Vítejte u dalšího dílu podcastu Tajemné Skutečnosti. Vracím se k vám po dlouhé pauze a všem co tuhle epizodu posloucháte děkuji, že jste vydrželi. Vím, že jsem slibovala, že se vrátím už na konci srpna, ale to mi bohužel nevyšlo a za to se moc omlouvám a děkuji vám, že jste na mě nezapomněli a pořád mě posloucháte. Vážím si toho.
Doufám, že jste měli skvělé léto. Já jsem hodně cestovala a hodně jsem malovala. Moje výtvory můžete vidět na mém Instagramu, který je jako vždycky v popisku. Ne tedy na instagramu Tajemne_Skutecnosti, ale na tom druhém. Během mojí letní pauzy se ale udála jedna věc, o které bych dneska chtěla mluvit.
26. července se v americkém kongresu uspořádalo slyšení s velmi krátkým a jednoduchým názvem: Neidentifikovatelné Anomální Jevy: Dopady na národní bezpečnost, veřejnou bezpečnost a průhlednost vlády. Možná vás napadne, co jsou ty neidentifikované anomální jevy. V angličtině se jim říká Unidentified Anomaly Phenomena, zkratka je UAP. Je to nový název pro známější zkratku UFO - Unidentified Flying Objects - tedy neidentifikované létající objekty. UAP přitom zahrnuje jak objekty či jevy na obloze, tak i v moři a ve vesmíru.
Já budu v epizodě používat jak výraz UFO tak výraz UAP, ale je to v podstatě to samé. Čerpala jsem hodně informací právě z toho zméněného kongresového slyšení. Takže pokud si ho nechcete poslechnout protože zrovna nevládnete super angličtinou (a hlavně tam bylo dost zkratek a výrazů, které jsem musela vyhledávat) nebo to nechcete poslouchat dvě hodiny, tak v téhle epizodě jsem zahrnula v podstatě všechno o čem se na tom slyšení mluvilo plus nějaké další informace z online rozhovorů. Videa neidentifikovaných objektů o kterých budu mluvit jsou k dispozici v popisku, takže si je můžete pustit.
Federální kongres je nejvyšší zákonodárný orgán Spojených Států Amerických. Skládá se ze Sněmovny reprezentantů a ze Senátu. A slyšení v kongresu je setkání, které je obvykle otevřené věřejnosti a na kterém se členové kongresu snaží získat znalosti o některém konkrétním tématu. V tomhle případě sněmovní výbor vyslýchal tři svědky za účelem získání informací o UAP a jejich možném dopadu na národní bezpečnost.
A to, co se na kongresovém slyšení probíralo je hodně zajímavé. Protože pokud se jen trochu orientujete v tématu UFO, pravděpodobně jste už slyšeli o Roswellu a o tom, že Americká vláda někde v oblasti 51 ukrývá mimozemské lodě. Ukazuje se totiž, že by na tom mohlo být něco pravdy. O tématu získávání neidentifikovaných předmětů a jejich ukrývání americkou vládou mluvil před kongresem David Grusch.
A kdo to je David Grusch? Narodil se v roce 1975 v Pennsylvanii. Pocházel z dělnické rodiny a vždy obdivoval lidi v uniformách. Věděl, že se chce stát součástí něčeho většího, než je on sám. Proto si zvolil práci pro Americké letectvo, kde dosáhl hodnosti majora. Byl nasazen v Afghanistanu a dostal za svoji práci několik vyznamenání.
Pracoval pro národní geoprostorovou agenturu a národní průzkumnou agenturu. Mezi lety 2019 a 2021 pracoval jako představitel komanda pro neidentifikované anomální jevy. Tohle komando se v roce 2021 přeměnilo na Kancelář pro řešení anomálií ve všech doménách. Dodnes se zabývá výzkumem neidentifikovaných létajících objektů a anomálií ve vzduchu, ve vesmíru, na moři i na pevnině. Mezi lety 2021 a 2022 Grush spoluvedl analýzu UAP.
Prošel nejvyšší bezpečnostní prověrkou a několika detektory lži, a tak mohl vidět i do těch nejtajnějších programů.
Během svého působení v národní agentuře za ním začali přicházet někteří bývalí i současní členové zpravodajské služby. Ti se mu svěřili, že pracovali či stále pracují na jistém tajném programu, který má za cíl získávání přistálých či havarovaných neidentifikovaných objektů. V programu se využívaly ilegální praktiky. Mezi ně měly patřit nezákonné smlouvy, zpronevěřování fondů a zatajování jistých informací tak, aby se omezil dohled kongresu.
Grusch se snažil získat k tomuto programu přístup, ale přestože měl tu nejvyšší prověrku, jeho žádost byla zamítnuta. V podstatě mu zabouchli dveře před nosem.
Čtyři roky tedy zpovídal svědky a shromažďoval jejich důkazy v podobě fotografií a dokumentů. Všech více než 40 lidí také pečlivě prověřil. Nakonec měl k dispozici stovky stran přepsaných rozhovorů s různými lidmi.
Všechny jeho důkazy nasvědčovaly tomu, že mu svědkové opravdu nelžou. Pod zástěrkou jiných programů existoval jeden, který zajišťoval neidentifikované objekty. Tato plavidla měla nezvyklý tvar a byla vyrobena ze zvláštního těžkého atomického kovu. Navíc obsahovala velice podivnou směsici prvků. Z toho všeho se dalo určit, že nepochází ze země.
Podle slov Davida Grusche se blízcí protivníci předhání v tajné “studené válce” v získání těchto neidentifikovaných objektů. Určitá část vlády navíc o její existenci ví už od třicátých let minulého století. Nepozemské stroje podrobují zpětnému inženýrství, což je proces, který se používá ke zjištění principu fungování nějakého předmětu. Při těchto pokusech o zpětné inženýrství mělo být několik lidí i zraněno.
Grusch tvrdí, že zná umístění těchto neidentifikovaných objektů, to ale nemohl sdílet před veřejností. Řekl jen, že existuje nejméně jedna soukromá firma zabývající se kosmonautikou, která ukrývá nepozemské plavidlo.
V těchto objektech se nalezli také jejich mrtví či živí piloti. Když se Grusche zeptali na to, jestli nelidské inteligentní bytosti někdy někoho poranily, či dokonce zabily, řekl, že nemůže sdílet detaily. Dodal ale, že několik jedinců mu potvrdilo, že došlo k fyzickým zraněním. On sám společně se svojí manželkou prý osobně byli svědky něčeho, o čem nechtěl veřejně mluvit do detailů. Popsal to však slovy “velice znepokojivé”. Grusch tyto bytosti nechce označovat za mimozemšťany a raději používá označení “nelidského původu”.
Podle jeho teorie by se totiž mohlo jednat o takzvané interdimenzionální bytosti. Interdimenzionální hypotéza UFO pracuje s myslenkou, že návštěvníci země nejsou mimozemšťané, kteří fyzicky urazili stovky či tisíce světelných let, aby se k nám dostali. Tyhle bytosti by k nám mohli mít blíž, než vůbec tušíme, protože podle této hypotézy existují ve vesmíru, který je paralelní s tím naším. Zastánci této teorie si tak vysvětlují i setkání s nadpřirozenými bytostmi, které se dochovaly ve folklóru naší civilizace už od pradávna.
Aby se tyto přísně tajné aktivity mohly financovat, používaly se na to peníze z rozpočtu, které naoko odešly do jiných programů. Dále korporace prodávaly americké vládě předraženou technologii a penězmi, které utržily navíc, potom financovaly tento tajný program. Grusch řekl, že viděl dostatečné důkazy toho, že došlo k ekonomické kriminalitě.
Tomu by nasvědčovala i poznámka člena sněmovny reprezentatnů Tima Burchetta. Ten podotkl, že přestože kongres reviduje účty Pentagonu každý rok, každoročně se ztrácí asi miliarda dolarů. Také řekl, že pokud by tohle prováděla nějaká soukromá firma, někdo by za to už dávno šel sedět.
Grusch svoje zjištění a všechny důkazy předal v roce 2022 generálnímu inspektorovi zpravodajské komunity ve formě stížnosti. Jeho informátorství se neobešlo bez odvety. Vedení organizací, ve kterých dříve pracoval, učinilo jisté kroky, které ho poškodily jak profesně, tak i v jeho osobním životě. Dokonce se někdy obával i o život. Jeho kolegové také zažili zastrašování ze strany vedení v podobě ohrožení jejich kariérního růstu pokud by se rozhodli promluvit.
Na otázku, jestli někdo byl i zabit, aby se tohle tajemství nedostalo na povrch, Grush odmítl přímo odpovědět. Jenom poněkud tajemně řekl “Naneštěstí jsem slyšel o některých velmi neamerických věcech, o kterých bych zrovna teď nechtěl mluvit.” Grusch také věří, že Spojené Státy Americké vedou sofistikovanou dezinformační kampaň ohledně nelidských bytostí a strojů.
V rozhovoru pro New Nation Grusch vyzvedl události z minulé doby, kdy se havarování neznámých objektů dostalo do povědomí věřejnosti. Určitě jste slyšeli o incidentu v Roswellu. V budoucnu mu budu věnovat celou epizodu. Při incidentu v roce 1967 se neidentifikované objekty vznášely nad nukleárními střelami v Montaně a následně je vyřadily z provozu. Tato událost byla nakonec jen smeteny ze stolu.
David Grusch pomohl sepsat Autorizační zákon národní obrany. Podle něj může kdokoliv, kdo má relevantní informace o UAP, tyto sdílet s kongresem bez odvety, a to i přes jakékoliv předchozí dohody o mlčenlivosti. Jinými slovy, tenhle dokument má ochránit budoucí informátory.
V dubnu 2023 Grusch definitivně odešel z armády i z vládních organizací. Podle svých slov chtěl zvýšit odpovědnost vlády s pomocí veřejného povědomí. Nabyl přesvědčení, že společnost by měla o těchto mimozemských technologiích vědět, aby mohla být v budoucnu připravena na kontakt s nelidskou inteligencí. Doufal také, že toto zjištění by mohlo spojit země světa a vést je k jinému uspořádání svých priorit.
Řekl: “Je naprosto šílené, že lidstvo a občané USA neprospívají ze širokého výzkumu těchto objektů, který by vyřešil pohon, energetické záležitosti či poznání nových materiálů, které by mohly zlepšit kvalitu lidského života. Je naprosto šílené, jak to bylo střežené a jak byl bržděn pokrok.”
David Grusch byl jedním ze tří svědků, které se zúčastnily slyšení před americkým kongresem v červenci 2023. To, co jim řekl, jsem už shrnula, takže teď bych chtěla mluvit o dalších dvou mužích, kteří na slyšení mluvili.
Prvním z nich byl poručík Ryan Graves, výkonný ředitel organizace pro leteckou bezpečnost a národní bezpečnost, která se zaměřuje na neidentifikované anomální jevy. Ryan Graves je navíc bývalý pilot, který sloužil v námořnictvu dvacet let.
Graves prohlásil, že má sám zkušenost s UAP. Navíc přišel promluvit o podobných svědectvích, se kterými se s ním podělily desítky komerčních pilotů i vojenských veteránů. Řekl, že pozorování UAP nejsou ve skutečnosti mezi letci ničím výjimečným. Přesto jsou málo ohlašovány kvůli stigmatu, které se s nimi pojí. Mezitím některé části vlády ví o těchto objektech více, než sdílí s veřejností. Tohle tajnůstkářství nahrává spekulacím a nedůvěře.
Graves dále popsal svoji zkušenost z roku 2014, kdy působil jako pilot námořnictva. Poté, co jejich radary prošly vylepšeními, začali detekovat neznámé objekty ve vzdušném prostoru. Nejdřív si mysleli, že se jedná o chyby na radaru. Potom se ale radarová pozorování začala shodovat i s infračervenými pozorovacími systémy na palubách letadel, a nakonec i s očitými svědectvími.
Během jednoho cvičení poblíž Virginia Beach byly dva stíhací bombardéry F 18 super hornet rozděleny neidentifikovaným objektem. Ten byl popsán jako tmavě šedá či černá kostka vevnitř průhledné koule. Objekt se přiblížil na pouhých 15 metrů k hlavnímu letounu. Měřil mezi 150 až 460 cm v průměru. Velitel misi ihned ukončil a nařídil návrat na základnu. Po návratu Gravesovi řekl: “Málem jsem to do jedné z těch zatracených věcí napálil!”
Letka o události předložila bezpečnostní zprávu. Incident však nebyl nikdy oficiálně uznán a nemohli s tím nic dál dělat. Brzy se pozorování neidentifikovaných jevů stalo tak častým, že o něm letci mluvili i v rámci předletových briefingů.
Graves potvrdil, že objekty prováděly takové manévry, které v současnosti nezvládá žádná Americká letová technologie, a to včetně té armádní. Například dokázaly naprosto nehybně viset ve vzduchu na stejném místě, a to i ve větru dosahujícím více než 200 km za hodinu. Následně pak byly schopné zrychlit doslova z nuly na více než 1000 km/h za velmi krátkou dobu. Člověk, který by takový letoun pilotoval, by nebyl schopný zvládnout přetížení, které by v důsledku tak rapidního zrychlení vzniklo.
Graves se rozhodl založit organizaci s názvem Americans for Safe Aerospace, tedy Američané pro Bezpečný Vzdušný Prostor, která začala shromažďovat svědectví pilotů. Svoje pozorování neidentifikovaných anomálních jevů sdílelo více než třicet členů posádek komerčních letů a vojenských veteránů z různých zemí světa.
Jeden ze svědků popisoval událost z roku 2003. Několik dodavatelů Boeingu tehdy pracovalo poblíž vzletového zařízení na letecké základně Vandenberg. Najednou uviděli ohromnou, asi 90 metrů velkou červenou kostku, která se přiblížila k základně od oceánu. Vznášela se v nízké výšce nad jedním ze vzletových zařízení. Zůstala na stejné pozici asi po dobu 45 sekund a potom se velmi rychle ztratila za horami. Toho stejného dne večer došlo k podobné události. Některé z objektů se dokonce chovaly agresivně. Ohromnou rychlostí se přibližovaly ke členům ochranky aby pak zase rychle vystřelily pryč. Událost byla oficiálně zdokumentovaná.
Jiní svědci popsali UAP pohybující se nad nimi zhruba 12 kilometrů nad zemí, ale také pod hranicí mezi zemskou atmosférou a vesmírem (100 km nad hladinou moře) či na nízké oběžné dráze země, která je ve výšce 160 až 2000 km nad hladinou moře. Objekty měly většinou podobu tmavě šedé či černé kostky, která se svými hranami dotýkala průhledné koule, ve které byla uzavřena.
Navíc dokázaly provádět nevysvětlitelné manévry. Některá svědectví byla potvrzena hned několika svědky i systémy na sledování oblohy.
Kostka na obloze byla pozorována i dalšími lidmi. Tenhle konkrétní případ se neprobíral v kongresu, ale našla jsem ho na internetu. Jeden muž z Missouri se zrovna vracel z práce, když na obloze uviděl něco zvláštního. Když se na objekt zaměřil, zjistil, že je to metalická kostka otáčející se kolem své osy. Vypadalo to, že na ní jsou světla. Objekt se pohyboval trhaným pohybem sem a tam nad městem po celé tři minuty. Muž objekt natočil na video, které vám dám do popisku. Vyloučil, že by se jednalo o balón, protože objekt letěl proti směru větru. Navíc federální úřad pro letectví neměl ponětí o žádných balonech, které by se v té oblasti ten den pohybovaly.
Po zveřejnění videa na internetu se ozvali další lidé, kteří spatřili na obloze něco podobného. Jeden viděl podobnou kostku létat nad Los Angeles, jiný nad Texasem a další v Nové Anglii.
Jako další svědek vypovídal David Fraver, vysloužilý velitel námořnictva a velitel letky, který sloužil 18 let v letectvu. V roce 2004 pracoval jako velící důstojník úderné stíhací čety 41 umístěné na palubě letadlové lodi USS Nimitz u břehů Californie.
Neobvyklá příhoda se mu stala jednoho dne, kdy měli naplánované letecké cvičení. Jejich dispečer na lodi USS Princeton ale zachytil na radaru neznámý objekt. Jejich cvičení tak bylo přerušeno a oni dostali za úkol UAP následovat. Dispečer jim řekl, že tyhle objekty byly pozorovány po více než dva týdny. Prudce klesaly z výšky více než 24 kilometrů do výšky 6 kilometrů. V této letové hladině pak vydržely i několik hodin, aby se následně znovu vznesly nahoru. Pro porovnání komerční lety mohou dosahovat maximální výšky kolem 13 kilometrů a některé vojenské letouny dosahují výšky 15 kilometrů.
Piloti dorazili na místo pozorování objektu. Když se kolem sebe rozhlédli, uviděli napravo dole na oceánu nějakou bílou vodu. V ten den bylo naprosto skvělé počasí, vymetené nebe, mírný vítr a klidné moře. Proto bílá voda v modrém oceánu působila jako pěst na oko. Piloti pak pod sebou zpozorovali malý bílý létající objekt. Tvarem se podobal bonbonu tik tak. Jeho podélná osa směřovala od severu na jih. Tik tak se pohyboval nad vodou trhaným pohybem jako ping pongový míček. Nebyly na něm vidět žádné rotory ani křídla.
Objekt navíc rušil jejich palubní radar. Jeho lokaci a vzdálenost mohli určit jen díky dispečerovi, kterému se na radaru zobrazoval a díky vizuálnímu pozorování.
Fraver a ostatní z posádky letounu se rozhodli k objektu se přiblížit, aby si ho mohli lépe prohlédnout. Další letoun zůstal nahoře, aby pak mohl pozorovat je i ten neidentifikovaný tik tak. Když se Fraverova stíhačka začala přibližovat směrem k objektu, ten najednou narovnal svoji osu tak, že byla rovnoběžná s letounem a začal stoupat. Fraver se dostal do výšky 4,5 km a tik tak byl ve výšce asi 3,6 kilometru. Stíhačka se dostala do blízkosti asi 800 metrů od objektu, když ten v tu ránu rapidně zrychlil a zmizel z dohledu. Stejně s ním zmizela i bílá voda.
Posádka tedy letoun obrátila zpět na východ a v tom jim dispečer řekl, že se objekt nyní nachází asi 96,5 kilometru od nich. Urazil tedy vzdálenost 96 kilometrů za méně než jednu minutu. To by znamenalo, že musel dosáhnout rychlosti více než 4000 km za hodinu. Nejrychlejší stíhačka v současnosti dosahuje rychlosti až 3500 km za hodinu. Fraver podotknul, že v současnosti neexistuje žádná armádní technologie schopná tak rychle slétnout z velké výšky, potom setrvat několik hodin na jednom místě a potom zase rychle stoupnout zpátky nahoru. Něco takového by prostě nemělo být možné.
Z celého setkání se zachoval video záznam, který můžete shlédnout i na YouTube. Odkaz bude v popisku. Nicméně záznam z radaru nebyl nikdy vypuštěn a posádka stíhačky nikdy nezjistila, kam se poděl.
Incident nebyl nikdy vyšetřován. Žádný z členů posádky nedostal příležitost si o tom promluvit se svými nadřízenými nebo se podělit o záznam z letu. Až v roce 2009 začal příběh pomalu probublávat na povrch, když Gravese kontaktoval člen Pentagonu. V té době vznikla o události oficiální zpráva. Později Fraver mluvil s lidmi z organizace To The Stars Academy, která se mimo jiné zabývá výzkumem UFO.
Vláda USA sice odtajnila celkem tři videa neidentifikovaných objektů, včetně létajícího “tic tacu”, Grusch ale říká, že existují daleko zajímavější záznamy, které zůstávají široké veřejnosti skryté.
Grusch nikdy nezveřejnil konkrétní fotografie i dokumenty, ale podle svých slov je sdílel s příslušnými autoritami. Netrpí žádnou duševní chorobou a sám tvrdí, že UFO nikdy na vlastní oči neviděl. Odtajnění těchto informací ho pravděpodobně stálo mnohé, ale přesto s nimi přišel na veřejnost, protože prostě věřil, že je to tak správné. Předchází ho skvělá reputace a kariéra ve vládních agenturách. Kongres by přeci jenom nemarnil čas jen tak s někým. Navíc ho podpořili i další lidé.
Karl Nell, vysloužilý armádní kolonel, který pracoval spolu s Gruschem v komandu pro vyšetřování UAP řekl: “Jeho tvrzení ohledně tajného armádního závodu, který se koná posledních osmdesát let a zaměřuje se na zpětné inženýrství technologií neznámého původu, je zásadně správné. Stejně tak je nepopiratelné zjištění, že alespoň některé z těchto technologií neznámého původu pochází od nelidské inteligence.”
Christopher Mellon, který sloužil pro zpravodajskou službu USA téměř dvacet let a pracoval několik let s kongresem na neidentifikovaných vzdušných fenoménech řekl:
“Několik dobře postavených současných a bývalých vedoucích pracovníků se mnou sdílelo informace ohledně tohoto údajného programu. Včetně místa, kde bylo jedno plavidlo prý opuštěno a ze kterého bylo posléze získáno. Nicméně, je to choulostivá záležitost dostat tyto potenciálně explozivní informace do správných rukou pro jejich ověření. Stěžuje to i fakt že, některé zdroje nevěří vedení Úřadu pro řešení anomálií všech domén založeného kongresem. Ať už oprávněně nebo ne.”
Jonathan Grey je důstojníkem ve zpravodajské komunitě spojených států. Má přísně tajnou prověrku a v současnosti pracuje pro Národní Centrum pro Vzdušné a Vesmírné zpravodajství. Tam se zabývá analýzou UAP.
Řekl: “Fenomén nelidské inteligence je skutečný. Nejsme sami. Získávání objektů tohoto druhu není pouze záležitostí spojených států. Je to globální fenomén. A i přesto nám globální řešení stále uniká.”
Mě osobně přijde prolomové, že se záležitost UAP probírala v kongresu. Do téhle doby se mluvilo o některých údajných ztroskotání mimozemských lodí. Známý je hlavně Roswell. Spekulovalo se i o tom, že vláda spojených států amerických někde ukrývá takto získané neidentifikované objekty. Populárním místem by byla slavná Area 51, kde by beztak dnes už nic nezbylo právě proto, že je tak populární.
O pokusech zpětného inženýrství neidentifikovaných objektů mluvil už Bob Lazar, který to podle svých prohlášení viděl na vlastní oči. V 80. letech ho prý vláda najala, aby se těchto programů sám účastnil. Ale o tom teď mluvit nebudu, protože těch informací, které sdílel, je hodně a byl by z toho výlet do další králičí nory. Pokud byste o tom chtěli celou epizodu, dejte mi vědět na Instagramu nebo do Q and A, které najdete pod epizodou na Spotify.
Svědkové UFO se zatím spíš zesměšňovali a končili v šuplíku konspiračních teoretiků. Piloti o svých pozorováních často nechtěli mluvit právě kvůli zesměšňování nebo stigmatu. Ti, kteří promluvili, se nedostali žádné odezvy od svého vedení.
Někdo by mohl namítnout, že by to, co piloti viděli, mohlo být jen testování nějakých přísně tajných vojenských technologií, o kterém by věděla jen hrstka vyvolených. To ale možné není. Jednak je na testování vyhrazený nějaký určitý úsek, který by si armáda určitě hlídala a nedopustila by, aby v něm létaly stíhačky za miliony dolarů. Mohlo by se tedy jednat o vojenskou techniku jiné vlády? V tom případě tu je stále jeden problém - tyhle létající objekty totiž očividně nedodržují zákony fyziky tak, jak je známe.
A pak je tu ještě problém ztroskotaných objektů a uvnitř nalezených nelidských bytostí. Na kongresovém slyšení padla otázka “Když by byla nějaká civilizace tak vyspělá, že by měla stroje, které doletí až k nám a jejich technologie je mnohonásobně lepší než ta naše, jak je možné, že by ztroskotali.” Odpověď na to byla, že i ta sebelepší technologie nebude nikdy stoprocentně dokonalá. Určité procento takových objektů se vždy může setkat s vadou anebo s nešťastnou shodou okolností, která způsobí havárii.
Určitě mě zajímá, jak se tahle debata ještě vyvine a jestli někdy dojde k odtajnění těch dokumentů a fotografií, o kterých mluvil David Grusch.
Pokud se vám dnešní epizoda líbila, budu ráda, když mi dáte vědět na Instagramu nebo do Q and A na Spotify. Děkuji vám za čekání, uslyšíme se zase za dva týdny a udržujte svou mysl…
otevřenou.