Žirafy na cestách
Jsou místa, která nám změnila život.
A příběhy, které jsme si dlouho nechávaly pro sebe.
Ale teď přišel čas začít vyprávět…
Žirafy na cestách
Do srdce amazonského pralesa
Use Left/Right to seek, Home/End to jump to start or end. Hold shift to jump forward or backward.
Tentokrát se vydáváme na jedno z největších dobrodružství mého života. Do Jižní Ameriky a hluboko do amazonského pralesa.
V první části začínáme v Bogotě a pokračujeme na jih do Leticie. Odtud se s kamarádkou přesouváme do stále menších vesnic, kde postupně mizí auta, ubývá obyvatel a začíná skutečná Amazonie. Nakonec si nás vyzvedávají členové místní komunity, kteří žijí přímo v pralese u břehu Amazonky.
Hned po příjezdu do Leticie nás ale čeká drsná realita. Den předtím tam bylo zastřeleno několik evropských turistů, takže jsou ulice plné vojáků. Do toho smog, oranžová obloha a pocit, že jsme se ocitly v úplně jiném světě.
Jaké je cestovat místy, kde končí silnice a začíná opravdová džungle?
Zdraví vás Žafy na cestách, Dáda a paty, sedněte si, přiboutejte se a vítejte na palubě našeho podcastu. Vítejte u další epizody našeho podcastu. Opět tady máme hosta Zbiňka, který právě z Paty byl v džungli, tak se tady více probereme, řeknou nějaký insidy o tom a také, co tam všechno vzlažili. Tak Zbiňku, co bys nám o sobě řekl, jak vlastně pat znáš a co tě vedlo k tomu jet do džungla?
SPEAKER_02Tak ahoj. Já jsem vlastně na džungli kýl úplně jednoduše. Dostal jsem nabídku, než chceš je do džungle a já jsem takový jesmen, takže jsem řekl, jo, a takhle to vzniklo.
SPEAKER_01A ještě v kolika zemích jsi byl?
SPEAKER_02Teď momentálně v 56, s tím, že dokonce roku budu v 60 zemích.
SPEAKER_00Wow, tak to opravdu není malý počet. A co bereš to takový, že chceš poznat vždycky nějaký nový místa, nebo tam třeba jde za pracov příležitostí?
SPEAKER_02Je to mix. Ale tím, že můžu pracovat na dálku, tak můžu hodně využívat cestování v různých a pracování v různých zemích a v různých místech.
SPEAKER_00To je super. A třeba na jakou takový období tam jdeš? Třeba týden, dva měsíce. Od týdne po měsíc. Tak to už poznáš vlastně to místo. Je to tak. A ty bys třeba řekl místo, který se ti nejvíc líbilo nebo zemi a zase zemi, která byla pro tebe nejméně zajímavá?
SPEAKER_02Těžko říct, možná nejméně zajímavá po těch letech je Evropa, protože je příliš komfortní. A já bych možná spíš řekl to, že nejméně rád bych se vrátil zpátky do Indie.
SPEAKER_01Řekněme proč? Jenom bez zrace.
SPEAKER_02Je to velmi náročné na smysly. Já normálně nemám jako panické ataky během cestování, ale tady v Indii jsem to zažil a poprvé v životě. A jako rozhodně není to úplně pro každýho.
SPEAKER_00A v jakým smyslu, jestli o tom chceš nějaký více rozvíjet?
SPEAKER_02V podstatě z toho přehršle smysl a smyslových věmů, který tam jako člověk zažívá, a z té nemožnosti utíct do klidu. A pokud teda člověk nepojede někam na sever do Himatal Pradeše, do tybetské části Indie, tam už je větší klid. Ale jako v centrální části Indie, kde jsem pak strávil většinu času, tak to bylo opravdu smyslově náročné.
SPEAKER_00Takže už mě někde víc.
SPEAKER_02Asi nikdy víc už do Střední Indie.
SPEAKER_00Rozumím. A na místo, kde se ti nejvíce líbilo?
SPEAKER_02To je moje oblíbená otázka, nikdy na to nedokážu dobře odpovědět. Za mě určitě bych se vrátil do Ihoafrické republiky, do Japonska a moje oblíbená evropská země je Černá hora. Já mám vždycky rád jako neobvyklé výběry. Takže za mě Černá hora je určitě super moc se rád se tam vrátím.
SPEAKER_00No, i tak popisuješ, tak jsem byl na hodně zajímavých místech. Nějaký místo, kam by se opravdu chtěl, a ještě se ti tam nepodařilo?
SPEAKER_02Nebyl jsem v Moldavsku a hrozně moc jsem se chtěla podívat do Podní stří, a nebyl jsem vlastně skoro všude ve východní Evropě. Takže bych se rád podíval, ale za mě určitě největší highlight je střední Asie. Takže Uzbekistán, Tžikistán, Turkmenistán, všechny stány, Afganistán, tam bych se moc rád chtěl někdy podívat, až třeba politická situace dovolí.
SPEAKER_00No tak nejste úplně země, který by byly číslo jedna na všech buchetcech, ale zase na druhou stranu soubo to zajímavější.
SPEAKER_02Je to tak a musím říct, že určitě, když se podíváte na přírodní krásy, nejenom Afganistánu, ale právě tady celý Centrální Azie, tak určitě budete ohromeni. A právě se na těch zemích líbí to, že nejsou příliš turistický. A to je za mě super. Já hrozně rád obivujuju tu místní kulturu, místní obyvatele, samozřejmě místní jídlo, takže mám rád autenticitu.
SPEAKER_00Takže cestuješ sám nebo třeba s kamarádama?
SPEAKER_02Tak někdy cestuju třeba tady zpátky a různě. Asi tak půl na půl sám s kamarádama.
SPEAKER_00Tak zažiješ vlastně i ty zážitky s těma místníma, poznáváš tu kulturu úplně jiným úhlem pohledu. Tak teď když se přesuneme už na tu džungli, abyš paky dala slovo. Tak nám řekně trošku o tom procesu, jak to vlastně všechno vzniklo, nebo jestli pak to možná uvede, co to vůbec je tený projekt džungle.
SPEAKER_01Tak můj projekt džungle vznikl tak, že jak asi víte z předchozí epizod, tak já jsem studovala v Mexiku půl roku a pak jsem dostala kontakt na domorodce přímo v džungli, nebo hlavně v Peru a Kolumbii. A tam jsme právě potom vycestovali právě s Bílkem a s dalšíma lidmi. A chtěla bych na to navázat dalšíma cestama, s tím, že už bych to chtěla jako brát, jako říkáš můj projekt, kde bych chtěla brát lidi hlavně tedy z České republiky, abych jim ukázala, že jsou i tady tyhle místa dostupný. Takový malý promo se tady pak to dělá. Přesně tak, přesně tak. Co bych určitě chtěla říct na začátek, tak protože na ta džungle, jako já jsem vyrůstala na spoustu dokumentech, hlavně o zvířatech. A já jsem prostě chtěla jít do země a místa, kde se vyskytuje jako nejvíc zvířat na světě, a to je opravdu, když to přížám Afriku, tak tady, džungly, tam je opravdu všechno, na co si můžete vzpomenout a je to fakt zázrak.
SPEAKER_00Jenom pro infopaty má extrémní strach z pavouku. Takže to teďka nechápu, jak tam vůbec mohla přežít v ty džungli.
SPEAKER_01Obecně hmyz mi tam úplně nesedl, ale všechno se dá. Když máte tu správnou vůli a opravdu tu chuť poznávat ten svět, tak dá se od čeho nějaký zůstem odprost. Jak paty dělal i problém výlet na Moravu s pavoukama.
SPEAKER_00To pro ní odčím mě byl větší horor než být v džungli s tím všim Hmze.
SPEAKER_01Dobře, ale taky to bylo extrémně zpouků. Dobře, nein. Pojďme se dostat, teda zpátky ke Zbiňkovi. Zbiňku, tebe přesvičila moje sesta, by si tam šel, ale ty jsi ten náš jesmén, takže ty jsi chtěl objovat další stát a místa. Takže asi mi řekni prvně, co ta džungle tě přitáhla, v čem tě tak upoutala.
SPEAKER_02Mně nejvíc upoutal ten plakát, který si připravila, byl krásný. A moc mi líbilo, jak tam byl vyznačený ten program, že jsme tam měli toho průvodce, který nás tam vlastně provedl překladatele, a vlastně s tím průvodcem jsme potom měli v plánu vyhazit do džungle, potkat ta místní faunu flóru, mít to i s překladem, a zažít právě tu autenticitu, kterou vlastně vyhledávám.
SPEAKER_01Přijím tě barát co přesně tě nejvíc zaujalo v tomhle. Já vím, že tam bylo docela víc těch bodů, co se tam může všechno zažít, kromě teda setkat se s těma domorocima, tak to ještě ti tam jako upoutalo.
SPEAKER_02Asi nejvíc to, že jsem v tom nebyl sám, že vlastně, já vím, že to beru tak trošku zajý konec, ale to, že to utrpení jsme mohli zažít společně, ale pak naštěstí se ukázalo, že to nebylo vůbec utrpení. Ale vlastně tohle je totiž jedna z věcí, jedna z expedic, kterou bych nikdy nepodnikl sám. Ale mít tam vlastně nejenom tu vzájnou podporu mezi náma, ale potom tam mít i toho překladatele a toho průvodce, tak to je vlastně to, díky čemu jsem měl tu důvěru.
SPEAKER_00Tak vlastně není úplně místo, kam by si jen tak sám šel, protože to je hodně nebezpečný místo. Myslím, že musíš znát ty místa, kde můžeš jít nemůžeš jít. Takže v tom chápu. Jak když mi patně o tom řekla, začátku nadšení, ale pak potom člověk přemýšleli i s jinýma směrama, a chápu, že asi pojď to není jednoduchý, kdy by jsem tam šel sám, neznalez, který jsi tam nikdy nebyl.
SPEAKER_01Já si řeknu, jak jsem uputovala v moji rodinu, když jsem tam poprvý jela, a jela jsem tam jenom já a jedna moje kámuška. A udělali jsme se tedy výlet po Kolumbii a zakončili jsme nebo spíš náš začátek výletu do džungle začal letýci, což je úplně jich Kolumbie, a středává se tam i hranice Brazílie a Peru. A přesně ten den předtím, když jsme tam přijeli, tak vyšlo docela dost článků o tom, že tam zastřelili spoustu Evropanů. A tady tohle článek se hne poslal domů, že se tam trošku bojím, ale už jsem byla na cestě, takže už se nedalo úplně vycouvat, ono ty busy nemají tak zpátečku a ono, když už jikám jdeš, tak už ješ. Takže naopak já už jsem měla tu zkušenost Mexika a věděla jsem, že na místech, kde se střílí, tak den potom je to nejvíc bezpečné. Takže já jsem tam přijala a samozřejmě si te dívce, všude byli vojáci. Takže to je za mě hlavně v Jižní Americe a v Mexiku strašně důležitý, aby tam prostě byli nejlíp vojáci, protože policaj tomě nevěřím. Takže za mě vlastně výhoda, bylo to tam tak obrně všude byly nějaký velký stroje, ať už prostě jako velký auta se spoustu vojákama, tak i bylo to tam přes den i přes noc, takže já jsem potom byla docela volná v tom si chodit všude po té letici.
SPEAKER_02Copak vojáci, ale Pavouci! Takže vlastně to, že jste tam měla podruhý a zároveň to, že jsi takový strašpitel, tak to mě taky vlastně přimnělo, že se to asi dá přežít.
SPEAKER_01No, takže dál se dostáváme. Když jsme se teda dostali do té letice, začínáme Bogotou. Když přilítáme poprvé do Kolumbie, tak pojedeme nejdřív vždycky do Bogoty. Teď se tady snažím dělat i to promo. Teď to moc pěkně. Bota je obrovský město, mají tam i nějaký samozřejmě nebezpečnější čtvrti, ale zároveň jsou tam i ty turistické čtvrti, tady může potom říct zběněk, je tam spoustu trhů a nějakých míst, kde se může hajkovat a podívat se i z vrchu na to okolí. Takže pěkná, ale myslím si, že je to město jako na dva. A pak je dobrý, vlastně cílit to dál právě nejlíp na tadí z té kolumbie.
SPEAKER_02Já bych tom ještě dodal, že určitě Bota má taky výhodu vysoké nadmorské výšky a tím pádem člověk se může aklimatizovat, než vlastně potom bude pokračovat dál. A taky se může aklimatizovat na latinsko-americkou kulturu, na místní chaos, disorganizaci a tak trochu i špínu. Ale samozřejmě i na jídlo.
SPEAKER_00A tak špíne, tak to jsi trošku zvyklý z té Indie.
SPEAKER_02To je pravda, ale já jsem měl v Indii až po džungli. A o to víc mě to chytlo, protože myslel jsem si, že jsem připraven a nebyl jsem připraven. Úplně jiný level. Úplně jiný level. Každopádně, jako ulice Bogoty jsou zejména v noci, když ten člověk přijede a ještě jenom městskou hromadnou dopravou, což je moje specialita nevřící úbrem, byly opravdu zážitek a vlastně když jsme přijížděli do hotelu, museli jsme se tam podírat odpadky, vyhýbat se všem prostitutkám, dílerům a beznomovcům. Když jsme zaklepali na hotel, tak tam byla stráž, která nás vlastně pustila dovnitř, a až teprv za těmi dveřmi se člověk cítil trochu bezpečně.
SPEAKER_01Ale byli milí, byli všichni hrozně milí.
SPEAKER_00Takže dealři, bo jsme všichni, ale hrozně milý. Jako to stráž.
SPEAKER_02Tady můžu vytáhnout určitě jeden zážitek. Jednou jsem se takhle procházel právě se s těma lidmi, jak jsme tam byli. A já jsem měl nějaký kus odpadku a zrovna tam byl nějaký pán, co držel v ruce odpadkový koš. A tak jsem tam nenapadlo mě prostě nic lepšího, než vyhodit ten svůj odpadek do toho koše. A v ten moment, co jsem tam jako hezký ten kapesníček zahodil, tak najednou ten člověk začal něco hulákat. A teďka ze zádub jeden z nás prostě řekl utíkej. A my všichni jsme vzali nohy na ramena a prostě jsme běželi pryč od toho týka, protože prostě neměli jsme jistotu, jestli náhodou nemá jako v kapse kvér, nebo prostě nůž, nebo cokoliv. Prostě mohlo se stát cokoliv. Naštěstí se nic nestalo, jsme tady.
SPEAKER_01No, ale zpátky k tomu odpadku koši, to nebyl odpadku koš, nebo jako by byl, ale venitř byly vlastně jeho věci, takže nechtěla aby si najlohá, nevím, co tam bylo oblečení, nebo prostě jeho osobní věci, ale za to ještě tvoje odpadky. Ježíš chudák, jo.
SPEAKER_02Teď vypadáme jako úplně neschopný cestovatel, jo, ale to, kdybyste fakt jako viděli, tak to opravdu vypadalo, jako kdyby to byl pan Popelář a ne, že si tam v tom odpadkovým koši nese svůj šatník.
SPEAKER_01To určitý ponaučení pro příště. Není kož jako koš.
SPEAKER_02Správně, je to tákno.
SPEAKER_01Dobře, takže jsme teda začali v té bogotě a potom jsme se teda dostali už do té leticie. Tam jsme letěli už menším letadlem a přistali jsme takovým menším, soukromějším letiště. Jaký jsi měl první dojmik, když jsme tam přistáli?
SPEAKER_02Vlhkost vzduchu byla výraznější, a zároveň smok. Bogota navzdory čistotě na ulicích, tak co se týče čistoty vzduchu, je překvapivě dobrá. Myslím, že je hodně hraje roli nadborská výška. Ale když člověk potom přijede do té Amazonie, tak to první, co mě překvapilo, byl všude přítomný smok. A to třeba natolik, že vlastně když zapadalo slunce, tak celá obloha se vlastně rozsvítila do oranžových barev, protože vlastně se skrz ty částečky smogu rozklovalo sluneční světlo. A nikdy jsme vlastně neviděli slunce jako prostě takovou tu žavou kouli na obloze, ale viděli jsme to jako u rudou tečku. Právě protože skrz ten smok vlastně byly permanentní červánky. To se těž do Číny, tu uršku mi dost podobný. Věřím, věřím. Takže tohle my jsme ještě přijeli a byl úplně šílený slejvák, a to jsme měli ale štěstí, že to bylo vlastně poprvé a naposled, co nám takhle jako pršelo. A tam už se nás vlastně převzal ten překladatel, a pak vlastně.
SPEAKER_01Ještě tam ne, ještě tam ne.
SPEAKER_02Tam ještě ne.
SPEAKER_01Tam přišel jeden takový mladý kluh, který nám měl jenom ukázat cestu k té lodi. A to je takový zážitek, protože jak jsem tam byla poprvé, tak ta loď byla vlastně kousek od toho města dejme tomu. Prostě pořád nemusíš přes nějakou džungli. Ale protože ta Amazonská řeka stoupá a klesá a to jako velmi nevidíte. Takže najít tu loď za mě bylo fakt obtížné, ještě jako ty Google mapy tam fungují, ale nevíš úplně přesně, kam máš jít. Takže byla jsem fakt ráda, že jsem domluvula vlastně předem, aby nás vyzvednul ten kluč na hotelu a dovedl nás přímo až k té lodi.
SPEAKER_02Tam mě vlastně překvapilo hodně, že ta leticie už vypadala trochu jako slám. A že už tam člověk neviděl takovou tu normální infrastrukturu hlavně čím když se blížil té Amazony. A my jsme se blížili k takovému molu, který vlastně vedlo k těm přístavům, ale bylo vidět, že to molo vlastně každý rok vezme vodu a pak ho musí znova postavit. A oni ho tam zrovna stavěli v podstatě na další sezónu. Takže když jsme se pak vraceli zpátky, tak už bylo nějaký sezónní most. Přesně. A když jsme se vraceli zpátky, tak bylo o pár metrů byl další ten most.
SPEAKER_01Takže jo, já jsem vlastně. No hlavně po cestě, když už jsme byli kousek od té Amazonské řeky, tak už jsme viděli ty domečky na těhě špejlích ze dřeva postavený a vidíš, jak vysoko se dostane až ta Amazonská řeka. Takže je to z nějaký části za mě, až děsiví, jak jim stylem oni žijou, že opravdu ta výška té řeky prostě úplně ovlivňuje jejich život, jestli budou prostě najednou tady, kdy chodili vždycky pěšky najednou budou plavat a je to jako fakt velký rozdíl mezi tím.
SPEAKER_02A vlastně to molo vedlo přes takový malý přítok. A já si přesně pamatuju, že to byl první moment, co jsem viděl, a to bylo asi slepý rameno. Amazonky, ale fascinovalo mě, že vlastně ta Amazonka pro ty místní je všechno. Je to zdroj obživy, protože samozřejmě v ní plavou ryby. Na druhou stranu je to taky myčka. Na nádobí, na prádlo. Zároveň je to taky ale dálnice, protože vlastně všichni se pohybou po té Amazonce. A úpřím, když jsem tak jako viděl tu barvu té Amazonky a co všechno v té Amazonce jako teče a co všechno se v ní dělá, tak mě vlastně překvapilo, že zároveň jsou ochotné jíst ryby, který plavou v té stejné řece, ale musím říct, že za těch asi pět až 7 dní, co jsme byli to jsme sestravovali těma rybama z Amazonky, tak jsme neměli jako zažívací potíže. To bylo jako za mě fascinující.
SPEAKER_01Mě se taky nepovolaně, co teda samě je dobře. A zároveň to i ta sprcha, to si úplně nezmínil.
SPEAKER_02Ano, ano, zároveň je to tak vlastně svěda to.
SPEAKER_00Tak to je hodně multifunkční. Jo, velmi multifunk.
SPEAKER_02Ano, je to tak. A vlastně na druhou stranu ta Amazonka tehdy mi připadala špinavá, ale potom jsem byl v Indii a viděl jsem posvátnou řeku Ganga, kde se k tomu ještě do té řeky přidávají i ostatky a popel z těl. A taky vlastně záchodová voda náboženské rituály ano.
SPEAKER_00Jak popisuješ, tak to znamená, že všude je čisto, když to porovnáme s Indii.
SPEAKER_02Všude je čisto, pokud to porovnáme člověk s Indií, je to tak, ale hlavně ta Amazonka teď zpětně mi přišla vlastně docela čistá.
SPEAKER_01Takže se vlastně nemůžete vůbec ničeho bát. Takže teď se teď se dostáváme z Leticie a dostáváme se na tu slavnou lodičku, která nás má dostat do ještě menšího města. Vlastně ta Leticie to má být jako malý městečko, ale oproti těm ostatním městům, který potom navštívíme, je to fakt obrovský. Takže když se teda dostáváme dvě hodiny po té Amazonské řece k dalšímu břehu, a teď je, že to jmenuje, plejade, teď si nejsem názvu.
SPEAKER_02Puerto Narno.
SPEAKER_01Puerto Narině, ještě tam byl. A tam tady na tomhle městečku, tak tam je opravdu jako obyvatele hrozně málo. Myslím, že tam je jenom jedno auto a to ani není auto, a je to od sanitky. A už opravdu je to takový soukromý, a zároveň takový, fakt už poznáváte, jak ty lidi už v lepším případě žijou v té Amazonce. Jak byste popsal tady tohle město?
SPEAKER_02Mně se nejvíc líbilo, že tam byl velký růžový delfín. Každáme nějakou vzpomínku z toho města. Právě v té Amazonce kromě ryb a myslím, že i nosoročců, ne, poroproveň, ne nosoročců hrochů.
SPEAKER_01A rochy tam nemají.
SPEAKER_02A pardon, tak já dobře. Jako ze zeměpisů jsem neměl dobrý známky, ale z biologie jsem měl ještě horší, takže za to jsem lluvám. A každopádně to, co jsem taky se v biologii nenaučil, bylo, že existují sladkovodní delfíny.
SPEAKER_01No ale jsou růžový. A jsou růžový a jsou růžový.
SPEAKER_02A vlastně velkým symbolem toho města byl právě růžový delfín, který byl vlastně tam jako socha.
SPEAKER_01Byla teprve jenom socha, to je ještě nevěděli, že existují. By to jenom socha. Takže my se tam teda přistáli, nebo přistali, vylodili se do takového bahníčka, a tam jsem jim říkala, že nemusíte se bát, tady nás už zvednout. A to už právě mělo být na začátek toho opravdového dobrodružství, protože to už jako ta loď byla ještě motorová, a prostě bylo tam i pár turistů, takže se cítila, jakože je to ještě nějaká turistická destinace. Ale z této turistické djemu lodi, už jsme vystoupili do toho Bahníčka a tam jsme teprď museli počkat na to, až tam přejedou s tou jejich krásnou lodičkou, už trošku menší, soukromější zase, a bylo to jenom otázka, jestli opravdu přijdou nebo ne, protože teď už ten signál trošičku odchází a je těžké se s nima spojit.
SPEAKER_00Takže tam to bylo, že jste se vlastně vylodili a doufali, že někdo přijde. OK, tak koukáme, že trošku člověk musí míst uděláno.
SPEAKER_01To bych asi řekla, že poprvý, když jsme tam byly jenom dvě holky, tak to byl ještě úplně jiný zážitek. A dokonce vlastně jsme se poprvý setkali ještě trošičku na jiném místě, ale taky na nějakém krásném bahníčku. A myslím, že to bylo město obyvatel třeba 10, fakt to bylo hrozně malinký. A tam jsme měli za úkol zůstat a čekat, dokud oni nepředou. A docela dlouho jsme čekali, tak jsme si říkali, jestli tady nejsme jako v pasti docela.
SPEAKER_00Jako představte si prostě dvě Evropánky bílí, jak tam čekají v džungli na odvoz.
SPEAKER_02Normální poledne prostě v pondělí.
SPEAKER_01Přesně. Asi to bylo v pondělí který celeme.
SPEAKER_02Jako nic, na co by paty nebyla zvyklá.
SPEAKER_01Takže se dostáváme, teda přijeli pro nás ti domorodci, ti, co opravdu už bydlí jakože v komunitě, a oni nás teda vyzvedli tou lodičkou, bylo tam dokonce celá rodina, už měli i přichystané jídlo, což je vždycky ta superriba z Amazonky, ale teď to myslím, jako vážně nám jako chutalo za mě jako já tedy by měla ráda, ale samozřejmě, když jijte každý den, tak už je to trošku přijde, hlavně k snídaní. Ale řekni zbiňku, jak jste cítil ty.
SPEAKER_02Když už jsme možná nakousli to jídlo, tak právě to naše první jídlo, co jsme dostali na ty lodi, a bylo fakt jako bombastické. A sice samozřejmě, nebyly to jenom ryby, občas jsme měli. A to bylo možná poprvý a naposled, co jsme měli kuřecí na ty lodi. Myslím, že jsme měli.
SPEAKER_01Podruh to bylo, když tam byl kohout, který extrémně kokroil a byl extrémně otravný. A potom jsme ho měli na té další.
SPEAKER_02Přesně tak, jako když koho dnes jsme měli kohoutý polévku a najednou už nás nikdo nebudil, tak jsme se odvodili stane. Určitě ta kuchyň byla plná rýže a potom banánů a bátů. Ale banánů, pokud jste nikdy nebyly v Latinské Americe, tak tam mají vlastně dva druhy banánů. Jedny jsou na jídlo takové ty sladké, a potom jedy jsou na vaření. A s těmi banány na vaření ty se v podstatě používají jako batáty a jsou neskutečně verzatilní. Dají se smažit, dají se z nich dělat jako něco bramboráčky, akorát jsou to vlastně jako bananovníčky a dají se dělat jako na kaši. No pak už nám to lezlo krkem prostě, protože vlastně u každého jídla byl banán.
SPEAKER_00Takže prostě banán na X způsobu.
SPEAKER_02Přesně, je to jako když přejdete do Ázie a máte tam všude rýži.
SPEAKER_01Jo, všude banány. Ale jako banán, rýže a ryba. To jsou prostě opravdu nejvíc časí, jo, co jsme věděli, že dostaneme nejvíc času k snídani. Koběru i k večeři, ale šlo to, jako bylo to dobrý, pak si ale člověk zvyknilo.
SPEAKER_00Tak to bylo takový očistec provaželů, tak ne? To asi není špatnýho.
SPEAKER_01No největší očistec bylo potom to čili, který jsme si chodili sbírat do džungla. A to je za mě, já prostě jakoby, ne, že bych úplně toužila potom v pálivem zážitku, ale prostě bylo to tak strašně dobrý tu omáčku, kterou oni dělají z těch chili, co si natrhají v té džungli. Já jsem nemohla jíst nic jinýho, takže to byla celá omáčka čili, to jsem si to musěl.
SPEAKER_00A jako o to hodně páliv, víš to porovnáč a jít nem, co se dáváš tady v Česku. Zvíňku, řekni nám.
SPEAKER_02My jsme tam byli ještě se dvěma dalšíma klukama a ty kluci normálně mi nepřišlo, že byli milovníci pálivého, ale myslím si, že tady to zvládli úplně v pohodě. Ono ta pálivost je trošičku jiná, než třeba taková indická pálivost. Já si myslím, že se to zvládlo, že to šlo.
SPEAKER_01Jakože určitě, jak říkáš pálivost Mexiku, palivost tady v Kolumbi nebo v Číně je extrémně úplně o ničem jiným. Jakože mě pálí vždycky úplně něco jinýho, takže těžko říct, ale tady v tom případě to bylo fakt jakože mohlo si sníst celou omáčku aspoň za mě a prostě dali ti tam tu ten šm z toho jídla a vždycky to bylo jako ide.
SPEAKER_02Ještě bych dodal, že tam jsme měli takové koření, které byly takové takové hrutky, a byl to vlastně, oni tomu říkali, že to je fermentovaný, nějaké fermentované boby. A ono to vlastně bylo takový univerzální koření, ale do dneska nevím, co to bylo, ale nakonec jsme si to dávali jako po lžících jsme si to dávali na všechno.
SPEAKER_01No hodně věcí jsme tam našli pak z té džungli, co jsme vlastně vůbec slyšeli, co je, ale prostě tak člověk se to pokutná a zjistí, že to je dobrý, tak proč to nezkoušet dál? Další už je byla cukrová třtina. Ta byla za nějakého z toho, jsme si tam dělali dusičky a je extrémně sladká, takže to nám hrozně pomohlo na zvýšení jakýkoliv cukru. A to je to, co jsme měli i teď v Azi, ne? Je to to stejné.
SPEAKER_00A když vlastně mluvíte o tom, co jste se našli v džungli. Takže to vlastně bylo, co jste si našli ulovili, tak jsme to tak měli, nebo třeba rybě jste si taky lovili.
SPEAKER_02My jsme měli vlastně naštěstí ten program, který teda shame lessily tady pochválím paty. A ten program byl víceméně naplánovaný s tím, že jsme tam měli lokálního průvodce a překladatele a oni se o nás takhle jako starali. A vlastně i ta rodina toho lokálního průvodce se o nás starala a vařili nám, měli jsme jídlo třikrát denně, což jako na tamější poměry, si myslím, že luxus.
SPEAKER_01Tak to je úplně nějak v nějakým all inclusive hotelu.
SPEAKER_02Přesně.
SPEAKER_01To jsem přesně říkal, že to je all inclusive hole. Pak mě někdo řekl, že to není, když k tomu není pivo. Takže pivo jsme tam pak dokupovali. A to se tam dá zakoupit, bydově.
SPEAKER_02Je to tak. Vlastně měli jsme. My jsme vlastně tedy bydleli v takové komunitě, kde bylo těžko říct, kolik lidí to míň. A ta komunita byla prostě asi jako všude 6 hodin lodí od té leticie, a asi 2 hodiny od toho Puerto Marínho. A bylo to na takovém rameni mezi Kolumbií a Peru a byla to část v podstatě, kterou byste neobjevili nikde prostě na Google mapách, nikde prostě. A byla to komunita, kde vlastně nebyl ani signál mobilní, což byl dobrý očistec, doporuji všem takový digitální detox. Elektřina byla dvakrát denně, ráno a večer a to hlavně v té době, kdy se vařilo. A tak vlastně většinou často, co člověk byl v té komunitě, tak tam byl jako existoval, čiloval, anebo měl právě program.
SPEAKER_01Jako určitě bych chtěla zmínit, jak to vy bylo ten rok předtím, že jsem tam byla poprvé a potom, co jsem tam šla znovu, tak kromě toho, že ta Amazonská řeka byla zase úplně na jiný hladině, takže jsem to tam dost nepoznávala. Na místech, kde jsem normálně plůla, tak najednou tam bylo prostě sucho, že jsem mohla přejít. Ale nejzvláštnější bylo to, že oni opravdu za ten rok jako za prvý zvětšili tu komunitu, postavili tam víc domičku, a za druhý, jako, když jsem přijala poprvé, tak tam nebyl absolutně žádný signál, jakože nula. Takže a to jsem teda samozřejmě nevěděla. Já jsem to napsala domů předtím, než jsem odjel z toho posledního menšího města, tak jsem napsala, jedu do džungle. Ale vlastně mě nenapadlo, že to nebude úplně jako nula-nula signálu, takže pak jsem se úplně 4 až 5 dní neozvala, takže to bylo trošku průběh.
SPEAKER_00A tak to je super na jedu do džungla a pak odpovědi nebo nějakej strach, co o tebe měli, vlastně ani nevíš.
SPEAKER_01Tak jako strach tam byl a potom bylo extrémně SMS, když jsem se vrátila zpátky, kdy byl signál, takže dostala jsem dostala zprda. Ale jakože na druhou stranu, kluci, který věděli, který byli sednou Mexiku, že jedu do džungle, tak asi měli tušení, že tam ten signál nebude. Takže zajímavý. No a potom, když jsme tam byli právě pod druhý s výpravou, tak už tam postavily ty věže, ale bylo hodně mizerný, bylo hrozně těžké se někde spojit, ale šlo to nějakým způsobem.
SPEAKER_02My jsme vlastně kradli hotspot od našeho průvodce, který tam byl největší king celé komunity a vlastně i tak něco jako starosta, primátor, ředitel za nikoli prostě. Pro těch sto lidí. Pro těch sto lidí ano. A jako ono se jako fakt změš, ale vlastně, jak ta ty říkala, ta komunita předtím vypadala fakt jako takový slamy. Potom když jsme tam byli po druhý, už tam byla škola hřiště, všechno. Já myslím, že teď, když tam přijedete, tak to bude úplná Duba nebo Las Vegas.
SPEAKER_01Já si taky myslím, já už jsem viděla nějaký fotky, protože oni už dokonce mají Facebook.
SPEAKER_00A takže. Tam jsou teda hodně inovativní, tohle se posovat rok od roku. Pak tam přijeliš za pár let a už tam bude normálně mako drog.
SPEAKER_01Jakože až se toho trošku děsím, protože já tam jdu samozřejmě zatím autentickým zážitkem. A právě když jsem tam šla jako poprý, tak to bylo jako extrémně, jakože žádný signál z toho jsme měli kde spát a že o někde okna dveře. Teď jsme dokonce zažili, že tam byly závěsy a byly tam, měli jsme i dveře vlastně. Takže to byly to byly věci, které já jsem absolutně v té džungli neznala. A třeba hrozně vtipný bylo i koupání. Já jsem od toho moc ne očekávala, já jsem vyděla, že jdu do džungla, ale prostě takový smutný, vtipný bylo to, že když jsme tam byli s tou kámoškou, tak my jsme jako šli koupelny, kde vlastně byla prázdná místnost a díra. Ale prostě, že se tam máme vykoupat a jakože z čeho. A oni vždycky večer začali asi pět lidí nosili nám kyblíky z té Amazonky a já jsem říkal, tak to je fakt blbý. Takže kvůli jim jsem se šla koupat vždycky do té Amazonky, protože si nenechám takhle pocitě kyblíky kolikání. Fajnovka patrně. No ale to se nám potom zlepšilo, zbyňku, jak to vypadalo potom?
SPEAKER_02No vlastně já jsem čekal něco takového a potom jsme přijeli a teďka měli jsme tam jako obrovský dvoupatrový barák, který teda pořád neměl dveře, ale oni nejsou potřeba.
SPEAKER_01Ale předu dole byly, dole byly jedny dveře.
SPEAKER_02Pravda, pravda jedna. A vlastně byla to dřevostavba postavená na takových kontonech právě v případě zvýšení hladiny vody. Bylo tam několik ložnic. V každé ložnici byl postel s mostitérou. To je samozřejmě jako esenciální věc kvůli hmyzu a hlavně jako malády. A měli jsme, když už jsme u těch pavouků, tak měli jsme tam ještě jednu takovou tarantulku. My jsme přišli právě jako večer a viděli jsme tam na stejně takovarantul a ptali jsme se toho průvodce. A to je tady jako normální. A on říkal: Jo, jo, ta tady žije, ale to je samiček a ta samička je vlastně ještě větší.
SPEAKER_01Nejhorší bylo na tom, že on nám řekl, co je to za druh tarantule a je to největší druh pavuka, co existuje na Zemi, takže to jsme se fakt těšili, jak vypadá asi samička. Jak se tam zvládla, patate?
SPEAKER_00Když jsem ti udělal ty moravě, jo.
SPEAKER_01Ono prostě zavřeš oči a modlí se, no.
SPEAKER_02Tady vytáhnu jen storku, jo. Ta tarantula vlastně byla asi deseti centimetrová. Byla jako dost daleko na stěně.
SPEAKER_01Ale byla fakt malá.
SPEAKER_02Byla fakt malá. Taky jsem sira, fakt vypadala ta samička. Ale jednu noc, když se chodí na záchod, tak samozřejmě světlo není a tak. Takže prostě jdeme pod k něm a jdete takhle po schodech. A já jsem takhle jednu noc potřeboval na záchod, šel jsem po schodech dolů a neednou slyším křup pod nohama. A te jsem si jako řekl, ale jako radši jsem se neposvítil a potom jako ráno, když jsem koukal, tak jsem viděl, že jsem rozlápl pavoučí skelet. Protože ty pavuci se slík, že jo? Protože několikrát zaživotně ten exoskelet. A já jsem asi jako naštěstí jsem teda nerošlápl ani manželku pavoučí, ani pavoučího manžela. Čich ní přežili. A každopádně to se tak jako běžně může stát, když tak jete večer a prostě tam máte tarantule. Ale vlastně pak zjistíte, že tarantule jsou kámoši. Tarantule totiž jsou za super pomalý pavouci, jsou vlastně docela cu hlavně nejsou jedovatý. Jsou chlupatý. Jsou chlupatý a nejsou jedovatý, jo. Ale potom jakošou. Koušou, ale jako to přežijete. Spíš si musí trávat pozor na ty, co jsou malý, mrštný a barevný, tak to je problém. To je problém.
SPEAKER_01Teď jsme potkali taky dost. Ale zpátky k tarantule, tak tam nám říkal, že buďme rádi, že tu je, protože její tady ten nejhorší hmyz, který tu může být. Takže ono, když ti to takhle řekne a vidíš tam tisíce brouků a různých věcí, které by tě mohlo jinak staž a sníst, tak jsi ráda, že tam je vlastně ta tarantula, která ti tam pomáhá s tím s tím.