Putinovo Rusko – Osa Východ: Jak Moskva hledá nové spojence mimo Západ?

Jak se z nenápadného úředníka KGB stal jeden z nejmocnějších a nejkontroverznějších lídrů světa? V této speciální sérii podcastu 4 minuty podrobně sledujeme cestu Vladimira Putina k moci – od jeho dětství v sovětském Leningradu, přes kariéru ve zpravodajských službách, až po zásadní momenty jeho vlády, které přetvořily Rusko i celý svět. Jaké události formovaly jeho politiku? Jaké jsou kořeny současného konfliktu? A co čeká Rusko dál?

Transcript

V tomto díle se podíváme na to, jak se ruská zahraniční politika v posledních letech odklonila od tradičních vztahů se Západem a začala hledat nové partnery v Číně, Indii, Íránu, Africe, Latinské Americe a dalších částech světa, které se souhrnně označují jako globální Jih. Po roce 2022, kdy vypukla plnohodnotná válka na Ukrajině a Západ reagoval tvrdými sankcemi a izolací Moskvy, se pro Vladimira Putina stalo klíčovým úkolem najít nové spojence, obchodní partnery i politické podporovatele. Tento geopolitický posun není jen taktický – je strukturální a ukazuje, že Rusko se snaží přestavět svůj obraz i postavení ve světě.

Nejzásadnější roli v této nové architektuře hraje Čína. Vztahy mezi Pekingem a Moskvou se v posledních letech výrazně prohloubily. Ačkoliv obě země mají odlišné historické i ideologické základy, sdílejí společného jmenovatele: odpor vůči americké dominanci a touhu po multipolárním světě, kde nebude existovat jeden hegemon, ale více mocenských center. Čína se stala pro Rusko nejen největším odběratelem ropy a plynu, ale i důležitým technologickým partnerem a diplomatickým štítem. Během války na Ukrajině se Čína oficiálně stavěla neutrálně, ale prakticky udržovala obchodní vztahy a odmítala se připojit k západním sankcím. Peking také podporuje některé ruské narativy, například v otázce NATO nebo údajné západní provokace.

Zároveň je však nutné si uvědomit, že v tomto vztahu má Čína jasně navrch. Rusko, které se historicky snažilo být rovnovážnou velmocí, se nyní nachází v pozici slabšího partnera, který prodává své suroviny za nižší ceny a výměnou dostává základní komponenty a politickou oporu. V některých oblastech, například v rozvoji digitální infrastruktury nebo sledovacích technologií, se Rusko již výrazně inspiruje čínským modelem.

Kromě Číny však Moskva rozvíjí vztahy i s dalšími státy mimo západní blok. Indie zaujímá zvláštní postavení – na jednu stranu je demokratickou zemí, která spolupracuje se Spojenými státy a Evropou, na druhou stranu však má dlouhodobé vojenské i energetické vazby na Rusko. V průběhu války v Ukrajině Indie neodsoudila invazi, nadále nakupovala ruskou ropu a zaujala pragmatický, ekonomicky motivovaný přístup. Pro Putina je důležité, že tak velká a rostoucí ekonomika jako Indie nadále považuje Rusko za důležitého partnera, byť z čistě pragmatických důvodů.

Dalším významným směrem ruské zahraniční politiky je Blízký východ a zejména Írán. Obě země čelí západním sankcím, obě mají autoritářské režimy a sdílejí antipatii k americké přítomnosti ve světě. Spolupráce mezi Moskvou a Teheránem nabrala konkrétní podoby – od výměny zbraní po koordinaci vojenských aktivit v Sýrii. Írán dodával Rusku bojové drony, které byly následně nasazeny na Ukrajině, zatímco Rusko poskytovalo vojenské know-how a politické krytí íránskému režimu. Tento spojenectví postavené na izolaci a odporu vůči Západu představuje nový typ strategického partnerství.

Ruský vliv se snaží proniknout také do Afriky, Latinské Ameriky a jihovýchodní Asie. V Africe využívá Moskva kombinaci diplomatických iniciativ, vojenských kontraktů a působení žoldnéřských skupin jako Wagnerova armáda k posilování svého postavení. V řadě zemí, jako je Mali, Středoafrická republika nebo Súdán, se Rusko prezentuje jako alternativní ochránce stability, nabízející bezpečnost bez západních podmínek na lidská práva. V Latinské Americe navazuje na historické vztahy se zeměmi jako Venezuela, Kuba nebo Nikaragua a nabízí jim vojenskou i ekonomickou podporu výměnou za loajalitu v OSN a jiných mezinárodních fórech.

Západ často podceňuje hloubku a šíři těchto vztahů. Pro mnoho zemí globálního Jihu není válka na Ukrajině jejich válkou. Vidí v ní konflikt bílých velmocí, ve kterém nemají vlastní zájem. Ruská propaganda aktivně pracuje s tímto vnímáním a prezentuje Moskvu jako obránce národní suverenity proti koloniálnímu a morálně pokryteckému Západu. Tento narativ nachází u některých vlád i obyvatel úrodnou půdu, obzvlášť tam, kde je přítomná historická nedůvěra vůči západní dominanci.

Rusko se tak snaží přetvořit mezinárodní systém, kde bude místo pro autoritářské režimy, alternativní obchodní kanály a nové geopolitické osy. Tento proces není bez problémů – závislost na Číně sílí, mnohé vztahy jsou čistě utilitární a nejisté. Přesto jde o klíčovou strategii, jak přežít izolaci a udržet si status mocnosti ve světě, který se mění rychleji než kdy dříve.

Děkujeme za váš poslech.