Nejstrašidelnější paranormální hry: Krvavá Mary, Dveře do vaší mysli, Výtah do jiného světa

V téhle epizodě si povíme něco o strašidelných hrách, které byste rozhodně neměli zkoušet doma. Jaká je historie za asi nejznámější hrou vyvolávání Krvavé Mary v zrcadle? Jaké věci můžete potkat, když zabloudíte do svého vlastního podvědomí? Jak se dostat do jiné dimenze s použitím obyčejného výtahu? To a spoustu dalšího se dozvíte na dnešním výletě do králičí nory!

Email, kam můžete posílat své pravdivé strašidelné příběhy: tajemneskutecnosti@gmail.com

Zvuky: https://freesound.org/

Zdroje:

Elisa Lam video: https://www.youtube.com/watch?v=zDYFELi_Cgk

https://zoom.iprima.cz/historie/jindrich-viii-manzelkyhttps://www.hrp.org.uk/tower-of-london/history-and-stories/lady-jane-grey/#gs.n90gq9

https://www.erekce.cz/pseudocyesis/

https://tudorsdynasty.com/queen-marys-false-pregnancies/

https://www.britannica.com/biography/Elizabeth-Bathory

https://allthatsinteresting.com/bloody-mary

https://www.snopes.com/fact-check/bloody-mary-story/

https://www.reddit.com/r/threekings/comments/wmupr/recipe_the_doors_of_your_mind/

https://www.scarystudies.com/red-door-yellow-door/

https://thehorrorhq.com/blog/red-door-yellow-door-explaining-the-game

https://www.youtube.com/watch?v=CK2wQ3McCdQ

https://www.youtube.com/watch?v=TAWEFsq-o20

https://knowyourmeme.com/memes/red-door-yellow-door

https://ventsfanzine.com/blog/red-door-yellow-door/

https://my.clevelandclinic.org/health/treatments/22676-hypnosis

https://theghostinmymachine.com/2021/02/03/the-most-dangerous-games-the-elevator-game-revisited-rules/

https://theghostinmymachine.com/2020/04/27/on-the-elevator-game-the-history-of-an-urban-legend-and-its-real-life-connections-consequences-japan-korea-2ch-minato-ward-elevator-accident-elisa-lam-stay-on-main-cecil-hotel/

https://theghostinmymachine.com/2020/04/27/on-the-elevator-game-the-history-of-an-urban-legend-and-its-real-life-connections-consequences-japan-korea-2ch-minato-ward-elevator-accident-elisa-lam-stay-on-main-cecil-hotel/

Transcript

Vítejte u další epizody podcastu Tajemné Skutečnosti. Já se jmenuji Anna a budu vaší průvodkyní na dnešní cestě do králičí nory.

Ještě než začneme, chci vás upozornit, že mám novou emailovou adresu tajemneskutecnosti@gmail.com , kam mi můžete posílat svoje pravdivé strašidelné příběhy a až jich bude dost, udělám z nich samostatnou epizodu. Taky je tu možnost napsat mi na můj instagram Tajemne_Skutecnosti, ALE Instagram mi bohužel neustále schovává zprávy a někdy je nevidím třeba celé týdny, i když se pravidelně dívám do složky skryté, takže email je jistější cesta.

V dnešní epizodě se podíváme na jedno téma, které mě zároveň fascinuje a zároveň mám moc velký strach na to, abych to sama zkusila. Někdo tomu říká paranormální hry a někdo používá slovo rituály, já budu v epizodě používat oba výrazy, protože se nemůžu rozhodnout, jak to lépe popsat.

Pokud nevíte, o čem mluvím, možná vám něco řekne výraz Bloody Mary. To je jenom jedna z mnoha paranormálních her nebo rituálů, které kolují internetem. V téhle epizodě se podíváme na tři z nich. Povíme si jejich pravidla, jaký mají účel a odkud pocházejí. Také si probereme zážitky lidí, kteří si je vyzkoušeli na vlastní kůži. 

Na začátek bych vám chtěla důrazně doporučit, abyste hry, které tady budu popisovat nezkoušeli doma. Protože si nikdy nemůžete být jistí, jestli to třeba náhodou nebude fungovat a vy si pak k sobě nepřivoláte něco, co nechcete.

Takže jdeme na to.

Začneme asi úplně nejznámějším a zároveň asi nejjednodušším rituálem - vyvolávání Krvavé Mary. Dozvěděla jsem se o něm už na začátku mé kariéry internetového slídila, takže mi mohlo být asi tak dvanáct. Asi vás nepřekvapí, že jsem trávila hodně času na různých paranormálních fórech a četla si tam údajně skutečné paranormální historky. Pokud šlo o vyvolávání duchů, objevovala se tam kupodivu dost často Božena Němcová anebo právě Mary.

Ve všech případech to skončilo dost děsivě. Byla jsem z toho tak vystrašená, že jsem se skoro bála dívat do zrcadla. Což byl trochu problém, protože doma u rodičů je velké zrcadlo přímo na chodbě a kamkoliv jsem chtěla v bytě projít, přešla jsem okolo něj. 

Rituál vyvolávání Krvavé Mary je možná tak populární kvůli tomu, že je dost jednoduchý. Potřebujete k němu jenom svíčku, zrcadlo a temnou místnost, obvykle koupelnu.

Návody radí začít s vyvoláváním v noci, nejlépe okolo třetí hodiny ráno. Vejdete do temné koupely, zavřete za sebou dveře a světla necháte zhasnutá. Zapálíte svíčku a položíte jí na rovný povrch. Potom se podíváte do zrcadla, řeknete “krvavá Mary” a otočíte se kolem dokola. Tohle zopakujete třikrát. Podle některých verzí třináctkrát. Po posledním zopakování se podíváte do zrcadla. 

Pokud jste vše udělali správně, měli byste v odraze uvidět strašidelný přízrak ženy. Někdy je sama, jindy drží v náručí mrtvé miminko. Někdy jenom nehybně zírá a jindy je schopná vrhnout se ven ze zrcadla a poškrábat, nebo dokonce zabít toho, kdo ji vyvolal.

Ale kdo to ta Mary je? Někteří se domnívají, že se jedná o ducha královny Marie I. Tudorovny, která v 16. století vládla Anglii a Irsku. Marie I. Tudorovna byla dcerou Jindřicha VIII. Tudora a jeho první manželky Kateřiny Aragornské. 

Jindřich VIII. se proslavil mimo jiné tím, že vytvořil novou církev, protože mu papež nedovolil se s Kateřinou rozvést. Jindřich totiž toužil po mužském potomkovi, ale s Kateřinou měl jenom samé dcery. Po rozvodu se postupně oženil ještě pětkrát a dvě ze svých manželek nechal popravit. 

Jeho úsilí ale přineslo výsledky a na trůn se usadil jeho syn Edward IV. Ten ale po pouhých šesti letech vlády a zemřel a za královnu byla prohlášena jeho sestřenice Lady Jane Gray. Na trůně ale vydržela jenom devět dní, než si pozici královny uzurpovala Marie I. Tudorovna, která potom nechala Lady Jane Grey popravit.

Marie I. Tudorovna se snažila zvrátit snahy svého otce o reformu a navrátit zemi na Katolickou víru. Za tímhle účelem oživila zákon, podle kterého měli být kacíři, tedy protestanti, upáleni zaživa. Nakonec tímhle strašlivým způsobem zemřelo asi 280 lidí.

V některých verzích má postava v zrcadle držet mrtvé miminko a ten, kdo ji vyvolal, ji může popichovat slovy: “Ukradl jsem ti dítě.” nebo “Zabil jsem ti dítě.”

Existuje dobrý důvod, proč by Marii I. Tudorovnu mohly tyhle věty rozčílit. Dva měsíce po svatbě, ve svých třicetiosmi letech oznámila, že je těhotná. Břicho jí postupně rostlo a když měla být v osmém měsíci, tvrdila, že cítí, jak se uvnitř dítě hýbe. Jenomže uběhlo devět měsíců. Potom deset. Jedenáct. Ale dítě nikde.  Marie ve skutečnosti těhotná nebyla.

Podle jedné z teorií mohlo jít o falešné těhotenství, které je podle doktorů výsledkem hormonálních a duševních faktorů. Jiná teorie upozorňuje, že některé z královniných přízraků by se shodovaly s rakovinou vaječníků. V té době medicína nebyla na takové úrovni, aby lékaři něco takového mohli zjistit, takže jsou to jen spekulace. 

Marie zemřela bezdětná a její nepřátelé se postarali o to, aby se zapsala do dějin jako Krvavá Mary, přestože nebyla zdaleka sama z královské rodiny, kdo nechal konat popravy. Například její otec měl nechat podle historiků poslat na smrt desetitisíce lidí.

Mezi další kandidáty na přízrak ze zrcadla patří tajemná čarodějka Mary Worth. Ta měla očarovávat, unášet a zabíjet děti a používat jejich krev k tomu aby zůstala mladá. Když na to lidi v její vesnici přišli, uvázali ji ke kůlu a pak ji upálili. Před smrtí prý křičela, že pokud se odváží říct její jméno do zrcadla, bude je její duch strašit.

Není jisté, jestli Mary Worth byla skutečná, nebo se jedná o legendu. Její příběh ale nápadně připomíná osudy skutečné historické postavy, Alžběty Bathoryové, maďarské šlechtičny obviněné ze zabití stovek dívek a mladých žen. Říkalo se, že svoje oběti krutě mučila a koupala se v jejich krvi, aby si zachovala mládí. Její obhájci ale tvrdili, že obvinění byla vykonstruovaná, protože král dlužil jejímu zesnulému manželovi peníze. 

Původ vyvolávání Krvavé Mary je nejasný, ale mohl by mít své počátky ve starých věšteckých rituálech, při kterých se svobodné dívky měly dívat do zrcadla v potemnělém pokoji a u toho předříkávat nějakou formulku. V zrcadle se pak měl zjevit jejich budoucí manžel. 

Koncept zrcadel jakožto bran do jiných světů je známý už dlouho. V dobách před založením pohřebních ústavů se mrtvoly před pohřbem omývaly, oblékaly a vystavovaly v rakvi v domech svých příbuzných. Během celé téhle doby se zakryla všechna zrcadla v domě, protože se věřilo, že pokud by se tělo zemřelého odrazilo v zrcadle, jeho duše by v něm pak zůstala uvězněná.

Vyvolávání Krvavé Mary se objevilo ve třinácté epizodě třetí řady seriálu Akta X s názvem Syzygy, nebo ve filmu Paranormal Activity 3, na kterém jsem byla v kině a musím říct, že jsme při té scéně s kamarádkami hrozně vřískaly.

Mnoho lidí, kteří rituál zkusili, tvrdí, že se nic zvláštního nestalo. Existují ale i tací, kteří se vyděsili dostatečně na to, aby ho už nikdy neopakovali. Někteří tvrdí, že v zrcadle skutečně viděli něco zvláštního. Může pro to existovat nějaké jiné, než paranormální vysvětlení?

Já osobně jsem se nikdy Krvavou Mary vyvolávat nepokoušela, ale na chatě máme zrcadlo nad umyvadlem umístěné tak, že i když večer rozsvítím nejbližší světlo, zrcadlo je stejně v přítmí. A kdykoliv jsem si tam večer myla ruce, snažila jsem se do zrcadla nedívat. Protože když jsem zahlédla svůj odraz, vypadal ve tmě dost děsivě.

Myslím si, že nedostatek světla způsobí, že si náš mozek sám začně dotvářet obraz. A pokud děláte rituál, při kterém očekáváte, že se v zrcadle objeví přízrak, pak je možné, že si ho váš mozek vytvoří.  Buď z vašeho obličeje anebo třeba ze stínu županu, který je za vámi.

Další paranormální hra, o které si povíme, je známá pod názvy “Dveře do vaší mysli” nebo “Červené dveře, žluté dveře.” Je to hra pro dva lidi. Jeden z nich je cestovatel a druhý má roli průvodce. Ke hře je potřeba potemnělá místnost, polštář, případně svíčky.

Hráč, který slouží jako průvodce, se posadí na zem do tureckého sedu a do klína si položí polštář. Druhý hráč, který je cestovatel, si lehne na záda a položí hlavu do klína tomu druhému. Ležící člověk zavře oči a zvedne ruce nahoru, takže jsou kolmo k jeho tělu.

Průvodce mu pak začne kruhovými pohyby masírovat spánky a u toho předříkává pořád dokola: “Červené dveře, žluté dveře, jakékoliv jiné dveře”. Je důležité, aby to působilo příjemně a relaxačně.

Pokud se vše podaří, cestovatel by před sebou po nějaké době měl uvidět dveře. Někdy lidé popisují dlouhou chodbu, která je po celé své délce lemovaná různými dveřmi, jindy se ocitnou ve velkém domě s řadou různých místností a jindy před sebou vidí jen jedny dveře.

V každém případě, jakmile cestovatel před sebou uvidí dveře, spustí ruce na zem. To je znamení, že se dostal do tranzu a hra může začít. 

Cílem je otevírat dveře a prozkoumávat, co se nachází za nimi. Průvodce ležícímu cestovateli během celé hry radí, co má dělat a ptá se na otázky, jako například: “Co před sebou vidíš? Popiš mi barvu dveří, které jsou před tebou. Jaký z nich máš pocit?”

Cestovatel mu popisuje, co vidí a jak se cítí. Hráči by se měli řídit několika pravidly.

To, jak dveře na člověka působí často předurčuje povahu věcí, které se nachází za nimi. Pokud se cestovatel u některých dveří necítí dobře, neměl by do nich vstupovat.

Pokud má  ze dveří dobrý pocit, může je otevřít a vstoupit dovnitř. Společník se ho potom ptá na, to co tam vidí a navádí ho dál. 

Hráč by měl po schodech nebo výtahem cestovat zásadně směrem nahoru. Někteří lidé, kteří se pokusili sejít dolů se buď dostali do temné místnosti a zasáhl je pocit hrůzy anebo scházeli hrozně dlouho po téměř nekončícím schodišti.

Světlé barvy jsou ve většině případů lepší než tmavé barvy, ale neplatí to vždy.

Cestovatel by si měl všimnout oblečení, které má na sobě a prozkoumat svoje kapsy. Mohlo by se v nich nacházet něco, co by mu mohlo na jeho výzkumné výpravě pomoct. Někdy se třeba stane, že jsou některé dveře zamčené, ale cestovatel pak ve svojí kapse najde klíč.

Pokud cestovatel narazí na místnost plnou hodin, měl by dveře okamžitě zavřít a vůbec do ní nevstupovat. Jeden příspěvek popisoval zkušenost, při které hodiny cestovatele úplně zhypnotizovaly a jeho přátelé ho dlouho nedokázali probudit. Jiní věří, že hodiny dokážou manipulovat s časem a tak doba, která v místnosti uběhne, vůbec nebude odpovídat době v reálném světě.

V případě, že se v jakékoliv místnosti hráč necítí dobře, měl by z ní odejít. Pokaždé, když odchází z místnosti, měl by za sebou zavřít dveře.

Pokud cestovatel uvidí někoho dalšího, je radno držet se od nich dál a nijak s nimi nekomunikovat nebo rovnou odejít z místnosti. Některé bytosti totiž můžou být zlomyslné nebo se snažit cestovatele ošálit.

Pokud se v místnosti objeví stará žena nebo muž v obleku, je to špatné znamení a hráči by měli hru ihned ukončit. 

Pokud se cestovatel ocitne v místnosti, ze které se nedokáže z nějakého důvodu dostat, průvodce by ho měl okamžitě probudit, jinak existuje riziko, že hráč v tranzu uvízne navždy.

V případě, že je třeba cestovatele rychle probudit, průvodce s ním může zatřást nebo do něj šťouchnout. Jinak ho může v klidu vyvést z tranzu odpočítáváním nebo pronesením předem určené fráze.

Původ téhle hry je nejasný, ale mohla by být inspirovaná starými šamanskými praktikami. Jejich účastníci se dostávali do stavu tranzu, ve kterém komunikovali s duchy nebo prozkoumávali své podvědomí. Jedinci při nich často procházeli dveřmi vedoucími do jiných sfér nebo dimenzí. Sama jsem se podobného šamanského rituálu před lety zúčastnila a na začátku jsme si měli představit dveře, portál, okno nebo třeba schody, takže si myslím, že by na tom něco mohlo být. 

Pravděpodobně nejstarší zmínka o hře se objevila v roce 2011 v komiksu ve stylu manga uveřejněném na platformě DeviantArt. Zobrazoval chlapce, jak tuhle hru hraje. O rok později někdo na Redditu uveřejnil popis hry s názvem “Dveře do vaší mysli”.

Jeden uživatel příspěvek okomentoval tím, že si hru vyzkoušel na střední škole o několik let zpátky. Odtud se hra dostala do dalších koutů internetu. Tématu se chytli někteří YouTubeři, kteří natočili její průběh a docela děsivé výsledky.

Například Youtuberka, jejíž kanál nese název Just Aleksae natočila video, ve kterém hrála hru se svojí kamarádkou Sadie. Aleksae byla průvodkyní a její kamarádka cestovatelkou. Sadie během svého prozkoumávání narazila na muže v černobílém pruhovaném obleku s fialovým límcem a modrou kravatou, který prý vypadal jako figurína. Když z místnosti odešla do jiné, muž v obleku se objevil na chodbě za ní. Kamkoliv se přesunula, muž se najednou objevil ve dveřích do místnosti, ze které právě odešla, jako by ji pronásledoval.

Nakonec Sadie začala říkat, že se k ní muž přibližuje a že je strašidelný, protože nemá obličej. Snažila se před ním utéct, ale marně. Nakonec jí Aleksae rychle probudila. Sadie tvrdila, že si nic ze svého cestování nepamatuje. Prý si myslela, že si prostě dala šlofíka.

Někteří hráči jsou přesvědčení, že hra vede k setkání s nadpřirozenými bytostmi, jiní zase si zase myslí, že jde spíš o zkoumání vlastního podvědomí. Opakující se fráze a hluboké uvolnění může vyvolat stav tranzu, ve na povrch vyplouvají snové a nevědomé obrazy. Roli tady hraje i sugesce. Pokud si cestovatel myslí, že hra bude strašidelná, je větší pravděpodobnost, že se mu to vyplní. Někteří hráči se vlivem uvolnění mohou dostat i do stavu spánkové paralýzy, při kterém se často objevují děsivé halucinace.

Lidé už odpradávna používali různé techniky k prozkoumávání své vlastní mysli - například hlubokou meditaci nebo lucidní snění. Hypnoterapeuti používají hypnózu k řešení zdravotních potíží svých klientů. Mezi duševní nemoci, které se takto léčí, patří mimo jiné deprese, panické ataky, fóbie nebo posttraumatická stresosvá porucha. Někteří varují, že nebezpečí hry “Dveře do vaší mysli” tkví hlavně v tom, že jí neprovádí zkušený hypnotizér. Na druhou stranu ale jejím cílem není léčení duševní nemoci. 

Některé návody hráče varují, že pokud člověk zemře ve hře, tak zemře i ve skutečném životě. Nenašla jsem ale žádné články, které by takový případ popisovaly, takže je možné, že jde jen o pokus hráče vystrašit. 

Průběh jedné takové hry popisuje uživatel Redditu s přezdívkou spork_in_my_rectum (super jméno) v následujícím příspěvku:

Už od doby, co jsem si tu přečetl o tomhle rituálu, jsem si ho chtěl vyzkoušet, ale nemohl jsem. Nechtěl jsem do toho zatahovat svojí manželku a syna, kdyby se někdy něco špatného stalo. Konečně jsem dostal svoji šanci na prodloužené pracovní cestě. Rozhodl jsem se rituál provést s pár přáteli v mém hotelovém pokoji. Jedna kamarádka sloužila jako průvodkyně, zatímco druhý kamarád měl na starost zaznamenávat co jsem řekl.

To, co jsem uviděl, mě překvapilo, protože stěny chodby pokrývaly různé filmové plakáty. V chodbě jsem zahlédl pět dveří. Dvě na mé levé straně měly modrou barvu, dvě na pravé straně červenou a zbývající dveře naproti byly natřené černě.

Rozhodl jsem se zkusit vstoupit do prvních dveří napravo. Jejich klika byla z oceli a na dotek byla velmi chladná. Jak jsem otočil klikou a otevřel dveře, první, čeho jsem si všiml, byl silný zápach, který vycházel zevnitř. Opravdu nevím, jak ten zápach popsat, ale bylo to, jako kdyby někdo zapálil tucet zápalek najednou a všechen ten kouř mi šel přímo do nosu.

Nicméně, stejně jako na chodbě, i tady byly stěny pokryté filmovými plakáty. Veprostřed pokoje stál oranžový stůl, na jehož středu ležela velká miska plná vody.

Najednou mě přepadla chuť ponořit do té vody ruku, ale něco mi v tom zabránilo. Připadalo mi to špatné, ale něco v mojí hlavě se mi snažilo říct, že je to v pořádku. Najednou se mi zase udělalo špatně a uviděl jsem muže v obleku s cylindrem na hlavě, jak stojí v rohu pokoje. Byl vyšší než já. Na jeho obleku nebylo nic zvláštního. Vypadal jako hlavní postava upíra v anime Hellsing.

Ani vám nemusím říkat, že mě pohled na toho muže šíleně vyděsil. Vzpomínáte si na ty historky, ve kterých lidé, kteří ho uviděli, ztuhli hrůzou? Přesně to se stalo mě. Měl jsem pocit, že se místnost ochlazuje a smrad zápalek se stupňoval. Potom jsem uviděl, jak se ten muž zaculil a přitom ukázal svoje špičaté zuby, zvednul na mě ruku a zakýval prstem. Ten muž potom ukázal na dveře a já si myslel, že je to znamení, že bych měl odejít. Aniž bych se ohlédl, otočil jsem se, odběhl jsem zpátky ke dveřím a odešel jsem.

Nemůžu vám ani popsat, jak moc lépe jsem se cítil, po tom co jsem pokoj opustil. Chodba se mi zdála teplejší a příjemnější a mohl jsem tu lépe dýchat. Rozhodl jsem se zkusit první modré dveře, ale nebyla na nich žádná klika. Dveře byly ze dřeva a vypadaly, jako by se daly otevřít zatlačením. Ale nepohly se ani o píď a tak jsem zamířil k dalším modrým dveřím.

Druhé modré dveře byly zamčené. Jejich klika byla z mosazi a na dotek byla teplá. Vzpomněl jsem si na původní příspěvek a začal jsem po kapsách hledat klíče. Jak jsem tak prohledával svoje kapsy, šokovalo mě, když se dveře najednou otevřely a vystoupil z nich ten muž v obleku. Zase jsem ucítil zápalky, ale tentokrát jsem z toho měl jiný pocit. Tentokrát jsem se ho nebál, což je zvláštní, protože byl pořád neskutečně děsivý. Sundal si svůj cylindr a pozval mě dovnitř, jakoby mě vítal ve svém domově. A tak jsem vstoupil dovnitř.

Vypadalo to tam jako můj pokoj, když jsem byl mladší. Pořád tam byla moje stará postel, moje hračky a dokonce i moje noční lampička. Jediné, čeho jsem si všiml, byl stůl, na kterém ležela spousta fotek. Podíval jsem se na ně. Čekal jsem, že na nich uvidím vzpomínky z dětství, ale k mému překvapení jsem žádné z těch obrázků nepoznával.

Uslyšel jsem, jak se ten muž uchechtnul, jako někdo, kdo se mermomocí snaží potlačit smích. Pamatuji si, že jsem se cítil opravdu podrážděně a uraženě a chtěl jsem na něj začít křičet. Ale můj instinkt mě varoval předtím, abych projevil vztek a tak jsem se prostě rozhodl odejít.

Zamířil jsem rovnou za zbývajícími červenými dveřmi, ale znovu na nich nebyla žádná klika. Viděl jsem, že jsou vyrobené z nějakého kovu podobnému oceli. Potom jsem si všiml jakéhosi zvonku na zdi a tak jsem ho zkusil stisknout, ale neozval se vůbec žádný zvuk. Zkusil jsem zaklepat na dveře, ale nikdo mi neotevíral.

Zbývaly už jen jedny dveře. Jak jsem zamířil ke konci chodby, ohlédl jsem se přes rameno a viděl jsem, že mě ten muž stále pronásleduje. Jak jsem šel k černým dveřím, uslyšel jsem svoji kamarádku, jak mi říká, abych se probudil a tak jsem to udělal. Dříve, než jsem měl šanci vstoupit do těch posledních dveří. Zeptal jsem se, proč to udělala, ale ona mi odpověděla, že nic neřekla a překvapilo ji, když jsem se probudil.

Další rituál, o kterém si povíme, se jmenuje “Výtah do jiného světa” nebo “Výtahová hra”. Jak už název napovídá, jeho účelem je dostat se do jiné dimenze s pomocí výtahu. Postup hry je celkem jednoduchý. Je potřeba pouze přístup do budovy, která má alespoň deset pater a výtah. Podzemní patra se nepočítají. 

Hrát se může v jakoukoliv dobu, ale přijde mi, že během dne je dost velká pravděpodobnost, že vám výtahovou hru přeruší někdo, kdo výtah potřebuje použít k tomu aby se dostal do jiného patra a ne do jiné dimenze.

Hráč má hned po vstupu do budovy zamířit k výtahu a přivolat si ho stisknutím tlačítka se šipkou směrem nahoru. Pokud je u výtahu i tlačítko se šipkou dolů, neměl by se ho dotýkat.

Hráč musí do výtahu vstoupit v přízemí a být přitom sám. Pokud je ve výtahu ještě někdo další, hra nemůže začít. 

Hráč začne tím, že stiskne tlačítko se čtyřkou. Když výtah dorazí do čtvrtého patra, hráč nevystupuje. Místo toho stiskne tlačítko s dvojkou. Když výtah dorazí do druhého patra, hráč opět nevystoupí a zmáčkne šestku. Takhle to pokračuje ještě pár pater. Hráč postupně zmáčkne ještě jednou dvojku, potom desítku a pětku, aniž by z výtahu vystoupil. 

V pátém patře se může stát, že do výtahu nastoupí mladá žena. Hráč se na ni nesmí podívat ani s ní promluvit. Ta žena totiž není taková, jaká se zdá.

Hráč potom stiskne tlačítko do přízemí. V tom okamžiku se můžou stát dva různé scénáře. Výtah buď začne klesat do přízemí, anebo stoupat nahoru do desátého patra.

Pokud výtah sjede do přízemí, rituál selhal. Hráč by měl vystoupit z výtahu hned jak se jeho dveře otevřou a vyjít rovnou ven z budovy. Neohlížet se a na nikoho nemluvit.

Pokud se výtah rozjede nahoru do desátého patra, rituál se zadařil. Tady nastává poslední šance z něj vycouvat. V případě, že hráč nechce dál pokračovat, měl zastavit stoupání výtahu tím, že stiskne tlačítko do jakéhokoliv patra ještě předtím, než výtah dosáhne devátého patra.

Když výtah dorazí do desátého patra, hráč může buď vystoupit z výtahu nebo v něm zůstat. Pokud se rozhodne vyjít ven a ve výtahu s ním je žena, která přistoupila v pátém patře, je možné, že se ho zeptá na to, kam jde. Hráč by jí v žádném případě neměl odpovídat ani se na ni podívat. Měl by výtah jen mlčky opustit.

Když odejde ven z výtahu, měl by se ocitnout v jiném světě. Může se rozhlížet po okolí, ale nikdy by neměl ztratit z dohledu výtah, kterým přijel.

Jsou dvě možnosti jak se vrátit zpátky. Pokud hráč v desátém patře výtah neopustil, měl by stisknout tlačítko do přízemí a výtah by se měl rozjet dolů. Pokud to nefunguje, měl by pokračovat ve stiskání tlačítka do přízemí, dokud se výtah nepohne. Když dorazí do přízemí, měl by opustit výtah jakmile se jeho dveře otevřou a jít rovnou ven z budovy. Neotáčet se, nemluvit a vyrazit domů jak nejrychleji to jde.

Pokud hráč výtah v desátém patře opustil, měl by se do něj vrátit zpátky. Měl by se ujistit, že je to ten samý výtah, kterým přijel. Potom by měl stisknout čtyřku a znovu opakovat postup, jakým se dostal nahoru. Ve čtvrtém patře stisknout dvojku, ve druhém šestku, v šestém dvojku, ve druhém desítku, pak pětku a nakonec přízemí. Pokud se výtah zase rozjede do desátého patra, musí stisknout jakékoliv jiné tlačítko, aby stoupání výtahu zastavil.

Když hráč konečně dostane do přízemí,  měl nejdřív ujistit, že je zpátky ve svém světě. Teprve pak může z výtahu vystoupit. Pokud mu cokoliv připadá divné, měl by stistknout tlačítko do čtvrtého patra, aniž by z výtahu vystoupil a znovu opakovat sekvenci ze začátku.

Některé zdroje uvádějí, že pro návrat je potřeba mačkat tlačítka výtahu v opačném pořadí než na začátku.

Pravidla počítají s tím, že přízemí je označené číslem 1. Ale různé výtahy v různých zemích mohou označovat patra jinak. Pokud jste v budově, která pro přízemí používá nulu nebo písmeno, můžete buď začít hru tak, že vyjdete po schodech do prvního patra a začnete tam, nebo si celou sekvenci čísel posunete, takže místo tlačítek 4,2,6,2,10,5 a 1 stisknete 3,1,5,1,9,4 a 0 nebo písmenko označující přízemí.

Hráči musí hrát sami a během celé doby s nimi ve výtahu nesmí být nikdo další, s vyjímkou ženy, která někdy přistoupí v pátém patře. Pokud se stane, že do výtahu vstoupí kdokoliv jiný, hra musí být ihned ukončena.

Ti, kteří se podle svých slov úspěšně dostali do jiného světa, popsali, že vypadal úplně stejně jako ten náš až na pár detailů. Všude bylo úplné ticho, světla byla zhasnutá a nikde nebyla ani noha. Když se podívali z okna ven, uviděli v dálce svítící rudý kříž. 

Nejstarší verze výtahové hry se objevila v roce 2008 na Japonském diskuzním foru. Popisovala jenom to, jak se dostat do jiného světa a také varovala před ženou, která přistoupí v pátém patře. Už se ale nezmiňovala o tom, jak ten jiný svět vypadá nebo jak se zase dostat zpátky.

Tenhle způsob ukončení je typický pro Japonské městské legendy. Jeho účelem je donutit čtenáře, aby si sami doplnili mezery. A také naznačuje, že nemůžeme vědět, co se stalo potom, protože ti, kteří hru úspěšně dokončili, se nikdy zpátky nevrátili. 

O pár let později se objevily korejské verze hry, které obsahovaly instrukce k návratu nebo k předčasnému ukončení hry. Odtud už byl jen krůček k překladům do angličtiny a rozšíření internetem.

Je možné, že výtahovou hru inspirovala skutečná tragická událost. V roce 2006 měl jeden výtah v Tokyu poruchu, kvůli které se rozjel ještě před zavřením dveří. O život přitom přisla šestnáctiletá školačka. Následné vyšetřování zjistilo, že tenhle typ výtahu byl poruchový a několikrát se stalo, že začal stoupat ještě před zavřením dveří, zdánlivě sám od sebe. 

Ačkoliv po téhle tragické nehodě byly všechny poruchové výtahy vyměněny, Japonci se i tak báli je používat. Je možné, že výtahová hra vznikla v reakci na obavy, které v té době mnoho Japonců mělo z výtahů.

Rozšíření výtahové hry na západě se přičítá dalšímu tragickému případu smrti mladé ženy. V roce 2013 si hosté hotelu Stay on Main v Los Angeles, začali stěžovat na malý tlak vody a její podivnou chuť. Hotelový personál šel prozkoumat cisterny s vodou umístěmé na střeše.  

V jedné z nich nalezli tělo jednadvacetileté kanadské turistky Elisy Lam. Koroner označil její smrt za náhodné utopení, ale kolem případu zůstávalo mnoho otázek. Zaprvé nechápali, jak se dostala sama na střechu, která byla podle všeho opatřená alarmem nebo jak dokázala vlézt do nádrže, jejíž víko bylo údajně moc těžké na to, aby ho sama uzvedla. A jak ho pak za sebou zase zavřela? Co se stalo s jejím telefonem, který se nikdy nenašel?

Ještě před nalezením těla pracovníci hotelu uveřejnili video, které pravděpodobně zachycovalo jedny z posledních okamžiků jejího života. Video pořídila kamera umístěná ve výtahu hotelu. 

Elisa se na něm chovala velmi podivně. Vstoupila do výtahu, zmáčkla pět tlačítek v řadě pod sebou a potom chvíli čekala v rohu. Dveře výtahu se ale nezavřely a tak vykročila jednou nohou ven a rychle se rozhédla na obě strany. Potom se přitiskla zády k dalšímu rohu výtahu, jakoby se před někým schovávala. Po pár sekundách si stoupla do dveří výtahu a opatrně vykročila ven. 

Krátce stála před výtahem, který byl stále otevřený, potom do něj znovu nastoupila a zmáčkla několik tlačítek. Následně z výtahu zase odešla, stoupla si před něj, otočila se na stranu a začala velice podivně a nepřirozeně gestikulovat rukama. Je dost těžké tohle popsat takže pokud chcete, video bude v popisku. Po té odešla ze záběru a výtah se asi za půl minuty konečně zavřel.

Hotel, ve kterém se zdržovala, má velmi temnou historii. Dnes se jmenuje Stay On Main, ale v minulosti to byl The Cecil Hotel. Nachází se v městské části přezdívané jako Skid Row, která je známá velkou populací lidí bez domova a vysokou kriminalitou. V samotném hotelu nejméně 11 lidí spáchalo sbevraždu a mezi jeho předchozí hosty patřili i dva sérioví vrazi.

Všechny okolnosti kolem případu rozpoutaly vlnu diskuzí a různých teorií. Kvůli videu z kamery ve výtahu si někteří mysleli, že Elisa hrála výtahovou hru, která se vymkla z ruky. Lidem přišlo zvláštní, že se výtah celou dobu nepohnul a také to, jak se dívka celou dobu chovala. Nejdřív to vypadalo, jako by se před někým schovávala a potom se zdálo, jako kdyby s kýmsi mluvila. Někteří věří, že to mohla být ta žena, která se má objevit v pátém patře.

Já si ale myslím, že výtah se nehýbal proto, že buď zmáčkla moc tlačítek najednou a nebo proto, že zmáčkla nějaké tlačítko, které má za účel výtah na nějakou chvíli zastavit na místě. Navíc její postup výtahové hře neodpovídá. Tlačítka mačkala všechna najednou bez toho, aby počkala, až výtah do určitých pater dorazí. A čísla, která zmáčkla, neodpovídají těm ze hry.

Nejpravděpodobnější vysvětlení její smrti je taky to nejprostší. Ale to neznamená, že není smutné. Elisa trpěla bipolární poruchou a depresemi. Podle některých zdrojů před svojí smrtí přestal brát léky, což u ní mohlo způsobit duševní kolaps. Nasvědčovalo by tomu i její zvláštní chování. Hotelový personál ji přemístil do samostatného pokoje, protože si její spolubydlící ze sdíleného pokoje stěžovali, že jim na postelích nechává zvláštní vzkazy a nechce je pouštět dovnitř. Je možné, že byla přesvědčená, že ji někdo pronásleduje a proto se na videu chovala tak jak se chovala.

Znala jsem jednoho člověka s bipolární poruchou. V jednu dobu přestal brát svoje léky, začal se chovat podivně a skončilo to tím, že ho museli odvézt do léčebny. V případě Elisy pravděpodobně došlo k něčemu podobnému, ale protože cestovala sama, nebyl u ní bohužel nikdo, kdo by jí včas pomohl.

Nějakým způsobem se dostala na střechu, která byla špatně zabezpečená a potom vlezla do nádrže s vodou, aby se schovala. 

Osobně si myslím, že tyhle fantastické teorie ubírají na vážnosti celého případu a tak trochu z jejího případu dělají strašidelný příběh. Nesmíme zapomínat na to, že Elisa byla skutečná a její ztráta způsobila skutečnou bolest pro její příbuzné. Bipolární porucha není hra nebo působení duchů, ale závažné psychické onemocnění, které reálně ovlivňuje lidské životy. 

Tak to bylo pro dnešek všechno. Dejte mi vědět, jestli jste některou z dnešních her nebo nějakou podobnou hru někdy zkoušeli a jak to dopadlo. Já se musím přiznat, že na to nemám dost odvahy a myslím si, že s takovými věcmi si asi není radno zahrávat. Protože co kdyby nakonec fungovaly?

Uslyšíme se zase příště, zatím se mějte a udržujte svou mysl

otevřenou.