Ruské narativy: Informační válka – Válka bez výstřelů

 Speciální minisérie podkástu 4 minuty odhaluje, jak Ruská federace používá slova jako zbraně. Zaměřujeme se na narativy – příběhy, které mění pohled na realitu, rozdělují společnost a oslabují důvěru v demokratické instituce. Krok za krokem ukazujeme, jak tyto narativy vznikají, proč fungují a jak se proti nim lze bránit. Každý díl trvá přibližně čtyři minuty a věnuje se konkrétnímu příběhu, tvrzení nebo způsobu manipulace. Série je určena všem, kdo chtějí porozumět nejen propagandě, ale i tomu, jak se dnes bojuje bez jediného výstřelu – pomocí slov. 

Transcript

Pokračujeme v sérii Ruské narativy. V této epizodě se podíváme na to, jak je informace využívána jako strategická zbraň. Ne zbraň, která zabíjí, ale zbraň, která ovlivňuje myšlení, mění realitu a podkopává důvěru. Řekneme si, jak se pojem války v posledních desetiletích proměnil a proč v moderním světě často nevidíme tanky ani vojáky a přesto se bojuje. Dnes totiž válka nemusí začít výstřelem. Stačí příběh. Stačí správně načasovaná informace. Nebo lež, která vypadá jako pravda. V roce 2013 představil ruský generál Valerij Gerasimov v odborném článku myšlenku, která zásadně ovlivnila ruský přístup ke konfliktům. Tento text dnes známe pod názvem „Gerasimovova doktrína“, i když sám autor nikdy toto označení nepoužil. Jeho hlavní myšlenka je jednoduchá – rozdíl mezi válkou a mírem se stírá. Namísto přímého boje se používají jiné prostředky. Ekonomické, politické, kulturní – a především informační. Gerasimov píše, že v moderním konfliktu může být informační sféra stejně důležitá jako armáda. Útoky se nevedou jen na vojenské cíle, ale také na veřejné mínění, hodnoty a vnímání skutečnosti. Cílem není jen porazit nepřítele, ale zmást ho, oslabit jeho víru v systém, a ideálně ho přimět, aby sám přestal věřit ve svou obranu. V tomto přístupu není pravda hlavním nástrojem. Hlavním cílem je znejistění. Vytvořit tolik verzí jedné události, že už nikdo neví, čemu věřit. Informace se tak stává nástrojem destabilizace – a čím větší chaos, tím snadnější je manipulace. Tato forma vedení konfliktu se nazývá hybridní válka. Nejde v ní jen o tanky, letadla a armády, ale o kombinaci různých vlivů. Kybernetické útoky, propaganda, nátlak na ekonomiku, podpora extremistických skupin a především ovládnutí informačního prostoru. Hybridní válka je nenápadná, nejasná a často popiratelná. A právě v tom je její síla. Média hrají v této strategii klíčovou roli. Nejen jako prostředek šíření informací, ale jako prostor, kde se vede samotný boj. Když se podaří ovládnout mediální kanály – nebo aspoň zpochybnit jejich důvěryhodnost – pak se dá veřejné mínění nasměrovat kamkoliv. Pokud lidé nevěří tradičním médiím, ale zároveň nemají schopnost ověřovat alternativní zdroje, jsou zranitelní. A právě na tuto zranitelnost se informační válka zaměřuje. Ruská strategie využívá média k tomu, aby vytvářela paralelní realitu. Třeba že Západ je nepřítel, že Ukrajina je fašistický stát, nebo že Rusko vede spravedlivý boj. Tyto narativy nejsou šířeny jen doma, ale i do zahraničí, často v jazycích cílového publika. Nejde jen o přesvědčování, někdy stačí jen zasít pochybnosti. Pokud lidé nevědí, čemu věřit, jsou náchylnější k pasivitě. V hybridní válce nejsou cílem jen vojáci, ale i občané. Pokud se podaří rozdělit společnost, zpochybnit instituce a vyvolat nedůvěru, není nutné vyhrát bitvu. Stačí, že protivník začne sám pochybovat o sobě. Informační válka se nevede jen jednou zprávou. Je to dlouhodobý proces. Vyžaduje opakování, rozmanitost a schopnost přizpůsobit se aktuálním událostem. Někdy se používají otevřené lži, jindy se pracuje s polopravdami, které jsou těžší na vyvrácení. A někdy stačí jen otázka: Co když to není tak, jak si myslíte? Zatímco dříve byly války vedeny na bojištích, dnes se čím dál častěji vedou na obrazovkách, v hlavách a v každodenní konzumaci zpráv. A právě proto je důležité, abychom si uvědomili, že být informovaný neznamená jen mít přístup k internetu. Znamená to vědět, jak informace vznikají, jak se používají – a proč je někdy důležitější příběh než samotná pravda. Děkujeme, že posloucháte 4 minuty. V příští epizodě si ukážeme, jak Rusko samo sebe prezentuje jako oběť – a proč je tento narativ tak silný.