Lucidní snění - jak ovládat svoje sny?

Na dnešním výletě do králičí nory zamíříme do magického a poněkud surealistického světa snů. Proč vlastně sníme? Co je to lucidní snění? Jak můžeme začít lucidně snít? Co jsou to metody wake back to bed, MILD nebo WILD? Také vám povím o svém zážitku z experimentu s lucidním sněním, pořádaném jednou americkou univerzitou. Nakonec si řekneme i o možných stinných stránkách lucidního snění. Držte si klobouky!

Zdroje:

https://www.psychologytoday.com/us/blog/the-moment-youth/202010/what-is-metacognition-how-does-it-help-us-think

https://biologyinsights.com/do-you-only-dream-in-rem-sleep-the-scientific-answer/

https://www.sciencenewstoday.org/the-mystery-of-dreams-what-science-tells-us-about-our-sleeping-minds

https://howtolucid.com/wake-induced-lucid-dream-w-l-d-technique/

https://www.reddit.com/r/LucidDreaming/comments/18h2bi/ssild_official_tutorial_20/

Transcript

Probudíte se. Pomalu otevíráte oči do přítmí vaší ložnice. Je další ráno. Vstaváte a děláte svou obvyklou ranní rutinu. Nasnídáte se, vyčistíte si zuby, upravíte se. Vyndáte ze skříně oblečení a oblečete se.

Ale pak… si všimnete něčeho zvláštního. Je to pocit, který nedokážete úplně popsat. Rozhlédnete se kolem sebe. Všechno vypadá jako obvykle, ale vzadu ve vaší mysli stoupá pocit nejistoty. Něco tady nehraje. Něco je jinak.

A pak vám to dojde. Jste ve snu. V tu chvíli otevíráte oči znova. Tentokrát už doopravdy.

Vítejte u další epizody podcastu Tajemné Skutečnosti. Já se jmenuji Anna a budu vaší průvodkyní na dnešní cestě do králičí nory. 

Dneska budeme probírat moje oblíbené téma, protože je to něco, čím se sama zabývám už dlouho a co mě neskutečně fascinuje. Zároveň je to něco, s čím mnozí z vás možná sami máte zkušenost nebo byste tu zkušenost mít chtěli. 

Budeme se bavit o lucidním sněním. Řekneme si, co to znamená lucidně snít, jaké jsou metody kterými můžete lucidní sny navodit a taky vám řeknu o mojí vlastní zkušenosti, kdy jsem se zúčastnila výzkumu lucidního snění které pořádala jedna americká univerzita.

Takže držte si klobouky, jdeme na to!

Lucidní sen je jednoduše ten, ve kterém si spící člověk uvědomuje, že je ve snu. Snící potom může do určité míry ten sen ovlivnit. 

Někteří lidé lucidně sní naprosto spontánně už od dětství a nedělá jim to žádné problémy, zatímco jiní, kam spadám i já, se musí k lucidnímu snění trpělivě dopracovat, a může trvat měsíce či roky, než ho ovládnou. 

Proč to tak je, by mohlo souviset s takzvanou metakognicí. Metakognice je uvědomování si a porozumění svým vlastním myšlenkám. Dalo by se říct, že je to přemýšlení o přemýšlení.

Možná se vám někdy stalo, že jste dokončili stránku v knížce a uvědomili jste si, že vlastně nevíte, co jste právě přečetli. Anebo jste poslouchali podcast a zjistili jste, že vám uniklo posledních pár minut.

Možná jste si pak přečetli tu stránku znova, nebo jste přeskočili v podcastu o pár minut dozadu a znova si ho poslechli. Právě tohle uvědomění si toho, že vám nějaká informace unikla, je příklad metakognice. Ta nám pomáhá hodnotit jak se učíme nebo jak řešíme problémy a tím pádem lépe přemýšlet a dělat lepší rozhodnutí. 

Výzkumy naznačují, že lucidní snění a metakognice používají podobné nervové systémy. Je možné, že lidé, kteří mají zvýšenou schopnost pozorovat své vlastní myšlenky, možná i snáze lucidně sní. 

Proč si ale většina z nás nevšimne, že sní? A to dokonce i když se stane něco opravdu šíleného, jako třeba když se před námi objeví drak a my na něj nasedneme a začneme poletovat po okolí. Kdyby se nám něco takového stalo v bdělém stavu, asi by nám to nepřišlo úplně normální.

Abychom si tuhle otázku zodpověděli, musíme se podívat pod pokličku naší továrny na sny.

Spánek se skládá ze dvou fází, které se mezi sebou střídají. Jmenují se NonREM neboli NREM a REM. REM v angličtině znamená Rapid Eye Movement - tedy rychlý pohyb očí. Jmenuje se tak podle toho, že vám v téhle fázi rychle kmitají oči pod víčky sem a tam. NREM fáze je opak toho. NREM má v sobě ještě tři podfáze, mezi které patří lehký spánek a hluboký spánek. Každá z fází je zhruba 90 minut dlouhá a během 8mi hodinového spánku se zopakují zhruba šestkrát.

I když sny se objevují v obou fázích spánku, mají mezi sebou důležité odlišnosti. Sny, které se dějí ve fázi REM jsou živější, fantastičtější, bizarnější a více příběhové než ty, které se objevují ve fázi NREM. Je také větší pravděpodobnost, že si je snící bude pamatovat.

Během NREM spánku se naše tělo regeneruje a mozkové vlny se zpomalí. V REM spánku se zrychluje srdeční tep a dýchání. Mozkové vlny připomínají stav při probuzení. Mozek je vysoce aktivní, zatímco tělo je paralyzované, abychom fyzicky neprožívali naše sny a neublížili si při tom.

Limbický systém, který řídí naše emoce, při REM spánku vykazuje vysokou aktivitu. Zraková kůra, která je zodpovědná za zpracování zrakových vjemů, intenzivně pracuje, i když máte oči zavřené. Amygdala, která hraje klíčovou roli ve zpracovávání emocí, je při spaní také vysoce aktivní. Díky tomu jsou naše sny často fantastické a nabyté emocemi, ale postrádají logiku. 

Naproti tomu prefrontální mozková kůra, zodpovědná za kritické myšlení, rozhodování a sebeuvědomění, ve spánku utichne. Proto je těžší všimnout si různých nesrovnalostí a uvědomit si, že sníme.

Náš mozek ve spánku funguje jako kreativní režisér vnitřních filmů. Půjčuje si lokace, herce a události z blízké i nedávné minulosti a vytváří z nich nové snímky nabyté emocemi. 

Proč ale vlastně tyhle filmy v noci sledujeme? Tahle otázka nedává lidstvu spát už po celá tisíciletí. Staří Egypťané věřili, že se ve snech nachází zprávy od bohů, nebo že při nich naše duše cestuje kamsi pryč. Otec psychoanalýzy Sigmund Freud označoval sny za královskou cestu do podvědomí. Domníval se, že ukrývají klíč ke skrytým touhám a strachům.

Podle jedné z předních současných teorií jsou sny výsledkem snahy našeho mozku dát smysl náhodným výbojům neuronové aktivity během spánku. Náš mozek se tak prý v podstatě snaží nastolit řád v naprostém chaosu. Sny tak mají být náhodnými příběhy vznikajícími z impulzů, které žádný význam nemají. 

Podle jiné teorie jsou naše sny prostředkem, jak se připravit na nebezpečí. Tím, že se našim předkům zdálo o možném ohrožení, mohli si procvičit svoji reakci bez toho, aby se jim něco reálně stalo. Možná se vám někdy stalo to, že jste měli před sebou důležitou zkoušku a v noci před ní se vám o ní zdálo. Dalo by se to vysvětlit tak, že vás na ni mozek chtěl připravit.

Další možností je to, že náš mozek si během spánku ukládá a organizuje události z uplynulých dní. Při tomhle třídícím procesu se nové zážitky  mísí s těmi starými, jako by mozek vyndaval věci z kartotéky a zase je dával na místo.

Sny nám mohou pomáhat se zpracováním těžkých emocí. Například lidé, kteří zažili trauma, často traumatickou událost znovu a znovu prožívají ve snech. Možná je to proto, že jejich mozek se zoufale snaží integrovat bolestivý zážitek. 

Žádná z těchto teorií ale úplně nedokáže podchytit fenomén snění. Já si osobně myslím, že by to mohlo být od každého trochu. 

I když jsou sny nelogické, ukrývá se v nich obrovská inspirace. Mary Shelley napsala Frankensteina podle své noční můry. Stephen King nalezl inspiraci pro svou knihu Svítání ve snu, který se mu zdál v opuštěném hotelu. O tom mimochodem mluvím v epizodě o strašidelných hotelech. Chemik Friedrich August Kekulé objevil strukturu benzenu po tom, co ve snu uviděl hada, který kousal svůj vlastní ocas. Paul McCartney uslyšel melodii písně Yesterday ve snu.

Zvláštní kategorií jsou sny, které předvídají budoucnost. 

Dám příklad ze svého života. Když jsem ještě chodila na základku, zdál se mi jednou v noci sen. Byla jsem ve škole a měli jsme zrovna hodinu dějepisu, ale nikdo z nás neměl učebnice. Nevím, jak to je u vás ve škole, ale my jsme si každé ráno nosili do školy v aktovce jenom ty učebnice, které budeme ten den potřebovat.

Když jsem se probudila, nic moc jsem nad tím snem nepřemýšlela. Druhý den jsme v rozvrhu dějepis neměli. Ale před hodinou češtiny přišel k nám do třídy ředitel, který zároveň byl i naším učitelem dějepisu. Řekl nám, že naše učitelka češtiny je nemocná a tak budeme mít místo češtiny hodinu dějepisu. Protože jsme se to dozvěděli až v ten den, nikdo z nás neměl s sebou učebnici dějepisu a můj sen se tak vyplnil.

Všechno odehrálo přesně tak, jak jsem si to vysnila. Ale zároveň to nebyla žádná život měnící předpověď. Pokud jsem ve snu skutečně předpověděla budoucnost, tak proč to byla taková prkotina? Po tomhle snu jsem měla ještě pár takových, které se vyplnily, ale vždycky to byly maličkosti.

Já si tenhle typ snů vysvětluju tak, že prostřednictvím snů cestujeme do prostoru, který je mimo čas. A proto se nám někdy může zdát o věcech, které se ještě nestaly.

Ale podle vědců nejde ani tak o předvídání budoucnosti, jako spíš o rozpoznání vzorců a zpracování podnětů z našeho nevědomí, o kterých v bdělém stavu nemáme tušení.

V mém případě se třeba mohlo stát, že jsem předchozí den uviděla naši učitelku češtiny někde na chodbě a moje podvědomí zaznamenalo, že nevypadá dobře. Takže by dávalo smysl, že druhý den češtinu mít nebudeme. Pak ale nevím, jak jsem přišla na to, že ji nahradí právě dějepis. Možná, že náš ředitel byl tím nejlogičtějším člověkem, který by jí v případě nepřítomnosti mohl zastoupit. 

Je také možné, že se v tom množství snů, které se nám za život zdají, zvyšuje pravděpodobnost, že se některé z nich vyplní. Stalo se vám někdy, že se váš sen vyplnil? Dejte mi vědět do komentářů.

Ale teď se vraťme k lucidnímu snění. Výzkumy odhalily, že se při lucidním snění aktivují některé oblasti v prefrontální mozkové kůře, které jsou při běžném snění nečinné. Díky tomu má snící jistou schopnost sebeuvědomění. Lucidní snílci dikonce byli schopní komunikovat s vědci pomocí předem určených pohybů očima.

Existuje několik důvodů, proč lidé praktikují lucidní snění. Například jsem slyšela o člověku, který trpěl nočními můrami a naučil se lucidně snít, aby je mohl kontrolovat a postavit se svému strachu čelem.  Jiní lidé je mohou použít k řešení problémů ve svém životě, k umělecké inspiraci nebo prostě k pobavení. Ve snech totiž neexistují hranice, a když se je naučíte dobře ovládat, můžete si dělat v podstatě o chcete. Třeba létat, cestovat po zeměkouli nebo mluvit se svými oblíbenými fiktivními postavami. Je to takové bezplatné VR v naší hlavě, a komu by se to nelíbilo?

Možná vás teď napadá, že byste chtěli začít lucidně snít. Existuje hned několik metod, jak lucidního snění dosáhnout a teď vám o několika z nich povím. Nedá se říct, že by některá byla účinější než jiná. Vždycky to závisí na tom, co vyhovuje právě vám. 

První, s čím je dobré začít, je vést si snový deník. Já si tyhle deníky vedu už spoustu let a vždycky si k tomu účelu pořídím nějaký menší linkovaný zápisník, který mi leží u postele. Pokud je to možné, snažte se zapsat si sen hned jak se ráno probudíte. Protože když začnete dělat různé denní aktivity, můžete na některé snové detaily zapomenout. Mě se taky někdy stává, že si sen po probuzení nepamatuju, ale vybaví se mi ráno kvůli něčemu, co mi ho připomnělo. Pokud u sebe zrovna nemám deník, zapíšu si to alespoň do mobilu anebo sama sobě nahraju hlasovku na whatsappu.

Sny si zaznamenávejte v přítomném čase, popisujte je do co nejmenších detailů a zapište si i emoce, které jste během snu cítili. Tahle technika by vám měla pomoct k tomu, abyste si svoje sny lépe vybavovali.

Další způsob, jak můžete napomoct lucidnímu snění, je zvýšit pozornost ve svém bdělém životě. Několikrát za den se na pět až 10 minut zastavte a položte si tyhle otázky:

Kde jsem? Co tu dělám? Jaká je teplota v mém prostředí? Co slyším? Co cítím? Jsem v klidu, nebo ne? 

V tu chvíli můžete provést i kontrolu reality. Jednoduše se snažíte zjistit, jestli v tu chvíli sníte.

Můžete se například zadívat na digitální hodiny, protože ty ve snu vypadají divně. Nebo si zkusit něco přečíst. 

Můj oblíbený způsob je snažit se prostrčit prst jedné ruky dlaní druhé ruky. Nejde to? Pak bdíte. Prošel vám prst dlaní? Pak tenhle podcast posloucháte i ve snu, což mě docela těší.

Další technika pracuje s tím, že si několikrát denně vybavíte, co jste dělali posledních deset minut. Pokud vám to pomůže, můžete si to zapsat do notýsku. 

Pro kontroly reality si můžete nastavit na mobilu budík, abyste je nezapomněli provádět. Když se zadaří, budete je nakonec provádět i ve snu a tak vám pomůžou uvědomit si, že spíte.

Další věc, která vám pomůže nejen s lucidním sněním, ale i obecně s vnitřním klidem, je mindfulness meditace. Bylo prokázané, že lidé, kteří meditují, mají větší šanci na dosáhnutí lucidního snění. Já sama musím říct, že od té doby, co medituji, mám lucidní sny častěji. 

Není na tom nic složitého. Stačí vám k tomu i pět minut denně. Pohodlně se usaďte a zavřete oči. Meditace není o tom potlačit myšlenky a snažit se mít za každou cenu prázdnou hlavu. 

Moje kamarádka Silvie, která se věnuje mindfulness na svém kanále a v podcastu Všímavý život, to připodobnila k tomu, jako kdybyste seděli u silnice a vaše myšlenky byly auta, která okolo vás projíždějí. V jste jenom pasivní pozorovatel vašich myšlenek. Pokud se necháte některou myšlenkou strhnout, prostě si to uvědomte a zase ji pusťte. Čím déle budete meditace provádět, tím snadněji vám to půjde.

Pokud už si vedete snový deník a provádíte kontroly reality, můžete přistoupit ke zkoušení různých metod na dosažení lucidního snění. Je jich velká spousta, ale já vám teď povím o těch nejznámějších a na konci vám řeknu o té, která funguje nejvíc mě. 

První metoda, o které budu mluvit, se označuje zkratkou DILD. Dream induced lucid dream, tedy lucidní sen vyvolaný snem. V podstatě je to o tom uvědomit si že jste ve snu, v momentě když v něm jste. Pokud už jste někdy měli lucidní sen, nejspíš se vám to stalo právě takhle.

K úspěšnému provedení téhle metody je potřeba poctivě dělat kontroly reality a vést si snový deník. Pokud se vše zadaří, provedete ve snu kontrolu reality nebo si všimnete něčeho zvláštního a pak si uvědomíte, že sníte. 

Populární metoda, která se může použít v kombinaci s dalšími, je wake back to bed - přeloženě probuď se zpátky do postele. 

Nastavte si budík tak, aby vám zazvonil 4 až 6 hodin po usnutí. V téhle době totiž probíhá víc REM fází spánku a tím pádem se vám zdá více živých snů. Zároveň je to doba, po které byste neměli mít problém znovu usnout.

Až se vzbudíte, měli byste být nějakou dobu vzhůru, než zase půjdete spát. Doporučuje se doba mezi dvaceti minutami až jednou hodinou, mě přijde jedna hodina už zase moc. Doporučuje se nebýt při tom na počítači nebo na mobilu, protože modré světlo nepříznivě ovlivňuje spánek. A taky byste neměli zůstat v posteli, protože hrozí, že zase hned usnete. 

Můžete se jít například na chvilku projít, napít se, nebo si třeba přečíst kousek knížky. Já si v tenhle čas třeba hraju s kočkou. 

Po uplynutí téhle doby se vraťte zpátky do postele. V tu chvíli můžete pokračovat s dalšími technikami pro lucidní snění, jako je například mnemonitcká indukce ludního snění.

Mnemonická indukce lucidního snění, označovaná jako MILD funguje na principu toho, že váš záměr lucidně snít přenesete z bdělého stavu do stavu snění. Provedete ji takhle:

Když se v noci probudíte, vybavte si detaily předešlého snu, do kterého byste se chtěli vrátit. Identifikujte snové detaily, které vám pomůžou uvědomit si, že sníte, jakmile se do snu zase vrátíte. Opakujte si v hlavě tuhle mantru: “Až budu snít, uvědomím si, že sním.” Přitom si pořád připomínejte váš sen, dokud neusnete.

Další technika má zkratku WILD. Je to wake induced lucid dreaming, tedy lucidní snění vyvolané probuzením. Tahle technika spočívá v tom, že udržíte svou mysl bdělou, zatímco vaše tělo usne.

Přípravu začněte hodinu před spaním. V tuhle hodinu byste neměli nic jíst ani pít a nepoužívat nic, co vyzařuje modré světlo, jako je třeba počítač nebo mobil. Místo toho se zrelaxujte, přečtěte si nějaký článek o snech nebo si zalistujte ve svém snovém deníku. To vám pomůže lépe odhalit znaky toho, že jste ve snu.

Potom si lehněte do postele a ujistěte se, že je vše připraveno ke spánku. Světla jsou zhasnutá, teplota v místnosti je tak akorát a neslyšíte žádné rušivé zvuky. Myšlenky, které se vám honí hlavou, jenom pasivně pozorujte. Nechávejte je přicházet a odcházet, jako mraky na obloze.

Zrelaxujte všechny svaly v těle. Začněte u chodidel a postupně se dostaňte ke všem částem těla. Nakonec uvolněte i svaly v obličeji. Potom se zaměřte na svůj dech. Dýchejte zhluboka a uvolněně. Všimněte si tlukotu vašeho srdce a zkuste ho zpomalit. Tahle část vyžaduje praxi, takže pokud se vám to nepodaří, snažte se prostě se co nejvíc uvolnit.

Další krok by měl zabrat zhruba 10 až 20 minut. Se zavřenýma očima si představujte před sebou tvary. Začněte s obyčejným kruhem. Zaostřete na něj a potom ho nechte zmizet. Takhle si postupně vizualizujte různé tvary a zase je nechávejte zmizet. Znovu si představte kruh, změňte jeho barvu a otáčejte s ním. 

Když zvládnete tvary, zkuste jednoduchou scénu. Třeba pláž. Zaměřte se na detaily, které před sebou vidíte, jako jsou vlny pohupující se na moři nebo stromy kývající se ve větru. Místo toho, abyste pláž sami vytvářeli, mělo by to být jako kdyby jste se prostě snažili zaostřit zrak na pláž, která už existuje.

Až bude vaše prostředí vypadat docela zřetelně, vkročte do něj. Podívejte se na svoje ruce, nebo na nohy. Co cítíte? Co slyšíte? Otočte se kolem dokola. Pokud se vám to podařilo, tak gratuluji, jste ve snu!

Moje nejoblíbenější metoda se jmenuje sense induced lucid dreaming - tedy SSILD. Nejdřív proveďte Wake Back to Bed - vzbuďte se 4 až 6 hodin po tom, co jste usnuli, zůstaňte vzhůru 5 až 20 minut a pak jděte zase zpátky do postele. Položte se nejlépe do pozice, ve které máte problém usnout. To abyste neusnuli příliš brzy.

Metoda spočívá v cyklech. Každý z nich má tři části, ve kterých se zaměříte na jeden ze smyslů. Začněte se zrakem - samozřejmě máte zavřené oči a nic nevidíte, ale to nevadí. Nesnažte se nic si představovat, prostě se zaměřte na tmu před vašima očima.

Potom přejděte ke sluchu. Vnímejte, co slyšíte. Je v místnosti úplné ticho, nebo slyšíte nějaké zvuky? Pokud vám zvoní v uších, zaměřte se na to.

Poslední část cyklu je dotek. Všimněte si, jak se vaše peřina dotýká vašeho těla. Můžete si uvědomit i další tělecké prožitky, jako je třeba šimrání nebo tlukot srdce.

Každý z cyklů by měl trvat jen 5 až 10 sekund. Zopakujte je 4 až 6 krát. Nejlepší je být přitom v poloze, ve které máte problém usnout. Třeba já jsem položená na zádech.

Potom cykly znova opakujte, ale tentokrát pomaleji. Každý by měl trvat nejméně 30 vteřin. Udělejte takhle 3 až 4 cykly. V tuhle chvíli si možná všimnete, že vaše oči jsou uvolněnější a objevují se vám světla nebo barvy. Možná, že zvuky okolo vás začnou utichat. Vše jen s klidem pozorujte a pokračujte s cykly. Až budete hotoví, položte se do své obvyklé usínací pozice a usněte.  

Při provádění cyklů můžete zažít hypnagogické vjemy, jako je pocit padání, vznášení se, pozorování barev nebo rychlých obrazů. Někdy mohou být velice intenzivní, ale je důležité zůstat v klidu a moc je nerozebírat, jinak hrozí, že se probudíte. 

U téhle metody jsou také častá takzvaná falešná probuzení. To znamená, že se zdánlivě probudíte ve svojí posteli, ale pak si uvědomíte, že jste ve snu. Tahle probuzení jsou někdy velmi realistická. Proto je dobré vždycky po probuzení provádět kontrolu reality.

Já sama tuhle techniku k lucidnímu snění používám a musím potvrdit, že jsem zažila spoustu falešných probuzení, někdy i několik za sebou. Ze všech metod, o kterých jsem tady mluvila, je tahle pro mě osobně nejúspěšnější, ale jak jsem řekla, záleží to vždy na konkrétním člověku. A pokud se vám nelíbí možnost falešných probuzení, možná byste ji neměli zkoušet. 

Myslím si, že u lucidního snění ani tak nezáleží na metodě, jako spíš na výsledku. Neexistuje jenom jeden zázračný způsob, který bude fungovat vždy a pro všechny. Ani nevím, jestli ta aplikace, kterou jsem zkoušela, fungovala všem. 

Když už se vám zadaří a uvědomíte si, že jste ve snu, snažte se nebýt moc nadšení, protože jinak se váš sen může rozpadnout. Někdo říká, že pomáhá otáčet se dokola nebo mnou rukama o sebe. Taky si myslím, že je dobré určit si záměr lucidního snění dopředu. Když už se do snu dostanete, k čemu vám ta námaha byla platná, pokud nevíte co s tím? Chtěli byste létat, promluvit si s vnitřním dítětem, nebo prostě se nechat unášet dějem snu?

Před pár lety jsem se zúčastnila experimentu s lucidním sněním, který prováděla jedna americká univerzita. Studovala tam totiž moje kamarádka a hledala tehdy pokusné králíky na Facebooku, tak jsem se hned přihlásila. Musím říct, že to byly asi nejsnazší peníze, co jsem si kdy vydělala, protože mě doslova platili za to, že spím.  

V tu dobu jsem byla na Islandu jako dobrovolnice a většinou jsem sdílela pokoj s dalšími lidmi. Ale zrovna v ten týden, kdy ten experiment měl probíhat, mi to zrovna krásně vyšlo a byla jsem v domě, kde jsme každý měli svůj vlastní pokoj.

Než vám povím jak ten experiment probíhal, chtěla bych vám vylíčit, kde jsem bydlela. Naše organizace totiž pomáhala renovovat dům, který leží uprostřed ničeho na západě Islandu. Okolo jsou jenom farmy a nejbližší městečko leží 40 km daleko. 

V dobách, kdy jste museli zavolat na ústřednu a tam váš hovor přepojili, tenhle dům sloužil jako telefonická spojovna mezi jihem a severem Islandu a tak tady žilo několik lidí, kteří obsluhovali telefony a spojovali hovory. Ale protože tohle už dávno není třeba, dům stál nějakou dobu opuštěný a chátral, než se dostal do téhle organizace, která ho dostala do pronájmu na dvacet let zadarmo za to, že ho zrenovuje.

Pokud jste někdy sledovali seriál vraždy ve Valhale, tak jste tenhle dům viděli, protože sloužil jako kulisa pro vraždu v tom seriálu.

Ten dům má dvě poloviny, které mají každá svůj vlastní vchod. V době, kdy jsem tam bydlela, byla dodělaná jenom menší pravá polovina, kde jsme měli kuchyni, záchod, společenskou místnost a dva pokoje. Druhá, levá polovina, měla dodělané jenom pokoje na spaní. Ty byly napravo od schodiště v prvním patře. 

Zbytek domu byl plný harampádí a neměl elektřinu. V podzemí domu jsme měli pračku a byla tam i místnost, kde se v seriálu udála vražda, a filmaři ji nechali tak jak byla. Asi si umíte představit, že jít vyprat dolů prádlo by zasloužilo pomalu bobříka odvahy.

Mimochodem v tom domě jsem měla docela zvláštní zkušenost s aplikací randonautika a můj kamarád ve svém pokoji viděl ducha. Ten samý přízrak viděl i další člověk, který v tom pokoji přespával. Ale o tom vám povím možná někdy příště, pokud budete chtít.

Představte si, že večer možná strávíte nějaký čas ve společenské místnosti a potom se jdete odebrat na kutě. Ale abyste se dostali do vašeho pokoje, musíte projít okolo naprosto temných nedodělaných místností. A pokud chcete na záchod, je to to samé. Někdy jsem měla večer pocit, jakoby mě z té tmy něco pozorovalo. A to mimochodem předtím, než mi kamarád řekl o svém zážitku s duchem.

No ale teď už konečně k tomu experimentu. Bylo to jednoduché. Na mobil jsem si nainstalovala aplikaci, kterou vyvinuli na té univerzitě. Tu jsem měla každý den používat k dosažení lucidního snění a na konci experimentu jsem měla vyplnit dotazník. 

Aplikace měla jen tři tlačítka.

První sloužilo k testu hlasitosti zvukového signálu. Ten měl být dost nahlas na to, abych ho slyšela, ale ne tak, aby mě úplně probudil.

Po stisknutí druhého tlačítka se přehrály následující instrukce:

Když si všimnete tohohle signálu, stanete se lucidní. Zaměřte pozornost na své myšlenky a zkuste si uvědomit, kam vaše mysl zabloudila. Teď pozorujte své tělo, smysly a pocity. Zůstaňte lucidní, vnímejte kriticky a všímejte si, jak se některé aspekty této zkušenost liší od vašeho běžného bdělého prožitku. 

Pak následoval zvukový signál. Instrukce se ještě asi třikrát zopakovaly a nakonec se po dobu deseti minut v intervalech přehrával jenom ten signál. Pokaždé když se přehrál, měla jsem se stát lucidní. Všímat si svého těla, smyslů a pocitů a snažit se zjistit, jestli je kolem mě něco jiného. V podstatě jsem měla být podezíravá vůči tomu, jestli sním nebo bdím.

Potom už stačilo stisknout třetí tlačítko. Tím jsem dala aplikaci vědět, že jdu spát.

Nejzajímavější byla ta první noc. Sedla jsem si na posteli a dívala se po pokoji. A pak jsem uslyšela ten signál. Byla jsem vytrénovaná tak, abych si v tu chvíli všímala světa kolem sebe a byla vůči němu kritická. A tak jsem si uvědomila, že dveře od mého pokoje jsou otevřené, přestože to nedávalo smysl. Vždycky jsem totiž dveře od pokoje na noc zamykala. (Vy byste se nejspíš taky zamykali, kdybyste žili ve strašidelném domě.) A tak mi to došlo, že jsem ve snu. 

Odešla jsem dveřmi ven z pokoje a procházela jsem prázdným domem, který byl v mém snu jiný než ve skutečnosti. Jestli jste někdy viděli klip k písničce Daydreaming od skupiny Radiohead, tak nějak takhle ten sen probíhal. Neustále jsem procházela dveřmi a ocitala jsem se v dalších a dalších místnostech, jakoby ten dům neměl konce. Všechny ty místnosti byly prázdné. Nenašla jsem v nich žádné lidi, ani nábytek. Dneska bych řekla, že vypadaly liminálně. Nakonec jsem se dostala ven tak, že jsem vylezla oknem.

Poctivě jsem si pouštěla aplikaci i s instrukcemi každý večer před spaním. Musím říct, že ten první lucidní sen byl nejintenzivnější. Potom se mi zdály ještě dva, které už nebyly tak silné a na konci týdne jsem si ani žádné sny nepamatovala.

Od té doby jsem měla ještě další lucidní sny, tentokrát jsem si je navodila mětodou SSILD. Moje lucidní sny bývají velmi výrazné, dokonce mi připadají stejně realistické jako bdělý život. (Samozřejmě s tím, že v nich můžu dělat věci, které v běžném životě dělat nemůžu, jako třeba létání.) Jednou se mi podařilo lucidně snít tak dobře, že mi to připadalo, jako kdybych zavřela oči a když jsem je zase otevřela, byla jsem ve snu.

Když už se bavíme o lucidních snech, neměli bychom zapomenout na jejich negativní stránky. Někteří lidé varují, že byste snovým postavám neměli prozrazovat, že víte o tom, že jste ve snu. Buď se vás budou snažit přesvědčit o opaku, a nebo vás vyděsí. Možná se vám vybaví scéna z filmu Počátek, kde snové postavy zírají na Doma a Ariadne. 

Nedávno se mi stalo něco trochu podobného. Seděla jsem ve snu v lavici ve třídě a moje snové postavy řekly něco ve smyslu toho, že by si “snící měl dávat pozor” a potom na mě všichni hodili významný výraz. Tolik mě to vyděsilo, že jsem se probudila. 

Pokud používáte metodu wake back to bed, může to narušit váš přirozený spánek. Já sama jsem po týdnu, kdy jsem každý den v kuse zkoušela lucidně snít s tou aplikací, byla hrozně unavená a přišlo mi, že jsem se v noci dost nevyspala.

Narušený či nedostatečný spánek může prokazatelně způsobit zhoršení fyzického i psychického zdraví. Dále se lucidní snění nedoporučuje lidem, kteří trpí stavy psychózy a v bdělém životě mívají problém rozeznat fantazii od reality. Lucidní snění by mohlo zhoršit jejich symptomy.

Nemyslím si, že by zdraví lidé měli problém odlišit sny a realitu. Já sama mám hodně živé sny, ale stejně tam ten rozdíl vidím. S tímhle vám pomůžou testy reality, které vám budou fungovat, pokud netrpíte halucinacemi. Může se teoreticky stát, že pokud hodně lucidně sníte, můžete si někdy poplést snové vzpomínky s těmi skutečnými, ale v tom vám pomůže vést si snový deník.

Někteří lidé také věří, že jste při lucidním snění zranitelní pro různé entity, které vás mohou vystrašit, nebo vám dokonce ublížit. Záleží na každém, jestli na tohle věří, nebo ne. Ale vyděsit vás mohou i noční můry, ve kterých nejste lucidní.

Myslím si, že lucidní sny nám toho mohou nabídnout mnoho. Můžeme pomocí nich zkrotit naše noční můry, dozvědět se něco o našem vlastním podvědomí nebo se prostě jen tak pobavit. Ale jako se vším, ani s lucidním sněním by se to nemělo přehánět. Pokud máte pocit, že špatně spíte, nebo pokud vám lucidní snění nepřináší to, co byste chtěli, tak s tím přestaňte.

Do téhle epizody jsem dala víc osobních zkušeností než do jakékoliv jiné, tak doufám, že se vám líbila. Pokud vás lucidní snění zaujalo a chtěli byste ho zkusit, můžete vyzkoušet některou z metod, které jsem tady popsala, nebo zapátrat na internetu. Tam najdete opravdu hodně informací o lucidním snění.

Nezapomeňte, že tenhle podcast můžete podpořit přes buymeacoffee, odkaz je v popisku. Uslyšíme se zase příště, do té doby vám přeji krásné sny a udržujte svou mysl

otevřenou.