V Americe se z tebe nikdo nepo....

  říká modelka, herečka a moderátorka Iveta Maurerová, která již několik let žije v Kalifornii se zpěvačkou LP. Povídaly jsme si nejen o tom, jaké to je být po boku slavné hudební hvězdy, ale také o tom, jak si jít za svým hereckým snem a nevzdat se. 

Transcript

SPEAKER_01 0:00

Potká se zajímavými hosty, kteří rozhodně nejsou žádné bábovky. Nebojí se hovořit o tématech, o kterých druží mlčí. Bábovky. Žádné téma není tabu. Díky mozi podporu na hírovíru.czo Lomeno Bábovky. Ahoj, vítejte u dalšího dílu. Mým dnešním hostem jak už vidíte, je nádherná herečka, moderátorka také vítězka mě 2018, a Ivetka Maurerová a Větkovíte.

SPEAKER_00 0:29

Ahoj, moc děkuji za pozvání.

SPEAKER_01 0:31

Já jsem krásný indispozici. No, to je tvoje zásluha. Každopádně se omlouvám za svou indispozici opět klimatizace a horka, ale já to nejsem o to, abych mluvila a budeš mluvit dneska ty.

SPEAKER_00 0:41

Dobře, já to za tobe vezmu.

SPEAKER_01 0:42

Děkuji. Přeci jenom jsme vlastně kolegyně. Ived, ty se za nedlouho budeš vracet zpátky do LA. A moje první otázka směřuje tam, jak se ti tam vlastně žije a jak dlouho žiješ v LE?

SPEAKER_00 0:54

No, druhým rokem. A žije se mi tam nádherně. Fakt domov od první sekundy, co jsem tam přijela. A já jsem vlastně Americe předtím nikdy nebyla, takže opravdu to Aleji byla i taková první zkušenost. Už je poprvé v Americe takové. A fakt musím říct, že fakt domov. Je tam prostě něco na tebe jako dejchne. A nevím, musím říct, že už jsem tady nějakou dobu. Samozřejmě, že si to užívám i navštívit všechny rodinu, přátelé. Měl jsem tady i nádherný pracovní zakázky, ale stále. Dokonce vesní není jsme se viděli teď co něm. Já se nemůžu mít krásně. Ale nebudu lhát, už se mi jstejská podobě. Už fakt to můžu nazvat jakože doma jsem víc tam, je to tak.

SPEAKER_01 1:44

A je něco ale přece jen ti třeba LA překvapilo, že jsi na to nebyla vůbec zvyklá od nás, nebo obecně v život v LA, že ti něčím překvapil?

SPEAKER_00 1:53

Jo, bylo tam hodně věcí. Takhle, když jsem naprvé přijela, tak to bylo docela vtipný, protože a od té doby mě to zůstalo tady ta přezdívka. Já tam byla jak ten Elf, jestli si viděl film Elf, tak jsem přesně byla já. Takže já tam takhle koukala úplně, jak Alenka hříší nebo jak ten Elf v tom filmu. A moje láska mi tak začala i říkat, že právě jak Elf. Takže to mi tak zůstalo, protože já i třeba jim ráda sladký. A teďka já třeba, když nevím, jestli jste to třeba taky někdy domajli a tak dále, ale prostě já jsem děcko milovala, když jsem třeba udělala ne špakety s kečupem. Ale ty těstoviny, takový ty vrtule sakem. Zánkem a skakem, nebo kakao to je jedno, to je výborné. Nebo prostě zase takový ty podlouhé těstoviny s mákem a strašně moc cukru. Elpi to nemůže ani si říká, že jsem absolutně nechápe. Ale máš. Já jsem ji udělala právě, že tady ty makový nudle. Že jsem si říká, jo, tak prostě podlouhý době se to člověk dá. Já se na to těšila, protože v Americe kamarádky přinesly ten mak, tak jsem si říkal, jo, dobrý, tak si dáme po takový době. A fakt jsem neměl spoustu let, tak jsem si říkal, jo, tak to udělám taky, aby věděla, co my tady kolikrát jíme, které by neprošlo to. To vůbec neprošlo. Ta na to koukala. Pak si teda tak ze zvořilosti jednou kousla. Vlivlo to a dá tam nějakou ranšetovou omáčku. Takže to neprošlo a samozřejmě zase elf. Takže tohle i tak zůstalo kvůli tomu sladkému, ale hlavně i kvůli tomu, že jsem tam takhle koukala v tom alej. Samozřejmě, spoustu věcí, které tam tě tak překvapí, že si řekneš tykráso, to je brutální, tohle neznám. Říkám, ta atmosféra, ty lidi a tak dále. Ale samozřejmě tam byly i nějaký věci, které tě překvapí zase úplně na druhou stranu. Já jsem si musela teda strašně zvykat, že Američanům všechno dlouho trvá, nebo taková aspoň zkušenost. Třeba to tak nemají všichni, ale my Češi jsme takový, že včera bylo pozdě, už přejdem bylo později.

SPEAKER_01 3:55

Takový trošku ano.

SPEAKER_00 3:57

Ale jako tam to ne všechno. Tam mají na všechno čas, jakože by někdo odepsal, někdo prostě něco se domluví, čtvikrát se to přesune. Thle zůzka si nemůže fakt z něčím počít na 100%. Takže to jsem si říkala, tak, a jak já s tím. A já jsem ještě taková, jako faktíš všechno hned úplně jakože. Takže to ne, to jsem musela fakt. A potom, jak ty lidi začneš na druhou stranu pušovat, že teda takový, tak to už si dále se hodí zpátečku. Tak tam vidíš, že musíš teda jako brzdit, že aby se teda nebyla moc, aby ti úplně neposlal domá, když to tak řeknu. Ano, takže to bylo takový, s čím jsem trošku hlavně zpracení hlediska, samozřejmě, tak s tím trošku bojovala. A to je asi tak, jako tě nejvíc překvapilo. Samozřejmě, teda je smutný, že je tam. A to je to tu atmosféru trošku ničí, ale je smutný, když tam kolikrát takhle projíždíš a fakt je tam strašně moc lidí bez domova nebo drogově závislých na ulici. Je to fakt a jsou tam takový ty stany postavené v těch nejenom pod mostem, ale jsou fakt celý třeba ulice kolem silnice. A když takhle kolikrát vidíš ty příběhy lidí na těch ulicích a tak dále, není to nic nic hezkého. A myslím si, že třeba tady ta situace by se nějakým způsobem mohla nějak zlepšit časem.

SPEAKER_01 5:20

A když jsi zmiňovala ty nudle s mákem a tady tyhle speciality české, tak já jsem viděla u tebe na Instagramu. Žy občas péčeš i nějaký český dobroty, nebo podle Anty Vignové si pekla, takové ty psaníčka. Tak jak chutná Američanům, jak to chutná ty naše české buchty a koláče.

SPEAKER_00 5:36

No to mě inspirovala to krásně, moc děkuju. A to jsem ji psala, že se to opravdu vydařilo, protože já nevím, na co jsem to pekla poprvý. Já si myslím, že to byl Valentín a on tak vypadalo z těch středníčky. A jsem si říkal, tak mám valentický dárek a není za všeho, než něco takhle se má koupíct. A tak jsem si říkal, že to projde, neprojde, uvidíme. Tak to když tak s ním. Tak to prošlo. Tak to prošlo hodně ve velkým. A to už jsem tam potom začala píst normálně co obden pomalu. Proto pak nám přišel třeba ještě jeden kamarád, druhý kamarád, pak jsme zase nějaký něco. Tak já co udělám, tak udělám znova ty dopisy, takový ty buchtový. Takže to prošlo úžasně a já ještě dělám takový veganské verze, ne, že bychom byli vegani, ale LP je pasketariánka. To znamená není vlastně maso, ale. Já teda taky vlastně ryby a mořský plody.

SPEAKER_01 6:29

Ne, že jsme rážité hovězí, vepřový takhle, ale vůbec vůbec maso, jenom ryby a mořský plody.

SPEAKER_00 6:35

No, a musím říct, že se já cítím i jako skvělnější to zkusit. A fakt se musím říct, že teďka už vlastně můj rok, co nejmý maso.

SPEAKER_01 6:44

A nechybí ti to.

SPEAKER_00 6:45

A vůbec mi to jako nechybí. Jako jasně, když si člověk říká.

SPEAKER_01 6:47

Ale co vůbec mě na to říkají, jo, třeba rodiče, když ti chtějí připravit nějakou dobrotu.

SPEAKER_00 6:52

No, trošku jsme s tím bojovali ze začátku, nebo bojovali, tak bylo to takový, že jako mamka strašně ráda vaří, peče a tak dále. Takže samozřejmě takový ty klasické i české dobroty, svíčková, prostě teďka udělá nějaký kůře nebo řízky, že a tak dále. Tak to tak trošku těžce nesla, že si to už nedám, že snaží se vymýšlet právě, že naopak. Teďka zase teda nějaký ty bezmasídla, takže to vaření toho se jako nevzdává, jenom se mě musí trošku přizpůsobit a kolikrát je takový třeba jako náročnější. Jako nebudu lhát. Je tady tak jako pro mě, jako to třetím, já tady fluím smažák, anebo prostě nějaký salát, nebo teda lososa, tu nějaká a pak už jako moc nevím. Tam jsem si už našla i svoje oblíbené restaurace, kde opravdu tam máš třeba jako náhrašky toho masa, že vlastně jako Impassible Chicken a nevím, jaký vlastně. Tak to nepoznáš vlastně. Tak vůbec nepoznáš. Já nějaký třeba tam jsou jako boloňské šagety, a tam máš jako to rozmová maso. Taky bys to vůbec nepoznala, že to není maso. A je to výborný. Takže tak jako, jo, nějaká ta už jsem, protože když jsem tam přijela do toho LA, tak jsem si tam tak trošku zvykla na tu kuchyně a říkám, prostřně to ještě chytě. No, oni mají různý jílo americké nějaký třeba, že by řekla. No, těžší, tak takhle, hamburgy. Hamburg i ranouky a oni tam právě hlavně mají ty restaurace ze všech ostatních zemí, mexickou kuchyně, italskou, japonskou, Čínu a tak dále. Takže vlastně to všechno ale převzaté. Ale když se podíváš na tu kuchyně jako tý Ameriky, to není žádná kuchy, tam není žádná kuchyně. Taký. Ale prostě fakt nic svýho, kromě těch ambáčů jako nemůžu ani říct, co by mě jako napadlo, že tam je. Takže ano, když je potom nějak člověk do těch restaurací, kde víš, že ti to, že víš, co budeš jíst a tak dále. A je to nějaká lepší restaurace, tak dobrý, ale potom prostě, když já nevím, není to úplně jako, že tady v tímhle se asi úplně nemůžou. Ty dla jsou prostě přece jenom světové někde úpl jinde. Takže tak. Takže už se tak jako doma zvyklý a myslím, že ze začátku to byl trošku boj, že jsem taky si říkala ty krásno, ale jako dobrý všechno zvládnu, ale ty říky budou jako chybě. A jako musím říct, že jo, někdy, když třeba vidím, že ho někdo má, tak se tak podívám, ale pak mě to tak jako přejde. Že to už si člověk jako to. A opravdu já jim hodně ryby, teda teď, takže skýp. A nepříš, jak těžká.

SPEAKER_01 9:20

To bych potřebovala strašně taky umět, protože já si rybám vůbec nemůžu za celý život dokopat. A vlastně jediný, co zvládnu, je asi losos. A je to právě zase naopak tím, podle mě, že my v Čechách nejsme tolik zvyklí asi jíst ty ryby. Kapraj. Kapr to taky prostě já jsem fouňka od malička, to smrdí báhnem, samozřejmě. Teď ještě, když jsem má malá, táta to nejít, já to viděl ne tak tať katoný, tak to taky nebudu jíst. Takže ryby, mrzí mě to, ale budu se inspirovat tebou, protože vím, že jsou zároveň velice zdravé.

SPEAKER_00 9:50

Ale cítíš se jinak. Je to fakt takový jiný pocit, nejsem nikdy vlastně jako přežraná, když tak řeknou. Nejsem těžká, cítím se těžká.

SPEAKER_01 9:57

Ale když jsem se tě ptala teďka na to, že občas třeba Americe kamarádům, kolegům pečeš vaříš, tak jsem taky zjistila, že ty je učíš česky. Jaká je pro ně čeština, protože to musí pro Američana být naprosto těžká řeč?

SPEAKER_00 10:10

Strašně těžký je to pro ně, no. Ale jsou strašně šikovní.

SPEAKER_01 10:13

Oni sami tě řeknu, i ved na učná něco.

SPEAKER_00 10:15

No, to zase úplně takhle ne. Já tam samozřejmě vždycky nějaký vsi. Ale tak jako jak kdy? Oni se hodně ptaj, jak řekneš tohle, jak řekneš a to jsou takový ty ptají se na základní věci, jak řekně děkuji a ahoj a potom miluju tě a něco takového. Takže jsou takový ty základní věci. No a já už jsem právě chtěla trošku zabrouzet dál, ať se naučíme furt to samý dokola, tak tak kolikrát jako přijdu a zase tam něco tak hodně nového a mi to zkouší. Je to skvělý, já to miluji. Jsou úžasní, jako fakt jim to jde, protože ta čeština je fakt těžká, je strašně těžká. A prostě máme fakt tolik písmen vlastně v té abecedě, který oni nemají, prostě nějaký se vůbec neuvědomují přesně, že šeče ano děti. Úplně tohle na tebe pak koukají, a i když jim tady tohle řeknu, tak co to je. Takže jsou roztomilý a musím říct, že jsou hrozně šikovní.

SPEAKER_01 11:11

Jsou LP, co vám příliš, že to zvládá úplně v pohodě, když jsem mi dělá, jak si vlastně učila tu pomlásku na velikonoce, tu říkačku klasickou hody hry doprovody, tak mě to až vyrazilo dech, že opravdu krásně opakuje přesně.

SPEAKER_00 11:24

Ale ona má dobrý akcent. To je právě to. Ona všechně slyší. Ona je hudebně zlů přesně tak, ale do toho ona mě slyší každý den v kluzovkách zavolala mámce minimálně. Takže mě furt slyší, a ona už je na to zvykla. A já si myslím, že moje si hodně tady ten tón náš, který máme. A to ona potom čaučá. Ano, ano. Já na ně koukala, když tohle poprvý řekla. No, já jsem myslel, že spadnu ze stolu normálně směky. To jako úplně. Takže já třeba když mluvská kamoška a takhle, tak ona pak končím a přesně takový to čáč. A ona čaučá!

SPEAKER_01 11:58

Já si to bezránky.

SPEAKER_00 12:00

To je geniální. Takže jsem říkala, hele, tohle musíme natočit. Prostě to nemůže být nespublikovatelné, protože to byla taková škoda, takže o to jsem lidi nechtěla chodit. No tak jsem začala prostě Američanů či České, nejenom LP, ale prostě kohokoliv.

SPEAKER_01 12:13

Ale na tohle těším na ty videa, protože přesně člověk je zvědavý, jak se poperou s tou češtíčky.

SPEAKER_00 12:19

Takže tak já budu točit víc. Fakt to točit budu točit víc, nebudu říkat, je to kolikrát takový, že teď teď nemůžu, teď tady nemám žádný Američana, takže ano, máme přetušené dvě videka, ale šetřím si to třeba, než se zase uvidíme. Ale jo, tak to jsme hezky navnadila všechno ještě víc. Tak budu třeba ráda i za nějaký typ od lidí, jako když byste měli měli říct.

SPEAKER_01 12:40

Že to propila přesně s velikonocem a zvánoc a svým rokem, že se to ráky tematicky vždycky i udělat. Ale já jsem zmiňovala, že jsi taky herečka. A mě strašně moc zajímá, jak to vůbec v Americe, v LAI chodí, když člověk se chce stát hercem, chce třeba jít na nějaký casting, je to podobné jako u nás, anebo diametrálně odlišné.

SPEAKER_00 13:00

No, já bych řekla, že to trošku takhle jasně casting, to je všechno takové, jako taky tady chodí chodíme, herci na casting a tak dále. Ale přijdeme to trošku jiný, aby opravdu řekla. A určitě neříkám, že to je jednoduchý ani tady, to nikde to není jednoduchý. Ale přece jenom Holivou, úplně centrum, to už nejde víc tam. Jako na ulici právě vidíš jenom samý herce, režiséra nebo screenwrigter. Ale jako to všechno dá se říct, tak zhrnu 99% lidí. No, takže teď se tam prostě jako takhle proboju. Není to jednoduché. Prostě já jsem taky přišla s tím, jako, jsem tady a jdeme hráč a jdeme na to. A všichni se ze mě po nikde se z tebe. Takže najednou ti to tak spadne a řekneš si dobře, tak jo, tak mám trošičku jiný, jdeme na to. A vlastně začínáš modnul. Takže úplně od nulá jedno, co se tady vybrovává úplně jedno. Jestli tady byla, nevím, už si něčeho a nic nezajímá. Vůbec jako fajn, když máš jako portfolio samozřejmě, ale stejně to český portfolio nezajímá, s tím si musíš buď předabovat, anebo přititulkovat minimálně. Ale to česky oni se stejně zeptají, kde si hrála v Americe. Takže vlastně je to takový, že jo, tak vidí tam třeba nějaký rest, je to plus určitě, ale neřekla bych, že to je určitě nějaký východí. Takže já jsem se tam musela začít budovat právě hlavně první portfolio v Americe. Proto i ty krátké filmy a tak dále, který jsou skvělý do toho portfolia zakomponovat potom do toho svého svého videorí, který třeba posíláš na ty casting a tak dále. Takže to je super, za první poznáš strašně moc lidí, nevíš, na koho narazíš najednou, potom tam si tě někdo všimne, nebo tamhle se spojíte. A už je z toho zase další prácečka, nebo další film, další skvělý projekt. A takhle se to nabaluje. A o tom to je. Potkávat ty lidi, spojovat ty lidi a co s ním. Takže to je krásný. Tohle ten proces je fakt super. A prostě každý tam chce být, jako, když to tak řeknu, dokázat to úspěšný, dostat tu roli. Takže tam je prostě strašně velikánská konkurence a ty jsi jako jedna z nich, ale záleží, jestli v té řadě zůstaneš, anebo jestli prostě to zdáš, a to je potom. Protože ono to místo tam na tebe čeká. Já tomu věřím, že to tak je. Když se člověk fakt nějakým způsobem, když tomu věří, a když jako jde si za svým a nevzdává se, ale zároveň je to i tvrdá práce, tak se to pak jednou vyplatí. Tomu věřím, že jo. No takže tak, a co se týče, jak to tam chodí, tak je to právě trošku složitější v tom, že tady v Česku to nemáme, ale tam mají jako takové unie, odbory, nebo jak bych to přeložila. Odbor asi nebo jak to říct. A vlastně je ten herec, aby opravdu začalo dostávat nějaký ty casting a vlastně nabídky práci třeba, já nevím, do Netflixu, tady do Primu, prostě HBO a tak dále, prostě opravdu jako velký studia. Tak to není jenom tak, já jsem přihlásil, nemůžeš jenom tak, jo. Prostě by si tam přišla, zaklepala. No, ale jako ten casting, ani ty v kůzovkách jen tak nedostaneš na tuhle roli. Ty můžeš třeba a právě to, že když nejsiš v té unii, tak prostě máš neunijní projekty, ale jsou to i normální, třeba nezávislý filmy, a i krátké filmy, různý reklamy, show. Jo, to jako super. Ale ta unie vlastně tam už máš za prvý víc možností, že přesně i do studiových filmů a tak dále. Takže máš jako víc castingů a větší projekt, jsou prostě větší. A ta práce je taky trošku jinak placená už v té chvíli, a hlavně jsi nějakým způsobem i od nich chráněná, že už tam prostě probíhá, že ti platí nějaký potom už. A to teď taky potom záleží. Zase nechci kec, jak to tam přesně je, ale pak už v nějaké rovině, když třeba jim vyděláváš ty peníze, tak už ti platí zdravost, studávko a tak dále. Takže tak samozřejmě není to jenom tak, se tam dostat na nějaké. Takže zeptat, tak se tam může všech dostat. Vůbec. Já jsem si tak říká, no, tak já jsem přihlásím. Samozřejmě, úplně jako, tam se prostě nedá přihlásit. Tam se musíš právě dostat. V vozovkách ty musíš hrát v nějakým unijním projektu. A můžeš se takhle udělat to, že vlastně budeš hrát ve třech unijních projektech. Třeba jako background, jo, jako komparzič, tak řeknu. Ale budeš tam. A vlastně v tu chvíli už se ti počítá ten unijní projekt, a potom vlastně můžeš zažádat: hele, hrála jsem v tomto, měla jsem tady tuhle roli, samozřejmě se třeba dostaneš hlavní roli v unijním projektu. Tak najednou ty nepotřebuješ tři projekty, ale můžeš žádat vlastně o tu unii potom jako rovnou. No a potom čeká nějaký schválovací proces z tebe a potom jsi do toho zařazená a už šije potom tak. Má to i svoje pro a proti. Já jsem si tam platí o neuvěřitelný poplatky, protože jsi v té unii jenom, že tam jsi, jo, ale říkám, má to i svoje takovýhle plus, který má, že se o tebe pak postarají. No, no a hlavně i jako fakt se můžeš třeba dostat najednou dál, jako máš víc možností. Takže v tomhle. A já jsem na to koukala a říkám si, jo, ale to je přece jako úplně tak strašně daleko. Ode mě to se vlastně jako nedá ani to se zase ani nedá. Jak to mám udělat? Protože ono se člověk řekne, jo, tak já se přihlásím do nějakého tady castingu, kde přesně aspoň hledají i kdyby background, ale je to umění, tak už se zaměřuješ na ty projekty. No jo, ale víš, kolik se tam hlásí lidí? Kolik? A pak jsi třeba. No, to ani mi nevíš. Ale já ti to řeknu takhle. Já jsem lásila třeba jako na jeden casting a nic. A pak najednou v ten den, že za zítra hnedka další den budou jako točit, jestli můžu. Já jsem jim odepsala za dvě minuty. To si myslím, že hodně. Už jsme napsali, že už mají lidi. Takže takhle tam jako nával. Ani ty dvě minuty nemáš. Prostě fakt hned reagová jako, nebo já nevím, jestli tak hnedka reaguje i další tisíce lidí, takže oni tam najednou vyberou. Takže prostě to maze. To studý prostě a najednou projektu. Je to maze opravdu. Že ten nával je tam obrovský. Ale tam člověk, co jsem hlavně, a to je super. Zase si myslím, že tě to i hodně rozvíje, že tvořit sám. A já jsem začala tvořit sama a myslím si, že i to je ta nejlepší cesta, protože najednou se dostaneš tak, jako úplně určitě to. Strašně mě to učí a hrozně mě to hlavně baví. A fakt jsem poznala neuvěřitelný lidi, který jsem poznala i v jiným slova smyslu, že to nebyl jenom nějaký projekt natočíme a hotovo, ale že jsou to fakt lidi, za který víš, že se může spolehnout, opří se o ně a že kdyby náhodou něco, tak prostě ti pomůžou, nebo zase je můžeš zkontaktovat na nějaký další projekt nebo budou ho někom vědět, že to bylo fakt strašně super tady v tomhle.

SPEAKER_01 19:49

A ty jínila vlastní projekty, já vím, že najednou takové pracuješ asi o něm ještě nemůžeme moc mluvit, ale měl by se týkat přímo tvýho života, říkám to správně, že by měla trošku o tobě, hodně o tobě.

SPEAKER_00 20:01

Je to tak. Já jsem vlastně teď jsem přijela vůbec do Česka v tom květnu, tak jsem dotočila svůj krátkej film, celý jsem to vlastně napsala, spolurežírovala, zahrala jsem si v tom hlavní roli nebudu lát, takže proto spolurežírovala, protože to bych nemohla režírovat celý, ale měla jsem úžasného, úžasného režiséra, za to jsem tak vděčná, Petr Peťu Církata, takže to bylo neuvěřitelná spolupráce. Bylo to fakt úžasný a člověk se jako řekne, já jsem si říkala, že mám tady prostě už dlouho, dlouho v hlavě, jsem nosila prostě myšlenku nebo příběh a tak dále. V takhle těch příběhů je víc, ale člověk má třeba něco, co by si opravdu chtěl splnit, co by si chtěl natočit a tak dále. No a vlastně tady tenhle ten příběh. Zkrátka jsem hodila, hodně na stránky a vznikl z toho takhle úžasný, krátký film a já doufám, že jednou vznikne i dlouhej. Ale to právě ten proces, že vlastně jako potom s tím krátkým filmem můžeš šjet na festivály a přilá si to všude možně a potom zase nevíš, ksi tě může všimnout a tak dále. A najednou ti nabídne hlechí do toho s tebou. Chci natočit z toho opravdu jako feature film. Takže nikdy nevíš, takže to je taková takový zase další přání, které by se tak mohlo splnit, ale uvidíme. Zatím teďka se to dotočilo, bylo to skvělý, mě čtyřáčí dny, a bylo to byl to masakr, nebudu lhát. A člověk má takový ty vize na to, čím si film, že se nakašilo tady, to mám za chvíli a tohle. No a potom jsi v tom a samozřejmě úplně si říkáš ty krásná, byla naivní. Takže a to tě přesně naučí. To už tě potom postaví na tu zem, na ty nohy a řekneš si tak, a už nebudu v těch oblacích, to už bylo hezké, ty jsem si to vysněla a teď to nemusím teda začít nějakým způsobem realizovat. A to je důležité. V té realizaci nebít najednou v těch oblacích. A tam potom už se začalo dít. A kolik toho je, a kolik zatím je, a co všechno potřebuješ, zařídit to to tam, to, aby si mohla nemohla, blablabla. No to bylo to masakr. Jako fakt masakr musím říct. To bylo hodně náročně. Takže já jsem si říká, ještě takhle před příletem jsem si to udělala. Proč já jsem si to udělala, jako prostě na sebe takhle neustále ší nějaký bič. Ale posou to dál, že přesně tak. Bylo to fakt skvělý. A já se na to strašně těším. Teďka prostě bude probíhat postprodukce, takže ještě to bude chvíli trvat. A potom říkám, by jsem ráda, kdyby to prostě šlo na nějaký festival, když se poštěstí samozřejmě a člověk nikdy neví, ale já doufám, že to ten úspěch mít bude, takže ještě ještě si lidi jako chvíli počkají, než to uvidí, my na co těšit.

SPEAKER_01 22:52

Tam zdržíme palce. Je to krásně všechno vyde i. Myslím si, že i teď naši posluchač určitě zajímá, jak vlastně vůbec vypadá tvůj běžný den v LA. Je třeba když má možnost být spolu s elpíne, jestli ji třeba doprovázíš i třeba na nějaké koncerty nebo jak to probíhá. Díky, že jste doslouchali až sem. Celý rozhovor si můžete poslechnout na hyrohyrou.czou Lomeno Bábovky. Moc díkuji za vaši podporu.