Tvrdá realita české politiky: Proč důvěra lidí padá na úplné dno? | Lukáš Jelínek

Pouhých 14 % občanů je spokojeno s aktuální politickou situací v České republice. Hostem této epizody video podcastu HovorcaSt je uznávaný politolog a politický komentátor Lukáš Jelínek. Proč důvěra v politickou kulturu dlouhodobě klesá a kam se vytratil věcný dialog z našich ministerstev? Dnes se díváme na stav naší politické scény s nadhledem a bez politického marketingu. 
 
V rozhovoru se dovíte:

▪️ Analýza průzkumu: Proč je spokojenost lidí s politickou situací na rekordním minimu?
▪️ Tvorba legislativy: Jak se dnes v Česku připravují klíčové zákony a kde vznikají největší chyby.
▪️ Ústup z debaty: Proč politici stále častěji natáčejí vlastní monology, místo aby spolu diskutovali.
▪️ Samosprávy vs. centrum: Proč jsou starostové populární a jaké povinnosti na ně stát přenáší.
▪️ Respekt k institucím: Jaký dopad mají kompetenční spory na vnímání České republiky v zahraničí.

🎧 KDE NÁS NAJDETE: 
Youtube: https://www.youtube.com/@Hovorcast    
Spotify: https://open.spotify.com/show/5Y7oglEWU9mfhASnJl5Js0
Apple Podcasts: https://podcasts.apple.com/us/podcast/hovorcast/id1806700398
Amazon Music: https://music.amazon.com/podcasts/e1864b66-6727-42d1-9548-a988b57e0656/hovorcast 
Buzzsprout: https://www.buzzsprout.com/2463100

📱 SLEDUJTE NÁS (Zákulisí): 
Instagram: https://www.instagram.com/hovorcast/ Facebook: https://www.facebook.com/HovorcaSt/

Transcript

SPEAKER_00 0:00

V tuto chvíli s umělou inteligencí halucinuje minimálně půlka vlády a vůbec jí to nevadí. Možná je to vlastně jedno, jestli tu práci odvádí umělá inteligence nebo neschopní politici, protože jako ten výsledek je potom špatný za všech okolnost. Už ani nepočítají s tím, že by měli v nějakých ať už veřejnoprávních nebo nějakých jiných médiích mezi sebou debatovat. Nejsou schopni spolu debatovat ani v Poslanecké sněmovně. Politici tady o tomhle uvažovat nechtějí. Pro mě je pohodlnější ty povinnosti přehodit třeba právě na ty samozprávy.

SPEAKER_01 0:33

Já jsem Lubboš Flašman a podkář Hovorka s mým dnešním hostem je politolog a politický komentátor Lukáš Dělínek. Dobrý den, vítám vás v našem podcastu. Dobrý den, děkuji za opětovné pozvání. Na přelomu března a dubna letošního roku v roce 2026 vyšel průzkum CWVM, který říká, že s politickou situací v České republice je spokojeno 14% občanů a 55% ne, 30% neví. Jako čím to je z politologického hlediska, je ta společnost pořád rozpolcená, nebo proč lidi nevěří v politice?

SPEAKER_00 1:20

Myslím si, že jsme k politice dlouhodobě nedůvěřiví, že politiku jako disciplínu třeba neuznáváme tak intenzivně jako země na západ od našich hranic, kde jsou na ní lidé mnohem zvyklejší, přivyklejší. A v okamžiku, kdy je tady vlastně taková nízká úroveň politické kultury, jakou sledujeme od českých politických reprezentantů, tak to samozřejmě ještě k té nespokojenosti přidává. Když si vezmeme, kolik lidí se vůbec o politiku zajímá aktivně, tak to si myslím, že bude tak maximálně třetina populace.

SPEAKER_01 1:58

56% bylo v tom. No, že sleduje politiku a aktivně z těch 50 nevím, kolik bylo jako ví.

SPEAKER_00 2:08

Jenom si říct, že mám takový pocit, že ti, kteří se dívají na politiku zblízka, tak musí být hodně nešťastní. A ti, kteří se o ní vůbec nezajímají, tak se oni nezajímají, protože k ní a priori mají nedůvěru. To znamená, že vlastně ten potenciál pro to, abychom byli nespokojeni, tak ten tady je každopádně. A navíc ono se to projevuje prakticky za každých vlád. Tam je jenom zajímavé vždycky po volbách se podívat na ty průzkumy veřejného mění, jak vzte spokojenost s politikou u těch úznců, těch stran, které zrovna vyhrály nebo které skládají vládu. Naopak to upadá u těch, kteří musí odcházet do opozice, na to jsme taky vlastně zvyklí, jedno volební období za druhým. A potom už jenom záleží na tom, jak ty strany, které mají tu momentální odpovědnost vlastně s tou politikou zacházejí, jestli skutečně pracují na tom, aby lidé byli spokojeni.

SPEAKER_01 2:57

Já se k tomu dostanu, protože to byla ten můj druhý moment. V tom průzkumu je, že 25% lidí důvěřuje současné vládě, která je u moci jako půl roku. Co to vypovíd?

SPEAKER_00 3:17

No, ona ta popularita těch vlád začne vždycky rapidně klesat v okamžiku, kdy nastoupí do úřadu. Lidé totiž mají velká očekávání, těší se, co všechno bude jinak, doufají, že ti, kteří přijdou, že budou lepší, úspěšnější. Přolební sliby než jejich předchůdci, a zvláštní zvlášť v té ekonomické nebo sociální oblasti, kdy prostě lidé se dívají na to, jak to vypadá, jak je stav jejich peněženek, jejich účtů, jak to vypadá u nich zaměstnání, jestli to zaměstnání je stabilní není a tak dále, a tak dál. Samozřejmě velká témata u nás, jako veřejné služby, zdravotnictví, školství. Všichni slibují, co s tím udělají, pak se nakonec většinou neudělá nic moc zásadního. Takže to očekávání jsou vždycky nejvyšší před volbami v době voleb, těsně po volbách, ale potom, když politici noví nastoupí do svých funkcí, tak ta podpora nebo ta důvěra začne rapidně klesat, protože najednou všechno vypadá komplikovaněji, pomaleji, začínají se uzavírat koaliční smlouvy a přitom musí jednotlivé politické strany ustupovat, začnou se vymlouvat, že oni nemůžou vlastně splnit svůj program, protože nedostali tolik hlasů, protože jsou menším koaličním partnerem, anebo se zase budou muset vymlouvat na to, že nedokážou vládnout samostatně, museli přibrat někoho do koalice a museli mu v něčem vyhovět a ustoupit. A to jsou přesně ty věci, které lidé nemají moc rádi. Sice na jedné straně si myslím, že ten systém poměrného zastoupení je správný, protože umožňuje, aby bylo co nejpestřejší zastoupení politických stran a hnutí ve sněmovně. Ale na druhou stranu z hlediska toho voliče je to strašně málo přehledné. Já si myslím, že to mají jednodušší v těch zemích s většiným volebním systémem, kde ta odpovědnost je vždycky na tom, kdo ty volby vyhraje a nemůže se vymlouvat na žádné koaliční partnery, ale protože máme takový systém, jaký máme, tak se musí politicky umět chovat v něm.

SPEAKER_01 5:12

Mluvíte jak Andrej Babiš ten to přece říkal, že kdyby tady byl většinový systém, takomu by se to líbilo?

SPEAKER_00 5:18

No a mně by se to zase až tak úplně nelíbilo, protože on je dost necitlivý ten většinový systém. A pokud v něm nevyrostou takové politické strany, které by byly skutečně, jak říká, když jste citoval Andreja Babiš a keč all party, to znamená, dokázaly vyhovět mladým starým lidem s větším vzděláním, s menším vzděláním, pravici i levici, tak jako proč ne známe ze světa příklady takových stran, které mají prostě velmi široké spektrum členů a velmi silný, idolový nebo ideologický rozptil a přesto drží pohromadě a mají důvěru lidí. Ale u nás si myslím, že by nic takového asi nefungovalo, protože jak pan Babiš mluví o hnutí ano jako catchal party, tak stačí se podívat na současnost, kdy se i hnutí ano, radikalizuje v rámci toho národně konzervativního bloku a v řadě ohledů začíná spíš přebírat ideologii SPD nebo motoristů. A to už potom není catch all party, to už by potom taková strana podle mě měla taky problém i v tom většinovém volebním systému.

SPEAKER_01 6:23

A když se dostaneme zpátky k těm 14% lidí, který jsou spokojení jako s politickou situací v České republice. Nemůže to být právě ta nekonzistence těch názorů a toho pořád slibování, slibování pak nedoručení toho, co lidi očekávají. Není tohle ten důvod, proč jsme tak nespokojení s tou politikou?

SPEAKER_00 6:49

No samozřejmě, že je, protože když hnutí ano vtrhlo do politiky, tak si pamatuju na ty bilby, které mluví o tom, že nám dosud vládla nemehla a že to bude jiné. Jenže já si myslím, že z pohledu těch občanů to omoc jiné není. Ta vyšší kvalita se prostě nedostavuje. Politici nejsou zodpovědnější, nejsou kvalifikovanější. Naopak mám pocit, že mají často tendenci chytat příliš mnoho zajíců, než aby se soustředili na jeden, dva podstatné problémy. Když se zeptáte ministrů nebo koaličních předáků na jejich priority, tak oni vám neřeknou jednu. Člověk by očekával, že když něco priorita, tak to je prostě jedna nebo maximálně dvě věci. Oni vám jich výjmenujou deset pro jístotu, aby na nic nezapomněli, ale vlastně ve skutečnosti se nejsou schopni věnovat něčemu pořádně. A ono to potom vypadá i v té legislativní praxi, kdy se návrhy zákonům sepisují na kolenech jednotlivých poslanců. Anebo se prostě ministerstva sami vzdají té možnosti odeslat návrh zákona do připomínkovacího zřízení napříč státní zprávou, tripartitou a podobně, a pokoutně se snaží něco prosadit ve sněmovně skrze poslanecké iniciativy, jenže potom, když zjistíme, že takový stavební zákon má 800 nebo 900 stránek, že se příliš nepovedl, že ho musí upravovat hospodářský výbor sněmovny a najednou se přijímá pozměňovací, komplexní pozměňovací návrh, který má 110 stran a ještě k tomu stovky dalších protinávrhů od řadových poslanců, tak to je prostě ukázka nezvládnutí toho politického tématu. A to souvisí prostě s tím, že ti politici a politické strany nejsou na to připraveni a raději se vybíjejí v nějakých takových virtuálních konfliktech a na pozadí nejrůznější pěny dní, než aby skutečně dělali to, co lidi pálí a potom se to samozřejmě v té popularitě či nepopularitě odrazí.

SPEAKER_01 8:45

No a nebo zrušení koncezinářských poplatků a převedení do státního rozpočtu. Vlastně my jsme tady slyšeli, jak ministr kultury pracuje tvrdě na přípravě zákona. Najednou se zjistilo, že to má tak neskučný chyb, že to prostě vůbec nejde. Asi pan Babiš z toho musel být úplně jalový. A nakonec to dopadlo tak, i když říkali, že je tam pár chyb, že to prostě se krásně odstraní, nakonec to dali úplně pryč a vlastně to udělali úplně jinak, jenom se zatím zrušili ty poplatky s tím, že to přejde podstatní rozpočet. To jsou další ty věci, které jako nás, občani, jako musí strašně štvát.

SPEAKER_00 9:35

Jako v situaci, kdy si politici uvědomují, že jim něco nevyšlo, že se jim něco nepodařilo a mají tendenci to zjednodušit až nadřeň, tak někde to možná, to nevím, ale možná to někde jde, jako třeba u té mediální legislativy, že se řekne dobře, sáhneme jenom na způsob financování těch veřejnoprávních médií a to ostatní necháme stranou, protože ministr kultury není schopný napsat zákon. V případě toho stavebního zákona se to udělat nedá. Jakože by se nechali jenom dva paragrafy a řeklo se všechno ostatní necháme, protože je tady ministrině neschopná sepsat zákon. Takže ono se to potom posuzuje různě u těch různých zákonů, ale ten společný jmenovateli tam skutečně podle mě v té nepřipravenosti. To za prvé, co si myslím, že ty časy, kdy skutečně nastupovali do funkcí politici, kteří za sebou měli alespoň nějakou elementární zkušenost, ať už ze státní zprávy nebo z akademické vrstvy, prostě odněkud kde mohli potom čerpat z těch svých zkušeností při výkonu svého mandátu, takže tady ty časy jsou bohužel už dávno pryč a přicházejí prostě lidé, na kterých ani ty politické strany příliš nepracují, nedávají jim žádné velké zázemí, žádné velké školení, žádnou přípravku. A když si to potom zkombinete s tím, jak se staví politická reprezentace třeba ke státní zprávě nebo k lidem zaměstnaným ve státní zprávě, kteří jsou pořád ještě dost podhodnoceni, špičkové experty z oblasti práva nebo ekonomiky, těžko vtáhnete do státní zprávy za ty současné platy. A navíc ještě když destabilizujete tu státní zprávu takovými návrhy, jako je ta současná změna služebního zákona, kdy se některé výhody nebo některé ty stabilizační mechanismy oslavují, tak potom žádný div, že ani na těch ministerstech se potom ti zaměstnanci pro takovéto politiky nepřetrhnout.

SPEAKER_01 11:30

Ale víte, co mě teďka napadlo, že vlastně je i dobrý možná z edukativního pohledu pro mladý lidi, my jim říkáme. Když používáte AI, tak nedělejte to tak a kontrolujte. Nevěřte tomu úplně. Teď by mohli toho otu klempíře dávat jako příklad, že když nastavuje zákon přes AI, protože asi jinak to nemohlo být, tak to by mělo být to, co těm dětem by se mělo pouštět a říct, takhle to může dopadnout.

SPEAKER_00 12:06

Touto cestou ne, to máte pravdu. Já když si vzpomínám, když jsem zadal umělé inteligenci nějakou těžkou otázku a ona mě samozřejmě odpověděla blbě, chybně, a pak se vymluvila na to, že to byla prostě halucinace. Tak já mám dojem, že tady v tuto chvíli s umělou inteligencí halucinuje minimálně půlka vlády a vůbec jí to nevadí. Ale nevím, možná je to vlastně jedno, jestli tu v práci odvádí umělá inteligence nebo neschopní politici, protože ten výsledek je potom špatný za všech okolností.

SPEAKER_01 12:40

Je to horší, než to bylo dřív. A nebo se opakují nějaké jevy, které už jsme viděli ve vládách předešlých, nebo dnes je to takové už úplně jako mimo.

SPEAKER_00 12:57

Tak já nechci moc způsobit kmetovsky a říkat, že před 10, 20, 30 lety to bylo všechno lepší, ale minimálně, co se týká té úrovni té legislativní práce, úrovně vládnutinů politického výkonu, tak to lepší bylo. Bylo to přinejmenším zodpovědnější. Dneska politici mají pocit, že politika je to, co se řekne do médií, co se napíše na sociální sítě nebo co si oni natočí na svůj vlastní podcast, už ani nepočítají s tím, že by měli v nějakých, ať už veřejnoprávních nebo nějakých jiných médiích mezi sebou debatovat. Nejsou schopni spolu debatovat ani v poslanecké sněmovně. Dokonce už i na interplacích to funguje tak, že se můžete sice premiéra na cokoliv zeptat, ale on nám odpoví na něco úplně jiného. Takže v okamžiku, kdy se ta politická diskuse nekoná, nebo když se ty argumenty úplně míjí, tak to potom zotva může ta úroveň té politické práce vypadat nějak jinak. Tady z tohoto hlediska si myslím, že možná to bylo přeci jenom lepší v těch předchozích letech, kdy ještě tady fungovaly politické strany, které si přeci jenom trošku hlídaly to, odkud a kam jdou, co prosazují. Dokázali si rozdělit práci mezi svoje členy, fungovaly odborné týmy, konal se i do web nebo programové konference těch politických stran. Dneska to sice ještě některé ty strany zkoušejí, ale už jim to taky moc nejde tady tento způsob toho vnitřního dialogu a některé na to rezignovali úplně, protože ten program se vždycky upraví tak jako zhruba podle toho, jak se za půl roku vyvine veřejné mínění nebo kdy přijde jaký lobista s nějakými svými vlastními zájmy. A to si myslím, že tady v tomto směru se ta politika určitě zhoršila.

SPEAKER_01 14:38

Když jsme se viděli poprvé, tak jsem vám říkal, že vy jako politologové už musíte mít židně a to bylo krátce po sestavení vlády. To teď musíte být jako úplně v rauši. Co se děje, i když asi na to nekoukáte úplně tak, z takového pohledu, že by se vám to úplně zamlouvalo. Co na to říká věda politologie, na to vládnutí, které vidíme teď, že se prostě propouštějí z Ministerstva životního prostředí. Schopní úředníci a berou se tam nějaký kamarádičkové, který mají odbornost jenom tou, že kývají a říkají, říkají. Filipe, ty jsi borec.

SPEAKER_00 15:24

No politologie se na tu situaci takprve zvyká. Stejně tak jako si zvyká, třeba na nástup politiků typu Donalda Trumpa, a vlastně to, že už se dneska mluví o trumpismu, jako o politické strategii a už je popisována teoretiky, tak to jsou prostě věci, které ukazují, že i ty společenské věry musí reagovat na nějakou tu realitu, ve které my se pohybujeme. Ta česká realita je ale velmi těžko popsatelná nebo postihnutelná, a není to jenom problém politologie. Jako v okamžiku, kdy se dejme tomu řeší, nebo bude u ústavního soudu řešit, jestli prezident může reprezentovat Zami na samitu na to nebo ne. Tak já si myslím, že to je přesně ta otázka, se kterou ústavní soudci nikdy nepočítali, protože její ústava je napsaná tak, aby se byli politici motivováni se dohodnout, a ne, aby se potom řešili dodatečně jejich žabomyší spory. A to si myslím, že je věc, se kterým se musí vyřádat teď ústavní právo, se kterou se musí vypořádat politologie, se kterou se musí vypořádat novináři a média, protože v okamžiku, třeba kdy i to mediální prostředí, je často politiky bráno jako soupeř, že novináři jsou součástí toho politického konfliktu a ne jeho pozorovateli. Když jsou nálepkováni nejrůznějším způsobem, tak samozřejmě potom třeba i ta mediální práce je tím nějakým způsobem ovlivněna a může tady potom docházet k tomu, že tady se budou vytvářet různé fandovské skupiny novinářů pro ten nebo onen politický proud, než abychom si na to dokázali na ta politická témata dívat z nějakého nadhledu. Takže skoro mám pocit, že ten překotný vývoj v té politice nebo společnosti možná předbíhá ještě i vývoj než v těch ostatních oblastech. Ale to je asi věc, na kterou si budeme muset zvyknout, i na to, že mnohem více bude tu politiku ovlivňovat ne střed ideí nebo ideologií těch politických stran, ale ten elementární společenský konflikt, který se tady rozvíjí, a ze kterého já nejsem úplně nadšený, když se hovoří o střetu nějakých národně konzervativních nebo suverenistických sil na straně jedné a nějakých liberálů nebo progresivistů na straně druhé. Já si myslím, že vždycky ta společnost je natolik pestrá, že tady ty proudy se dokážou za normálních okolností prolínat. Ale v okamžiku, kdy ten spor hrotíme, tak mám pocit, že to může ovlivnit fungování politických institucí, že to může ovlivnit kvalitu legislativního procesu, kvalitu médií, nakonec možná i kvalitu nebo interpretaci práva. Nevidím vlastně nahrocení tady těchto konfliktů nic užitečného.

SPEAKER_01 18:07

No a není právě například, to jste o tom povíkal, o té kompetenční žalobě prezidenta ohledně té cesty na ten summit na to. A právě taky jeden z těch důvodů, proč je tam jenom těch 14% lidí, kteří jsou spokojení s politikou. Protože přece my nestojíme o to, že se budou takhle dětinsky hádat nebo někdo se bude chovat, prostě jak se chová. Ale chceme, aby to všechno fungovalo nějakým způsobem a tyhle věci prostě a si vyřešejí oni sami.

SPEAKER_00 18:49

A já si myslím, že oni to musí vnímat i politice. Ostatně já jsem to zaznamenal v nějakém vyjádření pana prezenta, že tady toto už lidi obtěžuje a unavuje. Ale přesto se. Přesto ho to neodradilo od toho, aby podal ústavní, aby podal kompetenční žalobu k ústavnímu soudu. Takže oni sice politici chápou, že tady toto není asi něco, co by moc to veřejné mínění bavilo, nebo čím by si u lidí šplhli. Dokonce si myslím, že nám podobné spory dělají osturu za hranicema, ale nemůžou si prostě pomoct. Oni ten spor prostě musí vést, protože nechtějí být buď to někteří zaořezávatka, nechtějí působit jako slabý premiéři nebo slabý prezidenti. Samozřejmě do toho vstupují i nějaké zvyklosti nebo hodnoty, které někteří politici chtějí hájit, někteří ne. Ale potom v té bramboračce se vyznat je podle mě skutečně strašně obtížné, protože někdy mám, když se podívám do minulosti, tak člověk měl třeba problémy lidem často vysvětlovat takové věci, jako jsou změny v penzijním systému nebo změny v daních. Ale to ještě všechno byly takové jako poměrně dost exaktní věci, o kterých se dá mluvit. Ale popište, nebo vysvětlete lidem kompetenční spor před ústavním soudem o výkon pravomocí, tak to už je prostě něco tak abstraktního, něco, co si ta veřejnost řekne, tak to přece mají mít dávno vyřešené a nemají nás s tím zatěžovat. Že si myslím, že tady toto je přesně ukázka těch konfliktů, které ještě to vnímání té politiky mnohem víc poškozují. Protože pro mě jako pro politika pro politologa to může být zásadní politický střed. Zásadní otázka, jak se vyvinou kompetence vlády a kompetence prezidenta. Ovšem z hlediska těch voličů, tak je tady tohle věc naprosto nezajímavá. Byly by radši, kdyby se i ta vláda soustředila na něco, co od ní očekávali, ale zatím se nedočkali, zatím se nedočkali ani přehodnocení důchodového věku, ani návratu slov na jízne, to si většinou politici schovávají až do nějaké předvolební kampany.

SPEAKER_01 20:51

Když jste řekl bramboračka, právě to je úplně to přesný slovo, protože já také mám hlavně bramboračku, já nejsem ústavní právník, já nevím, jestli je to vina jednoho, druhého nebo obou těch stran, že prostě kam to dojde všechny tyhle jako spory od jednoho jmenování, nejmenování až po současnost. Ale přece tehdy miluješ Zeman jako prezident, taky odmít ministra ten se jmenoval Poche, ten ho taky odmítnul akorát, že on nebyl jmenovaný hoji nemenoval, ale Zeman stejně řekl, už od začátku, že ho nejmenuje přesto najede vlak. A taky se nic nedělo, dělo se dál.

SPEAKER_00 21:42

A takových příkladů bychom našli víc, že tam hodně záleží na tom, jestli někdo chce tam konflikt utlumit nebo naopak rozvnout. A v tu chvíli. Moje teorie je taková, že to hodně pohánějí ty menší koaliční strany, které prostě nedokážou toholi vyúčovat svým vlastním. Takže se snaží alespoň zaujmout těmi šarvátkami, jako když se poberete v hospodě, tak vždycky na sebe upoutáte pozornost, než když tam jenom tiše sedíte u stolu. Takže postupují tady touto metodou a vlastně jim je úplně jedno, že do toho zatahují i premiéra shnutíma a že vlastně dělají nějaký společenský konflikt, který jako lidé nevidí rádi. Pro ně je tady toto otázka, jaké si vlastní profilace. Když ne na programu tak alespoň na nějakých gestech. Ale nemyslím si, že by tady tohle bylo nějak dlouhodobě udržitelné.

SPEAKER_01 22:32

No a ještě jedna věc, a to si myslím, že je teď absolutní novu teda. Já si fakt nepamatuju, aby v čele ministerstva byli ministři. Kteří vlastně jsou ministri, ale vůbec skoro jako ministři nejsou. Ať už je to ministr obrany, což je člověk, který ze začátku něco řekl a pak dostal přes prsty a už nesmí říkat nic. A druhá věc, že na ministerce životního prostředí šéfuje nějaký člověk, který tam jako je v nějaký funkci vládního zmocněce. A teď mi řekněte to, co nikdy nebylo. Jak se probohatá můžou cítit ty dotyčný ministři proč tam vlastně jsou?

SPEAKER_00 23:32

No, jedna věc je: a to často slýcháme i dokonce i od ministrů tady těchto podobných, jakých mluvíte vy. Já nejsem politik, já jsem expert nebo něco podobného. Ne, když máte prostě ministerskou funkci, tak jste politik. Když jste poslanec, jste politik, když jste, když jste prezident, jste politik. Když jste člen městské rady, jste politik. A když děláte politiku, prostě jste politik a nemůžete se vymlouvat na to, nemůžete se vlastně vymlouvat vůbec na nic. Bohužel takový je teď ve vládě víc. Časpravidla jsou to ti, které nominovalo hnutí SPD do té vlády, protože nechtělo poslat do vlády přímo své stranické politiky, asi si to nepřál ani Andrej Babiš, takže to dopadlo tak, že si Andrej Babiš vybral v úvozovkách ty experty nebo manažery, jako je pan Šebastián, nebo jako je pan Bednárik, někteří jsou schopnější víc, někteří míň. Ale tváří se, že nejsou politici a není to pravda. Měli by se chovat jako politici, to znamená, že by měli být schopni veřejně vystupovat, otevřeně komunikovat, odpovídat na otázky, nechat se guilovat opozicí. A taky by měli asi by bylo logické, kdyby reprezentovali zájmy svých stran, které do té vlády posadili. My jsme místo toho sledovali, že když se proodehrál konflikt o venování náčelníka generálního štábu, tak ten ministr Zuna hlasoval proti všem ostatním sám osamoceně, ani další nominanti SPD ho nepodpořili, takže to taky vlastně ukazuje o tom, jak funguje ta dnešní politika, že ta loajalita těch ministrů je silnější k premiérově než k těm stranám, které mají reprezentovat. A ti motoristé si to pojali úplně po svém. Pokud v minulosti se vyčítalo některým stranám, já vím, že se třeba mluvil o lidovcích, jak mají obsazené ministerstvo zemědělství ještě v těch 90. nebo 00. letech, nebo ministerstvo práce a sociál věcí, nevím to je jedno, tak v tuto chvíli motoristé se rozhodli, žeordinují ministerstvu životního prostředí nějakou kolektivní zprávu. Just je snad podle podle nějakého sovětského vzoru, že tam je nějaký triumvy rád, který nakonec to ministerstvo řídí, minister sice podepisuje. Ovšem zásadní stanoviska přednáší vládní zmocninec, dokonce i místo ministra cestuje na jednání vrat ministrů Evropské unie. Je to prostě absurdní. Ale zdá se, že asi si věří, že mezi svými voliči to dokáží tady tento přístup obhájit. Právě proto. Ale tak to nechci zase zabíhat tady do té jednotlivosti, ale právě proto, že si myslím, že motoristé jsou v tuto chvíli snad nejideologičtější stranou ve vládě a když oni se prostě rozhodli, že se vymezí vůči všem těm zeleným liberálům a progresivistům právě na Ministerstvu životního prostředí, o které tolik stálo. Takže tam je úplně jedno, kdo je za ně ministrem, protože podstatné je, že si to ministerstvo obsadili, vyfutrovali svými vlastními lidmi a všechny ty, který s nimi prostě neplují názorově na jedné lodi, tak označili za parazity, které je potřeba deratizovat. Tak to si myslím, že je další ukázka toho, jak se politici často chovají i k těm svým vlastním úřadům nebo k těm úřadům, kde pracují lidé, se kterými by měli nakládat jako partnery, protože na jejich výkonech jsou do značné míry závislé. Ale v okamžiku, když politik má pocit, že jeho práce je jenom komunikovat na sociálních sících nebo točit vlastní podcasty a že vlastně nic víc už dělat nemusí, tak potom samozřejmě i taková to zpráva toho ministerstva toho rezortu může připravat v úvahu.

SPEAKER_01 27:10

Jak vlastně ale se to celý může vyvíjet, protože ti politici vrcholní moc nechodí do těch debat, které soupeří, jak to bylo za času dřívějších. Ať to byl Klaus veman, Topolánek versus faroubek a další, tak byly jenom příklady. Ale vlastně sednou si do svého studia a v neděli nebo v pondělí nebo v úterý natočí jako moudra. A to nemluvím ale o moudru typu takových hrejů a spol, protože to může být až jako skoro nebezpečné.

SPEAKER_00 27:56

Tady v tomhle tomu podle mě už udělali chybu ti politici před nějakými 10, 15 lety, kdy se tady ten Nešvá, kdy se rozhodli, že budou prostě vést jenom monologii, začal uplatňovat. A to bylo ještě za politiku těch klasických velkých strán, ODS, sociální demokracie. V současnosti je to prostě jenom dotažené už jako k naprosté dokonalosti, že buďto ti straničtí lídři, teda myslím ti lídři těch největších stran, jako byl třeba Petr Fiala, když byl premiérem za ODS, tak prostě nechtějí chodit do žádných debat s nějakými oponenty, maximálně s novinářem. Ty debaty s oponenty se nechají až na volební kampaň, což je ale jenom jednou za čtyři roky, ale přitom ten střed, ten názorový střed těch opravdu nejvýraznějších politiků, tak ten byl vždycky tím, o čem se potom bavili lidé jako další týden v práci nebo v tramvajích, jak to ten paroubek tomuto Plánkovi nám naopak. Tak dneska tady tohle odpadá, protože politici si melou čistě jenom svou, ale jako jistou zodpovědnost za to mají i ta média, protože to, že připustili tady ten model, především ty největší nebo nejsledovanější televize, že může sedět do studiu jenom sám, jeden politik, tak to je prostě i jejich volba. Oni taky tomu politikovi můžou říct, buď to budete ve dvou, anebo si běžte na točit nějaké své vlastní video. Takže chápu, že sice třeba ty redakce pracují s těmi čísli sledovanosti a podobně, a zvažují, jestli je lepší mít radši solo Babiše nebo ho vůbec nezvat. Ale myslím si, že tady v tomhle se začalo politikům ustupovat, že je špatně, protože to je další jenom ukázka ochabování toho politického střetu. Prostě když politici nejsou nuceni argumentovat ve dne v noci, tak v tom okamžiku samozřejmě i ty jejich mozkové buňky podle mě zakrňují postupně a pak se to podáví na jejich práci.

SPEAKER_01 29:56

Hrozně je, že se tady bavíme vlastně o těchto věcech. A nebavíme se o těch zážittech ekonomických, jestli bude nějaká daňová reforma nebo nebude, nebo kde se na to vymu peníze, odkud se zaplatí budoucí důchody a tak dále. Ale ona to je ale už i zážitost té minulé vlády. To nemůžeme všeho schazovat na současnou vládu. Protože teda mimochodem, když řeknete jednotné měsíční hlášení nějakému účetnímu, tak musíte být od něj strašně daleko, aby vám nedal jednu facku. Protože ty jsou na to tak hákliví a to připravila ta vláda předchozí.

SPEAKER_00 30:44

Parkeny zákoni fungují. Jako ta byrokracie se množí zavlád, ať už jsou víc doprava nebo víc dolova. Jeně problém je, že neprovází to novyšování byrokracie jako nic jiného, žádné úlevy, žádná rozumnější nebo dynamictější politika. Vždycky jsou to jenom velké sliby, ale máte pravdu, že pokud existuje u nás často tendence tady toto házet na Babiše, nebo že to přišlo s hnutím ano, tak to nepřišlo. Samozřejmě, tu situaci si začali ulehčovat u ti jejich předchůdci. A myslím si, že to dělali takovým způsobem, že právě oni nechali na svých bedrech nebo na tom záhonku, který obdělávali vyrůstě ta nová politická hnutí, která slibovala, že to budou dělat všechno úplně jinak a kompetentně. Ve skutečnosti to často dělají ještě mnohem hůř, ale s větším humbukem. To si myslím, že je vlastně jenom důkaz toho, jak tady ochabuje ten politický systém nebo to politické stranicví za těch 30 let. Nepodařilo se pořádně vybudovat v roce 1989. A to si myslím, že je jedna z malá věcí, která bych přiznal Václavu Klause, že se o to snažil, aby tady vznikl nějaký funkční a respektovaný stranický systém. To se bohužel nestalo, když se podíváme na to, kolik mají politické strany členů. Jak to rapidně ubývá, že už raději pracují spíš s nějakým volnějším členstvím, aby nemuseli přiznávat to, že o jejich stranické průkazky nikdo nemá zájem, tak ono se to potom samozřejmě projeví, protože mnohem snadně i ty politické strany podléhají nejrůznějším lobistickým vlivům. Mnohem snadněji se u nich mění, ty programové zásady nebo programové priority. Vidíme, že ty politické strany mají často problém se stavit kandidátky i do poslanecké sněmovny, protože musí nabíratě lidi, kde se dá často, a to nemluví o komunálních volbách, které prostě už ty strany často vypouštějí úplně a počítají s tím, že si mandáty rozdělí nejrůznější Združení nezávislých. Tak to si myslím, že je vlastně něco, co tady můžeme sledovat kontinuálně ten úpadek těch 30 let a nejhorší na tom je, že já nevidím světýko na konci tunelu. Prostě my si budeme muset asi skutečně absolvovat ten náraz na samotné dno a potom doufat, že povyskočíme víš, ale zatím to dno vypadá, že se propadá hlouč a hlouš.

SPEAKER_01 33:16

Jaký máte na názor na současnou politiku nám můžete sát do kanálu Hovorcást na YouTube nebo na Facebook, na Instagram, a když už budete na YouTube, tak dejte odebírá a odebírejte všechny epizody našeho podcastu Hovorcast. Když jsem mluvil o tom, že vláda má 25% podporu veřejnosti, tak kdo je stále populární a už dlouhodobě jsou starostové obcí měst a obcí. Budou na podzim letošního roku komunální volby jakým způsobem může ovlivnit i tyto volby, ta situace nepřehledná, taková chaotická v té politice vrcholové, o které jsme se bavili v té první části rozhovor.

SPEAKER_00 34:16

Tak vezmeme si konkrétní případ. Ta minulá vláda převedla na obce, mimo jiné, financování nepagogických zaměstnanců ve školství, dokonce i školních učebních pomůcek a nevím čeho všeho dalšího. Aniž by těm samozprávám poskytla adekvátní prostředky na to. Ty to musí nějak povyhrabávat na svých účtech, sice se dočkaly, nebo vláda tvrdila, že to dokáží pokrýt ze změny rozpočtového určení daní. Ale dneska z těch měst a obcí slyšíme, že ne, že na to musí doplácet z jiných oblastí. Jenže podobně vláda jako v přístupu k těm zaměstnancům ve školství přistupuje k dalším tématům, stejně tak nedostávají ty samozprávy, peníze na opravu komunikací těch nižších tříd, na spoustu dalších věcí. Prostě tady tohle není opět něco, co by se týkalo vlády Andreje Babiše, to jde stejně tak za vládou Petra Fialy která prostě v okamžiku, kdy na něco neměla, tak se to prostě přehodí na ty samozprávy, ať už na obce, města nebo na kraje, ať si s tím nějakým způsobem poradí. Tak jako kdo v takové situaci já obdivuji všechny ty, kteří jsou ochotní vstupovat do komunální politiky v takové situaci a s takovými prostředky a s takovými úkoly, kdy dostáváte stále více založenou na záda, ale nemáte to z čeho zaplatit, tak kteří do té politiky vstupují. Já se nedívím tomu, že prostorostové jsou zdaleka nejpopulárnější, protože oni se nemůžou vymluvit na to, že něco támale opozice a nemůžou si rozvinout nějaký konflikt, nějakou pěnu dní, něco virtuálního, na čem se pohádají se svými vizivateli, protože oni musí jako tu konkrétní věc prostě vyřešit a ty lidi jim ještě navíc vidí pod ruce, tak to je ten zásadní problém. Kdybychom vidě stejně dobře pod ruce ministrům, tak bychom také možná i dokázali ohodnotit někoho trochu lépe a možná většinou ještě mnohem hůře. Takže to, že jsou populární nebo úspěšní, ti starostové mezi veřejností to vlastně není z mého pohledu žádné překvapení. Ta komunální úroveň, to je vlastně ten první kontakt toho občana nebo toho voliče s politikou. A vzhledem k tomu, že je to kontakt velmi těsný, tak oni si potom ti, kteří do těch funkcí kandidují, většinou dávají záležit na tom, aby tu důvěru do nich vloženou nesklamali a aby nebyly za šky. Samozřejmě najdou se tací, kteří nakonec jsou zavřeni za zneužívání veřejné funkce, protože tamhle něco uli pro sebe. To už je potom jenom otázka té kontroly na té komunální úrovni, ale myslím si, že právě protože ta komunální úroň je mnohem transparentnější, tak také proto, je tam ta podpora veřejnosti vyšší.

SPEAKER_01 37:10

A těm starostům můžou volat, když je to ještě čím je menší obec, tím je známější a zná ho každý, že volat může v noci mu někdo hulká u baráku, starost to vyřešlo, ty přece jsi starosta, tak se musíš postarat.

SPEAKER_00 37:26

A navíc vlastně teďka to je podle mě docela velká změna, že když jsme občas sledovali i v některých těch městech a obcích ty vyhrocené konflikty dvou skupin. Většinou to funguje tak, že jsou to dvě skupiny, dvě kandidátky nezávislých, které kandidovaly někde proti sobě, prakticky už někdo další v té obci rozdělili si zastupitelstvu a pak záleží na každém jednotlivém zastupiteli, jestli vydrží starosta ve své funkci nebo nevydrží. A když to vypadalo trošku nahnutě, tak se začalo odstupovat z zastupitelstva, aby se vypsali nové volby, tak to, že teď vlastně se budou doplňovat čerstvý a jenom ty mandáty těch, kteří z toho zastupitelstva odstoupí a nebudou se muset dělat celé nové volby, nebudou se muset hledat nový starostové, tak to si třeba myslím, že je věc, která ještě zefektivní, jako ten chod těch jednotlivých radnic, a že to ještě možná do budoucna může trochu posílit prestiž těch komunál. Druhá věc je, a to mě na tom trochu mrzí, že ta komunální politika se skutečně často redukuje jenom na ty kandidátky těch nezávislých, což jsou často sice velmi sympatičtí milí a schopní lidé, ale podle mě ta komunální úroň potřebuje taky politické strany, které by už dokázal i na té komunální úrovni ukazovat ty rozly odlišnosti, které jsou mezi nimi a mezi jejich konkurencí a bohužel tady tenhle trend asi se hned tak nastavit nepodaří, protože vidíme, že jsou ty tradiční strany stále vykořenější z toho komunálního prostředí a ta nová hnutí jsou jenom závislá na tom, jestli náhodou někde někoho tak říkají, sklofnou v té obci.

SPEAKER_01 39:06

Mně ještě napadlo o těch vlastně, se přesouvá na ty obce a starostové říkají, že vždycky s hrůzou poslouchají tu a tam, že někdo vypustí, a to už bylo i za té minulé vlády. A teď to myslím, že paní ministrině financí taky někde zmiňovala. Že vlastně oni mají na těch svých rezervních fondech strašně velký prostředky, že by možná stálo za to, kdyby to někde mohlo být uchováno. A teď se to je potom krátká doba na to, že řeknou, no, když už je to někde centrálně, tak proč my bychom se taky něco stát z toho nevzal. A přitom ty obce třeba několik let šetří na investici, kterou mají naplánováno na dlouhou dobu, mění k tomu územní plány a tak dále, a tak dále. A tohle najednou jim řeknou. On si říkají, Ježíš, tak co budeme dělat, když to přijde.

SPEAKER_00 40:05

No jasně, jste úspěšný hospodář, tak za to bude potrestán po zásluze. Což vlastně jenom ukazuje tu neschopnost té politické reprezentace. My jsme se bavili o tom, vlastně my jsme se bavili o legislativě nebo o nějaké té pěně dní, ale samotný státní rozpočet a sestavování státního rozpočtu, což už je věc naprosto praktická, tak to tím trpí jak by smět, protože ty politické strany, protože jim chybí jakási nápaditost představivost, ale i schopnost obhájit svoje kroky před voliči, tak první, co vám slíbí, že nezmění daně, že nezvyší daně. Nikdo nezvyší daně. Všichni přidávají mandatorní výdaje, kterých už bude na 96% státního rozpočtu. Pokud tam ještě teď přibydou i veřejno právní média, tak už vlastně ten rozpočet bude stát jenom na mandatorních výdajích, ale co to ostatní? To ostatní to všechno musí jít na dlu. No nemuselo by samozřejmě, kdy se přijala nějaká rozumná daňová reforma. Dokonce. Mám pocit, že i ti pravicovější a levicovější ekonomové se dokážou schodnout na některých základních principech, jak posílit to financování státu. Ale politici tady o tomhle uvažovat nechtějí. Pro ně je pohodlnější ty povinnosti přehodit třeba právě na ty samozprávy, anebo naopak potom šmejit ještě samozprávám na těch jejich účtech, co by mohl vlastně vytěžit stát pro sebe, protože se samozřejmě řekne, když to bude ležet tady jako u nás, jako v tom centru, tak my to dokážeme využít, vy oni nic nepřijdete. Jenže věřte těm politikům, kteří se vlastně chovají takto nezodpovědně skoro z principu.

SPEAKER_01 41:38

Pak vystoupí ministr Klempíř a řekne, ale vlastně i občané si to nebudou platit, i když to bude ze státního rozpočtu, protože my nebudeme zvyšovat daně. Možná moje čtyřletá vnučka by nad tím kroutila hlavou, to, co on vypustil. Nikdo mu to nevomlátí ohlavu z těch jeho kolegů.

SPEAKER_00 42:06

Taková ta představa, že ten státní rozpočet je prostě něco, kde ty peníze vždycky jsou. Vždycky se tam dá šáno. Ale to už za chvilku můžou rovnou politici říct, tak si ty peníze natiskneme. No tak jako to už vyjde prakticky na stejno. Takže jsem zvědavý, kdy tady tomu někdo udělá přítrž, ale zase stejně tak jak tady vidíme často neúctu k veřejný zprávě, k expertům, kůstavním soudcům, tak stejně tak tady vidíme neúctu už nejenom k takovým institucím, jako je rozpočtová rada vlády nebo jako byla národní ekonomická rada. Tady už je z pocit zpochybňovaná i autorita České národní banky. Takže prostě tady v tuto chvíli podle mě existuje takový ten zátah na všechny ty instituce, které mají tu politickou reprezentaci hlídat a které by mohly vznášet nějaké námitky, ale v okamžiku, kdy by se podařilo pacifikovat i tady ty kontrolní mechanismy, tak to už potom se skutečně může v této zemi dít cokoliv.

SPEAKER_01 43:02

Ale nikdo nekouká z těch politiků, nekouká na to, že mají možná nějaké nebo určitě mají svoje děti, svoje vnučata a budou je zadlužovat. No, těžko. Možná, že víš, že budou mít takovej majetek, že jim to bude úplně jedno, jestli stát bude obsuhovat nějaký veřejný dluh nebo nebude, a v jaké výši. A nebo to nechápu, nebo jim jde fakt jenom o to, čtyři roky se upíchnout a potom zase další čtyři roky a nechat to být.

SPEAKER_00 43:42

Kdybych byl populista na začátku své politické kariéry, tak bych řekl, je to tím, že oni se o ty svoje děti dokážou postarat a nebudou se přitom spolehat na stát. Když se podíváte, táhle pana Prokopa, který má vést pražskou kandidátku hnutí, ano, tak to už vlastně člověk nespočítá. Ty byty, kterým on disponuje, tuším, jich asi nějakých pět nebo šest, tak to se potom člověk opravdu nemusí moc starat.

SPEAKER_01 44:09

Že si vlastně na to vůbec nespomené, že má.

SPEAKER_00 44:12

A já ten případ zmiňují jenom proto, že se jedná o komunálního politika, navíc opozičního komunálního politika. Jak potom své rodiny asi dokážou zaopatřit ty, kteří jsou v mnohem významnějších funkcích nebo pozicích. Ale já to nechciat tady přes nějakou závěst. Já znám i politiky, kteří dokážou žít s málem a vůbec jim to nevadí, ale to, že nedokážou vlastně respektovat právě takové ty zákonitosti, jakože má dát ti dál a někde se to prostě musí potkat, a že nelze pracovat neustále s tím dluhem už jenom prostě, protože obsluha státního dluhu je taky drahá. A že možná, kdybychom si řekli, že budeme koncesionářské poplatky platit dál, tak jak jsme je platili doposud, nebudeme to přednášet na státní rozpočet, nebudeme tím zvyšovat dluh, nebudeme tím zvyšovat náklady na obsluhu toho státního dluhu, takže vlastně ušetříme. Ale jako v okamžiku, kdy racionální argumenty nezabírají, tak to můžete maximálně vyprávět někde do vrby.

SPEAKER_01 45:13

Škoda, že to nemůže náš rozhovor zakončit tím, že víme, že bude líp.

SPEAKER_00 45:21

Ale tak to my víme, to nám politici tvrdí pořád. A mám pocit, že tomu máme tendenci často věřit víc než by si zasloužili.

SPEAKER_01 45:31

Lukáši, já vám moc děkuji za rozhovor. Bylo to zase velmi příjemné a vzbuzující o některých okamžicích. A snad věříme, že fakt bude líp.

SPEAKER_00 45:48

Já ještě jednou děkuji za pozvání a přeju vám do budoucna optimističtější témata.

SPEAKER_01 45:54

Podká z Hovorka, děkujeme, že nás posloucháte, a poslouchejte nás dál.