Temná strana společnosti: Zločiny, které se dějí přímo vedle nás | Josef Archmann

Skutečné zločiny, tragédie a tenká hranice mezi běžným životem a absolutním pádem. Jak málo stačí k tomu, aby se člověku nenávratně zlomil osud? Hostem další epizody je Josef Archmann.

V této epizodě podcastu HovorcaSt se díváme do nejtemnějších zákoutí lidské psychiky a reálných příběhů z praxe. Probíráme momenty, které dokazují, jak rychle může kdokoli z nás ztratit všechno. Rozhovor ale není jen o temnotě a fatálních rozhodnutích – je také o druhých šancích a pomoci.

V rozhovoru se dozvíte:
▪️ Co reálně vede člověka k fatálním rozhodnutím a zločinu
▪️ Zda existuje bod zlomu, po kterém už není cesty zpět
▪️ Proč se i slušný člověk může ocitnout na absolutním dně
▪️ Jak fungují druhé šance a co rozhoduje o návratu do společnosti

Transcript

SPEAKER_01 0:00

Velmi špatný pocit jsem měl z toho případu té holčičky, jak si zmínil. To tak jako pravodivně probíhalo i ta reakce těch rodičů a to všechno okolo bylo takový, že často jsem šel spát opravdu s tím, že mi z toho nebylo nebylo opravdu dobře. Pokud můžeš, tak máš pomoct, ale musí tam být i ta druhá strana mince, to je ta pevná ruka, že pokud to nikdo zneužije nebo takhle se k tomu postaví, tak pak musí pochopit, že takhle ne. Byl tam případ mýho spolužáka, bývalého, který tragicky zahynul. Tak mě zajímalo, jak to bylo, protože ta informace oficiální se vůbec neshodovala s tím, co mi říkali zase další lidi. Tak jsem přemýšlel, jak jako takovým lidem, kteří ještě si myslím, nejsou úplně ztracený, tak jak jim pomoct.

SPEAKER_00 0:44

Já jsem Lubboš Flašman a víte u další epizody podcastů Hovorka. S mým dnešním hostem je Josef Archman. Ahoj, Pepu vítám tě. Ahoj, děkuje za pozvání. Stochov je místo, kde se podle legendy narodil svatý Václav. Je to ale i místo, které je spjato s jedním vrahem. Protože jeho v roce 1985 chytli na stochovském učilišti, samozřejmě už v předchozím vyšetřování. A nedávno vyšel seriál, kde se jmenoval metoda Markovi či ztrka. A zajímavý je, že první oběť tohle vraha, pocházela ze Stokova. To jsou šílené náhodě.

SPEAKER_01 1:48

Je to tak, je velmi zajímavý, že přestože on pocházel z Prahy, tak dalo by se možná očekávat, že on bude řádit někde v okolí Stokova, ne de facto poblíž svého bydliště. Ale je opravdu velmi zajímavý, že se střetnou dva lidi na jednom místě takhle daleko od toho Stokova, zrovna Stochovského.

SPEAKER_00 2:12

No a my si budeme o těchto temných věcech povídat. Budeme si povídat o tom, že Schově, až v klidném městě se událo právě už od doby narození sv. Václava mnoho temných stran. Ty jsi o tom vydal knihu Temná strana Ztochova, kde popisuješ veškeré ty kriminální případy, neštěstí neštěstí, od vlastně zavraždění svatého Václava svým bratrem. Takže ten Stochov už od samého počátku má v sobě trošku takého toho skrétého neštěstí, že to není trošku jako začarovaný.

SPEAKER_01 3:04

Je zajímavý, že vlastně to, že to začíná s svatým Václavem, tak to nám došlo až při tom zpracování. My jsme vlastně šli. Nejvíc těch materiálů bylo z dnešní doby a postupně se člověk prohrábává k těm starším a starším věcem, no a pak vlastně mě došlo, že už vlastně ten nejznámější Stojovák, tak ten už sám se stal obětí vlastně trestného činu. A předtím vlastně už dokonce jeho babička, že jo? Ta byla vlastně zavražděná taky.

SPEAKER_00 3:37

Ano, ano, Ludmila. Když jste dávali s Jindou Zíkou tu knížku dohromady, protože je plná opravdu to má kolik? Asi 2009. 300 strán dokonce jsou tam popsané opravdu jako případy od nepaměti de facto. Co tě na tom zaujalo, na tomhle tématu sebrat veškeré ty data historické a zrovna vydat tuhle tu knížku jako kriminální případů. Je to tím, že kriminálky jsou dneska hodně populární.

SPEAKER_01 4:15

Samozřejmě, my jsme za těch pár let co spolupracujeme s Jindou, tak jsme nazbírali na téma Stova spoustu materiálů, všeho možného, výstavba a bylo prostě celkově o té history. A to vlastně prezentujeme lidem na Facebookových stránkách. A napadlo nás, že ne každý upřednostňuje Facebook, ne každý ten přístup tomu má, především starší lidi, neuměstím a tak. Tak nás napadlo něco vydat knižně. Původní varianta byla vydat obrovský dílo, kde bude všechno, ale to by bylo tak strašně obsáhlý, a tak strašně pro ty lidi ve finále drahý, že by potom asi málo kdo i šah. Tak nás napadlo, že ty téma rozdělíme a bude edice. A tak jsme přemýšleli, které téma, kterým to odstartovat. A samozřejmě ta kriminalita ty lidi přitahuje pořád. A byli jsme překvapení, kolik věcí opravdu i na tak malou a relativně klidnou obec jsme teda ve finále pozbírali.

SPEAKER_00 5:25

No, oni kriminální příběhy jsou samozřejmě hrozně populární, tak jenom se podívej v televizích, což je co je kriminálek. Vy jste tu knížku vydali nedávno, a během necelého měsíce máte celý první výtisk pryč. Takže zájem je. To určitě.

SPEAKER_01 5:44

Tenisk ten výtisk tak zhruba jeho více jak polovina byla už pryčně, ještě než byl na světě, protože jsme měli předobjednávky, konkrétně sepsaný lidi, kteří to chtěli. A pak vlastně, když byl slavnostní křes na Stochově v domě kultury, tak tam přišlo dalších o 2 víc lidí, než jsme čekali. Takže ani takhle dlouhou dobu to netrvalo. Dá se říct, že vyprodané to bylo prakticky tak za týden. Za týden bylo pryč vlastně, těch 500 kusů.

SPEAKER_00 6:18

Pojďme k tomu tajemství, té temné straně Stokova. Bylo tam něco, co jsi si říkal, tak to do té knížky dát nemůžu. To je tak šílený.

SPEAKER_01 6:30

Ne tak šílený, jako spíš nebezpečný. Je tam vlastně se Stochovem spjatý jeden člověk, který bohužel, asi podle různých indicí stále se věnuje svý činnosti a nechtěli jsme zbytečně nikomu ubližovat tou knihou nebo riskovat, že někdo začne být středem něčího zájmu a tak. A nebylo to ani až tak důležitý pro tu historii, spíše to dělo jiné ty věci. Takže jednoho konkrétního člověka jsem cíleně vynechal, nebylo to úplně pro naši potřebu potřeba opravdu by to přeneslo víc škody než užitku. Ale jinak ty záznamy tam jsou, co jsme našli, to tam opravdu je. Akorát ne všechny detaily jsou do té knihy vhodné, protože přece jenom vycházeli jsme z nějakých kriminalistických zápisů, a ty policajti nemají potřebu to psát nějak mě chce, takže všechny detaily nejsou čtivý.

SPEAKER_00 7:31

Prosím tě, narazil se na jednu věc, já se hned chytnu. To téma těch lidí, který se to dotýká, ať tím způsobem, že jsou příbuzný těch pachatelů, anebo příbuzný těch obětí, protože už i právě když ztracha byl naply, ty díly byly k vidění pořád, tak už veřém prostoru šly ty stížnosti některých obětí. Já to i chápu. Jaký nádole máš názor?

SPEAKER_01 8:13

Já chápu, když je tam někdo vypsaný negativně, ačkoliv provedl ty věci, ale samozřejmě každý doufá, že s odstupem času to téma trošku vyšumí. A pokud je to silný téma, tak ono vždycky někdo jednou začal zase vyhrábe. No tak se to těm lidem samozřejmě nelíbí a nežije se s tím asi dobře. A to sami si umím pochopit i u těch obětí tam bych řekl, že to jde ještě jako citově víc dohloubky. Přece jenom ty lidi s tím mají spojené nějaké zážitky a prostě museli se s tím nějak vyrovnat, často třeba i s pomocí odborníků, a není jednoduchý se vědomí ztrátou, ještě když se to stalo nějak násilně. Takže chápu, že to téma pro někoho není dobrý otvírat, ale prostě takhle takhle to je, to téma.

SPEAKER_00 9:05

Setkal jsi se při psaní knihy, nebo asi spíš už potom, kdy už si začal dělat promokti knížce, s nějakou odezvou, ať už obětí, nebo příbuzných obětí, nebo příbuzných těch zločinců, že řekli, my tam nechceme, aby to tam bylo.

SPEAKER_01 9:29

Já jsem se setkal dokonce s velmi zajímavou věcí, že jeden člověk, který sice jako malý kluk, ale provedl kriminální čin, snad dramatický, ale provedl kriminální čin, tak ten se strašně těšil, že tam bude.

SPEAKER_00 9:44

Ukratlí zátko v samoukluze.

SPEAKER_01 9:46

Zapálkyno. Takže ten se strašně těšil, že už je to pro nepromlčený, ale že se to vzalo jako klukovina někomu to extra, byl to objekt, který už byl dávno určený k likvidaci a tak. Takže ten se těšil, že tam bude.

SPEAKER_00 10:02

Oni tenkrát ale na to přišli, že to byl vonné. To jste víkdo to byl samozřejmě. Ale byl malý, tak nebo vůbec uzro.

SPEAKER_01 10:08

Prostě hráli si se církama a prostě ušetřili práci demolitní četě.

SPEAKER_00 10:12

Je tam.

SPEAKER_01 10:13

Je tam, je tam.

SPEAKER_00 10:15

A už se ti ozval, že rád, že.

SPEAKER_01 10:17

Já jsem mi ozval, že jak to, že jsem mu nedal vědět, že je knížka na světě, že on si zaslouží určitě mít. No, tak to je síla. Ale my jsme samozřejmě ty informace dávali, takže my když jsme domluvení a tu knihu dostane, když je tam takhle hezky zaznamená zvěnování.

SPEAKER_00 10:34

A prosím tě. A jiný situace nenastala.

SPEAKER_01 10:38

Měl jsem i takovou neutrální reakci, to se týkalo zrovna jednoho vážného případu, kde to byla příbuzná oběti, a ta jenom upřesněla nějaký datum, kdy se to stalo. Že ten datum, který my jsme tam měli, protože já jsem se snažil ty lidi, kterých se to týká už dopředu kontaktovat, aby jsme to dali dohromady co nejvěrohodnější. Nechtěli jsme si vymýšlet, ale tam je trošku problém v tom, že často ty lidi, kteří ty informace zpracovávali v tu dobu, tak je často schválně dávali trošku zavádějící, z nějakého důvodu kriminalistického, nebo to už jako jedno těch důvodů je víc. Takže to my samozřejmě dokážeme všechno dohledat. My jsme už jeho nebyli a lidi sami si i rádi vymýšlej, takže to opravdu poskládá to autenticky a věrohodně, fakticky správně je těžký. Takže jsem to uvtal jakože správně, ale zase nemohl jsem vědět stoprocentně, jestli ona to víře ta paní. Takže jsem zvolil takovou neutrální cestu, že jsem uvedl rok a vynechali jsme ten datum, nebyl, si myslím, úplně důležitý pro to.

SPEAKER_00 11:51

Ale že by jako cíleně někdo ti volal nebo psal předem a říct, je tam tahle situace, jestli tam je, tak já vůbec nechci, aby tam byla, protože špatně.

SPEAKER_01 12:04

Byly dva případy, že jedna pani si uvědomila, že by se tam mohlo psát o jejím příbuzem, nevydá to stoprocentně, ale řekla, že by se tam o to mohlo psát a že si to nepřeje.

SPEAKER_00 12:17

Tak to nějaký vážný.

SPEAKER_01 12:19

To bylo zrovna docela blbá věc. A tak si to nepřála, ale já jsem jí vysvětlil, že není tam žádný příjmený, nejsou tam vlastně žádný autentický fotografie. My ani do toho jsme nezasahovali. Vždycky tu scénu jsme se snažili zpracovat přesumělou inteligenci, aby působila autenticky, ale dal se tomu ještě takový ten typický hrubý, rastrový vzhled, takže je to spíš takový náznak té scény. Takže ani úplně konkrétně se ten člověk nedá identifikovat jenom podle fotky, plus zároveň to bylo pro atmosféru té knihy. Zároveň i pro zase znemožnění té identifikace jsem použil takový ten černý průh přes ty oči, přece jenom oči jako říkají dost. Takže jsem jí to takhle vysvětlil a to jsou hlavně informace, které my jsme nevyhrávali někde byli tajné nebo nedostupné. To jsou všechno většina těch věcí, co tam jsou, se dají dohledat. Každej si je může dohledat. Když si dá tu práci, takže my jsme nevybírali nikdy nějaký tajný policejní archivy a tak. To si každý fakt může dohledat, když si dá tu práci. Takže my jsme neotevřeli nic, co by se nedalo.

SPEAKER_00 13:31

A vy jste čerpali zveřejně dostupných zdrojů, nebo mluvíš o tom, že i z nějakých archivů policejů.

SPEAKER_01 13:37

My jsme čerpali zveřejně dostupných zdrojů s tím, že pak jsme si co šlo, tak jsme si dohledávali ty lidi, kterých se to týká. Byl tam třeba případ, to mě zajímalo osobně. Byl tam případ mého spolužáka, bývalého, který tragicky zahynul. Tak mě zajímalo, jak to bylo, protože ta informace oficiální se vůbec neshodovala s tím, co mi říkali zase další lidi, tak se mi povedlo se spojit s jeho sestrou, tak i když to pro ní nebylo jednoduché téma, už je to taky nějaký pátek, co se to stalo. Ale z toho jsme to dali dohromady hezky a ve finále jsme to v té knize pojali takovou spíš jako vzpomínku na toho kluka. Takže ve finále byla ráda, že to tam je a to je takový hezký odkaz.

SPEAKER_00 14:21

Kromě těch příběhů, ošklivech, vraždy, malý holčičky a další tyhle záležitosti. Jsou tam právě i tragédie, které se týkají neštěstí jako na dolů noce tehdejší. Jsou tam vážné dopravní nehody smrtelné a tak dále. Je tam něco v té knížce, co si řekl tohle je teda fakt síla a měl si jako slze na krajčku nebo nějakou husí kůži, nebo víš tak prostě nějaký emotivní pocit?

SPEAKER_01 14:59

Já jsem vyloženě vyloženě měl velmi špatný pocit. Jsem měl z toho případu holčičky, jak jsi zmínil. To bylo opravdu malý dítě, a takovým stylem to tak jako podivně probíhalo i ta reakce těch rodičů a to všechno okolo bylo takový, že často jsem šel spát opravdu s tím, že mi z toho nebylo opravdu dobře. Lidi si myslí, že my třeba otevřeme nějaký téma a oni tady se hrabu v takových a chtějí něco zajímavého. Nemůžu říct, já za sebe já jsem poměrně citlivý člověk. Tak zpracovat tohle téma když se týká města, který máme v srdci, i ty lidi, je to prostě blízký téma, nespracovali jsme nic cizího, tak je to těžké to zpracovat. A zpracovat to v nějaké formě, aby tam musí být trošku i ta autenticita, ale zase, aby to vyloženě neubližovalo tomu čtenáři nebo těm obětem, je to těžký takovouhle věc. Ten policaj to napíše tak, jak to je do zprávy. Ale my přece jenom musíme přemýšlet, že to budou číst lidi, kteří jsou do toho nějak zainteresovaní.

SPEAKER_00 16:05

No, i možná, že děti věť, kolikrát.

SPEAKER_01 16:08

Já jsem tam upozornil na to, že pro děti to úplně vhodný není a hlavně jako, jestli myslíš kriminální činy, který se týká dětí, tak to je vždycky nejtěžší téma, bych řekl. I policajti nemají rádi samozřejmě.

SPEAKER_00 16:20

No, a když odmyslím ty násilné činy, které končí vraždou. Byly tam některé situace, který si řekl, tak tohle je historie toho města, v tom špatném slova smyslu. To neštěstí v té temné straně tohochova.

SPEAKER_01 16:39

Já bych řekl, že určitý podpis toho města tam je. Tam se některý činy poměrně třeba. No, dobře, dobře, dobře. Tam jako často docházelo k takovým těm násilným činům, fakt mezi lidmi, že se dva nepohodnou a teď prostě se začnou být, nebo většinou to asi vycházelo z té hornické povahy. Oni přece nějaký prudčí, a to město hornický prakticky vždycky už velmi dlouhou dobu bylo, takže přece jen ty horníci takový jsou, že nejdou pro ránu daleko a jsou takový horký hlavy, často, je to daný tou prací a prostě tím všim. Takže tohle to tam je poměrně častý. Takový ty věci, že prostě někdo se poněkom ohnal, a třeba i nešťastně a zabil jako neúplně, že bych chtěl. Ale tohle se tam stávalo hodně. Takový typické lidský nešvary mezi sebou. To tam bylo hodně.

SPEAKER_00 17:38

Já jsem tu knížku ještě celou nečetl jako celou. Jenom jsem si vybral některé kapitoly zatím, já si těším, až budu mít někde často to přečíst úplně všechno důkladně. Maj kamarádka Maruška Benešová mi říkal, že to přečetla za jeden večer všechno.

SPEAKER_01 17:57

Mám informaci o čtyřech lidí, kteří mi říkali, že nešli spát, jenom aby si to přečetli taky naraz.

SPEAKER_00 18:05

Já jsem si tam chtěl najít, jestli tam jsou taky takový případy, jakože byly taneční zábavy a tam se právě ty lidi popravili, by to se stávalo velmi často.

SPEAKER_01 18:17

To se stávalo velmi běžně a tam naštěstí nedošlo úplně k nějakým. To byly opravdu spíš táhanické. Běžné běžné věci, co se dějí. To by se tři čtvrtě knížky mohlo věnovat jenom tanečným zábavám. Já si myslím, že pro ty čtenáře by už zajímavý úplně nebylo. To není tragédie, to je prostě součást místního života.

SPEAKER_00 18:39

Vraťme se ještě k tomu, jak jsi říkal, to mě zajímá, že se tam jako propisují během té historie vlastně jako nějaká linie stochovsk, jaký modus operandy, jak tomu říkají kriminalisté. Říkal jsi, že to jsou ty pouční čarvátky. Je tam ještě něco, co za tu historii přišlo, že to může být typický pro město typu Stochova.

SPEAKER_01 19:11

Ani nevím, jestli spíš typický. Je tam zajímavý, že tam je jedna lokalita, kde se teda dějí neustále zajímavý věci. No, povíde. Z toho součástí Stochova, že jsou Honice, Čelechovice, Slovanka, opravdu ještě něco myslím, že tak to je. Takže na té nejtevnější stranou je ta Slovanka, konkrétně takový okruh opravdu ne mnoha metrů, bych až řekl.

SPEAKER_00 19:41

Blízko prezidentskému zámku v Lánech, dva kilometrů.

SPEAKER_01 19:45

Je to ta spojnice mezi prezidentským sídlem a vlastně.

SPEAKER_00 19:49

Ale prezident žádný se nám to nevyboural ne.

SPEAKER_01 19:52

Prezident přímo ne, ale některé návštěvy, co třeba za ním jeli, tak se tam ošklivě vybourali, jakože opravdu vylítali dřív ty auta často byly otevřený na počátku 20. století. Takže tam, když se cokoliv stalo, tak ty lidi prostě vylítali ven a to samozřejmě sebou nese jako obrovský ujmy na zdravý až neuvěřitelný. A pak už když jsme to zpracovávali, tak třeba já už jsem se musel skoro až smát, protože já jsem tě třeba upadlo autobusů kolo a stalo se to z toho. A už jsem je věděl, že to bude tam. Přesně a vždycky to tak bylo. To prostě už, jo, nebo ukradl někomu motorku, postřelý do někoho, pobodal milenku na autobusovém nádraží, nebo zastávce. Slovanka a pořád.

SPEAKER_00 20:36

No, protože tam je taky hodně autobusových zastávek a je tam i nádraží.

SPEAKER_01 20:40

A ona to byla taková tepná, jakoby, mezi těma varama a tak i nahodu na ty lány. Takže vhodně frekventovaný místo na tu dobu až atypicky. Tak logicky, co se týče těch dopravních nevěstů.

SPEAKER_00 20:52

Ujáci chodili zlám na pivo.

SPEAKER_01 20:55

Tam je taky záznam, když se někdo sestřel, nebo vezli nějaký dělo na vozejku a nikdo si nevšiml lana, se to prosviště. Prostě tam opravdu je takový místo, ale to se můžeme bavit, že to je temný místo, ale ono asi logicky se to dá určitě, že opravdu byla důležitá tepná a tak hodě ty věci se tam stávaly víc než jinde.

SPEAKER_00 21:16

No to, co jiné města nemají, to, co máme my, tak je legenda o svatém Václavovi. Když to píšou na Wikipedii a zadáš to, tak to musí být. Musí to být pravda, to je jasný. Já už jsem měl vidím podkář z pana historika, my jsme se bavili o tom, jestli to tak je nebo není, že se narodil svatý váca ve Stokově. No co si myslíš?

SPEAKER_01 21:42

Já jsem si jistý.

SPEAKER_00 21:43

A promiň, ještě do řeči, když se mu stalo tohle a byl vlastně takhle přišel život, už i tohle indic je, že tam je končado.

SPEAKER_01 21:53

A spojitost s tím Stokovem bude přece. Že byl zatemělý to au místní. Já jsem si jistý, že ten Stochov tam, ten Václav z té lokality pochází, i jsem viděl samozřejmě ten podcast, kde se to rozebí. Tam jediné, co tam ten pán rozporoval, tak konkrétně přesně místo. Úplně jako jestli to opravdu přesně v tom hradišti nebo takhle. Ale podle dalších historických nálezů a bádání a tak dál, tak fakt i s největší pravděpodobností je to to místo, kde se prostě narodilo. Ono, když se vzpeme historicky jakýkoliv legendy, ať to bude o Praze, ať to bude prostě o čemkoliv na světě. Tak my stoprocentně na metr taky nevíme, kde se to stovalo. To bude z Paříží, to bude ze všem, co najdeš, ve všem, co najdeš. Takže by naše legenda byla v něčem méně pravdivá než jiný na světě, to určitě nevěřím. Ta legenda je stará, nebo prostě ty události jsou starý legenda sama o sobě úplně tak stará není, ale ty události jsou tak starý, že tu nikdo nedohledá 1%.

SPEAKER_00 23:03

My si dojli trošku historického. Pojďme se vrátit ještě k tomu, aby si naši diváci, který ve stochověště nikdy nebyli, se tě báli k nám jezdit. Po tom, co teď říkáme. Ale ty příběhy za těch vlastně tisíc let, tak to zase jako 300 stránek není moc de facto.

SPEAKER_01 23:27

Samozřejmě jsou tam, tam je spousta novinových dobových článků, zápisů z knih. A když se opravdu budeš snažit tak hodně jako my, tak takovouhle knížku uděláš na jakoukoliv obec v republice. A čím větší, tak tím tlustší ta knížka bude. Ten Stochov není ničím kriminalisticky nebo kriminálně významnější než jiný obce. Takhle to vypadá, ale tam jsou často věci typicky domácího neštěstí, že někdo špatně zapálil, líh a prostě schořel. To se děje všude takový.

SPEAKER_00 24:00

Ale třeba tohle tady v roce 1925 55. května, že tři mladíci a dři si vypůjčili lodičku, projížděli se, jeden vyskočil a už nevyplaval. To jste sebrali jako z dobového archivu kde?

SPEAKER_01 24:21

To jsou přímo na internetu jsou stránky. To jsou, bývá to Národní archív a památkový péče. To bych nechci říkat přesně, že to takhle je, to by věděl Jindra, ale tam jsou, tam si přesně můžeš zadat slovo, které tě zajímá slovní spojení, rok a tak dále. A on ti vlastně vyhledá všechny ty články i v knihách, i v zápisech, které se toho místa týkají, a ty už si tě musíš prostě prohrat. Co pro tebe je to důležité.

SPEAKER_00 24:54

Je to ale jako sakra práce, ta reše, že a to strašný. Jak dlouho jste tu knížku vlastně dávali dohromady?

SPEAKER_01 25:02

Když vezmu sbírání informací, tak je to kolem dvou let. A když už jsme měli ty informace, samozřejmě pak se ještě nějaký objevovali, vypovídávali jsme si nějaký ty světky a tak, ale ta samotná realizace, když už máš opravdu dobře a od Jindry, i ode mě se snažíme ty podklady už si rovnou třídit do složek, už si tomu dávat nějaký systém. Tak pak ta knížka se dá udělat za nějaký čtvrt roku. Od první myšlenky po takhle hotovou věc.

SPEAKER_00 25:35

Tak, myslíš si, že ti lidé, kteří tady pak jsou v pozdější dobách, nemyslím ty léta, nebo to přesně o tom báclovském období. Byli těmi nešťastníky, nebo těmi lidmi, kteří se dopili nějakého trestného činu díky tomu, že byli nešťastní?

SPEAKER_01 26:04

Já si myslím, že každý, kdo se dopustí jakéhokoliv zoufalého činu činu je nešťastný nějakým způsobem. Bývají to nějaký nenaplněné touhy, bývá to z umístění ve společnosti. Bývají to různý nějaké osobní křivdy, zážitky, traumata. A to v těch lidích, i když se s tím nějak naučí žít, nějak si to zpracují, tak nikdy to úplně ze sebe nevymažuješ. A pak už je taky na každém, jaký má charakter, tu je věc z přírody, že jo, to neovlivníme. A pak jak s tím dokážeme pracovat. A pak také si myslím, že je hodně důležitý vliv okolí, jestli dokáže toho člověka podpořit, anebo jestli naopak ho ještě dokáže strážet. A pak jsou takový případy, kdy opravdu je někdo outsider od malinka a pak provede něco strašného, všichni se tomu hrozně divě, ale když si to vezmou trošku lidsky a trošku logicky, tak jsou nastřádané tisíce věcí, které prostě ten člověk nedokázal už strávit a pak prostě bouchnul najednou. Takže je to od neštěstí určitě osobního nastavení.

SPEAKER_00 27:08

Ptám se proto, protože jako tvoje další aktivita z těch mnoha aktiv, které ty máš, se jmenuje Daruj jídlo. A ty doma sám vaříš je fakt na koleně v kuchyni. A nakoupíš si sám potraviny sám je vaříš, nemáš žádný příjm, z jakýkoliv dotace, ze sociálních služeb a tak dále. Všechno to děláš. Prosím tě, komu to věnuješ to jídlo a jak to vlastně vzniklo?

SPEAKER_01 27:40

To vzniklo přesně vím, jak. Že nás v práci ve výrobním závodě nastoupil kluk, který kdy si žil na Moravě. Prožil si tam nějaký rozvod a si placeně a tak dále, už to měl prostě naložené těžce. Takže z vidinou toho, že se nějak schopí, tak se přestěhoval na sever. Tam musí byl nějakou práci úplně nevyšla, no, různé okolnosti a byl to chytrý kluk, velice sečťělej, přehled o všem možným, prostě jenom takhle ho ten život zapletl. A my jsme se tam bavili o tom, že on ještě se drží nad vodou, ale že to dá, prostě, že to nějak dá. Tak jsem zařekl, v tom, že nedávám peníze. Za prvý nemám, a za druhý je to nejvíc neužitelný nástroj. To se strašně snadnost neužije. Takže toho kluka jsem měl takhle jako zapamatovaný, pak skončil. A pak úplně náhodou, když tak půl roku na to, tak jsem jel do komutová a vlastně na konci klášterce azylový dům. A já jsem ho viděl, jak tam jde s nějakou taškou. Takový už bylo vidět, že už asi rezignoval. To mě ten moment tak jako úplně se zastavil čas pro mě. Řekl jsem, že to je kluk, který vím, že se fakt snažil, ale neustal to prostě a skončil tady. Tak jsem přemýšlel, jak takovýmhle lidem, který se ještě snažili, nebo už se to zlomilo, ale ještě si myslím, nejsou úplně ztracený, tak jak jim pomoct. No, takže zpočku jsem opravdu nakoupil sám věci, uvařil, přivezem jim to. A pak mě napadlo, že ta pomoc by se dala rozšířit. Tak jsem kontaktoval nějaký lidi, rozhodil jsem trošku sítě, že existuje něco takového, a ta myšlenka byla taková, že každý doma má nakoupený nějaký rýži, těstoviný, mají, takové věci. A že když dám někomu pitlý križe, tak mi to jako nic neubide. Neubide, prostě. To může dá každý za mě, úplně každý. No, takže když ti jeden dá pitlí križe, pak ti někdo dá těstoviný totiráš pakety do cibu, to, co kdo najde, tak ty to šikovně pozbíráš, se jde se toho hodně a ty z toho můžeš navařit opravdu hodně jídlo. Hodně jídla a hlavně jde o to, že ty naváříš domácí jídlo. Ty lidi si to nekoupí, prostě. Když dostanou 50 Kč, tak si koupí tříčínský polivky třeba. Samozřejmě, pokud si nekoupí pivo nebo cigarety, to je jiná věc. To je jako jiná věc. K tomu bych ještě rád dodal, že ty lidi jsou za to často odsuzovaný, že jak se říká, chlasta, a my přece nebudeme podporovat někoho do chlasta, já mu dávám peníze a tak. Ono jako člověk, který žije ještě ve společnosti, má je stabilní, tak když má nějaký psychické problémy nebo se cokoliv, tak si zajede za doktorem, může to s ním nakonzultovat, napíše mu nějaký léky třeba někdo to vyřeší taky doma. Třeba s flaškou, to už je jedno, ale ty lidi si za doktorem určitě nezajdou, aby jim napsal třeba antidepresiva nebo něco jiného. Já to neomlouvám, ale trošku tomu rozumím.

SPEAKER_00 30:55

Ale trošku ti budu opanovat, protože já teď kolem sebe vidím i jako lidi, kteří nechtějí podporovat nic, co říkáš do sebe. Oni jsou agresivní, sedějí na těch lavičkách, kde mají tu flašku ru, kterou vypijou a pak něk si najdou nějakou obět, kterou zmlátí. Ale to už se nebavíme asi úplně o těch lidích, o kterých mluvíš ty. My jsme to ještě trošičku.

SPEAKER_01 31:27

Aby jsme to vysvětlili, tak to nejsou rozhodně lidi, který já bych podporoval. Já se snažím podporovat ty, kteří jenom shodou nějakých okolností nebo prostě už měli tak naložen od toho života, že se začali propadat dolů, ačkoliv se snažili. Takže tím nemluvím o člověku, který prostě v životě nesáhl na práci a dělal akorát problémy, mět se nafetovat, popít nevím, co všechno pak dělá mordle a ubliže obyčejným lidem tam bych byl velmi tvrdý naopak. Nemazl. To říkám na rovinu. Takže to není ta cílová skupina. Já jsem chtěl podpořit lidi, kteří mají ještě za mě šanci se zvednout zpátky. Ale i tam jsem začal vidět, že ta pomoc některýma takovými individuami začíná být trošku zneužívaná, a to určitě podporovat nechci. Takže ještě ten projekt se bude malinko předělávat, aby opravdu za cíl tam, kam to má být.

SPEAKER_00 32:28

To byla moje další otázka, jestli tam vidíš jako smysl toho, že se ti podařilo mít nějaké ty odezvy kladné, a teď si řekli spíš od těch záporných.

SPEAKER_01 32:44

Není to nepřevádají. Nepřládají ty záporný naštěstí. Opravdu ty lidi, já jsem to dělal tak, že jsem nakoupil ty jednorazové boxy. Tam byla ta porce, aby ten člověk neměl pocit, že tam přijede prostě kastrol s nějakou šlichtou a dostane sběračku, kterou mu nikdo kytne na talíř, to mi jako nepřišlo vhodný. Přece jenom je to domácí jídlo, aby fakt pochutnali to domácí jídlo, tak to si zaslouží trošku jako péči, takže jsem vlastně nakoupil i s pomocí těch lidí, co se do toho zapojili, tak jsem nakoupil ty jednorazové boxíky, taky ty klasický pěnový, a fixou jsem na to vždycky napsal, co je venitř, dok kdy je dobrý to sníst. A nějaký osobní vzkaz pro toho člověka, aby měl pocit, že on dostává nějaký dárek. Je to pro něj. Že není jeden z 50, ale prostě ty si dostal ten balíček, který si otevřeš a tam zkaze pro tebe. To má za mě mnohem větší váhu než, když bude stát řadě a dostane sbáčku do talíře.

SPEAKER_00 33:47

Mě jenom napadlo, asi pamatuju, před už je to několik let, jsme byli s jedním německým kamarádem na Václáku v Praze a on tam jeden člověk, asi bezdomovec, že bral peníze. A ten Marius jako šel a koupil mu klobásu a dal mu jí do ruky. Ty vytřeštěný oči toho bezdomovce. On čekal něco jiného. On si totiž chtěl podle mého soudu. Já nejsem psycholog ani psychiátr. Já to nepoznám úplně. Ale myslel jsem to si chtěl koupit právě ten alkohol. Si myslím já, až by měl říká.

SPEAKER_01 34:31

Javím dokonce případ. To je dokonce.

SPEAKER_00 34:34

Až měli si to snět tenkrát, já to už nevím.

SPEAKER_01 34:37

Když už asi nebylo z bytí, tak jo, ale vím i po případu, kdy vlastně paní šla to, moje známa, tak ta šla z obchodního domu, měla tašku plnou jíla na doma. A tam někdo takový stál taky a že bral jakože dejte mi 20 Kč na jídlo a tak, tak ona mu dala bochný chleba. Říká, to je takový hezký, jako taková hezká věc, má to naho, tak mu to dala, no otočila se užla pár metrů a ten bochníký přistá na zádech a ještě na dávky. Takže to je takový. Za mě vždycky to se týká jakýhokoliv tématu. Pokud můžeš, tak máš pomoct, ale musí tam být i ta druhá strana mince, to je ta pevná ruka, že pokud to někdo zneužije nebo takhle se k tomu postaví, tak pak musí pochopit, že takhle ne. Opravdu pomáhejme, ale musí tam být i tohle. To je moc důležitý. A to tam není právě. Většinou, když máš nějaký spolky, který pomáhají lidem, tak voní jim pomoct, ale pokud jsou tam tyhle sty nějaký takový objeví setety, tak se takoby ignoruje. A ty lidi prostě ví, že dostanou, ale pokud něco provedou, tak se jim nic nestane. Ale to je potřeba tam podle mě mít taky, aby se toho víc vážili a aby se i vyfiltrovalo, kdo si to zaslouží.

SPEAKER_00 35:54

Když to zkusíme propojit s tou temnou stranou stočová, myslím, že těm, kterým ty pomáháš, který chtějí si nechat pomoc, se můžou v následujících letech někdy, tak třeba by se to nestalo, ale někdy třeba se dostalo, že by zapadly takhle do nějaký kapitoly té temné strany, ať je to prostě homutov, Tochovka, Káň Bratislava, já nevím jakýkoliv město.

SPEAKER_01 36:27

Samozřejmě, čím na tom společenském živříčku jsi, tak tím se podle mě zjuš je ta pravděpodobnost, že se do něčeho namočí, buď jako oběť anebo jako ten pachatel. Prostě tam už ty lidi už mají menší zábrany, jsou už víc naštvaný na ten svět. Je tam spoustu faktorů. Kolem nich jsou lidí, kteří stejně nastavení. My máme kolem sebe lidi, kteří něco dělají, nějak nás motivují, žijou nějaké svoje životy, můžeme mít jako vzor v různých směrech. Ale tam už není jako moc toho pozitiva kolem nich, takže tam opravdu se a vím i konkrétní případy, kdy opravdu to umí, velice velice špatně to končí.

SPEAKER_00 37:09

Ale přece není jednoduchý, když taky někdy pak slyšíš od druhých lidí ať si pomůže sám, ono to lecky ani moc nejde. Jaký ty na tohle máš názor?

SPEAKER_01 37:20

Já mám na to názor velice jednoduchý. Když jsme řešili aktuální téma třeba Ukrajina, nebudou rozbítat politiku. To není nikdy dobrý. Ale za mě prostě, pokud Ukrajina byl ten napadený stát, tak si jí má pomoct. Ale zase musí tam být ta druhá strana týmce, jak jsem říkal předtím. Pokud víme, že se tam ta pomoc zneužívá, tak musíme být stejně tvrdý, ale i v tom tohle řešit. Takže pomoc určitě, když cítíme, že to je jako v právu ten člověk, nebo má se pomoct, tak pomáhat, ale efektivně. Ne jako někam házet něco a čekat, co s tou bude, to není prostě možný. Takže za mě těm lidem určitě pomáhat se má. A jestli někdo řekne, třeba, tenhle si může pomoct sem. Ano často ty lidi, který takhle právě mluví, jakože a bych mu pomáhal to dobrý, tak nepomáhaj tomu, není to kategorie, která tě zajímá, ale třeba tvoje sousedka tam příklad může být mamina, co je sama na dvě děti, tak mi neříkej, že nemůžeš pomoct jí. Vždycky se přece najde někdo, kdo mi může být mým srdci blízký natolik, abych mu mohl alespoň drobně pomoct. To je můj názor, že každý může pomoct aspoň trošku nikomu. Kdo má rád pejsky, nikdo něco jiného, nebo i kulturu třeba tak obnovme něco, umíš betonovat, opravdu někde něco. Nebo každý může, kdyby každý z nás trošku pomohl na tom světě, tak je to dohromady obrovský dílo. A ty lidi prostě si dneska zvyklí, že si řeší svoje, nekoukají na levo, na pravo, no ale takhle ty druhý koukají i na ně, samozřejmě. Takže pokud mě nezajímá okolí, tak já nezajímám příliš zase to okolí, tak i ale.

SPEAKER_00 39:08

No, nebýt empatie, tak kdo ví, jak bychom s tím lidstvem byli dál. No, jasně, tak to je.

SPEAKER_01 39:16

Prostě můj a snažím se to i v té knižce, snažím se to ve všem, co dělám. I v osobním životě v drobných věce se snažím trošku těm lidem vysvětlit, neboď to lhostejný prostě. Ke světu, k blízkém k sobě. A snažte se být nějak trošku užitečný. Něco dějte. Náš úděl není jenom, že ráno vstaneš, dáš si kafe, odpracuješ, co máš a večer se kyneš k televize a pak jdeš spát a znova a znova a znova a znova. Každý může něco dělat. A já jsem obyčejný člověk z fabryky. To většinou ty lidi, říkají prostě, z toho kecá, on si někde píše. Ne. Já jsem 20 let v jedné fabrice, normálně na pásu, makam, a přesto odpoledne svůj čas věnuju tomu, abych něco vytvořil. To může dělat každý nějakým způsobem, si myslím.

SPEAKER_00 40:04

Počkej, a ty tedy přijdeš z práce, máš doma ty suroviny, tak to večer jako uvaří. Samozřejmě není to možný každý den.

SPEAKER_01 40:13

Není to možný každý den, ono taky hodně lidí to posílá. Mám třeba lidi z Ostravy.

SPEAKER_00 40:21

Tak už hotový uvařený jídlo.

SPEAKER_01 40:22

Ne, oni posílají ty suroviny. Oni posíl ty suroviny a to je nejlepší, protože ty suroviny může skladovat i díl. Já se taky nemůžu zavázat na to, že to budu dělat nějak úplně pravidelně a taky mám spoustu svý práce a tak dále. Ty lidi jsou s tím seznámený. Takže protože jsem upřednostnil ty potraveny, co mi můžou ležet někde v reálu, je to všechno evidované, píšu to lidím. A aby bylo vidět, že jsem si neuvařil prostě dneska reiži od paní obršálkový zostravy. Takže to všechno mám zaevidovaný, je to samozřejmě dohledatelný, takže od těch lidí mám ty věci, co vydrží. A většinou se snažím v sobotu nebo v neděli. Tak si prostě zajdu do obchodu pro to, co je potřeba čerství dokoupit na to vaření. A prostě navářím 20, 30, povedlo se i 60 porcí. Ty se prostě nějakým způsobem trá na balíčko a pak se to vozí těm lidem.

SPEAKER_00 41:16

Kolik tě dobrovolníků máš, kdo ti posílá potraviny nebo dodává potraviny?

SPEAKER_01 41:20

Ono je to takový spíš nárazový. Jinaký člověk, který mu se to strašně zalíbí, tak pošle nějakou pomoc. Jak ty lidi, který pravidelně pomáhali, tak těch bylo tak 6, ale zase to bylo poměrně hodně. Ono se to nezdá, ale čtyři bíčky těstovin udělá z toho docela dost. Takže těch bylo asi takhle, a těch, co poslali nějakou jednorázovou pomoc možná 30.

SPEAKER_00 41:48

No ale tady je potřeba jako říct, že k tomu nemáš žádnou výraznou publicitu, máš svůj jenom Facebookou stránku.

SPEAKER_01 41:54

Jenom to je potřeba pro to, aby lidi věděli, že něco takového existuje. Oni to pošlou. Já to uvařím, nafotím, rozvezu. Řekl jsem, že nebudu fotit ty lidi, kterým to dávám. Protože to mě přijde jako taková moderní propagace, že lidi dělají, že chtějí dělat něco od srdce, ale přitom jde o to se vyfotit někde, jak dělají dobro. My strašně štvé. Dobro máš dělat, protože chceš, a ne proto, aby si byl vyfocý podle mě. Takže jsem řekl, že s těma lidma se fotit nebudu a už si jako z toho důvodu, že nikdo asi nechce být focený jako hele, já jsem na ně a teď mi to přivez jídlo. To mi prostě přijde poškivý a ani tam nejsem, ani. Dokonce to místo, kam to vozím, tak oni neví moje jméno. Ty, co si mě dohledal na Facebooku, tak ty jo. Ale co jsou tam fakt jako ty lidi, kteří oni se mě pořád aj se jmenují. Já jsem řekl, že jsem prostě Fantomaš a to je celý nechci být nikdy vedený.

SPEAKER_00 42:50

Ale vedený si jako autor knih.

SPEAKER_01 42:53

Ano.

SPEAKER_00 42:54

Na co se můžeme těšit dále?

SPEAKER_01 42:58

V současné době je rozpracovaná kniha z této edice teda. A edice se samozřejmě celá bude věnovat teda stochovu. A ta kniha, která je teď rozpracovaná, tak se bude věnovat místním těovýchovným jednotám a sportu. Bude tam vždycky se snažím i něco trošku víc, než jenom z toho město.

SPEAKER_00 43:23

Jako kde se poprali, jo. A kde. No, tak to by bylo spíš tady.

SPEAKER_01 43:26

Nebo kdy jste byli rozhodnýho, za to. To už se netýká temné strany. Za mě temná strana je to možná. Edice?

SPEAKER_00 43:36

Jasně.

SPEAKER_01 43:37

Ale temná strana zůstala pouze tady, v krvavě červeném obalu, a tam to už bude čistět sport.

SPEAKER_00 43:46

No ale můžeš to trošku provázat, ne? Protože ten strach se týkalo spartakiády. A tam totiž já vím, že žačky, mladší ťačky, byly na spartakiádě taky. Takže vlastně. Ono je to propojené. Ta edice bude mít takový kouzelný postup.

SPEAKER_01 44:07

Ty by si prostě chtěl tu temnou stranu prolejvat všema.

SPEAKER_00 44:10

Já myslím, že jsem bezkrzepoční člověk a nemám rád tyhle temné strany. Ale vím, že našem kamarádka Maruška Benešová tam cvičila na spartakiádě, a vlastně kdyby ten zraka tehdy nebyl tak rychle dopaden, no tak by tam asi necvičila, přišlo by asi o zážitek a se může o starta, myslel.

SPEAKER_01 44:34

Mohlo se stát cokoliv, ale je fakt, že on sám se k tomu, to mě na něm štve, že on se k tomu sám vyjádřil jakože. Emoce nějak extra neprojevoval, a sám se vyjádřil, takže vlastně je trošku rád, že jo chytli, protože kdyby ho nechytli, tak nikdo neví, kolik by jich vlastně zabilo. Že zjistil, že to je velmi jednoduché.

SPEAKER_00 44:58

Poč se vrátí k tomu, co bude.

SPEAKER_01 45:01

Takže bude kniha o sportu ve Stochově. S tím, že vždycky každá sportovní disciplína, která se ve Stochově objevila. My bychom měli říct na Stochově, že jo, správně. Stochováci to tak jako mají dialekt. Takže na Stochově, a každá ta sportovní disciplína.

SPEAKER_00 45:21

Jako nalánek nakladně. Ono je toho jako víc. My to máme takový.

SPEAKER_01 45:25

Takhle se pozná Stochovák, jestli je opravdu místní. No, no, no. Takže každá ta disciplina tam bude mít nejdřív svůj světový vývoj, kde se vlastně dozvíme, že třeba fotbal nemusí být úplně tam, odkud si myslíme, že je. Z jiného konce světa. Peňpong taky zase není úplně, kde bychom očekali třeba. Takže tam bude ten historický vývoj světový, pak vývoj té disciplíny v českých zemích. A pak už se to věnuje přímo Stokováku. Dobou ty fotky a soupisky a tak dále. Aby jsi se dozvěděl i něco o tom sportu, který má rád, tak se třeba rozvíjíš i něco nového.

SPEAKER_00 46:06

No, to se budeme těšit. Co by si řekl lidem, nejprve těm, kteří nejsou ze Stoková třeba na Stochově vůbec nikdy nebyly. Ať si ty knížky koupit taky.

SPEAKER_01 46:19

No, rozhodně mně by se třeba líbilo. Kdyby si tu knížku někdo koupil ani ho nemusí zajímat konkrétně Stochov, ale už ta myšlenka, že i město, který nemělo takhle zpracovanou svoji historii nebo prostě ty zajímavosti, tak takhle se dá zpracovat třeba i jejich město. Inspirujte se tím, můžete sepsat něco podobného, na vaše město. Nemusí to být vyloženě mody, může to být něco jiného zajímavého.

SPEAKER_00 46:45

Ale zatím tady skání.

SPEAKER_01 46:46

Ale to by se mi líbilo, a plě samozřejmě ty věci, které tady jsou, tak třeba ty, co jsou více rozepsané, jako to neštěstí na tom dolenosek. To je opravdu tak jako, myslím si, detailně rozepsaná tragédie, která bude zajímavá i pro nemístní určitě.

SPEAKER_00 47:04

No to je takový ty názvy jako Darba v autě, to jsou takový prvorepublikový názvy. Pěkný.

SPEAKER_01 47:11

Tam jsou velmi vtipný, je právě jak to jde tou dobou a vyvíjí se i to názvo slový, to je moc milý.

SPEAKER_00 47:17

Ono je to zajímavý právě, že myslím, že mimo stochovský lidi, protože jsou to prostě takový jako kriminální příběhy vlastně ze života.

SPEAKER_01 47:29

Který je napříč, že celou republikou se ty neštěstí a takový ty věci se stával, že jo, všude tak nějak, akorát vždycky trošku jinak a tak. Ale zajímavý to určitě je pro každýho. Rozhodně říkám, ty větší, anebo jak ty říkáš, ty starší zápisy jsou opravdu milý v tom, jak se mluvilo. I třeba soudce, jak tam se tenkrát vyjadřoval ne tak z rozek dneska více kolicky. Tam třeba jeden ten pachatel chtěl zastřelit pani před svýma synama, tak se snažil pak to samozřejmě okecat, že to on jako takhle nechtěl vůbec, a že se před nima stydil a takovéhle věci. A ten soud se mu na to odpověděl, že za to jak jste nevěrný svý manželce, jste se mohl stydět už léta. To je takový hezký obrat, který dneska už by u soudu asi neprošel. Si byl takový prostě víc nestraný, a tohle je takový osobní komentář, ale takový milej, trefně podaný tím soudcem.

SPEAKER_00 48:30

No, co říct si závěrem? Ať máme těch temných stran co nejméně. Určitě. Ať je na tom světě lépe a lépe. A aby se i ti, kteří se mají dneska úplně ne dobře a chtějí si pomoci, Bůh chtějí pomoci, ať je jim dopřáno, dopřána ta pomoc. A těm ten knížkám přeju, ať vás čtou. A děkuji, že jste byl mým hostem.

SPEAKER_01 49:03

Já moji za pozvání, bylo to velmi zajímavý a byl bych moc rád, kdyby se někdo inspiroval trošku. Čímkoliv tím milým, co jsme si tady dneska říkali.

SPEAKER_00 49:13

Josef Archman byl mým dnešním hostem v podcastu Horcast. Každý má svůj příběh. Jsme rádi, že nás posloucháte.