Jsi na konci dne nebo týdne k smrti unavená? Dá se tomu předejít.

S lektorkou Petrou Lipenskou otevíráme téma, které zdánlivě s výukou nesouvisí, a přitom může ovlivnit mnohem víc, než si myslíme. 

Dozvíš se, jak pomocí jednoduchých dechových technik pracovat se stresem, únavou i hlasem a proč je dech jedním z nejdůležitějších nástrojů každé lektorky.

Vše pro tvou lektorskou praxi:

• ZDARMA: stáhni si 25 aktivit do lekcí a zjednoduš si práci
• MATERIÁLY: ušetři si hodiny příprav s materiály, co jen stáhneš a hned využiješ v lekci
• TRÉNINKY: uč s jistotou díky tréninkům pro začínající i pokročilé lektorky
• KONFERENCE: přijeď na další ročník Konference pro lektorky češtiny

Transcript

SPEAKER_01 0:02

Nejsme tu proto, abychom učili dlouhé roky za Almužnu, i když nás to baví. Nejsme tu proto, abychom oddaně plnili to, co se očekává. Jsme tu proto, abychom proskoumali sami sebe a uvědomili si svou hodnotu. A taky určovali pravidla, ne jen následovali. Protože my neučíme jen jazyk. My měníme životy v sobě i studentům. Tohle je slouček netw. Místo pro lektorky, které chtějí pracovat po svém vědomě, lidsky a s respektem k sobě i studentům a které se nebojí by slyšet. Zaposlouchej se do dnešní epizody a nechci dosnít tuhle myšlenku. Ty nejsi jen lektorka, jsi ta, která tvoří přátelský prostor pro sebe i pro ostatní.

SPEAKER_03 1:03

Ahoj. Vítej u 12. epizody sloucástu podcastů pro lektorky od lektorek. Já jsem Šárka a jsem lektorka češtiny, a jsem taky na jeden z dílků skláčky slouček, a dneska je tady se mnou další dílek. Jmenuje se Petr Lipenská, je to lektorka češtiny, kterou si možná už tady u nás v podcastu mohla slyšet, protože Petra mluvila o tom, jak začínala jako lektorka češtiny, protože není vystudovaná češtinářka. A povídali jsme si spolu o tom, že to zdaleka nemusí být překážkou. A jak na to, jak vlastně si takovou cestičku užlapat, tak o tom mluvila Petra hned ve druhém dílu našeho sloukásto, kde by se k němu chtěla vrátit, tak určitě doporučuju. A ještě jednou jsme se tady s Petrou potkali a povídali jsme si o tématu, které bylo taky velmi zajímavé. Byla to taková reflexe toho, kam vlastně jako lektorka směřuje, co všechno od sebe a od ostatních možná očekávala nebo očekává, jaká ta cesta teď je pro ní. Tohle povídání bylo všechno součástí sedmého podcastu, takže taky doporučuju poslech. No a my dneska s Petrou vykročíme trošičku mimo tuhle tu zónu, kterou jsem teďka zmínila, protože si budeme povídat o dýchání. A já už jí dám konečně slovo. Teď už ahoj, ahoj, Šárko. A já hned na začátek se chci zeptat na to, co tě k dýchání, zdravému dýchání. Kdechu jako takovému vůbec k tomu tématu přivedlo. Ty nám to určitě vysvětlíš. Ale třeba pro mě, jako z mýho pohledu, je to poměrně daleko.

SPEAKER_02 3:07

No, přiznám si, že to byla trošičná, i když já úplně na náhodě nevěřím. Ale vlastně skrz mojí kamarádku nebo přes mojí kamarádku, se kterou my tak jako rádi experimentujeme obě s vařením a se zdravým životním stylem, a máme rádi různé výzvy a tak. Tak ona jednoho dne přišla a říká: Hele, bude se otvírat nový kurz, jmenuje se kompletní dechová reedukace, ty máš pořád ty alergie, furt máš kapesník v ruce, pojďme to zkusit, jako uvidíme, nemáme co ztratit. A já protože jsem opravdu člověk, který ty výzvy má rád, a zajímá mě ten životní styl, zajímají mě souvislosti rádo experimentů, tak jsem řekla: jo, pojďme do toho, zkusíme to. Přiznám se, že jsem vůbec netušila do čeho dlu, a ani to, jak moc mě to změní život nakonec. Takže vlastně víceméně náhodou.

SPEAKER_03 4:05

Tak já budu moc ráda, když nám tady dneska řekneš trochu víc o tom, jak moc ti to ten život změnilo a jak vlastně se ti propojují tyhle dvě spektra nebo možná tyhle dvě oblasti jako tvoje práce, a právě třeba tady tenhle zdravý dech. Ale chci se zeptat ještě na to, jaký kurz to byl.

SPEAKER_02 4:27

Říkám, jmenovalo se to Kompletní dechová reedukace a já jsem potom vlastně na základě tady tohoto si udělala i další kurzy od pana Václavka, který je do hledání všude na internetu má pořady které směrný dýchánky moc doporučuju. A mě to zaujalo, takže jsem se rozhodla, že si udělám instruktorský kurz butejko metody. Butejko metoda je vlastně metoda funkčního zdravého dýchání pro lidi, kteří trpí buď alergiemy a stmatem, ale i panickými ataky, úzkostmi. Ale ona je to v podstatě metoda úplně pro každého. Protože v určité adaptaci se tady ta butejko metoda používá i pro sportovce. Jenom to není butejko, ale je to Oxygen Advantage. Ale ty principy jsou jako velmi podobné. Takže je to metoda pro všechny, ale primárně vlastně já jsem si teda dělala certifikaci na práci s lidmi, kteří právě jsou duší nebo mají ty alergie, panické a taky a tak dále.

SPEAKER_03 5:36

A jak se ti propojuje vlastně tady tahle oblast s tvou prací? Protože my jsme vlastně tohle téma už otevřeli i v rámci slouček. Měli jsme s tebou webinář a bylo to opravdu velmi zajímavý a oči otevírající. Ale byla bych moc ráda, aby jsme to teď zprostředkovali všechno ještě dál. Tak souvisí práce lekky s dýcháním, s dechem.

SPEAKER_02 6:07

Já to možná vezmu ještě trošku víc od začátku, protože ze začátku mě se nepřemýšlela nad nějakým propojováním mezi prací a tímhle, ale protože jak říkám, všechno se vším souvisí a když my se nějakým způsobem měníme, tak nás to ovlivňuje i v té práci, i všude. Ale ze začátku moje motivace byla vlastně asi zbavit se té alergie, protože v tom našem webináři, který jsme měli, já jsem povídala o své cestě. Já jsem člověk, který bez kapesníku nebyl schopen vůbec nic. Pořád mě teklo z nosu, v noci jsem chrápala, měla jsem postela vždycky skleníčku s vodou, a Xkrát za noc jsem se musela napít, a vlastně mi to jako nepřišlo divný. Já jsem to brala, takže to tak prostě mám. Xkrát za noc musím napít. A když jsem začala dělat tady a ten kurz a poslouchat podcast a zajímat se o to téma, tak jsem zjistila, že to vlastně není normální, a že třeba jsou lidi, kteří nemusí se Xkrát za noc napít, a mají pořád ruce kapě sník. Takže jsem vlastně primárně šla tady potom, jako zbavit se tady těch věcí a zajímalo mě to, jestli je to možné. A zjistila jsem, že je to možné a dneska vlastně po nějakým roce a půl, protože ten kurz probíhal minulý rok v lednu, tak jsem prakticky bez léku na alergii, většinou dne, dokážu dýchat nosem. A je mi vlastně moc fajn a vím, že to je možné ten život změnit a je to pořád ale začátek. Pořád jsem na začátku cesty vůbec si nemyslím, že bych byl nějaký odborník nebo expert ani náhodou, ale vnímám na sobě ten pokrok a hrozně mám radost vždycky z toho, když to můžu sdílet dál, protože si myslím, že speciálně v dnešní době je to potřeba. A to propojení s tou prací, jak se zpala, to vlastně přicházelo až později. Kdy mi došlo, že jsem najednou klidnější, než jsem bývala. Že možná nemluvím až tak rychle, jako dřív, že vlastně jsem ji unavená a že by to možná asi mohlo nějak souvislet. Takže a ono ano, a souvisí. A pravdu tohle je cesta, která je o rovnováze. Není to jenom od dýchání, není to o tom naučit se pár technik, ale je to vlastně o celkovém přístupu k životu a ke světu kolem a nejvíc sám k sobě. No, a teď nevím, jestli odpovídám, na co jsi mě ptala.

SPEAKER_03 8:54

Ano, odpovídáš naprosto přesně. Ano, tohle bylo to vlastně, co mě zajímalo: to propojení tak ty jsi zmínila, že ti to vlastně přináší nějaký větší klid. A mně se moc líbila ta myšlenka, že všechno, co se děje v našem životě, se pak nějak odráží nebo se to reflektuje v té práci, že jsou to dvě součásti jedné bytosti, nebo jak to nazvat, který nejde oddělit. Takže rozumím tomu, že pokud nefunguje správně moje tělo, nestám se o ně dobře, tak si myslím, že ta práce trpí úplně stejně. Vlastně není to, jako nedokážu asi být tak efektivní a pracovat tak, jak bych chtěla, třeba, nebo se cítit při té práci nebo na těch lekcích, buďme konkrétní, tak jak bych třeba chtěla. Takže tohle propojení se mě vlastně moc líbí. Nebo tahle ta myšlenka a je to vlastně i důvod, proč tohle téma tady otevíráme. Jakože vlastně zdánlivě to nesouvisí s lektorstvím nebo lektorstvím češtiny pro cizince, ale i nazdánlivě. Vlastně když se na to podíváme tady z toho úhlu, tak si myslím, že stoprocentě ano.

SPEAKER_02 10:14

Jako já si myslím, že opravdu je to o tom, že my v prvé řadě musíme být jako lidé, jak to říct, a to, jak ovlivňuje úplně všechny oblasti našeho života. A proto to samozřejmě ovlivňuje i tu moji práci, tahle moje cesta. A kdybych měla specifikovat, v čem je to konkrétně pro lektory. Dobré, kdybych už to měla teda zaštěpů. Tak si myslím, že rozhodně by to bylo mentální soustředění a nějaký klid, který přichází. Protože vlastně to butejko dýchání ovlivňuje nervus vagus. A ten nervus vagus vlastně přepíná tělo s modu bojuj a uteč do odpočívej a traf. Takže místo fight or flight, jsme v režimu digest a nevím, jestli to říkám správně rozumíš. Lepší okysličení mozku znamená jasnější myšlení. Je to prostě jsme mín unavení. Kromě toho, že jsme míň unavení, tak správné dýchání vlastně podporuje imunitu. Když dýcháme správně nosem, tak v nose nebo v paranazálních dutinách, které máme vlastně, tak se uvolňuje oxidusý. A oxidusnatý je něco jako naše vnitřní savu. Takže to je ten důvod, proč mě ty alergie postupně se mizely a ten ucpaný nos postupně prostě odcházeli tady ty věci. Protože jsem zjistila, že moje tělo je schopné vytvářet si vnitřní savo. A místo hlenu, který by dělalo, tak najednou tam prostě není potřeba jako tenhle mít. Takže imunita, která je potřeba. A my když jsme ve škole ti, co pracují s dětmi, tak to znají, jak jsou pořád nemocní, ale i my s dospělákama, kteří naučíme jenom online, tak jako podzimy nebývají jednoduchý. Takže ta imunita určitě souvisí s dýcháním. Další věc je já jsem jedla spoustu různých takových těch, jak se tomu říká, pastilek na krk. Protože v pátek už jsem nebyla schopná moc mluvit vždycky co, a dělala jsem vlastně pořád. A teď už to nemám. Neříkám, že nikdy, ale opravdu ta míra je úplně. Takže třeba to nemáš pořád vyschlu v krku, pořád neděláš, nemáš ničený hlasivky a nemusíš právě furt odkašlávat, což je taky super benefit pro lektury. Další věc, kterou já vnímám, je když se předýcháváme, tak to zužuje. A když to zužuje, tak prosty nám kolíská různý tlak. A já tedy u sebe vnímám to, že není dobré to řešit vždycky tím, že do sebe naliju další kafe. A myslím si, že i to k tomu patří, že prostě ve chvíli, kdy člověk začne trošku žít v větší harmii. Tak vlastně vnímá i to, že další kafe není to, co by mě spasilo. Je to prostě zase jenom nějaká věc z venku. A já vědomě to dělám tak, si dávám třeba kávové pusty, kdy jsem fakt vědomě unavená, protože potřebu zjistit, jak na tom vlastně to moje tělo je. Jestli schopná fungovat jenom ve chvíli, kdy vypiju kafe, tak je něco špatně. Takže vlastně i to mě, jo, jako jeden z benefitů je třeba to, že nemá člověk pořád není furt tak unavený, a fur do sebe nemusí líít to kafe. No a vůbec ty souvislosti mě tak jako fascinují, tak to jenom mě tak přijde, se se stala na ty lektury.

SPEAKER_03 14:12

Mně se tohle ten tvůj výčet zdá, naprostatečný.

SPEAKER_02 14:16

Ještě pro mě skáčím řeči, ale ještě mě napadlo držení těla. Protože správné dýchání podporuje správnou posturu. Když dýcháme pusou a umíme a předcháváme, se automaticky nám jde tělo dopředu. Když nám jde tělo dopředu, svěsíme ramena. Říká se tomu, myslím taky taková pozice obětí nebo toho, když vlastně se obětovat, skloníš hlavu. Když dýcháme správně, tak se automaticky narovnáme, což znamená, že nejenom, že to líp vypadá, ale když jsme předkloněni, tak on se vyplavuje kortyz. A korizol je stres, který se nabaluje, a další souvislost. A těch souvislostí je mrakě. Jak říkám, já jsem opravdu like, který si to na sobě zkouší, ale když by to někoho zajímalo, tak fakt doporučuji ty dýchámky, tam najdete úplně všechno do velké hovky.

SPEAKER_03 15:16

Tak jo, tak víme teďka se kouknout, ale mě vlastně na tom fascinuje právě to, že ty jsi ten konkrétní příklad toho, že vlastně jako vidím, nebo můžeme to vidět a teď to můžeme slyšet díky tomu, že to sdílíš to na někom, jako koho známe. Takže tahle jako. Já vím, že zkušenost nikdy nejde předat, tak proto jsme tady, aby si to potom každá vyzkoušeli třeba sama na sobě. Ale už jenom to ten tvůj zážitek, jako to, že ho přeneseš dál, tak vlastně možná třeba teď někoho přiměj k tomu, aby se jenom zamyslal. Já už jsem teď přemýšlela, jak sedím, jakou tu posturu mám, když si o tom mluvila. Takže to rozhodně jako stojí minimálně za nějaký moment si prostě sednout, zamyslet se, co se děje, co se neděje s tím tělem, vůbec zavnímat sami sebe. A nevím, jestli na tom máme vždycky dostatek času a prostoru, ale čas máme všichni stejný. Je to jenom o tom, čemu dáme prioritu.

SPEAKER_02 16:21

Takže je to přesně tak. A není to o tom, že by se člověk musel hlídat pořád. Já si také kolikrát uvědomím, že sedím zhrbená nebo tak, ale vlastně je to o takovém hledání dělosti. Jako pak si uvědomím počkej, zase sedíš zhrbená, tak se narovnám. Nebo ze začátku to bylo a zase máš otevřenou pusu, tak ji zavři. A vlastně je to takové sebepozorování, a myslím si, že i to může pomáhat vlastně odvádět tu mysl trochu od stresu, protože když se zaměřujeme na tělo, tak ten stres je prostě menší. Je to zase nějaká forma v podstatě takové vydělé meditace, bych řekla.

SPEAKER_03 17:09

Dokážeš nám teď nějak zprostředkovat nebo třeba předat nějaké cvičení nebo doporučení, čím začít, co třeba můžeme jako každá udělat hned teď?

SPEAKER_02 17:22

No, tak asi první věc, která je potřeba si uvědomit, je to, že je potřeba dýchat nosem a nedýchat pusou. To si myslím, že je jako naprostý základ té metody dýchat nosem.

SPEAKER_03 17:38

V každé situaci teď pravdu.

SPEAKER_02 17:42

Tak ví má asi úplně vrcholových sportovců, kteří by to už asi nosem neuhlíj nebo neudýchali. Tak za každé situace se o to pokoušet. To si myslím, že je takový ten první krok. Já jsem me ze začátku si i přes den lepila pusu pásku, oni se mi tady doma všichni smáli. Tak jsme to dostali za úkol v tom kurzu a tak jsem to dělala. A mělo to smysl v tom, že když si člověk zalepí pusu pásku a teď nemluvím o izolepě, mluvím o pásce, která se jmenuje 3M Micropor, dá se koupit v lékárně a je to taková ta obyčejná páska, kterou, když půjdete na krev, tak vám se stříčka přelepí vlastně to místo odběru. Takže to je páska, která se dá velmi snadno sundat, je prodyšná, ale způsobí to, že člověk tu pusu nemůže otvírat. Takže já jsem ze začátku si přes den faktila pusu, abych měla zajištěný, že prostě nedýchám pusu a že dýchám nosem. Takže u televize jsem vařila, samozřejmě pak většinou někdo přišel a něco po mě chtěl. To tak jako kominý situace. Ale ten mozek se postupně přeučil a zjistila jsem, že už i bez té pásky tu přumýám většinou zavřenou. Takže kdyby někdo si to chtěl takhle zkoušet, tak klidně si může tu pásku dát, jako zajistit si opravdu to dýchání nosem za každé situace. Když budu venku a půjdu do kopce a už vím, že bych funěla, no tak zpomalím. Prostě snažit se i venku při tom pohybu dýchat nosem. To si myslím, že je jako fakt ten základ, pozorovat to. A ten dech by správně neměl být vidět, to znamená, neměli by se nám zvedat raména u toho a neměl by být ani slyšet. Když svůj dech slyšíme, což já teď třeba slyším, protože mluvím rychle a nedýchám úplně super správně. A když svůj dech slyšíme, tak je to taková ta známka toho, že už je to příliš. A ta metoda je v podstatě postavená na tom, že je potřeba se hlavně nepředýchávat, protože když se předýcháváme, máme vlastně krev plnou kyslíků, a ta krev, která nám proudí v těle, není schopná vlastně ten kyslí se nám nedostane do buněk ve chvíli, kdy tam nemám oxid uhličý. A když se předýchávám, tak ho tam nemám. Takže ta metoda vlastně je o tom: pojďme zvyšovat toleranci na CO2. Když budeme zvyšovat toleranci na CO2, umožníme tím kyslíku, aby se nám mohl dostat do buněk. V buňkách probíhá energetvorba v mittochondriích. A díky lepšímu okysličení se nám právě dostane víc kyslíku do mozku, do rukou. Vlastně o tom to je. O tom je celý ten krám, že se snažíme nepředýchávat a dýchat nosem. Takže kdyby někdo chtěl teď začít, tak řeknu: budeš si hlídat dýchání nosem, klidně si zalep pusů. Nedělej to zatím v noci, protože nejdřív je potřeba zjistit přes den, jestli nemáš paniku z toho, když si tu pusu zalepíš. A až zjistíš, že to zvládáš přes den, tak si klidně zlepš v noci, protože když budeš mít zalepenou v noci, tak je jasné, že nebudeš chrápat a celou noci budeš mít zajištěné správné dýchání. Ale to je fakt až později, až to máte vyzkoušený a hlídej si to, aby ses nepředýchával. Takže to byl asi ten první krok.

SPEAKER_03 21:22

Tohle je pro mě moc zajímavý. Vlastně pro mě takový aha moment. Já jsem si myslela, že to je přesně naopak, jakože čím víc kyslíku tělu dopřeju, tím víc mu dělám dobře.

SPEAKER_02 21:34

Vzpomínáš si na tom webináři, jak jsme mluvili o těch astmaticích, že kdyby vlastně to byl. Můžeš to připomenout? Kdyby to bylo o tom, kolik máme kyslíku, tak by asi astmatici byli nejzdravější lidi světa. Protože oni opravdu i v záchatu dýchají strašně velký objemy. Ale o tom to není. Ten kyslík, který vlastně máš, když dojde k té stop roci. K tomu 100% nasycení, což dojde už po pár nádeších pusou hlubokých. Tak ten kyslík se tím nedostane do buněk. On je celkem k ničemu, že ti v té krvi jezdí u ten vláček, jak nám jezdí po těle vláček, hlavně s dětmi to takhle ukazujeme. Je potřeba mít určitou hladinu CO2, jinak se ti to do těch buněk nedostane. Takže to tak není, že čím víc kyslíku tím líp. Vůbec.

SPEAKER_03 22:30

Tak to je jeden můj vyvrácený mýtus nebo přesvědčení. Myslela jsem si, jak dobře to vlastně pro tělo je.

SPEAKER_02 22:38

A ještě mám takový možná jeden příklad, ten mě teď napadl. Občas se ptám, jak člověk dýchá, když je ve stresu. Jak by jsi řekla, že dýcháš ve stresu?

SPEAKER_03 22:49

Myslím si, že nějak povrchově a zrychleně asi určitě.

SPEAKER_00 22:56

Takže rychle, do horní části. A pak si myslím, že možná, když je jako absolutní stres, tak nedýchám vůbec.

SPEAKER_02 23:08

Asi taky chvilku člověk vydrží ano. Já bych zůstal toho prvního. Dýcháme jako povrchově, rychle a hodně. A to je velmi zjednodušeně ta metoda, o které já mluvím, je dělat to naopak. Dýchat do bránice, pomalu a méně. Tak jako my tady máme i veslouček mot méně je více, my jsme často to tady zmiňujeme.

SPEAKER_03 23:33

Je to tak?

SPEAKER_02 23:34

Je to tak? Takže méně, hluboce, ale ne objemem, ale prostě tím, že do bránice. Půjdeme si to i třeba vyzkoušet tak, že si dáme ruce pod spodní žebra a vnímáme, jak se nám rozšiřuje při tom nádechu. Jak se ti ta bránice vlastně rozšiřuje, to je dýchání do bránice? Hlavně a mě teda někdo nebere úplně doslova. Jak říkám, já jsem like, který si to nějak nacítila, něco si k tomu načetnu, ale kdyby někdo chtěl lepší informace nebo dokonalejší, tak určitě na stránkách toho pana Václavka, jsou i studie, jestli to všechno můžete přečíst. Ale prostě jde o to dýchat méně, do bránice a pomalu.

SPEAKER_03 24:23

Jak to dokážu zpomalit ten dech. Pokud jsem třeba člověk, který ví o sobě, že dýchá mělce, dýchá jenom jako do té horní části hudníků, a třeba dýchá rychleji, než by měl, tak máš třeba nějakou radu typ cvičení, jak si to ohlídat?

SPEAKER_02 24:44

Tak za prvé je potřeba si to uvědomit a snažit se to dělat jinak. A za druhé, ano, jsou samozřejmě cvičení. Jedno z těch cvičení, které třeba je moc fajná na to, aby si člověk uvědomoval tu nejenom rychlost, ale i ten objem, je takzvané pírko. Mluvili jsme o něm taky na webináři, dáte si v podstatě ruku pod nos, ale spíš pod pusu. Já nevím, jak to bude světlit. Asi pod pusu. Dáme ruku. Jak bych to mohla vysvětlit? Mám takhle.

SPEAKER_03 25:22

Jak to mám říct? Myslím, že máme ruku daní dolů k zemi.

SPEAKER_02 25:31

Dám si ji vlastně mezi bradu a spodní red. Opšu si klidně tu ruku dám. A teď se budu snažit dýchát tak, abych vnímala ten prout vzduchu, který mi jde na prsty při výdechu, teplý prout. A teď si představím, že mám spírko, že tam mám prostě malý peříčko. A to peříčko já nechci odfouknout. Když hodně vydechnu, tak ono mi odletí. Takže já si budu pokoušet: vlastně takhle si tam držím tu ruku a můžu si to dát klidně i jako výš na úroveň rtuana, ale jde o to, představit si, že tam mám to peříčko a dýchat tak jemně, abych to peříčko neodfoukla. A toto zkusit vydržet pár minut. A můžu říct, že pro mě i minuta byla fakt těžká ze začátku. Doporučuje se třeba 4-minutové cvičení, protože ten mozek potřebuje nějaký určitý čas, aby si přenastavil na nový způsob dýchání. Ale toto je třeba jedno z cvičení, které já třeba dělám už na začátku, když s někým pracujeme, na to, aby si právě fakt uvědomila, že ten objem se dá vědomě takhle snižovat. Takže třeba tohle doporučuji peříčko, jak jsme říkali, ruku si dám. Mně nevidí, ty mě vidíš. Prostě představte si, že máte peříčko, které nechcete odfouknout, máte ho na úrovni kusy a kdyžáte jemně lunce, aby vám nemodlí. Je to je jednost z těch cvičení. Můžeš nabídnout ještě nějaký další? Určitě další cvičení, které děláme a které je určitě účinný, tak jsou krátké zádrže. A jenom zdůrazňu, že zádrže se v buteku metodě dělají vždycky po výdechu. Nikdy ne po nádechu, ale vždycky po výdechu.

SPEAKER_03 27:33

A tohle je taky strašně zajímavá věc. Taky si myslím, že já určitě v mé hlavě to mám naopak. Že bych si myslela, že se nadechnu, pak ten dech zadržím a potom vydechnu. A určitě tak, že bych odfoukla i třeba několik těch peříček.

SPEAKER_02 27:52

Vždycky po výdechu. Vždycky po výdechu. A ze začátku mi když právě někdo přijde a chce pracovat nějak tu metodu osvětlit, tak měříme kontrolní pauzu. Kontrolní pauza je vlastně taková měřitelná jednotka, dá se tím zjistit, jak na tom jsme dechově. A ta hodnota je vlastně důležitá jenom pro to, abych věděla, jak velké zádrže si můžu dovolit. Pokud tu kontrolní pauzu neznám, a teď asi tady není úplně nějak víc rozvíjet, tak ty krátké zádrže by fakt měly být krátké. Já to zkusím vysvětlit. Norálně se nadechnu, normálně vydechnu, zacpu si nos a nedýchám. Nedýchám třeba počítám do tří, jedna, dva, tři v duchu. Pustím vzduch a zase chvíličku dýchám normálně. A potom se zase normálně nadechnu, normálně vydechnu, zadržím nos a počítám si vzduchu. Jedna, dva, tři a jsem bez deší. A zase to dovydechnu. A znova nadechnu se, vydechnu, zacnu nos. A zase si počítám do tří. Když do tří je málo, tak si počítám do pěti. Záleží, jak na tom každý je na tom jinak. Někdo třeba je schopný dělat desetiřinový zádrže. Ale ze začátku určitě ty kratší jsou lepší, takže třeba si počítám do těch tří do pěti. Důležité je zase vydržet aspoň pár minut, doporučuji si třeba čtyři minutky v kuse. A tyhle zádrže hodně pomáhají. Proto navyšování tolerance na CO2. Takže tohle se dá dělat i v chůzi. Když půjdete třeba někam nevím, budu na zastávku, tak i v chůzi. Prostě nádech, výjdech, zadržím dech a jdu v tom bez deší pár kroků. Pustím a zase chvidku jdu normálně. A zase nádech výdech a jdu v bezdejší pár kroků. Kdo se nestydí, může si držet nos, kdo se stydí, tak se nedrží. Ale jde o tyhle věci začleňovat do denních situací, protože někdy by někdo řekl, teď budeš v hodinu sedět a cvičit, tak to neudělám. Ale protože už jsem si to tak sautomatizovala, tak vím, že jdu na zastávku, můžu si dělat zádrže, nebo jedu v trolejbusu, tak si můžu chvilku udělat pírko. Je to o tom, ne, že by mě to tak strašně bavilo, ale už to mám tak nějak zažitý, že to dělám nevždy, ale pokouším se na to myslet, a tak to je třeba jedna z těch dalších technik. Říká se tomu krátké zádrže, je to moc fajn i pro lidi, kteří právě mají alergie, protože všechno tohle pomáhá i uvolňovat nos. Je to fajn i při úzkostech, nebo aspoň je to pomáhá, když přijde nějaká úzkost, tak ty zádrže pomáhají. A co ještě jsem chtěla říct? Další super věc, kterou doporučuji, haming, nebo taky se tomu říká omování. Kdo dělal někdy nějaké buddhistické mantry, tak to zná. Hamink je fajn, můžeme třeba v autě dělat. Je to broukání. To možná ukážu, se nadechnu se.

SPEAKER_00 31:21

A v tom výdechu vlastně broukám.

SPEAKER_03 31:24

Takže to je ve výdechu vlastně ten zvuk vydávám ve výdechu. Mám zavřenou pusu.

SPEAKER_02 31:30

Máš zavřenou pusu a ve výdechu vlastně jako broukáš. Je to technika, která zaprvé uklidňuje, za druhé produkuje NO. Takže kdo má třeba hodně ucpaný nos a dokáže toto dělat. Tohle je potřeba dělat trošku dýl, třeba i 10 minut, tak se ten nos začne uvolňovat. A jako zpraj je rychlejší, jasně, když si tam chtěla mostu. Ale tohle stojí něco přirozeného a to tělo si časem navykne. Kdybych to nezažila na sobě, tak to neříkám. Takže hamý je určitě super věc. A kdo ten nos ucpaný nemá, tak minimálně ho to jako stlivní. Takže třeba tohle je jedna z technik, kterou máme.

SPEAKER_03 32:22

Takže po nějaké náročné lekci si prostě můžu dopřát. Si můžu dopřát pár minut toho dýchání.

SPEAKER_02 32:32

A ono jakékoliv vydechování na delší dobu, než je nádech, je vlastně parasympatický. Takže po nějaké náročné lekci si můžu sednout a vlastně jet v tom režimu 4-6, to znamená, na čtyři doby se nadechnu na šest dob vydechnu. Nejsou to vteřiny, jsou to doby. Jde o to, že ten nádech, pokud je delší, teda ten výdech, pokud je delší než nádech, tak to působí jako uklidňujícím způsobem. To je taky asi dobrá informace, jak třeba pracovat na tom stresu.

SPEAKER_03 33:07

Skvělý. Tak teďka už tady máme tři od tebe tři praktické typy, a co třeba můžeme začít dělat teď hned. Já odbočím ještě tady skočím na chvilku do češtiny, protože ty používáš slovo bezdeší, to je pro mě úplná novináka. Nikdy jsem ho předtím neslyšela. A miluju češtinu v tom, jak vlastně dokáže si krásně vytvořit pro všechno nějaký slovo. Bezdeší. Tak děkuji obohatila ještě jazykově, jenom takhle. Já se vrátím ještě k tomu. Ty jsi mluvila o tom, že není dobré se předýchávat. Pořád to souvisí s tím velkým množstvím kyslíků, který bychom měli. Není to prostě pro tělo dobře.

SPEAKER_00 34:00

Je to takové. Nepředýchat se.

SPEAKER_03 34:07

Fajn. Já si myslím, že tohle jako pro začátek by mohlo stačit, že? Pokud někdo z těch, který nás teďka poslouchají, se rozhodne, že vlastně tohle je fajn metoda, jak si jakkoliv zlepšit svůj život a vůbec ten pracovní život. Říkali jsme, jak je to propojený, že to je vlastně jedna spojená nádoba, tak tohle by mohl být takový začátek, plus ještě zalepená psa, že?

SPEAKER_02 34:35

Zalepená pusa. Já jsem řekla, tak jako zhrubý nastřel je strašně moc a hrozně moc studií a všeho možného. Určitě bych mohla doporučit i dýchánky.

SPEAKER_00 34:55

A jo.

SPEAKER_02 34:57

Už jenom to, že můj cíl je to, aby se třeba někdo zamyslel a řekl si: aha, to je pravda, vidíš to, abych mohla to postu zavřít. Aha, já vlastně sedím zhrbený. Nebo aha, já mám jazyk úplně dole, to je špatně, měl by být na horním patře. Už jenom tohle z toho, že někoho napadne, tak mi přijde jako fajn a komu to zajímá, tak si ty informace najdeš.

SPEAKER_03 35:23

Jasně, ale my teď tady máme od tebe, což je úžasný. Že teď třeba na tom startu zatím ještě nic hledat nemusíme, protože teď teď je máme ten začátek určitě ano.

SPEAKER_02 35:36

A ještě možná bych se trošičku soustředila i jako na to dýchání do bránice. To si myslím, že je taky moc fajn si vůbec jenom uvědomovat, že ten dech může jít i hlouběji, že to nemusí být povrchní, ale vlastně ten první krok je podle mě si to začít zvědomovat celkově. Proto když někdo začíná, tak opravdu první krok je domácí úkol. Budeš dýchat nosem, a pokusíš se za každé situace. Pokud to není těžký alergik, pak bychom asi nejdřív dělali nějaký uvolňovací světě na ten nos nebo trénink. Ale pokud ten člověk nemá permanentně ucpaný nos, tak úkol číslo jedna je vůbec si uvědomit, jestli tím nosem dýchá. Proto ta páska je podle mě hrozně fajn, jestli z toho nemá tu paniku a tak dále. A teprve potom asi bych řešila techniky, ale už jenom to zvědomění tohle správného dýchání nepří dobrý.

SPEAKER_03 36:36

Mám ještě jednu otázku. Ve svém okolí často ne narážím, ale setkávám se s tím, že lektorky trpí migrainou nebo bolestí hlavy minimálně. Chápu, že to je prostě třeba, když učíme online nebo i offline. To je jedno. Prostě ta práce je poměrně náročná, takže si dokážu představit, že tohle přichází. Je dýchá cesta, jak se ho zbavit, nebo jak třeba zmírnit bolesti hlavy?

SPEAKER_02 37:09

Myslím si, že jo, není to téma, o kterém bych věděla moc, ale úplně s tím rozumem, že ta migréna může mít spoustu příčin, to asi nemá cenu rozebírat. Ale pokud bych pominula nějaké faktory, které třeba my teďka neznáme, tak už je nám to, když je člověk ve stresu, tak si myslím, že to může taky přispívat k těm bolestem hlavy a tak. A tahle technika vlastně pomáhá k rovnováze, k harmonii. A čím mín je člověk ve stresu, věřím tomu, že tím mýň bude trpět bolestmi hlavy. Ten jeden z těch dýchánků se přímo jmenuje i jako jak na migrainu. Nepamatuju si přesně číslo. Ale dá se to krásně dohledat na tom. Takže pokud to někoho zajímá, tak ať si pustí třeba i ten dýchánek, ten prostě tam popisuje konkrétně nějakou techniku která je při tom akutním problému, jak vlastně tím dechem si pomoct. Ale jako prevence si myslím, že je právě začít pracovat na tom parasympatiku takovým. A věřím tomu, že lektorky často jsou ve stresu a já jsem taky občas ve stresu, ale už asi míj dřív. Ale hlavně ze začátku jako vím, že to není jednoduchý a nedívím se, že mají miny. Takže osobně, když už mě bolí hlava, tak často to je odzad. Takže si myslím, že i s tou posturou to může souviset. Takže ano, dech není samospasitelný, ale myslím si, že na spoustu věcí může pomoct. Takže spíš o to najít tu příčinu. Ale pokud to souvisí s posturou, tak ta se dechem určitě dá řešit. Pokud to souvisí se stresem, ten se dechem dá řešit. A pro tu akutní fázi doporučuji ten dýchánek, to tady teď neumím asi říct.

SPEAKER_03 39:06

To vůbec nevadí. I doporučení máme, a jenom vlastně mi to teď napadlo na závěr. Protože si myslím, že to je taky jeden z velmi častých problémů. Takže já moc krát děkuju, že se nám to tady všechno tak jako osvětlila, nabídla nám nějaký možnosti, varianty, vlastně co dělat, nebo jenom třeba jako přinesla tu myšlenku, pojďme se na to, pojďme se zamyslet, pojďme se podívat sami na sebe, vlastně, jak to máme každá. A třeba to posunout kousíček dál. A pak už každá může jít nějakou svou další cestou. Pokud to někoho bude zajímat víc, tak dala si i typy na to, kam se podívat, na koho se třeba případně obrátit. Mně fascinuje už jenom tvůj hlas, když ho poslouchám, já si myslím, že to sdechem taky souvisí. Prostě ten klid jako z něj a z tebe úplně vyzařuje. Tak pro mě tohle je vlastně hrozně příjemná rovina a dokážu si představit, že i na té lekci vlastně tahle nějaká aura nebo to tvoje nastavení může pomoct nejenom vlastně jako tobě, ale i těm studentům na druhé straně.

SPEAKER_02 40:28

Já jsem jenom přemýšlela, co by ti řeklo moje děti, jestli jsi takhle jako vzmenu. Na lekcích asi se mnou, tak v klidu.

SPEAKER_03 40:39

Dobře, jako maminka, tak přijdeme někdy na inspekci a podíváme se, jak to doma vypadá. Každopádně moc krátě, Peťo.

SPEAKER_00 40:53

Já myslím, že se někdy v budoucení ještě uslyšíme.

SPEAKER_02 40:57

Jo chtěla se jenom říct, že typy jsou. Kdyby někdo potřeboval konkrétnější typy, tak klidně ať se ozve. Případně, kdyby někdo si přal nějakou osobnější konzultaci na konkrétní věci, tak se klidně taky může ozvat. Protože i to je vlastně moje práce v úvozovkách, i když je to zatím spíš hoby, tak i to můžu nabídnout a že děkuju, že jsi mohla o tom popovídat.

SPEAKER_03 41:23

Skvělý. Tak Peťka napízí i tady tenhle osobní přesah. Tak kdybych měla zájem nebo se chtěla na cokoliv zeptat, tak určitě napiš na kontakt Slouček, my to Petře přidáme, klidně dej do subjectu, napíš podcast s Petrou Lipenskou. Ještě jednou děkuji za to, že jsi tady s náma byla a děkuji všem, co jste nás dneska poslouchali. A jestli ti tahle epizoda nějak inspirovala, tak se určitě mrkni do popisku. Je tam pár věcí, které bys třeba ráda využila. Je tam určitě 25 aktivit zdarma do lekce, jsou tam odkazy na nějaké další lektorské materiály, určitě zveme na konferenci, která bude v listopadu v Brně. A všechno, co se týká slouček a lektorské praxe, tak najdeš na stránce slouček. Měj se moc krásně a já se těším, že se uslyšíme zase u dalšího dílu. Měj se fajn a ať se ti hezky dýchá. Ahoj.