0:00 Závratě jsou jedním z příznaků, se kterými se setká během života velká část populace. Já tady nyní vítám pana docenta Jaroslava Jeřábka z Neurologické kliniky Fakultní nemocnice v Motole a úplně na začátek bych se zeptala: Pane docente, co to tedy jsou závratě?
0:17 Závratě, to je poměrně široký pojem, pod který se může schovat celá řada subjektivních pocitů a příznaků. Vlastně závrať jako taková je pocit rotace člověka, pocit jako že jste na kolotoči, že se všechno s vámi točí, ale pod pojmem závratí si můžeme představit i nerovnováhu, nestabilitu, pocity jako při opilosti, které řadě lidí dělají taky poměrně velké problémy.
0:47 Jak časté mohou být takové závratě?
0:50 Závratě se vyskytují velice často. Ono se říká, že asi kolem 30 procent populace se během života setká se závratí tak intenzivní, že musí vyhledat lékařskou péči. V průměru se dá říct, že každý rok závratí v České republice onemocní nebo trpí asi tolik lidí, kolik obyvatel je v Brně a v Olomouci dohromady, čili je to obrovské procento naší populace.
1:22 To je opravdu hrozně velké číslo, to si ani člověk nedokáže představit. Znamená to, pokud takový člověk trpí závratěmi, znamená to vždycky, že to musí být nějaké onemocnění?
1:33 Nemusí, ono je to složitá problematika. Musíme, a tady se omlouvám za trošičku širší vysvětlení, rovnováha v lidském organismu je zajištěna souhrou zraku, funkce vnitřního ucha a funkce periferního nervového systému. Dojde-li k tomu, že každý z těch systému informuje o jiném třeba směru pohybu nebo rychlosti, může dojít k fyziologickým závratím, čili značná část závratí je fyziologická a nemusí to být projev onemocnění.
2:08 Můžu trpět nějakými závratěmi, které nevyžadují, abych vyhledala lékařskou pomoc?
2:14 Pokud jsou to závratě, které se objevují třeba ve výškách, nepříjemné pocity, které se objevují v dopravních prostředcích, kde se zejména dětem dělá špatně, při jízdě, když dojde ke konfliktu zraku a fungování vnitřního ucha, tak v těchto případech určitě není nutno vyhledávat lékařskou pomoc, ale v těch ostatních případech je to často velice důležité.
2:45 A dá se tedy naopak specifikovat, kdy opravdu k tomu lékaři zajít, kdy už by to měl být nějaký varovný signál, že to není jedna z těch závratí, o kterých jste právě mluvil a které nemusím řešit s lékařem?
2:56 Takovým základním pravidlem je, že objeví-li se trvající rotační závrať, máte pocit, že se všechno s vámi točí, nejste schopna se sama postavit, samostatně jít, zvedá se vám u toho žaludek, někdy se objeví zvracení, tak v takovém případě člověk nedokáže sám posoudit závažnost toho stavu a měl by vyhledat urychleně lékařskou pomoc.
3:23 Vyhodnotila jsem svoje příznaky, že mám zajít k lékaři. K jakému lékaři mám jít?
3:30 Je-li to takovýto akutní stav, který vám nedovolí prakticky žádný pohyb, imobilizuje vás, zvracíte při tom, tak v této situaci asi je nejrozumnější zavolat rychlou lékařskou pomoc. Jsou-li to závratě, které se rozvíjejí třeba pomaleji nebo se objevují nepravidelně, tak pak je určitě prvním lékařem, na kterého byste se měla obrátit, váš praktický lékař, který by měl provést základní vyšetření a základní orientaci v té problematice.
4:06 Mě teď napadá ještě jedna otázka. Vy jste tady zmínil nějaký akutní stav, v případě, že tedy pocítím akutní slabost, závrať, je něco, jak sama sobě mohu pro tu chvíli ulevit? Jestli se to dá shrnout, nějaká poloha, kterou mohu zaujmout, abych pro tu chvíli překonala ten akutní stav?
4:26 To se říct takhle nedá, tady je důležitý ještě jeden faktor, který jsme nezmínili, a to je časový faktor závratí. Ty závratě mohou být opravdu takové, které jsem zmínil, že je to akutní závrať, vzniklá, trvající, imobilizující. Ale pak je ještě druhá velká skupina závrativých stavů, které se objevují záchvatovitě, to znamená, trápí vás to několik minut, několik desítek minut a odezní to, nebo jsou to závratě jenom v určité poloze, třeba když si lehnete do postele, otočíte se. Toto je druhá velká skupina závrativých potíží, kde určitě, odezní-li ty problémy, tak je nutné se nechat vyšetřit, ale ne v takovém tom akutním stavu se zavoláním sanity a odvozem do nemocnice. Ale nic s tím vy sama bez znalosti té diagnózy nejste schopna udělat.
5:25 Dá se říct, že takovéto stavy se pojí s nějakou rizikovou skupinou nebo věkovou skupinou pacientů?
5:33 Závratě obecně stoupají s věkem, čili ve vyšší věkové kategorii, kategorii seniorů, my si musíme uvědomit, že podle statistiky máme v České republice asi 2 100 000 lidí starších 65 let, tam se ty závratě stávají velice častým klinickým příznakem. Ve věku nad 75 let se dokonce říká, že závrať je nejčastější příznak, který vede člověka k lékaři. Takže v té vyšší věkové kategorii určitě narůstá počet závratí. Jinak v podstatě v tom běžném, v tom produktivním věku, tam ty závratě postihují zhruba všechny věkové kategorie stejně.
6:27 Takže se nedá říci, že bych byla příliš mladá na to, abych pocítila závrať, pokud je mi třeba 20, 25 let?
6:34 Ne, v těch pětadvaceti se vám může zatočit hlava z úplně jiných věcí než v těch pětašedesáti.
6:42 Já jsem se chtěla ještě vrátit k tomu, o čem jsme se bavili právě před tím, při přípravě na toto povídání, kdy vy jste zmiňoval i demografické rozlišení, jestli je nebo není rozdíl mezi jednotlivými státy nebo jednotlivými kontinenty co se týče výskytu nebo množství pacientů se závratěmi?
7:03 Tady přesná data chybí. Můžeme vycházet jenom z určitých epidemiologických studií, které právě pokrývají takový ten rozdíl, že se říká, že vlastně 15–35 procent populace se setká se závratí, takže ta odpověď by byla spekulativní. Ale v těch studiích vyšla jedna velice zajímavá souvislost. Ukázalo se, že počet závratí výrazně roste v okolí univerzitních nemocnic, které mají centra, která se zabývají jednak tedy diagnostikováním těch pacientů, a zabývají se proškolováním lékařů. Čili, řekl bych, že počet závratí výrazně ovlivňuje to, nakolik jsou lékaři proškoleni a umějí diagnostikovat jejich jednotlivé typy.
7:58 Jak je na tom v tomto ohledu Česká republika?
8:00 Česká republika je na tom velmi dobře. My jsme si to ověřili na naší vlastní statistice, kdy jsme v roce 1988–1989 dělali přehled pacientů a diagnóz, kteří byli přijati na naši kliniku, a překvapilo nás, když jsme po 15 letech, kdy jsme se věnovali proškolování, různým kurzům, zjistili, že najednou narůstají diagnózy, které jsme do té doby u pacientů neviděli. Takže si myslím, že my se nemáme za co stydět a v tom evropském srovnání patříme, troufnu si říct, ke špičce.
8:44 Tak to je velice dobrá zpráva.
