SPEAKER_00 0:43

Nemá žádné řešení. Ale minimálně by bylo fajn o něm pohovořit, abychom upoznili na posluchače na to, že neví, co neví. A já to teď musím vysvětlit. A aby to posluchači a posluchačky pochopili, tak to vysvětlím na jedný takový příhodě. Zkusím jít co nejvíc zkrátit, která se mi nedávno stala. Já teda doufám, že ta osoba, o kterou jde to ani náhodou jako neuslyší, protože to by byl fakt trapas. My máme kvůli Klukuji takovou ocapavou skupinu rodičů dětí té třídy, do kterých chodí. A v té skupině figuroju různý takový figurky, prostě 28 nebo kolik rodičů dovedeš si představit, že je to jako místa na fakt sranda, co se tam děje, probírá, co z těch lidí vylézá. Ale je tam jedna taková speciální maminka. U pohledu i když se činom poloprobuzené je ti jasné, co se tam musí dít. A historicky už se tady s tou maminkou staly takový zvláštní eskapády, které se týkaly peněz. Ale v takovém smysluže se dožadovala 5 koruny, která ji chyběla, kterou ji dva rodiče neposlali, protože ona za celou třídu něco platila a zbytek rodičů jí měl naposílat 15 Kč a jeden rodič na to zapomněl. V tomhle tomu vlastně jako gardu. A už tenkrát jsem si toho všimnu, že kolem tohle téma má dvě úrovně těch otázek. To bylo ještě zajímavý, to nevíš vlastně ani. Už tenkrát jsem tohle zaregistroval a hrozně jsem se tomu podivoval, možná mě to až vnitřně vytáčelo. A teď nedávno se stalo to, že tady ta maminka pro tu třídu nějak při nějaký akci platila pizu. Asi 6 pic nebo už nevím, kolik jich bylo. A do té skupiny vyvěsila QR code, ať prostě rodiče pošlou za tu picu jasný. A teď já koukám na ten QR kod a na něm je 71 korč a 25 halířů. A teď už se to chystám zaplatit, ale teď se zastavím. Počkej počkat, to je jako 25 halířů. Jak k tomu došla nebo co to je? A tak jsem to propočetl jako na počet dětí počet picena z té účtenky. A ono to fakt vycházelo na když se to podělilo na 71 Kč a 25 halířů. Což chápeš, to je v pohodě. Prostě dáš tu účtenku do kalkulačky, vidělíš to těma dětma a vyde ti, co má každý rodič zaplatit. Ale co už nechápu, je, že ten člověk jde, jde do svého bankovnictví. A tam musí ručně naťukat 7. čárka 25, a takhle ten QR code vlastně vygenerovat. A já jsem dopočítal, že tady těch čárka 25 halýřů, že takhle ušetřila 4 koruny a ztratila vteřinu života. Dalo by se tedy říct, že tady ta maminka si vteřinu svýho života cení jako na 4 korun. A protože se dostalo už poněkolikát různý takovýhle eskapády sním byly. Tak jsem se nastav a poslal jsem jí 712 Kč a 50 halířů. A čekal jsem, co se bude dít. Den, dva, týden, druhý týden. A pak už jsem ty prachy potřeboval, tak jsem jí napsal, že je. Já se omlouvám. Vámoně nějak asi jak jsem si špatně naskénoval nebo vyfotil ten QR. Tak jsem vám jako omylem poslal desetkrát víc než jsem měl, a jestli by mi to mohla poslat nazpátek. A hned zareagovala a poslala to napátek a myslím si, že to jako vůbec nepochopila. Co se stalo, co jsem na ní proved. No a teď ta otázka jsou dvě, když vidíš na člověku, že má nějaký takovýhle vzore, že nosí takhle ohromnou detailní kalkulačku v palici. A nedovedeš si představit, že když se tohle děje jako v třídní skupině. Co se musí dík ve zbytku jejich života, tak se musí dojít, že vlastně ten člověk ten vzorec nosí na špičce svého nosu a není odkud se na něj vlastně podívat. Není jak ho rozluštit a není jak ho vyřešit nebo překonat. A zároveň okolí toho člověka, tomu musí být zase jasný. Že nemůže za tím člověkem přijít a říct mu: hele, že jsi úplně marný, jsi koleno, vrtka prostě až já nevím kam. A dělej s tím něco. To vlastně to nejde. Nic neudělá. Spíš naopak. No a ta otázka teda je: co s tím, protože každý, ať už hledající nebo materialistický nehledající člověk něco takového na špičce toho nosu nosí, možná i let. A nikdy toho nemůže dohlídnout, nikdy to nemůže rozřešit a nikdy to nemůže vlastně překonat. A otázka je tedy, co s tím? Proč to vlastně je a jestli s tím vůbec dende něco dělat.

SPEAKER_01 7:06

Otázka je si ta matka je fakt jako kolen vrtka. Takže chápu, že mezi 30 rodičem asi řeklo, dám to tam úplně přesně, aby nikdo nemohl vůbec nic. Ani to nezaokrohlem nahoru, ani to nezaokrouhím dolů. Dám to přesně a budu mít klid. To je jedna věc. Druhá věci, že samozřejmě malá 70 Kč a bylo vyřešeno a ne 70-25. Takže ono je to takový, že to nemusí nic moc dokazovat o té paní, že je nebo není kolenov. Tady z toho příkladu nepoznáš.

SPEAKER_00 7:48

Jasně. Jenomže ono už těch situací s ní bylo víc na podobný nápěv. Proto já jsem jí uznal presumpci neviny v něčem z toho. Ale tady to za mě je jasný. A já neříkám, že proti ní něco mám nebo že se na ní dívám nějak jinak kvůli tomu, mi to přijde jako zvláštní úsměvný. Ale pak tedy ještě následuje druhá otázka. Ale dejme tomu, pojďme teda dělat, že to tak opravdu je, a že ne nutně kolenovrtka, ale že má takovou zvláštní kalkulačku spravedlnosti v té hlavě, že sebe neošidí ale ani nikoho jiného neošidí. A to jede, a jede to takhle celý život. Ale to nemusí být tohle. To může být cokoliv, jakýkoliv vzorec, který je člověkem přehlížen, a nemůže být dohlédnut, protože nemáš vlastně pořádně jak nastavit to zrcadlo tomu člověku. Nebo máš. Nebo dá se tohle nějaký. Když brousíš ten diamant až do nějaký úrovně. A můžeš ho fakt vybrousit úplně úplně do té preciznosti toho něčeho.

SPEAKER_01 9:10

Ale ono to je takhle. Furt jako nevíme, jestli on u toho má tu emoci a jak veliký myšlení zasáhne u toho, když vymáhá nebo chce přesně spočítat 71,25 a ne 70 nebo já nevím. Že je o té emoci, že vlastně to, o čem ty se chceš pravděpodobně bavit. Je o tom, že člověk má prostě určitý vzorec, který může být pro sátý, nasátý do stínu. A ten stín udělá to, že vlastně ty máš vždycky jinom vlastně, dá by se říct, k obyčejný situaci se stavíš neobyčejně. A to dělá rozhraní ty emoce. Že vlastně ta emoce a to myšlení u toho je jakoby podezíravé. A ta emoce je nějakým způsobem taková, že tohle člověka, který má tu emoci, tak ho to vlastně vyvedeme jako zrovnová. A to je na tom důležitý. Že můžou to udělat dva lidi. Dva lidi to přesně takhle vygenerujou ten kód, nechají se zaplatit 70 na 25. Pro jednoho jeden se tím vůbec nezabývá, a vlastně to pro něho neznamená vůbec nic. Ale druhý člověk to pro něho znamená moc a vyloženě si na tom ujede a prožívá to. A chvíličku tím úplně žije a má u toho nějaký, spustí se mu tohoto myšlení. Typu, že snad mě nikdo nevokrade a snad to bude takhle. A tak dá, tak dále. Spustí se prostě to myšlení, který je potom spojený, často vede do těch, budeme tomu říkat, nějaký potemělý nebo negativní emoce. A v tom je ohromý rozdíl, že když dva dělají tož není to tož. Proto tady u té paní v podstatě vlastně se nedá určit, jestli on to udělá jenom zběhle a vlastně v tom nemá nic. A nebo jestli to má, to prostě prožíval a vlastně to spadá někam k jejímu stínu, o kterým se možná nikdo neopovážil v jejím životě je to na tvrdo říct, že tě všem lidem leze na nervy a pravděpodobně, jeden nebo dva chlapy, který třeba už hodně odešli, ji to vlastně taky nikdy úplně na ferovku neřekli. Že to vlastně nějakým způsobem protivnáženská, se kterou se normálně nedá žít, protože vyčítat někomu, že dne třetinu pomazánkového másla a že to mělo vydržet na 14 dní a ne, že to sní 20 minut poté, co to přineslo domů, že to stojí tolika tolik a toho, že se spustí to myšlení a ty emoce, které vyvedou zrovnováhy, to je ten problém.

SPEAKER_00 12:41

A nemůže to tedy být tak, že to něco už je do tebe natolik jako zažrané. A je to tak zajetý, že právě proto, že už je to takový automatismus, tak kolem toho vůbec nemáš emoce. Protože to jedeš úplně v nevědomě. Absolutně vlastně nevědomě konáš něco, co ani nevíš. Vlastně, že to nevíš. Takže.

SPEAKER_01 13:07

Ano, ale jde o to, že jde o to, že člověk tu danou situaci, jako kdyby prožívá sám nebo prožívají s někým, s kým to nezazonuje, tak ten člověk samozřejmě na to nepřijde. Ale pokud stojí někdo vedle, s kým to zarezonuje, a cítí z toho člověka ten problém, cítí vlastně tu nerovnováhu, která nastoupila v tom myšlení a v těch emocích, tak pak najednou to vlastně neskučně vystoupí na povrch a je to najednou do očící. A pak je otázka toho, co s tím ten, kdo to zaregistroval, udělá. Jestli mu to řekne, neřekne, počká si, až to ten člověk udělá 10x, 30krát nebo jenom třikrát. A pak to chtěl říct tomu člověku. A když to chceš říct k tomu člověku, tak se musíš počítat s tím, že pokud je to, co říká, že tam je takovýhle automatický, zažraný vzorec, který už je prosátý do toho stínu. Tak můžeš počítat s tím, že na to bude koukat jako blázen a dostaneš jako tisíce odpovědí, že rozhodně to tak není, a taky to nemusí ten vztah, váš třeba dopnu dobře, že budeš osočený z toho, že si vymýšlíš a já nevím, co všechno, že to není pravda, a že naopak ty máš ten problém a já nevím, co všechno. Samozřejmě, pak, když ten člověk to třeba zažije s nějakým dalším člověkem a dalším, a dalším. A těch lidí je potom víc, a on se to opakuje a ty lidi to tomu člověku nějakým způsobem překne, tak pak si někdy ten člověk to uvědomí, že to opravdu je jeho problém. Jenomže tady se dostáváme k tomu, že lidi, pokud mají nějaké ty věci jako nasátí do toho stínu. A ten stín je tím prostě, oživné a ten stín může mít samozřejmě mnohé, mnohé potemělé emoce nebo spíš vzorce myšlení, které to celý spouští. A těch spouštěčů může být hněkolik, může být spoustu těch spouštěčů tak. Tak vlastně ten tip je prostě v tom, že většinou tyhle lidi nemají šanci se to kdyby dozvědět. Protože neexistuje dostatečné množství akcí, případů, ze kterých by to bylo jasný. Protože někteří lidi do toho nechtějí, to tomu druhému člověku, že mu to neřeknou. Někteří to strpí třikrát, desetkrát, ale taky mu to neřeknou, protože si nějakým způsobem každý ten člověk uvědomuje, že to bude mela, že to vlastně bude mela. A nebo někdo už to zažil, že to někomu něco nastínil, něco mu jako řekl: a byla to mela, a už se mu do toho nechce, ví, že to bude mela. A potom je tam další to, že mnoho lidí, který mají nějaký ten spouštíč toho stínu, který může být nějakým způsobem otravný, tak jde o to, že potřebují těch případů hodně potřebuje jako s X lidma, což obsahuje nějaký větší čas, nějaký větší období, ve kterém se to vlastně děje. Takže se to stane jako s jedním člověkem, s druhým třetím, s desátým, pak si přiznáme třeba u desátý člověka, který nám to buď řekne, nebo si to sami uvědomíme, že vlastně ono tohle je opravdu naše. A že tady jsou lidi, tady už bylo toliko lidí, kte na to takhre. Upřímně většina lidí se nikdy o tom stínu nedozví. Nedozví se, co je v nich ta brzda, která vlastně stíní tomu světlu. A vlastně mnohdy to zůstane celoživotně nedořešený tady. A to je celý na to musíš mít jako neuvěřitelné štěstí, ohromnout jako kliku poznat jako někoho, kdo takzvaně vidí za rok. A je schopný to na tobě vypozorovat. Pozorovat tě a vnímat to a vnímat tvoje podvědomí. Co tě vede, co tě budí k danému myšlení u daných situací. Proč to tak děláš, proč takový jsi? Proč se to spouští? To je to, čemu já říkám, že by člověk musel mít takzvaný stopaře furt jako při sobě. A ten stopář, ten někdo je schopný to říct a vlastně to vyhodnotit. A dokonce to dá do nějaký souvislostí a vůbec to umět třeba nějak jenom vyložit. Nejde o to jenom na toho člověka to vyprsknout a jenom se s ním zhádat, ale je třeba z toho udělat nějaký klíč, je potřeba v tom najít mechanismus a teprve potom tomu člověku můžeš se pokusit vysvětlit. Stejně se ti to nemusí jako povést. Ale pokud se ti to povede, tak se stale jako zázrak. Pokud se ti to povede být jenom z jednou věcí, tak se stal zázrak, který mi věří, že když to řeknu trošku nadneseně, ani ty anděle, ani nějaký vyší bytosti. Tady to jako popsat, vylíčit a přesně jako natrefit, ukázat tomu člověku, aby mu to docvaklo tak i oni věřím tomu, že i oni s tím mají velký problém. Že vlastně se i snaží třeba skrze sny, a podobně ti vlastně přivádět sny a aby došlo. A stejně ten sen jako ty lidi úplně tolik netrefí. A pokud někdo dokáže být jako stopář a dokáže na člověku vyčíst, ten stín dokáže ho jako vnímat, uchopit ho, a tak to je jako vzácný. To je vzácně. A já tvrdím, že 99,9% lidstva v podstatě nemá úplně šanci ten svůj stín hlouběji proskoumat a pochopit. Ale věřím tomu, že je samozřejmě, jak se lidi proboze nebo jsou lidi vzdělanější a vzdělanější a tak. Tak samozřejmě dneska už taková psychologie, kterou všude vidím na sociálních svítí a všude, jak se dneska mluví o narcismu a o všech různých typech a nevím, tady těch psychologických blátkách. Tak dneska už to něco lezeben. Ale jedna věc je ona jedna věc je jako teorie, a znát tu teorii, že to je takhle druhá věc, že se s ním setkat v tváří v tvář a uměle tomu čelit a umě správně ty informace sezbírat z toho druhýho člověka, dát ty dokupy, a něco z toho udělat a k tomu druhému člověku to vlastně jako vysvětlit. Takže za mě je tam příliš moc určitý té geniality, kterou ten někdo musí mít, aby dokázal tomu druhému nějakým způsobem správně ukázat, co se děje. A ještě k tomu ten druhý musí být nastavený do toho, že chce. Zvědět pravdu. Že mu nevadí, že vlastně ty tomu člověku řemeš nějakou část toho stínu. Že tady se děje tohle, tady se ti spouští to a tady vždycky reaguješ takhle a tak dál, a je to z toho důvodu a z toho důvodu, protože a to je taky další věc. Kdo je čtený, tak musí být člověk, který mu nevadí, že si o sobě vyslechne tu pravdu a že vůbec schopný si to jako připustit a podobně. Takže je tam příliš moc těch háčků, aby se mohlo uskutečnit a aby se mohl usunět celý ten cyklus, to, že se to děje, to, že se to popíše, to, že se z toho uděla nějaký, popíše se celý ten mechanismus a to, že tam je nějaký víc situací, ve kterých se to dá sezbírat a dělat z toho nějaký klíč. A dokonce klíč, který tam někam zapadne a ten člověk z toho vlastně vůbec něco má, tak je to příliš moc. Příliš moc věcí, které musí do sebe zapadnout, aby to fakt k něčemu bylo to celé.

SPEAKER_00 23:29

Tak v někých vztazích, nejenom v partnerských vztazích, má každý proti sobě vlastně. No jako to zrcadlo ne úplně nějakého profesionálního stopaře. Ale tady to něco na způsobaře. Ale řekněme, že to je univerzitní profesor a ten někdo je v partnerství se základno školákem, se děje normálně jako každému člověku by se dalo říct. A teď je teda otázka té otevřenosti toho chtít sám sebe zkoumat, chít tady to o sobě vědět.

SPEAKER_01 24:10

Ale počkej, počkej. Ono tam je ještě jedna věc. Právě ta složitost je ohromná, protože ten, kdo je stopař, musí dokázat vnímat a pochopit, co je jeho, co je toho stopaře, nebo budeme říkat, třeba i stopařky. Když ten muže ten, kde se pojmenovává nějakým nebo vychytává ten stín. Takže to, že ten stopař ta stopařka, musí být nestraná a jako sebenestranná. A musíš vědět, jako co je tvoje, a co logicky ty svým chováním, jednáním vyvoláváš za reakci v tom druhém člověku. A co jako není ta podmíněná reakce tebou. Co je ta reakce, která vzejde z toho stínu z tvýho chování, jednání a tak dále. To je právě to musíš umět, ještě rozlišit aby si mohl k tomu děmu říct spravedlivě, že to je to tvoje. Tady to se děje a tady se ti to automaticky zpustí. A takže ty musíš umět spravedlivě oddělit zrno od plavele.

SPEAKER_00 25:47

No, a tím se tedy dostáváme přesně k té druhé otázce, kterou jsem tady k tomu měl. A to bych měl jako jiný a další. A možná se k ním i dostaneme. Ale že zrovna v té situaci s těma 71 Kčama a 25 halířema, jsem si stoprocentně nejstej, že žádný jiný rodič nezareagoval tak, jak jsem zareagoval já. Takže mě to pak donutilo přemítat o tom sám u sebe, z jakých jaká byla ta motivace a jaký pohutky jsem vlastně měl pro to jí to takhle naat. A musel jsem se začít pítit i potom, co je na té mojí straně a jestli i mě to vlastně má být něčemu kužitku. A počkej, a teďka se dostávám k další takové zajímavý části, se kterou jsem musela určitě celá řada lidí setkat, je, že jak to teda na sobě poznáš, že tady z té situace není vůbec nic tvoje. A teď máš volnou ruku v tom, jak budeš reagovat. A dobře, když znáš tu psychologii toho člověka nebo sleduješ už nějakou dobu a tak dále, tak máš tu schopnost nějaký s tou chirurgickou precizností na něm provést nějaký psychologický zákrok, tak bych potřeboval, aby si vlastně lidi uvědomili, třeba to tak není, že ten psychologický zákrok může vypadat jako lecjak. Může vypadat lecjak. Můžeš s tím člověkem půl roku do něj kloubat z jedné strany, z druhé strany. A jsi ho postupně k tomu dovedl. Může se stát to, že toho člověka na místě se hřeš takovým způsobem, že zběrá, a div neomlí. A jako to bude vypadat, že v tobě, ten, kdo řval, se zpustilo něco, co ty by si sám na sobě měl zkoumat. Ale vlastně to tak vůbec nemusí být. Proto byla vlastně jako adekvátní reakce tvoje na tu situaci a ty jsi od toho úplně odosobněný a jenom si zasáhnul vlastně tady tím způsobem, že to, jak toho něčeho docílit, je to má jako spoustu barev a odstínů. A že to nemusí vypadat jenom láskyplně a terapeuticky, a buhví jak.

SPEAKER_01 28:42

To je pravda. Ta reakce může být všeleká. A to záleží zase na té psychologické mřečnosti toho stopaře, který zvolí způsobovat, jak to celý udělat a nadhodit, předhodit eventuálně to, že tady je nějaký boj se stínem. Protože většinou ta reakce toho stopaře je na ten stín. Ona vlastně není na toho člověka takovýho, na tu osobnost, ale na ten stín vlastně ta podrážděnost. Prostě ta reakce na ten stín není na toho člověka, takže což samozřejmě ten druhý člověk neví. Ale já si myslím, že se to děje. Teď ty věci se dějí často, ale vlastně to skončí domu toho, že lidi jenom vybuchnou a nic. A vlastně si to nepospojují. Ty situace a podobně. A neudělají si z toho ten klíč, ten závěr, to, jak to funguje. Ten mechanismus. To vždycky, že to skončí výbuchem a takovým tím patem na obě strany. A to je jako celý. Takže je to taková vyšší dívčí, jak se říká. To už není jen tak. A ono taky třeba jestli existují ty lidi, kteří jsou velmi psychologicky zdatní nebo stopaři. Tak to není jednoduché pro kohokoliv si myslím, žít s tím stopařem, se stopařkama. Protože pokud ty lidi opravdu mají ten vzhled do druhých lidí, tak to fakt nikomu nezávidím žít s někým takovým. To fakt opravdu těžký je to náročný. Ale říkám, je to lidi. Většina lidí nemá tu možnost a nemá. Nemá šanci se k něčemu takovému dostat. A tě někdo vůbec mohl takzvaně stopovat. Takže většinou je to jenom, že jde něco chce, druhý něco chce, a tam to jako končí. A vůbec tam nefungují, nějaké to vyšší chápání těch věcí a podobně. A když tak se tam lidí možná, když už tam existuje něco takého mohlo by existovat, tak to spadne do takového sluníčkového, esoterismu. A do takových, že nic není náhoda, že tam to skončí v takových hláškách a ať v dobrý nebo ve špatném těch hláškách. A že se ty hlášky použijou zneužijou, jak se to hodí a to je celý, ale nevzniká tam to vysvětlení. Nevzniká to ten klíč, nevzniká tam není tam ten duchovní podklad, ten princip, ten duchovní mechanismus tam chybí a tak. Je to svým způsobem taková vzácnost, že někdo je schopný vypozorovat, vychytat ten sním v tom člověku a ví jak na něj. Ví jak na něj. A většinou když se na ten stín nějakým způsobem jde, tak většinou o koho jde, kdo je teda ten nositelem a kdo je stopován. Tak ten vtip je v tom, že záleží do jaký míry vůbec ten člověk chce být stopován a chce vůbec to slyšet, a má o to ten zájem. Je to takový pro toho stopáře, že chce prokázat jako něco, co je vlastně neprokazatelné. A v tom je vlastně ten vtip, že to vlastně zůstane a vždycky pro některý záhodě, jestli to tak vlastně je nebo není, jestli takový jsou nebo nejsou. A většinou to skončí tak, že ten stopář spíš dostane tu čočku, že on je šáblej, a že něco jenom otáčí a že to takhle není a tak dále. Je to jako moc složitý, obzvlášť třeba v parnecký, stezí je to složitý. Pokud se někomu něco děje s lidmi, já nevím, někam jdeš, do restaurace, tam nějaký číšník, nebo někde v autoservisu, nebo cokoliv s někým vůbec neznáš a on ten člověk vlastně něco řekne, ale tobě právě spustí ten typ toho myšlení a té emoce. Tak tam je to takový, že bude jdeš jako rozladěný, když jdeš třeba jako naštvaný nebo popuzený, že to se to ten automechanik nebo číšník, nebo já nevím, kdo prostě šatnářka, že on je praštěná, že ona je o tom. A skončí to tam takovým takovým tím frláním a to je celý. Ale samozřejmě, tam, kde ty dva lidi, tři lidi nebo v práci, nebo co vem, že lidi nemůžou od sebe úplně. Je to takový, že znova k sobě přijdu, a znova k sobě přijá znova a znova začne být jako hustý. Jako zkus někomu v práci, s kým na jednu stranu trávíš třeba 8 hodin denně, a na druhou stranu ten člověk může být úplně ukradaný. Takže zkus se ozvat a zkus tomu člověku vysvětlit, že je nějaký. Že vlastně má tle a že zkus to popsat. Zkus to vůbec dojít do bodu, kdy s tím člověkem máš vlastně vůbec takový vztah, že to je jako vůbec možný říct nahase. No to je možné. Takže bohužel, ono se potom většinou děje, že to vlastně všechno vždycky nakonec odskáčou. Že to nakonec všechno odskáče to partnerství. Že když je člověk s někým máš to partnerství, tak nebo v té rodině, tak tam se to pak vlastně všechno přemele. Protože ty lidi změšku nad tím mám rukou je magor, a to je celý a vlastně odcházejí. A vlastně se jich to netýká. Ty lidi už to třeba už tě neuvidí nebo podobně. Ale jako v těch rodinách tam to pak vyleze. Proto tady to vůbec podle mě i je, že se to takhle říká, že tam je to zrcadlo a že ten partner je zrcadlo nebo děti a ono jako všechno zrcadlo, ale je to to, že spoustu věcí se musí stát jako opakovaně, aby si to ty lidi začali uvědomovat. A v těch rodinách často se něco děje opakovaně, letá, než vlastně jednou vůbec dojde na to, že on je v tom vlastně nějaký vzorec, nebo teď samozřejmě, když to dítě umí poznat, že ten rodič je nějaký, že ten rodič vždycky to něco udělá úplně přesným způsobem. A je to velmi nepříjemný. Tak to dítě samozřejmě nemá tu autoritu k tomu, aby se postavilo tomu rodiče. A vlastně tomu rodiče řeklo, že pokaždý, jak mile zazvoní zvoneček, tak z rodiče se stane jako takový hezký dragoniác, co chce všechny sežat za živá. A prostě je to moc složitý. A proto si myslím, že pak se to nejvíc děje v těch plných, otevřených vztazích, partnerských vztazích, kde najednou tam vylezou ven jako všechny ty věci. A bohužel to ty vztahy odnesou. Takže mnoho vztahů, které existují, většina vztahů, které existují, jsou jako takový, že hlavně slouží k nějaké očistě a sebe pochopení. Jenom očistá, sebe pochopení, očistá a máš jeden vztah, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šest i by každý trval tři roky a měl si šest vztahů. Tak je možné, že to furt bude stačit ještě. Takže některý lidé, kteří mají ty vztahy, já nevím, že se vždycky budou z psa, že my jsme spoju 30-40 let, tak já si vždycky kousnu do tu, a raději nic neříkám. Protože myslím si, že kdybych položil pár otázek, tak to prostě tak. Obzvlášť pokud se ty lidi o nic nezajímají. A jenom tak si prostě, já bych to nazván, tak se fakt se nezajímavý se nepá a je pro ně přirozený, úplně přirozený. V 19 dice se koukat na televizní novině a všemu věřit. A prostě žijou tady lidi žijou fakty ten materiálně zajištěný život a souhodobě, tak je jasný, že tam je jako miliony věcí pod kobercem, a ještě ani jeden brouček rá době nevylez. A proto to vlastně funguje. Ale byde jak přijde někdo, kdo je čistí voda. Představ si to, jako čistí zrcadlo nebo taková čistější plazma. Tak najednou ten druhý člověk se začne sám sebe nějak vnímat a začne to jít prostě na povrch. Že přijde někdo z jinou frekvencí a už to jede.

SPEAKER_00 40:03

Najednou je tady je něco, tam je něco, tam je něco a už to najednou není tak idý, takže ani nemusí nic říct, stačí, když se vyskytne v tom prostoru.

SPEAKER_01 40:19

Ne, ne. No, když vstoupí ty lidi spolu do nějaký interakce. Začne se vydávat třeba v práci 6 hodin, a najednou s někým, kdo má jinou frekvenci, kdo má jiný, tak to začne jít zvenno. Samozřejmě, pokud se stane, že já nevím, někdo jde s někým 40, tak má dceru. To se vlastně někoho najde, si může přijátou návštěvu nebo si postaví domeček vedle těch rodičů a teď se začnou výdat a ty někdo je prostě jiný, tak najednou jeden tenhle, který je fakt jiný, a může vlastně fungovat jako takový dost hustý, taková hustá filtrace. Pro ty dva lidi, kteří jsou spolu 40 let a najednou jako můžou líst na povrch věci, které úspěšně ty lidi ve svém plném nevědomí vlastně nikdy nevnímali, neviděli, a všechno to bylo pod kobercem a najednou to zašnění zven. Stačí jako jeden člověk a ten to rozvíří, a najednou se začnou pokládat otázky nebo musí se najednou mluvit takovým způsobem. Okolo nějaký situace, na který nikdy předtím nedošlo mezi těma dvou lidmi, co jsou spolu 40 let, aby spolu museli řešit něco zapeklitého, vztahově složitého, vztahov materiálně složitého a tak dále. A najednou se ukáže, že on si o tom vždycky myslel, ale vlastně něco jiného. A najednou už je to tady. Je tady první nepochopení se a druhý nepochopení se a tak dále. Prostě tak to je. Vtahy to jsou čistička.

SPEAKER_00 42:26

No, já doufám, že se tady k tomu tématu vztahu v těch následujících dílech ještě dostaneme. Dobře. Pojďme ještě na chvíli tady od toho, a jenom abych si udělal lepší představu. Dejme tomu, pojďme to vysvětlit nebo aspoň zkusit na tom vzorci toho koleno vrství. Takovýhle vzorec se potom přenáší do nějaký podobě se přenáší do dalšího života. A můžu si to představit tak. Žeďka ta maminka, dejme to mu, že mám pravdu. Je v nějaký životní situaci. Manžel, baráčej, dvě dětičky, zajištěná, všechno sluncem zalý korporátní čob, třikrát do roka na dovolenou a tak dále, ale 71 Kč a 25 halířů. A co se tady s tím vzorcem potom stane jako v tom příštím životě, protože tohle ten duchovní doprovod přece nechce, aby to jako dál rostlo. Takže si to mám představit tak, že toho člověka uvedou v příštím životě do situace, že jaky taky bude počítat každou korunu, ale už to bude z té nouze, že vlastně nebude těch prostředků, tolik nebo co potom ten duchovní doprovod přes životy vlastně tady s tím dělá, aby to jako. Výmítěl jako zmyšlení toho člověka.

SPEAKER_01 44:04

No, počkej, to je takhle. Že by ten člověk musel mít opravdu. Musel by být extrémně nášlapný, fakt jako na prachy. Extrémně. Že se fakt všechno, jenom všechno furt přepočítáž na peníze. Jak se máš, mám si fajn. A teďka jsem se stával na benzínce a tam jsem si dal kró sát kafe a kolik stojí na té moci. Tak na té moce stojí toliko. No, to a ne, to radši jezdím tam, protože tam je to o dvě korunny levnější. A vlastně, až se s tím člověkem bavíš o čemkoliv, tak vlastně vždycky do dvou minut zazní to, že vlastně jako kolik něco stojí, a tak dále, a když ten vzorec je obrovský už je to prostě ohromný a už to předůstá úplně do všeho. Tak se vlastně se stane jedna věc, že když to ten člověk není profackovaný v tenle život. Tak bohužel se mu to dostane jako silně pod kůži, takzvaně, a vlastně se to vloží do toho mostru, do té předlohy z toho, když se potom vlastně zrodí znova, tak už je to v té tvýlo. Předloze toho tvýho celého vyhmotnění a růstu tebe jako energetické byti. To znamená, že v daný moment až tvoje čakry dorostou určitý úrovně, tak stačí nějaká jedna situace, která to aktivuje, a vlastně ta předloha pronikne. Vyhmotní se fyzicky i do situace, do všeho v tom životě, a začne ti to jako vlastně znovu nahánět. V tom vlastně tkví pravá jako karma. Tady v tom, že karma není o tom, že zabil, zabil, nebo že si zabil a bude zabit, ale mnohem více je karma jenom o tady té předloze o věcech, které se ti dostaly jako pod kůži a vlastně si si odne sebou, takzvaně. A tady ta předloha, v podstatě, by se dalo říct, se projevuje asi tak v celé té velikosti do toho života zasahuje do toho dalšího života. A je to nějakých 20%, co zasahuje do toho dalšího života, tady ty předlohy, který si s sebou nese vodinu. A oni pak samozřejmě způsobí to, že znova začneš, že peníze tady to, tohle. A vlastně ta lekce přijde znova. A samozřejmě většinou už jsou tam ty situace, které budou postavené na to, aby se člověk toho vzorce zbavil. Všechno přepočítává. Samozřejmě, pokud je to závažný, tak se to udělá tak, že ten člověk z nějakého důvodu se může rovnou zrodit a už vymyslet rovnou dopředu ten plán toho zrození tak, že se zhodí do rodiny, do národa, a tak vzorek začne být nějakým způsobem už v mlí, v dětství, jako pasivně zpracovávaný. Ať zvolenou nějakou chudší formou, anebo naopak bohatší formou, nebo jakoukoliv jinou formou, která by měla napomáhat tomu, aby se ten člověk tady od toho vlastně osvobodil a navrátil se do nějakého mentálního zdraví ohledně tady toho budeme říkal, koleno vrství. Píšky nějakě.

SPEAKER_00 48:10

Promiň, co pasivním způsobem. Jak jsi to říkal, pod tím si vám představit, že se narodíš do takových podmínek. S tím prostě do takové rodiny, do takového národa, že ani ti to nepřijde. Prostě si minulý život si bydl ve vodě a tenhle život bydlíš v oleji, ale co je vlastně voda, co je olej. Jak to máš prostě a působí to na tebe automaticky a z těch 20%? Co jsi přenesl z toho, těch 20%, co jsi si přinesl z toho milioného života, tak v tomhle tomu pasivně odbou. Aniž bys to třeba viděl vůbec. Odburáš třeba 3%, a jde se dál. Něco takového má?

SPEAKER_01 48:52

No, pasivní, já už jsem to říkal už jednou někde si nějaký první dílech těch pará, takže pasivně něco člověku odkroutí tomu, kdy ty vlastně dítě úplně nemůžeš změnit tu situaci a tak, jako dospělý jasně. Se zvedneš, odejdeš, odstěhuješ se do Mexika a je to, ale že někde na vesnici a chceš hodně lidí, tak se prostě jde do Mexikosity a je to. Ale jako dítě to provést nemůžeš. Prostě ty vlastně jako pasivně absolvuješ určitou danou situaci daný zázemí a daný vztahy, které tam jsou v té rodině a je to vlastně zmítáno. A v nějaký daný moment ať to v 16, v 18, ve 201, je to vlastně vypline do toho tvýho. A od toho momentu si deš to svoje a každý to vyplyvne jinak nastaveného. Ale každopádně si člověk musí. Aprochází tady tu nějakým takivním dějem v tom dětství a v dospívání, takže a můžeš být někdy obroušen záměrně už tam. A by to nemusí být třeba příjemný. A zvolí se prostě jenom ta psychologie, jak na to, co by ti mohlo pomoct, aby si se tady toho hnísu člověku vlastně zbavil. Takže může to být nějaká obrácená psychologie a prostě tak různě a vlastně doufá se, že ti to pomůže plus nějaký další situace v životě, který tě od toho můžou nějakým způsobem osvobodit. A navrátit ti v podstatě tady v tom směru, nějaký to zdraví, nějaký zdravý vztah, je dobrý, normální, zdravý vztah, třeba jako k penězům. Takže samozřejmě, takovýhle mu, takovýhle, ta předloha těch předloh, který si člověk odne, může být dost. Ale říkám, je to většinou jenom ta míra těch předloh, která se jako aktivuje, která vlastně působí právě jako ta karma. Je vlastně do toho nového života je to 20% ze 100% toho, kdo jsi, jak jsi a proč to takhle v tenhle život máš. Je to jenom jako 20% té karmy, která nějakým způsobem těch ovlivní dneska to, jaký jsi. Takže. Takže pochopit tady ty předlohy je důležité. Že ta duše vlastně to vyzáří a pak se tohmotní vlastně přes energetický tělo až do fyzického těle. Do konce. A pak to jako stihne. V té povaze v charakteru co se, to je k tobě přiváděno. Takže najednou hned ve 21. se ti stane, že tě někdo okrade o nějaký velký prachy, člověka, který je vlastně kolenovrat. A ještě to ani pořádně neví, že vlastně kolenov. Ono se to teprve může jako, že mu toprve dojde na nějakých životních situacích. Protože v té rodině to bylo pasivně, výborně jako potřebý, a bylo to nějakým způsobem dost tím pánem, jako už ičištěný. Ale ono se ukáže, že tam někdy něco zbylo a stane se samozřejmě nějaký situace, které to můžou vyvolat. A ten člověk to potřebuje jako vědomě, vědomě překlopit a uvědomit si to, že tudné. Ale samozřejmě nejde jenom o kolano vrství. Lidi si odejdou s různýma předlohama. Různý předlohy, viny, smutku, různé předlohy určitého nátlaku na druhý lidi, nebo naopak určitýho urité reakce, jak reagujeme na dané jako situace, a když zjistíme, že se osvědčily ty mechanismy, že ty lidi reagovali tak, jak jsme chtěli, nebo že jsme získali to, co jsme chtěli, nebo že nás někdo dostatečně lidoval, nebo naopak nás nedůl začalně rád. A všechno možné. Tak pokud se v něčem až příliš moc usadíme, zabílíme a je to takový, že je to na úkol, kdyby nějakým způsobem druhý člověka, nebo zjistíme, že je dobrý někoho zastrašovat fyzicky, být agresivní, a vyplatilo se nám to hodně krát, tak ono se na to navykneme. A ten návyk vytvoří nakonec to, že se nám to takzvaně zažere po tu kůži. A všechno, co se nám zažije pod kůži, tak si pak přeneseme dál a musíme se s tím potom někdy jinde zase utkat a vyřešit.

SPEAKER_00 54:24

No a poslední otázka tady k tomu tématu. Aby člověk mohl vzestupit, tak i tady ty nejzažranější věci, které se přináší přes životy, musí nakonec prosvítit, obrousit, odbourrat. Není možné ani se špetkou toho stínu nebo toho zákalu nějakého vzorce zestoupit. Otázka.

SPEAKER_01 54:54

No, je potřeba ty věci uvést do harmonie, do rovnováhy. A ta rovnováha se prokáže vlastně tou moudrostí. A ta moudrost, která vzniká. Samozřejmě má další návaznosti, které se pak s člověkem dějí. Tak to je furt, ale je potřeba v tom dát tu rovnováhu, tu harmii. A dokud tam není, tak ty situace vzniká a vznikají k tomu, aby člověk to pochopil a našel tu harmonii. Takže bez té rovnováhy to nejde. Člověk musí nakonec být. Takový pohodář, který dokáže být jako skutečně spravedlivý, nestranný tím životem směrem směr láska, ta božská láska, a tak dále, tak dále. Takže musí se člověk nejdřív sám sebe povahově a charakterově srovnat. To je jako alfa omega, to je fakt úplně jedno, jestli si myslíš, jestli na měsíci je život, není život, jestli je měsíc kovový, jestli je to nějaká záchytná stanice, jestli je ta planeta a nevím, co. A tak aby se mohli. Je to prostě jedno tady ty věci. Se člověk nesrovná v té povaze, v tom charakteru v tom přístupu k druhým lidem, přístupu k sobě, tam to začíná. A tam, když to člověk zvládne, tak pak můžou přijít tady ty další věci. Takže nikdy nevobejdeš. Ty nikdy nevobejdeš vlastně tu inteligenci, toho světla a té lásky. Protože i když na sílu budeš dělat nějaký věci a chce se člověk někam dostat. Kdyby si chtěl jako já nevím, díky čemu umělému, cokoliv postavenému se někam dostat nebo v píšnu týmu dožil, tak vždycky nakonec, ty bytosti světla, to poznaj, že ty frekvenčně nepatříš na to místo, kam se chceš vloudit, a pošlo tě stejně zpátky. A frekvenčně tam patříš až v momentě, kdy opravdu existuje harmonie v té osobnosti, harmonie v té duši. A musí ta duše s tou osobností skutečně spolupracovat. Musíš nakonec být lásky plná bytost, která nakonec dokáže být ještě násobně lásky plná bytost. A pak si všude vítám v celém vesmíru a nic tě tady jako nezadrží, ale dat i sám a jinak.

SPEAKER_00 58:15

A na závěr, jaký jsou. Možná jďka o tom mluvil, ale jaký jsou ty další věci, které potom můžou přijít, když tady ten základy odbouváš. Jak to myslí?

SPEAKER_01 58:30

Přijdou ty věci, že začneš jako velmi dobře. Jak jsem to vypráví hodně, tak je to jednoduchá poslovnost. Kost se stane tím věděním. Putřebuješ tu zkušenost, která to celý se takzvaně kalý ocel, a ta kubáční lhuta, ta zkušenost a potom teprve po té zkušenosti se doková to vědomí. A ty potřebuješ zvednout to vědomí. A když ho skutečně zvedneš a pochopíš ty duchovní mechanizmy, tak se staneš postupně jako moudrý. A ta moudrost znamená vlastně rovnováhu těch složek v tobě. A pokud je ta rovnováha dostatečná, tak vlastně začne přirozeně přicházet k tobě ta hladina určitě míru asky. Začne přicházet ta hladina toho světla té barvy světla a začneš mít možnost se ještě jinak aktivně se vlastně pročistit. A furt se vlastně furt tam běží tady to, že budeš jako vyučován, a budeš mít možnost aktivně zrychlit vlastně svůj vývoj, ne, ho přeskákat, ale zrychlit se dát. A nelze ho jako můžeš rychleji vystoupat, můžeš rychleji vyběhnout 10 schodů. Můžeš jít pomalu a můžeš jít rychle. Ale nemůžeš jít jedna, tři, pět, sedm, devět, deset. Že vydeš. Musíš jít fakt jako jedna, dva, tři, čtyři, pětě, smmězet. Může to víc velmi rychle nebo pomalu, ale nemze to opravdu nějakýkoliv přeskočit. A tam moudro tady to všechno. Pak přivedou ty vyšší schopnosti, to další vyšší účení. Mnoho z nich už prostě není v knihách. Musí ti tím pádem potom pomoct. Jaký věci se musí přepravit v genetice, aby ti některé věci běhaly mnohem líp, mnohem rychleji, aby si byl schopný mnohem rychleji dávat věci k sobě dohromady, aby měl tu syntézu toho myšlení a tak. Člověk postupně dojde do budovy, kdy pak už je to jenom na tobě, rádo by zemancí za použití moudrosti. Vlastně dojdeš až do toho, že už jsi opravdu lásky plná bytost. A ono se to jako brzo pozná, že si lásky plná bytost a poznáš. Jak na tebe reagují lidi a jak to je. Třebaš dostávat do určitých situací a tam se musíš zase učit a zase poznávat, a zase chápat. To takhle jde postupně v takových vlnách. Ale ta frekvence je potom, co jsi, na té frekvenci, na který jsi, to, co vyzařuješ, se nedá sfalšovat, nedá se to zaměnit. A každá bytost v jiný dimenzi v jiný sféře, v jiný světělné hustotě. Když tě jako vidí, tak to vidí úplně zcela jasně, že jsi taková taková bytost. A když dosáhneš toho prosvětlení a v podstatě vyčistíš to podvědomí, vyčistíš prach obyčejně řečeno, ten karmický nác. No tak už můžeš být. Kdekoliv. Pak ti rádi, pozvou kamkoliv. Můžeš cokoliv se s čímkoliv spojit s nějakým místem a s bytost má. Kdekoliv jsi, tak vlastně ta příroda se ti otevře. Můžeš cokoliv načíst, vidět, jak to funguje. Jsi všude vítán jako úžasná, multidimensionální bytost, multivrná bytost, která má neuvěřitelné možnosti a schopnosti. To prostě na to časem přijdeš. Na to ten člověk přijde, že už to tak je, že máš otevřené dveře vlastně kamkoliv. Pak už jde jenom o to, jestli už je tvoje práce tady hotová. Pokud máš nějakou práci zadanou. A pokud už by si dokončil, a všechny dveře jsou tě otevřené, ono pak už by bylo možné všechno.

SPEAKER_00 1:03:43

No, tak dík za vysvětlení. Já vím, že já jsem to tady v mezičase dohledal opravdu někdy ve třetím pátý a třináctém dílu pátek se tady na to téma těch vzorců a jejich obrušování ty způsoby, jak se o tom bavíme. Ale já se chtěl v tom dnešním díle zaměřit to nejvíc nejhorší, to nejhůř oburatelné. A otázky kolem toho nebo s tím spojením. Tak. Ale tak dneska asi to můžeme takhle klidně nechat. Jestli k tomu nemáš ještě něco dalšího. A možná. Tak fajn. Tak moc krát díky za další obacující povídání a těším se na tebe i na posluchače a posluchky zase v příštím díle ahoji.

SPEAKER_01 1:04:50

Já taky moc díky zdravím posluchače a posluchači. Půjde nám vědět, jestli máme dál natáčet, nemáme dál natáčet, jestli to k něčemu je. Ano se na to máme vypnout. Protože dneska už je to tolik všude a tak. Budeme rádi, když nám dáte vědět. Třeba mě dočatu nebo laborovi. A můžete nám napsat do mailu. Kamokolivte nám vědět, protože nevíme. Nevíme, jestli to vlastně nemáme vždycky zavolat, tak si popovídat. No tak jo, tak dík.