějakých. Takže je to hodně individuální za mě.

SPEAKER_00 23:27

Pavlet sleduješ 90. rok dneska generaci mladých lidí. Jak se proměňují?

SPEAKER_01 23:35

Já tam vidím to, že je to furt plus míru stejný. Spoustu předsudku si myslím, že tady v tom funguje, že mladí nemají zájem nebo i si myslím, že se přeceňuje ten dopad toho, jakým způsobem ovládají hry nebo sociální sítě. Samozřejmě nechci to úplně zlehčovat celkově to téma. Nicméně, myslím si, že tak jak na to koukáme s odstupem času, vždycky za našich mladých let a tak dále. Tak ty věci jsou jiný, než byli za našich let nebo prostě postupně teďka i Jajko hodně to ovlivňuje a mění vůbec přístupy ke zpracování informací. Ale já si myslím, že tam můžeme najít velmi stejný věci. Jsou to furt stále mladí lidi, děti, kteří rádi hledají zábavu ve volném čase rádi zkoumají, a to když vlastně v nich budeme podporovat to, aby třeba i přes tu zábavu se objevovaly nový věci, tak si myslím, že to je ta správná cesta a myslím si, že to jako platilo historicky kdykoliv a že to bude takhle platit i dál.

SPEAKER_00 24:57

Pojďme se podívat na tu půdu živnou, kterou máme tady v Plzni. Máš pocit, že tady je dost příležitostí pro mladý lidi a s kým třeba v rámci jako systému pání, který právě propojuje všechny tyhle možnosti vzdělávání a růstu, s kým třeba ty spolupracuješ?

SPEAKER_01 25:16

Ty přidosti, myslím si, že tady je hrozně příležitostí. Na druhou stranu jich může být ještě bych řekl, daleko víc. Myslím si, že teď, co se, a díky možná tady pancastu, jako jsou to zase ty iniciativy, že potřebujeme rozšířit tu znalost toho, že něco takového tady existuje a nabrat zase další načence, aby objevovali vlastně příležitosti. Tak to je úkol, co potřebujeme. Proto ten koláč těch lidí tady je hrozně velký, a je pravda, že stále zabíráme, zaujímáme relativně malou část. Takže hodně na druhou stranu, si myslím, že ještě tady hodně neoslovených účníků. A to nějakým způsobem jsme, já bych řekl, že jsme tady velmi prorostlý celým ekonomem. Mně se líbí i hosty, jak tady zvete, byl tady Romanžáx Anteku, který nejenom že dělají projekty do světa, ale myslím si, že tady i spoustu hodnot vrací sem k nám do regionu. Ať už je to jejich Antek Hekaton, která je jako významný významná událost, spíš jako pro ty vysokoškoláky nebo biznesový lidi, kteří si chtějí něco různě vyzkoušet z hledat technologii a pomáhají kódem, dokonce jako skvělá událost. A je tady samozřejmě zprávy informačních technologií, od centra robotiku, Situ, business innovation center, to je všechno krásně na sebe navazující. A my tam vlastně ta spolupráce naše je velmi prorostlá, protože vlastně když jsme sem přicházeli na začátku, tak jsem vnímal centrum robotiky. Úplně takový jako funct je to, že já jsem si říkal, tak co když to vyzkuším jenom, že si na rok odskočím. A byl program od Vorafonů nějaký program jako rok jinak, nebo ně takového, že by mě platili stejný manažerský plat a já bych konal dobro tady. Ale nakonec to nějak nedopadlo. Už ani přesně, jaký tam byly důvody. Takže jsem říkal, no tak hot to rozjedeme vedle. A zase to bylo super, že centrum rotoky se věnoval robotice, tak jsme řekli, fajn, uděláme doplněk nějaký, protože ten systém by měl se doplňovat a navzájem navazovat, podporovat se. Tak jsme začali s tím Minecraftem a rozdílíme další věci tady majoučka a takhle. A vlastně pak jsme přišli k tomu, že bychom měli zájem jít do škol. My jsme měli nějakou simulační hru a čudáků tenkrát přišla a řekla, hele, to se nám líbí. My bychom to chtěli do škol dostat s robotikou, takže vzniklo dokonce naše společné dítě tady ten projektově naše firmy. Takže opravdu ta úzká spolupráce tady v tom vzdělávacímosystému je. A myslím si i tak, jak Vašek zmínil tady, ať už gymnázium nebo i základka, tak si myslím, že jsou to důležitý hráči celým tomosystému, který zase podporují a ty příběhy bychom mohli vyprávit, když jsou dobrý učitelé nadšený, tak taky dokážou předat zapálení. A jsou to příběhy, který opravdu objevují ty talenty zase tím, že jim dají příležitost a pak je pustí do toho celého ekysystému a je dobrý, když si vyzkouší jednu akci tady v rámci nějaké organizace někde jinde, když je pošlem do světa na zkušenou, to je taky jako úplně úžasný. A takže jsme tady bych řekl, jako takhle krásně prorostlý. Na druhou stranu, co je ta naše výzva, co bychom chtěli jít, dát zahranice regionu a přinášet sem zajímavý zkušenosti, ať už je to v rámci celé České republiky. Tak zahraniční. Takže máme teď řadu i reza projektů, kde přinášíme know-how z jiných zemí. Nastartovali jsme teďka Česko-bavorskou kvantovou akademi, takže zase jako věci, které i ten region jako zase dál posunout do hranice a budovat takhle tu krásnou ropu.

SPEAKER_00 29:16

Vášku, máš ty pocit, že máš dost příležitostí, ať už třeba u tebe na škole, nebo potom, když ze školy odejdeš v rámci toho volnočasového vzdělávání. Máš pozní kam se obrátit?

SPEAKER_02 29:26

Tak rozhodně ve škole se zúčastním hodně soutěží jako fyzikálních, matematických. Máme tam i různý projektový dny, měli jsme tam i naše firmy tady o Nviasu. A mimo školu, tak rozhodně je dost možností podle mě. Já teď bych chtěl vyzdvínout tady Gohair. Myslím si, že je to hodně dobrá platforma. Já jsem teda v nic celkem nový, takže je tam spoustu akcí a u nás ve škole je to i omluvené, že máme i nemáme započítanou absenci. Naše škola podporuje Gouhre, takže to máme omluvené. A je tam spoustu technických soutěží. Nebo jsem byl i na workshopech na univerzitě západročeský taky dělá spoustu takových workshopů. A byl jsem tam teďka něco o plazmových materiálech a na Felce jsem pracoval na studentské formule, taky to bych chtěl poděkovat týmu Formule studentské, že nám umožnili tam týden spolupracovat. Takže si myslím, že je hodně možností, ale člověk si je musí najít, anebo chtít tam chodit.

SPEAKER_00 30:38

Takže možná je to o tom přenosu těch informací, aby byly co nejdál, protože evidentně příležitosti tu jsou. A mně se teda strašně líbí i to, že třeba ta škola funguje tak, že aby ty ses mohl rozvíjet, tak ti dá ten prostor a omluví ti ten čas, což mi přijde jako úžasný posun. Aspoň tak já to hodám.

SPEAKER_01 30:52

Velmi důležitý a začíná to takhle být progresivní. Spoustu škol, který si to uvědomují, že to je důležitý dát prostor, že v těch lavicí se nedokážou možná tolik naučit, tolik inspirovat, takže uvolňují, tak to je super.

SPEAKER_00 31:09

Pavel, pojďme na závěr říct, my tady máme Vaška, jako naprosto dokonalý příklad toho, jak se vlastně člověk může rozvíjet a v tvém věku, jako fakt klovou k dolů. Pojď vzpomentut ještě nějaký příběh někoho, kdo tam za ty roky tě utkvěl v paměti, že podobně jako Vašek vlastně v podstatě roste pod rukama vůzovka.

SPEAKER_01 31:30

My sibilo tedy vlastně jak Vašek má krásně navnímaný ten eosystém, že opravdu to propojil ještě takhle na tu další část jsem nezmiňoval. Těch příběhů myslím si, že je zajímavá postava tady v našim regionu a je to vlastně jako jeden z prvních nadčenců, který se zapojil do NVAS, hodně nám ho pomohl rozvíjet. Taky David Žahour, je to člověk, který zase prorost taky i přes SITP všechny další organizace i s AMT Hekatonem, že oni tam dělá mentor a takhle, takže to fakt jako struvaté na favce, takže vystřeloval se tady do vesmíru a tak dále. Tak to je určitě jeden velmi zajímavý člověk, který nám pomohl i vykopnout a rozvíjet třeba AI program. Myslím si, že tam můžeme třeba zmínit i když jsme u toho Minecraftu, tak Jirka si je úžasný člověk, který nám zase pomohl rozvíjet všechny Minecraft platformy, a dostáhli jsme to tak daleko, že jsme udělali třeba pro českou spořitelnou hru Game of Life, která je simulace života v Minecraftu. Je to zaměřené na finanční vzdělávání s tím, že my jsme tam vytvořili jenom simulační platformu, kde nasimulovali jsme obchodní nějaký základní vztahy tam, ale to, co potom tam ty hráči zažívali, tak to bylo čistě na nich. A vymysli tam úplně úžasná věce, dá to schrnu s tím, že během dvou měsíců tam vymysleli principy znalostní ekonomiky. To znamená vytvořit svůj vlastní koncový produkt, který má největší přijelnou hodnotu a tím můžou být nejbohatší hráč na sever. Takže na to přišli vlastně jako bez jakýchkoliv odítek jenom ty hráči tam, že hráli společně. Byl tam celkem 5000 hráčů, takže jako úžasný počin. Mohli bychom jmenovat určitě dál a dál takhle ty lidi, kteří. Možná by se ještě stalo za to říct, že to jsou jako technickí nadšenci, ale že tam i projde jako spoustu věcí lidí, který nějakým způsobem seúčastně na našich akcich a posouvají se a nemusí být jenom technicky, ale můžou být ten kreativní pohled. Myslím si, že i stojí za zmínku třeba Tadáška, který tady je hodně velký kreativec. My jsme se potkali na první akci v roce 2018, to bylo asi Startuk, jsme dělali taky zase s Aněnou dohromady. A tam jsme jako středoškoláky schouklostní, jako studenty gymnázia Luďka Pika se s nimi potkali poprví. A myslím si, že i potom nám zase hodně pomohl v NVAZ kolem brandu a tak dále. A teď sam brandovou agenturu, takže umundrum skvělý počiny dělají taky.

SPEAKER_00 34:15

Mně se strašně líbí, když od těch mladých letech vyprávíš, jak ti ty oči vyzáří a jak si s nimi prostě, jak tě oni inspiruje? Jak v každej tvé věti je znát. Že jsi tam jako mentor, ale zároveň se od nich učíš. Což je podle mě hrozně fajn, protože ta mladá generace co rozte má za mě ohromně jako otevřenou mysl. A tu kreativitu já strašně ráda od vás, když vidím akce se studentama, tak si pak přijdu taková jako bohatší.

SPEAKER_01 34:42

Je to takový nabíjící ano, je to spoustu inspirace. Je to potřebé mít otevřenou mysl, akcevat chyby, být s tím jako smířený, že to bude nějaký určitý proces akcevat to, že nikdy není to třeba na termín, protože škola samozřejmě zase potom priorita. Je to spoustu věcí, se kterými se musí pracovat, ale nicméně je to pravda jako, když se jim dá prostor, tak skvělá inspirace.

SPEAKER_00 35:12

Panové, já jsem moc ráda, že jste byli hosty dnešního Pinecastu. A k to věšku, já jsem přesvědčená, že jméno Václav Strnádek ještě rozhodně uslyšíme mnohokrát, nejen v rámci ekonomu fine, ale prostě mnohokrát. A přeju vám objemu a vle tobě hodně energie do rozvíjení dalších příběhů a vůbec hodně štěstí ve všem, na co sehnete co uděláte.

SPEAKER_01 35:35

Super moc díky za pozvání. Taky děkuji.

SPEAKER_00 35:38

A vy se měte krásně a uslyšíme se zase příště.

SPEAKER_01 35:42

Tvořme společně plzeňský inovační ecosystém. www.plzeň inovativní.