Žirafy na cestách
Jsou místa, která nám změnila život.
A příběhy, které jsme si dlouho nechávaly pro sebe.
Ale teď přišel čas začít vyprávět…
Žirafy na cestách
Hong Kong s Gabi: Betonová džungle
Use Left/Right to seek, Home/End to jump to start or end. Hold shift to jump forward or backward.
Jaké je to studovat v jednom z nejdražších měst světa? Gábi nás v této epizodě provede svými zážitky z Hong Kongu. Kde nám poví o bizarní třídenní karantény až po stopování luxusních jachet na kajaku.
Probereme kontrast mezi přísným režimem na univerzitě HKUST a víkendovým surfováním, specifika místní dopravy i to, proč se v Hong Kongu raději neptejte na politiku. Je to město extrémů, kde se britská historie střetává s čínským vlivem a nekonečný les mrakodrapů s divokou džunglí.
Autentický pohled na studentský život na hraně mezi luxusem a naprostým nedostatkem prostoru.
Zdraví vás děrafy na cestách Dáda a paty, sedněte si, přiboutejte se a vítejte na palbě našeho podcastu. Vítejte u další epizody našeho podcastu. Tentokrát přistaneme v Honkongu. Máme tady svého prvního hosta, Gabču, která tam strávila přes půl roku a cestovala v okolí. Tak Gaby, tak nám něco o sobě pověst, jak se tam dostala, co se tam dělala a jaký to tam vlastně vůbec nelíbilo.
SPEAKER_01Tak ahojte všichni cestovatelé a další posluchači. Já jsem Gaby a byla jsem v skutku v Honkongu v roce asi 2022 podle mě, nebo tak něco. Na podzim jsem tam jela, a byla jsem tam na X Chinži na půl roku nebo na 4 měsíce teda. No, a do Honkonku jsem se dostala v rámci výměného pobytu ve Vše E, stejně jako patádu se dostali na své výměné pobyt, tak jsem se i já dostala na svůj pobyt.
SPEAKER_00A bylo to super. Ty jsi teda zmiňovala, že jsi tam přijela v roce 2022, a nás by zajímala určitě, jak to fakt fungovalo, jestli tysi šla potom do karantény a jak to tam bylo vlastně potom covidu už skončil v podstatě.
SPEAKER_01Jo, jo, přesně, když jsem tam přijela, tak to ještě už taková ta lepší část toho covidu, ale pořád ten covid byl. Takže vlastně měla jsem tam přijet a být několik týdnů v karanténě, ještě když jsem bukovala u bitko. Naštěstí, když jsme odlítali, tak to změnili na tři dny v karanténě, ale pořád to bylo tak, že jsme přijeli a museli jsme hned jít specifickým autobusem do karanténního hotelu, dnes jsme byli zavřený, na malinkém pokojíku. Ne to z toho měli proplacený nebo ne, ne, ne, ne, to stalo stalo to dost peněz, ale to stalo třeba těšicovku českých na noc. Minimálně. A to jsme ještě ve dvou měli jako jeden malý pokoj a kdyby šla sama já na svůj pokoj, tak to je dvojnásobek.
SPEAKER_02Takže vlastně povinnou karátro, kterou se ještě musela zaplatit.
SPEAKER_01Ale zase bylo tam jakože inkludit všechno jídlo a my jsme vlastně fakt nemohli vůbec vylej. Oni tam přinesli do třikrát denně a museli jsme tam být a nic, jenom ležet v hotelu.
SPEAKER_02Takže super zážitek poprvý v Honkongu rovnou na hotel. Přesně.
SPEAKER_01Ale vlastně já si jsem byla ráda, že to bylo na ty tři dny, protože to fakt mohlo dopad, že jsme tam mohli strávit tři týdny a to už nevím, jestli by za to vůbec stalo toho Honkongu jet. Ty tři dny byly OK.
SPEAKER_02No a proč jsi vůbec vybral Honkong a potřebovali si tam třeba nějaký nějaký významu nebo jak je to tam vůbec těžké se dostat?
SPEAKER_01No, Hongkong jsem si vybrala, protože jsem chtěla do Asie. A vlastně původně jsem asi chtěla spíš thajsko, ale nějak jsem to pak začala overthinkovat, ale šla jsem si říkat, že vlastně chci i jako dobrou školu. Takže Honkong byla taková kombinace toho, že super příroda, zajímavá kultura a zároveň tam jsou dobré školy, takže vlastně pak to padlo takhle na Honkong. A víza, tak mě to zařizovala všechno škola. Já jsem škola posla jednorazově asi 50 tisíc, ale oni mi vyřídili, že obytko, víza a pojištění, takže to bylo úplně super.
SPEAKER_00A jak bys Honkong opsala někomu, kdo tam nikdy nebyl?
SPEAKER_01No, jak byste vy řekl, co byste vy řekli o Honkongu, jako lidi, zase někdy nebyli schválně. To je těžká otázka. Nepočku si ten Honkong prostě. I když jsi byla v Číně schválně. Dobrýdlo. To chce asi potvrdu. Že jako vyspělejší. Vyspělejší než co? Jakože ta oblast, jako tam je vyspá, ta ekonomika a tak? Jakože celkem, jo, když to porovnáš určitě s těma státama kolem, tak určitě je to hodně vyspělý. Jako za mě třeba takovej mýtus, co je hodně o Honkongu, je to, že tam jsou jenom ty paneláky všude. A že všichni lidi v Honkongu jsou.
SPEAKER_02Ta slavná fotka, ne? Jak máš?
SPEAKER_01Prostě přejš do toho přístavu a vidíš tam 150 paneláků, a lidi si to představují jako jenom ty paneláky. Ale v Honkonku je hrozně super i ta příroda, že tam podle mě jsou dvě třetiny celého toho území jakože zelené.
SPEAKER_02Ale spíš jako mě tam jsou hlavně jako baráky, ty paneláky.
SPEAKER_01No, jakože tam, kde už to zastavěný je, tak tam je to zastavě, že pořádně. A tam už ty paneláky mají hodně patr a nejsou tam jako řadní domačky. Tam je extrémně drahá ta plocha. Ale je tam právě ty plochy hrozně moc pořád jako volné a tam je právě ta super příroda. Takže i tohle, krom toho, že to jako finanční centrum, že tam jsou ty superpaneláky, vypadá to strašně hezky v noci, protože všechno svítí a bliká, tak je tam právě pecka i ta příroda. To bych vlastně řekla, to je. To je to překvapení.
SPEAKER_00No a teď teda popíšná ještě to město z tvýho pohledu, když se tam poprvý chodila a jestli to pro tebe bylo bezpečný a jak to bylo dostupné třeba, jestli zavírali krámě už před půlnocím, jako by asi takové věci dělali k tomu.
SPEAKER_01Jako bylo to na první dobrou strašně busy, jako spousta lidí na ulici, hrozný hluk, lidi třeba vůbec nechodí po pravý straně. Ani třeba v metru, tam prostě všichni jdou davem a ztrkají do sebe a zpátky hrozný bordel v tomhle. Ale zároveň bezpečnost super. Jakože necítila jsem se asi nebo nepamatuju si, že bych takhle strávila jako night life a cítila se takhle bezpečně. Že fakt i když jsem šla domů z klubu, tak jsem si připadala, že úplně pohodička. A tohle je asi fajn.
SPEAKER_02A měla si nějaký třeba předsudky, než tam byla, jakože si smysl, že o to bude takový a takový, a nakonec se ti to úplně změnilo?
SPEAKER_01Fů asi jsem šla dost otevřenou hlavou. Ale určitě ta příroda jsem čekala, že bude horší, než jak doopravdy byla. Ale já jsem pak teda ještě měla specifikum. Jak jsem tam byla na Exchanji, tak jsem bydlela v kampusu. Na univerzitě HKUST Hong Kong University of Science a Technology. Občas tomu říkají místní Honkong University of Stres a Tension, ale je to technik.
SPEAKER_00Nebylo strašně o ten nás, tak jsem říkal, tak by tady jako nedoporu.
SPEAKER_01Ne, je to mega super škola. No a právě oni mají jako Peckka kampus, že to je na pláži, akorát to je hrozně odlehlý od všeho, že to je třeba hodinu do centra, ale má tompusu všechno. Bazény, atletický kolečka, několik basketbalových, hříš, posilovny a točky.
SPEAKER_02Tyšně jako v Americe, tam máš takový malou vesnici, se možná.
SPEAKER_01Jo, jo, jo, řekla bych to tak. Vlastně to bylo dost podhodný i v tom, jak to bylo odlehlý. Takže právě v tady tomi se odpovídá takový to, že co je otevřený, otevřený, my jsme prostě všechno mě na kampusu. Takže to bylo fajn v tomhle tomu.
SPEAKER_00Jak už se určitě zeptala na placení, tak já vím, že obecně, když jsem byla v Pekingu, tak se nedalo platit skoro jinak, než přes ty QR kody a přes výčet a alipej. Tak vím, že v Honkongu to bylo víc takový uvolněnější a tam už si mohlo platit i dokonce hotově.
SPEAKER_01Jo, jo, hodně jsme asi platili hotově. Jako často jsem šlo i kartu, jestli si to pamatuju správně, ale většinou hotově. Hotově to asi šlo všude. Kartožě kde a pak tam byla ještě oktopuskarta. Což bylo hlavně na dopravu, ale myslím, že s tím šlo i nějak platit, ale to jsem si asi vůbec neaktivovala, že hotovost byla v pohodě.
SPEAKER_02Ty jsi tam vybírala jako z automatu nebo.
SPEAKER_01Jo, jo, normálně přes revolutku. Normálně přes revolutku z automatu honkonský jejich peníze.
SPEAKER_02A my vím, že jsme byli v Aze, jako v Tajsku, tak a vybírali jsme si a jsme museli vždycky platit ty poplatky za to.
SPEAKER_01Hele, tak vždycky si můžeš vybrat hodně a ty poplatky pak nejsou takový, když to rozpočítáš. Myslím, že to bylo okej, že to nebylo jako něčí lenýho.
SPEAKER_00Ale jako nejsou všude. Můžeš najít banko, kde ty jako poplatky nejsoro žádný.
SPEAKER_01Jo, tak jsme to asi měli, anebo že to bylo třeba procentuální a prostě potom, když jsi. A že tam byl jednorázový fixní poplatek a tím pádem jsem si vybrá hodně a pak jsem se to nechávala doma pod postelí a vždycky jsem se vzala jenom takřebovala.
SPEAKER_00Taková stará škola. No přesně. Tak určitě by nás zajímalo teda mimo to město, jak to tam vypadalo. Ty jsi říkala, že tam už to bylo trošku jako vzdálenější oblast jako od toho hlavního města, takže připokládám, že to bylo vlastně u moře a co se tam všechno dalo dělat.
SPEAKER_01Jo, právě tohle to bylo úplně super, že my jsme chodili všechny ty víkendy, co nebylo horko, tak jsme chodili hajkovat. Strašně krásné hajky, právě s výhledem na ten oceán. Chodili jsme kajakovat, chodili jsme surfovat. Fakt tyhle sporty tam bylo super, že se dají všechny vyzkoušet.
SPEAKER_02No a když třeba si řekneme o lidech, byly tam třeba nějaký ty sociální vrstvy, nebo třeba v tom kampusu bylo vidět, že to byla třeba placená škola a jsem na plato. Že tam třeba byly bohatší a pak když se šla třeba do těch ulic, tak tam to bylo vidět, že to tam je nějaký rozdíl mezi tím.
SPEAKER_01Jako určitě. Takhle ono hodně lidí v tom Honkongu nebyli jako Honkongčani, že tam bylo hodně lidí, co jsou původně z Číny, bylo tam hodně i lidí z Indie, celkově jako lidí z Asie, se tam mixovalo všechno dohromady. Takže většinou ty lidi, když už přijedou třeba nevím z tý Čín, tak potom většinou dělá tu dobrou školu nebo třeba z Tájovanu. Naopak pak tam byli třeba lidi z Tajska, co tam dělali práci typu uklížečka, protože tam prostě dostávali lepší plat, než v tom Tysku. Takže určitě tam byly velký rozdíl mezi sociálníma vrstvama, ale já jsem byla spíš v kontaktu s tím a jedna z těch blížší sociálních vrste v rámci té školy.
SPEAKER_00A bylo těžké se s nimi s kam rádi. S kým se tam nevískám radila, jako jestli tam z něj Čechy, nebo právě ty Hongongčany.
SPEAKER_01Až bavila jsem se já hlavně s Erazmákama určitě. Ty místní nebyly úplně zase takový, že by sami o sebe se nám začali bavit. Když jsem něco potřebovala s níma řešit, tak to bylo úplně v pohodě. Moje spolubylící, se kterou jsem sdělila pokoj, tak vlastně byla z poloviny italka a spoviny Čňánka, ale žila celý rok v Honkongu. Takže to byla vlastně taková moje takový můj bod na všechny otázky a na všechnu podporu a ta byla super, ta se o mě starala jako o vlastní.
SPEAKER_02A jak se tam s nimi bavila, on moje anglicky v pohodě?
SPEAKER_01Tak ty lidi na škole ta škola byla celá v angličtině, takže tam to bylo úplně v pohodě. Ale mimo tu školu občas byly problémy. Vlastně od Honkonky sice bývalá kolonie Británie, takže já jsem třeba čekala, že ty lidi budou umět anglicky, kvůli tomuhle historickému faktu, ale moc ne. Jenom na té škole pak v pohodě, ale ty lidi na tržnicích nebo tohle jako nula.
SPEAKER_00A ty se pak dostala někam do Číny, abys to mohla porovnat, jak horší je to ještě mimo Hong Kong?
SPEAKER_01Nebyla jsem v Číně, protože právě jak jsme tam byli v tu dobu, kdy byla ta karanténa po kovidu ještě, tak kdybych jela do Číny, tak se zase musím vrátit a zase jít tři dny do karantény. Nebo dokonce možná i v tý Číně musím být v karanténě, už ne přesně, ale bylo to strašně složitý. Takže vůbec mimo Honk, do Číny jsem nešla.
SPEAKER_00Jakože, co jsem tak slyšela, tak lidi, co právě jeli z toho Pekingu do Honkongu, tak v tom Honkonku uměli fakt krásně anglicky oproti tomu, co zažila v pekingu, nebo kdekoliv a tak.
SPEAKER_01Jako tak na těch turistických místech určitě to bylo v pohodě, ale zase já jsem asi čekala právě ještě víc tím, že to je bývalá kolonie. Ale když to pro mě s čín, tak hádám, že to asi bylo lepší.
SPEAKER_00Tak nás by asi určitě zajímav ceny, co ti tam překvapilo a jak se tam dá říct, a kolik si myslíš, že se tam jako student trátíš a tak.
SPEAKER_01Hele, ceny byly mnohem víc v pohodě, než by se očekávalo. Jediné, co vlastně je drahé v Honkongu, tak je to bydlení. A já jsem bydlela v rámci té školy, jak už jsem říká, těch 50 tisíc inkludit už jako víza a pojištění, takže za mě úplně pohodička. Ale právě potom, pokud to ubytování nenabízí ta škola, tak to je problém, protože si ten člověk musí vyřešit sám. A tam potom platí třeba 20 tisíc českých měsíčně ale za směšně, 3 metry krát 2 metry. Myslíš v tom kampusu nebo mimo? Ne, ne, ne, mimo kampusu. Potom jako v centru. V kampus je právě v pohodě a jakmile si jen dokáže řídí místo na kampusu, tak platí strašný rakety. Vím, že právě jednou jsem byla někdy v noci v centru a říkala jsem, hele, já za dvě hodiny potřebuju znovu do centra a už někde přespat. A kamarád, co bydlel v centru, tak jakože jo, jasně, v pohodě. A já si lehnu na zem, nebudeš o mě vědět. A kamý. No a kamarád, že abie já nemám zem. Jak jako nemám zem.
SPEAKER_02To velká, dá nedostatkové zboží kouka.
SPEAKER_01Neměl zem. Prostě tam měla jenom tu postel sice trochu větší, ale fakt tam neexistovala zem, jenom prostě skříň a postel.
SPEAKER_02A že efektivní to využije každý prostor.
SPEAKER_01Ale jako šílení a za 20 tisíc na měsíc tohle. No, takže to je drahé, ale krom toho jídlo jako pohodička. To je jak v Česku levnější klidně občas záleží, co chcete jíst, ale dá se jíst levně se v Česku. Doprava taky levná městská všechno.
SPEAKER_00Za kolik, za kolik by ses najedla? Třeba v kampusu.
SPEAKER_01V kampusu? No, podle mě třeba za stovku za 100 padé klidně. Když jsem chtěla.
SPEAKER_00Tak já mám dám takový rychle porovnání, jako třeba v tom Pekingu na kampusu. Tak tam bych dala za jídlo okolo 30 Kč a za ubytování 2 a půl tisíce za měsíc.
SPEAKER_01Jakože nebylo to, že super levný, ale právě jak se o Honkongu říká, že to je jedno z nejdračších míst na Zemi, tak ano, ale je to kvůli tomu bydlení, že ten zbytek je v pohodě, jakože je to provednatené s Evropou, s Českem.
SPEAKER_00A bavili jsme se o korunách.
SPEAKER_02A ty jsi říkala, že vlastně i ta doprava byla v pohodě. Tak co z toho využívala jako autobusy, vlaky, taxíky, nebo jak tam vůbec fungovala doprava v Honkongu?
SPEAKER_01Jo, jakože metro, autobusy, malé autobusy, a v noci pak taxíky, z oblíbený ulice noční, zpátky na kampu 40 minut voltem, nebo teda úbrem. A to bylo jako 900. Tak to bylo daleko že dávalo to smysl. Bohužel, v tu dobu dostat se těmi spojami a domů, to bylo na 3 hodiny akci.
SPEAKER_02Takže večerní kalba se vždycky prodražil, když ani jste mohla přespat na zemi.
SPEAKER_01Tak, tak. Večerní kalby byly drahý hlavně z hlediska dopravy.
SPEAKER_00No, a jak vypadala ta výuka na té univerzitě?
SPEAKER_01Výuka byla super, jakože mega mě to tam bavilo, bylo to právě propojené s těmi lidmi, co tam byli normálně na full time, tak jako exchange studenti, měla jsem tam předměty jako vyjednávání, pak nějaký marketingový výzkum, glue ocean strategii, nějaký inovace, jakože byly tam zajímavý předměty, byly tam učitele z celého světa, měli nějakého Američana, nějakého jina, a všichni se to snažili dělat dost prakticky a že dalo mi to nějaké věci, co si doteď pamatuju, takže fajn. A hodně to bylo takový, že se tam průběžně dělali věci, že ty závěreční zkoušky nebyly asi zase takovej díl. Spíš to byly jako nějaký testy, nebo tak velký. No, ale co mě tam jako zaujalo, tak byli ty místní, nebo obecně jako Aziati, a jejich styl učení. To nevím, když tak patrí, jak si to měla ty na ně názor, ale mně všichni přišli, že absolutně postrádají selský rozum. Jakože ho mají hrozně málo, já nevím.
SPEAKER_00Juže u nás třeba v tom kouvorku, kde se učili a prostě učili se pořád. Tak tam je to znám, že jo?
SPEAKER_01No počkej, ale učili se skoro za domu, taky reálně. Učili se pořád, ale u nás prostě byli v tom kouvorku a tam se učili a pak šli na tu hodinu a tam spali. Že jsem to neprávila. A mě dávalo přitom pozor. Stačilo mi dávat pozor na těch hodinách a prostě jsem si to jako zapamatovala, tam nebylo nic složitého a oni potom si šli sednou do knihovny a čtyři hodiny se tam učili. To, co mě tam za hodinu řekl, ten týpek a bylo to absolutně srozumitelně z toho jednoho poslechu. A já jsem to nechápala. A to není tak, že oni by museli mít sto procit. Já jsem pak měla víc bůru než oni. Oni prostě podle mě jsou absolutně neefektivní. Nevím, jak se o Aziátech říká, že jsou strašně jako najetý a hrozně chytrý, tak mi to teda úplně nepřišlo. Mně přišlo, že jsou spíš takový, že se bojí prostě selhání. Spíš takový, jako pečlivý. No, ale potom nedávají pozor na těch hodinách, zase mě to přije takový, že spíš nelogický. Jakože vaná být pečlivý, ale vlastně ve výsledku to nedává smysl, ten jejich přístup. Nebo aspoň co jsem jiná viděla, jo, zase je to na malém vzorku. Pak tam asi budou nějaký jiný náhrozenější lepší lidi, ale můj vzorek není moc dobrý úplně.
SPEAKER_00U nás na kampusu to bylo hodně technicky zaměřený a prostě jako v tom kovorku doslova stavily roboty, takže já nemůžu moc posoudit z toho, co já jsem tam měla za předměti, jako Erasmák a to, co tam měli jako oni, co tam stavili roboty, přemontovávali počítače a podobný. Takže tam už tam jako fakt vidím ten rozdíl v těch oborech. Tak opravdu bylo třeba, aby tam strávili tu noc a den a aby se vůbec dopátrali k tomu, jak ten rob bude fungovat. Tak to je mega hustý zase.
SPEAKER_01Jakože já jsem studovala biznesní předměty většinou. Vlastně měla jsem ještě jeden předmět, to byla nějaká neuropsychologie, která byla jako z fakulty biologie, a dala jsem si to, protože mě to zajímalo, že jo? A na to bylo téma, kterým já jsem absolutně nerozuměla. A ta moje spolubydlí zudovala a ta říkala, že to je jako jedna nejtěžších předmětů v rámci toho jejího oboru a že se toho jako bojí a všechno. A zase, jako já nevím, mě prostě stačí dávat poznat těch hodinách. Pak jsem si prostě sedl na čtyři hodiny do kouvorku před tím testem. A jako pohodička. A oni tam z toho dělali věru a učili se tam na to taky jako i z hodin týdně. Přitom to nebylo jakože takovej hrot zase. Takže nevím, ještě nějaká docela chytra. No, ale tohle bylo memorování, spíš než jako o logice nějaký. Takže i zase teda fakt jako lopata na nějaký memorování věcí. A stejně jsem byla, mi přijde jako lepší v tom, než oni. Takže.
SPEAKER_00To se to memorování hodně hrotili. A podle mě zbytečně.
SPEAKER_01Zbytečně.
SPEAKER_02Zbytečně. A nebo to třeba jako tím oborem, že jste studovaná těma předmětama, nebo to bylo, že to vidě fakt na každém předmětu a říkal jsi na ty školy.
SPEAKER_01Ne, fakt všude jako nevím, jako jo, jasně, že na vyjednávání tam jde o to, jaký máš soft skills a je vlastně jedno, jak memoruješ.
SPEAKER_02Tam nespali.
SPEAKER_01No, tam tak nějak nebyly, tam byly takový zvláštní. Ale pak právě na tomhle tady biology psychology, nebo jak se to jmenovalo, tak tam to bylo čistě o memorování a stejně v tom nebyly jako nějak silný. Takže ono ještě ta škola byla zajímavá v tom, že se to jako známkovalo na křivce, že se vlastně ti porovnali body s ostatníma spolužákama z toho předmětu.
SPEAKER_00A to i v Americe tohle máš a tam si nemohlo propadnout.
SPEAKER_01Jo, tak to mi. U nás podle mě vždycky propadlo povinně, že třeba 20% lidí. Že 20% lidí povinně nedá ten předmět, a 5 až 10% má jako áčko.
SPEAKER_00No to je takhle. To je právě to, kde vidím ten rozdíl. Oni se jako v Americe domluví, aby ten nejlepší byl jako tak na Bčku Cčku. Nebo je to takový jo, a nešel víš, u toho Honkongu si umím představit, že tam nebude tahle spolupráce a prostě každý půjde za sebe a každý se pokusí mít to áčko.
SPEAKER_01A za první to je za prvý, jak říkáš, a za druhý to je fakt tak, že oni si prostě vezmou nejhorší 20% lidí a ty automaticky neudělají předmět. Že prostě jednokolik má ten první. A přesně, a je to tak, že naopak si ty lidi nepořádají nejsou žádný poznámky, nicmě se sebou nezdílí žádný informace, prostě nejdeš na hodinu si v hájí prostě ty informace už nezískáš nějak jinak. Takže je tam velká soutěžost mezi těmi lidmi.
SPEAKER_02A to jsme mě i v Americe, jakože tam taky, aby vlastně dostali ty dobrý známky, dostali se na ty lepší práce a tak, tak tam nějaká spolupráce absolutně neexistuje. Tam jedou sole a kdyby se jednou požádní kovo poznámky, tak úplně řekl, jako bych chtěl měl posílat, se udělají své. Když si pomáháme a takhle, tak tam vůbec tam jsou extrémně šší solosty.
SPEAKER_01My jsme to super, v tom Česku prostě.
SPEAKER_02Ale tadšky prostě ty lidi, že kontakty, pak se tady znáš, ten networking je super a v Americe tam jako ty lidi si vůbec neznaleme si sebou.
SPEAKER_01Jo, to v Honkonku taky ne. Bylo to taky rozpodobný tohle.
SPEAKER_02A třeba ty učitelé, jakože bylo dobré, když to vezmeme úroveň ty výuky.
SPEAKER_01Jo, ty byly super. Fakthle si vzpomenuji teď na toho učitele ze státu, který nás učil to vyjednávání a to byl strašný borec. Jakože to, jak uměl učit to, jaký měl ty znalosti celkově fakt parádní týpek.
SPEAKER_00Tak já myslím, že jsme už vyčerpali tu školu a pojďme se podívat na ten studentský život. Tak kam tedy se chodí místnáci bavit.
SPEAKER_01Místnáci bavit. No oni se nebaví, oni učí se přes noc, ale Raz máci v Honkonku. Razmáci v Honkongu hraje tam taková jedna ulice. Jane se to LKF. Langfajfunk, nevím, jestli takový.
SPEAKER_00To bylo přesně byla.
SPEAKER_01Elka F to je prostě. A to je ulice plna barů a barbarů a je to super. Je tam prostě úplně všechno. Máte tam jako přes nějaké popový písničky, přes techno, po klub s drinkama v 25. patře na střeše. Je to fakt super. Fakt se tam jako každý spoje. Půlka z toho nebo většina z toho je vstup zdarma, minimálně pro ženy. Nevím, jak mají kluci, to měli horší asi, ale to bylo super. No, takže tam se chodí o víkendech, hlavně, ve čtvrtky v pátky. A potom ještě bylo jedno místo, tam se chodil ve středy. Tak tam se taky tancovalo a tam chodí jenom Erazáci. Takže dost toho tam bylo ty bary.
SPEAKER_00A byli zase všude karoké? To v Číně hodně populární.
SPEAKER_01Ne tolik, ne tolik.
SPEAKER_00Tak to si teda hodně divím. Co se fakt zpívalo?
SPEAKER_01My jsme asi nebyli na karoké.
SPEAKER_00On to káva už nepamatuje.
SPEAKER_01To je určitá hodně alkohol dělá. Taky jste tam pili Jindro. To je to korejský Sodžu. Jo, to, jo. No, Sodžu, jmenuje se Jindro. Aha vy jste mu říkali Sodžu. My jsme taky říkali Sodžu, ale moje oblíbená značka se jmenovala Jindro. A to bylo fakt super, to jsem měla fakt ráda. Jo, tak jsme začínali.
SPEAKER_02A to bylo v centru nebo v oblasti toho kampusu?
SPEAKER_01Ta ulice byla v centru. Takže právě od tam do kampusu to trvalo těch 40 minut.
SPEAKER_02A drinky drahý nebo v pohodě? Ne dobrý. Nevím.
SPEAKER_01Já si to moc taky nepamatuju tohle. Takže hodně drý. My jsme se vždycky právě napali tím sodžu a to sodžu to bylo levný. A hlavně on byl takový life hek, že buď bylo to dobrý s přichutí, anebo bylo hnusný bez přichutě. Ale to hnusný bez přichutě mělo dvojnásobek alkoholu, co to dobrý s tou přichutí. A já tenkrát žiju ve 20 letech až neměla peníze, takže byla to hnusný bez přichutě a zapěla jsem to pivem. A já jsem si vždycky docela nechálý. No, to prostě starý dobrý mladý léta. Pivem? No, jasně. A to dobrý tam bylo pivo? Já jsem Pila s Michel tam a to mám docela ráda. Tak to chápu pak. Oni tam zase měli prostě tady ty nějaký evropský hajneky a tady ty srandičky. Takže Kozlíka tam neměli. Ne, to ne, nebylo to jako v Korei nebo kde mají kozlíka.
SPEAKER_02No, a nějaký třeba kalby nebo jako house párty na tom kampu? Jako žilo to tam nějak jako studentky nebo vůbec?
SPEAKER_01Jsi všichni součili? Jo, jakože tam ani nebylo úplně místo. Tam jedin, co jsme mohli, tak jsme si mohli sejít s kámošem a koupit si ty ochucený jinro a sednout si prostě k vodě, k moři a tam popíjet a kecat. Ale jakože by tam byli nějaký party vůbec.
SPEAKER_00To mě překvapuje, že tam neměli party to většinou. Se snaží zachytit takhle Erasmus studenty a udělají prostě aspoň pro ně tu party, když prostě místnáci nemají. Oni to moc neumí ty místnáci ani. Jsme třeba měli nás tady hnali dvakrát týdně skoro až moc honil, jako by se šla učit pít! Já si tak. Bylo to byly tam samý akce a tak, a už vůbec nevěděli, s tím se má vybírat nic, takže zážitkej život. Máš nějaký zážitek z Honkongu, na který nikdy nezapomenneš?
SPEAKER_01Mám spousta zážitk z Honkongu, na který nikdy nezapomenu. Část toho není absolutně publikovatelná. A když teď přemýšlím, tak první, co mě napadlo, jednou jsme takto šli na kajaky a plili jsme se na kajacích pohodičkách vidíme jachtu. A říkáme, že hej, takta, jdeme se jí zeptat, jestli se nemůžeme přidat. Přesně, pan Jachťák, doplavili jsme se za ním na těch kajacích z půjčovny, různých starých, a že čau, nemůžeme se přidat. A oni želi jasně. A to byli prostě nějaký dědové, 50 letý, a my, že jo, bílý. Takže to fungovalo. Takže jsme si tam šli vám k ním na jachtu, dali nám tam, že nějaký šáň, měli tam nějakou parky sídlem, krevety, projeli jsme se na dětský.
SPEAKER_02A fotili se s váma?
SPEAKER_00Jasně, my jsme se fotili s nimi, ale zase jako to jenom chci jako doplně v Číně docela normálně se kupovat takový doprovod. A teď nemyslím ani jako sexuální, ale jakože minimálně v těch klubech, a to jsem viděla fakt asi v každém klubu. Podle mě nebyl klub, kde bych to nevěděl, že byli klidně starší pánové, místní, který prostě okolo se měli opravdu jako: a teď nemůžu posudit jestli to bylo 15 plus, protože prostě vůbec nepoznám ten věk, ale jako mladý, hezký holky. A většinou, když jsem se na to ptala vlastně místnáků mých kámošů, tak říkali, že to jsou prostě placený doprovody, které tam mají dělat prostě tu zábavu. A ne vždycky samozřejmě to musí skončit právě nějakou sexuální senku nebo tak, ale jakože opravdu jenom se potřebují cítit v té společnosti, že jsou jako chtějí. Takže v této společnosti hodně funguje, že fakt přivíte kohokoliv, protože nechtějí mít jako sami.
SPEAKER_01Jo, jako může být. Asi nic proti tomu nemám toho výsledku.
SPEAKER_02Tak je seděl dětsky a takhle.
SPEAKER_01No, ale nás tam bylo a my, já jsem ani nebyli jako samý holky. My jsme tam byli v spartu asi třeba 6 lidí a byli jsme jako půl na půl kluci holky a taky na té jachtě taky nebyly jenom muži, byly tam i jako ženy, on jich tam bylo třeba 20, oni měli samostatnou pár na jachtě a jsme se přidali a jsme tam pak skákali z té fakt bylo to jakože hrozně brutální zážitek na to, že jsme se tam jenom náhodně zeptali, jestli si můžeme je stopnout. Ale to jako super, že bylo to super. To byl mega zážitek.
SPEAKER_02A ty lidi takhříc, nebo to bylo třeba jako jedinělá věc.
SPEAKER_01Ale byli docela vstřícný, většinou. Přišlo mi, že jo, že byli milý ochotní a tak, a když jsem se na něco už jako zeptala vysloveně. Oni jsou obecně tady ty lidi, že nemí moc říkat ne, takže když už jsem se zeptala, tak většinou to šlo v pohodě.
SPEAKER_02No, a třeba jsi říkal, že byla vesné jachtě a tak, tak to by se jen tak tady neudělala, nebo většinou by ti třeba ty lidi řekli, že ne. Byl tom ještě něco, co se tam třeba provedla, nebo se těmi to stalo, co by si dokázala představit udělat v Česku?
SPEAKER_00To nemáme moře.
SPEAKER_01No, provedlo. Ale teďka mě napadá, jo. Vlastně hned první den, že jsme byli mimo karantényu, tak jsme bydleli v takovém takovej barák ve čtvrti TST címců, nevím, jak se to čte, Ježíš. Ale takový líbí, že se kamček snaží dávat názvy. No, prostě taková čtvrt v centru. A je tam takovej velký barák. Jmenuje se to něco jako Čanking Manson. Čanky Manson má asi šest bloků a v každém bloku má asi 15 patr. A v každém patru jsou třeba tři hostely. Takže prostě obrovský dom s blokama plnýma hostela a tady těma věcma jako hotely hostely. A je to velký mes. A jako vejdete tam, a dole jsou vlastně ještě indické fudkorty, takže jsem se vás snaží nalákat na jídlo, pak se vás snaží nalákat na to bydlení. Vlastně to, abyste si našli byt znamená jezdit jako výtahem do různých těch patel a ptá se tam jako lidí, že máte volný byt, nemáte. A je to celkově strašný bordel. No, ale docela zábava na celý den, jo zábava. No, právě první den jsme neměli to ubytku a snažili jsme se najít ubytku a tohle byla zábava na celý den. Zkutku, to byla dáno. No, ale právě co jsme během toho objevili, tak v tom jednom bloku, tak tam se dalo vylézt na střechu. A bylo tam jako napsano ženou entry, toto, ale dalo se to otevřít.
SPEAKER_02A protože bylo to bylo vstup.
SPEAKER_01Byla jsem tam první den, tak jsem byla ráda mě vyhodili, že rovnou. Ale právě tam se dal dostát tu střechu a bylo to strašně pěkné a z té střechy tam byl výhled na půlku toho Honkongu, takže to bylo takový moje oblíbené místo v centru, kam jsem chodila. To nevím, jestli bych takhle v Praze měla odbachou chodit na panelak, ale tam jsem chodívalo a bylo to fakt krásné.
SPEAKER_00Tak jsi se řešilo jedno z doporučení ohledně toho, jak si sehnat ubytování v Honkongu. Prostě vezmete výtach a budete to zkušit na každý moc.
SPEAKER_02No a jako dala jsem třeba nějaký výletíky, jako jednění, že jste vzali auto a někam jste jeli, nebo to tam vůbec takové nebylo.
SPEAKER_01Ne, že mi auto vůbec nebylo, nedávalo moc smysl. Ono fakt všude bylo to metro, takže všude jsme jezdili metrem. A výletíky jsme dávali určitě jednodenní. Chodili jsme na ty různý hajčíky, na nejvyšší vrcholky, top tři určitě nejvyšší, tak jsme šli. A to vždycky bylo na jeden den, že jsme se tam dostali, pak jsme to vyšli, pak jsme šli zpátky, ale hlavně tak o tu přírodu jsme dávali. Nebo pak jsme prostě jezdili na ten serf, to jsme taky třeba šli na celý den. Takže sportovní.
SPEAKER_02No a v té škole, jakože měla nějaký aktivity, mimoškolní, nebo tam něco takového moc, nebo tam třeba i spolky, nebo sportovní kluby a tak.
SPEAKER_01Asi jo nevím, moc jsem se neúčastnila. Tady toho nebylo to úplně nějak viditelné, že by bylo jednoduché tam přidat. Vím, že nějaký lidi se do něčeho přidávali, ale hodně jako chtěli. Já jsem vlastně chodila hrát basket občas s nějakýma holčinama tam. Tak to akorát jediný. Ale jinak nějak nic velkého podle mě. Nicoby, co by bylo nějak super otevřený Erazmákům. Tak ona chtěla, že ten semestr, tak. V oni ani moc netouží potom, aby se s k ním přidávala se seznamovat, pak se zase loučit. Ale jo, ten basket jsem chodívalně s nějakýma holčinama hrát nějakou chvilku.
SPEAKER_02To jsme měli a i v Americe, jakože tam, když jdeš do nějakého spolku, tak Erazmáky, tě dělám shodná na semestr neberu, aby se byl minimálně rok, což bylo trošku škoda.
SPEAKER_00Tak jsme zkušenosti jak v Michiganu, tak v Mexiku i v Číně, tak jsem vždycky měla jenom ty pozitivní zkušenosti, kdy mě vždycky chtěli nahajovat do těch týmů nebo prostě jak by tebe nechtěl reálně. Opravdu chtěli, aby se ti Erazmáci přidávali do těch sportovních klubů a snažili se docela aktivně nás tam vzít. Takže z toho jsem nějak.
SPEAKER_02Takhle z Americe toho.
SPEAKER_01Kdybych byla patě tak dobrá jako ty, tak myslím, že by mě taky hajovali všude, ale bohužel.
SPEAKER_00Děkuji, Gaby, za plu. To tam necháváme. Asi bych začila tady Honkonk dobrodružství. Jestli bys nám doporučila nějaký exchání Honkongu nebo nějaké jiné věci, které bys tam chtěla sama zažít a nezažila, nebo vrátila bys se se tam znovu. Vrátila by se tam jako nostalgii.
SPEAKER_01Ale myslím, že v Honkonku na to nějaký vlastně malý, tak je tam na ten semestr dost věcí co dělat. Ať už říkám, ale jako ty sportovní jsou asi nejzábavnější. Prostě poznávání kultury, zároveň hajkování, surfování, kajákování, tyhle věci jsou super. Plážování, to je taky pecká. A myslím si, že Honkonk je vlastně super místo kamet na Erasmus. Že to fakt nabízí hrozně jako tu škálu věcí. Takžeba za to nedostává žádný pro vizet tohle. Že mi dává stní zpráva peníze.
SPEAKER_00Může to jiné.
SPEAKER_01Ne, fakt je to tam bylo super. Jakože fakt pořád tam bylo co dělat. Přesně ty důvody, co jsem tam jela, tak přesně to to naplnilo.
SPEAKER_00Když jsi byla furt na té vodě, tak bylo tam teplo, furt nebo jaký tam bylo přesně.
SPEAKER_01No, jako tak prostě tam nebylo úplně že horko, ale bylo to pořád příjemné. A v letě tam teda bylo hrozný vlhko a hrozný horko. Jako v srpnu jsem tam přijela, a to bylo hrozný horko. To se venku moc nefungovalo, ale nějak to bylo dobrý, na podzim fajn.
SPEAKER_02No a ty si říkáš, že vlastně to bydlení je hodně drahý. Takže třeba na dovolenou bys tam nedoporučila, je?
SPEAKER_01Jako na dovolenou klidně, ale to potom bydlení v těch hotelech a to je v pohodě, ale nešla bych tam třeba já za sebe jako pracovat a bydlet tam na nějakou další dobu a zařizovala si tam sama ubytku mimo školu. To je podle mě přepal, pokud tam třeba to ubytku nezařídí ta firma. Ale na dovolenou tam je to je v pohodě, jako to ty hostely jsou fajn. Je to takový my trošku, ale cenově to je v pohodě.
SPEAKER_02No Agaby, ještě by nás zajímalo, jak jste třeba vníma tu politickou situaci v Honkongu, což je taky docela jako taková kontroverzní téma, hodně se o tom mluví.
SPEAKER_01Jo, tak abych vás uvedla do toho, jak se to tam vlastně funguje. Tak Hongkong byla kolonie Británie, dřív v historii. A potom podle mě v roce nějaký 197, tak se tam vlastně stala dohoda mezi Čínou a Honkonem, Čínou a Británií, že Hongkong bude spadat pod Čínu, ale bude mít vlastně svůj nějakou autonomitu. A to má být asi do roku, podle mě 1947 nebo tak něco. Ale pořád tam jsou takový nějaký problémy v tom, že Honkong chce být autonomní, ale Čína nechce, aby Honkong byl autonomní. A bylo tam jako víz těch problémů za posledních 15 let. Hodně velký protesty tam bylo ve 29, což bylo třeba tři roky předtím, že jsme tam jeli. A vlastně bylo to tam třeba trošku znát v tom, že naše škola tam měla dost velké zabezpečení, že od těch protestů se tam vlastně udělají různý brány a pak tam i hříd, kdo tam je na té škole, kdo tam není. Jste měli jako ochranku tam? Měli jsme tam ochranku a museli jsme se vždycky identifikovali, jsme ještě do areálu. Pokud jsme nebyli studenti, tak s tím byl velký problém tam vzít nějaký návštěvy. To jsme i v ty v číno.
SPEAKER_00Jo, to jsem taky měla, že jsme museli jako dopředu zažádat o to, že někdo přijde jako do našeho kampusu a může se stát, že ti to ani jako nepovolí. Říkali, že to kůlky tomu, že už je jako plno návštěv, že už víc nemůžete přijat a přijmout, ale jako myslím, že tam bylo jako víc věcí, podle kterých to nepřijal, nej ty lidi.
SPEAKER_01Jo, tady jsme tam taky takhle měli no a potom jinak se to i projevalo, projevovalo v tom, že třeba tak ta mají spolubydlí, tak ona byla původně z Číny, ale žila v Honkongu, takže vlastně měla to docela dost vlastní názory, takže ty lidi v tom Honkongu na to měli názory, ale nevyjadrovali to, protože to nemůžou vyjadřovat. Byly tam nějaký média, co o tom psali víc svobodně, ale nevím, jak to funguje teďka, přece jenom je to třeba čtyři roky zpátky. Myslím, že to funguje teď smý, že to tam docela zpříznili tohle.
SPEAKER_02A třeba pocižovala nějaký ten vliv v Číny.
SPEAKER_01Já ne, ale já jsem tam neměla moc jak pocitovat ten vliv ty Číny. A právě třeba tak ta spolubědí si tak mi říkala, že jo, že právě třeba v tom, co se píše v těch médiích a v těch informacích, tak ty vlastně ty média, co jsou jako státní a ty oficiální, tak ty jsou hodně ovlivnění tím, co říká Čína a pak jsou právě tohle ty novináři, co si píšou po svém a ty jsou nebezpečí.
SPEAKER_02A nějak jsme třeba i v té škole trošku nějak propagovali, nebo nějak to tam zmiňovali.
SPEAKER_01Ale s tím, že ta škola byla fakt taková, že international a ty učitele vlastně taky nebyly jak z Číny ani z Honkongu, tak tam se tohle šlo úplně mimo děkujeme.
SPEAKER_02Já bych, že jsem tady řekla zajímavé věci v Honkongu, jak se ti tam vlastně žilo, jaká byla škola, co ti tam nejvíc překvapilo a tak dále, a budeme se těšit na další historky.
SPEAKER_01Děkuji za pozvání. Děkujeme.