Ruské narativy: Historie propagandy – Sto let stejných příběhů

 Speciální minisérie podkástu 4 minuty odhaluje, jak Ruská federace používá slova jako zbraně. Zaměřujeme se na narativy – příběhy, které mění pohled na realitu, rozdělují společnost a oslabují důvěru v demokratické instituce. Krok za krokem ukazujeme, jak tyto narativy vznikají, proč fungují a jak se proti nim lze bránit. Každý díl trvá přibližně čtyři minuty a věnuje se konkrétnímu příběhu, tvrzení nebo způsobu manipulace. Série je určena všem, kdo chtějí porozumět nejen propagandě, ale i tomu, jak se dnes bojuje bez jediného výstřelu – pomocí slov. 

Transcript

Pokračujeme v naší sérii o ruských narativech, ve které se snažíme přiblížit, jak jsou informace používány jako nástroj moci. Dnes se společně podíváme do historie, protože abychom pochopili současnou podobu ruské propagandy, musíme se vrátit o více než sto let zpátky. Ruská informační strategie se totiž neobjevila až v posledních dekádách, ale vyvíjí se dlouhodobě, s pozoruhodnou kontinuitou a cílem, který zůstává v podstatě stejný. Mění se jazyk, styl i média, ale základní motivy a poselství se opakují s téměř až rituální pravidelností. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byla Ruská říše silně ovlivněna cenzurou, která měla udržet stabilitu carského režimu a potlačit jakékoliv myšlenky, které by mohly ohrozit autoritu trůnu nebo narušit obraz jednotného impéria. Tištěná média podléhala přísnému dohledu a rozšiřování neloajálních názorů bylo považováno za hrozbu veřejnému pořádku. Už tehdy se začínají objevovat klíčové prvky, které dodnes tvoří páteř ruské propagandy – důraz na silného vůdce, obraz vnějšího nepřítele a potřeba národní jednoty jako prostředku k přežití. Po revoluci v roce 1917 přebrala moc nová ideologie, ale techniky ovlivňování zůstaly. Sovětská propaganda byla komplexní a propracovaná. Využívala nejen tištěná média, ale i plakáty, film, rozhlas a později televizi. V srdci celého systému stál mýtus o hrdinném dělníkovi, ideálním sovětském občanovi a neomylném vedení komunistické strany. Vnější svět byl často vykreslován jako zkažený, nepřátelský a plný vykořisťování, zatímco Sovětský svaz měl být majákem pokroku, rovnosti a spravedlnosti. Realita samozřejmě bývala jiná, ale právě proto bylo nutné ji zakrývat, upravovat a nahrazovat alternativním výkladem světa. Propaganda v Sovětském svazu nebyla jen domácím nástrojem, ale také důležitou součástí zahraniční politiky. Prostřednictvím různých kulturních výměn, mediálních kanálů a později i spolupráce se spřátelenými režimy šířila obraz Sovětského svazu jako ochránce utlačovaných národů, bojovníka proti kolonialismu a garanta míru. I když byla tato rétorika často v rozporu s realitou, měla významný dopad na vnímání světa ve spoustě zemí včetně těch evropských. Po pádu Sovětského svazu se na chvíli zdálo, že s příchodem nové éry skončí i státem řízená propaganda. Média se otevřela, pluralita názorů se začala rozvíjet a Rusko působilo, alespoň navenek, jako stát na cestě k demokracii. Tento stav však netrval dlouho. S nástupem Vladimira Putina se začal budovat nový systém, který sice využívá moderní technologie a jazyk digitální doby, ale opírá se o staré, osvědčené principy – zjednodušování reality, posilování kultu osobnosti, vytváření obrazu ohroženého národa a trvalé přítomnosti vnějšího nepřítele. Putinova propaganda je ve srovnání s tou sovětskou flexibilnější, často sofistikovanější a především schopná rychle reagovat na aktuální události. Zatímco dříve se stavělo na tištěném slově a oficiálních projevech, dnes se informace šíří pomocí profesionálně vytvořených videí, memů, falešných profilů na sociálních sítích a zpravodajských portálů, které se tváří jako nezávislé. Navzdory technologickému pokroku ale zůstává podstata stejná: formovat myšlení lidí, ospravedlnit politické kroky a zabránit tomu, aby společnost kladla příliš mnoho otázek. Z dnešního pohledu je fascinující i znepokojující zároveň, jak málo se obsahově propaganda za posledních sto let změnila. Vždy se opírá o pocit ohrožení, apel na národní hrdost, morální výjimečnost a nutnost jednoty vůči rozdělujícím vnějším silám. I proto je důležité, abychom se těmito příběhy zabývali, učili se je rozpoznávat a nepodceňovali jejich sílu. Protože když se historie opakuje, často už nepřichází jako tragédie, ale jako dobře natočené video se snadno sdílitelným titulkem. Děkujeme, že posloucháte 4 minuty. Pokud vás tato témata zajímají, sledujte nás také na sociálních sítích: najdete nás na TikToku, Instagramu, Facebooku a také na síti X, kde sdílíme další obsah, krátké úryvky i prostor pro vaše otázky a komentáře. V příští epizodě se zaměříme na narativ o Rusku jako posledním ochránci tradičních hodnot. Děkujeme za váš poslech.