Ruské narativy: Západ jako agresor a morálně zkažený svět

Speciální minisérie podkástu 4 minuty odhaluje, jak Ruská federace používá slova jako zbraně. Zaměřujeme se na narativy – příběhy, které mění pohled na realitu, rozdělují společnost a oslabují důvěru v demokratické instituce. Krok za krokem ukazujeme, jak tyto narativy vznikají, proč fungují a jak se proti nim lze bránit. Každý díl trvá přibližně čtyři minuty a věnuje se konkrétnímu příběhu, tvrzení nebo způsobu manipulace. Série je určena všem, kdo chtějí porozumět nejen propagandě, ale i tomu, jak se dnes bojuje bez jediného výstřelu – pomocí slov. 

Transcript

Vítáme vás u další epizody minisérie Ruské narativy. Dnes se podíváme na jeden z klíčových a často opakovaných motivů ruské propagandy – obraz Západu jako agresora, který ohrožuje nejen Rusko, ale i samotnou podstatu tradičních hodnot. Tato rétorika není nová, ale v posledních letech nabývá na síle, především v kontextu kulturních změn, migrační politiky a lidskoprávních témat.

V ruské oficiální komunikaci je Západ vykreslován jako civilizace, která ztratila své morální kořeny. Společnosti Evropy a Spojených států jsou popisovány jako zkažené, degenerované a vnitřně rozvrácené. V kontrastu s tím se Rusko staví do role posledního obránce skutečných hodnot – rodiny, víry, národa a tradice.

Tato dichotomie „my“ versus „oni“ je základním stavebním kamenem celého narativu. „My“, tedy Rusko, jsme silní, čistí, duchovní, konzervativní. „Oni“, tedy Západ, jsou slabí, zkažení, bezbožní a rozkládající se. Tento kontrast není jen náhodný – je pečlivě udržovaný a systematicky posilovaný v médiích, projevech a veřejném diskurzu.

Jedním z hlavních bodů útoku je postavení LGBTQ+ komunity. V ruské propagandě je homosexualita opakovaně označována za „symptom úpadku“ a důkaz morální dezorientace Západu. Zákony proti „propagaci netradičních hodnot“ ve školách nebo veřejném prostoru jsou prezentovány jako obrana dětí a tradiční rodiny, nikoli jako forma diskriminace.

Stejně tak je silně zpolitizováno téma migrace. Evropa je zobrazována jako kontinent, který se sám vzdává své identity, podléhá masovému přistěhovalectví a trpí v důsledku ztráty kulturní soudržnosti. Rusko se v tomto kontextu vykresluje jako stabilní a homogenní společnost, která si chrání své hranice a své hodnoty.

Propaganda zároveň ráda ukazuje na protesty, nepokoje a společenské rozdělení v západních městech – ať už jde o rasové napětí, protesty proti policejní brutalitě nebo klimatické demonstrace. Všechny tyto jevy jsou prezentovány jako důkaz, že liberální demokracie je v rozkladu, že svoboda vede k chaosu a že bez silného státu není možné udržet pořádek.

Západní média jsou označována za neobjektivní, zmanipulovaná a zaujatá. Novináři jsou líčeni jako nástroje elit, které prosazují ideologii genderové rovnosti, multikulturalismu a politické korektnosti na úkor pravdy a zdravého rozumu. Naproti tomu ruská média se stylizují do role „alternativního pohledu“, který říká „to, co si lidé doopravdy myslí“.

Důležitou roli v této strategii hrají i mezinárodní verze ruských médií, které přizpůsobují obsah cílovému publiku. Například v některých evropských jazycích se klade důraz na kritiku migrace, jinde zase na odpor vůči Evropské unii, očkování nebo LGBTQ právům. Cílem není jen přesvědčit – často stačí vyvolat pochybnosti, rozdělit společnost nebo oslabit důvěru v demokratické instituce.

Tento narativ není adresován pouze do zahraničí. Slouží i jako nástroj vnitřní mobilizace. Pokud se podaří přesvědčit obyvatele, že svět kolem je v morálním úpadku, pak je snazší přijmout autoritářské praktiky jako nutnou obranu. Represe, cenzura a omezování práv jsou pak prezentovány jako forma obrany, nikoli útoku.

Zajímavé je, jak často ruská propaganda přejímá jazyk, který kdysi používal Západ proti Sovětskému svazu – dnes jsou to právě ruské hlasy, které mluví o „ochraně civilizace“, „boji proti dekadenci“ nebo „ochraně zdravé společnosti“. Tato rétorika je známá, účinná a rezonuje s lidmi, kteří cítí nejistotu nebo frustraci z rychlých společenských změn.

Nejde přitom jen o jednotlivé slogany. Celý tento narativ vytváří hlubší rámec, který ovlivňuje to, jak lidé přemýšlejí o světě, o sobě samých a o druhých. Je to rámec, který poskytuje jasné role – hrdina a padouch, řád a chaos, pravda a lež – a tím i pocit orientace a jistoty.

Problém je, že tento rámec je záměrně zjednodušený. Nezohledňuje nuance, nevysvětluje kontext, ignoruje realitu různorodých životních zkušeností. A právě v tom spočívá jeho síla – i nepravda, je-li dobře vyprávěná, může působit pravdivěji než složitá realita.

Děkujeme, že jste si poslechli další díl minisérie Ruské narativy. V příští epizodě se zaměříme na to, jak ruská propaganda využívá slavné dějiny, zejména vítězství ve druhé světové válce, k posilování vlastního obrazu. Povíme si o kultu hrdinství, Velké vlastenecké válce a o tom, jak se minulost mění v nástroj současného politického boje. Těšíme se na vás opět v pátek.