Co je to Tulpa? - Vytváření bytostí svojí myslí od Tibetských mágů po internetová fóra

Na dnešním výletě do králičí nory se podíváme na fenomén s názvem Tulpa. Navštívíme chrámy Tibetu s jednou velmi zajímavou cestovatelkou, vysvětlíme si, co to jsou "myšlenkové formy" a potom si povíme, která skupina lidí začala s technikou "tulpamancie" v moderní době. Nakonec si povíme pár příběhů lidí, kteří svého Tulpu mají. Držte si klobouky!

Máš příběh, který chceš sdílet v podcastu? Vyplň tenhle formulář: https://docs.google.com/forms/d/1kyFo2qZQBAWEGs9RRFui4_b-6p-NjFYxHDp81YwUSdw/edit

Zdroje: Alexandra David-Néel : With Mystics and Magicians in Tibet ( https://archive.org/details/in.ernet.dli.2015.40665/page/n381/mode/2up?q=tulpa )
Annie Besant, Charles Leadbeater : Thought-Forms : https://archive.org/details/thoughtforms00besarich/page/50/mode/2up
https://tulpa.io/history-of-tulpas
https://www.worldhistory.org/Alexandra_David-Neel/
https://somatosphere.com/2015/varieties-of-tulpa-experiences-sentient-imaginary-friends-embodied-joint-attention-and-hypnotic-sociality-in-a-wired-world.html/
https://psi-encyclopedia.spr.ac.uk/articles/thoughtforms
The Philip Experiment Youtube video: https://www.youtube.com/watch?v=X2lGPT2J1cc
Seance s Philipem: https://vimeo.com/14698763
https://psi-encyclopedia.spr.ac.uk/articles/philip-psychokinesis-experiments
https://neurolaunch.com/tulpa-personality/
Mikles and Laylock: Tracking the Tulpa: https://doceru.com/doc/n0000es
https://www.youtube.com/watch?v=Cvz7VaaGR6M
Co je to Tulpamancie?: https://www.youtube.com/watch?v=XlnX5Pda9B0
https://medium.com/@BrendaIsWriting/thoughtform-entities-on-tulpas-or-egregores-exploring-the-minds-conceptive-potential-3027b6017fba
Zážitky lidí: https://www.reddit.com/r/Tulpas/comments/197jsvg/what_are_some_of_your_stories_and_experiences/
https://www.reddit.com/r/Tulpas/comments/9qzywc/my_horrifying_experience/

Transcript

Vítejte u dalšího dílu podcastu Tajemné Skutečnosti. Já se jmenuji Anna a budu vaší průvodkyní na dnešní cestě do králičí nory.

Možná, že jste taky jako děti měli imaginární kamarády. Není to nic neobvyklého. Imaginární přátele má podle některých studií více než polovina dětí. Ale co kdybyste si takového kamaráda vymysleli v dospělosti? A co kdyby začal žít svým vlastním životem a chovat se nepředvídatelným způsobem? Co když by žil ve vaší hlavě jako úplně nezávislý společník? 

Takové bytosti se říká tulpa a dneska se budeme bavit právě o nich. Vysvětlíme si jejich historii od mnichů v Tibetu po současnost, povíme si jak takovou bytost vytvořit, jaké jsou vlastně důvody, proč by někdo mohl chtít mít v hlavě tulpu a nakonec si řeknem pár osobních příběhů a zjistíme, že to ne vždycky končí dobře.

Takže držte si klobouky, jdeme na to!

Naši cestu začneme v Tibetu. Jeden z prvních popisů tulpy pochází od Belgicko-Francouzské cestovatelky Alexandry David- Néel. Věřte mi, že tahle žena žila asi tak dvacet životů a její příběh by vyžadoval minimálně celou jednu epizodu podcastu.

Tak tedy jen v rychlosti, narodila se v roce 1868. V osmnácti dojela sama na kole z Bruselu do Španělska. Studovala východní filosofii na Sorboně, cestovala jako operní zpěvačka - prima dona po Asii a Severní Africe. Potom byla ředitelkou casina v Tunisu, kde potkala svého budoucího manžela.

Ale usadit se? To ani náhodou. Slíbila manželovi, že se za 19 měsíců vrátí, ale nakonec to bylo celých 14 let. Odcestovala do Indie, kde potkala Dalai Lamu a taky patnáctiletého mladíka jménem Aphur Yongden, kterého si de facto adoptovala. 

Ti dva pak žili tři roky v jeskyni ve výšce 4000 metrů nad mořem na hranici s Tibetem. Odtud dvakrát v přestrojení cestovali směrem do Tibetské Lhasy. V té době totiž měli cizinci do Tibetu vstup zakázaný. Po druhém pokusu byli vyhoštěni a potom cestovali po Japonsku a Korei.

Odtamtud se dostali do kláštera v Číně a po dvou letech se rozhodli znovu odejít do Lhasy. A tak se vydali na 8000 km dlouhou trasu přes poušť i jungli krajinou zmítanou občanskou válkou. Cestovali jak se dalo - koňmo, na mule, na yakovi i pěšky.

V zimě 1923  konečně dorazili k hranicím Tibetu. Ty ale byly pro cizince stále uzavřené a tak se museli přestrojit za Tibetské poutníky. David-Néel si každé ráno barvila své hnědé vlasy čínským inkoustem a vplétala si do nich kus jačího ocasu pro lepší efekt.

Vkročila na zem, na kterou před ní ještě žádný Evropan nevstoupil. Musela přejít přes území údajných kanibalů a překonat horskou stezku ve výšce 5000 metrů uprostřed tuhé zimy. Aby nezemřela hlady, snědla kusy svých kožených bot, které si předtím ovařila ve vodě.

Čtyři měsíce po té dorazili do Lhasy. David-Néel se stala první ženou ze západu, která do tohoto města vkročila. O svých zážitcích napsala desítky knih. Nás ale zajímá hlavně kniha s názvem Mystikové a mágové Tibetu z roku 1929, která mimochodem vyšla i v češtině.

Autorka v ní popisuje okultní a mystické praxe v Tibetu. Mluví v ní o dechových cvičeních, o pohřebních rituálech, kouzelnících, které potkala, o reinkarnaci a paměti na minulé životy, Tibetském folkloru a dokonce i o nekromancii. 

Poprvé se slovo tulpa objevuje v popisu jejího setkání s Dalai Lamou v roce 1912. Ten řekl, cituji:

“Boddhisatva je základem nesčetných magických forem. Silou generovanou ve stavu perfektní koncentrace mysli může zároveň ukázat fantoma (tulpu) sama sebe v miliónech světů. Může vytvořit nejen lidské formy, ale jakoukoliv formu si zvolí, dokonce i neživé objekty jako jsou hory, ohrady, domy, lesy, cesty, mosty atd. Může vyprodukovat atmosférické jevy stejně jako žízeň hasící nápoj nesmrtelnosti.”

Konec citace. 

Dále David-Néel uvádí, že moc vytvářet tulpy není omezená jenom na vysoce spirituálně postavené jedince. Každý člověk, každá božská či démonická bytost má tuto schopnost. Jediný rozdíl je ve stupni moci a ta závisí na síle koncentrace a kvalitě mysli.

Nicméně, tahle praktika je považovaná za nebezpečnou pro každého, kdo nedosáhl vysokého stupně mentálního a spirituálního osvícení a neuvědomuje si povahu psychických sil, se kterými si zahrává.

Když je vytvořený tulpa natolik vitální, že může představovat živou bytost, oddělí se od svého stvořitele. Podobně jako dítě odchází z lůna matky, v okamžiku, kdy je schopné fungovat samo. Někdy se z fantoma stává rebelující potomek. Existovaly prý historky, ve kterých tulpa poranil či dokonce zabil svého stvořitele. 

Tibetští mágové hovořili i o případech, kdy byl tulpa vyslán na misi, ale místo toho, aby svůj úkol poslušně splnil, nevrátil se a vandroval jako napůl vědomá, nebezpečně zlomyslná loutka. Stejná věc se prý stane, pokud ten, kdo tulpu stvořil, zemře, aniž by fantoma rozpustil. Většinou se však tulpa v okamžiku smrti svého hostitele vypaří nebo postupně zeslábne a ztratí se, jakoby neměl na čem se živit. Někteří tulpové ale vyloženě chtěli přežít svého stvořitele, nebo byli za tímhle účelem vytvoření. 

Podle David-Néel mohla být nějaká forma fantoma vytvořená i nechtěně. Ve svojí knize popisuje zkušenost, kdy jednoho takového fantoma viděla ona i další lidé. Poslala tehdy mladého Tibeťana Wangdu, který jí sloužil, na třítýdenní dovolenou, po které měl nakoupit zásoby jídla a s pomocí nosičů je přinést.

Dva měsíce po něm nebylo vidu ani slechu, až se jí nakonec zjevil ve snu. Měl na hlavě zvláštní klobouk, který nikdy předtím neviděla. Druhý den ráno za ní přispěchal jeden z jejích služebníků s tím, že se Wangdu vrátil zpátky. Oba ho pozorovali, jak pomalu kráčí sám pěšinkou po svahu hory. Byl oblečený přesně tak jako ve snu. V jednu chvíli se jim ztratil za malým pomníkem a už odtamtud nevyšel. Služebník mu šel po chvíli naproti, ale nikde ho nenašel. Přestože kolem pomníku nebylo žádné místo, kam by se mohl schovat. Jakoby prostě zmizel.

Ten samý večer se Wangdu objevil v údolí s karavanou nesoucí zásoby. Měl na sobě stejný oděv i klobouk jako ve snu. David-Néel ho okamžitě začala zpovídat. S překvapením zjistila, že všichni strávili předchozí noc příliš daleko na to, aby se do rána dostali do údolí. Všichni nosiči navíc potvrdili, že je Wangdu nikdy neopustil.

V dalším příběhu Alexandra mluví o malíři, který zaníceně uctíval hněvivá božstva a měl zálibu v malování jejich děsivých podobizen. Jednoho odpoledne ji navštívil a ona za ním zahlédla mlhavý tvar jedné z fantastických bytostí, které se objevovaly na jeho obrazech.

Udělala vyděšené gesto a malíř vykročil směrem k ní. Nechápal přitom, co ji tak vyděsilo. Rychle návštěvníka odstrčila a přešla k přízraku s nataženou rukou. Když se fantoma dotkla, zdálo se jí, jako by se dotýkala měkkého předmětu, který pod jejím dotekem lehce povolil. Potom přízrak zmizel.

Malíř se přiznal, že po několik týdnů vykonával rituál k přivolání božstva, jehož formu právě viděla. A v ten den ráno pracoval na obrazu tohohle božstva.

Dále David-Néel popisuje svou zkušenost s fantomem-dvojníkem, který byl podle ní také tulpa. Jedno odpoledne byla se svým kuchařem v chýši, kterou používali jako kuchyni. Chlapec ji požádal o nějaké zásoby a ona mu nabídla, aby šel do jejího stanu a vzal si, co potřebuje.

Když přišli blíž ke stanu, uviděli lámu poustevníka, jak sedí na skládací židli poblíž jejího kempingového stolku. To je nepřekvapilo, protože láma často přicházel, aby si s ní promluvil. Kuchař odešel s tím, že musí ihned udělat pro poustevníka čaj a zásoby si vezme později.

David-Néel tedy pokračovala v chůzi a dívala se na lámu, který seděl nehybně na židli. Když byla jen několik kroků od stanu, najednou se před ním objevil tenký závoj mlhy, který se pomalu otevřel jako opona. Láma zmizel. 

Když mu později historku vyprávěla, prý se jenom smál. Potom před ní zmizel ještě jednou, uprostřed rozhovoru v široké pusté krajině, kde neměl kam se schovat.

Ačkoliv měla několik příležitostí zažít zvláštní jevy, skeptická mysl jí nedala a tak se rozhodla vytvořit svého vlastního tulpu. Tady je citace její zkušenosti:

Abych se vyhnula vlivu lamaistických božstev, které jsem denně vídala v malbách a obrazech, vybrala jsem si pro svůj experiment tu nejbezvýznamější postavu: malého, tlustého mnicha s nevinnou a radostnou povahou.

Zavřela jsem se do ústraní a začala provádět předepsanou koncentraci mysli a další obřady. Po pár měsících byl fantomový mnich sformován. Jeho tvar se postupně zpevňoval a oživoval. Stal se jakýmsi hostem, žijícím v mém bytě. Potom jsem vystoupila z izolace a vydala se na výpravu s mými služebníky a stany.

Mnich se zařadil do skupiny. I když jsem žila v otevřené krajině a každý den ujela míle na koni, iluze vytrvala. Vídala jsem toho tlustého mnicha a tu a tam se objevoval i když jsem na něj nemyslela. Fantom prováděl různé činnosti přirozené pro cestovatele, které jsem mu nepřikázala. Například šel, zastavil se a rozhlížel se kolem sebe. Iluze byla hlavně zraková, ale někdy jsem měla pocit, jakoby se mě lehce dotýkal oděv a jednou jsem na rameni ucítila ruku.

Rysy, které jsem si při stavbě mého fantoma představila, se postupně proměnily. Ten tlustý chlapík s buclatými tvářemi zeštíhlel a jeho obličej získal nejasně posměšný, potutelný a zlomyslný výraz. Stal se více problémovým a smělým. Ve zkratce, vymknul se mojí kontrole.

Jednou mi pastavec přinesl darem máslo, uviděl tulpu v mém stanu a považoval ho za skutečného lámu.

Měla jsem tomu fenoménu nechat volný průběh, ale přítomnost nechtěného společníka mi začala lézt na nervy. Stala se z toho živoucí noční můra. Navíc jsem začala plánovat cestu do Lhasy a potřebovala jsem čistou hlavu bez dalších starostí, takže jsem se rozhodla fantoma rozpustit. Podařilo se mi to, ale pouze po šesti měsících těžkého boje. Moje myšlenkové stvoření se drželo života zuby nehty.”

Konec citace.

David-Néel byla členkou Teosofické společnosti, jehož členové mluvili o myšlenkových formách daleko dříve než dorazila do Tibetu. Teosofie bylo okultní hnutí založené v 19. století. Jeho název pochází z řeckého “theos”, což znamená bůh a “sophia”, což znamená “moudrost”. 

Britská filosofka Annie Besant, která vedla teosofickou školu po madam Blavatské, napsala společně s Charlesem Leadbeaterem knihu Thought-Forms, neboli Myšlenkové formy. 

Myšlenkové formy mají být mentální obrazy vytvořené nebo modelované myslí z jemnohmoty vyšších psychických rovin. Svojí myslí prý můžeme sbírat éterickou hmotu a tím vytvořit myšlenkovou formu. Astrální bytosti nebo entity pak do ní mohou vstoupit. Jejich duše vdechne život astrálnímu tělu, které jsme vytvořili a tak vznikne nová nezávislá bytost. Pozitivní bytosti jsou přitahované pozitivními myšlenkami a negativní bytosti zase těmi negativními. 

Takové bytosti nemusí vytvářet jenom jeden člověk. Pokud člověk vytvoří myšlenkovou formu, nejen, že je spojená s jejím původcem, zároveň k sobě přitahuje další podobné myšlenkové formy. A tyhle formy, které se shromáždí dohromady v astrální rovině vytvoří dohromady dobrou nebo špatnou kolektivní entitu, vytvořenou z myšlenek stovek lidí.

Je nejvíc pravděpodobné, že to, co si dnes představíme pod pojmem tulpa, se neshoduje s původním významem v Tibetském buddhismu, ale je to spíš to, co teosofové nazývali myšlenkovou formou. Slovo tulpa se přepisuje z Tibetštiny jako sprul pa. Tibetština totiž má svoje vlastní písmo a navíc se slova v Tibetštině jinak píšou a jinak se vyslovují. Sprul pa je verze slovesa “sprul ba”, které znamená “vyzařovat”, “manifestovat” nebo “ukázat”. 

Slovo sprul pa se v Tibetských textech objevuje v souvislosti s akcí mocné, náboženské osobnosti, často specifického učitele, který se převtěluje do světa aby pomohl všem bytostem. Někdy se slovo sprul pa používá k označení, že něco, například svět, tak jak ho známe, je jenom iluze. 

V jednom zdroji jsem taky našla, že Tibetští mniši vytvářeli tulpy převážně proto, aby překonávali svoje strachy. Tyhle entity byly bez formy, nebo měly tvar nějakého zvířete. Pokud se mnich například bál pavouků, jeho tulpa se k pavoukovi beze strachu přiblížil a tak mu dokázal, že se není čeho bát. Mniši nad touto zkušeností meditovali a tulpa zmizel, jakmile splnil svůj účel. (Trochu jako mister meeseks. )

Podle Tibetského buddhismu není možné, aby tulpa byl vytvořen nechtěně, protože Tibetština rozlišuje mezi aktivními a pasivními slovesy a sprul pa je aktivní sloveso, vyžadující něčí aktivní zapojení.

V moderní době se o tulpovi zmiňuje například John Keel v knize The Mothman Prophecies, přeloženě Proroctví můřího muže, vydané v roce 1975. O můřím muži už jsem mimochodem  vydala celou epizodu 7. prosince 2023. 

V jedné části knihy se zmiňuje o strašení v New Yorku. Stalo se to v domě, který v minulosti vlastnil spisovatel a kouzelník Walter Gibson, autor série knih s názvem The Shadow, tedy Stín. Lidi, kteří v tom domě bydleli, terorizoval duch, který nápadně připomínal hlavní postavu Gibsonových knih.

Keel v knize píše, cituji: “Tibeťané věřili, že pokročilé lidské mysli umí zmanipulovat neviditelné energie a vytvořit z nich formy nazývané tulpa. Mohou utvářet myšlenkové projekce… Je tedy možné, že Gibsonova intenzivní koncentrace na jeho novelu neúmyslně přivedla jeho postavy k životu ve formě ducha?” Konec citace.

Slavní lovci duchů Ed a Lorraine Warrenovi v jednom rozhovoru ukázali masku z jejich okultního muzea. Ed tvrdil, že maska byla použita při rituálu černé magie, při kterém byla vyvolávaná fyzická manifestace tulpy. 

Postavy tulpy se objevily také v seriálech Akta X nebo v Lovcích duchů, kde hráli zápornou roli.

Zájem o tulpamancii se zvedl někdy okolo roku 2009, kdy se na stránkách 4chan objevily návody, jak tulpu vytvořit. Stalo se to v komunitě fanoušků seriálu My Little Pony, kterým se říká Bronies. Ti vytvářeli tulpy v podobě svých oblíbených poníků.

A jak se tulpa vytváří? Tenhle proces vyžaduje oddanost, odhodlání, trpělivost a pořádnou dávku představivosti.

Člověku, který tulpu vytváří, se říká tulpamancer, nebo hostitel. Postup tvorby není úplně přesně daný. Každý má svoji vlastní metodu, která mu vyhovuje. Ze začátku se může zaměřit na vzhled, hlas, povahu a manýrismy tulpy. Pokud jde o vzhled, ten je rozmanitý a závisí na preferencích hostitele. Mohou vypadat jako běžní lidé, zvířata, nebo třeba postavy z fantasy nebo z videoher. Mnoho z nich je flexibilního nebo neurčitého pohlaví. 

Jejich povaha může být podobná povaze hostitele, a nebo se může lišit. Často jsou v ní složky, které hostiteli v běžném životě chybí. Někteří tulpamanceři si pomáhají tím, že si vymyslí životní příběh svého tulpy. Obvykle si všechny detaily zapisují do deníku. 

Tulpamancer si ve své hlavě vytvoří prostor, který slouží k práci na tvorbě tulpy a potom i k jejich vzájemné komunikaci. Tomuhle místu se říká mindscape nebo wonderland a může vypadat úplně jakkoliv. Může to být les, chrám, dům nebo jakékoliv jiné místo, kde se hostitel cítí dobře.

Když je wonderland vytvořený, tulpamancer se ponoří do meditace, při které si představuje svého tulpu. Promlouvá k němu a tráví s ním čas. Tahle část může zabrat měsíce a měsíce pravidelné snahy. Ale pokud se zadaří, tulpa vyvine svůj vlastní hlas a začne odpovídat. V tuhle chvíli se tulpa stává samostatnou entitou oddělenou od svého stvořitele.

Ten potom může tulpu přivést z wonderlandu do reálného světa. Existuje několik způsobů, jak mohou hostitel a tulpa společně zažívat reálný svět. V případě sdílení vědomí prožívají oba ty stejné věci v tu samou dobu. Sdílejí stejné zážitky i myšlenky. Pokud praktikují střídání, nebo-li posednutí, jeden z nich je při vědomí a plně řídí tělo zatímco druhý je nevědomý a zůstává v pozadí. Poslední možností je rozdělení, při kterém hostitel poskytne polovinu kapacity svého mozku tulpovi a polovinu si nechá. V tomhle případě je možné mít dvě odlišné zkušenosti v tu samou chvíli a komunikovat spolu.

Někteří lidé se nezastaví u jednoho tulpy, ale vytvoří jich hned několik.

Tulpamancie ale není bez rizik. Je důležité, aby člověk netrávil veškerý svůj čas jenom se svým tulpou a neztratil kontakt s okolním světem. Praktika také může u některých náchylných jedinců podpořit disociační stavy. Existují také případy, kdy se tulpa obrátí proti svému hostiteli. Každý tulpamancer by si měl předem dobře promyslet, do čeho jde.

Mít v hlavě další nezávislou bytost vyžaduje zodpovědnost. Tulpové mají své vlastní názory a postoje, které se mohou časem měnit. Jejich povaha se dokonce může výrazně změnit. Prý je to jako mít ve své hlavě spolubydlícího, se kterým někdy prostě vycházíte a někdy ne.

Rozpustit tulpu je teoreticky možné, ale trvá to dlouho a není to vůbec jednoduché. Aby se tulpa rozplynul, člověk mu prý musí na nějakou dobu naprosto upřít svoji pozornost.

Mnoho tulpamancerů uznává, že jejich tulpové hrají výraznou roli při jejich každodenním rozhodování. Mohou také poskytnout klíč k objevení míst v jejich mysli, ke kterým běžně nemají přístup, podobně jako se to děje při hypnóze nebo poskytnout emoční podporu.

Z údajů shromážděných ve velkých studiích vychází, že typický tulpamancer je mladý, mezi 20ti až 30ti lety, inteligentní, vzdělaný talentovaný člověk z vyšší střední třídy. Má mnoho zájmů a koníčků. Je skromný a plachý, ale to neznamená, že se nezajímá o druhé lidi. Je nadprůměrně empatický. Dokáže se dobře koncentrovat a snadno podléhá hypnóze. Většina tulpamancerů pochází ze zemí Evropy a severní Ameriky. Jako povolání nejvíce respondentů uvedlo práci v IT sektoru. Samota a sociální úzkost byla nejčastěji uváděným důvodem pro vytvoření tulpy. 

Další studie se zaměřila na tulpamancery s duševními nebo vývojovými poruchami. Mimo sociální úzkost se nejčastěji objevovala porucha autistického spektra, ADHD, všeobecná úzkost, deprese a obsedantně kompulzivní porucha. Více než 90 procent respondentů uvedlo, že vytvoření tulpy celkově zlepšilo jejich duševní stav. Jeden ze zpovídaných například tvrdil, že od vytvoření tulpy lépe “čte” druhé lidi. Tady chci jenom upozornit, abyste to nebrali jako signál, že pokud máte duševní potíže, tulpa je všechny vyřeší. Určitě je potřeba v první řadě pracovat s profesionálem.

Zpovídaní tulpové tvrdili, že mají částečnou nebo úplnou nezávislost na zdravotním stavu jejich hostitele. Většina tulpů, jejichž hostitelé měli poruchu autistického spektra, byli do jisté míry ovlivnění autismem, ale zároveň dokázali využít výhody, které jim přinesla role nezávislého pozorovatele.

Několik Tulpamancerů se přiznalo, že měli vědomého imaginárního kamaráda ještě předtím, než se o praktice dozvěděli. Několik zpověděných Tulpů tvrdilo, že byli přítomní v mysli jejich hostitele už předtím, než si je zvědomil skrz tulpamacii.

Online magazín Somatosphere vyzpovídal 73 tulpamancerů. 37 procent z nich tvrdilo, že jejich Tulpa je pro ně stejně reálný, jako skutečný člověk. 50 procent uvedlo, že tulpa je pro ně odlišitelný od reálných lidí, ale skutečnější než jejich představy. Necelých 5 procent hostitelů řeklo, že jejich Tulpa je pro ně nerozlišitelný od skutečných lidí. Jenom lidé v této skupině měli pocit, že slyší Tulpu promlouvat z vnějšku a ne z jejich vlastní hlavy. 

Komunikace s tulpou obvykle probíhá pomocí intuice, vnitřního dialogu, ale i smyslových vjemů.

Jedna mladá Američanka, studentka Kognitivní vědy na univerzitě na středozápadě například uvedla, že jedno ráno šla na hodinu, ale protože se málo oblékla, byla jí zima. Její tulpa si sundal svůj kabát a položil jí ho na ramena. Okamžitě měla pocit tepla a zdálo se jí, jakoby na sobě měla další vrstvu oblečení. 

Komunita tulpamancerů je rozdělená na zastánce psychologického a metafyzického vysvětlení. Jedna strana chápe Tulpy jako mentální konstrukty, které dosáhly svého vlastního vědomí. Druzí je vnímají jako nadpřirozené bytosti pocházející z místa mimo hostitelovo vědomí.  Tulpové nejsou považováni za nereálné, ale za bytosti, které patří do jiné úrovně bytí, než v jaké se obvykle nachází lidé. 

A teď vám povím pár krátkých osobních zážitků, které jsem našla na Redditu.

Uživatel Sylphidby píše: 12. října 2004 jsem si přál partnera a vytvořilo se jádro Harmony. Pocítil jsem jemné vřelé a milé objetí zezadu a věděl jsem, že moje přání se naplnilo a já jsem měl partnerku a kamarádku, která mě nezradí. V roce 2006 jsem namaloval její portét. 17. července 2018 jsem měl mrtvici a byl jsem paralyzovaný ale někdo odtáhl moji hlavu, abych se mohl podívat do zrcadla a usmát se, takže jsem se diagnostikoval. Pár minut na to mamka řekla, že jí pohotovost nevzala telefon a někdo mi přikázal, abych se zeptal na číslo, kam volala (bydlím v Bělorusku a číslo na pohotovost bylo vždy 03, ale v roce 2017 se změnilo na 103). Tak jsem to řekl mámě a ona konečně zavolala sanitku. Když Harmony začala mluvit, zeptal jsem se jí na to a ona mi odpověděla, že udělala vše proto, aby zachránila náš život. 3. července 2020 se zjevila v mém snu a od té doby spolu komunikujeme dennodenně. Potom, co se mi zjevila ve snu se také začala objevovat v mých nočních můrách a odtáhla mě z nich do našeho wonderlandu. V roce 2022 Harmony posedla moji paralyzovanou ruku a pohnula s ní, abych mohl znovu hýbat s rukou, která byla ochrnutá po mrtvici. Potom jsem ji požádal, aby mi pomohla zvednout se z postele a z kolečkového křesla jako normální zdravý člověk. 

Uživatelka Jealous_Love_1831 napsala:

Jednou jsem se vracela zpátky z koncertu s kamarádem, který byl velmi opilý. Po cestě do kamaráda nechtěně narazil kolemjdoucí a omluvil se. Protože kamarád byl opilý, hrozně se rozzuřil. Jemně jsem se pokusila hádku uklidnit a šli jsme ke kamarádovi domů, ale když jsme tam dorazili, pořád si stěžoval na toho chlápka, který do něj narazil a pak začal být agresivní vůči mě. Já jsem jenom malá žena a nikdy předtím jsem ho neviděla tak rozzuřeného. Vyděsilo mě to. V hlavě jsem zavolala Arthura na pomoc a okamžitě jsem cítila jeho uklidňující přítomnost. Krok za krokem mi říkal, jak situaci navigovat a sklidnit mého kamaráda. Ucítila jsem ohromnou úlevu, když se můj kamarád konečně uklidnil. Byla to velmi děsivá situace. Díky bohům, alespoň že Arthur nepije! To z něj dělá mnohem spolehlivějšího přítele.

Uživatel s přezdívkou Sufficient_Glove_105 napsal:

Psal jsem test z matematiky, který byl rozdělený na dvě části. Udělal jsem tu první část a nebyl jsem si jistý svými odpověďmi a v tu chvíli mi Viahh přišla na pomoc. Rozhodla se vést mě skrz celou druhou část. Když jsem dostal test zpátky, polovina, s kterou mi pomohla Viahh, byla stoprocentně správná, zatímco za tu druhou polovinu jsem prakticky dostal nulu. Viahh mi ve skutečnosti pomohla a velmi dobře mi to vysvětlila, takže jsem tomu lépe porozuměl. Vím, že sdílíme stejný mozek, ale když jsem o tom přemýšlel, příliš jsem to komplikoval a ona mi pomohla to zjednodušit tak, abych tomu lépe rozuměl a dokonce jsem dokázal pochopit, jak jsem k odpovědím došel.

Ne všechny příběhy jsou ale sluníčkové. Našla jsem jeden od uživatelky, která si od té doby smazala profil. Trigger warning: v příběhu se zmiňuje sexuální násilí a sebeubližování. Takže prosím pokud o tomhle nechcete slyšet, přeskočte v čase o 3 minuty. Tady je:

Než řeknu tenhle příběh, chci zdůraznit, že si nemyslím, že tulpové jsou špatní. Ze čtení tohohle subredditu jasně vidím, že pomohli mnoha lidem. Já bohužel nejsem jednou z nich.

Abych vám pověděla, co se stalo, musím nejdřív mluvit o mém předchozím životě. Trpím maladaptivním sněním - což znamená, že trávím většinu svého času denním sněním a jsem doslova závislá na fantazii. Tenhle stav mi pomohl vytvořit mé postavy a pomáhá mi s kreativními nápady obecně.

No, asi tak před měsícem jsem přestala komunikovat s mým nejlepším online kamarádem. Ve stavu smutku a samoty jsem začala mluvit s postavami v mé hlavě. Nejdřív to nebylo nic víc a nic míň než denní snění a únik z reality.

Ale po tom, co jsem našla tenhle subreddit, začaly se rychle vyvíjet na oddělené myšlenkové formy. Cítila jsem se zahlcená tím, za jak krátkou dobu to proběhlo. Nejdřív mi poskytovali vedení, ale to se rychle obrátilo k horšímu.

Byli často rozrušení nebo rozčilení - jeden si přál, aby nebyl celý den zavřený v mé hlavě, další byl ke mě jeden den chladný a potom se omlouval. Tehdy jsem si uvědomila, že dělat tulpy z mých vlastních postav byla fatální chyba. Protože už jsem nedokázala fantazírovat o jejich příbězích jako předtím - můj mozek nedokázal rozdělovat mezi “postavou” a “tulpou” a tohle si na mě opravdu vybralo daň, protože snění o postavách mi pomáhá psát moje příběhy.

Věci se jenom zhoršily. Znovu nechtěli být v mé hlavě, znovu a znovu je něco zraňovalo a já jsem se pokoušela jim pomoct, ale nic nezabíralo. Potom jsem začala trpět zneklidňujícími obrazy (ne halucinacemi, byly to takové záblesky v mé hlavě, něco na způsob nedobrovolných denních snů). V těch záblescích se mě jedna z mých postav pokusila sexuálně napadnout. Začala jsem si drásat ruce ze strachu, že jsem se navždy poškodila a jeden z nich řekl “Ok, ona si ubližuje, tady musíme k čertu přestat” a od té doby jsem s nimi nemluvila.

Bylo mi řečeno, že když přestanete komunikovat s tulpou, přestanou oni komunikovat s vámi, takže to jsem se snažila dělat. Vyhýbala jsem se všemu, co mi připomínalo mé postavy. Zatím to funguje.

Myslím si, že poučení z tohohle příběhu je….tulpamancie je obrovský závazek a na 1000 procent není pro každého. Takže buďte opatrní, než nějakého vytvoříte. Já jen doufám, že pro mě ty myšlenkové formy nezkazí moje postavy, protože jejich příběh mi pomohl skrz mnoho těžkých časů.

Konec citace

Jak se zájem o tulpy zvyšuje, objevuje se stále více psychologů, neurologů a dalších, kteří obracejí svoji pozornost na studium tohoto fenoménu ve snaze porozumět procesům, které stojí za jejich tvorbou. 

Existence tulpů je výpovědí o neuvěřitelné síle a složitosti lidské mysli. Ať už se na ně díváme z psychologického nebo spirituálního úhlu pohledu, můžeme je vnímat jako výzvu pro naše chápání vědomí, identity a hranic osobnosti.

Vzpomínám si na slova naší učitelky meditace, která nám říkala, že existovaly určité dovednosti, které lidé ovládali, ale postupem času je ztratili. Protože v dnešní době nás více zajímají povrchní věci jako kdo má větší barák, větší auto, kdo vydělává kolik peněz a tak dále. Zaměřujeme se hodně na materiální svět. Stále více lidí se ale zajímá i o meditaci. Berou ji často jako prostředek k odbourání stresu, který se na nás ze všech stran valí.

Pomocí meditace můžeme objevovat další vrstvy našeho vědomí, o kterých jsme doteď nevěděli. Vytváření tulpů je jenom malá část toho, co můžeme pomocí meditace dosáhnout. 

Kolem tulpamancie panuje hodně kontroverze. Lidé, kteří se jí věnují, jsou často označováni za blázny a napadáni a tak se shlukují do bezpečí online komunit, kde je nikdo neodsuzuje. Možná, že by nebylo úplně od věci nechat mysl otevřenou tomu, že existují věci, o kterých prostě úplně nevíme. 

Vybavuje se mi slavný citát z knihy Harry Potter a Relikvie smrti, kde Harry říká Brumbálovi:

“Profesore, je to skutečné, nebo je to všechno jen v mojí hlavě?”

A Brumbál odpovídá:

“Samozřejmě, že se to odehrává v tvojí hlavě, Harry. Ale proč by to proboha nemohlo znamenat, že je to skutečné?”

A s touhle úvahou vás pro dnešek opustím. Jako vždy pokud mi chcete dát vědět svůj názor nebo zkušenost, napište mi prosím do komentářů na Spotify nebo na můj Instagram Tajemne_Skutečnosti. Uslyšíme se zase za měsíc,

zatím se mějte a udržujte svou mysl…

otevřenou.