Ruské narativy: NATO jako hrozba číslo jedna

Speciální minisérie podkástu 4 minuty odhaluje, jak Ruská federace používá slova jako zbraně. Zaměřujeme se na narativy – příběhy, které mění pohled na realitu, rozdělují společnost a oslabují důvěru v demokratické instituce. Krok za krokem ukazujeme, jak tyto narativy vznikají, proč fungují a jak se proti nim lze bránit. Každý díl trvá přibližně čtyři minuty a věnuje se konkrétnímu příběhu, tvrzení nebo způsobu manipulace. Série je určena všem, kdo chtějí porozumět nejen propagandě, ale i tomu, jak se dnes bojuje bez jediného výstřelu – pomocí slov. Ruské narativy: Slavná historie jako zbraň 

Transcript

Pokračujeme v naší speciální minisérii Ruské narativy, kde se snažíme porozumět, jak jsou historické události, kulturní odkazy a jazykové identity zneužívány k politickým účelům. Dnes se zaměříme na jeden ze základních ruských narativů, který stál u zrodu invaze na Ukrajinu a i dnes tvoří klíčovou součást ruské propagandy: Ukrajina je součástí Ruska. Tento narativ stojí na sloganech jako „jeden národ, jeden jazyk, jedna historie“ a jeho cílem je zpochybnit samotnou existenci Ukrajiny jako suverénního státu. Z ruské perspektivy je Ukrajina představována ne jako samostatný národ, ale jako odtržená část historické Rusi, později carského impéria a nakonec Sovětského svazu. Tento pohled se neopírá jen o historické prameny, ale o jejich účelové interpretace, které ignorují jazykovou, kulturní i politickou odlišnost Ukrajinců. Ukrajinský jazyk je zlehčován jako „venkovský dialekt ruštiny“, kyjevská historie je přivlastňována jako součást ruské identity a ukrajinská nezávislost je vykreslována jako důsledek západní manipulace. Ruské vedení opakovaně tvrdí, že mezi Ruskem a Ukrajinou neexistují žádné zásadní rozdíly, protože podle této ideologie tvoří oba národy „ruský svět“. Tato představa slouží jako základ pro tzv. „ruskyj mir“, ideologii, která usiluje o sjednocení všech „Rusů“ bez ohledu na státní hranice, a která má ospravedlňovat zásahy do záležitostí sousedních zemí. Ukrajinská identita je v tomto rámci chápána jako iluze, případně jako výsledek zahraniční propagandy. Tento narativ se naplno projevil v roce 2014 při anexi Krymu, kdy ruské vedení tvrdilo, že jde o navrácení historicky ruského území. Podobně byla ospravedlňována i podpora separatistů na Donbasu a nakonec i invaze v roce 2022, která byla prezentována jako osvobození „našich bratří“ od západních vlivů a „nacismu“. V rámci tohoto pohledu není Ukrajina vnímána jako legitimní aktér, ale jako prostor, se kterým si Rusko může naložit podle svých zájmů. Historie je v tomto narativu přeformulovávána a instrumentalizována. Klíčové události jako Kyjevská Rus, život svatých Cyrila a Metoděje nebo kozácká epopej jsou přepisovány do rámce „společné ruské historie“. Ukrajinští hrdinové jsou zamlčováni nebo diskreditováni, zatímco ruští imperiální vládci jsou vykreslováni jako sjednotitelé a ochránci. I významné události dvacátého století, včetně hladomoru známého jako holodomor, jsou v ruském podání buď popírány, nebo bagatelizovány, aby nenarušily obraz jednotné minulosti. Součástí této strategie je i důsledná kulturní a jazyková rusifikace území pod ruskou kontrolou. Místní školství je přetvářeno podle ruských osnov, ukrajinské symboly jsou zakazovány, pomníky strhávány a nahrazovány ruskými. Veřejný prostor je pod kontrolou státních struktur, které dohlížejí na to, aby byla prosazována ruská verze historie a identity. Tímto způsobem se vytváří alternativa reality, v níž Ukrajina jako svébytný národ nikdy neexistovala. Cílem tohoto narativu není jen ospravedlnit minulé kroky, ale především připravit půdu pro další expanzi a dlouhodobé geopolitické ambice. Když je Ukrajina vykreslena jako neexistující nebo uměle vytvořený stát, pak je snazší obhajovat její okupaci, rusifikaci obyvatelstva i ničení její kulturní identity. Tento přístup také umožňuje bagatelizovat odpor místního obyvatelstva a vykreslit ho jako výsledek „západní propagandy“. Ruské řeči o „společném národu“ často skrývají snahu o centralizaci moci a kontrolu nad prostorem, který Rusko historicky považovalo za svou sféru vlivu. Tento narativ tak není jen historiografickou interpretací, ale aktivní součástí informační války, jejímž účelem je rozbít ukrajinskou identitu a mezinárodně zpochybnit její legitimitu. Děkujeme, že jste si poslechli další díl minisérie Ruské narativy. Pokud chcete pochopit, jak fungují tyto příběhy a jak se šíří, sledujte nás také na sociálních sítích TikTok, Instagram, Facebook a X. Další díl bude v pátek a zaměří se na další častý motiv ruské propagandy: Západ jako agresor a morálně zkažený svět. Těšíme se na vás!