28. Studnice moudrosti - Make veřejná doprava great again

Asi se všichni shodneme, že jízda po Praze nebo klidně i Vídni v dopravní špičce by měla být jednou z misí v Survivoru. A zatímco vy si můžete prohlédnout každý detail budovy Národního muzea a předhoní vás i babička s chodítkem, tramvaje a metro si jedou zvesela plynule dál.

Pojďme se podívat na to, kde v Evropě mají nejlepší veřejnou dopravu, kolik to kde stojí, jaké nejbizarnější zákazy ve veřejné dopravě existují a co trápí nejvíc pisatelky na emiminu. 

Enjoy.

Transcript

SPEAKER_00 0:00

Takže ahoj všichni, já jsem Michála Štrauch, a tohle je podcast Studnice moudrosti. Dneska na téma make veřejná doprava Great Again. Tak pojďme na to. Já na samotný úvod se asi musím jako furt lehce omluvit, protože huhlám, protože opět a zase mám rýmu. Už jsem z toho fakt totálně vyřízená, protože to, jak jsem letos nemocná, si nepamatuju, kdy bylo naposled. Tohle je snad ještě horší, než když M1, moje starší dcera, začala chodit do školky a jako my jsme na meníčku měli vždycky každý týden něco. To bude jednou záně spojivek, střední chřipka, normální chřipka, já nevím, pak nějaká kopřivka po celém těle. Tak myslela jsem si, že nic nebude horší než tento rok. Tak tento školkovský školkový rok tomu dost konkuruje. Aspoň teda nemám žádnou teplotu, ale furt jako zním trošku jako, kdybych nějaký kolíček na nosose, tak jenom nemám. Prostě trošku hůhla. A k tomu dnešnímu dílu. Já uznávám, že ty poslední dva týdny jste si se mnou fakt neodpočinuli a ty témata byly takový jako víc dep a serióznější. A proto jsem se rozhodla vám dneska doručit čistě oddychovou záležitost. Pokusím se být i lehce vtipná, to uvidíme, jestli chlapne nebo ne. Tak pojďme na to, veřejná doprava. Jak mě vůbec toto téma napadlo? Velice jednoduše, přátelé. Já jako ne, že bych se tím nějak extra chlubila, na druhou stranu se za to ani jako nestydím. Ale nebavím se na toto téma běžně, že zkrátka na YouTube sleduju občas nějaký lidi, co mapují svůj život a co mě prostě nějakým způsobem jako baví. Je to dost taková příjemná jako záležitost, když třeba uklízíte, že jo, tohle, tak si tam něco takového pustíte. Nevím. Já furt přemýšlím, jestli to je guilty pleasure, tyhle youtubeři. Jestli to když. Nebo naopak vlastně, jestli když sledu všechny ty krásné, vystajovaný lidi, zatímco sedím doma s tou mastnou hlavou a trikem od kechupu, který mám v plánu si vyměnit už poslední dva dny, jestli to je jako normální, nebo jestli je to nějaká moderní forma masochismu. To jsem ještě nerozklikovala. Ale každopádně, moje babička koukala na báječní a bohatí, kostě vyrostli v devadesátkách, tak to prostě jako musíte znát rodinu forestrů a rodinu jak byly ty druhé spektři, že jo? Forestři a spektři. A to byla taková prostě stylovější, o mnoho víc natupírovanější ulice nebo ordinace, něco takového. No tak prostě natéšto koukala moje babička, a já koukám na vlogisky. A teď jak vloggisci souvisejí s tématem veřejné dopravy. Protože, jestli něco moc neuvidíte, tak vlogísky z veřejné dopravy. A to je přesně ten problém, přátelé. V každém jednom vlogisku jede vždycky nějaký ten youtuber v autě a slyšíte věty. Ty vado nestíhám, tak jedu autem prostě, ta doprava v Praze je hrozná. Pak si zase stěžujou, že přišli pozdě, protože byla doprava hrozná, nebo protože neměli kde zaparkovat. A já to vždycky slyším a říkám si: No, samozřejmě, že jedeš pozdě, protože jedeš autem v Praze ve čtyři odpoledne prostě u muzea prostě neprojedeš v tuto dobu. Já nevím. A přitom mi přijde, že právě řešení tohoto jejich problému je velice snadné. A jmenuje se to Tramtará veřejná doprava, přátelé. Váš problém má řešení, tak se na to pojďme spolu podívat. Já chápu, že to auto, jako volíte, z důvodu toho pohodlý. To nehodlám na tohle téma diskutovat, to je naprostá pravda. Prostě auto bude vždycky pohodlnější. Ale pokud argumentujete tím, že chcete někde být včas a jedete autem, tak jste prostě jeli mani. Protože já vůbec nechápu, jak někdo ve velkých městech, typu Praha nebo třeba vídeň může dobrovolně tím autem jezdit. Vlastně si myslím, že vídeň s Prahou jsou v tomhle hodně srovnatelný. A upřímně říkám, že jsem se tímto trendem dojedu tam radši autem nechala párkrát zlákat a nikdy to nedopadlo dobře. Možná to bude i tím, že vlastníme pohřebák a ne žádnýho fiatka, 500, smarta nebo něco takového. A s tím se teda taky parkuje podstatně hůř. Ale když už mi to teda nepokází to parkování, že prostě nějak se tam. To už jsem se docela fakt naučila i podélně mezi dvě auta, chvilku mi to trvá, občas na mě někdo zatroubí, ale zaparkuju. Toho už se tolik neděsím. Ale prostě ta doprava jako. A ještě to je na tom to nejlepší, často taky si pojďme říct, že tou motivací, proč jedete tím autem, je právě ta vidina toho, že zaparkuju hned u toho místa, kam potřebuju. A nemusím se teda zbytečně táhnout tou hromadnou dopravou. Tak naposled, když jsem tohle chtěla využít, tak jsem to auto zaparkovalo tak daleko, že jsem musela popojetě dvě zastávky tramvají a úplně mi to nevyšlo. Nehledě na to, jak je to strašně demotivující. Když vy stojíte v té koloně, jedete prostě jako rychlostíšá. A teď takhle vidíte, jak projíždí to metro, úplně bez problémů ta tramvaj. I ta stará paní s chodítkem je prostě rychlejší než vy. A vy tam tak jako stojíte a říkáte si, pohodlně mi je, ale stojí mi to za ty nervy. Takže to je zase možná můj problém. Já se pak zbytečně nervuju, že jdu pozdě a teď mě to jako stresuje. A pak mi dělá i problém třeba zaparkovat. Samozřejmě úplně tomu nepomáhá ani když už po 150. slyším pan doktor zup, mi spraví hrub, hrub, chrup. A to ještě Karol a Quído jsou zlatý. Ale nějak tam jako nevidím tu přidanou hodnotu nebo že by to pohodlí bylo na tak vysokém levelu, že to odpálkuje všechny ty další argumenty. A samozřejmě, na co ještě musíte myslet s tím autem, je cena. Jako takhle. Pokud máte prostě koupený v Praze takový to parkování na nějakou tu parkovací zónu, tak jako dejme tomu. Ale většinou to si vždycky můžete pořídit jenom na jeden okresek. Ne, nemůžete jako stoprocentně na celou Prahu, nebo to nevím, to bych kecela. Každopádně, můžu vám říct, že to funguje tady u nás ve Vídni. Protože tady třeba parkování na ulici je fakt mega drahý. Ve Vídni je jedna zóna pro celý město, která platí každý všejní den od 9 od rána do 10 do večera. Můžete tam stát podle mě maximálně 2 hodiny. A teď si poslechněte ty ceny. Tak pozor. Milostivý rakušané vám dají 15 minut gratis, ale na to samotný potřebujete papírek, takzvaný Park Shine, kde si napíšete, v kolik jste jako zaparkovali. A máte teda těch 15 minut většinou takovýto. Vynesu nákup, děti, nevím, cokoliv potřebujete, a šupají díra zaparkovat. A potom jedeme 0 hodiny 70 centů, hodina 3,40. Hodina a půl 5,10 a 2 hodiny 6,80 Euro. Takže jako fakt masakr a z toho vzniká takový moje menší doporučeníčko. Když přijedete do Vídně autem, tak ideálně, aby u toho buď bylo parkování, anebo doražte v pátek po 22. večer a jinak nějaký parkouse, protože jako fakt to tady kontrolují jako hodně. Myslím si, že my bydlíme na takovém místě, který není tady jako moc turistů, jsou tu spíš jako místňáci a kontroluje se to fakt hodně. Takže úplně bych si s tím nezahrávala. Můžu vám říct i z vlastní zkušeností, že se to skutečně nevyplácí, když si řeknete Ježíš dítě, já jsem za půl hodiny pryč. No, nevyšlo to. Takhle. Ale teď pojďme zpátky k tomu, proč teda ty lidi ty auta využívají. Já zatím samozřejmě vidím tu motivaci toho pohodlí. A druhá věc. Proč obzvlášť v tomto počasí toho lidi využívají ještě víc obzvlášť ženy. Já si nedovedu představit, že vylezu ven v Mikyně, která mi zakrývá asi tak 3% mých vaječníků a ledvin. Prostě do prdele, pojďte mi někdo vysvětlit tenhle tren. Vysvětlete mi, proč se nosí dlouhý kalhoty. Ještě to vidíte, že to jsou takový ty fakt jako tepláky, které jsou vysloveně jako teplý prostě. A k tomu podprsenku s Mykinou, která ale v momentě, kdy dáte ruce jen lehce vzhůru, se změní podprsenku taky, protože je užitá na univerzální velikost je vole 8 let. Nechápu to. Vám prostě není zima. To je jako kotníčkový ponožky v zimě. Prostě mají dlouhý ponožky a dlouhý Mykiny grej aga jen. Please. Takže z tohoto hlediska to chápu, že nechcete nastydnout, ale prostě já nevím, tak si vmte dlouhou bundu. A je to. A šupíte dupy na tramvaj. A to ještě nutno říct, že si fakt myslím, že Praha má tu dopravu jako skvělou. A ještě mega levnou, jako to, jaký stylem je levná doprava v Praze. Já si vždyck říkám úplně, to je unbelievel. Dám vám tady přirovnání. Mám tady teď od novýho roku stojí jízdenka na rok skoro 500 euro. Co vám trošičku rozdíl, ne? Takže já tam vidím prostě tolik pozitivních aspektů té veřejné dopravy, že opravdu nerozumím tomu, proč někdo jezdí autem. Ale takhle. Abych nebyla jen pozitivní vůči té Praze, tak mám tam pár negativních poznámek, co se týče pražské veřejné dopravy. Za prvé, není ve všech zastávkách metra bezbariérový přístup. To třeba tady je. A kor pro matku třeba s kočárem, je to velká pecka. A druhá věc ještě je: autobusáci a jejich parkování u zastávek pražských. To je asi jako každý uživatel hromadné dopravy by měl být zároveň asi olympiony ty vole ve skoku dalekém. Jakože, co to je? Ta mezera mezi tím chodníkem a posledním schodem. A ještě, když je vám třeba přes 80, nebo nedej bože, máte ten kočáre, tak to je opravdu jako ultralambáda. To prostě. Já nevím, to radši udělejte ty autoškoly nebo busoškoly třeba o ten další, ať se, ale ty jako řidiči opravdu naučí u toho parkovat, protože to je tragédie. A nebo tohle třeba tady vzniknout nemůže a to je upozornění pro, jak se vám říká, architekti autobusových zastávek, nebo prostě něco takového. Tady jsou všechny zastávky autobusu na Zemi. Jsou ponížené. Chápete mě, ne? Že je na ty autobusové zastávky někdo zlaží, že je poněžuje, ale že jsou prostě nízkodole. Prostě. Já doufám, že mě chápete, a asi bych se měla naučit lidí mluvit česky. Ale prostě jak tam není ten shod, tak se z toho s námi vystupuje, že nemáte kam zapadnout. Asi bych opravdu měla zapracovat na svých vyjadřovajících schopnostech. Ale takhle. Overall, ten servis, interval dostupnost, tak pražská doprava bomba. A tedy samozřejmě i ta vídeňská, aby teda nebyla za ty prachy nechutný. Tik k mému postřehu na tramvaje a spol. Ale pojďme se tedy podívat, jak jsou na tom evropská města podle chatu GPT. A nechala jsem si tady od něj vytvořit žebříček top ten nejlepších veřejných doprav Evropy. Tak se na to podíváme. Takže máme to tady i vždycky s cenou. Takže na prvním místě vídeň. Extrémně hustá síť, vysoká spolehlivost, dobré ceny. Tak ty dobrý ceny si nejsem jistá, jakože 461 euro, to teď je jako na rok. To mi nepřijde úplně málo. Na druhém místě Curych Švýcarsko. Špičková přesnost, tramvaj plus vlaky na sebe prostě navazují, takže ten systém je tam dobře propracovaný. Stojí to 474 švýcarských franků na rok, což je tedy 490 euro. To mi přijde nějaký podezřelý, že by to jako v currychu bylo levnější než vy. Ne, není levnější, o 30 euro dražší, ale to není zas takovej rozdíl. Každopádně, všichni víme, že tomu četu GPT nemůžeme věřit 100%, ale tak jako nástřel, abychom tak jako tušili, nám to snad dá. Na třetím místě Německo-Berlín. Obrovská síť Ubán plus S-ban, což Ubán je klasický metro a Sbán je takový to metro, co třeba k čemu bych to přirovnala. Třeba to, co u nás jede do Černošic v Praze, plus tramvaje. A tenhle jejich roční tyket stojí 588 euro. Už jste v té Praze spokojenější. Až si zase budete stěžovat, až se to trošičku zvedne, ta částka, tak si nestěžujte. No, a hele, na čtvrtém místě Praha, velmi levná a hustá tramvajová síť plus metro, dobré intervaly. Stojí to tedy 3650 Kč na rok, což je 150 euro. Já tam trošičku rozdíl cítím. A jako opravdu i v Praze jezdím vždycky veřejnou dopravou a jako nemůžu si stěžovat. A za mě je to naprosto srovnatelný s tím, co je tady ve Vídni. Až teda na tu bezbariérovost dobře. Tak na pátém místě Kodaň. Moderní automatické metro plus dobré vlaky. Z toho jsem byla úplně vyřízená. My jsme byli v Kodani před dvěma lety a mě jako strašně fascinovalo to metro bez řidiče. Trošku mě to děsilo, ale když jsem seděla tam úplně vepředu a teď se koukáte, jak to jedete, tak to máte mají pocit, že jste v nějakém Disneylandu. To bylo dobrý. Dětem se to taky líbilo. Doporučuju jed do Kodaně jenom kvůli tomu, abyste si projeli metrem, který nemá řidiče. A stojí to tam 640 euro na rok. Na šestém místě Stockholm, velmi spolehlivé metro a příměstské vlaky. Cena roční jízdenky je 880 euro. Jako chápete to? Docela masakr. Amsterdam, velmi dobře integrované tram, metro a vlaky. Navazuje to na sebe 1000 euro helsinký. Moderní systém. Jsou v tom zapojené i částečně trajekty, takže to tam funguje, něco jako u nás přívoz. Srovnatelný to je určitě. A tamto stojí 700 euro. Na devátém místě máme Mnichov, velmi rychlá ta Sbán Ubán síť. A tam to stojí 750 euro. A na posledním místě máme Madrid, obrovská síť metra, dobré ceny. A tady mi chat GPT to nenapsala. Tak moment. Tak už to tady googlim. A tady se píše, že v Madridu se většinou nepoužívá klasická roční jízdenka jako v Praze, ale měsíční předplatné a bodno transporte. Proč je to asi víc italský, ale to je jedno. Každopádně cena pro dospělého je cca 3270 euro na měsíc, takže ročně přibližně 392 euro. Tak, to máme kompletní. Jenom taková otázečka. Koho z vás taky nepřekvapilo, že tam není žádný italský město? Mě tane. Pokud jste někdy jeli veřejnou dopravou v Itáli, tak mě pochopíte. Jako na naši cestu v Římě, z letiště nebo z toho hlavního nádraží, kam jsme jeli na to naše ubytování se sestrou, jako to byl zážitek sám o sobě, který bych si už skutečně nemusela zopakovat. Takže překvapeni nejsme. A teď jsem ještě položila chatu GPT otázku: Pokud chci přijet na nějaký místo včas v rámci Prahy nebo Vídně, jaký způsob dopravy by mi doporučil. Krátká odpověď. Ve Vídni i v Praze je pro spolehlivý a včasný příjezd většinou nejlepší MHD, metro, tramvaj, vlak. Auto ani taxi ti čas nikdy negarantují kvůli dopravním zácpám, níže je realistické srovnání. A tady mi to vytvořilo takovou jako tabulku, na základě je tam spolehlivost, rychlost ve špičce, cena, riziko zpuždění, blablabla. No a nejlíp z toho teda vychází MHD, které má čtyři hvězdičky, taxi má tři hvězdičky a auto pouhé dvě hvězdičky. Takže pokud potřebuješ garantovat příjezd včas, Metroplus tramvaj je téměř vždy nejlepší volba. Takže já doporučuji vzít si košilku, pořádně si ji zastrčit dogatí. Jo, přesně tak, jak to dělala v devadátkách tvoje máma do těch tvrdých manželákových kalhot barvy blitek. Vypadal si, jak debil, ale neměl si zánět ledvin a byl si ve škole včas.

unknown 19:25

Tak!

SPEAKER_00 19:26

A je to. Teď jsem se tady trošku rozpinťouřila, jak by řekli holky v chumé, ale pokračujeme dál. Ještě jsem poprosila čet GPT, aby mi udělal seznam deseti nejbizarnějších zákazů, co fungují ve veřejných dopravách nebo prostě nějaký pravidla, co fungují ve veřejných dopravách ve světě. Tak se na to pojďme podívat. Takže první, vingaporu, v Singapuru, Singapur, má zakázanou v metru žvíkačku. Důvod, lidé ji lepili na dveře vlaku. To se přece zásadně lepí ze spoda na sedadla. Ne, já jsem to určitě nikdy nedělala a už určitě vůbec ne ve škole, obzvlášť na hodinách matematiky, abych se tak nějak vnitřně pomstila mojí učitelce. Ale tak já jsem to nikdy nedělala, takže nevím. No a teda senzory dveří pak nefungovaly a vlaky se spošťovaly. Výborný. Proto vláda zavedla v roce 1992 celostátní zákaz zvíkaček, pokud tam může být až tady nějaký tisíc těch singapurských whatever tam mají, je to přibližně 700 euro. No tak v Singapuru bych mohla žít úplně bez problémů. Já žvíkačky nesnáším od těhotenství, nějak se mi prostě zhnusily. A od té doby jsem jí měla podle mě jednou, abych se přesvědčila, že jsou fakt hnusný, a už zase třeba jako tři čtyři roky jsem zase žádnou neměla. Takže dobrý, do Singapuru se můžu přestěhovat. Kam bych se teda úplně nemusela stěhovat, je do Bangkoku, který je tady druhý v pořadí. A tady je, v Bangkoku nesmíš do metra přinést Durian. Durian je ovoce, které extrémně zapáchá. Připomíná směs cibule, benzínu a schnělých vec. Proto ho zakázaly metrosystémy v několika zemích jihovýchodní Asie. Chápu, byla jsem a dokonce jsem i ochutnala. Potom mě na základě této zkušenosti dokážu říct, jak chutná asi tak jako výkal uložený ve 20 let starých ponožkách hokejisty. Ve štulpnách. Nebo ne, to je jasný výkal uložený ve 20 let pravidelně používaných hokejových rukavicí. To je asi ta nejnechutnější představa, kterou jsem kdy v životě byla schopná vyprodukovat, ale fakt si myslím, že to přibližně i tou konzistencí. Odpídá realitě Durjanu. Takže nedoporučuju. Za třetí. V Paříže existovaly kampaně proti dlouhému líbání na nástupišti. Proč? Páry blokovaly vstupy do vlaků. No, tak prostě město lásky dostává své pověsti. Nevíš tam se všichni určitě líbí jako ve filmech, že takový to prostě jaký půl hodiny hladí po tváři, teď se tam jako šimraj těma nosama, dívají do očí. No to prostě zabere čas, než uděláš ten filmový polibek. No a zkrátka ti to lidé zdržovali provoz během špičky. Nejednalo se teda o zákon, ale o doporučení s humoristickými plakáty. V Berlíně číslo čtyři je v MHD zakázáno jezdit bez trička. Hned jsem si vzpomněla na jednoho mého člena rodiny, který tedy do Berlína jezdit nemůže. Důvod. Hygienické pravidlo ochrana sedadla. Já jako obecně nechápu, proč by někdo měl jezdit jako kdekoliv na hej. Mně takhle vždycky baví, když koukáme s mimo mužem na ty dokumenty o sportovcích, co jsou různě na Netflixu, a na Primu je jedno takový z NHL. A tam prostě všichni ty hokejisti chodí doma v dlouhých teplácích bez trička a v kšiltovce. Já to nechápu. To zase se vracíme. Mě tedy, tato problematika evidentně hodně nedá spát. Ale zase, když je ti přece takový teplo, že jsi nahoře bez trička, tak jak můžeš mít dlouhý kalhoty. Já to nechápu. Hele, jako jo, máte krásné těla, kouknu se, ale siriosly, já znám taky spoustu holek, co mají krásný prsa nazdarme. A taky jako nechodí od rána do večera nahy. Jako byť věřím tomu, že spoustu lidí by to ocenilo, já bych se taky podívala, ale prostě je to extrémně nehygienický. A jako představa, že si nahá ty vole, sednu v MHD a opšu se. Já už tak nesnáším v létě. Jako já už nemám skoro žádný fakt takový ty krátký kraťasy, protože jedna se v tom necedím úplně komfortně, a druhá prostě teď takový ten pocit, jak se vám ty stehnat takhle rozpliznou na té sedačce a teď pakstáváte a dělá to zvuk, jak bublinková fólie, než se odlepíte. No fuj, tohle to nesnáším. Takže you go Berlin. Good for you. V Tokiu je v některých vlacích silně nevhodné telefonovat. Telefonování musí být, nebo telefon musí být na silent mode, a telefonování poblíž priority si je vysloveně zakázané. Japonská kultura považuje hlasité telefonování za neslušné. Ano, já bych jako chtěla říct, že obecně mě třeba osobně obtěžuje tohleto mnohem víc než děti v MHD. A mimochodem nevím, jestli jste si toho všimli nebo jestli jako v Praze to je taky. Ale teď strašná moda, že když lidi telefonují, takže nemají ten telefon u ucha, ale mají ho jako nahlas a mluví do něj jak do vysílačky. Takže to slyší prostě všichni kolem. Co to je? Já to vůbec jako nerozumím tomu. Ale vidím to čím dál víc, obzvlášť u mladých. A přijde mi to teda jako mega divný a vždycky mám strašnou chuť. Když takhle vidím, jak někdo des tím telefonem a drží to jak housku, kterou by si strčil do pusy. Tak normálně bych takhle na to jenom klikla na ten červený jako čupík a típla bych jim to. A vždycky se teda udržím, neudělám to, ale strašně by mě to lákalo. Tak, bod číslo 6. V Londýně jsou v metru zakázané velké nafukovací balónky. Mohou zasahovat do dveří či blokovat kamery. No, to je pravda. Podle mě tohle bylo někde použitý v nějakým takovým detektivním nebo thrilleru, že přesně se tam takhle šlo s těma balónkama, a oni někoho unesli nebo něco takového, anebo úplně kecám. A teď jsem si to absolutně celý vymyslel. Nevím nic. Prostě v Londýně, neslavte narozeniny, a byste si tam nemuseli kupovat balonky. Dejte někam jenom. Takže co tady máme dál? Ve městech jako Tokio, Delhi existují vagóny pouze pro ženy. Je to prevence sexuálního obtěžování v přeplněných vlacích. Je teda pravda, takovýhle vagón, je třeba i v Dubaji. A jako musím říct, že to tam bylo příjemný. Protože my jsme z toho se ségrou byli jako úplně, ale úplně vyřízený. Ale my jsme třeba se jako tam sedli, tam byly sedadla, taková lavice. A sedli jsme si tam v domění, že nikdo další už se tam nemůže vejít. Omil, přátelé, tam si regulárně sedli další tři lidi. A jako já jsem cítila, kde prostě paní vedle mě zařízlý kalhotky. Až takhle intenzivní to tam je. Vůbec si nedoju představit. Jak to musí vypadat právě v tom Tokiu nebo Delhi, kde je 1080 miliard lidí. Takže asi to chápu, a good for you, ženy. Tak v New York City můžeš hrát hudbu v metru, ale musíš mít povolení programu Music under New York. Ve špičce jsou velké nástroje zakázané. Takže nějakou basou tam asi choďte jenom ne, ve špičce. To je zajímavý. Tady je mimochodem obecně v MHD jsou vždycky udělané na takových těch jako větších zastávkách. Vysloveně je tam vytvořený takový pódium, nebo je to označený, kde si mají ty baskyři prostě stoupnout a kde hrát, kde je nejlepší akustika. A mně třeba osobně se to strašně líbí a já to mám vždycky ráda. Naše holky to mají taky rádi a už jsme párkrát byli pomalu větší atrakce než ten samotný umělec, když jsme tam jako rozjeli naše taneční představení. Možná vás to překvapí, ale mě absolutně nedělá. Tohle je to problém. Mně je to celkem jedno, kdo se na nás kouká. A jako posledně jsme tam s mojí dcerou předvedli takový labutí jezero, že byste nevěřili. No a co tady máme ještě poslední dva body. V Honkongu jsou v metru zakázané selfieče, hrozí zranění v přeplněných vlacích. No kdyby to bylo kdekoliv jinde, tak se podívím, ale v tom Honkongu mě to nepřekvapuje. Protože když vidíte někde, já teda jako nepoznám, jestli se jedná o korejce, Japonce nebo Číňana, ale prostě, když vidíte takhle ty lidi, jak cestují po té Evropě a jak opravdu jsou schopní tu selfie tič vám strčit pomalu až před ksicht, nebo jak to vždycky strkají skrz různý zábradlí a tohle, tak mi to dává smysl. A na závěr tady máme zákaz silného parfému. V Dubaji může být pokuta za silný parfém nebo jíd s výraznou vůní či silný zápach. Tak to si pojďme říct, že kdyby se tady zavedli Dubajská pravidla, tak přibližně od konce května do konce září by ta naše veřejná doprava byla úplně prázdná. Protože to, jakým způsobem ve 21. století v takhle velikých městech jsou stále lidé, kteří neumí používat deodoranty antiperspiranty, vonavky a tyhle věci, je až neskutečné. Jak jsme se tam bavili o těch speciálních vagónech, jenom pro ženy, tak já bych udělala vagóny jen pro smradlaví, co tyhle cty jako deodoranty neumí používat. A vysypala bych tam prostě celou louku levandule a po stranách bych udělala takový jako názorní banery, jak to lidi mají používat, kdy to mají používat, že nejlepší je Borotelko, to máme já nejradši, reklama, nemáte záčele v pohodě mě posouchá to jen moje máma, takže to není tak hyúč. Ale jako rozumíme si. Myslím si, že tohle je dost nazvážení. Tak, tolik k chatu GPT a přesouváme se na mojí další oblíbenou rubriku, a to je Emimino. Myslíte, že jsem našla diskuzi na téma MHD na Emininu? Ano, našla. A opravdu kouzelnou, bylo jich tam paradoxně docela hodně, kdy jako spousta otázek i zněla jenom jako, jak se jezdí v MHD, a psali to tam prostě lidi, co se stěhovali jako z vesnice, poprvé prostě takhle někam jako, že jsem chtěla říct mezi lidi. Jakože samozřejmě, že i na vesnici jsou lidi, ale prostě to fungování město versu z vesnice je trošku jiný. Ale samotno mě to až jako překvapilo, kolik otázek na tohle téma, jako třeba, jak se štípe lístek nebo kde se lístek kupuje, vůbec může vzniknout. Ale mě ještě více zaujala tato, a konkrétně důchodci v MHD. A přečtu tady tedy paní příspěvek, kdy tady píše. Mám problém možná víc sama se sebou, a ráda bych vaše názory. Mám dva kluky, jednoho vedu za ruku tři roky, druhý je v kočárku jeden rok. Skoro po každé, když jedem do školky nebo prostě autobusem, máme nějaké problémy s důchodci. Jeden typ jsou strašně protivní lidé, kteří na nás štěkají. Například, že kočáre do autobusu nepatří, že mám vozit autosedačku, nahrnou se do dveří a nechtějí nás pustit dovnitř nebo ven. Schválně stojí na místě pro kočárky a nechtějí se hnout nebo využívají můj kočáre místo madla na držení za jízdy. Druhý typ je zas přeochotný a bez ptaní si natáhají na klí nebo ven z autobusu. Když uvidím důchodce, tak už si pomalu říkám, co zas bude. Jsem nesnášenlivá mrcha, nebo to tak taky někdo má. Nejste paní nesnášenlivá mcha. Já mám absolutně stejné zkušenosti. A mě jako hrozně vytáčí takovej ten narativ jako mít úctu ke stáří. Nebo takhle, na tom samozřejmě jako i princip není nic špatného. Já osobně, když vidím starého člověka, který jde prostě do metra, do tramvaje. I když mám ty děti, tak já je mám už trošku větší. Tak vždycky ty lidi pustím, prostě přijde mi to jako slušnost. Ale na druhou stranu, já nevím, ale to, že přece dosáhnete určitého věku, automaticky neznamená, že se můžete začít chovat jako protivný šmej, který musí všem v okolí všechno zprotivit. A vůbec se za to nestydím. A jako opravdu musím říct, že bohužel mám taky blbý takovýhle zkušenosti, a jako nevím. Nepřde mi to OK. Já chápu, že těm lidem se může v životě dít mnoho věcí, ale pojďme si říct, že to se děje nám všem. A obzvlášť jako k tomu stáří, si myslím, že prostě v některých případech ta protivnost jako k tomu patří. Bohužel, ale hol zkušenosti jsou zkušenosti. Já jako paradoxně, taky se mi několikrát stalo to, že se třeba někdo chytne jako toho kočárku, ani se prostě nezeptá a jednou mi div, jako ten kočárek prostě jako nepřevrh prostě pán, že jo, protože se za to chytne oběma rukama, teď ta tramva ji prostě trhla a normálně si začal ten kočáre úplně naklánět. Tak jako chytla jsem kočáre, chytla jsem pána, ale pak už jsem řekla, jako sorry, ale prostě ne. A teď, když se mi to stane, když opravdu někdo se takhle jako za to chytne, tak prostě řeknu, nezlopte se, nešahejte na to. Jako řeknu to slušně, ale prostě ne. To je jako já nevím. To je, kdybyste prostě se někoho chytili za batoch nebo někoho obejmete, abyste se něj chytli. To se prostě jako nedělá. A ještě to, když vám někdo začne na to dítě prostě šáhat, hladit po nožičce a přesně nebo si ho rvát na klino, tak to bych sebláznila. Jebe vám lidi, prostě ty děti nejsou zvířata nebo taška od nákupu. Já chápu, že se s váma třeba někdo dá jako do řeči. Nic proti tomu nemám, vždycky slušně odpovím. Ale prostě v momentě, kdy mi někdo na ty moje děti začne šáhat, tak regulárně řeknu: Hej, ten nezlopte, tohle není OK. Ty děti musí vědět, že není v pořádku, aby na ně šáhal cizí člověk. Není to nic proti vám, ale prostě obecně, jak to mám ty děti jinak naučit, než když jim to takhle názorně nevysvětlím. V 90%, když tohle řeknu, tak mám zpátky fakt hezkou reakci. Že vlastně jednou mi i paní dokonce poděkovala, že si jí tohle řekla, že nad tím takhle nikdy nepřemýšlela a že vlastně za to děkuje a že už to nebude dělat. Tak z toho jsem měla fakt mega radost. No, ale jako jednou mě ta baba seřvala, ale takovým stylem, jakože co si já dovoluju. No, to byla úplně scéna, jak z filmu. A já na ní čuměla. A říkám, no, tak vy si země děláte srandu, vyšaháte tady. Nadci zídě ho hladíte po nožičce. Jestli jako vám tohle přijde normální. Já mám vždycky normálně z toho chutí, když tohle lidi udějí za nimi přijít a začíte jako hladit po tváři třeba, nebo taky jako je začít hladit po noze. Přece tohle není normální. Takže nedělejte to lidi. Prostě, když někdo tu pomoc potřebuje, tak si oní jako řekne. A nebo se zeptejte a uvidíte, co na to ten člověk odpoví. Ale abyste jen tak bez něčeho, prostě čapli dítě nebo si jako šáhli takhle na kočáre a jako poznámky typu, že kočárek do MHD nepatří, tak tam asi spíš nepatříš jako ty, když s tím máš problém. Sory. A pojďme se tedy podívat na komentáři. Samozřejmě, jsou tam lidi, co píšou, že tohle to neznají, že mají jenom dobrý zkušenosti, ale pak je tady třeba další paní, která píše Jsme dvě neznášenlivé mrchy, tři holky. Kdykoliv si nějaký důchodce stěžuje na dnešní mládež, tak si vybavím cestu MHD a nevidím žádné nevychované fracky, jen důchodce, kteří by se přervali, aby nastoupili jako první, aby si sedli na svoje místo. Nedávno mě nějaká madam vlákla holý, protože jsem jí nepustila sednout. Jsem po operaci a bylo mi špatně. Neviděla jsem jí a navíc tam byly další volná místa. To je taky přesně ono. Já to chápu, že tam máte vy místa pro ně, ale třeba když jsem byla těhotná nebo mám to malý mimeno v nosítku, no tak si prostě na to místo taky sednu, že třeba kor s tím miminem v nosítku máte tam víc místa. A když je tam prostě tři zadky i z dalších míst, tak prostě ještě to mají blíž třeba od těch dveří, že to mají hned naproti. Ne. Ona potřebuje tohle jedno místo a kdyby hrom na kobile, tak prostě si tam normálně tou svoji holí to místo vydoběje. Další paní píše. Jsem taky nesnášenlivá mrcha, a na takovéto lidi jsem alergická. Přesně, no a tady přesně píše, že se jí takhle pán chytil za kočáre a málem ji ho převrátil. A ještě si stěžoval na to, že jsem si dovolila chytit svůj kočáre se svým dítětem a ne jeho. Navadil se na mě tak, že jsem si madlem dala do zubů a stejně jsem z toho špatně vyšla já. A tady takový jeden zajímavý komentář. Jezdím MHD často, problémy se seniory opravdu nemám. Naopak jsem ráda, když se o jednom mé dítě nějaký senior v narvaném autobusu postará a posadí si ho sám od sebe na klín. Jako já nevím, tak možná jsem divná já, ale mě tohle fakt OK nepřijde. Já nevím, nemám to ráda a fakt si nemyslím, že by prostě cizí lidi měli na to dítě jako šahat. Jak se má to dítě naučit nějaký jako hranice nebo že tohle není OK, když ho ty volé potramvají rozdávám, jak nějakýho čokla, aby si ho pochladili. Ne. A mám teda mega radost, protože opravdu tohle děti učím, aby prostě slušně řekli, že ne, a už se jednou povedlo, že starší se prostě ozvala a řekla, že tohle to nechce. A to byl takovej ten moment píchy a vnitřního vítězství, který ho v roli rodiče, pokud máte malé děti, nezažíváte často, takže si to skutečně pamatuji a možná, možná i malička lze ukáp. Tady další paní píše, jak jednou poprosila, jestli by mohla zajet s tím kočárkem na to místo, že jo, který je prostě pro kočárky. Seděla tam paní a prostě paní řekla, že to je drzost, co po ní vůbec může v tom věku chtít. A že tohleto si tedy oni ke starší generaci nedovolovali. No, obvěstli, protože vy jste ještě nejezdili tramvajem a vy jste jezdili kočárama, že jo. Ne tohle je to fakt, ale tohle je jako hrozný. Já obecně strašně nemám ráda takový to. Mám jednoho člena rodiny, který velice rád argumentuje takovým tím, že jako já nemůžu nic říkat, protože mně je přece 30 a jemu už je 60, a má odžito na 450 životů a on teda jako ví, o čem ten život je a já vím, jako úplně houbeles. Hej to řeknu vám, existují lidi, k kterým jsou 20 a stokrát radši bych si nechala poradit, nebo chtěla bych znát jejich názor, než názor tohoto člena rodiny, protože to mi přijde tak strašně ubohý, že už nemáte čím jiným argumentovat, že vlastně ani neargumentujete nějakýma svýma úspěchama, ale jenom tím, že prostě stáhnete. To není nic, jako čeho jste dosáhli. To je prostě jenom jako fakt, že jste rok od roku starší. Není to žádný úspěch, je to prostě život. Tak tohle to taky nemá moc ráda. Samozřejmě, pojďme si říct, nejsou to všichni důchodci, ale parich zkrátka je. Já myslím, že už to stačilo. Vy poučte svoje babičky a dědečky, že prostě sahat na cizí děti v tom, že ve veřejné dopravě není okej. A všichni budeme spoko. Tak, a přichází poslední část a to je horoskop. Vy si určitě říkáte, Michaelo, horoskop a MHD to přece nejde dohromady. Tak pozor vážení. Horoskop. Při znamení, která čeká setkání s velkou láskou v tramvají. Takže pokud vás k týzdě ve veřejné dopravě nepřinutí ani jako to, abyste někde byli včas, tak jako pro ty z vás, kteří stále si hledáte partnera do života, tak prostě od teď od rána do večera sednout tam a jezdit. Takže a kterých znamení se toto týká? Za prvé, pana. Zrozenci ve znamení panny mají před sebou setkání, které možná začne nesmělými pohledy už na zastávce. I když jsou panny často méně odvážné, překvapí je, jak rychle se jim povede navázat smysluplný rozhovor s člověkem, kterého znají sotva pět minut. Ale o tom láska je. Stačí chvilka a máte pocit, že je to ta pravá osoba. Pany budou chtít předvést své nejlepší já, ale asi bude lepší netlačit příliš na pilu. Chovejte se přirozeně a jste přece báječné. No, tak to je úžasný. Střelec. Lidé narození ve znamení střelce by měli spozornit, pokud v tramvají uvidí někoho s kufrem a pozor, tady už to máme takhle úplně jako do detailíčků. Jejich nová láska totiž právě přicestovala do města a v cizím prostředí je ještě trochu nesvá a rozkoukává se. A právě vy můžete pro tohoto člověka být nejen průvodcem po okolí, ale také na cestě životem. Jenom než k tomu člověku dojdete, tak bych se jako podívala na celkový obraz, protože občas s tím kufrem jezdí lidi, kteří třeba neúplně příjemně voní. A možná nepřicestovali, možná ten kufr jenom někde ukradly. Takže na to bych si dávala bacha. Obzvlášť pokud jezdíte v tramvají v okolí hlavního nádraží, tam bych na to byla opatrná. No, každopádně, váš humor a komunikativnost na něj budou působit jako magnet. Střelci, pamatujte, že láska a dobrodružství mohou být jen pár zastávek tramvají od vás. No, tak to je úplně poetický. A poslední znamení, které by se mělo připravit. Je vodnář. Vodnář zažije v tramvají velké překvapení. Nenarazí totiž na novou, ale na starou lásku. A ta přece nerezaví. Vzpomeňte si na to dobré, co jste spolu prožili. A uvidíte, že je na co navázat. Určitě nevzpomínejte na to, jak se k vám choval jako debil, zhal vám, podváděl vás, vymýšlel si a tak dále, ale vzpomeňte si na ty jednu chvilku hezkou, kdy teda po vašem nalíhání se k vám na 10 vteřin zachoval jako člověk a ne jako hovado. To je opravdu skvělý horoskop. Tato láska by měla být už na pořád. Jen oni budete muset trochu bojovat a snažit se, ať vám opět zbytečně neunikne mezi prsty. No to je hovadina. Každopádně, pro všechny z vás. Poslouchejte opravdový zločiny a mějte se na pozoru. A ne, že prostě s nějakým člověkem, se kterým se potkáte v tramvají, půjdete večer, prostě já nevím kam. A pokud vám nestačí opravdový zločin, tak si puste na van play tu ještě, jak se to jmenuje? Metoda Markovič. Takže buďte na sebe opatrní, stará láska rezaví, protože jestli jste spolu rozešli, protože ten člověk byl debil a nechoval se k vám hezky, tak se k vám asi nebude hezky chovat ani teď. A débil to bude pořád. Takže to je vzkaz ode mě pro vás. Já doufám, že dneska to bylo skutečně trošku víc oddychové. Omlouvám se teda za tu svoji rýmičku, pokusím se to do příštího týdne už vyřešit, věřte, štve to i mě. Tak jo, tak se mějte zatím hezky a za týden se budu zase těšit. Čau.