Bábovky
Podcast s hosty, kteří rozhodně nejsou žádné bábovky, nebojí se vystoupit z komfortní zóny a otevřeně mluví o citlivých tématech. Nechť je inspirací každému, kdo si ho poslechne.
Bábovky
Duší jsem česká selka ale vzhledem arabka
Use Left/Right to seek, Home/End to jump to start or end. Hold shift to jump forward or backward.
Říká Hibi Ramadan kuchařka, která pochází ze Sýrie ale narodila se v Plzni. Poslechněte si velmi otevřený rozhovor , kde se Hibi svěřila s poruchou příjmu potravy, nebo s tím proč už by rozhodně nikdy nepodnikala v gastru.
Podká se zajímavými hosty, kteří rozhodně nejsou žádné bábovky. Nebojí se hovořit o tématech, o kterých druží mlčí. Bábovky. Žádné téma není tabu. Díky moc za vaši podporu na hírovíru.czo Lomeno Bábovky. Ahoj, vítejte u dalšího dílu. Mým dnešním hostem je Hybě Ramadan. Ahojby. Kterou můžete znát rozhodně z masteršéfa, ale také z Helskičem. Já ti moc děkuji, že jsi za nama dneska dorazila, protože vím, že ta cesta byla složitější a náročnější. O to víc si toho vážím. Já moc děkuji za pozvání. Děkuji taky. A možná pojďme tady začít ale něčím aktuálním, co já teď sledovala u tebe na profilu, než se dostaneme k tvým začátkům. Proto ty jde měla jednu spolupráci, já to řeknu Mes KFC a udělala si vlastně rýsko podle mě fakt skvělý. Ale schytala si dost hejtů. Mohla bys vlastně říct, čeho se týkali a proč myslí, že to sledma takhle zarezonovalo takhle negativně?
SPEAKER_01Hele, já vlastně, než jsem tu spolupráci vzala, tak jsem si fakt udělala obrovskou reširši o co jde, protože přece jenom je to hodně kontroverzní téma a bylo jasný, že kdokoliv se za to postaví, tak bude linčovaný. Právě, což je velká odvaha i teda z tvoje strany. Jo, ale já jsem si řekla, po kavač se tam udělaly opětření, které jsou jako fajn a jsou dostatečné k tomu, aby se ta chyba neopakovala, tak já nemám proč se zatím jako nestát. Takže já jsem vlastně tam byla, všechno jsem si prošla, všechno mi ukázali prostě jejich krizový tým, úplně neuvěřitelný. A nebudu zpochybňovat to, že se měli ozval dřív, že to není ideální. A vlastně fakt jsem s tím jako nesouhlasila, aby to bylo takhle. Ale myslím si, že jsme prostě lidi a že ve chvíli, kdy přijde člověk a řekne, Hele, uděláme s vámi mluvit dřív. A tady prostě mocná to mrzí. A teď už víme, že se to nebude opakovat, protože tak mým úkolem, jako člověka, který byl pověřený prostě, Hele, tady jsme udělali opatření a ty to prostě zpracuji, jak byšte chtít. Takže já jsem prostě přišla a říkala jsem OK, dobrý. A udělala jsem video, který bylo fakt za mě jako. Já jsem tam transparentní. Já jsem přesně řekla, to co jsem chtěla říct. Úplně se zatím stojím. Myslím si, že.
SPEAKER_00Más se i právě líbí, jak tam jdeš do těch útrop, vlastně, když to řeknu, kdyby té firmy a zajímáš se právě o ta opatření, že to není jenom veselý video, ahoj, tak jsem v KFC, je to tady nový a je to super. Tak mě právě překvapilo, že to i přesto schytalo tolik, že si říkám, že je vlastně jako super, že když někdo už tu chybu udělá a fakt to hodně pokazí, že se snaží zase zvednout z toho dna a nějak začít znova a věřím, že to musí být těžké si napravit reputaci kor v tomhle případě. Ale vlastně i klobou k dolů to je, protože tohle je podle mě asi jedno z úskalý být influencerem, protože ty se stavíš za určité značky, tak máš s tím třeba i zkušenost jinde, než jenom u této firmy. Třeba jako obecně, že cítíš, když vezmi spolupráci s nějakou firmou nebo značkou, že je to vždycky pranýřovaný, že to lidi vlastně nemají rádi.
SPEAKER_01Hele, já jsem vlastně hrozně takový, jako typ influencera, který je moc není influencér. Je pravda. Já totiž jako neberu moc spolupráci. Takže já abych spolupráci vzala, tak mě to musí prostě dávat smysl. Nemám prostě spolupráce na hodně věcí. Protože si myslím, že ani nejsem ten, mám prostě svou práci a tohle je takový jako takový můj sidežob, tady se jako užívám. Ale já jsem prostě z gastra a já vím moc dobře, jaký to je, prostě, když se jako pokazíš nějakou reputaci a za plátbuch nám se to v našem mistru, co jsme měli jako nikdy nestalo, ale prostě co si budeme. Já se nechci nikoho zastávat, protože si myslím, že ani za prvý můj hlas není tak silný, ani nechci být jako zastáncem nikoho. Já jsem jenom prostě zastáncem toho, že když už někdo udělá tu chybu a přijde a řekne. Tak udělali jsme to. Teď jsme vyvinuli systém, který zakazuje jakýkoliv prostě chyby, který by se mohli stát, tak já jsem se za to postavila strašně ráda. A vlastně ty hejty, které za to schytávám, já jsem s tím trochu počítala. Ale zároveň trochu počítala jsem s tím. A furt to dělá jako kudrnatá Arabka, možno může být lidem jako. A já si stejně myslím, že z těch hejtrů prostě tam ty lidi chodějí upřímně. Si to fakt myslím. A hlavně vím, že když se něco stane podobného v ne v řetězci, ale v nějaký normální restauraci, tak z toho taková kauza není. Což je logický, je to logický, je to velký řetěz. Já to celý chápu. Ale vlastně si fakt myslím, že spousta lidí, kteří píšou ty komentáře, si prostě po šichě zajede na tvr. Fakt si to myslím. Mě nikdy z toho špatně nebylo, je to jenom můj objektivní zážitek. Ale samozřejmě mě mrzí, když je komukoliv, z jakýkoliv restaurace blbě a kolikrát mi bylo blbě, s kolika restaurací. Ale jenom říkám, že prostě zavedli se nové opatření, je to super, už se tato chyba nemůže stát. KFC mám prostě ráda, miluji fast foody. Víš jako jsem vlastně schytala a ty jsi škuchařka a podporuješ jako fast food. A já jsem jako miluju fast food.
SPEAKER_00Pojďte zvednu ruku, kdo nikdy nebyl ve fast food. Jako miluji fast food.
SPEAKER_01Když mi dáš finding nebo fast food, nikdy si fajn dening neužiju. Já jsem prostě holka, která miluje opatlaná, celá od velkého burgera.
SPEAKER_00Já mám ráda. Jasně, a každý to má prostě nějak, takže netřeba soudit a hnedka někoho hejtovat. Ale jak jsi mluvila o tom, že znáš tu práci v gastru, tak já bych se tady dostala na ty úplné začátky, protože ta cesta byla asi trošku delší. Kdy ti vůbec zaujala kuchyň nebo kdy ti zaujalo to, že se budeš mocat v kuchyně a začneš vařit?
SPEAKER_01Hele vlastně úplně od malička jsem milovala jako jídlo, prostě tustá. A fakt jsem měla, mě se strašně moc skilo, naši rodiče jsou strašně zlatý, a byli možná až tak moc zlatý, že neuměli říct ne, že neměli takovou trošku pevnější ruku, a měli byli v pohastinství, byli v kastru, měli svoji restauraci. A že se to znala už od nich od malička. Já jsem byla jako v tom, ale vlastně nikdy to nebyl můj záměr. Já jsem šla studovat mezinárodní vztahy, chěla jsem dělat jako na ministerstvu. Pak jsem se úplně obklikou, dostala na stáž do novy a vlastně celý jsem celý můj nějaká vize se mi úplně pomotala. A řekončila jsem u mástřéfa a to mi všichni říkali, to ono prostě jako.
SPEAKER_00A tam jsi šla jako na blint nebo tě někdo přihlásil?
SPEAKER_01Prostě tě, byli jsme s holkama prostě na oslavě mojí, a už jsme byli takový posilněný, hodně. A vzniklo to prostě úplnou náhodou a úplně jsme na to zaplněli, byl to březén.
SPEAKER_00Takže někdo řekl, pojď, bude srandá, přihlásíme tě.
SPEAKER_01A byl březán a oni si mi ozvali 21. prosince. Takže to už ani na to nemyslela nic.
SPEAKER_00Takže tě to překvapilo.
SPEAKER_01Strašně, strašně. A teď oni. Dobrý den, můj mezi a já je přeš? Máš, a teď než mi to došlo, že fakt jsem a já OK. A oni a furt to trvává, že já jo, jako jo, takže jsem tam šla úplně na blint. A udělala jsem tam arabský jo. A vlastně ty lidi z té produkce byly, ale proč si prostě neodtevřeš svůj restauraci? A já prostě jesm. A já byla no, ale proč ne si. Když si neodtevřu restauraci? A zvala jsem svíj hrozně dobrý kamarádce a říkám: a to je zrovna kamarádka, která je fakt taková jako od 9 do 5 v práci, svůj život prostě takový ten nalajovaný, úplně můj opak. Má ráda, když to má nějaký řád, každý měsíc cenkne to samý. A říkám jí, hele, pojď do toho se mnou a ono, tak to zpázky ne. Říkám vůbec to jako můj komfort a tohle. Říkám, tak se to nechci projít. Já půjdu někam na prohlídku teď najdu si, takže jsem si já hned prostě okamžitě jsem se našla. Prostě by to šlo v Plzni předpokládám v Plzni. No, a tak tam jsem jí vzala s sebou. A ona začala jsem říkal, jsi představit a teď si mi to vyzovaly stoli.
SPEAKER_00A šla do toho se mnou. Super. A dlouho se znáte, předpokládám, že to je mnoho přitěky.
SPEAKER_01Známe se nějakých 17 let.
SPEAKER_00No tak to jo, tak to je. Když jsem měla i v tebe tu důvěru. A taky vaří, nebo ona tam měla jinou funkci. Ona se starala o bar.
SPEAKER_01My jsme to měli jako rozdělení. Ona miluje kafe, úplně největší milovník kávy. A já miluji jídlo. Tak, co by říkal tady na to, že jsem ti donesla tady v Kelinku. Já prosím tě si to, protože jsi zlatá, děkuji, že jsi to donesla. Já jsem vypila za můj život třeba osm kafí a tohle mě třeba devátý. Ježíš, tak měla říct, že nepíšeme. Ne, to je super, protože málo když si dám kafe. Málo když si tam kafe, ale dávám si asi za to fakt ráda.
SPEAKER_00Jsi skvělá. Takový to přinesla jsem ti hlavinku. Děkuji, vůbec nepěnu, ale to je nemůžu, ale dám si už jsem. Tak perfektní. Tak kdyby ráno, prosím tě už ho nemusíš.
SPEAKER_01Ne, já si tam fakt ráda.
SPEAKER_00Já si tam fakt ráda pomálu, ale dám si moc ráda. Dobře. No, ale ještě mě zajímá to bystro, když jste teda otvírali, tak co jste tam chtěli vlastně vařit? Jaká tam měla být kuchyně? Jaká byla kuchyně?
SPEAKER_01Hele arabskou. Protože miluji arabskou kuchyň a je hrozně rozmanitá, v Plzni je tam nějaký kebab a takhle, ale není tam fakt jako arabská kuchyně. V Praze žiju, v Praze je papriká. A tu mám to jediné místo, kam zajdeš. Jediný místo, kde si řeknu, jo, tenhle humus je fakt v pohodě.
SPEAKER_00Humus, to je taky moje srdcovka.
SPEAKER_01No a když jsme se bavili, že jo.
SPEAKER_00Těším se jednou na humus od tebe.
SPEAKER_01To se neboj, to se nebo to přijde. A tak jsem si říkal, jak bych nejradši dělala arabskou, ale zároveň bych se nechtěla úplně ubírat jenom na tu arabskou a chtěla bych si tak jako prostě vařit. A ona tím, že 17 let jsem jí vařila po každý, když mě viděla a ona mě neuvařila ani jednou.
SPEAKER_00Tak možná udělala nějaký době.
SPEAKER_01Ale no, vždycky chtěla, abych něco ochutnávala a nedávala se to. Takže ona mi stoprocenně věřila v tom, jako úplně tam byla důvěra. A já zas věřila jí, ona milovala fakt jako to kafe, co se všechno o tom učila, jsem ani nevěděla, že kolik je technik na kafe a co se tam všechno řeší. Takže jsme do toho šli a otevřeli jsme si arabskou, takovou arabský bestro. A bylo to skvělý na začátku. To bylo super.
SPEAKER_00Takže tam cítím, že je na začátku a co se stalo vlastně teda potom?
SPEAKER_01Hele no, protože jsme měli velký oči, takže my jsme otevřeli prostě na takovém, říkáme, že to byla prostě ulice, kam nikdo jiný nešel, jenom když se chtěl třeba nechat zastřelit. Takže myslíš, že zvolili jste špatný místo? Hele mysleli jsme si to, ale ve finále to jako docela jelo. A tím, že jsme měli skvělý recenze, lidi k nám jezdili prostě z Ostravy do Plzně na Humus. To je skvělý. To je prostě my s tobě nadšený. A protože jsme tam byli obě, já jsem vždycky uvařila, pak jsem chodila mezi lidmi, prostě to byla fakt srdcovka. Byli jsme tam teda 7 dní týdně, 24 furt.
SPEAKER_00Je to prostě full time job.
SPEAKER_01Tak když si to otevřeš, tak než to zajedeš, tak prostě tam musíš být. A já tam byla hrozně ráda. Já byla single, nechtěla jsem se vázat, říkala jsem si přesně, teď mám čas na to se věnovat sama sobě a energie šla vlastně do té práce. No a ve finále jsme si řekli, hele, tak pojďme se přestěh, dostali jsme nabídku do fakt velkého nádherného nového prostoru a byl prostě boží.
SPEAKER_00A pořád jsme v Plzni.
SPEAKER_01Pořád jsme v Plzni. Takže jsme udělali to, že jsme to přesunuli, dali jsme do toho strašně peněz. Ale do toho původního jsme prostě nadspali strašně peněz, takže to bylo jako, ale řekli jsme si hele, ale stojí to za to, pojďme jako na to. No a ta ulice, tak tam se prostě děly věci různý, jako přepadení a podobně jako v té nové druhé.
SPEAKER_00Takže z té co jste se přesunuli vlastně potom. Myslím si, že to pak vlastně i celý jako zaniklo i to vaše bystro.
SPEAKER_01Hele, tak už jsme byli poslední otevřená restaurace v té ulici, už to bylo, je to americká v Plzni a už prostě jedna restaurace za druhou odpadávala. A my už jsme byli fakt jako poslední pak je tam ještě nějaký Větnamský bystro, ale už jsme tam byli jako jediný a prostě jako bezdáci, co tam furtilo, my jsme tam zažívali, my jako holky, jsme večer, jsme se tam báli. Takže pak jsme poslouchali, ale my vás milujeme, ale já bych tam prostě můj ženu večer nepustila. Takže jsme to drželi, drželi a jak jsme to milovali, tak jsme to fakt drželi strašně dlouho. No a skončilo to. Skončilo to. Ale je to prostě poučné. Teď před rozhovorem se ptala, jestli bych do toho šla. Už nikdy v životě bych si nic neotevřela. Už vůbec nikdy.
SPEAKER_00Opravdu to byla taková silná zkušenost, že se řekla, už ne.
SPEAKER_01Ne, prostě jako je to tolik peněz. Je to takový peněz. A to navrácení. Já věřím tomu, že někdo má prostě biznes, který mu funguje, ale si gastroje je v rámci nějakého vidělku to nejhorší. To miluji to, miluji vařit, vařím vařím někde ve snídání, vařím na festákách. Věnu se tomu, protože to miluju, miluju vařit doma. To tůj životině, je to prostě miluju to, ale už bych do toho nešla biznesové i protože chceme rodinu, i protože prostě už mám partnera, takže ten čas prostě nemůžu strávit 14 hodin denně v kuchyni. No, takže jsme to ukončili, ale všichni říkali, a nebojte se, že se rozhádáte, tak to vůbec. Přátel se tam zůstalo. Teď jsme si volali hodinu zrovna, že opravdu se máme jako rádi, hodně jsme se v tom podpořili a prostě to skončilo a věděli jsme, kdy už spát do toho peníze každý měsíc, už bylo prostě nad nějaký rámec. A myslím si, že správný podnikatel se i pozná, takže uzná, že už prostě dost.
SPEAKER_00To je pravda, protože spousta lidí si pak dostane do té pasti a vlastně s ní třeba jde strašně těžko se vymanit, takže vy jste alespoň udělali tenhle krok, i když věřím, že to i tak muselo být těžký. Ale ty jsi mluvila vlastně o té arabské kuchyni, ty jsi ze Sýrie původem. Tak mě zajímá, možná pojď přiblížit i třeba našim posluchačům, jaký jsou lidi v Sýrii, jaký je tam to jídlo, jaká je mentalita, protože to možná si myslím, taky bude hodně lidí zajímat.
SPEAKER_01Hele, u nás prostě jako všude jsou plusy a minusy. Všude jsou dobrý, špatný lidi, ale v obecně měřídku. Já miluji Českou republiku. Já jsem prostě to dítě, který jako já a Brácha jsme nikdy nepotřebovali zpěvník, protože jsme byli jediný z táboráků, který znali všechno. Takže ono paradoxně, jak jsme, jak jsme cizinci, tak jsme měli takový nutkání se víc ty věci učit. A takže Českou republiku miluju, chci říct na začátku. Ale prostě v obecně měříku, tak u nás jsou lidi hrozně přátelský, hrozně otevřený, nebojí se, my nejsme vychovává úplně ve strachu. Takže nebojíme se u sebe ubytovat cizího člověka přes noc, protože mu píchlo kolo a prostě pomůžete. Je to pro nás úplná samozřejmost. A já jsem takhle vychovávaná, byť jsem se narodila ve vojenské nemocnici v Przevě. Tak prostě jsem na to zvyklá a je to pro mě to, jak nás naše prostě vychovávali. A přesně takhle takhle se chovají ty lidi u nás. Já jsou strašně přátelské, milou jídlo, milou život, jsou trochu italové. Jí si lehnout přes den. Já když jsem byla v sýry a šel jsem do jednoho zlatnictví a viděla jsem byla tam židle mezi dveřma, že nebylo zamčeno. A byla tam jenom židla a říkámě.
SPEAKER_00Co je? Tak to je.
SPEAKER_01Může tam ao, tak ono si třeba zašel na obět. Říkám, dá si. Že nechal otevřený zlatnictví, odemčený a dál tam jenom židli a máma, no jasně. Proč by to zavíral, jasně? Jo, to samý doma. Nezamykají se dveře, že si otevřená brána, můžeš nám otevřít, jako můžeš otevřít, ne, že bys tam nějak kouli. Takže jsem byla z toho překvapená, jak moc tam ty lidi jsou jako otevřený a vlastně ta mentalita je prostě úplně jiná. Na druhou stranu, nechceš jít ve tři hodiny na autobus a čekat do půl pátý. Protože prostě týpek si udělal delší vůbe s ženou, tak prostě půl pátý přijde autobus. A to zase já nedávám. Byš netrpělivá? No ne, netrpělivá, ale prostě ta Česká republika už mě naučila nějaký systém, že jo, jo, že tam je to chaotický.
SPEAKER_00Až si spolehnout na tu pracovní dobu.
SPEAKER_01Nějaké daně. Moje mamka mi vypravila. Když přijeli do těch, tak mi říkám, tak jsme měli firmu a našli jsme si prostě daňovýho poroce a útního. A tak on přišel a říkáme: a jako účtenky, že jo, abych udělal to daňový přiznání. A máma, no, nemám. A on jak nemáte? A ona nemám, tak ale vydělili jsme tohle a dali jsme tohle. A on dobře. A já potřebuji: a má, vy mi jako nevěříte. A teď ona mi úplně říká: A zrejda bylo úplně, protože už pak jsme se s ním bavili jako víc zjeda, stáná, neuvěřitelný člověk. A říkala: já vůbec nechápu, že mi jako nevěří. Takže tam je to na dobrý slovo. Jakože řekneš, prostě, viděla jsem tohle, tohle jsem prostě zaplatil. Takže prostě rozhodně to bylo úplně jiná.
SPEAKER_00Ty si by mluvila o tom, že v dětství j byla silná nebo obecní, řekněme, tak možná by mě i dost zajímala tahle ta tvoje cesta, protože vypadáš naprosto úžasně a vím, že jsi sama někdy zmiňovala, že to nebyla úplně jednoduchá cesta. Tak mohla by si třeba popsat už to dětství, protože věřím, že když žena dospívá, tak i to tělo se mění, tak jak to všechno bylo, jak ta cesta tvoje začala, k tomu hůbnutí.
SPEAKER_01Hele já jsem vlastně vždycky měla hrozně fajn. Božím staršího bráchu, tak jsem automaticky patřila do party. S klukama. S klukama. A vlastně nikdo mě nikdy moc neodsuzovala. Jenom si pamatuju, dva kluky ze základky, který mě mimochodem pak zvaly na randy, když jsem zhrubá. A to jsem dala jako takový moje malý vítězky. Ale bylo taky trošku v to mě něco zanechá, že se ti někdo smějí. Ale vlastně jsem v rámci toho, že jsem arabka, tmavá, byla jsem fakt obézní, tak mně se vlastně nedělo nic, co by mě přinutilo k tomu s tím něco dělat. Změnit. A já jsem vlastně a to je neskutečný. Já nevím, jak to mají ostatní, ale tím, že já jsem rostla odmala, tak já jsem to vlastně na sobě úplně neviděla. Že jsem to bylo přirozený úplně. Ale pak, když jsem měla velikost 54 v 12 letech. Teď mám 36, 38. Víš, takže pak zpětně, když jsem zhruba a nasoukala, jsem se do jedné noha vice celá, jsem říkal, to je prostě masakr. A vlastně ten impuls byla ta síry. Já jsem poprvé jela do síry v 15 a babička, tehdy prostě někdo, na koho jsem se nejvíc těšila tak hodně takovým neotřilým způsobem. Mi to dala najvo před celou rodinou. Takže nějakovala. No, ale jako extrémnězky. A já vlastně jsem pro ně chtěla být ta nejlepší. A naše mensky říkali, Jinko, tak už tolik nedávají si tolik čokolády a takhle. Takže jsem jedla jako brácha. A budeš ty vás těma kluka, ty mají jiný výdej taky. Ale já jsem sportovala všechno odmala, ale prostě jsem měla metabolismní spování. A pak jsem říkala, jsem ráda, že jsme se to z Brachu vyměnili, ale teď už zase zhrubnula. Teď už zase zrovna, takže už to neplatí. Ale prostě jsem tak jako jedla, byla jsem spokojená a pak, když řekla babi tohle, tak a byla jsem v Cýry jsem tehdy, což je zajímavý. Že to má tvé první cesta. Já jsem tehdy nejedla arabské jídlo. Tehdy jsem ještě byla zvykla řízek, svíčková, svuková, prostě rohlík, prostě s máslem se šunku. No a v tu chvíli, jak to řekla tak totální blok. A ve věku 14 14-15 by bylo takže totální blok. No a začal prostě totálně jako kolotoč. Přestala jsem jíst. Pak jsem začala každý den jsem si dala třeba jeden citron, který jsem si rozplula na čtyři. To bylo na celý den tvé jídlo.
SPEAKER_00Takže opravdu tam začaly problémy s příjmém potraví. Díky, že jste doslouchali až sem. Celý rozhovor si můžete poslechnout na hirovírou.cz: Blomobábovky. Moc díkuji za vaši podporu.