Bábovky
Podcast s hosty, kteří rozhodně nejsou žádné bábovky, nebojí se vystoupit z komfortní zóny a otevřeně mluví o citlivých tématech. Nechť je inspirací každému, kdo si ho poslechne.
Bábovky
"Tátu od malička provokovaly moje emoce " naučila jsem se je hlídat
Use Left/Right to seek, Home/End to jump to start or end. Hold shift to jump forward or backward.
Co to znamená být vysoce citlivý člověk mi v tomto díle prozradila Míša Mašková. Kde tento pojem vznikl a jak se vysoká citlivost projevuje? Stáváme se vysoce citlivými od narození nebo během života? To vše uslyšíte
Potká se zajímavými hosty, kteří rozhodně nejsou žádné bábovky. Nebojí se hovořit o tématech, o kterých druží mlčí. Bábovky. Žádné téma není tabu. Díky moc za vaši podporu na hírovíru.czo Lomeno Bábovky. Ahoj, vítejte u dalšího dílu dnes je mým hostem moje milovaná už možná říct trošku kamarádka Míša Mašková. Je to malířka, autorka, lektorka, taky tvůrkyně. Dokonce má vlastní galerii tvoří obrazy, má kalendáři diáře karty a také vede obchod. A taky vede obchod s minuláry a milenářů tam mám hodně. A taky vede obchod s minerály. Míš ahoj. Ahoj, kačí. Moc děkuji, že si přijala. Trošku kamarádka.
SPEAKER_01Já jsem myslela, že se kamaráde na víc, ale dobře.
SPEAKER_00Já to tě vždycky nevím. Když jsou to takový ty kamarádství přes Instagram, takže my jsme se smíš poznali přes Instagram. Jest to vlastně je to opravdický kamarádství, nebo je to takový to. My se známe přes Instagram a můžeš o tom člověku říct, že to je tvůj kamarád. To je docela zásadní otázka. Ale to jsem se tě ptát nechtěla, protože já vím, že ty jsi vysoce citlivý člověk o vysoké citlivosti se tady dneska hlavně budeme bavit. Tak mi řekni, jak zvládá člověk s vysokou citlivostí přijmout jako pozvání do podcastu. Co to pro tebe, co to s tebou dělá?
SPEAKER_01Jako se mnou konkrétně. To jsme si mohli už všimnout předtím, když jsem sem přišla. Moje nervová soustava, tohle bere jako životohrožující věc.
SPEAKER_00Fakt.
SPEAKER_01A takhle hodně to s tebou jako. Takže můj vnitřní kritik už mě tady týden jako hežení.
SPEAKER_00Ale jsi na to připravená vlastně svým způsobem. Jako, ale byla bych ráda, kdybych se dokázala dokázat. To nevadí, já bych to tam nechala, protože jsme si předtím dávali to rozmouvací zvětšení.
SPEAKER_01Byla bych ráda, kdybych se dokázala udržet trošku větším klidu. Já vím, že mě třeba po deseti minutách, co tady budeme povídat, za chvilku jako to vypětí trošku spadne, ale přežít těch 10 minut, kdy moje nervová soustava fakt křičí, zdrhni odsuť.
SPEAKER_00To je těžo. Já mám pocit, že když o tom mluvíš, je to dost podobný, když vlezu na jeviště. Já to mám vlastně taky celý život, ačkoliv by si někdo mohl myslet, a ta už to má v maličku. Tak přesně těch prvních 10 minut, než jako člověk si uvědomí, ano, si ti tady fakt jako hodně lidí a koukej si teď všichni jenom na tebe a čekají, co z tebe vypadne. Tak je těch stěžení a pak to země spadne a hrozně si to užívám. Tak doufám, že to budeš mít podobně.
SPEAKER_01Tak to je asi něco podobného. Já si musím prostě vždycky zvyknout. A pro mě bylo fajn, že já jsem věděla, že tady budu mít bezpečného člověka. Ty jsi pro mě bezpečný člověk, kterýho já znám, který je kamarát z Instagramu. A který je příjemný pro mě. Takže to pro mě něčím takový ujištění, že to zvládnu a že asi to i přežiju dneska.
SPEAKER_00Rozhodně to přežiješ a hlavně tady můžeme dělat chyby, tady můžeme se přeřeknout. Tady můžeme cokoliv akci, aby to byl fakt bezpečný prostor, nejenom pro nás, tady ve studiu, ale vlastně i pro ty, co nás poslouchají nebo se na nás dívají. Míš, já tady mám poznačeno, že máš za sebou dvouletý arterapeutický kurz. Můžeš mě a našim posluchačům trošku přiblížit, co si pod tím představit. Tak už je to dlouho.
SPEAKER_01A to je vlastně úplně jedno, že to je dlouho. Já sama z sebe říkám, že arterapie jako taková, je prostě terapie uměním. A nejde tam ani tak o to, jak vypadá ten výsledný obraz, ale jde tam hlavně o ten proces, který ty zažíváš během toho. Což je fascinující, když se do toho člověk uvolní, když se do toho ponoří a když vypne perfekcionismus, což už nejen vysoce citlivých lidí, je někdy velmi náročný. A i kvůli tomu, jak je nastavený ten náš mozek, tak s tím můžeme hodně bojovat. S tím boju já. Takže já se vědomě občas musím nutit, abych z toho perfekcionismu záměrně vystoupila. A takže teď se vrátím zpátky k té arterapii, tak je to terapě uměním. Je to velmi komplexní. Já oficiálně nejsem arteterapeut jako takový, protože mám jenom tady ten dvoulatý kurz. Takže já bych nemohla dělat arteterapii, můžu využívat nějaké terapeutické techniky, a jinak je na to škola v Budějkách a je to teda jako fascinující.
SPEAKER_00Děkujeme za tip, protože si myslím, že spousta lidí třeba často hledá nějaký vyžití přesně, jak se uvolnit jinou jiným způsobem, než to, že třeba jde na nějakou terapii k terapeutovi, tak tohle je možná taky jedna z možností. Ale o terapích si budeme taky povídat, protože jsi taky čerstvě, a to je pro mě absolutně neznámá. Máš certifikaci z polivagální teorie. Říkám to správně. Říkáš to správně. Co je polivagální teorie?
SPEAKER_01Polivagální teorie je teorie, kterou založil nebo založ vynéles. S tím přišel. Je to taky tať. A já to miluju, protože mě to úplně změnilo život, když jsem tady to poznala a pochopila. A já jsem tu polivagální teorii začala studovat z toho důvodu, jak tomu přivedla vysoká citlivost. Protože vysoká citlivost je zvýšená reakita nervové soustavy. A já jsem prakticky celý život žila z úzkostma. A s takovým vnitřním napětím, a možná i sama víš, jak je to někdy nesnesitelný, jak to člověka vyčerpá, jak je to někdy bolavý, a už jsem si říkala, jo, ale už nechci. Já potřebuju hledat cesty, jak to udělat, aby mi bylo líp. Takže jsem se začala zajímat o nervovou soustavu a od toho jsem se plynula dostala až do hloubky k té polivagální teorii, která je primárně, když to řeknu, jednoduše založená na práci s nervem Vagem, což je bludivý nerv. A ty v momentě, kdy ho aktivuješ nebo pracuješ s různýma somatickýma technikama a podobně, tak ty se můžeš regulovat, tím pádem se můžeš hodit do většího klidu. A já, abych se tady teď trošku víc sklidila. Protože já teďka nejsem úplně regulovaná na sobě, cítím tady mám tlak. A mně přijdeš už, že jsi hodně regulovaná právě. Může to působit, ale tady mám obrovský tlak. Jedna z deseti, tak tam mám třeba 8. Tady jsem na osmice stažená, cítím to na hlase. Že ten hlas se furt tak trošku chvě.
SPEAKER_00Mám takový dech, že můžeš ukázat právě.
SPEAKER_01Tak jsem moc ráda, tohle mě jako ne. Ukazat nervůzního maška, toho znám první dobro. No a jelikož už pracuji s těma regulačníma technikama primárně na sobě a občas to učím svoje klienty, tak já už jenom když teď udělám tohle, že si takhle položím ruce. Viděla jsem viděla ten výdech. A tenhle výdech je znamením toho, že se mi začal trošku aktivovat parasympatikus, to znamená, že se házím do většího klidu. Takže pro moje tělo už je tady to signál, dřív nebyl. Kdybych si dřív takhle dala ruku, tak nic neudělá. A dneska už ví, že hele dobrý, tak já se můžu trošku teda zakotvit, já se můžu maličko zavrtět a můžu být ve větším bezpečí. No a zároveň tady působí i to, ono se tomu v té polivagální teorii říká koregulace, kdy jedna nervová soustava působí na druhou. Takže my tady teď na sebe opravdu vzájemně působíme. A já i proto jsem jela s trošku větším klidem, protože jsem věděla, kdo tady bude a že mi vedle tebe je dobře, takže se dokážu nějakým způsobem pomaličku naladit.
SPEAKER_00Když to je hrozně zajímavé, jako tomíš i o tom, mezi jakýma lidmi se vlastně pohybujeme, protože to asi dost úzce souvisí s vysoce citlivými lidmi. Jak ty si vlastně přišla na to, že jsi vysoce citlivý člověk, jak je to dávno, nebo vůbec si přišla na tohle označení, že někdo můžeme takový být.
SPEAKER_01Já jsem se s tímhletím pojmem setkala už na střední škole, takže mě bylo třeba 15-16, to tam jeden profesor tak jako prohodil a já, to bych asi mohla být já, ale pak jsem na to úplně zapomněla a vrátila jsem se k tomu až před lety, protože jsem řešila i to, že jsem měla nepříjemné úzkosti, ty stavy byly fakt šílený. Zároveň určitě znáš ten pocit nebo spousta vysoci citlivých lidí, zná ten pocit. Že máš pocit, že seš moc nebo málo, že jsi slabá, že jsi přecitlivě. A já jsem od malička, od mého táky, poslouchala, že jsem mezikus. Co to znamená? Mezikus znamená, že nic nevydrží, že to je takovýto mláďátko, který pošleš ze skály, ten slabší jedinec. A že kdyby existoval zákon džungle, takže bych nepřežila.
SPEAKER_00Takže to jsem poslouchala od malička. No, protože vlastně je pravda, že asi kor pro chlapě, co jsem já vždycky vycítala během svého dospívání a dětství. Tak bylo běžné, že přesně seber se nebréč, a co tady vňukáš a doť to nic není, a až se vdáš, tak se ti to zahojí takový ty klasické výmluvy toho, proč bychom neměli dávat najjevo to, že jsme hodně citlivý. A taky jsem se za to často i třeba stydila, že se rozbrečím dost snadno. Mám to doteď samozřejmě, ale vůbec bych neřekla, že jsem nějaký vysoce citlivý přesně člověk nebo jedinec. Proto já jsem se možná s tímhle pojmem setkala až právě díky tobě. Právě na tvém Instagramovém účtu, kde si o tom začala hodně povídat. Dáváš tam úžasný videa, který, jak jsem ti už říkala, tady mě vždycky rozbrečej. Právě asi proto, že se v tom člověk najde a vlastně se musím způsobem uleví, že v tom není sám. A že nás je možná možná i fakt hodně.
SPEAKER_01Ná se docela dost. Ale říká se, že je zhruba 15 a teď už až 30% vysoce citlivých lidí.
SPEAKER_00Takže myslím si, že je toho docela dost. Já jsem chtěla začít s tím, co vůbec to je, ta vysoká citlivost. Já už se z toho trošku vlastně dotkla, ale můžeme si to nějak opravdu přiblížit do hloubky. Co to tedy znamená být vysoce citlivý člověk?
SPEAKER_01Máme tady takový základní model, s kterým přišla Elen Aron, což je někdo, kdo tu vysokou citlivost někdy kolem 90. let přinesl tomu světu, napsala krásné knížky. I už devadkách. No už nebo až. Díky bohužel, je fajn, že to víme. Takže tam ona má takový jako základní charakteristiky. Jednou je hloubka zpracování informací. To znamená, že náš mozek ty informace analysuje opravdu velké hloubky. Do podrobná on to otáčí ze všech stran. To znamená, že běžný člověk by viděl skleníčku, napije se a je to. Vysoce citlivý člověk, začne zkoumat skleničku, koukne jaká je v ní voda, začne přemýšlet, jestli je filtrovaná. Pak začne zkoumat ten materiál a bude přemýšlet nad vším kolem toho. Prostě i obyčejná věc nás může donutit se zamýšlet do obrovské hloubky, a to je samozřejmě hodně vyčerpávající, protože i ten mozek, ta nervová soustava, všechno může papat trošku víc energie, než by jsme chtěli. Takže je tam tady ta hloubka toho zpracování. Pak je tam přestiulovanost, zahcení. My tím, jak toho opravdu do sebe sbíráme hodně, tak se můžeme taky hodně zahltit a někdy i rychle.
SPEAKER_00Ať, když o tom mluvíš, tak si říkám, a co teprve ta doba internetová, která je dneska opravdu už běžná, protože všichni jsme na sociálních sítích a vlastně všechno děláme, dá se říct, online. Tak to pro vysoce citlivého člověka může být ještě jako větší hardcore.
SPEAKER_01No tak to je úplně mazec. Ono, nehledě na to, když si veme, co to dělá i právě s naší nervovou soustavou, všechny ty upozornění, stresové hormony a už to jede. A teď si vím, že to působí už na normálního člověka, na točně koho, kdo je vnímavější, takže bych to brala tak, jakože normálního člověka zase péš kotoučem hliny a na vysoce citlivého člověka použiješ ta trovku.
SPEAKER_00Že tam je ten nepověvý to těžké. Předrušila jsem ti teďka, to je také moje specialita. Jaké jsou další znaky vysoce citlivých lidí?
SPEAKER_01Tak kromě té přestiulovanosti, kterou já teda vnímám velmi často a bohužel to vnímá i můj manžel David. Jak se to projevuje? Tak je protipávám.
SPEAKER_00To je ono. Já jsem totiž už třeba čtyři dny strašně protiho muži, tak já musím říct, že to je pouze moje vysoká citelí.
SPEAKER_01Ale je to tím, takže ty za to vlastně nemůžeš a nemusíš za to ani zodpovědnost a už vůbec se neomlouvej. Dobře děkuji.
SPEAKER_00Já mu stím tenhle díl. Tady s námi ve studiu sedí. Tak já doufám, že přikivuje on dělá, že nás neslyší, ale já myslím, že asi se s tím stotožnil. Dobře, takže i tohle je znakem vysoce citlivých lidí.
SPEAKER_01Co dál? Pak je tam silná emoční odezva. To znamená, že my i ty emoce prožíváme hodně do hloubky, hodně intenzivně.
SPEAKER_00A nejen svoje, že jo?
SPEAKER_01No samozřejmě. A jediný, co, tak my prožíváme jako už ty negativní, tak ale i ty pozitivní. A to je taková trošku výhoda v tom, že my se dokážeme i nadchnout s někým, prožívat i to hezký, že ono se na tu citlivost velmi často kouká. Nebo co já mám zkušenost, tak spousta lidí to vnímá, že to je pro ně problém, že je to zatěžující, že jim v tom není dobře, že jsou z toho vyčerpaný. Se za to jako i stydějí klidně? Můžou taky. A hodně se o tom mluví v tom negativním smyslu, ale má to spoustu pozitiv.
SPEAKER_00A ty si určitě řekneme, protože já mám právě pocit, že i když to takhle slýchám kolem sebe, že ta vysoká citlivost skloňuje právě ve smyslu něčeho negativního, že jsou to přesně ty lidi jako přecitlivě, lidi nic nevydržej a je to s ním vlastně hrozně těžký a musí se jim jako přizpůsobovat. A já si myslím ten opak, že to je vlastně možná i výhoda, akorát ty lidi, který to neznají, tak to nechápou. Ale líbí se mi tady citlivost jako škála, kde se mi napsá poznámku, že se to dá přerovnat ke kytičkám, prosím tě, jakým způsobem?
SPEAKER_01Tak tu poznámku k té škále tam mám, já vždycky udělám takový jako představte si, že mám tady metr a obojí je vysoká citlivost. Ale někdo je tady, někdo je tady, někdo je až tady. Takže i ta citlivost sama o sobě má svou škálu. A co se týče těch kytek, tak existuje taková hezká metafora, hezké přirovnání, je o tom i knížka, přímo takhle nazvaná my tam ty běžný lidi přirovnáváme k pampeliškám. To znamená, že ty pampelišky, i když tamhle vyrostou někde na betonu, tak budou fungovat zvládnou to. Prostě to zvládnou. I když ty podmínky nebudou mít tak dobrý. Pak občas se tam dává příklad tu pánu, ten už je trošku náročnější na ty podmínky, ale furt to zvládá. No a k vysoké citlivosti se váže orchidej, která když ji vemeš a dáší do těch špatných podmínek a bude trpět. Když jí dáš ty správné podmínky, tak to bude překrásná nádherná kitka.
SPEAKER_00To je možná i super právě pro někoho, kdo si to neuměl představit, co to ta vysoká citlivost je, tak myslím si, že takové přímědy jsou vždycky nejlý pochopitelný. Takže děkujeme za ně. To zvymyslela, Ty míšo.
SPEAKER_01No, tohle já jsem si vymyslela, jestli si můžu přijád polišku, což tady. Ale vy si představte, že tady mám ještě malého panáka. A tady mám tady tu velkou skleničku. K té vysoké citlivosti bych možná použila velký vědro. A je to o tom, že ten běžný člověk těch emocí, těch věmů, těch všech věcí, co zpracovává, tak zpracuje za ten den toho panáka, když to vysoce citlivý člověk je zavalený tímhle ještě větším množstvom. A já jsem díky tomuto přirovnání, který jsem si tak jako vykonstruovala v hlavě. Já jsem díky tomu třeba pochopila mýho tátu, protože ten rozhodně není vysoce citlivý. To je pampeliška. To je cholerik a pampeliška v jednom. A mně vlastně došlo, že on se do mě nemůže zaprvé úplně vcítit a možná to ani nepochopí nikdy, protože když tam dáme to vědě toho panáka, tak když to nezažiješ, tak se ti to.
SPEAKER_00No, nemůže to pochopit tak dobře, jako ten, který se v tom pohybuje. Je to úplně jasný, což je vlastně ve spoustě věce. Ale narazili jsme tady na ty vztahy i s těma partnerama, ale ono se to týká i vztahů přátelských, pracovních a roinných. Jak vlastně tedy zvládají vysoce citlivý lidé vztahy obecně. Nebo třeba když si chtějí najít i partnera, mají to mnohem těžší, než teda ty pampelišky, teď budu říkat pampelišky, mi se to moc líbí, ty pampelišky.
SPEAKER_01No, tohle je hodně komplexní otázka, protože my samozřejmě kromě té citlivosti, tam máme spoustu dalších věcí, které nám do toho hážou vydle. Čím myslím to, v čem jsme vyrůstali, jaký máme temperament, protože u té vysoké citlivosti se říká, že je zhruba 70% introvertů a 30% extrovertů plus minus.
SPEAKER_00Což může být překvapivý, že si každý řekne teď vysoce citlivý člověk, to nemůže být extrovert, ale není to pravda teda?
SPEAKER_01Vůbec, vůbec. Jako my to tam máme mixlí a hlavně, když si představíš i tu škálu ty introverze a extroze, tak my se tam všichni tak nějak můžeme pohybovat. Že to nemusí být daný, že je někdo 100% introvert, ale může to být jako mixlí, ještě se používá pojem ambivert. A říká se, že to je člověk, který se i přizpůsobuje těm situacím, ve kterých je. To třeba mývám já, že někde jsem schopná se odvázat. A jinde jsem stažená, až jako úzkostná a jsi schovat do rohu, aby na mě nebylo vidět.
SPEAKER_00No a tady, kdybych se vrhli do těch partnerských vztahů, protože to je možná třeba dost aktuální téma pro lidi, kteří nás právě poslouchají. Tak jak na to jít, abych si našla partnera, který mě bude respektovat tím, že jsem vysoce citlivá, anebo si naopak dát pozor, a vycítit nějaký vykříčník, tohle nebude partner pro mě? Takhle těžké otázky mi budeš dávat, protože ty jsi prostě člověk, který vybří na ně vždycky odpoví. Fakt. Jo, já to vím. No, nebo jak jste třeba dělala? Ty máš třeba porovnání? Měška partnera, který právě nebyl úplně dobrý pro vysoce citlivý lidi. A naopak třeba předpokládám, že partner, kterýho máš teď, tak protože jsi s ním už hodně dlouho. To je můj působí. Ale jste přesně, opravdu pro mě partáci, že to není takový to jenom, to jsou manžel, ale to jsou partáci. Já myslím, že to slovo partáctví prostě všichni asi chápou, co pod tím myslím. Tak jak kdybych to mohla porovnat, tak jaký tam jsou vlastně rozdíly?
SPEAKER_01Hele já teď jenom, jak ty jsi začala mluvit o Davím, tak já jsem začala cítit, jak mě se úplně rozvětí obličej. Takže moje tělo tím jasně reaguje na to, že tohle je můj bezpečný člověk. To je můj bezpečný přistav. Já jsem za tady to strašně vděčná za to, co jsme si vybudovali, protože já vždyck říkám, že to už je za odměnu, že stojí to spoustu práce, ale je nám v tom hezky. Každopádně, vysoce citlivý lidé a vztahy, to je tak komplexní věc a tam opravdu záleží i na tom, jaký máme hodnoty, co chceme, co potřebujeme. Takže, co si myslím, nebo za mě, co bylo vždycky důležité v těch vztazích, tak bylo to, že já jsem potřebovala cítit nějakou hloubku, nějaké porozumění. Já fakt potřebuji cítit, že ten druhý mě chápe, a že mě vidí, ale jako skutečně vidí. Takže já jsem třeba zažila, měla jsem i trošku jako povrchnější vztahy. Pro mě byly povrchnější a mě v tom nebylo dobře. Já jsem cítila, jak tam strádám, jak tam prostě hloubka chybí, i když tam byla spousta jiných věcí, které byly fajn. A já vím, že já si vždycky to, kde budu cítit, že jsem skutečně viděna, a že ten druhý se mnou chce taky být. My jsme zrovna včera šli zdávím se projít a teď jsme se různě bavili, já jsem ho těla mi pokládat takhle otázky, abych trošku trénovala svůj mozek a si neuvěřitelně připravená, to je fakt boží.
SPEAKER_00Mnohem líp, než já teda rozhodně.
SPEAKER_01Tak tady těch šest souborů, že jo? Ode mě.
SPEAKER_00Mně se právě líbí, vy co nás sledujete, tak můžete si všimnout, že já mám tady papíry a myšla s sebou takovýhle speciální přístroj. Ono to je tablet, ale vypadá to speciálně, jak i to na tom stojánku. Mně to moc líbí. Vypadá to důležitě. Já se možná pořídím pak taky do studia, nemusíme zapínat, ale může vypadá jako. Mám to tady. No a pokládal tě otázku.
SPEAKER_01My jsme se právě bavili a teď já samozřejmě, to souvisí i s tou vysokou citlivostí. Ty prostě potřebuješ jít jako nadřeň do hloubky a když už nad něčím přemýšlíš, tak chce, aby to mělo nějaký smysl a když ho nevidíš, tak ho hledáš. A my jsme si, nebo já jsem si představila, že být ve vztahu s vysoce citlivým člověkem, pro mě je takový, že já mám vedle sebe muže, který je citlivej. A zrovna nedávno, když měl terapii, tak s ním i terapeutka řešila, že je vidět, že má rozvinutou emoční inteligenci. Že to krásně dokáže vnímat. Což je věc, kterou ty fakt můžeš trénovat. Ty s tím letím můžeš pracovat. To pak, když takovím, to je zajímavý. To do mě je to fascinu tyhle věci. No a teď jsme se bavili a já říkám, ty jo, to je. Já se cítím, jak kdyby jsme měli loďku uprostřed moře. A já jsem potapeč, který potřebuje jít do té hloubky, a ten davý je někdo, kdo tam je se mnou, kdo, když má kapacitu a chce, tak se mnou jde do té hloubky taky, když ji nemá, tak plave na povrchu a čeká, až se vinořím, anebo čeká v té loďce. A to jsou ty momenty, kdy já třeba občas se zahltím přemýšlením, protože vysoce citlivý lidi mají sklon k nadměnému přemýšlení. Kurt je a ještě se cyklíš. Když to úplně neuchopíš, tak ti to furt vrací typická ruminace. Což znamená, že ty se vracíš furt do minulosti, takže jsem schopná vytáhnout strapnou věc, já jsem je stala před 20 lety, a teď si to jdu vyčítat a celý večír. Takže já říkám, že ten David je tam jako někdo, kdo mi pomáhá korigovat tu hloubku a pomáhá mi ustát to, když já prostě nemůžu. Já to možná říkám hodně abstraktně.
SPEAKER_00Ale naopak mě strašně baví ty příklady, protože si myslím, že naopak na příkladech se vždycky nejlíp všechno pochopí. To, že panáček s lodičkou, sklidnice s vodou, kytíčky. Já myslím, že tohle všechno fakt mluvím teda za sebe, ale věřím, že i pro posluchače je to mnohem líp a s nás pochopit. Já se snažím, já se fakt snažím. A když jsou partnské vztahy, ale co třeba, když se mi narodí vysoce citlivý dítě. A já si nevím rády. Dá se třeba někde s někým i poradit, nebo jsou nějaké knížky o vysoce citlivých dětech, možná, jak se to projevuje u nich?
SPEAKER_01Představa, že se vysoce citlivý ženě narodí vysoce citlivý dítě, je velmi reálná, protože vysoká citlivost je dědičná. Takže to je jako jedna věc. Ona může být i obgeneraci. Různě.
SPEAKER_00To má být babička třeba.
SPEAKER_01Ale si dovedu představit, že to je docela velký masakr. Teď jsou tam obavy vysoce citlivý. A ještě ženy třeba, že jo? Já bych řekla, ty vole, bych mohla, jo, ale říká, já to říkat nebudu. No, ale já celkově obivuju mámy jako takový, protože to je multitasking 247, kdy ta jejich nervová soustava, ona se nezastaví, pokud to nezdrojují vědomě. A teď si vím, že když někdo vysoce citlivý, tak si na to musí dát o ví záležet. Zdrojovat se, dávat si pauzi, odpočívat, mít tu síť těch lidí, kteří tam jsou, a velmi často ty lidi nemají tu síť těch lidí, kteří by jim ulevili. A je nepochopí.
SPEAKER_00Protože, jako o tom teď mluvíš, tak já mám přímo blízkou kamarádku, která je vysoce citlivá a má vysoce citlivého syna, malinkého, ještě tří čtyřletého. A opravdu se snaží přesně s ním pracovat. Ona je teda úžasná, že si i přesně načítá knížky, načítá si věci, ale přesně se mi často svíří, že už nemůže, že je vlastně vyčerpaná, protože ona nemá odkud brát. Tak to je možná super pro ty maminky, které nás teď poslouchají vědět, že v tom nejsou sami, že jejich je opravdu spousta. Co by si jim tedy poradila třeba jak se naučit tedy zazdrojovat. Díky, že jste to poslouchali až sem. Celý rozhovor si můžete poslechnout na hyrohyrou.co lomeno Bábovky. Moc děkuji za vaši podporu.