Byl pozdní večer, první máj,
večerní máj byl lásky čas,
kudlanky zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněj háj.
Vítejte u další epizody podcastu Tajemné Skutečnosti. Já se jmenuji Anna a budu vaší průvodkyní při dnešní cestě do králičí nory. Tenhle týden začal prvním májem a tak si dnes budeme povídat o lásce. Ale nebude to jen tak ledajaká láska. Budeme si totiž vyprávět příběh Davida Hugginse, který tvrdí, že navázal milostný vztah s mimozemšťankou. Zároveň vás musím upozornit, že tahle epizoda bude trochu explicitní, protože David se vůbec netajil s tím, co se svojí mimozemskou přítelkyní dělali v jeho ložnici. Připravte si nějaký dobrý čaj a jdeme na to.
David Huggins se narodil v Georgii ve spojených státech. Vyrůstal na odlehlé farmě, v sousedství široko daleko nikdo jiný nebydlel. Už odmalička rodičům s prací na farmě pomáhal - krmil prasata, sekal trávu, nosil dříví do krbu.
Jeho prarodiče ho brávali na takzvané “tent revivals”. V nich se komunita lidí obvykle v létě shromažďuje ve velkém stanu, aby poslouchali bohoslužbu přednášenou knězem. Ten mluvil o pekelném ohni a věčném zatracení, zatímco extatické věřící posedával duch svatý takže blábolili neznámými jazyky. Tahle zkušenost měla zřejmě opačný vliv, než jeho prarodiče zamýšleli, a doslova ho od náboženství odradila.
Když zrovna nepomáhal svým rodičům s farmou, Davidovou oblíbenou činností bylo hledání hrotů od šípů, které tam zanechali původní obyvatelé Ameriky. To se mu vůbec nedivím, protože jsem si je googlila a musím říct, že některé jsou opravdu krásné. Byly vyřezávané z kostí, paroží anebo z kamenů. Obzvláště ty z achátu vypadají nádherně a kdyby se mi jen tak povalovaly kolem domu, taky bych je sbírala. Navíc ty autentické dnes v průměru stojí 14 000 dolarů, což je v přepočtu kolem 300 000 korun. A ten nejdražší se prodal za 276 000 dolarů tedy v přepočtu za zruba 5 891 000 korun.
David zažil svoje první setkání s mimozemšťany, když mu bylo osm let. Procházel se kolem stodoly a uslyšel hlas “Davide, za tebou.” Když se otočil, uviděl jak se k němu přibližuje malý chlupatý mužíček se svítícíma žlutýma očima. David se vyděsil a vběhnul do stodoly aby se schoval. Když se ale po cestě ohlédl, uviděl mužíčka, jak se otočil a běžel zase zpátky. David vůbec nechápal, na co se to vlastně kouká a myslel si, že blázní.
Jeho další setkání s mimozemským životem proběhlo právě ve stodole. Dělal tam zrovna nějakou práci, když uslyšel ze vzdáleného kouta stodoly jakýsi šramot. Šel se tam tedy podívat a spatřil velikou bytost připomínající kudlanku nábožnou. David začal křičet a ta bytost najednou ze sebe vystřelila jakousi modrošedou kapalinu, která se rozprskla po Davidovi. Ten vzal nohy na ramena, ale všimnul si, že ta kapalina velmi rychle uschla.
Existuje řada dalších svědectví o pozorování mimozemšťanů, kteří připomínají kudlanku. 26ti letý Paul Froggatt z Velké Británie popsal pro stránky Daily Star, jak jednou v pět ráno jel domů z práce na kole, když v tom spatřil zvláštní oranžovou zářicí kouli na obloze. Zastavil tedy, aby si objekt vyfotografoval. Ten se najednou začal pohybovat a rotovat. Paul dostal pocit, že tady něco nehraje a rychle se rozjel domů.
Zdálo se mu, jakoby ho objekt pronásledoval, dokud ho neztratil z dohledu, když vjel do zalesněné oblasti. Zvláštní je, že v tuhle dobu v lese obvykle prozpěvovali ptáci, ale teď tu bylo naprosté ticho. Zatímco pokračoval na svojí cestě, uviděl něco, na co nikdy nezapomene. Byla to přes dva metry vysoká postava světle zelené barvy s trojuhelníkovou hlavou a velkýma oválnýma očima, která připomínala kudlanku nábožnou. Postava stála na dvou nohách jako člověk. Paul měl pocit, jakoby mu ta “kudlanka” četla myšlenky. Paul postavu pro Daily Star nakreslil a jeho náčrtek se dost podobá domu, co později namaloval David.
Další Davidův zážitek se stal, když se jednou procházel a hledal hroty šípů. Najednou uviděl asi osm postav, jak padají z oblohy. Na svých pozdějších obrazech je zakreslil jako typické šedivé mimozemšťany s vejčitou hlavou a velkýma mandlovýma černýma očima oblečené v modrých uniformách. David začal utíkat domů a šediví běželi za ním. Jeho dům stál na chůdách nad zemí, takže David mohl skrz prostor pod domem pozorovat, jak se postavy na druhé straně domu otáčí a vrací se zpátky.
Později večer se ale mimozemšťané objevili před oknem a pak vešli do jeho pokoje. Šediví Davida unesli na svoji mimozemskou loď.
Když se dostal na palubu lodi, přistoupila k němu nějaká mimozemšťanka, která držela v ruce jakousi tyč. Tu mu strčila do nosu. David si stěžoval, že ho to bolí. Ona mu na to řekla: “Podívám se na to.” a najednou všechna bolest zmizela. David byl přesvědčený, že si ho tímhle způsobem mimozemšťané označili stejně, jako se označuje dobytek.
Tahle část mi připomíná epizodu, kterou jsem udělala o únosu manželů Hillových. Obzvláště tu část, kdy Betty zarazili nějakou dlouhou jehlu do pupíku a ona křičela bolestí. Pak jí ale jeden z mimozemšťanů zamával rukou před očima a bolest ustoupila.
Jednoho dne se David procházel po pozemcích okolo farmy, když v tom uslyšel bučet krávu. Ohlédl se a spatřil na poli jakousi postavu, která se objevovala a zase mizela v keřích. Potom uviděl ohromně jasné světlo a ztratil vědomí. O několik minut později se vzbudil a zjistil, že kolem něho stojí několik mimozemšťanů. Potom uslyšel tři zapípání a najednou stál uprostřed pole mezi trávou, která mu sahala až po hrudník. Byl úplně sám.
Mimozemšťané k Davidovi přicházeli z různých vesmírných lodí. Ty byly oválné a velmi zářivé, nebo naopak velmi temné. Stejně jako Paul, který pozoroval mimozemšťana podobného kudlance ve Velké Británii, i David popsal, že když viděl na obloze létající talíř, pokaždé se v krajině rozhostilo zvláštní ticho, jako kdyby se ocitl ve vakuu. Vylíčil to tak, že by venku mohlo stát troubící auto a pak najednou z ničeho nic by to troubení přestalo. Necítil se ale vyděšeně, spíš to pro něj bylo uklidňující.
David se setkal s několika typy mimozemských bytostí. První druh považoval za jakési dělníky. Byli to malí šediví mimozemšťané, kteří mu dosahovali asi tak po pás. Měli vejčitou hlavu s velkýma mandlovýma černýma očima, šedou pleť a nosili modré uniformy. Potom tu byl malý mužíček pokrytý hustou hnědou srstí. David si hlavně všiml jeho zářících žlutých očí. A pak dlouhá štíhlá bytost se šedou pletí, která měla vzadu na hlavě výrustek připomínající kliku. Ta Davidovi připadala jako velitel. Dále hmyzí bytost podobná kudlance nábožné. Ta měla hnědou barvu, sahala velikostí asi tak po Davidova ramena a z těla jí vyrůstaly tři páry končetin. Obvykle byla vzpřímená a stála na dvou končetinách. Hlavu měla trojuhelníkovou s velkýma očima. David o ní řekl, že působila děsivě, ale vždycky k němu promlouvala jako k dítěti.
A pak tu byly mimozemské ženy. Jedna z nich se stala jeho přítelkyní. Jmenovala se Crescent.
David ji poznal ji ve svých sedmnácti letech. Jeden den se procházel na pozemcích okolo farmy, když v tom uviděl postavu sedící u stromu. Jakmile si jí všimnul, zvednula se a šla k němu. V tu ránu se mu v kalhotách postavil stan, jestli víte jak to myslím. Kaťata z něj nemohla sletět rychleji. Jakoby se v tu chvíli ani neovládal. Zdálo se, že byl řízen nějakou vnější silou. Zatímco Davidovi vrstevníci přicházeli o panictví na zadních sedadlech aut, on o něj přišel přímo tam pod stromy. A navíc s mimozemšťankou.
Tuhle scénu později vyobrazil na svojí malbě, kterou si můžete snadno dohledat na internetu. David má na obraze zkroucené ruce a výraz jako mučení obyvatelé pekla v díle Hyeronyma Bosche. David totiž prý v okamžiku vyvrcholení ucítil hroznou bolest. Dokonce tak velikou, že omdlel. Asi dvacet minut později se probral na zemi s kalhotama pod koleny. Byl zase sám a úplně zmatený.
Mimozemšťanka se při pozdějším setkání představila jako Crescent. Crescent měla hlavu vejčitého tvaru s bledou kůží a velkýma černýma mandlovýma očima, ve kterých zářily modré zorničky. Její vlasy byly rovné a černé s ofinou střiženou do véčka. David si myslel, že možná nosí paruku, ale nebyl si tím jistý. Z konečků prstů jí vyrůstaly velmi dlouhé ostré černé nehty. Od krku dolů ale vypadala jako normální lidská žena. Dalo by se říct, krev a mlíko. David na svých obrazech namaloval více takových mimozemšťanek a v podstatě všechny vypadaly stejně jako Crescent. A Crescent také nebyla jeho jedinou “milenkou”.
David se znovu setkal s malým chlupatým mužíčkem. Tentokrát se neděsil, právě naopak, byl podivně klidný. Jednou v noci se probudil a uviděl znovu ten pár zářících očí. Nějaký hlas mu řekl: “Obleč se a pojď ven.” David poslechl. Když vyšel z domu, uviděl toho chlupatého mužíčka a ten mu poručil, aby ho následoval. Společně prošli polem. David uviděl cosi na zemi. Velmi jasně to zářilo. Vešli společně dovnitř a tam se setkali se třemi kudlance podobnými postavami. Dále tam postávali dva malí šediví mimozemšťané a žena v modrém rouše.
Jedna z těch hmyzích bytostí přešla k Davidovi a nařídila mu, aby se svlékl a položil se na lavici. Nad ním se rozsvítilo žlutooranžové světlo. David pozoroval to světlo a cítil, jak se ho ty bytosti dotýkají. Pocítil vzrušení. Ta žena potom vlezla na Davida. Bytosti je pozorovaly při obcování. Žena se na Davida podívala a řekla: “Zapomeň.” On opakoval “zapomenu”.
David o svých setkáních řekl svým rodičům, ti mu ale nejenže nevěřili, navíc ho ještě zmlátili za to, že si vymýšlí. Svěřil se o tom Crescent a ta mu poradila, aby jim prostě už nic neříkal. A to taky udělal. O mimozemšťanech už před rodiči neřekl ani slovo.
Když bylo Davidovi 19, rozhodl se utéct ze své rodné farmy. Nelákalo ho trávit čas na venkově v Georgii. Jeho rodiče navíc dost pili, hádali se a často ho mlátili. Už toho měl prostě dost. Vždycky ho bavilo kreslení a malování, což jeho rodiče neschvalovali. Když uslyšel o umělecké škole Arts Students League of New York, definitivně se rozhodl odejít. Počkal, až rodiče nebudou doma, protože ti by ho určitě nepustili, a pak jim prostě nechal vzkaz, že odjíždí do New Yorku. A bylo to.
Art Students League of New York stále funguje a je škola, na které lidé mohou studovat bez přijímaček a jakýchkoliv předchozích uměleckých znalostí. Studenti si mohou sestavit svoje vlastní osnovy a vybrat si ze širokého výběru ateliérových kurzů. Právě tam David zamířil a začal svůj život v New Yorku.
V roce 1965 dopravci vyhlásili velkou stávku. Jednoho deštivého dne se David rozhodoval, jak se dostane zpátky domů. Autobusy nejezdily a představa dlouhé procházky v dešti se mu příliš nezamlouvala. Proto se rozhodl zkusit štěstí a někoho si stopnout. Zastavilo mu velké černé auto, ve kterém seděla žena. Zeptala se ho, kam to bude. On jí na to řekl, že stačí, aby ho převezla přes Central Park a on potom už dojde domů pěšky. Po cestě spolu moc nemluvili. Když dorazili na místo, David jí poděkoval za jízdu a ona jen pokývala hlavou.
V tu noc se Davidovi stalo něco zvláštního. Viděl před sebou ženskou tvář se zavřenýma očima, která se k němu přibližovala. Potom si už nepamatoval nic. David byl přesvědčený, že se nejednalo o sen. Tím pro něj začalo několik velmi zvláštních měsíců. Každé ráno po probuzení uslyšel “Dnes večer se vrátíme.” David se pořád nedokázal rozhodnout, jestli se mu ta žena jen zdála, nebo ne.
Jednoho dne se po škole vracel domů a procházel kolem květinářství. Zaujaly ho růžové bramboříky ve výloze. Koupil je a dal je do svého pokoje. Když večer ležel v posteli, myslel si v hlavě “tyhle jsou pro tebe”. Další ráno, když se probudil, květiny zmizely.
Teď už si byl jistý, že se mu žena jen nezdála. Uklidil svůj pokoj, jakoby se chystal na rande. V tu noc do jeho pokoje přišla Crescent. Měli spolu romantický okamžik, kdy se o sebe otírali hlavami. David dokonce v dokumentu říká:”Až budete příště se svojí přítelkyní, začněte se o sebe otírat hlavami. Věřte mi.”
Když o sebe David a Crescent zrovna neotírali hlavy, tak…obcovali. David přitom vždy ležel na zádech a byl jakýmsi způsobem paralyzovaný a Crescent seděla v poloze na koníčka. Navíc je u toho pokaždé pozorovala ta hmyzí bytost podobná kudlance. Perverzák.
Bylo celkem jasné, co bytosti od Davida chtějí. Například v jiném setkání, které zobrazil na jedné svojí malbě, se ho dotýkalo hned několik mimozemšťanek a on přitom měl za úkol masturbovat do nádobky.
Jednou se v jeho bytě otevřela stěna a z ní vyšla Crescent, celá poplašená. Řekla Davidovi: “Davide, to miminko umírá.” David na to: “Miminko? Jaké miminko?” Na to mu odpověděla: “Tvoje miminko.” David naléhal, aby mu to dítě ukázala. Nejdřív nechtěla, ale on na ni tak křičel, až ji nakonec přesvědčil. Vzala to miminko z jakési nádoby. Vypadalo jako miniaturní mimozemšťan, s vejčitou hlavou a velkýma černýma očima jako měla Crescent. Ta držela dítě před sebou tak, že měla ruce pod pažemi dítěte. David jí řekl, že takhle se miminko nedrží. Musí se vzít do náručí a podepřít mu hlavu.
David chtěl jít za nimi. Crescent mu z počátku odporovala, ale pak povolila. David omdlel na svojí posteli a pak se probral na mimozemské lodi. Hmyzí bytost naštvalo, že tam David přišel. “Co tady děláš?” Zeptal se ho. Na to mu David odpověděl: “Moje dítě umírá, chci ho vidět.” David se potom dotknul miminka a jakoby přes něj přešla do jeho tělíčka statická elektřina. Dítě se pohnulo.
Potom ho hmyzí bytost vyzvala k tomu, aby šel za ním. Dorazili do jakési místnosti, jejíž obvod lemovaly obdélníkové výklenky. V každém z nich leželo jedno dítě. David se zeptal, čí to jsou děti a bytost ukázala na něj. David se tak dozvěděl, že je otcem zhruba stovky dětí. Jeho první myšlenka byla, jak jim asi všem zaplatí studia. David se nakonec dotknul všech svých dětí.
Zdálo se, že mimozemšťané nemají tak úplně ponětí, co dělat s miminky. Kromě toho, že je neuměli správně držet, jim David navíc musel názorně ukázat, jak se miminka kojí. On byl v té ukázce to miminko.
David pokračoval dál se svým životem. Mimozemšťané ho v jednu dobu nechali dost dlouho na pokoji. On se oženil a měl další, tentokrát plně lidské dítě, chlapce jménem Michael. V srpnu roku 1987 si ale začal vzpomínat na setkání s mimozemšťany, která měl do té doby vymazaná z paměti.
Tehdy se dozvěděl o Buddu Hopkinsovi, americkém umělci, autorovi knih a ufologovi. Budd Hopkins se začal zajímat o fenomén UFO, po té co v roce 1964 spozoroval neznámý eliptický létající objekt. Po téhle události se přihlásil do ufologické výzkumné skupiny. V roce 1975 ho kontaktoval George O´Barski, který prý viděl mimozemšťany vystupovat z vesmírného plavidla a brát vzorky půdy. Hopkins společně s dalšími dvěma ufology incident vyšetřovali a Hopkins o něm později napsal do novin.
Po otisku O´Barskiho pozorování v novinách začaly Hopkinsovi chodit dopisy od lidí, které podle jejich slov unesli mimozemšťané. Hopkins začal oběti únosů vyslýchat s pomocí hypnózy. Zjistil, že měly několik společných znaků - ztrátu paměti, strach, údiv nad technologickou vyspělostí mimozemšťanů, vztek, bezmoc a pocity náklonnosti ke svým únoscům, které přirovnával ke Stockholmskému syndromu. Hopkins došel k závěru, že mimozemšťané buď nechápou dopad jejich činů na lidskou psychiku, anebo je jim to prostě jedno, protože potřebují dělat své vědecké experimenty za každou cenu.
V roce 1987 vyšla Hopkinsova kniha s názvem Intruders: The Incredible Visitations at Copley Woods tedy v překladu Narušitelé: Neuvěřitelné návštěvy v Copley Woods. V té popisuje zážitky ženy vystupující pod pseudonymem Kathie Davis. Ta si pod vlivem hypnózy vzpomněla, jak byla opakovaně unášena mimozemšťany a podrobována vyšetřování a gynekologickým operacím. Po výzkumu více než stovky dalších případů únosů autor knihy došel k přesvědčení, že mimozemšťané vedou jakýsi mezidruhový genetický program. Popsal únosy žen i mužů za účelem reprodukce s mimozemskými bytostmi.
Když David knihu četl, vzpomínky na setkání s mimozemšťany se mu nezadržitelně vracely zpátky. Podobnost popisovaných případů s jeho zážitky byla neuvěřitelná. V Davidově manželství se však objevily problémy. Jeho manželka si všimla, že se David najednou změnil. Proto se rozhodl říct jí pravdu o svých setkáních s mimozemskými bytostmi a milostných zážitcích s Crescent. Ona ale nic takového nechtěla slyšet. Označila ho za blázna a požádala o rozvod.
David řekl pravdu i svému synovi Michaelovi. Ten to vzal daleko klidněji, než jeho matka. Podle něj ho otcovy zážitky nijak zvlášť neovlinily. Nikdy je nezpochybňoval.
David byl svým zážitky s mimozemšťany traumatizovaný. Rozhodl se tedy hodit je všechny na plátno. Nejdřív si promluvil s mimozemšťany a ti mu dali povolení. David namaloval asi stovku obrazů a s každým dalším se jeho duševní stav zlepšoval.
V roce 2017 vyšel dokument pojmenovaný Love and Saucers, tedy Láska a Talíře, který pojednává o životě Davida Hugginse a jeho zážitcích s mimozemšťany. V době natáčení dokumentu bylo Davidovi 72 a už přes 20 let žil v domě se svojí ex manželkou, obklopený videokazetami se starými horory a svými obrazy. Pracoval na částečný úvazek v bistru a volný čas trávil malováním, meditacemi či vykládáním pomocí i ting, což je starověká čínská metoda věštění. Tvrdil, že mimozemšťané ho stále ještě navštěvují.
David Huggins udělal rozhovor i pro televizní show a svoje zážitky tam líčí úplně stejně jako v dokumentu. Z jeho vyprávění je patrné, že buď tyhle věci opravdu zažil, anebo bezmezně věří tomu, že je zažil.
David říkal, že při jeho nočních milostných dobrodružstvích s Crescent byl vždy paralyzovaný. To by se dalo vysvětlit stavem zvaným spánková paralýza. Během spaní procházíme několika cykly nazývanými REM, což je zkrácené rapid eye movement. V těchto cyklech se totiž naše oči rychle pohybují a právě tehdy se nám zdají sny. Abychom nepřehrávali naše sny doopravdy, což by mohlo být pro nás nebezpečné, mozek dá našim svalům signál, aby se uvolnily. Někdy se ale stane, že při začátku nebo konci REM fáze nabydeme vědomí, zatímco naše svaly pořád spí.
Protože se nacházíme ve zvláštním stavu mezi vědomím a bdělostí, můžeme zažívat zvukové i vizuální halucinace, které jsou někdy velmi živé. Většinou jsou děsivé a způsobují úzkost.
Davidovy zážitky připomínají takzvanou sukubu. Sukuba je nadpřirozená entita zobrazující se jako žena, která svádí muže v jejich spánku. Ve folklóru byla popisována už od středověku a psychologové se domnívají, že její zjevení souviselo s halucinacemi, které spící muži měli během spánkové paralýzy.
To by ale nevysvětlovalo, proč bramboříky, které David daroval Crescent, ráno zmizely. Ani žádné jeho zážitky z dětství, u kterých přísahal, že byl naprosto bdělý.
Ať už je to všechno pravda nebo ne, Davidovy obrazy jsou opravdu zajímavé a stojí za to je vidět. Musím říct, že jeho příběh je asi ten nejzvláštnější příběh o únosu mimozemšťany, jaký jsem kdy slyšela a doteď nevím, jestli mám Davidovi věřit, nebo ne. Pokud byste o životě Davida Hugginse chtěli slyšet něco víc, doporučuji vám zmiňovaný dokument Love and Saucers.
To je ode mě pro dnešek všechno. Užívejte si květen a udržujte svou mysl…otevřenou.