Vítejte u další epizody podcastu Tajemné Skutečnosti. Já se jmenuji Anna a budu Vaší průvodkyní na cestě do králičí nory. V tomto díle si povíme něco o ztracené starodávné Atlantidě. Je to jenom mýtus, anebo mohla skutečně existovat? A jestli ano, tak kde se tedy nacházela?
Začněmě tím, jak jsme se vůbec dozvěděli příběh o Atlantidě. Kolem roku 360 před naším letopočtem sepsal řecký filozof Platón texty ku příležitosti oslav bohyně Athény. Tyhle texty napsal ve formě Sokratových dialogů. Sokrates, který byl Platonovým učitelem, v nich vyzývá tři muže, aby mu řekli, jak se Athéňané potýkali s ostatními státy.
Když vystoupil Critias, uvedl svoji řeč takto: Poslyš, Sokrate, tenhle zvláštní příběh, který je nicméně zajisté pravdivý. Critias potom pokračuje, že jeho dědeček se dozvěděl příběh od svého otce a ten od svého příbuzného Solona. Solon byl slavný antický básník a zákonodárce. Ke konci života se vydal do Egypta, aby tam hledal vědění. Egyptské záznamy té doby sahaly dále do historie než jakékoliv jiné.
Solon se v chrámu Sais setkal s kněžími, kteří mu vyprávěli příběh, sepsaný na zdi chrámu. Příběh se odehrával se 9000 let před dobou Solona, tedy asi 9600 let před naším letopočtem.
Kdysi dávno v Atlantském oceánu na západ od Herkulových sloupů existoval ostrov větší než Malá Asie a Libye dohromady. Z tohoto ostrova se dalo dostat na další ostrovy a z nich na kontinent. Na hlavním ostrově sídlila mocná námořní říše. Měla název Atlantida. Říše vládla nad několika dalšími ostrovy, nad Egyptem i částmi Evropy.
Hlavní město Atlantidy bylo postavené na útvaru, který se skládal ze dvou do sebe zapadajících prstenců země navzájem propojených kanálem, který procházel do jejich středu, kde ležel kruhový ostrov. Tady také ze země vyvěraly dva prameny - jeden studený a druhý horký. Mezi prstenci byly široké vodní příkopy.
Atlantida se honosila zásobami zlata, stříbra a dalších vzácných kovů. Její půda byla nesmírně plodná a zavlažovaná propracovaným zalévacím systémem. Úrodné planiny chránily před ostrým větrem vysoké hory, které se svažovaly do oceánu. Ostrovy oplývaly rozmanitými exotickými rostlinami, žila zde domestikovaná i divoká zvířata.
Atlantida měla krále, civilní zprávu i organizovanou armádu. Její společnost prosperovala. Měli svoje náboženství, věnovali se astronomii, matematice či architektuře.
Postupně se Atlantida začala potýkat s chamtivostí a korupcí. Přestali nosit svoji prospetitu s umírněností. Atlanťané si bez problémů podrobili velkou část svých sousedů, ze kterých udělali otroky. Pak ale narazili na odpor jednoho města - Athén. Athéňané svým uzurpátorům úspěšně vzdorovali a poslali je zpět, odkud přisli. Poražená Atlantida se znelíbila bohům, kteří na ostrovní říši seslali sérii zemětřesení a záplav. Za pouhý jeden den a jednu noc kdysi mocná Atlantida zmizela v moři.
Tenhle příběh, který existoval už od roku 360 před naším letopočtem, nejdřív nikoho až tak nezaujal. Až v roce 1885 Ignacius Donelly napsal knihu Atlantis - The Antediluvian World, tedy “Atlantida - předpotopní svět”. Donelly v knize tvrdí, že Atlantida skutečně existovala tak jak ji Platón popisuje. Dokonce ji považoval za kolébku civilizace. Podle Donellyho Atlantida ovlivnila mytologii dalších národů, jako byli Egypťané, Peruánci, Řekové, Hinduisté či seveřané.
Výraz “předpotopní” v názvu knihy odkazuje na období v bibli mezi vyhnáním Adama a Evy z ráje a velkou potopou. Atlantida měla představovat společnou vzpomínku lidstva na místo, kde lidé žili v harmonii a štěstí. Tahle vzpomínka se pak měla odrazit v různých příbězích. Například v příběhu rajské zahrady z bible.
Egypt byl podle něj jednou z prvních Atlantských kolonií, takže by dávalo smysl, že záznamy o Atlantidě by pocházely právě odtud. Ostrovní říše měla skutečně zmizet společně s většinou svých obyvatel. Několik málo lidí se ale zachránilo na lodích, aby pak přinesli zprávu o strašné potopě na ostatní kontinenty. Tahle zpráva se nám zachovala dodneška v podobě legend o potopě světa. Donellyho kniha rozpoutala nebývalý zájem o ztracenou Atlantidu, který trvá dodnes.
A není se čemu divit - příběh o civilizaci, která byla na svou dobu neuvěřitelně vyvinutá a potom během malé chvilky zmizela z povrchu země dokáže snadno zaujmout. Nespočet lidí nasadilo nemalé prostředky k hledání ztracené Atlantidy, dodnes se ji ale nepodařilo spolehlivě najít.
Podle většiny dnešních vědců Atlantida nikdy neexistovala. Prý měla sloužit Platónovi jako alegorie vyzdvihující Athénskou demokracii a varující před nástrahami moci a arogance. Možná se jednalo o příběh, který měl Athéňany vrátit ke skromnosti.
Zajímavé je, že se Platón zmiňuje o tom, že z tohoto ostrova se jde dostat na jiné ostrovy a odtud na kontinent. Mohl mít na mysli Ameriku? Je možné, že Atlantida skutečně kdysi dávno existovala? Anebo alespoň vyspělá civilizace, která utrpěla podobný osud?
I když budeme pracovat s teorií, že si Platón Atlantidu vymyslel, nebude zas tak těžké najít kde se mohl inspirovat. Minojská civilizace vzkvétala na ostrovech v Egeském moři zhruba mezi lety 3000 až 1100 před naším letopočtem. Jejich hlavním sídlem byl ostrov Kréta, na němž stál honosný palác Knossos. Své jméno získala podle legendárního krále Minoa, který byl považován za syna boha Poseidona, stejně jako král Atlantis, Atlas.
Minoové byli první evropskou civilizací používající psané písmo a také jako první stavěli dlážděné cesty. Byli to skvělí stavitelé lodí a námořníci. Jejich řemeslníci a inženýři měli velmi vysokou úroveň. Minoové žili v několikapatrových domech vybavených kanalizací a zdobili stěny svých domů nástěnnými malbami.
Pořádali zvířecí i lidské oběti. Kvůli tomu vznikla Řecká legenda o Minotaurovi, napůl muži, napůl býkovi, který požíral lidské maso ve svém labyrintu.
Na ostrově Santorini ležícím 112 kilometrů severně od Kréty, se rozkládal bohatý minojský přístav Akrotiri. Žila zde jedna z nejvíce prosperujících částí minojské populace. Přístav byl dobře chráněný proti pirátům a zároveň ideální pro import a export. Ostrov navíc poskytoval příznivé podmínky pro zemědělství. Nicméně Akrotiri měl dost nebezpečného souseda - sopku jménem Thera.
Mezi lety 1650 a 1500 před naším letopočtem ostrovem zatřáslo zemětřesení. Zanedlouho poté všední život zdejších obyvatel vyrušil ohlušující řev sopky. Obyvatelé měli jen velmi málo času na útěk a vzduch se rychle naplňoval prachem a popelem. Přesto se snažili dostat se co nejrychleji do přístavu a uniknout tak jisté smrti. Mnohým se to podařilo, ale kolik z nich se utopilo ve vodách moře, to se nikdy nedovíme. Jejich domov ale zůstal pohřbený pod pokrývkou popela a čekal, až archeologové objeví důkazy, které za sebou dávná civilizace zanechala.
Erupce Thery byla jednou z největších v historii lidstva. 10 milionů tun popela, plynů a lávy vylétlo 40 km to atmosféry, ale jako zázrakem se vyhnulo velkým minojským městům na Krétě. Nicméně výbuch způsobil tsunami, které tenhle ostrov značně zpustošilo.
Přírodní katastrofy zanechaly původně mocnou námořní říši zranitelnou před Řeky. Ti podnikli invazi na Krétu. Pálili, ničili a vandalizovali, dokud minojská civilizace nezůstala rozmetená na kousky.
Příběh zkázy minojců až nápadně připomíná Platónovo vyprávění o Atlantidě. Samozřejmě s trochou úprav, aby z toho Řekové vyšli jako větší hrdinové. Čas ani místo události ale neodpovídá a ostrov Santorini se také nepotopil, leží na stejném místě dodneška.
Další inspirací mohla být událost, která se stala za Platónova života. Zkáza městského státu Helike. Ten se rozkládal na severních březích peloponéského poloostrova. Byl kulturním a náboženským centrem. a důležitou námořní velmocí.
Zdejší námořníci vytvořili kolonie v Malé Asii a jižní Itálii. Jejich hlavním božstvem byl stejně jako v Atlantidě Poseidon, jehož postava byla vyražena na zdejších mincích. Poseidonův chrám v sobě ukrýval obdivuhodnou masivní bronzovou sochu boha moře. Chrám byl velmi známý a důležitostí ho předčil jen chrám v Delfách.
V roce 373 před naším letopočtem otřáslo Helike masivní zemětřesení. Následná vlna tsunami způsobila sesuvy půdy, které poslaly celé město do hlubin moře. Za jedinou noc Helike zmizel pod vodou i se svými obyvateli. 2000 mužů se marně pokusilo zachránit těla utonulých nebo cokoliv z někdejšího bohatsví města.
Během doby římské říše se turisté plavili na místo neštěstí, kde stále mohli pozorovat trosky potopeného města. Pozůstatky Helike byly postupně zaneseny bahnem a na někdejší námořní velmoc se zapomnělo. Trosky města byly znovu objeveny až v roce 2001. Nikoliv už pod vodou, ale na souši pod nánosy starověké laguny. Město se nacházelo v pozoruhodném stavu zachovalosti.
Je možné, že se Platón inspiroval zkázou Minojské civilizace anebo potopením města Helike. To by ale nevysvětlovalo detaily jako datum či místo katastrofy. Pokud budeme předpokládat, že si je Platón jen tak nevycucal z prstu, můžeme začít hledat skutečnou ztracenou Atlantidu.
Podle Platóna se nacházela na západ za “Herkulovými sloupy”, což je starověké označení pro výběžky lemující vstup do Gibraltarského průlivu. Geologický průzkumník Randall Carlson se domnívá, že ztracená Atlantida mohla ležet na místě dnešních Azorských ostrovů. Ty se nachází v Atlantském oceánu asi 1800 km západně od Gibraltarského průlivu
Mezi bájným městem a Azorskými ostrovy se dá vysledovat několik podobností. Stejně jako Atlantida, i Azorské ostrovy oplývají horkými prameny, za které vděčí svému sopečnému původu. Atlantida měla být nesmírně úrodná. Azorské ostrovy jsou vyhlášené úrodností zdejší sopečné půdy.
Dnešní Azorské ostrovy jsou vrcholky hor, jejichž větší část se nachází 2000 metrů pod hladinou moře a říká se jí Azorská náhorní plošina. Ta je součástí středoatlantského hřbetu, který rozděluje Euroasijskou a Severoamerickou tektonickou desku. V místě azorské náhorní plošiny se střetávají hned tři desky - Euroasijská, Severoamerická a Africká.
Podle geologických studií horniny z Azorské plošiny bylo zjištěno, že musela být zformována nad hladinou moře. Podle jedné teorie se mohlo jednat o kus kontinentu, který odděloval Ameriku, Evropu a Afriku. Tenhle kontinent pak skončil veprostřed Atlantského oceánu.
V další studii se pod vodou našel prehistorický písek. Protože písek se utváří vlivem vln a zvětrávání, mohl se zformovat jedině na pobřeží ostrova nebo kontinentu. Průzkum podmořského vápence naznačil, že v místě azorské náhorní plošiny se mohl během uplynulých 12 000 let nacházet ostrov.
Golfský proud tehdy procházel jinudy, než dnes. Vyšel od poledníku na sever a obkroužil středoatlanstký hřbet směrem na východ a pak na jih. Omýval tedy azorskou náhorní plošinu. Kdyby na tomhle místě ležel ostrov, měl by díky golfskému proudu velmi příznivé klima, tak jak Platón popisoval.
V roce 1886 napsal mladý američan Frederick Spencer Oliver knihu s názvem “A Dweller on Two Planets or Dividing the Way”, což by se dalo přeložit jako “Obyvatel dvou planet nebo rozdělování cesty”. Frederick v úvodu knihy tvrdí, že její obsah mu byl sdělen duchem, který se sám nazval Tibeťan Phylos nebo Yol Gorro. Frederick během tří let zaznamenal jeho vyprávěn skrz automatické psaní, vize a mentální diktování.
Kniha popisuje Atlantidu jako vysoce technologicky vyspělou říši. Některé vynálezy, které jsou v knize popsány, nemohly být autorovi v době psaní známy. Například bezdrátová telegrafie, televize, vysokorychlostní vlakové dráhy, atomický teleskop, hlasový psací stroj, získávání vody z atmosféry či klimatizace. Také mluví o personalizovaných “nebesích”, které se podobají dnešní virtuální realitě. Atlanťané navíc měli disponovat anti-gravitačními létajícími stroji ve tvaru doutníku, jejichž popis v knize až nápadně připomíná některá pozdější pozorování UFO. Upozorňuji, že Platón se o ničem takovém ve svém dialogu nezmiňoval.
Frederick do knihy zakreslil mapu Atlantidy. Přestože v době napsání knihy nebyly dostupné žádné zobrazení zakreslující krajinu pod mořem, jeho mapa je poměrně podobná s tvarem azorské náhorní plošiny. Je možné, že dnešní Azorské ostrovy jsou vrcholky hor potopené říše?
Ostrov, na kterém sídlila Atlantida, je v knize pojmenován Poseid. Jeho nejvyšším bodem byla ohromná akivní sopka Pitach Rock. Dnešní nejvyšší bod Azorských ostrovů tvoří aktivní stratovulkán Ponta do Pico. Pokud bychom změřili jeho výšku včetně části ukryté pod oceánem, jednalo by se o jednu z nejvyšších hor světa. Mohou být Pitach Rock a Ponta do Pico jedna a ta samá sopka?
Pokud jde o zkázu Atlantidy, existuje teorie, která by ji mohla vysvětlit. Teď trocha matematiky. Platón uváděl jako zdroj svého předka Solóna. Ten navštívil Egypt kolem roku 600 před naším letopočtem. Tamní kněží mu řekli, že se Atlantida potopila 9000 let předtím, což nám dává rok 9600 před naším letopočtem, tedy dobu před 11 600 lety.
A teď zabrousíme do historie - období nazývané Pleistocén trvalo na zemi od doby před 2,6 miliony let po dobu před 11 700 lety. Na samém konci Pleistocénu nastalo chladné období, které se označuje jako mladší Dryas. Mimochodem se tak jmenuje podle arktické rostlinky Dryádky osmiplátečné, která je národní rostlinou Islandu, kde žiju. V období mladšího dryasu byly severní Amerika, Evropa i Asie pokryty ledovým příkrovem. Potom, co mladší dryas skončil, teploty na zemi se rychle zvýšily až téměř do dnešních hodnot a nastalo období holocénu, ve kterém se právě nacházíme.
To co je ale zvláštní je, jak rychle se planeta na konci mladšího dryasu oteplila. Šlo o teplotní skok 10 stupňů celsia během pouhých pár dekád. Vědci se zatím neshodli na tom, co způsobilo tohle rapidní oteplení.
Spisovatel Graham Hancock zpopularizoval teorii, podle které v tuhle dobu narazilo do země několik kusů komety. V důsledku toho došlo k masivnímu tání ledových příkrovů na severu planety země. Obrovské množství vody se vlilo do atlantského oceánu a způsobilo globální záplavy, které se dodnes zachovaly v mýtech o potopě světa.
Z geologických průzkumů víme, že tohle se stalo někdy zhruba před 11 600 lety. To je stejná doba, ve které se podle Platóna potopila Atlantida. Pokud si tohle datum jen tak vymyslel, jak je možné, že se přesně strefil do let, kdy se na zemi mohla udát ohromná globální katastrofa?
Pokud byla azorská náhorní plošina tehdy nad vodou, byla by obvzlášť zranitelná vůči potopení kvůli svému usmístění mezi třemi litosférickými deskami. Ty se totiž mohou pohybovat jak do stran, tak i nahoru a dolů. To by mohlo způsobit rychlé potopení ostrova, který by se na takovém místě nacházel.
Teorie o Azorských ostrovech je zajímavá a má svoje zastánce. Pořád tam ale nesedí tvar samotného ostrova. Azorská náhorní planina je spíše ve tvaru trojuhelníku. Platón ale popisoval hlavní město Atlantidy jako do sebe zapadající kruhy. Dva kruhy pevniny a tři kruhy vody. Dá se ale takové místo najít?
Protože se Atlantida v legendě potopila pod vodu, máme tendenci ji hledat někde pod mořem. Zakladatel Youtube kanálu Bright Side si ale myslí, že Atlantidu lze najít na daleko sušším místě - na Sahaře.
Ríšat neboli oko Sahary je rozlehlá kruhová struktura v Mauretánii. Rozkládá se v saharské poušti nedaleko městečka Ouadane, 400 km od břehu Afriky ve velmi odlehlé oblasti. Oko Sahary je tak ohromné, že bylo objeveno až když ho astronauti v 60. letech zpozorovali z vesmíru. Skládá se ze tří jasně viditelných do sebe zapadajících kruhů s kulatým útvarem v samém středu.
Jeho průměr je okolo 23,5 km. Platón udal velikost kruhového hlavního města Atlantidy jako 127 stadionů, což převedeno do dnešní měrné jednotky je právě 23,5 km. Země obklopující hlavní město Atlantidy měla být rovná, obklopená horami, které sestupovaly k moři. Tyhle hory se navíc hemžily řekami. Ríšat má skutečně ze severu hory a ze satelitních snímků se zdá, že z nich kdysi tekly řeky.
Atlantida se na jižní části měla otevírat do moře. A ze snímků Oka Sahary to opravdu vypadá tak, jako by na jeho jižním konci bylo jakési vyústění směrem k moři. Dnes je sice Oko Sahary daleko od břehů Afriky, existuje ale domněnka, že se v téhle části Afriky v posledních 12 000 letech nacházel oceán. Důkazem jsou usazeniny soli, které jsou jasně vidět i na snímcích Oka Sahary.
Město mělo být zkonstruováno z bílých, černých a červených kamenů. Takové se dají najít právě v oblasti obklopující Oko Sahary. Navíc v samém středu Oka prý vyvěrá sladkovodní pramen, stejně jako ve středu hlavního města Atlantidy. Dnešní Mauretánie oplývá zlatem, stříbrem a mědí stejně jako Atlantida.
Dalším zajímavým detailem je, že na Atlantidě se podle Platóna měli nacházet sloni. Kosterní pozůstatky stejně jako malby na kamenech v oblasti skutečně naznačují, že se tam dříve vyskytovali sloni. Také se tu našly pozůstatky nástrojů a zlaté šperky.
Podle některých článků byla Sahara plná zeleně. A to až do obrovské záplavy před 11 600 lety (ano, opět tenhle datum), která vše smyla a proměnila Saharu v poušť tak jak ji známe dnes. Platón také řekl, že se k Atlantidě po jejím potopení už nebylo možné dostat lodí. Popisuje ji jako bahenní bariéru pro námořníky.
Jeden argument mluvící proti téhle teorii je, že se Oko Sahary nachází až příliš vysoko. 400 metrů nad hladinou moře. Ale 11 600 let je dlouhá doba a my jsme si už dříve řekli, že se tektonické desky mohou pohybovat nahoru a dolů. Jejich pohyb navíc mohla ovlivnit sopečná činnost v téhle oblasti.
Vědci pořád přesně neví, jak oko Sahary vzniklo. Nejdřív si mysleli, že šlo o kráter vzniklý po dopadu meteoritu, ale nedokázali k tomu najít žádné důkazy. Nejpravděpodobněji oko Sahary vzniklo geologickým procesem vrásování. To se děje tak, že tektonické pohyby zemské kůry tlačí na kámen. Ten, pokud je dostatečně horký, vytvoří takzvanou vrásu. V tomhle případě by se jednalo o symetrickou kruhovou vrásu. Podle jiné teorie šlo o sopečný kámen, který byl vytlačený na povrch a zformoval dóm, který časem erodoval do dnešní podoby prstenců.
Ale i kdyby tahle formace byla přírodního původu, neznamená to, že by ji nemohla nalézt nějaká civilizace, která by se na ní usadila.
Cahrles Orser, kurátor historické části muzea v Albany v New Yorku, prohlásil: “Vyberte si nějaký bod na mapě. Jakýkoliv. Někdo určitě řekl, že Atlantida byla právě tam.”
A je to tak. Při výzkumu pro tuhle epizodu jsem našla bezpočet teorií o tom, kde by se bájná Atlantida mohla nacházet. Kromě těch, o kterých jsem mluvila, šlo například o Santorini, Maltu, Kanárské ostrovy, Kapverdy, Agadir v Maroku či Antarktidu. Pro každou možnost existuje několik pro i proti. Nepomáhá nám ani složitý překlad ze staré řečtiny. Platón použil pro popis Atlantidy slovo “nesos”, které může znamenat ostrov. Ale taky poloostrov, pobřeží, nebo zemi uvnitř kontinentu obklopenou řekami či jezery.
Představa, že se někde potopíme pod moře a tam najednou nalezneme chrámy a sochu Poseidona, je podle mě mylná. Pokud se taková civilizace skutečně potopila a její ostatky jsou někde pod mořem, pravděpodobně jsou zanešeny velkými nánosy bahna. Stejně jako město Helike, které nebylo nalezeno více než dva tisíce let a to navíc na pevnině.
A pokud Platón mluvil pravdu a Atlantida se potopila před 11 600 lety, musíme se ptát, kolik věcí by po nich zůstalo? Osobně nesouhlasím s vyjádřením vědců, kteří považují Atlantidu za mýtus. Zaprvé Platón nám v příběhu jasně sděluje, že to, o čem vypráví, se skutečně stalo. A pak si také můžeme vzpomenout na město Trója, o kterém si dlouhou dobu mnozí mysleli, že neexistovalo. A pak bylo v 19. století nalezeno. Je možné, že jednou najdeme i pozůstatky ztracené Atlantidy?
To je konec dnešního výletu do králičí nory. Doufám, že se vám hledání Atlantidy líbilo. Dejte mi vědět, co si o dnešní epizodě myslíte na mém instagramu Tajemne_Skutečnosti. Zatím se mějte a udržujte svou mysl…otevřenou.