A co kdybys přestala rozhodovat za studenty - s Lenkou Málkovou

„Já jim musím ukázat cestu.“ „Oni nevědí, co potřebují.“ Zní ti to povědomě? Tahle epizoda není o tom, že bys měla učit nebo dělat méně, je spíš o tom, že bys to mohla možná dělat jinak. S Lenkou Málkovou se díváme na to, jak velký vliv mají naše otázky. A jak často (aniž bychom chtěly) bereme studentům prostor přemýšlet, rozhodovat a růst. Dotkneme se třeba: 

• momentů v lekci, kde nejčastěji „přebíráme řízení“
• konkrétních příkladů, jak změnit komunikaci (hned od zítřka)
• práce s chybou bez pocitu tlaku
• toho, proč samostatnost souvisí s motivací víc, než si myslíme

 A taky si otevřeně řekneme: Co když student neví? Co když se bojí? Co když chceš pomoct… ale nechceš všechno dělat za něj? Možná tě tahle epizoda lehce rozhodí. A to je v pořádku.  

Pusť si ji a zkus si odpovědět: kde dneska rozhoduješ za studenta místo něj?

Zaujalo tě Lenčino povídání? Víc inspirace najdeš na jejím webu https://cestakjazykum.cz/.

Vše pro tvou lektorskou praxi:

• ZDARMA: stáhni si 25 aktivit do lekcí a zjednoduš si práci
• MATERIÁLY: ušetři si hodiny příprav s materiály, co jen stáhneš a hned využiješ v lekci
• TRÉNINKY: uč s jistotou díky tréninkům pro začínající i pokročilé lektorky
• KONFERENCE: přijeď na další ročník Konference pro lektorky češtiny

Transcript

SPEAKER_01 0:02

Nejsme tu proto, abychom učili dlouhé roky za Almužnu, i když nás to baví. Ne tu proto, abychom oddaně plnili to, co se očekává. Jsme tu proto, abychom proskoumali sami sebe a uvědomili si svou hodnotu. A taky určovali pravidla ne jen následovali. Protože my neučíme jen jazyk. My měníme životy v sobě i studentům. Tohle je slouček na. Místo pro lektorky, které chtějí pracovat po svém vědomě, lidsky a s respektem sobě i studentům a které se nebojí být slyšek. Zaposlouchej se do dnešní epizody a nechci dosní tuhle myšlenku. Ty nejsi jen lektorka, jsi ta, která tvoří přátelský prostor pro sebe i pro ostatní.

SPEAKER_02 1:06

Ahoj. Vítej u deváté epizody sloukástu, což je podcast pro lektorky od lektorek, Jasem Šárka, lektorka češtiny pro cizince a taky jeden dílek lektorské skládačky slouček. A hned na začátku mám pro tebe dneska malou hádanku. Budeš vědět, kdo tady se mnou dneska je. Je to usměvá, empatická žena, certifikovaná jazyková koučka, lektorka angličtiny, zakladatelka projektu Cesta k jazykům. Tak já si myslím, že pokud nás pravidelně posloucháš, tak už tušíš. Že tady se mnou je teď Lenka Malková, já ti vítámě ahoj.

SPEAKER_03 1:48

Ahoj, ahoj, Šári. Děkuji za krásný úvod a zdravím všechny, kdo nás poslouchají.

SPEAKER_02 1:55

Tak já bych ještě doplnila, že kromě lektorky a koučky možná pracuješ i jako mentorka. Určitě vedeš kurzy pro samozřejmě jak pro studenty, tak pro lektorky, kurzy koučování a koučovacího přístupu v jazykové výuce.

SPEAKER_03 2:14

Ano, je to tak. A je to moc radostná a naplňující část mé práce být nějakým průvodcem pro jazykové lektorky. Především, i když lektori jsou taky vítání. A tom, jak vlastně propojovat tu jazykovou výuku s koučovacím přístupem a skoučovacími nástroji a dělám to pomocí programů nebo i konzultací nebo školení.

SPEAKER_02 2:42

Tak a já bych chtěla určitě sdečně všem doporučit lénčiny kurzy hned několik lektorek slouček jmi pravidelně prochází už několika tou vlnou těch kurzů. Tak si myslím, že určitě na konci možná doporučíme něco konkrétního, co Lenka teď připravuje. A my dneska jsme si vybrali téma, které si myslím, že je velmi důležité, a to je samostatnost studentů. Ale nysi měla podobný příspěvek na konferenci slouček v loňském listopadu, kde tohle téma velmi rezonovalo. Vím, že potom lektorky to s tebou ještě konzultovali o přestávce, vlastně se doptávali dál. A ty si to téma nazvala, že samostatnost studentů začíná u vašich otázek, respektive u našich otázek. Jak tomu můžeme rozumět?

SPEAKER_03 3:43

No, jak tomu můžeme rozumět? To je dobrá otázka. Co si vlastně pot tím představit?

SPEAKER_02 3:51

Co je vlastně ten posun. To je já tím, že nějak transformuju otázky, že nad tím budu víc přemýšlet, naučím se možná nějakou techniku. Tak dokážu v té lekci vytvořit prostředí pro studenta, kde on bude samostatnější, možná zodpovědnější.

SPEAKER_03 4:12

Ano, já bych řekla, že vlastně samostatný student pro mě není někdo, kdo všechno zvládne bez lektora. Není to samok. To je jako důležitý říct na začátku. Samostatnost pro mě znamená, že student vlastně není jenom vykonavatel těch našich nějakých instrukcí a je aktivním spoluúčastníkem toho procesu učení. To znamená, že já my se dostáváme z té role nadřazenost, podřazenost do role partnerské. Ale teď nevím, jestli jsem odpověděla na tvou otázku.

SPEAKER_02 4:46

Já si myslím, že ano, to je vlastně nějaký ten cíl. Proč bychom o to měli usilovat, aby ten student byl samostatný.

SPEAKER_03 4:54

Tak a potom vlastně, a to je asi to, o čem se tady budeme dneska bavit, je to, do jaké míry my jsme schopné vytvářet prostředí, které jim vůbec umožní být samostatný. A protože ta samostatnost není. Někdy mám pocit, že si spousta lidí myslí, že když k nám přijde motivovaný student, takže tím pádem bude samostatný, ale to tak by vůbec nemusilo. Ono to je spíš naopak, že my, když jim dáme ten prostor a učíme je být samostatní, tak potom oni jsou i víc motivovaní.

SPEAKER_02 5:32

Tak, a já tady otevřu vlastně možná takovou věc, na kterou třeba teď někdo pomyslí, když takhle o tom začínáme mluvit o tom tématu, a to je, že my budeme vytvářet studentům prostředí, ve kterým oni mu můžou být a možná by chtěli být samostatný. A je to něco, co ten student vlastně chce, je to teď trošku jako dělá advokát. Je to, co když přijde ten argument, no, ale student si přece platí za to, že já jsem ten člověk, který ví, který vlastně možná trošku rozhoduje za něj, který má tu zodpovědnost za ten proces toho jeho učení.

SPEAKER_03 6:21

No ano, ale to se podle mě nevylučuje. Protože my jsme tam jako profesionální lektor, jako člověk, který rozumí té listické stránce jazyka, metodické, tomu systému toho jazyka. Jenomže ten student je ten, kdo se to potřebuje naučit. A on ví, pro se to učí, kde to v reálním životě potřebuje použít. On je ten, kdo má ty minulé zkušenosti, ať už negativní. On je ten, kdo má ty svoje potřeby a touhy. A ten student si mě platí za určité jako vedení tím procesem učení, ale to vedení vůbec nemusí znamenat to, že já mu musím všechno diktovat a za všechno rozhodovat jenom já sama, podle toho, jak si myslím, že to je nejlepší. Já mu nemusím ukazovat jednu cestu, kterou mu nalainuju, na základě toho, že s ním první lekci vedu 15 minut vedu nějaký rozhovor, ale já mu můžu pomáhat a vytvářet vhodné podmínky k tomu, aby on si dokázal vybrat tu cestu, která mu bude dávat smysl. A které se jímu bude co nejpříjemněji a nejefektivněji učit. Takže podle mě jako to vedení a ta samostatnost se nevylučují, ale to dobré vedení nějaký to řízení, předávání zodpovědnosti jde s tím ruku v ruce. Zcále, jestli to studenti chtějí, no to je taky dobrá otázka. Já si myslím, že oni pokud nezažili nic jiného, a v klasickém vlastně systému vzdělávání nás nikdo zas tak moc neučil přemýšlet o tom, jak se máme učit. Vždycky nám řekli, tohle se nauč, a vlastně už nikoho nezajímalo, proč, k čemu mi to bude, a už nikoho nezajímalo, jak se to vlastně naučím. A já teď tady mluvím hlavně o výuce dospělých. To ještě možná by bylo fajn říct na začátku, protože já se věnuju vyuce dospělých, takže mluvím z vlastní zkušenost. I když si myslím, že skoro všechno, o čem se budeme bavit, by se dalo přenést i do výuky k dětem, ale pojďme se teda bavit jako o výuce dospělých. Tak tam si myslím, že tam je potřeba jítně vlastně po kručcích ukazovat těm lidem, že když oni o tom začnou přemýšlet, a jaký to pro ně bude mít výhody. Aplikuješ tenhle přístup na všechny svoje studenty. Já už teď jo. Ale byla to cesta, která trvala třeba, řekněme, nevím, možná se mi začala vytvářet už v době, kdy jsem se začala věnovat vlastně věnuci jazyku. A v roce 2019 to dostalo nějaký větší rámec díky právě kurzu o jazykovém coachingu. A byl to vlastně postupný proces, jako velmi, velmi postupný, který trval mnoho let. Takže dneska ano, dneska já mám spolupráce, kde takhle to funguju, ale je to založené na tom, že ty lidi, když už do té spolupráce se mnou jdou, tak ví, do čeho jdou, a že to bude něco jiného než klasická lekce, frontální výuka, kdy vlastně lektor říká: Dělají tohle a oni to udělají. Takže jsme dopředu jako domluvení.

SPEAKER_02 9:37

To znamená, že teď, když nás poslouchá nějaká lektorka, tak můžeme říct, že tohle je taky cesta pro ní. Že je vlastně jako nějaký proces, nějaký proces změny, kterým vlastně by procházela i ona a současně s ní vlastně její studenti, že to není něco, co odzítka začne naplno v mých lekcích fungovat, když se naučí nějaký přístup.

SPEAKER_03 10:06

Já si myslím, že je zajímavé se podívat na to, že jsi teďka řekla, jako naučím si nějaký přístup, protože si myslím, že jedna věc je se o tom nějak dozvědět a zjistit si nějaký informace a vědět, co chci, ale druhá věc je potom to praktikovat a mít tu dovednost toho změnit trošku způsob té komunikace, začít používat trošku jiný otázky, vůbec začít víc používat otázky. A to chce praxi. A myslím si, že to chce i trošku změnu mindsetu nás jako lektorek. Protože nejdřív to musí dávat smysl mě. Já musím vědět, proč to chci dělat, jestli v tom vidím nějaké benefity, jestli mi to dává smysl. Proto vždycky je to náročné, trošku jako víc z těch zaběhnutých kolejí, měnit tu svou rutinu. Chce to prostě nějakou energií. A někdy to s někým funguje víc, s někým míň. Takže je to proces. A já nejdřív já musím vědět, proč to chci dělat, proč mi to dává smysl. Musím se trošku pozorovat, reflektovat. A pak vlastně mi to začne mnohem líp fungovat i u těch studentů u té druhé strany.

SPEAKER_02 11:14

A když mluvíš o těch benefitech, mohla bys říct, jaký tam vidíš teď benefity pro tebe po těch letech? Když vlastně jíkala, že teda několik let tenhle přístup aplikuješ, a tak určitě víš, už máš vlastně ten přehled o tom, jak kdybyš třeba porovnala ty lekce předtím a teď.

SPEAKER_03 11:39

No, když začnu u toho, jak já vidím vlastně úplně jinak teď výsledky těch studentů. Mám pocit, že dřív mi ti moji klienti říkali, jakože jsem milá, příjemná, že je to se mnou na lekci baví, a že baví jako, co děláme za nějaké hry a tak, a že to je fajn, a že se tam nebojí mluvit na těch lekcích a tak. Ale dneska ty stepné vazby jsou o tom, že se jim poda, že se jim daří mnohem víc a líp něco v jejich životě. Prakticky se tam nějaká změna, protože tím, že oni převeznou víc tu zodpovědnost do vlastních rukou, tím, že dělají toho víc mimo lekce, tím, že to máme navázané na jejich praktické použití té angličtiny v životě, tak oni vlastně častěji dosahují těch jejich cílů, protože i pracujeme s jejich cíli a naučila jsem se pracovat s jejich cíli, to s tím souvisí. Takže mnohem častěji se mi stává, že prostě někdo si troufne říct si o vyšší pozici v práci, kde je třeba angličtina. Že někdo vě, teď mám klientku, které je nevím kolem 60 let, a sama vodila s kamarádkou do Itálie, protože už si věří, že se tam domluví. Ty výsledky těch klientů, jsou patrný v tom prakticky jejich životě, což mě samozřejmě strašně moc naplňuje. A ta dynamika těch legcí je jiná. A ta dynamika těch lekcí není o tom, že já vlastně chystám všechno, co se děje na těch lekcích, že bych si nějak vyplávala nějaký pracovní listy, to jsem v podstatě přestala dělat. Spoustu těch podmětů nosí ti klienti samy do té lekce. A já jsem tam vlastně pro ně, aby si řekli, co potřebují doprocvičit a jsem pro ně spíš tak jako kurátor těch informací a zdrojů a velký podporovatel toho jejich mindsetu.

SPEAKER_02 13:37

To je krásný. I to pomenování, který si teď použila. Se mnou osobně tohle velmi rezonuje tohle nastavení lekcí, a myslím si, že i třeba právě s přístupem slouček, kde přesně tímhle směrem jdeme to, proč podporujeme všechny tady na té cestě. Právě proto, o čem ty mluvíš. Myslím si, že na to prostě někdy zapomínáme v tom procesu, že jako to, proč ten student za náma přichází není přesně nějaká. Samozřejmě, je to globální balíček, ale vlastně je to primární, je to, že on se potřebuje někam posunout ve svém reálním životě, ať už to je pracovní nebo soukromý život. A tohle bychom vlastně nikdy z toho hledáčku neměli ztratit. A jak ty říkáš společně, že? Jako by ten student je ten, který ví, co v tom životě skutečně potřebuje a kam se potřebuje dostat a jak se tam potřebuje cítit. Tak pojďme se teď na to podívat konkrétně. Ty mluvíš o tom, jak důležitá je otázka, nebo jak důležitý jsou otázky na lekci. Jsou nějaké typy otázek, jsou otázky lepší a horší, nebo tak samozřejmě směřujeme k tomu koučování, ale já bych to nenazývala lepší a horší.

SPEAKER_03 15:05

A spíš jsou otázky, které jsou třeba zjišťovací, a potom jsou otázky, které jsou víc proskoumávací. A nebo já někdy používám i termín oznamovací otázka, což vlastně není otázka skutečnosti. Oznamovací otázka je třeba, tak si pojďme teďka udělat tady to cvičení chceš. A se nám na to jako ten student odpoví, tak jo, že málo kdylo kdy nám bude oponovat. Takže taková oznamovací otázka. No, zjišťovací otázka je samozřejmě naprosto v pořádku, je to otázka typu rozumíš domu, což je fajn. A používáme ji všichni často, a ty otázky jsou žádoucí, ale pokud se nám podaří vlastně do naše komunikace zapojit víc těch proskoumávacích otázek, což teda je teda trošku jiný, nechci úplně vyloženě říkat, koučovací otázky. Nemusí to být úplně čistě koučovací otázky, ale nějaký proskoumávací otázky, otázky, které jsou otevřený. To znamená, že ani není odpověď ano, ne, ale je na ně odpověď, na kterou se musí ten člověk zamyslet. Tak samozřejmě to může přinést úplně jinou dynamiku do toho nastavení a do té spolupráce.

SPEAKER_02 16:25

Máš nějaký konkrétní příklad, Lenín?

SPEAKER_03 16:30

Jo, jasně. Tak když jsem vlastně dávala tady ten příklad té zjišťovací otázky rozumýšmu, tak místo toho se můžu zeptat, co ti na tomhle přijde logický a co ne. Nebo co bys potřeboval k větší jistotě třeba v tomhle tématu. Nebo jak můžeš tohleto, co se tady teďka učíme, vzít a použít ve tvém životě. A prostě něco takového.

SPEAKER_02 16:57

Setkáváš si s tím, že na tyhle otázky dokážou studenti dobře nějak adekvátně reagovat, že vlastně znají odpověď.

SPEAKER_03 17:09

Zdravá otázka je vím, na co narážíš. A elektorky mi to říkají často při naší spolupráci, že ten student jako často třeba odpoví nevím. Ano. Já si myslím, že je strašně důležitý, když do toho jdeme tady s tím s tím nějakým přístupem, že chceme víc té spolupráce, nebrat to nevím jako konec té debaty, ale právě jako začátek. Ten student není zvyklý o tom přemýšlet. A já vlastně, když budu prohlbovat své dovednosti v tom, jak se ptát, tak si časem vlastně třeba ošahám to, že není úplně dobrý hned na začátku té spolupráce těm studentům dávat jako velmi otevřené otázky jako takovou bezbřehovou svobodu, nebo velmi takový, co jdou velmi někam dohlubin, ale ani neotevřenou ve stylu tak co chceš dělat příště. Protože on řekne nevím. A místo toho, já spíš můžu buď to vycházet z nějaké omezený nabídky, anebo zůžím ten výběr, přidám tomu nějakou větší strukturu. To znamená, že já můžu říct: teďka jsme se tuhle lci věnovali minulému času, v předchozích dvou lekcích taky já mám z toho pocit, že už ti to jde, ale záleží, jak se v tom cítíšti. Chceš příště ještě nějak na tom pracovat, anebo půjdeme dál. Vlastně otázka, na kterou většina těch lidí už dokáže odpovědět. Takže já vlastně můžu začít tím, že nedám ty otázky úplně jako nejotevřenější na světě, jakože co se chceš učit. Ale řeknu vzhledem k tvýmmu cíli, který máš, vzhledem k tomu, na čem už jsme teďka pracovali, a on třeba to máme někde zapsaný, on to vidí, což taky pomáhá ty poznámky si dělat během lekcí, tak on vidí jako vlastně, co je jeho cílem, jak jsme si to rozplánovali. A potom je schopný na ty moje otázky mi odpovídat. Takže já musím trošku vědět, jak se ptát a jak tomu dát tu strukturu, abych nenechala toho studenta v nějakým takovém vzduchu prázdninu, kdy bude mít pocit, že má odpovět na otázku, jak se má učit, a on vůbec neví. Ano. Tak tohle nechci. Tohle samozřejmě není jako cílem a smyslem.

SPEAKER_02 19:30

Jo, děkuji moc, že tohle říkáš. Leně mě to hlavně jako dává obrovský klid. Protože vlastně z téma ze své zkušenosti, taky jsem prošla tvým kurzem a je to téma, který mě osobně velmi zajímá, a myslím si, že přináší oběma stranám možnost navázat prostě úplně jiný, řekla bych vlastně jako důvěryhodnější, zodpovědnější vztah vzájemně mezi lektorem, klientem a studentem. Ale sama jsem na začátku vlastně bojovala s tím, co ty teď jmenovala, že jsem měla pocit, že ten student vlastně není připravený ještě na to, že já to nemůžu rozbalit úplně všechno, protože jeho viděsím, a mě to jako demotivuje. Takže vlastně jsem moc ráda za to, že říká, že i to je třeba vlastně možná nějak odstupňovat, nějak něčím začít a budovat tu spolupráci od nějakého bodu nula, dejme tomu. Trošku jiným způsobem. O klidně mě doplně, já to teď tady nějak interpretu jako vlastníma slovama.

SPEAKER_03 20:51

Mně se moc líbí, jak o tom mluvíš, přemýšlím, čím bych to doplnila. Možná tím, že co mě funguje, jako na začátku začít dělat s těma lidmi, které na to nejsou moc zvyklý je reflektovat různý věci. Vlastně udělat takový reflexe, že prostě teďka jsme tady něco probírali, nebo teďka jsme dělali tuhle tu aktivitu. A co si o tom myslíš? Jednoduchá otázka, nebo jak moc tě to bylo, nebo jak moc ti to přijde efektivní vzhledem k tomu tvýmu cíli. A velmi dobře mi na začátku těch spoluprací fungují u škály, to znamená, že ho nechám vybrat od jedničky do pětky, buď to, jak se cítí, nebo ať to oznámkuje, prostě je tam trošku prvek toho humoru. Lehkosti v tom, není to nic a nechci nikoho tlačit do nějakých na klasický lekci, do nějakých velkých hlubin nebo nějakých koumých řečí, to vůbec ne. Spíš z hlediska té lidské psychiky a z toho, jak fungujeme, jak je ten proces určení nastavený, tak si myslím, že to, co ta klasická výuka často postrádá, je právě ta schopnost té reflexe a schopnost toho podívat se na. Na to, co děláme, kam jdeme, kam chceme jít, jestli se tam přibližujeme, co nám stojí v cestě. A zařadit takové jednoduchý, reflektivní otázky, prostě na konci lekce, na začátku lekce po nějaké aktivitě jsem tam. Si myslím právě, že dokážou hodně velké věci, přitom to může trvat minut dvě.

SPEAKER_02 22:25

Můžeme se teď podívat třeba na průběh té lekce, tak jak ty o ní mluvíš, a dát nějakou konkrétní příklad těch otázek a pak doufám, že na to nezapomeneme. Pak bych se podívala moc ráda na to, jaký je vlastně rozdíl mezi tou, dejme tomu klasickou otázkou a tou koučovací. Ty už si o tom mluvila, ale možná, když si dáme teď několik příkladů, tak ještě to dokážeme potom trošku líp jako sumarizovat společně. Tak zkusme projít třeba společně tou lekcí. Lekce začíná, jak můžu už na začátku v obozovkách jako dobře začít oddeme tam v tomhle duchu.

SPEAKER_03 23:12

No, pro mě to, abych mohla dobře začít, znamená, že potřebuju předtím dobře skončit. To znamená, že já tu předchozí lekci na konci si už trošku osunduju, nebo já to třeba dělám trošku víc než trošku, že osunjuju to, co budeme dělat příště, že si uděláme takový miný plán, že se podíváme právě na to, co jsme dělali, kam se chceme dostat, že se domluvíme, co kdo na tu lekci přinese, co si student, co si přinesu já. A my to třeba máme i napsané, takže já začínám začátek lekce s tím, že otevřu ty poznámky, a pak se zeptám toho klienta, s čím dneska přichází, čemu se chce primárně věnovat, na co má náladu, nebo co má připravené, anebo jestli je něco důležitého, třeba občas se něco vyvistne jako v práci, nebo něco, co se mnou prostě potřebuje prodiskutovat. Než na něho rovnavalím, tak pojď, teď jdeme procvičovat minulý čas, tady máš tenhle ten skvělý pracovní list a jdem na to převštivě tu jedna.

SPEAKER_02 24:16

Je to úžasné. Já teď jenom moc děkuji za to, že to říkáš, protože si myslím, že tohle je přesně ten moment, kdy si troufám říci, jakože většina lektorek bude v tom módu B. Jo, tak pojďme, tady ten můj plán, takhle jsem to připravila, a pojďme na to. Určitě to nechceme hodnotit, že to je špatně, že?

SPEAKER_03 24:37

Ale to žádném případě ne. Ale pokud se chceme přunnout k tomu, abychom do té komunikace dostali víc té spolupráce, partnerskistu, samostatnosti studentů, tak je fajn už na začátku se začít ptát. A i když třeba máme nějaký ten plán a nechceme se ho pustit, tak jenom prostě dát volbu. I jednoduchá volba ve stylu chceš začít tímhle nebo tímhle, a už dá určitou vlastně předát trošku víc té aktivity a té zodpovědnosti do rukou těch studentů. Takže já mám svůj plán, já chci udělat A a B, a nechám ho třeba jenom vybrat, čím chce začít, nebo ho nechám vybrat, čím chce trávit víc času, a čím ho chce do hloubky. Protože já si myslím, že tahle aktivita je pro něj lepší, neznamená, že to tak vnímá i on.

SPEAKER_02 25:30

To je úžasný. A mě tady ještě poznamenala jsem si tady mezi tím slovo důležitost, že si myslím, že vlastně tímhle otevřením lekce jasně dáváš najevo, jako je důležitý tvůj život, tvůj to, co ty do té lekce přinášíš. Vlastně ten obsah, který můžeme tady společně se mu věnovat, ať už to je může být nějaký problém, třeba který nastane v tom životě. Já znamená, dneska mám zkušenost z jedné dopolední lekce, kdy právě studentka takhle hned na začátku si sama řekla, já dneska potřebuju úplně změnit jako téma lekce. Potřebuju se naučit, jak řešit konfliktní situaci na hřišti, kde jsem minulý týden zažila nějaký konflikt s maminkou. A říká: A teď cítím, že pro mě teď je tohle vlastně jako absolutní priorita, se potřebuju naučit nějaký konfrontační dialog a ubránit a nějak obhájit sama sebe.

SPEAKER_03 26:39

No, to je krásně vidět, jak máte nastavenou tu komunikaci ve stylu, že ona ví, že prostě jsi tam pro ně, že ji nasloucháš a že ti vlastně může říct to, že má nějakou aktuální potřebu. Zažila jsem spoustu třeba já osobně, jako studentka lcí, kdy ta lektorka vlastně se mě jednou větou zeptala, jak jsem mám, a to byl konec. A už to prostě ten prostor pro moje třeba aktuální potřeby, ale nejenom potřeby, ale i to třeba aktuální naladení, nebo tam toho prostě bylo malinko.

SPEAKER_02 27:19

Jasně. Protože ne vždycky jsme úplně v plném nasazení na té lekci, že možná si tam někdy ten student přijde odpočnout. A nepotřebuje dostat náložních úkolů a cvičení a tak dále. Tak, lekci jsme začali, a teď co se může dít v průběhu. Já tady mám pár příkladů toho, co třeba jako lektorka můžu říkat, když chci dejme tomu nějakou aktivitu uvést, tak můžu říct třeba: A tak tady máme nějaké zadání, teď máte 10 minut.

SPEAKER_03 28:02

Můžu tohle někam posunout? Můžu to někam posunout. A podle mě tím, že ještě předtím, než je nechám na tom úkolu pracovat, tak si trošku dáme prostor k tomu zamyslet se nad tím, co budeme dělat, a co nám to má jako přinést, a co bychom mohli udělat proto, aby uspěli. Protože to je další věc, která je pro mě extrémně důležitá: vytvářet ten prostor na té lekci takovej, aby v co největší míře ti studenti měli pocit, že to zvládnu, že dokážu uspět. Takže se jich můžu zeptat, jak chcete na tom úkolu pracovat. Pokud mám třeba skupinku, tak jestli to chtějí dělat ve dvojici, nebo jestli jim něco pomůže, nějaká předpříprava. Prostě můžeme se na to trošku mentálně naladit a můžu tam použít jednu dvě nějaké mini otázky předtím, než se do toho úkolu vrhneme. Nebo můžou si zkusit říct, do jaký míry si myslí, že se jim to povede, nějaké takovýhle cvičení, jestli si myslí, že to pro ně bude náročný nebo ne. A potom si to můžeme na konci zase vyhodnotit. Užasný.

SPEAKER_02 29:18

Tak, a co třeba, když na lekci přijdu s nějakým tématem minulý čas? Začnu řeknu: a dneska si procvičíme minulý čas. Dá se to uchopit jinak?

SPEAKER_03 29:34

Určitě se to dá uchopit různými způsoby. Například tak, že mám návrh toho, že si budeme procvičovat minulý čas, je navázaný zase na ten cíl a na to, co jsme si společně domluvili, že je pro toho klienta důležitý. A navíc já třeba ráda tu gramatiku propojuju s tím, jak to konkrétně využiju v tom životě. Takže když umí minulý čas, tak mi líp povykládá o tom, co dělal o víkendu, nebo kolegovi popíše líp, co se stala na prezentaci a tak dál. To znamená, že nejdřív si ujasníme, proč to děláme, k čemu nám to bude, do jaké míry už třeba ten klient umí, a na co se potřebujem zaměřit. A taky do jaké míry potřebuje být, řekněme, perfektní, aby se nám nestalo to, že klient, dokud neumí všechny nepravedné slovesa, tak si myslí, že neumí minulý čas. A potom samozřejmě také ty aktivity, který budeme ten minulý čas procvičovat, můžou být na základě vzájemné dohody. Já můžu přinést nějaké osvědčené aktivity, metody, který si myslím, že jsou fajn, ale můžu mu dát zase na výběr. Někdo rád mě prostě vypráví o něčem a někdo má rád překladovat cvičení, někdo si něco rád nachystá doma, a někdo naopak chce to třeba trénovat spontánně na té lekci. A tohle já se nemusím jako domnívat, co by mu asi tak vyhovovalo, já se ho můžu rovnou zeptat, jak si chcete ten minulý čas trénovat a pokud je to moc obecná otázka, tak mu řeknu: už jsme tady v rámci naší spolupráce dělali tohle to cvičení, dělali jsme vyprávění, dělali jsme otázky. Tak co z těchto tří možností by ti přišlo jako fajn způsob pro lekci. A co by ti třeba přišlo jako fajn způsob pro toho je pro cvičení doma. Skvělý.

SPEAKER_02 31:35

Další část lce, kterou nebo další takový moment na lekci, se kterým často pracujeme, je nějaká chyba. Studenti někteří to milují, vlastně chtějí, aby je lektorka neustále opravovala. Naopak někdo si myslím, že ho stresuje. Je tady v tom koučovacím přístupu nějaká metodika, jak s chybou pracovat, vlastně jaký studentovi nechci říct, že zdělovat, ale vlastně jak s ní pracovat.

SPEAKER_03 32:16

Metodika nevím, jestli je v kčovacím přístupu úplně metodika. Možná jak to mám já můžu říct, jak k tomu přistupuju. Já k tomu přistupuju tak, aby tam bylo vždycky vyvážený poměr toho těch chyb versus toho, co se podařilo. A už jsem tady o tom mluvila, protože ráda koncipelu tu spolupráci tak, aby ten student uměl vnímat to, co umí. Primarně. Aby to primárně nebylo o tom, kolik udělal v tom cvičení chyb, ale aby si primárně uvědomil, co už zvládá. S tím souvisí to, že já třeba úplně neopravuju každou chybu na začátku spolupráce třeba neopravuju skoro vůbec, což si myslím, že může být dost těsivý pro spoustu lektorek. Ale je to taky o tom, že velmi často si s těma klientama o tom povídám. To znamená, že se jich ptám, jestli jim vyhovuje způsob, jak jim to děláme, který chybě třeba zapisu, oni si pak sami hledají, třeba celou tu větu zapíšu, a oni si pak hledají sami, co v tom je špatně. Pracuju s tím jako různě, ale velmi často to s nimi konzultuju. Což taky myslím, že je něco, co často netěká. Že každá z nás máme nějaký způsob, jak s tou chybou pracujeme. A vlastně nás nikdy nenapadne si ověřit s tím klientem, jestli mu to vyhovuje. Protože občas se mi stane, že mi klient řekne, já bych potřeboval trošku víc. Já prostě chci si jako to toho vědomá jsem tady, abych si to prostě už tak vytříbil ten jazyk. Tak opravdu na tom pracujeme pečlivě. Vrzus člověk, který třeba má strach z té komunikace, který už má hodně znalosti, ale bojí se promluvit, tak tomu nebude vyhovovat to, když já ho budu upozorňovat na každou chybu. A někdy dokonce i dělám to, že i v rámci té lekce se jich zeptám, jak moc se dneska cítí na to, že třeba budeme opravdu hodně dávat pozornosti těm chybám, anebo když je třeba někdo unavený nebo na něho leze nemoc, tak prostě dáme přednost k tomu, že budeme trénovat nějaký projev nebo plynulost projevu, nebo že budeme třeba něco opakovat a tam zase to trošku jako potlačíme. Leží vlastně, jaký má ten člověk cíl, co potřebuje, jak se cítí, co zrovna probíráme, na co se soustředíme. Takže tady pro mě jsou dvě věci důležitý. A jednak občas se těch lidí zeptat, jestli jim to vyhovuje, a jestli mají třeba nějaký nápad, tak to můžeme dělat jinak. Protože divili jste se, že ty lidi mají nápady. A já jsem se teda divila, když jsem se začala ptát, že mají nápady a docela i dobré nápady. A vlastně, když opravdu se nebojí si říct, co by jim vyhovovalo, tak jsou to fakt nápady. A za druhé, nezapomeňme, dávat pozornost i tomu, co se daří, a upozorňovat na to, co se daří. A nemyslím jenom jako takovým obecným, no tak super skvěle mluvíš, ale opravdu konkrétně vypíchnout, kde se jim to podařilo, a umět postupně obracet i tu pozornost těch našich studentů směrem k tomu, co umí a co se jim daří.

SPEAKER_02 35:49

Mně se tenhle přístup moc líbí. Jako velmi tohle se mnou rezonuje, myslím si, že přesně jako nějaká vyváženost, ale vlastně ten, já tomu říkám, jako ten mikroúspěch, prostě malý úspěch, má vítězství na každé lekci, jako nás všechny posune zase o kousíček dál. A je to extrémně důležitý. A jestli tady já můžu poddílet jako něco ze své praxe, tak právě u těch studentů, kteří nějak bazírují na tom, že aby byli opravovaní, tak já opravdu věnuju hodně času tomu, aby jsme si spolu povídali o tom, proč. Proč to vlastně pro ten proces je důležitý a proč to potřebují. A myslím si, že v napré většině případů se dobedeme, že oni mají někde v hlavě nastaveno, že tohle je ten správný proces učení. Ale nakonec sami si odpoví na tu otázku a vlastně zjistí, že ne. Tohle není to ani efektivní, ani konstruktivní, ani podpůrné, ani to nevede nikam jako k nějakému výraznému zlepšení. Spíš je to prostě nějaká frustrace, možná to v ní vyvolává potom větší strach. O tom bychom tady mohli mluvit dlouho, práci s chybou. Ale moc se mi líbí to, jak jí říkala, že vlastně na té lekci jako hlídáš tu vyváženost aby samozřejmě musí tam být nějaká reflexe toho, určitě nám jako to poskytne nějaký materiál pro zlepšení, ale potřebujeme vidět primárně to, co se daří.

SPEAKER_03 37:35

Tak souhlasím, mocky z toho řekla.

SPEAKER_02 37:38

Tak trošku jsme odnekli od programu lekce. Dostaneme se na konec lce, ale ty už si o tom mluvila. Lekci začínám podle toho, jak lekci končím. Takže co je takový takový v tvých lekcích, co je jako dobrý, dobré v finále, takové rozloučení, s čím můžeme z té lekce odcházet? A zahrnula bych do toho možná i nějakou domácí přípravu, dejme tomu domácí úkol, jestli něco takového jako třeba u tvých klientů máte.

SPEAKER_03 38:15

Já a klientu se ptám, jak se cítí třeba, když jsme na konci té lekce? Jak teďka cítíš, jak ti je, jaký máš z toho dojem, z toho, o čem jsme se tady bavili. Já si během lekce zapisu, zvlášť na papír, to ani nevidí věty, které se jim podařily. Takže když máme online legci takový my tak na obrazovku ukážu podívej, jak tady mám zase napsáno, co všechno se ti podařilo, co už třeba teďka říkáš šlíp. A vypíchnu třeba nějakou jednu konkrétní věc, za kterou je ocením, ale nechám i je to zhodnotit, co jim dneska přišlo fajn. K se cítí, že by potřebovali vlastně ještě něco posílit, protože nedávno třeba já jsem přijela z dovolené, a nechala jsem klienty v lekcích se mě ptát na tu mou dovolenou. Tím pádem oni trénovali otázky, což není tak častý, protože většinou my se ptáme jejich. A pokud nemám skupinovou lekci, kde vlastně ty lidi se ptají navzájem, tak v té individuální lekci si spousta z nich třeba uvědomila, no jo, jako u těch otázek, to není úplně zas tak automatický. Takže nám z toho vyplyne, že příště se víc pověnujeme otázkám a pobavíme se o tom, jakým způsobem to uděláme. Jestli potřebují třeba ode mě nějaké pravidla si projít zpětně, jestli chtějí si udělat nějakou klikačku na té lekci, jak to bude vypadat, jestli to bude nějaká spontánní komunikace, připravená komunikace. A tohle s ní probírám na konci té lekce. Takže je to hodně z toho vlastně to vyplyne z té naší reflekce, že si zreflektujeme tu naši lekci. Eventuálně se podíváme na ty naše cíle a na ty plány, co jsme si udělali na začátku, nebo co dělám na začátku téměř každýho balíčku vlastně se podíváme, co jsme chtěli dělat. Jestli to, co vlastně teďka probíráme, už je dostatečný a půjdeme dál, nebo ne, ještě v tom tématu zůstaneme. A takže já ty lekce nekončím ve stylu Tady máš domácí úkol, tady si ho zapíš, tohle jsem pro tebe vymyslela. Ale zase je to jako nějaká forma spolupráce. Co by si dneska potřeboval pracvičit doma, jak by ti to vyhovovalo? Co k tomu potřebuješ ode mě a co zvládneš už sám.

SPEAKER_02 40:37

Tak a já bych se chtěla ještě zeptat Leni, jak se daří tvým studentům do lcí postupně jako víc a víc přinášet právě tady jako ten svůj vlastní obsah nebo nápad?

SPEAKER_03 40:52

No já si myslím, že se to daří, ale určitě to není jako lece od lekce, že to trvá, že to je nějaký proces a záleží hodně na těch lidích. Záleží na tom, jak k tomu přistoupí, jestli jim je tady tenhle přístup blízký nebo vzdálený. Záleží na tom jejich cíli. A já někdy říkám, že ten koučovací přístup je hodně o tom, že já přijdu tam, kde je ten student a kde má on ty své potřeby. A aktuálně jsme s jedním klientem v takovém prostoru a v takovém procesu, že pro něho je úspěch, že přijde na lekci. A je to v pořádku. Zase, ale komunikujeme o tom a já se ho na spoustu věcí ptám a spoustu věcech se bavíme. On teda tu angličtinu používá v práci, takže to není o tom, že by ji měl jenom na lekcích, on ji prakticky používá v práci. A aktuálně třeba s tím hladím klientem to máme tak, že nenosí nic on do lekce. On tam nosí svůj život. A z toho hodně čerpáme. A nosí tam svoje pracovní zkušenosti a z toho čerpáme. Takže to nemusí vypadat tak, že ten student jako musí něco někde vyplňovat nebo poslouchat speciální videa nebo či speciální texty. Může to vypadat tak, že on si přinese svůj život, své potřeby, který z ně diskutujeme. A já na to nějakým způsobem reagoju, že k tomu připravím nějaký vhodný materiál, nebo že dělám vhodné poznámky z té lekce, zapisu slovíčka, ke kterým se vracíme. Takže to může vypadat různě.

SPEAKER_02 42:36

A teď na taková technická věc napadá mě. Ty popisuješ vlastně to, jak fungují tvoje lekce, jak na nich pracuješ. Kolik času ti to zabere třeba před lekcí a po lekci?

SPEAKER_03 42:48

No, já si myslím, že mě je zajímavý to, že mi to zabere víc času po lekci než před lekci, protože si vlastně dělám klasické přípravy. Ale po té lekci jednak ještě trošku upravu ty poznámky, které děláme během lekce, trošku to udělám hezkí z formátuju to. Mám tam překlepy, takže to dám do nějaký hezký a profesionálnější podoby. A pokud se s tím klientem domluvíme na tom, že mu pošlo odkaz na nějaký podcast, tak to tam udělám, nebo chystám nějaký reflexe nebo jim tam právě přepisu ty věty, které se jim podařily. Takže to vlastně tak nějak dolaju s tím, že tam dávám nějakou formu reflexe těm lidem nebo zhrnu tu lekci a případně na sdílím, co jsme se domluvili, takže to dělám po té lekci, kolik mi to trvá času, záleží v průměru 10 až 15 minut. Klidně mi to vezme, a potom před tou lekci mi třeba stačí 5 minut na to, abych se podívala, co jsme vlastně měli v plánu. A s některými klientama si posílám ještě i třeba hlas. A to už je v rámci té spolupráce domluvený. že já mám většinou individuální spoluprací, že to beru jako takový takový své VIP lidi, kterým se prostě věnují a poskytují komplexní podporu. Takže ten čas mimo lekce mám zahrnutý do cenotvorby skvělý.

SPEAKER_02 44:22

To je důležité tohle zmínit. A já si myslím, že my jsme prošli celou tu lekci poměrně důkladně. Já bych teďka chtěla všem, kteří nás poslouchají, možná dát takový tip, poslechnout si to ještě jednou a vypsat si to poznámky, protože si myslím, že to může být krásný návod, nebo z toho, jak vznikl krásný návod na to, jak vlastně během té lekce postupovat. Ale na zět bych si nechala něco, co je asi důležité taky zmínit, a to je, že možná to nefunguje úplně vždycky, že možná ty jí to sama říkala, že ne každý klient je vhodný třeba pro tenhle koučovací přístup. Já bych si chtěla zeptat asi na dvě nebo na tři věci na závěr. Pokud máš třeba studenty, začátečníky nebo i pokročilejší studenty a řešíte nějak jako nastavení té spolupráce. Řešíte to v tom cílovém jazyce, anebo protože předpokládám, ty učíš angličtinu, takže tvoji klienti jsou převážně český mluvící. Řešíte to v Češtině?

SPEAKER_03 45:34

Takhle. Já teď už aktuálně nepracuju s úplnými začátečníky já prostě chci pracovat s tím koučovacím přístupem a tam to přece jenom tolik nejde. A museli bychom často mluvit hodně právě v té češtině. Takže já pracuju teď už od nějaké úrovně a dva výš s lidmi, kde spoustu těch věcí se snažíme dělat anglicky. Ale za mě je v pořádku, pokud řešíme tyhle systémový, strukturálně plánovací věci, tak se přepínat do češtiny. A vlastně naším cílem je přepínat se do té češtiny míň a míň. A třeba je to jedna z věcí, na které si krásně ukaujeme to, kam pokročili. Že na začátku té spolupráce víme, že jsme potřebovali přepínat to češtiny a po určitým počtu lekcí a vidíme, že už to nepotřebují nebo že to potřebují velmi výjimečně. Krásný příklady.

SPEAKER_02 46:36

A moje druhá otázka je, jestli se ti v praxi někdy stalo, že by některý z těch studentů vlastně tenhstup úplně odmítal.

SPEAKER_03 46:48

To je taková otázka, na kterou jsem mi úplně dobře neodpovídla. Stalo se mi, když jsem vlastně jela nějaký dlouhější spolupráce a třeba zejména ve firmě výuce, tak chtěla jsem tam přinášet nějaký ty koučovací prvky. Že jsem vlastně narážila na to, že to ti studenti nechtěli, že se mi vlastně nepodařilo jim možná dostatečně vysvětlit ty benefity a možná taky z její strany. A bylo to očekávání od té naší spolupráce už nějak daný, už nějak zažitý. A tak je potom otázka, myslím si, docela velká v nastavení těch lidí, jestli ty lidi mají nastavený nějaký řekneme, nějaký růzový mindset, jestli rádi něco proskoumávají i sami v sobě, jestli berou ten proces účení jako výzvu a příležitost, anebo jako trest. Tak někdy, myslím si, že v rámci právě těch dlouhodobých spoluprací a zejména ve firmách, kde ty lidi tam chodili, protože to po nich chtěla ta firma, a protože jim to platila ta firma, tak tam určitě byly situace, kdy se mi to jako, kdy se to nesetkalo s úspěchem a kdy jsem vlastně pokračovala tak, jak jsme byli zvyklí a postupně jsem to pak ukončila.

SPEAKER_02 48:19

Tak já jsem vyčerpala všechny své otázky, ale je mi jasné, že jsme se dostali jenom na povrch tady toho tématu, že jsme vlastně otevřeli něco, co by třeba spoustu lektora, který nás teď poslouchají, mohlo zajímat víc. Pořádáš teď nějaký kurz, můžeš lektorky pozvat k sobě, třeba na web nebo na nějaký workshop.

SPEAKER_03 48:50

Určitě ráda. Jednou vlastně dvakrát do roka, ne jednou, ale dvakrát do roka většinou pořádám ten můj takovou klasickou, vlajkovou loď transformační program Základní principy jazykového coachingu. Jarní běh bude startovat 7. dubna po velikonocích. A takže v době, kdy natáčíme tenhle podcast taky ještě březen, takže uvidíme. Pokud bys chtěl někdy přidat na poslední chvíli a bylo tam volný místo, tak určitě je možnost. A jinak bych ráda pozvala lektorky k poslechu podcastu jazyky do hloubky, který vydávám, a který je hodně právě o jazykovém coachinku, kde sdílím jednak můj nějaký mindset, moje zkušenosti, moji praxi a zvu si tam i lektorky, který mají podobný přístup a mindset na rozhovory. Takže určitě v podcastu jazyky do hloubky, tak posílám jazykov letr, což je takový newsletter, kde taky sdílím určité myšlenky a je taky možné si se mnou domluvit individuální konzultaci anebo koučovací sezení a nechat se ode mě koučovat a zažít si třeba, jaký to je nechat se provést jako čistým koučováním a být v roli koučované, by člověk vlastně si na vlastní kůži zažil a víc dohloubky pochopil, o čem jsou vlastně koučovací dovednosti a koučovací jako styl komunikace.

SPEAKER_02 50:25

Tak možnosti, možnosti máme. Moc děkuji za tvůj část, ní za sdílení, za to, že si předala část svého know-how a že j možná naladila některý z nás k tomu jako přemýšlet víc o tom, jak tu výuku vedeme, na chvilku se zastavit a podívat se na tu lekci, jak vypadá, jakou roli v ní hrajeme my jako lektorky a jako studenti, do jaké míry třeba ten student je samostatný. A jestli by se s tím nedalo něco dělat.

SPEAKER_03 51:02

Takže moc krát děkuju. Já moc děkuji za pozvání, je to pro mě velká radost a čest a moc vám všem v projektu Slouček Fandím. Sleduju vás, a moc se mi líbí, jak to vedete a k tomu přistupujete. Takže přeju, ať se daří dál.

SPEAKER_02 51:19

Děkuji moc. A díky taky tobě, že jste nás dneska poslouchala. A jestli ti tahle epizoda inspirovala, tak se určitě mkni do popisku. Najdeš tam například odkaz na 25 Aktivitarma do lekce. Najdeš tam odkazy na naše lektorské materiály, info o trénincích pro lektorky a tak o konferenci. A všechno pro tvou lektorskou praxi tě čeká taky na našem webu, který má adresu slouček.com lomeno lektorky. Tak mě se moc krásně a já se těším zase u dalšího dílu naslyšenou. Hezký den ahoj!