Ruské narativy: Denacifikace Ukrajiny – narativ od roku 2022

Speciální minisérie podkástu 4 minuty odhaluje, jak Ruská federace používá slova jako zbraně. Zaměřujeme se na narativy – příběhy, které mění pohled na realitu, rozdělují společnost a oslabují důvěru v demokratické instituce. Krok za krokem ukazujeme, jak tyto narativy vznikají, proč fungují a jak se proti nim lze bránit. Každý díl trvá přibližně čtyři minuty a věnuje se konkrétnímu příběhu, tvrzení nebo způsobu manipulace. Série je určena všem, kdo chtějí porozumět nejen propagandě, ale i tomu, jak se dnes bojuje bez jediného výstřelu – pomocí slov. Ruské narativy: Slavná historie jako zbraň 

Transcript

Pokračujeme v naší speciální minisérii Ruské narativy, kde krok za krokem rozkrýváme příběhy, které formují pohled na svět milionů lidí. Dnes se zaměříme na jeden z nejkontroverznějších a zároveň nejčastěji opakovaných narativů, který se naplno objevil s ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022: tzv. denacifikace Ukrajiny. Tento příběh stojí na tvrzení, že Rusko nevede válku kvůli území, vlivu nebo moci, ale že brání svět před znovuzrozeným nacismem. Je to narativ, který pracuje se silnými historickými emocemi, s kolektivní pamětí druhé světové války, a přetváří minulost tak, aby sloužila současným geopolitickým cílům.

Hned v prvních hodinách invaze v únoru 2022 použil Vladimir Putin slovo „denacifikace“, když oznamoval zahájení „speciální vojenské operace“ na Ukrajině. Ve svém projevu tvrdil, že cílem zásahu je zbavit Ukrajinu nacistického režimu, který údajně utlačuje ruskojazyčné obyvatelstvo a ohrožuje samotnou existenci ruského národa. Tento jazyk byl pečlivě zvolen. V zemi, kde vítězství nad nacismem v roce 1945 zůstává nejdůležitějším pilířem národní identity, má slovo „nacista“ stále obrovskou emocionální váhu. Není to jen urážka – je to vyhlášení absolutního zla.

Ruská propaganda se systematicky snažila tento narativ podpořit. Objevily se zprávy o údajné přítomnosti neonacistických skupin na Ukrajině, zejména o pluku Azov, který byl vykreslován jako symbol ukrajinské fašistické politiky. Ukazovaly se staré fotografie s extrémistickými symboly, vytržené z kontextu a bez ohledu na jejich skutečný význam nebo rozsah. Média jako RT a Sputnik opakovaně zveličovala jakékoli známky nacionalismu a zaměňovala patriotismus za extremismus. Výsledkem bylo, že velká část ruského publika uvěřila, že Ukrajina je řízena fašistickým režimem a že ruská armáda přijíždí jako osvoboditel.

Narativ o denacifikaci ale neslouží jen domácímu publiku. Je určen i pro mezinárodní scénu, zejména pro země, které samy zažily hrůzy nacistické okupace. V těchto regionech může být účinný právě tím, že vyvolává historické asociace a emocionální reakce. Nacismus je univerzálně odsouzený jev a obvinění z jeho přítomnosti dodává ruským krokům zdání morální oprávněnosti, i když chybí jakékoliv věrohodné důkazy. Tento narativ má zároveň odvést pozornost od skutečných příčin války – ruské agrese, porušování mezinárodního práva a územních ambicí.

Zajímavé je, jak je tento příběh často v rozporu s realitou. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj je sám židovského původu, jeho rodina přišla o příbuzné během holokaustu. Ukrajina je pluralitní demokratický stát, kde existuje svobodná opozice a nezávislá média. Přesto byl celý systém označen za nacistický. To ukazuje, že cílem narativu není přesvědčit skrze fakta, ale mobilizovat skrze emoce. Stačí vytvořit nepřítele, kterého se nikdo neodváží bránit.

Další úroveň manipulace spočívá v tom, že Rusko prezentuje své vlastní válečné zločiny jako součást boje proti zlu. Bombardování měst, deportace obyvatel, mučení nebo zabíjení civilistů – to vše je v rámci tohoto příběhu líčeno jako „nutné kroky“ v boji proti fašismu. Tím se morální odpovědnost přenáší ze strůjců války na oběti. Vzniká tak černobílý svět, kde všechno, co dělá Rusko, je správné, a všechno, co dělá Ukrajina, je zločin.

Denacifikace jako narativ slouží také k ospravedlnění okupace, převýchovy a kulturní destrukce. V oblastech pod ruskou kontrolou se zavádí nové školní osnovy, ničí se ukrajinské symboly a přepisují se dějiny. Vše pod záminkou ochrany obyvatel před údajnými nacisty. Tento model je nebezpečný právě tím, jak účinně pracuje s historickou pamětí, jak zaměňuje minulost za současnost a jak zpochybňuje samotné základy reality.

Je důležité připomínat, že slova jako „nacista“ nebo „denacifikace“ nejsou v tomto kontextu používána popisně, ale jako nástroje manipulace. Nejde o pojmy s jasným obsahem, ale o zbraně v informační válce. Jejich opakováním se má utvářet svět, kde agresor vystupuje jako osvoboditel a oběť jako hrozba.

Děkujeme, že jste si poslechli další díl minisérie Ruské narativy. Pokud vás zajímá, jak propaganda přepisuje minulost, sledujte nás také na sociálních sítích – najdete nás na TikToku, Facebooku, Instagramu i na síti X.

V příštím díle se podíváme na další linii ruského narativu – Ukrajinu jako údajného výrobce biologických zbraní a součást západního tajného spiknutí. Těšíme se na vás!