Putinovo Rusko – Represe a cenzura: Jak režim umlčel opozici a svobodné slovo?

Jak se z nenápadného úředníka KGB stal jeden z nejmocnějších a nejkontroverznějších lídrů světa? V této speciální sérii podcastu 4 minuty podrobně sledujeme cestu Vladimira Putina k moci – od jeho dětství v sovětském Leningradu, přes kariéru ve zpravodajských službách, až po zásadní momenty jeho vlády, které přetvořily Rusko i celý svět. Jaké události formovaly jeho politiku? Jaké jsou kořeny současného konfliktu? A co čeká Rusko dál?

Transcript

V tomto díle se podíváme na temnou stránku vnitřní politiky Vladimira Putina – na represe, cenzuru a postupnou likvidaci demokratických svobod v samotném Rusku. Zatímco se pozornost světa soustředila na válku na Ukrajině, uvnitř země se upevňoval režim, který stále otevřeněji potlačuje jakoukoli formu nesouhlasu. Z Ruska se za poslední roky stala země, kde otevřená kritika vlády znamená riziko vězení, exilu nebo dokonce smrti.

Jedním z nejviditelnějších nástrojů potlačování opozice je systematické zatýkání kritiků režimu. Mezi nejznámějšími případy je věznění opozičního lídra Alexeje Navalného, který přežil pokus o otravu nervovým jedem a byl po návratu do země okamžitě uvězněn. Navalného organizace byla označena za extremistickou a zakázána. Podobný osud potkal i další opoziční politiky, nezávislé novináře, právníky a aktivisty, kteří čelí falešným obviněním, policejnímu dohledu, nebo byli donuceni opustit zemi.

Cenzura médií v Rusku dosáhla úrovně, která připomíná nejtemnější období sovětské éry. Nezávislé zpravodajské weby byly zablokovány, novináři zatýkáni nebo zastrašováni, a veřejný prostor zaplnily výhradně státem kontrolované stanice a portály. Jakákoli zmínka o válce na Ukrajině, která by se odchýlila od oficiální linie, je považována za šíření lží a trestá se pokutami či vězením. Nový zákon o dezinformacích umožňuje stíhání lidí za to, že sdílejí nepohodlné informace, třeba i na sociálních sítích.

Školy a univerzity byly donuceny přijmout vlastenecký výklad dějin. Učitelé, kteří vyjádří kritický názor, přicházejí o práci. Studenti, kteří se účastní protestů nebo zveřejní názor na síti, mohou být vyloučeni ze studia. Stát vytváří databáze „neloajálních občanů“, kde se ocitnou i ti, kteří podepíší petici nebo se jen zúčastní tiché demonstrace.

Tlak se stupňuje i na obyčejné lidi. Za slovo „válka“ místo oficiálního označení „speciální vojenská operace“ může přijít udání. Lidé se bojí mluvit, bojí se sdílet příspěvky, bojí se dokonce nosit barvy ukrajinské vlajky. Atmosféra strachu, podezírání a autocenzury se stala běžnou součástí každodenního života.

V tomto díle jsme tak mohli nahlédnout do reality, která se odehrává mimo hlavní titulky. Zatímco Kreml vede válku navenek, uvnitř země probíhá tichá, ale neméně ničivá válka proti svobodě myšlení, projevu a opozici.

Děkujeme za váš poslech.