Jak se rodí olympionik? | Adam Sebastian Helcelet

Adam Sebastian Helcelet- desetibojař a olympionik, který mluví o světě vrcholového sportu. Zároveň se věnuje práci s dětmi v rámci projektu Kemp vítězů, který realizuje formou příměstských táborů.

Jak vypadá skutečná cesta na olympiádu? Co rozhoduje o úspěchu – talent, disciplína, psychika, nebo třeba i počet vydaných kondomů v olympijské vesnici? A jak moc byl a je sport skutečně čistý?

V rozhovoru mluvíme o zákulisí vrcholového sportu, tlaku na výkon i o tom, co všechno musí člověk obětovat. Dostaneme se i k tématu dopingu – jak to fungovalo dříve, jak dnes a jak probíhají kontroly. Otevřeně řešíme i olympijskou vesnici a věci, které se běžně neříkají.

Dotkneme se také práce s dětmi a projektu Kemp vítězů, který realizuje se svou ženou Denisou Helceletovou, několikanásobnou olympioničkou, vícebojařkou a bývalou sprinterkou.

Transcript

SPEAKER_00 0:00

Rozhodně si myslím, že tam na té olympiáde jsou všichni hlavně kvůli tomu, aby zkvalitně závodili, aby se soustředili na ten závod, nejde taky demonizovat Rusko, i když mám taky zážitky se soupeřema mezi klukami. Jom jsme třeba věděli, kdo třeba největší pravděpodobnost tam není úplně čistý, ale se to nějak bralo. Třeba se mi stalo, že během dvou týdnů jsem byl třikrát na kontrole, pak ještě závody, do toho, když na závodě přijmu tam vás taky můžou otestovat. Takže to bylo to otravné, ale já jsem to bral pozitivně, protože se testuje a je větší pravděpodobnost, že někoho takový dlouho chytějí. V dlouhodobém horizontu budeme prostě produktivní společnost, že ty děti budou pozitivní vztah k tomu pohybu budou se hýbat celý život. Takže tohle je cen. A ta hlavní předaná hodnota jako jednoznačně přítomnost olympionika.

SPEAKER_02 0:53

Já jsem Lubboš Flešman a víte v podcastu Hovorka a mým dnešním hostem je Adam Sebastian Helcet, bývalý vrcholový sportovec, olympionik, účastník mistrovství světa, Evropy a to všechno nám řekneš. Adam vidíte v našem podcastu a děkuji, že si přijal pozvání. Krásně dobrý den a já moc děkuju za pozvání. Ty jsi byl na olympiádách v Ryu a v Tokiu. A já jsem si zjistil, že na olympiádě v Rudu Žanýru padl rekord, kdy bylo rozdáno 450 tisíc kontomů. Co ta olimpiáda je? Je to velký karneval, byl to velký karneval v Ryu.

SPEAKER_00 1:40

Takovýhle, to jsem si vůbec nevěděl. Je fakt, že si pamatuju, že tam ty automaty byly všude na každém rohu. Ale já jsem tam byl s manželkou, tehdy jsme teda ještě nebyli spolu, ale jsme spolu jako dávno chodili. Takže tohle to šlo úplně mimo mě a vlastně my jsme ani nemohli bydlet split na pokoji, že trenér nám to zakázal. Takže tohle šlo úplně mimo nás.

SPEAKER_02 2:05

Protože vůbec nevyužívali. Já jsem se chtěl zeptat. Já jsem se chtěla zeptat totiž? Jak oni to rozdávali, jestli přišli a řekli Helce, 10, Bolt, 20.

SPEAKER_00 2:19

Nebyly tam automaty, normální automaty, a fakt na každém rohu tam byly, to si pamatuju.

SPEAKER_02 2:25

A ta olympijská vesnice, jak to tam funguje? To žije, nebo to má striktní pravidla pro každý ty sportovce, který tam jsou.

SPEAKER_00 2:34

Ono se záleží, jak se to každý olympijský výbor udělá podle sebe. My jsme tam třeba měli možnost dát si pivo tehdy Plzeň, nevím, jak teďka fungují, ale tehdy jsme tam měli plzeň a to jsme si mohli prostě klidně mezi závodem. Já jsem se mezi přední druženem deseti bojí dal pivo a po závodě jsme si taky dali samozřejmě pivo a ostatní výpravy úplně nechápali, jak si tam můžou sportov se dělat pivo. Já si pamatuju, že tam nějaký Holendě, který si tam na tajnačku otevřel pivo, tak jel domů prostě. Takže ono záleží asi jak ten stát zorganizuje a na co jsou zvyklí, a m právě přijde, že to bylo super, že to tam byla skvělá atmosféra, uvolněný to bylo. Spovci si fanděli navzájem, scházeli jsme se tam vlastně v těch společenských místnostech. Takže to rijo bylo skvělý. Naproti tomu prostě Tokio byl COVID, všichni se báli, všichni nechtěli ani spolu mluvit. To bylo hodně zvláštní. Jsem rád, samozřejmě jsem tam byl, ale to rio prostě to bylo super.

SPEAKER_02 3:45

To by mě tedy zajímalo, kdo ty kondomy všechny využíval z těch sportovců, když říkáš, protože to bude nějakých 41 na sportovce. Když to mnozí nevyžívaly tak to jako. Prožá jsem si vám představoval jako, že to musí být ohromný jako karneval.

SPEAKER_00 4:03

Ne, ne. Tam si myslím, že si to většina lidí brali jako suvenýr domů nebo pro kamarády jako spíš srandů. Rozhodně si myslím, že tam prostě na té Olimpiádě jsou všichni hlavně kvůli tomu, aby zvalitně závodili, aby se soustředili na ten závod.

SPEAKER_01 4:20

A rozhodně řešit si nepotřebují 40 kčů za ty dva týdny, co tam jsou využít.

SPEAKER_02 4:28

Já jsem se chtěl dostat k té Olimpiá samozřejmě taky, a k tomu sportování. Jak jsi se dostal k deseti boj? deseti bojí je královská disciplína atletiky. Ono se to říká tedy o stovce, ale pro mě je to deseti boj, protože to je vlastně jako takový jako komplexní disciplína.

SPEAKER_00 4:51

Já si myslím, že to i většina lidí tak vnímá, že ten deseti boj je opravdu disciplína, úplně odstřelé návod ostatních a obrovsky náročná stojí obrovské množství úsilí a je za to vlastně i nejméně hodně, když to tak řeknu, protože těch závodů nestihneme tolik, vlastně atleti, kteří mají jednu disciplínu, tak objedou diamantový ligy a objedou hodně závodů a už znalo to hodně, když to desti baři zvládnout třeba dva, tři závody za tu sezónu. Takže a stojí to hodně úsilí, jsme první na stadioně, odcházíme poslední mezi tím prostě sam všichni o trénou jsou dávno už obědvají nebo už odpočívají. My tam prostě ještě pořád na tom stadionu jsme, že potřebujeme všechno stihnout. Takže rozhodně jako taj po té stránce jako královská disciplína a ten do tomu jako rozumí a propadne tomu, tak je to krásně žád zážitek, protože tam vlastně dva dny stráví na tom stadionu. Nejenom pro ty závodníky to je jako zážitek, ale prostě i ty foušci, když opravdu se tomu věnují a sledují to, tak dva dny krásných disciplín. Je to něco jiného úplně.

SPEAKER_02 6:00

Jaká náročná příprava na deseti bojí na té vrchové úrovni, který si byl ty.

SPEAKER_00 6:06

Je to náročné. Nejvíc časově, když jsme jezdili na soustřední do Afriky nebo na kanáry, tak ty tréninky trvaly třeba 4 hodiny dopoledne, čtyři hodiny odpoledne. Trvalo to opravdu dlouho. A čas na tu reginaci není tolik, prostě člověk musí se ty tréninky tak odhadnout správně, aby se tam prostě nebobil nějaký bolík, začně co bolet, protože pak už se to na sebe nabaluje a člověk to stáhne před sebou celou sezónu, anebo pak ty závody neodpovídají kvalitě, na kterou má, což byl často můj problém, už bych to udělal úplně jinak. Ty tréninky bych postavil, myslím si, že jsme dost často trénovali až jako zbytečně moc. Ale prostě pak člověk se vyvíjí, dělám terén teďka, takže už na to mám taky jiný pohled a udělal bych to jinak, ale to je prostě nějaký vývoj, a to mělo být.

SPEAKER_02 7:03

No a tam přece i náročný musí být. A když se podívám na sama typy atletů, tak koulaři jsou úplně jiný než sprinteři, nebo na střední tratě, vyškaři jsou jiný, že úplně každý jiný. A vy jste to měli všechno najednou. I v tomhle to musí být hrozně náročný, ne?

SPEAKER_00 7:24

Je to hodně taky o genetice, jak se člověk narodí. Já jsem byl ta generace těch silovějších deseti bojařů, jako to bylo třeba dříve postavený. Dříve prostě ty kluci měli skvělý vrhy, naháněny body na těch vrach, ale teď to už jsou prostě spíš sprinteři skokani, ty kluci skáčou přes 8 metrů do dálky, běhají překážky, obrovsk rychle. Nehodě třeba tolik oštěpem, nehodějí tolik olí, ale prostě ty vlastně zjistila se, že ty skokanské disciplín jsou mnohem líp bodovaný a všechno to vychází z rychlosti. Takže momentě jsou fakt jako rychlí, sprinteři dokážou dobře skočit a nažalou si tak obrovské množství bodů, že ty vrhy už nemusí být potom tak excelentní a dělají z toho obrovský výkony. Takže teď už to je taky o té taktice. Teď skvěle budovaná disciplína. Já jsem z teďko začínal v 15 letech, to už bylo pozdě, to už ty Francouzi dávno skákali přes 4 metry, 4,5 metru a já jsem skákat 2 metry. Dobře, o sobák mám 5 metrů deset, což je super, a nebylo to tak pravidelné, jako to měli oni, oni skákali třeba 5,30, 40 a to jsou jako velký rozdíly, které potom prostě můžou znamenat tu medaili, takže teďka ty kluci, když neskočí přes 520, tak nemůžou myslet ani na medaily. Takže už se musí přemýšlet i tadma věc a už když se nějaký mladý kluk rozhodne dělat deseti bojat, tak už fakt se musí zaměřit i na tu tyčku.

SPEAKER_02 8:46

A čím to teda Adama je, je to nějakým podceněním té trénování mládeže nebo nějakým systému tady v Čechách, když mluvil o francouzích, že to mají jako nastavený jinak?

SPEAKER_00 9:01

Francuzi obecně mají tyčku rádi. Je to jejich tradiční disciplína a co jsem se bavil s trenérama z Francie, tak oni říkal, když někdo se rozhodne dělat atletiku, tak první co tak mu dáme tyčku do ruky. Tak zase je to prostě velice náročná technicky disciplína, ale rozvíjí to. Tak prostě koordinaci práci s tělem, gymnastiku, rychlost taky proto s tou tyčkou taky musí umět běžet. Takže to je disciplína, se kterou by určitě se mělo začínat. A já si myslím, že u nás v Česku ten trend byl nastavený velice dobře, tím, že se s těma dětma většinou začínalo s tím více bojem. Když se podíváte na všechny hvězdy těch individuál disciplín, ať to byla Bára Špotáková, kudlička, i vlast manželka Denisa nebo Zuskajnová, tak všichni začínali s více bojem. Takže ty dovednosti tu koordinaci, to svalo, ten svalový balánce po té silové stránce byly měli obrovskou výhodu z toho deseti bojem bez více boje, ženský tedy ze sedmi boje. A využili to potom v té disciplině, pro kterou se rozhodli. Takže za mě to je úplně nejlepší cesta, že pro ty děti a taky to baví. Protože to je pestý. Není to jenom o tom, že skáčou do dálky nebo skáčou turistov nebo hážou kolí, ale dělej všechno. Takže ty děti to baví a rozvíjí se prostě celkově. Bojím se, že se od toho trošičku pouští a začíná hodně brzo specializace na ty dané disciplíny, a uvidíme, co to uděláno dlouhodobě, ale myslím si, že ten trend byl nastavený u nás dobře.

SPEAKER_02 10:43

No ono je to taky tím možná, jak jsi říkal, že je to prostě desetiboj, disciplína nebo sedmiboj už jen, že mají těch závodů málo, a že je to náročný na tu přípravu, že je tam být z tréninku, než potom samotně v závodění.

SPEAKER_00 10:59

Jo, jo, je to určitě. Je to určitě tak. A dnešní generace už není ochotná tolik tomu dát, tolik zvárat tolik bolesti, už prostě jsou příjemnější věci, než se zničit trinkem na deseti boji. A v závodě a na ten deseti boji. Ten závod je zase úplně cijného. To je prostě totálně jako selhání, psychicky, fyzický a to prostě dnešní generace neúplně každý chce, ochotný podstoupit a radši si vybere nějakou disciplínu.

SPEAKER_02 11:32

Kdy se vrátíme ještě k té olympiádě, anebo k mistrovství sveta, ono je to vlastně jako vrchol vždycky atletické sezony. Mezi 10 bojaři, jaká panovala atmosféra, mezi těmi 20 nebo kolik vás bylo na tom startu?

SPEAKER_00 11:51

No nás bylo. Když jsem vlastně vstoupil do té světové atletiky, tak nás startovalo 32 většinou mistří světa nebo olympiáda. Ještě v druju nás bylo 32, a pak už to snížili ty počty na 24. Ale celkově byšlo říct, že 10 báři měli skvělý vztah až prostě na výjky, tak a myslím si, že to je tím, že každý ten deseti bář věděl, co to obnáší, jaká dřina to je, jak je to nebezpečné, a když jsme prostě došli do toho cíle, tak jsme prošli nějakou anabází totálního vyčerpání. A celý týpravy na ten desibě, aby jsme zvládli zdravotně, aby jsme to zvládli fyzicky, psychicky. Tak potom jsme s těma klukama normálně se sešli po tom závodě, začali jsme na pivo. Pokecali jsme, probali jsme ten závod, probali jsme tréninky, jak jsme se připravovali, co se dělá kde jinak, než třeba u nás. A to prostě byly dobrý vztahy a i vlastně během toho závodu jsme si pomáhali, radili jsme si navzájem, měl jsme opravdu dobrý vztah, a to platí od ježovat, co ten 10 boj funguje, si myslím. Takže a tímhle ten 10 boji tak jako specifická disciplína, protože prostě víme, jak je to náročný, a že když do 9 disciplí někdo vede opárník, tak pořád ještě nemusí vyhrát, protože deset disciplín je konečný stáv a ne devět.

SPEAKER_02 13:16

A ono to takhí, taková soudržnost těch deset bojařů i sledování přenosů právě z těch velkých akcí, že se navzájem ti sportovci fandí, že se navzájem podporují, že tam fakt není ta rivalita vidět jako, to je logický, tak byli jste profesionálové. Ale já to takhle vidím u atletických disciplín obecně, protože když třeba se dívám na přenosy a je tam například o tyči, tak ty skokány a skokanky taky si přejou a zatlezkají si, když někdo překoná prostě lačku a tak dále.

SPEAKER_00 13:59

Je to o tom, myslím si, že to je o tom náročnosti té discipliny, že prostě ty sportovci ví, co to obnáší, a jak ty ty, jak je to nebezpečný každý ten pokus prostě a máme k sobě prostě takovej respekt vzájemný, že když se to někomu povede, tak prostě to vnímáme asi úplně jinak, než třeba sprintteři, kteří prostě běž jenom rovněž, že jo, v vozovkách jo, ale tam prostě si nepodání ruku po doběhu. Ne, samozřejmě vždycky, že jo, ale prostě tam o sobě moc neví a jsou hodně v sobě uzavřený a to prostě u nás nebylo. Taky vzhledem tomu, že jsme tam byli dva dny na tom stadionu a prožívali jsme ty podobné zážitky, tak nás to prostě spojilo.

SPEAKER_02 14:47

Ke sportu obecně a katli se určitě taky patří doping. Kdysi dávno v těch letech 80. ten doping byl takový asi tolerovaný, bylo to řízené státem, nebo jak to bylo dřív?

SPEAKER_00 15:06

Tak jako oficiálně asi se nedá říct, že to takhle bylo, ale každý to ví, jak to fungovalo. A prostě je úplně jedno, jestli to byl sovětský svaz, Československo, NDR nebo Amerika. Nede říct, že jedny byly horší, jedny byly lepší. A v dnešní době nejde taky demonizovat Rusko, i když mám taky prostě zážitky se soupeřema, kde bylo jasně vidět, že dopujou i během toho závodu, ale nesměl se o tom mluvit, nesmů se nic říct. Mezi klukama jsme třeba věděli, kdo třeba největší pravděpodobnost tam není úplně čistej, ale tak se to nějak bralo a nejde demonizovat jednu stranu. Pak si zjistí, že na ně tam taky Američani akorát to umějí schovat líp, zaobalit. Prostě v tom Busku se s tím nemazali tam, to brali jako tvrdou, ale je to prostě všude. A pak na ty nevýší úrovni jsou to už jako velký peníze, že sponzoři a tak dále, takže si myslím, že to tak jako je.

SPEAKER_02 16:20

No, u Američanů jsou to vlastně dva příklady, kde mě napadají. A to je v 88. To byl Ben Johnson, ten přece běhal tu stovku rychlostí blesku. Všichni si říkali tak jako to je borec a pak v nějaký olympiáde, to bylo v soulu myslím, zjistili, že bere doping a Armstrong, to je taky případ.

SPEAKER_00 16:49

Přísáhl na svůj rodinu, že nic nebere, že jo a prostě pak se to taky provalilo, takže je to těžký ale je to tam, jako ví se o tom. A já jsem to vždycky brálkože by mě to asi netěšilo.

SPEAKER_02 17:12

Denisa vlastně díky dopingu teď získávala postupně po X letech nějaké medaile, že jo? Denisa, Denisa.

SPEAKER_00 17:20

Jestli možná tři medaile už takhle, možná i víc. Spětně se posouvala. Po kolika letech? Po deseti v 15 letech snad dodatečně dostává medaile. Já taky jsem byl několikrát na mistrci světa 5. čtvrtej na mistrci Evropy, taky jsem si říkal, že tam prostě by se to mohlo trošku posunout, ale mě se tak nestalo nám větší štěstí, ale to prostě už o ničem. Je to o ničem. Nikdo to nevrátí, nikdo nevrátí prostě tu radost na tom místě, nikdo nevrátí ty sponzory, který by se na to nabalil, nikdo nevrátí ty peníze na přípravu, které by byly větší. A prostě, že tady předaj medali za tlesky a tím to prostě končí, je to smutný. Je to smutný, nikdo s tím už nic neudělá.

SPEAKER_02 18:11

Jak vlastně fungoval ten systém kontroly vás, vrcholových sportovců? O to funguje pravděpodobně v současné době tak je, ale jsi to zažil, když jsi dělal profesionálně atletiku. Je to opravdu tak, jak se píše, říká, že si musel hlásit každý den, kde si co děláš, kde tě najdou a vůbec si nevěděl, jestli přijdou nebo nepřijdou.

SPEAKER_00 18:42

My jsme přesně tak, my jsme museli každý den nahlásit jednu hodinu, kde nás zastihnou. A my jsme nevěděli prostě, kdy přijdou, ale oni mohli tu hodinu využít. Takže to jsme museli každý den nahlásit. Když jsem potom byl v top 8 nebo desíce na světě, tak za mnou často chodila mezinárodní antidopingová federace, potom chodě Česká, a do toho vlastně tam je víc, těch výzkumných laboratoří a mají to ve Švédsku, mají to prostě v Německu, že někdy přijeli Švedě, někdy přijeli Němci, někdy Češi. Takže třeba se mi stalo, že během dvou týdnů jsem byl třikrát jako na kontrole pak ještě závody, že do toho, když na závodě přijmu tam taky můžou otestovat. Takže bylo to potravné, ale já jsem to bral pozitivně, protože jsem viděl, že se co děje. Se testuje a je větší pravděpodobnost, že někoho takový dlouho chytějí.

SPEAKER_02 19:42

A oni jako zavolali předem, že začukali zatukali doma.

SPEAKER_00 19:48

Zaťukali na dveře. Já jsem se dával většinou večer, že jsem viděl, že budu doma, a prostě třeba v devět večer jsem se to dával a začal jsme tady na odběr, tak říkám, půjde dál. A brali krev moc a kolikrát i holky, že když ještě třeba nespali, tak na to koukali, co se děje.

SPEAKER_01 20:08

Protože to není úplantní, že přijde cizí člověk a začne tátovi odebírat krevě doma.

SPEAKER_02 20:15

Není to zdravotní sestřička, jsou nějaký komisaři, který nic přijde.

SPEAKER_00 20:20

Ale většinou se číkají jako někoho, buď nějaký právě střičku nebo někoho, kdo.

SPEAKER_02 20:27

Tak máš doma tatínka a my máme kréje. A na čura nám to neskupčí na rozkuvka.

SPEAKER_01 20:34

Tak holky byly zvyklý už potom. Takže to brali jako standard.

SPEAKER_02 20:38

Jak z holky a věnují atletice? Vinute atletice nebo to jde mimo, protože mají doma tatínek, vrchový sportovec, bývalý. Maminka vrchlová sportovky je bývalá.

SPEAKER_00 20:55

No, nedělají.

SPEAKER_01 20:57

Nedělají, nedělaj.

SPEAKER_00 20:59

Necháme jim volný průběh. Necháme volný průběh. Dělají toho víc. Samozřejmě chceme, aby prostě měli nějaké sportovní kroužky, výtvarní kroužky, aby měli nějaký povinnosti, aby se naučili nějaký disciplíně. Protože prostě bez práce nejsou koláče, to prostě potřebují ty děti zjistit už jako v útlím věku. Takže maj tam plavání, mají tam parkour, my máme ještě atletický kroužky, které vedeme, takže tam se objeví, ale bychom systematicky nějak trénovali na nějaký výkony. Ta starší se vůbec tomu brání a nechce ani závodě, tak to má odpor. Myslím si, že to je vinou právě tím, že jsme ji brali na ty naše závody a zažívala od narození ten stres kolem toho, a to prostě je řev na tom závodě, fanoušci, pistole, ten stres jako takový před tím startem, co tam zažívají ty závníci a myslím si, že jsme jí tam způsobili nějaký blokž. Vůbec nechce se tam objevovat, nechce závodit, přitom má obrovský dán fyzicky, nás to zděla a je šikovná, takže zatím řekne, že v životě sport dělat nechce. Zatím na to tvrdí. Ta mladší samozřejmě ten větší střelest a si myslím, že klidně ten sport dělat může. Já byl rád, aby zkusel ještě nějakou gymnastiku v kombinaci s atletikou a uvidíme, tak má ještě čtyři roky, takže tam fakt tomu nechává volný průběh a hlavně prostě, aby to bavilo, aby právě nespůsobili nějaký bloky, aby měli pozitivní vztah ke sportu jako celý život. A tak jsou ještě obě malé, tak proto tam nechávají volný průběh. A uvidíme, jak se to vyvinou.

SPEAKER_02 22:46

Když se ještě dostanu k tomu dopingu. Říkal jsi, že teda chodili přepadávat. No, nepřepadávali to samové. Zťukali doma, že napsal si nějaký slot kdy seš doma. Myslíš si, že se to už zlepšilo výrazně, že už nejsou žádné ty dopingové afery, tak jak bývaly.

SPEAKER_00 23:14

Jak bývalý, no, záleží. Záleží v kterých letech, jak bývali. Myslím si, že pořád to tam je, ale ten dopínky je vždycky krok napřed, a před tím antidopingem, a ty metody se prostě pořád zlepšou. Jsem měl možnost se bavit sedním bývalým vojákem právě z Ameriky, tak říkal, že v té Americe jsou jako opravdu hodně napřed. A že jsou schopní dokázat velký věci tady v té oblasti, o které se nám ani nezdá. Takže tam si myslím, že jsou jako určitě napřed, a teď je otázka, jestli to teda používají do sportu nebo ne. Ale ty možnosti prostě rozhodně mají. Takže si myslím, že když už jdou tady na ty kontroly, tak buď to nezjistějí. A nebo prostě už jsou v tom čistý. A je to přesně to odpovíd tomu, že se dostávají ty medaile zpětně jako to dostala Denče, protože vlastně ty metody doháj ten dopink, ten výzkum, a zpětně potom to testují a zjistějí, že fakt tam teda jako někdo někdo bral a zpětně potom doháj, aby vrátili ty medaile.

SPEAKER_02 24:28

Dobře, potom jsme už dopink, už ještě nebudu tím trápím. Netrápíš. Vím, vím, vím. Teď se jenom ještě takové věci, co jsem se chtěl dostat, protože jsou některé sporty, obzvláště je to u tenisu, kdy dneska na těch sociálních sítích a můžou lidi říkat, co chtějí a nadávat. A obzvláště, kdyžadí třeba na nějakou tenisku nějaký zápas, ona prohraje, protože je to sport. A oni ji pak vyhrožují až úplně smrtí a vulgaritama. Stávalo se to i tobě, nebo denise, že vám posílali nějaký tyhle hejty, tyhle šílenosti.

SPEAKER_00 25:16

To se stává asi standardně, když se člověk pohybuje na světové úrovni sportu a v médiích a všude v televizi, a očekává se hodně nějaký výkonný. Den čas tam měla, já nevím, jak jestli měla nějaký takový dalla tam strašně moc různých uchylů. Protože vypadalo dobře. Jednoznačně z nejještěch atletech vůbec, co byli. Takže si i natáčeli zadky a její zadek na YouTube měl přes 10 milionů schlínutí, že si nějakej na to člověk běží 400 metrů Istanbulu. Já myslím, že to videou už tam ani není, že už ho stáhli, ale takovýhle uchyláci tam určitě byli. A já jsem taky měl těch zpráv jako dost, když se někdo sadil a tak, ale rozhodně to nebude v takový míře, jako mají třeba ty tenisty, to je jako víc víc sledovaný, jsou tam větší peníze. A setká se se s tím, ale já jsem tohle vůbec neřešil. Ty zprávy, s tím se musí ten sportovec naučit pracovat.

SPEAKER_02 26:16

Já jsem se na to chtěl zeptat. Mají sportovci k sobě jako psychologa, který v případě, že se dostanou do nějakých stresů způsobených tímto, nebo možná i něčím jiným, ale teď se bavíme o tom, že potřebují pomoct?

SPEAKER_00 26:37

Já si myslím, že určitě. Buď to třeba na Olympiáde, jezdí psycholog, že jo, tak teďka na té země olympiá tam potřebovali helky asi přítomnost psychologa, než jsme potřebovali my třeba, ale taky si pamatuju, že s náma jezdil, a když je potřeba, tak si myslím, že i ten svaz zasáhne a je schopen, nebo svaz, nebo klub je schopen někoho snad, anebo si to každý řeší individuálně, kdo má prostě potřebu. Tak si myslím, že to v dnešní době není vůbec problém někoho sehnat s někým popovídat, aby ho prostě navět, jak lépe zvládat tyhle situace. Já jsem nikdy na tyto služby nevyuval jsem s mentálním coem, se kterým jsme řešil závet jako takový. S Honzou Mulfajem jsme to řešili poměrně velkou část kariéry, ale tady to mě nějak nerozhodilo nikdy.

SPEAKER_02 27:32

A co řeší mentální co během kariéry? Co říkal mentální coč Adamovi?

SPEAKER_00 27:39

řeší se tak jako celkový nastavení vůbec na ten závod, že jo tak já jsem neměl problém nikdy s tím, že bych si nevěřil. Já jsem vždycky do toho závodu šilě naplňový. Když jsem nebyl třeba zdravotně a to úplně dobře, tak jsem vždycky do toho dal jako maximum. A to jsou prostě metody, které pomůžou v tom nastavení na ten daný závod nebo na tu danou situaci, která tam vznikla.

SPEAKER_02 28:04

Měl jsi oblíbené místo oblíbený atletický stadion nebo oblíbený mít, na který si se těšil vždycky celý rok, jednou skončil a druhý rok si věděl, že tam půde znova rád.

SPEAKER_00 28:16

My jsme, my jsme měli ty největší závody Desetibořský jsou v Gicisu. Gicisu tam se začíná vlastně sezona deseti bojařská většinou. Tak tam to bylo skvělý, tam se mi to moc líbilo v Rakousku. A zase sezónu jsme zakončovali ve Francii jako v Bordou v Talance, a to zase bylo příjemný z jinýho pohledu, protože už byl konec sezóny, už bylo po velké akci, už to bylo uvolněný, už tam ty fanoušci už tam vínečko a sýry, papaly, pěkně, a už byli všichni takový i ty závodníci veselější, už nebyla taková ta tenze prostě ten stres, protože už byl konec sezóny. Tak to mě bavili tyhle závody, ale pak jsme třeba závodili. Dakrát jsem zavodil na Maděře, nádherný stadion, takhle jako v údolí. Madě obecně jako nádherná. My jsme byli potomý s Denčou, takže to byl jako nádherný stadion. Jezdili do Itálie tak ještě před Gesisem. Tam byl nějaký hezký závod na severu Itálie v té Rosku, takže to byly hezký stadiony.

SPEAKER_02 29:27

Ty jsi po skončení karéry jsi se stal trenérem. Chtěl jsi pokračovat v tom aktivním životě jako ve sportování, tak jsi řekl, tak budu tenér.

SPEAKER_00 29:45

Já si myslím. Je tak přirozený. Bylo to asi úplně přirozený, protože já jsem viděl, že mě ty věci zajímají. I když jsem sám závodil, tak jsem si o tom zjišťoval informace a hodně jsem nad tím přemýšlel. Takže jsem spíš takový jako přemýšlivý atlet, což je dost často na škodu. Proto nejlepší je když ty sportovci nemusí řešit. Prostě řeknu jim tady skoč, tak on skončí, tady prostě hoď, tak on tady hodí. A to prostě pro ten je úplně nejlepší, že prostě nad tím nepřemýšlí a prostě to udělá. Já jsem přesně tenhle typ nebyl a se nad tím přemýšlel a prostě z logiky věci z toho vyplynulo, že v tom budu pokračovat ať už jsem absolval nějaký stáže ve stace toho, který mě trénovali taky několik let, a vlastně podní matka, jaky trénu vymstory na šestce v Praze. Tak mě to bavilo a šel jsem tímhlet směrem.

SPEAKER_02 30:49

A své svěřence se snažíš nabádat čím, aby byly málo ve stresu, že jo, aby dobře spali, je to základ.

SPEAKER_00 31:01

Rozhodně, rozhodně. Ta regenerace je stejně důležitá jako ta práce taková. Já se snažím, aby prostě, protože tam mám hodně manažerů, hodně majitelé firem, a hodně lidí, kteří se snaží být aktivní sportovně, ale do toho tam mají náročnou práci, hodně stresující práci. Tak vždycky ten balánce, aby prostě se cítil dobře, abych je já nezničil, aby byli schopný pracovat v tom svém životě a aby dávaly ještě ty hobby výkony, který se snaží. A dost často to nejsou hoby výkony, to už jsou jako, které předvádě. Takže tady to já se snažím nastavit. Pak mám mladý sportovce, se kterými směřují víc do toho sportu, aby se zlepšovali, aby je to nakoploji po té mentální stránce, protože se budou zlepšovat fyzicky, tak s tím je spojená i ta psychika. A v tím letním směrem já se snažím mít. No a vzhledem k tomu, že jsem od deseti boář a že jsem byl jako komplexní sportovec, tak se to snažím přenášet mezi sví svěřenci, aby taky byly multifunkční, to řeknu nejenom v tom sportu.

SPEAKER_02 32:07

Jedním z tvých svěřenců byl i náš host podkástu Milan Čumný, před časem jsem s něl rozhovor a to bylo zrovna, když on se připravoval na bedwater, myslím. A to je přesně zkloubení toho. On běžel takovýhle těžký závod. Je to špičkový manažer ve firmě, takže vlastně hobík v běhu, ale nějakých 135 mil nebo kilometrů nebo už nemávali. Tak si 17 kilometřil, 17 kilometrů mileno, že běžel. Co vlastně jsi s ním dělal? Přivoval vlastně.

SPEAKER_00 32:52

Ne přesně ten sportoves, který je oficiálně vedený jako hobby, ale rozhodně to není hobby výkon. Protože tohle prostě by 99% lidí na světě zabililo. Protože to není jenom o tom uběhnout 217 km, ale v těch podmínkách, který to běží. Tam může být obrovský vedro, 50 stupňů až. A Milan je absolutní profík vzhledem k tomu, že pracuje ve vysoké pozici, musí zvládat ty věci a do toho ještě naběhat to extrémní množství kilometrů, který potřebuje na to naběhat, a plus se připrav ještě na ty extrémní podmínky, že chodí do sauny a mezi tím prostě běhá a pak se vrací do sauny a snaží se prostě nějak simulovat ty podmínky, které tam potom nastanou. Tak je těžký do toho nějaký ten trénink zloupit, ale vzhledem tomu, že právě hodně kilometrů naběh, tak já jsem s ním samozřejmě už nemusel dělat nějakou koničku, já jsem se snažil s ním dělat věci, které podpořej ten jeho aparát, aby si zvládnul ten závod jako takovej, a aby to prostě vydržel. Takže my jsme se snažili prostě celkově zase zesílit ty jednotlivé struktury, které on prostě potřebuje do toho závodu, aby vydržel, a vlastně běžel neskutečný čas, který by léta předtím vyhrál. Letos prostě zrovna to bylo moloni. To bylo zrovna tak našlapaný, že skončil už na čtvrtý místě, ale rozhodně se skvělým časem.

SPEAKER_02 34:23

A neuvěřitelný v tomto běhu, že právě Milan říkal, že tam několik let po sobě. Snad každý ten ročník běhá i pán, který může snad je už přes 70 let. Myslím, že možná i 80. A možná i 80 to je, ale úplně jako neskuposté.

SPEAKER_00 34:40

Jako pro mě to je úplně nepředstavitelný. Jato nechápu. Já jsem nebyl nikdy vytrvaléc a když si jdu zaběhnout víc, jako 20 kilometrů, tak jako už dost mě to bolí. A tohle to je prostě pro mě nepředstavitelný, jak tohle někdo může zvládnout a uběhnout a ještě v takovým tempu. A neskušný. Proto právě jako zmiňu, že sice jako by sportovec, ale rozhodně se sportovec nejeví. A myslím si, že tohleto disciplíny by měli nějakým způsobem více zpropagovat a zařadit mezi profí disciplíny, které jsou zajímavý určitě posledování.

SPEAKER_02 35:23

Jenomže dneska je to o tom, aby ty disciplíny byly krátký, aby to nebylo dlouhý, aby lidi na to vydrželi kouka v těch televizních přenosech. Tak tomu se dostanu. To se mě dobře navet. Protože tvoje jedno z hobí je skalping, že ty rád jezdíš po horách, na lyžích. Což vlastně na tom baví.

SPEAKER_00 35:51

No takhle. Já do té doby, než jsem skončil s atletikou, tak jsem na liži vůbec nechodil. Asi si nesmělený. Ani jsem nesměl, ale jsem nechtěl, protože jsem se bál, že bych si něco udělal. Miluju běžky, miluju prostě ty liže a právě kamarádi vždycky chodili, jezdili a mě to strašně mrzelo. Já jsem říkal, že já nemůžu prostě to já bych s váma strašně rád chtěl, protože miluju hory. Byli jsme s kamarádami mezmi pravidelně, ať už to bylo Rumunsko, Kyrgyzstán, Gruzie jsme byli dvakrát. Bulharsko, tady ty Balkánské země. Chodíme po horách. Prostě máme to strašně rádi. Ale v té země jsem nikdy se tomu nedostal, tak právě jsem byl rád, že jsem se to mohl vyzkoušet a začali jsme s kolkami hodně chodit. V Rakousku uděláme přechody, krkonoš a hrozně nás to baví. A mě na tom prostě baví to, že jsi prostě v přírodě a mákneš si fyzicky, když to není potřeba nějaký velká dovednost na těch skalpech, tak se to baví, mákneš si a pak se to zaudměno ještě se jdeš dolju, takže super disciplínna.

SPEAKER_02 37:00

No, a já jsem právě, jak jsem začal, že se všechno zkracuje. Tak já jsem teď na olympiáde právě zjistil, že tam je skalping, a říkal jsem si, tak já se na to podívám, co ten Adam vlastně dělá. A teď jsem na to koukal, to byl nějaký sprint, to byl jak cyklokrost na lyžích, oni si dali lidi, vyběhli schody, sieli kopec a ten vyhrál. A to asi není úplně skalping.

SPEAKER_00 37:27

No, myslím si, že i dost skalpinistů právě kritizovalo, že si jel jako sprint, protože on to úplně sprint není. Já jsem taky si myslel, že tam jako vyběhnou nahoru. Pak si sjedou nějakou trasu dolů, nějakou zajímavou i třeba i náročnou. Samozřejmě chápu, že tam muselo být přesutí pásů a tak. Ale myslím si, že tohle to právě přesně bylo nastavené pro nějaký. i kdyby nějaký atlet čtvrtkař, půlkař nebo 15 stovkař se rozhod, že to zkusí, a naučí se vlastně ty pásy sundávat a lepit jako rychle. Tak si myslím, že by klidně tam na té Olimpiáde si mohl s nimi si to rozdat, nebo třeba klébo, že jo? Ano, ten si myslím, že by je tam taky úplně přehodně vyklep. Ale musíme brát po to, že to je prostě první ročník první disciplina, ona se to bude asi jako vyvíjet. Podle toho nějakého trendu, co bude lidi bavit a jak to budou jako sledovat. Jeden závod bych asi chtěla, by bylo pestřejší a další, mě by to vůbec nevadilo.

SPEAKER_02 38:34

Pojďme se Ademe ještě dostat k tomu, co S Denisou vy děláte ještě další, další aktivity. Jste před lety založili příměstský tábor, který se jmenuje Kemp Vítězů je na mnoha místech v České republice a my ho budeme mít letos poprvé na stochově. Za co moc děkuju, že jsme se domluvili a děti budou mít tu možnost vyzkoušet si atletický trénink na celý týden. Co je přidaná hodnota toho kempu vítězů?

SPEAKER_00 39:13

My jsme kempy založili už v roce 2017, kdy Denče končila kariéru a jsme přemýšleli, kam budeme směřovat a jak by jsme předali ty zkušenosti dál. A to nás napadlo jako skvělý nápad, protože jsme věděli, že ty děti se budou potřebovat hýbat čím dál víc. A atletika je zákaz všech sportů za nás určitě. A jsme věděli, že se ale potřebují bavit tím spotem. Tak jak jsme se o tom bavili o nějaké přestrannosti, tak jsme věděli, že to chceme udělat zábavnou formou. Takže atletika je rozhodně základním pilířem těch kempů, ale je to hodně formou hry, je tam hodně her, hodně soutěží, celotáborová hra, takže ty děti potřebují mít radost toho pohybu a potřebují si odníst pozitivní zážitek z toho celého kempu, aby právě měli pozitivní vztah k tomu sportu obecně. To je prostě za nás to hlavní, co si chceme držet a využívají naše kempy využívají všechny sportovci, tenisti, fotbalisti, cyklisti, zimní sporty, protože fakt si v tom každý dítě si v tom něco najde. A pak tomu sportu přistupují úplně jinak, a v dlouhém horizon, dlouhodobém horizontu budeme produktivní společnost, že ty děti budou mít pozitivní vztah k tomu pohybu budou se hýbat celý život, takže tohle to je cheme. A ta hlavní předaná hodnota jako jednoznačně přítomnost olympionika. Gantujeme na každém tom kempu, že tam prostě jeden den stráví s ním ten Olympionik, ať už to jsem já, nebo den časem už jsme byli na většině místech, takže ty děti už tě vidět jiný olympioniky, takže spolupracujeme s Jirkou Beranem, který měl vlastně medail na poslední olympiádě letní. Luka Charvátová, která teďka vlastně byla na olympiádě zimní, Petr Fridrik Oštěpář a byl nás i David Svoboda, olympijský větin z Londýna a další a další. Takže pro ty děti si myslím, že je obrovská předná hodnota, když tam vlastně den stráví a všechny hry a tréninky s ním projde ten sportovec a zjistí, že to je taky člověk, a že taky prošel celým nějakým procesem od dětství, až prostě tam, kam se dostal. A na konci toho dne vlastně i pro rodiče a děti je přednáška toho sportovce, kde se rodiče můžou ptát, co to všechno obnášelo, ten sport a jak by s tím svým miláčem měli pracovat třeba, aby tak třeba něčeho dosáhno nebo by to bavilo. Takže tohle vnímáme jako tu hlavní přednou hodnotu toho kempu.

SPEAKER_02 41:52

Přijdou ti děti línější než byli předčasem, nebo je to spíš takový kliše, a opravdu je to jenom o tom, je zabavit, protože ta doba je opravdu rychlejší, že jsou jako možnosti, které my jsme neměli a když jsme prostě vyšli ven, tak jsme si vzali mýč a šli jsme kopat ten fotbal. A dneska to je trošku jinak.

SPEAKER_00 42:21

Je to rozhodně tím, že nejsou nucený si tu aktivitu sami vymyslet, protože jsou prostě přilepený na telefonech a to samozřejmě. To je proces, kdy prostě vzniká závislost, dopamin se vyplavuje, oni u toho jsou nalepený, nechtějí nic dělat ti prostě kokaři to je lepší zábava, že to prostě my jsme museli být nucený si vyměstit tu aktivitu a jít ven nějakou tu aktivitu jako dělat. Oni prostě, když do rodiče nevykopou, tak budou přelepený na těch telefonech. Ty možnosti jsou větší, to je jasný. Ale je potřeba prostě, aby k tomu trošičku někdo taky popostrčil. To vlastně se snažíme i s těma našima holkama. Taky prostě musíme, aby se naučil nějaký disciplíně a že prostě bez práce nejsou koláče, tak aby se tady k tomu přirozeně dostali do sebe.

SPEAKER_02 43:18

Patří mezi to naučení disciplíny i to, co jsme mluvili na začátku, jak jsem se ptal, jestli pro tebe je zásadní ten kvalitní spánek a zdravý životní styl, tak to bez pochyby ano, to takhle bylo vždycky a bude. Ale ten spánek spojený s tím, být co nejméně ve stresu, je důležitý i pro ty děti, že jočit je to vlastně už od malička.

SPEAKER_00 43:53

Rozhodně nějaký režim automatizovat to, už jako od dětství. A prostě to přišlo jako úplně normální, že budou v tuhle hodinu spát a budou mít tohle zdravé jídlo. A jako myslím s tím taky bude. Ono se to lehce říká, ale to prostě v dnešní době je to těžký, protože jsou babičky a kamarádi a sousedi a teď prostě každý to nějakým způsobem narušuje. Ale je potřeba prostě s těmi dětma se o tom bavit a vysvětlit jim to. Já myslím, že dnešní děti už jsou natolik vepředu, že jsou schopni jako už v malém věku některé věci fakt pochopit, že tohle prostě není plně dobrý a že je potřeba, aby se fakt vyspali, aby prostě neměli tu špatnou náladu nebyli prostě podráženi druhý den, a aby se jim prostě líp sportovalo, líp se jim učilo. Takže to si myslím, že je potřeba i s těmi dětma takhle jako probírat.

SPEAKER_02 44:47

A nebo mít nějakého ytubera, který jim to bude říkat jako každý den nějakýma krátkima klipama.

SPEAKER_00 44:55

No, že takových moc není právě. To spíš jsou z samý kraviny přesně, děkuji za to, že to řekl. A to je přesně zase jsme u toho levního dopaminu, který prostě ty děti konzumují ve velkým, a rodiči si to nevdomují, že to prostě může mít vliv na vývoj toho mozku, a že by se tady tomu měli jako vyvarovat a já se snažím i ty pohádky omezovat a vlastně hlídat, na co se koukají. Protože dneska je to hodně o penězích a už ti tvůrci pracují právě s těma psychologama přesně, aby to zacílilo na ty děti, aby ty děti na tom byly závisy, aby pak lidí prodávali ty svoje produkty. A to se najou další věci, ale prostě už to zdraví těch dětí už jim je jedno, samozřejmě. Takže tohle od toho tam jsme teď my rodiče, aby jsme nějakým způsobem zasáhli. U to není prostě tak uvozovák jednoduché, jak to bylo dříve, ale my dneska musíme pracovat tady s tím faktorem.

SPEAKER_02 45:55

A dopřátím ten pohyb od mládí naučit je, že pohyb je opravdu jako důležitý, aby se splnily všechny ty cíle, o kterých játka mluvil, aby ty děti byly v budoucnu až budou dospělý, zdraví, aby měli na co navázat.

SPEAKER_00 46:16

Přesně, přesně. Já si myslím, že v brousnu to bude fakt jako důležitý, aby uměli tady z toho virtuálního online světa, aby uměli ty lidi vidít aspoň pryč a ten sport je nejlepší nástroj, jak toho dosáhnout. A ty děti prostě na tom kempu nejsou na telefonu. Prostě cvičej celý týden, cvičej od 8 do půl pátý cvičej na ten telefon si nesáhnout a nikomu to nevadí. A opravdu za ty léta jsem nezažil, že by nějaký rodi si stěžoval, že dítě prostě není na telefonu a že mu to vadí.

SPEAKER_02 46:50

Jak se dozvějí děti na tom kempu vítězů, která osobnost přijede, na co se můžou pak těšit. U dříve, než to začne, už máte rozplánováno nebo se to dozvěděne.

SPEAKER_00 47:04

Ne, my to řešíme právě teď. Je vzhledem k tomu, že třeba Lodka chrátová byla na olympiádě teď. Tak jsme ji jako nechtěli s tím pudit, ale teď asi trošku odpočiním, tak z ní budu řešit, na který kempy chtěla třeba zavítat, jak se jí bude hodit a stejně tak i třeba Jirka Beeran, tak jsem také říkal, že ještě teď neví, jaký bude plán, takže teď teprve budeme zveřejňovat ty místa, kde se ty olympionici budou objevovat a já ještě budu kontaktovat další olympioniky a budou schánět další lidi. Ať je to pestrý, a ty děti jako každý rok potkají někoho jiného, z jiných oborů, jiných disciplín, jiných sportů. A tím, že ty kontakty máme, že za tu kariéru a známe se s těma sportovcema, tak si myslím, že jako zajímavý jénna určitě jsem schopen tam sehnat.

SPEAKER_02 47:50

Podívat se, jestli ve městě našich posluchačů kemítězu je, můžou na vašem webu kambítězu.cz a můžou už se tam i registrovat.

SPEAKER_00 48:01

Určitě registrace probíhá a některé města už jsou jako plný, takže je potřeba včas tu registraci udělat. Protože vlastně omezené počet 40 dětí máme, nechceme, aby tam bylo víc víc dětí, aby jsme se mohli jim věnovat a najednou trenéra maximálně 10 dětí, ať prostě jsme schopni něco předat. Takže to není to je prostě jenom hlídání dětí, ale opravdu jim chceme tam něco dát.

SPEAKER_02 48:25

Dobře, Admén, já ti moc děkuju za návštěvu, za povídání a měj se moc hezky, ať se daří, ať jsou děti spokojený na kempěch vítězů, protože jsou vždycky spokojení a budou spokojený.

SPEAKER_00 48:43

A děkuji. Já moc děkuji za pozvání, bylo to super a také se daří. Poslouchali jste Horkást a poslouchejte nás dál.