Vítejte u dalšího dílu podcastu Tajemné Skutečnosti. Dnešní epizoda je další ze série, kterou jsem nazvala “Horory podle skutečné události”. Tentokrát nás výlet do králičí nory zavede k událostem, které inspirovaly vznik hororu Annabelle. Pokud jste ho ještě neviděli, nemusíte se bát spoilerů, protože filmaři toho přeci jenom dost změnili. Myslím si, že po téhle epizodě by bylo zajímavé film Annabelle shlédnout a všimnout si podobností a rozdílů.
Na začátek vám řeknu jen několik základních informací o filmu Annabelle. Je to Americký hororový snímek z roku 2014, zrežíroval ho John Leonetti. James Wan, který režíroval film Prokletí démonů z roku 2013, o kterém je jedna z mých předchozích epizod, se podílel na produkci filmu Annabelle. Události ve filmu Annabelle předchází těm ve filmu Prokletí démonů, anglicky The Conjuring.
Film Annabelle byl inspirovaný jedním z případů známých lovců duchů manželů Warrenových. Ed a Lorraine Warrenovi pocházeli z Connecticutu v USA. V roce 1952 spolu založili jednu z nejstarších organizací lovců duchů v Americe. Pojmenovali ji New England Society for Psychic Research (Tedy Společnost pro Psychický Výzkum Nové Anglie).
Protože Ed byl nadšený amatérský umělec, skicoval domy, ve kterých údajně strašilo a potom tyhle obrázky daroval jejich majitelům. Díky tomu byli ochotnější se s Edem a Lorraine bavit. Postupně si tak manželé vybudovali svoji reputaci a lidé je začali volat, když měli podezření, že v jejich domě jsou duchové.
První významný případ začali vyšetřovat v 70. letech. V roce 1970 28letá Donna dostala k Vánocům od svojí matky starožitnou panenku. Ta nevypadala jako Annabelle ve filmu, protože tu by doufám nikdo nikomu nedaroval, pokud by tedy nechtěl, aby ten druhý člověk trpěl nočními můrami. Jednalo se o téměř metr velkou hadrovou panenku Raggedy Ann.
Postavu Raggedy Ann vytvořil kreslíř a ilustrátor Johnny Gruelle. V roce 1918 vydal první dětskou knihu o dobrodružstvích Raggedy Ann. Postavička hadrové panenky v jeho knize měla zrzavé rozčepýřené vlasy, velké oči, červený trojúhelníkový nos, růžové tvářičky a široký dobromyslný úsměv. Nosila dlouhé modré šaty ke krku s dlouhými rukávy, přes které měla přetaženou bílou zástěrku. Zpod nich jí vykukovaly bílé kalhoty a na nohách nosila černé botičky a pruhované červeno-bílé ponožky.
Raggedy Ann se začala vyrábět ve formě panenky a sklidila obrovský úspěch. Jak si asi umíte představit, taková panenka by vám na první pohled strach nenahnala. O to děsivější je příběh, který se později odehrál.
Donna studovala na zdravotní sestřičku. Se svojí spolubydlící Angie, která studovala stejný obor, sdílela malý byt v blízkosti nemocnice v Hartfordu v Connecticutu. Donna si vzala panenku do bytu a položila ji k sobě na postel. Jen pár dní na to se ale začaly dít divné věci.
Dívky si začaly všímat, že panenka sama od sebe mění svoji polohu. Nejdřív to byly jen drobné pohyby. Například ji nechaly s překříženýma nohama a když se pak vrátili z práce, panenka seděla s nohama vedle sebe.
Postupně ji začaly nacházet nejenom v jiných pozicích, ale i v jiných pokojích, než kde ji předtím nechaly. Donna několikrát ráno před odchodem seděla společně s panenkou na gauči, ale když se pak odpoledne vrátila, gauč byl prázdný. Když otevřela dveře do svojí ložnice, našla panenku, jak tam leží na posteli.
Dívky si myslely, že si z nich možná střílí bytový správce. Nalíčily tedy před vchod do bytu lepicí pásku a posunuly koberec v chodbě do takové pozice, aby se nedal přejít bez toho, že by se pohnul. Když se ale znovu vrátily domů, zjistily, že koberec i páska je neporušená, a přesto se panenka nepochopitelně přesunula do jiného pokoje, než ve kterém ji nechaly.
Donna s Angie začaly po bytě nacházet vzkazy napsané pastelkou na pergamenový papír. Přitom ani jedna z nich nevlastnila pergamenový papír ani pastelky. Na papíru stálo “Pomozte mi” “Pomozte nám” nebo “Pomozte Lou”.
Lou byl snoubenec Angie. Hned od začátku se netajil tím, že se mu na té hadrové panence něco nezdá a několikrát Donnu varoval, že je v ní zlo a měla by se jí zbavit. Dokonce jí navrhoval, aby ji spálila. Ona ho ale nechtěla poslechnout.
Jednou dívky seděly s panenkou u stolu a zrovna snídaly. Vtipkovaly, že s nimi Raggedy Ann posnídá. Když se ale panenčiny hadrové ruce přímo před jejich očima zvedly z opěradla židle na stůl, smích je přešel. V tuhle chvíli byly spíš zvědavé než vyděšené. Rozhodly se vyhledat médium.
Během následné seance se mediu podařilo zjistit, že jejich panenku obývá zesnulá holčička jménem Annabelle Higgins. Ta prý žila na pozemcích ještě před tím, než tam byl postaven bytový komplex. V šesti letech tragicky zemřela při automobilové nehodě přímo před místem, kde Donna s Angie bydlely.
Podle média byla Annabelle Higgins zcela neškodná a dobromyslná holčička, která jen potřebovala trochu lásky a péče. Pobyt u Donny a Angie jí prý přinášel útěchu a chtěla s nimi dál pobývat. Studentky se nebohé holčičky zželely a rozhodly se udělit jí svolení, aby v panence zůstala. Jenže to neměly dělat.
Začaly panenku nazývat jménem Annabelle a chovaly se k ní jako k malému dítěti. Mluvily s ní a kupovaly jí šatičky. Donna jí dokonce darovala malý zlatý náramek se jménem Anna. Brzy ale měly zjistit, co se v té panence ukrývá. A rozhodně to nebyla roztomilá holčička.
Neuběhlo moc času a jejich domě začaly dít další podivné věci. Ozývalo se ťukání, viděly záhadná světla přelétat přes pokoj, třásla se jim postel, zničehonic se jejich byt ochladil, a slyšely šeptání přicházející neznámo odkud.
Pomalu se začínaly v bytě samy bát, a tak si zařídily směny v nemocnici, aby je měly obě stejně. Jednou když se po půlnoci vrátily domů z nemocniční šichty, uviděly Annabele, jak stojí ve vzpřímené poloze na chodbě, jako by na ně čekala. Vůbec nechápaly, jak je to možné, protože když se její hadrové tělíčko později samy pokusily vzpřímit, tak se jim to samozřejmě nepodařilo.
Jednoho dne Donna přišla domů a zjistila, že se panenka zase pohnula a tentokrát skončila na její posteli. Na to už byla v té době zvyklá, ale tentokrát se stalo ještě něco děsivějšího. Když si panenku prohlédla, uviděla na jejím hrudníku a rukách jakousi rudou tekutinu, která vypadala jako krev.
Snoubenec Angie Lou trávil v bytě dívek hodně času. Jednou usnul na gauči. U jeho nohou seděla Annabelle. Najednou se probudil a byl úplně paralyzovaný. U svých nohou uviděl Donninu panenku. Pomalu klouzala po jeho noze až k hrudníku, kde se zastavila. Potom ho začala škrtit. Lou se snažil nabrat dech, ale nedokázal to. Nakonec ztratil vědomí.
Když se znova probudil, byl úplně zpocený a řekl dívkám, že měl příšerný sen. Pak se zadíval na Annabelle, vzal ji do rukou a mrštil s ní na zem. Zakřičel na ni, že je to jen hadrová panenka, která nikomu nemůže ublížit. V tu ránu mu tělem projela palčivá bolest. Rozepnul si košili, která se už barvila krví a na svém hrudníku našel 7 krvavých škrábanců - tři vertikální a čtyři horizontální.
Ještě se ani nestihl vzpamatovat, když v tom se jedna velká židle rychle přesunula přes pokoj. Obrazy na stěnách spadly a sklo v nich se s velkým hlukem roztříštilo. Bytem se ozývalo hlasité bušení.
Dívkám po tomhle incidentu došlo, že se v panence patrně neskrývá hodný duch malé holčičky. Požádaly o pomoc místního episkopálního kněze. Ten se spojil s jeho nadřízeným otcem Nolanem a ten zavolal manžele Warenovy. Ed a Lorraine si s trojicí promluvili a okamžitě došli k závěru, že tady se skutečně nejedná o ducha dítěte.
Podle jejich názoru duchové zesnulých nemají ve zvyku posedávat objekty jako jsou hračky, ale pouze lidi. Nelidský duch ale má schopnost obsadit nějaký neživý předmět. Právě to se podle nich stalo v případě panenky Annabelle. Podle Warrenových tahle entita s panenkou manipulovala, aby tak na sebe upoutala pozornost.
Tím, že dívky během seance uvěřily entitě, která skrze médium předstírala, že je to nevinná malá holčička a následně jí dovolily zůstat v panence, jí také nevědomky daly svolení strašit v jejich bytě. Cílem téhle entity nebylo navždy zůstat v panence, nýbrž najít si lidskou oběť, kterou by mohla posednout.
Warrenovi došli k závěru, že pokud by Donna s Angie s panenkou v bytě vydržely tenhle teror ještě tak dva nebo tři týdny, skončilo by to tím, že by někoho z nich entita posedla, poranila nebo dokonce zabila.
Warrenovi na nic nečekali a požádali otce Nolana, aby provedl exorcismus jak na třech obyvatelích bytu, tak i na bytu samotném. On tedy přednesl slova ze sedmistránkového textu episkopální církve, který se používá při exorcismu. Tenhle text se místo vymítání zlých entit soustředí spíše na naplnění domu dobrem a Boží mocí. Po skončení exorcismu Warrenovi na požádání Donny odnesli Annabelle s sebou. Nicméně netrvalo dlouho, než oni sami zakusili zlobu entity, která se v ní ukrývala.
Při cestě domů se jejich auto chovalo divně. Přestávaly jim fungovat brzdy i posilovač řízení. V každé nebezpečné zatáčce auto samovolně nebezpečně vybočilo z jízdního pruhu, jako by si říkalo o nehodu. Několikrát se srážce vyhnuli jen o fous. Ed dostal spásný nápad. Sáhl do tašky na zadním sedadle a vytáhnul lahvičku se svěcenou vodou. Pokropil s ní panenku a ve vzduchu nad ní udělal znamení kříže. Potíže s autem okamžitě ustaly a Warrenovi v pořádku dorazili domů.
Ed panenku usadil do židle vedle jeho psacího stolu. To ale neznamenalo, že tam zůstala. Stejně jako předtím se samovolně přemisťovala po různých místnostech v domě. Dokonce i když ji Warrenovi zamknuli v kanceláři umístěné v jiné budově, častokrát se vrátili, aby ji nalezli u sebe doma, jak sedí na Edově židli. Několikrát ji viděli levitovat.
Jednou Warrenovy navštívil mladý farář a katolický exorcista Jason Bradford. Chtěl se pochlubit svým novým autem a vzal manžele na malou projížďku. Když se s nimi vracel zpátky, zeptal se, jestli by mohl vidět tu slavnou panenku. Ed mu vyhověl a vzal ho do jejich okultního muzea, kde Annabelle seděla na židli.
Když ji kněz uviděl, přešel k ní, zvedl ji a pak s ní mrštil přes místnost podobně jako to předtím udělal Lou. Potom pronesl, že Bůh je silnější než Ďábel. Na to mu Ed dal sice za pravdu, ale zároveň ho upozornil, že žádný člověk, i kdyby to byl kněz, ďábla nepřemůže. Lorraine se o kněze bála a prosila ho, aby jel domů opatrně a zavolal jim, až dorazí. Jak se brzy ukázalo, k obavám měla dobrý důvod.
Ani ne hodinu potom co se kněz vydal na zpáteční cestu ve svém zbrusu novém voze, jeho autu selhaly brzdy. Následovala ošklivá srážka s přívěsem, která mu úplně zničila jeho čerstvě pořízené auto a on při ní málem přišel o život. Jen chvíli před nehodou prý zahlédl ve zpětném zrcátku jednu známou tvář – Annabelle.
Lorraine svými jasnovideckými schopnostmi pomáhala policii při vyšetřování vražd. Jeden detektiv, který byl u nich na návštěvě v souvislosti s jedním nevyřešeným případem, chtěl omrknout jejich okultní muzeum. Když ho tam Ed uvedl, detektiv se mu přiznal, že ačkoliv je v místnosti taková spousta zajímavý předmětů, on prostě nedokázal spustit oči z hadrové panenky Raggedy Ann, která tam seděla na židli.
V tu chvíli zazvonil telefon, a tak ho Ed varoval, aby se ničeho nedotýkal, a odešel. Ani ne za deset minut Ed zahlédl toho svalnatého urostlého policistu, jak peláší k němu nahoru po schodech. Celý se třásl a sotva se zmohl na slovo. Ed ho posadil na židli a začal vytáčet číslo záchranky, protože si myslel, že se jedná o infarkt. Detektiv ho ale zastavil. Ed se ho ptal, co se stalo, ale rozrušený policista o tom odmítal mluvit. Jenom se tvářil provinile.
Když se pak Ed šel podívat do okultního muzea, zjistil, že všechny předměty v něm zůstaly rozházené. Domníval se, že detektiv jeho varování nedbal a zvedl Annabelle. Potom se stalo něco, co dokázalo vyděsit muže, který na oddělení vražd už zažil ledacos natolik, že o tom ani nedokázal promluvit.
Warrenovi se rozhodli, že musí Annabelle nějakým způsobem spoutat. Ed pro ni postavil speciální dřevěnou vitrínku. Dovnitř napsali Otčenáš a modlitbu svatého Michala a na dřevěnou stříšku nad sklem umístili vyřezaný kříž. Ed navíc v pravidelných intervalech nad vitrínou odříkával uvazovací modlitbu. Teprve potom se Annabelle přestala pohybovat z místnosti do místnosti. Přesto se kolem ní nepřestaly dít děsivé věci.
Do muzea jednou přijela parta studentů. Potom, co si jeden mladík vyslechl, co Annabelle po dříve prováděla, došel k její vitrínce a rázně zaťukal na sklo. Sebevědomě prohlásil, že jsou to všechno jen báchorky a ničemu z toho nevěří. Pak panenku vyzval, aby mu něco udělala, třeba nějaký škrábanec. Na to ho rozčilený Ed vyvedl z muzea ven. Mladík udělal osudovou chybu.
Po cestě zpátky na motorce ztratil kontrolu nad řízením a narazil do stromu. Na místě zemřel. Jeho přítelkyně, která seděla na motorce za ním, strávila více než rok pobytem v nemocnici, ale přežila. Později přiznala, že se její kluk před nárazem Annabelle vysmíval…
To, co o panence Annabelle dnes víme, vychází jenom z výpovědi Warrenových. Ti o svých případech sepsali několik bestsellerů, zúčastnili se tisíců paranormálních vyšetřování a několikrát se objevili v televizi.
Za léta se našlo mnoho skeptiků, kteří manžele Warrenovy označovali za podvodníky. Zejména členové příhodně pojmenované Společnosti Skeptiků Nové Anglie.
Ti ještě v 90. letech navštívili Warrenovi, kteří jim pověděli jejich příběhy a ukazovali jim prokleté předměty. Jejich vyprávění ale skeptici nepovažovali za dostatečný důkaz. Ani stovky fotografií duchů, které podle nich vznikly kvůli světelným artefaktům nebo dvojité expozici.
Warrenovi podle nich sami tvrdili, že ke zkoumání paranormálních jevů přistupují vědecky, ale když je pak skeptici konfrontovali, manželé obrátili a řekli, že pro spirituální fenomény nelze získat vědecké důkazy. Místo hledání pravdy se prý Warrenovi zaměřovali jen na potvrzování toho, že paranormální jevy jsou skutečné.
Skeptici tvrdili, že Warrenovi nakonec byli jen schopnými vypravěči a nic víc. To, že o případu Annabelle víme jen od nich, se jim zdálo podezřelé.
S aktéry tohohle případu, pokud vím nikdy nikdo veřejně nemluvil a jejich identita je neznámá. Některé zdroje uvádí jména Donna, Angie a Lou. Ty se ale v jiných zdrojích mění na Deidre, Lara a Cal. Alespoň v těch rozhovorech, které jsem viděla, je Ed označoval jen jako “zdravotní sestřičky” a “snoubence jedné z nich.” Navíc řekl, že aktéři tohoto případu o tom, co se stalo, nechtějí mluvit ani po letech. Je tedy logické, že si přejí zůstat v anonymitě.
Stejně jako v jiných případech, i tady se detaily toho co se stalo mění v závislosti na zdroji. Například Louova zkušenost je na stránkách Společnosti pro Psychický výzkum Nové Anglie, kterou založili sami Warrenovi a měl by to být teoreticky spolehlivý zdroj, uvedena trochu jinak, než jak ji popsal Ed v rozhovoru. Nevím ale, jestli ten příběh měnili sami Warrenovi, nebo je to jen výsledek internetové tiché pošty.
Panenka Annabelle zůstala vystavená v okultním muzeu Eda a Lorraine Warrenových ve městě Monroe ve státě Connecticut. Před její hadrové tělíčko Ed umístil ručně psanou ceduli s důrazným varováním: Jednoznačně neotevírat! Po smrti Warrenových se muzeum stará jejich zeť Tony Spera.
Annabelle dělají společnost další údajně posednuté či prokleté předměty. Například hračka dinosaura, která stála na začátku velmi zvláštního kriminálního případu. Dinosaur prý levitoval a ozýval se z něj nelidský hlas, který vyhrožoval členům rodiny smrtí. Entita z hračky potom posedla 11-ti letého chlapce a následně přítele jeho starší sestry.
Ten potom zabil svého domácího. U soudu se bránil tím, že byl v době vraždy ovládaný ďáblem. Z incidentu si prý vůbec nic nepamatoval. Tímhle případem se inspiroval film V Zajetí Démonů 3: Na Ďáblův Příkaz.
V muzeu také našla útočiště satanská modla, kterou jeden mladý lovec jménem Eric našel v lesích. Eric se jednoho dne ztratil při lovu jelenů. V tom najednou narazil na skupinku kamenů položených na kruhu ze štěrku. Na těch kamenech stála figurína vysoká asi 180 cm. Měla na hlavě rohy a vypadala, jako by byla vyrobená z hlíny. Prý se pak objevil jakýsi tajemný muž v černém, který Erica od místa odvedl.
Potom co se mladý lovec vrátil domů, kontaktoval Warrenovy, kteří bydleli ve vedlejším městě. Ed a Lorraine se společně s ním vrátili na místo, kde figurínu našel. Když ji Ed uviděl, měl okamžitě jasno v tom, že je to satanistická modla. Warrenovi figurínu odnesli a dali ji do svého okultního muzea. Lorraine ale záhy onemocněla a doktoři si s ní nevěděli rady. Ed si myslel, že to byl výsledek kletby, kterou na ně uvalil satanistický kněz, kterému modla patřila.
Mezi dalšími strašidelnými předměty je takzvaná stínová panenka. Hlavu jí zdobí vraní pera a v těle má pravé lidské kosti. Z pusy jí vyčnívá lidský zub. Tuhle panenku někdo koupil ve starožitnictví, aniž by tušil, že se používá k zaklínání lidí.
Nicméně protože okultní muzeum bylo umístěné v domě v rezidenční čtvrti, zájem o něj obtěžoval místní obyvatele. Někteří neomalení hledači záhad se pokoušeli do domu dokonce i vloupat. Úzká cesta před budovou navíc neumožňovala parkování. Přestože se Spera všemožnými silami snažil muzeum na místě udržet, muselo být v roce 2019 trvale uzavřeno veřejnosti.
Přesto muzeum stále přijímá další exponáty. Annabelle dostala novou vitrínu, která je přenosná, takže se i přes uzavření muzea bude moct při některých příležitostech ukázat veřejnosti.
Vitrína má kříž jak nad sklem, tak i po obou bocích, což odkazuje na svatou trojici. Dřevo je napuštěné posvěceným olejem a svěcenou vodou. Na dřevě za Annabelle je napsaná modlitba Otčenáš a modlitba Svatého Michala. Každý měsíc muzeum navštěvuje katolický kněz, který nad panenkou odříkává svazovací modlitbu.
Novou vitrínu vytvořil Dan Rivera, hlavní vyšetřovatel Společnosti pro psychický výzkum Nové Anglie. Rivera má s panenkou svoje vlastní děsivé zkušenosti. Když mu bylo osm, na vlastní oči viděl bouračku toho opovážlivého mladíka, který vyzýval Annabelle.
Později začal vypomáhat v muzeu. Potom, co Annabelle poprvé přesunul, stala se mu nehoda. Na křižovatce mu přestal fungovat motor a ze všech tří stran do něj narazila další vozidla. Jeho auto bylo úplně na odpis, ale on z toho vyvázl naštěstí bez zranění. Podobná nehoda se mu prý stala ještě jednou poté, co s panenkou hýbal znovu.
Poučil se a když chtěl s Annabelle manipulovat, raději předtím zašel do kostela a požádal o požehnání kněze. Navíc si navlékl speciální rukavice s kříži a medajlonky se svatými. V případě Annabelle prostě opatrnosti není nikdy nazbyt.
A to je pro dnešní epizodu všechno. Doufám, že se vám dnešní výlet do králičí nory líbil. Já jsem na horor Annabelle koukala před několika lety a zdál se mi dost povedený. Stačí se na tu panenku ve filmu podívat a vlasy se mi ježí hrůzou. A co vy? Viděli jste film Annabelle? Co si o něm myslíte, teď když znáte jeho inspiraci? Dejte mi vědět do Q and A na Spotify nebo na můj Instagram Tajemne_Skutecnosti.
Uslyšíme se zase za dva týdny ve čtvrtek. Zatím se mějte a udržujte svou mysl…
otevřenou.