30. Studnice moudrosti - Velikonoce

Hody hody doprovody...věta, která způsobuje husí kůže nejedné ženě.

Dá se na Velikonocích najít něco pozitivního? A co má společného zmrtvýchvstání Páně a malování kraslic/zadnic? A jaké další tradice provází nejdůležitější křesťanské svátky po celém světě?

Odpovědi na tyto otázky, osobní příběhy z emimina a horoskop na velikonoční svátky jen pro vás.

Enjoy.

Transcript

SPEAKER_00 0:00

Takže ahoj všichni, já jsem Michaela Štrauch a tohle je podcast Studnice Moudrosti. Dneska na téma Velikonoce, tak pojďme na to. Pardon, jsem si musela odkašlet. Takže Velikonoce. Svátek, který vyvolává tolik emocí a pojďme se úplně oprostit od té debaty, že polovina lidí v Čechách ani netuší, že se jedná o prakticky nejvýznamnější křesťanský svátek. This is more than Vánoce. Připomíná to samozřejmě z mrtvých vstání páně, tedy Ježíše Krista. A co si budeme, ono to ukřižování a pod všechno, co se kolem toho točí, není úplně veselý vyprávění. Stejně tak třeba není úplně veselý, nebo není veselá komentovací sekce pod mým poslední rýle na Instagramu, to taky doporučuji, kde jsem si taky lehonce dovolila repnout do této naší naprosto nesmyslné tradice pomlásky, která regulárně neexistuje nikde jinde ve světě. My jenom tady to děláme v našem československém rybníčku. A když o tom vyprávíte někde jako v zahraničí, tak si myslí, že si děláte prdel. Protože nikdo nevěří, že jako součástí tradice prostě může být to, že si jako cíleně upletete vrbový proutek, abyste prostě vyšupali, ženy ve svém okolí. Ano, tak to bizarně se na to zbytek světa dívá. Ale každopádně. Já tady prostě už jsem se tady naprudila s feminismem a se všim dost. Já jsem se rozhodla, že se taky na ty Velikonoce podíváme jako z hezčí stránky. Protože s Velikonocema jsou spojený i hezké věci. Pro mě osobně především beránek a mazanec. J miluju sladký. Absolutně miluju sladký. A právě s Velikonocema mám mega spojené tohleto pečení, protože moje babička milovala sladký a byla absolutně famózní, kuchařka jako celkově. A teda já vím, že jako kuchaři kuchí a počítá se tam do toho i dělání toho sladkého. Prostě byla kuchařská cukrářská. Prostě všechno, co vyrobila tato paní v kuchyni bylo absolutně fenomenální. A samozřejmě moje babička nedělala to, co teď já. Že když se kouknu na nějaký sladký recept, tak automaticky uberu aspoň 30 gramů cukru. Protože přece nemůžu tam toho tolik dát, že jo? Ne. Moje babička prostě tenhle bílej zabiják, sypala přímo do chřánu a stejně tak, i do každý misky, ve kterým míchala to těsto. Žádný ubírání. Já vlastně, když si to tak vlastně uvědomím, že nás právě moje babička jako hodně hlídala, když jsme byli se Sejrou malý, tak se divím, že mám jenom jednu plombu a máme jako jen fakt zdravý zuby. Ona nám třeba totiž taky jako čistila zuby jablkem. Zažili jste to taky, mají fellow 90 děti. Nám prostě babička tvrdila, že po jablku se nemusí čistit zuby a že jako to jablíčko ty zuby sama vyčistí. Takže já si opravdu pamatuju, že buď to bylo u nova, nebo hodně na chatě, když jsme večer už chtěli jít spát a teď, jsme ještě měli hlát. Tak ona nám prostě dala jako to jablko s tím, že potom se už nemusí čistit zuby, že to je v podobě. Takže jsme se srou sežrali to jabličko a šli jsme jako v pohodě spát. Podle mě tohle musí jako nahánět noční můry každý dální hygienistce, která v této době taky vyrostla. Ale já si fakt myslím, že tohle to bylo jako real thing, že to nedělala jenom moje babička. No nic, to byl takový fun fact. Každopádně, moje babička dělala výborné beránky, i dvoubarevný, kakovo máslový, a ona jich dělala vždycky víc a měla to tak jako hrozně hezky nazobený. A nutno říct, že to skutečně vypadalo jako beránek. Já samozřejmě, jakožto typicky vdaná nejsem Stepforská, ale vídeňská paníčka, pochopitelně. Tak jsem jako tuto hezkou tradici z těch velikonoc chtěla předat i na své děti. A koupila jsem si úžasnou formu na beránka. Ta forma skutečně jako beránek vypadá. O to větší překvapení na mě čekalo v momentě, kdy jsem to jako dopla. A vylezlo z toho něco mezi sobem, hynou a prasetem. Záhada, kterou jsem dodnes nerozluštila. Každopádně, pokusila jsem se o to i podruhý, a opět z toho vzniklo všechno jenom mének. A ještě tomu nakonec upadla hlava, takže to ještě působilo dost morbidně, takže už jsem přesedlala na Mazanec, který je taky dobrý. No, tak to mi přijde takový hezký, že to je vlastně pro mě první věc, co si ve spojitosti s Velikonocema vybavím. Není ovšem jediná. Já si paky pamatuju, jak jsme jezdili s naší obrovskou bandou kamarádů na chatu do Krkonoš, kde jsme se válili na zahradě v bahně a v pondělí jsme se taky schovávali před klukama. A vlastně si teď zpětně uvědomuju, a to se bavíme opravdu o těch nejbližších přátelích. Tak jako když byli kluci malí, tak jako malí děti z toho asi úplně vidět nemůžu. Ale myslím si, že ty dospělé chlapy si to tam občas jako trošičku užívali někteří. Ne, všichni někteří. A vlastně si i myslím, že to bylo jako jeden z těch důvodů, proč my jsme potom tam přestali jezdit, protože moje máma je nejlepší máma na světě. A taky nechápala, proč by se jako tato absolutně připitomněla tradice měla slavit a proč my bychom se toho měli i já se igrou účastnit. Ale jako takhle nebylo to nic, že bych z toho měla nějaký traumatok vůbec ne. Zase tak strašný to fakt nebylo. Většinou byly docela takový rozumný. A jako předcházelo tomu takový to společný barvení vajíček a tak, což bylo jako hezký, a to jsme si užívali. No, ale pak prostě přišel moment a já už tehdy nevím, kdy jsme tam poprvý nejeli, ale byli jsme doma v Praze. Já nevím, jestli někdo z nás byl nemocný, ale nějak jsme to doma zvládli. Samozřejmě beránek, barvený víček, volno ze školy, pohádky v talce super. Ale ty vole, koledníci, jakože v Praze. Na Praze pět. A to fakt nechceš. Takže regulérně jsme se segrou schovávali doma. Máma se nám jako sice strašně smála, ale naštěstí pro nás měla pochopení, držela i s námi. A táta taky, jakože když jsme řekli, že těm klukum otevírat nechceme. Tak rozhodně nás táta jako nenutil. To nikdy. Ovšem, to, že tatínek neotevřel koledníkům, neznamenalo, že by se této úlohy sám nezhostil. Prostě jednoho krásného dne, kdy jsme o těch Vikonocích byli doma, tak táta zapomněl koupit pomlásku. Bohužel, pro nás a Bohudík pro něj, nám tehdy na zahradě rostl zlatý déšť. No a tak pochopitelně ráno zmatkov a aby neohrozil tu tradici a naše zdraví a naše mládí. Protože prostě v momentě, kdyby jsme přes ten zadek nedostali, tak během deseti minut jsme jako vysušení jako rozinky vole. No, tak prostě šel dolů na zahradu a utrhl si jeden proute z toho zlatého deště a jakože nás vyšlehá. Nutno říct, že opravdu nechtěl nij moc. Můj tatínek byl vždycky jeden z těch, co bylo opravdu jenom tak jakože symbolicky a hotovo. Jenže ten jeden proutek byl úplně, ale úplně jinak mřený než celá pozmláskka. No a já byla shodou okolností první na ráně. A já ještě nevím, jak to bylo, že se mu podle mě utíkala, tak tá chtěla, že jo takhle udělal tím proutkem proti mně. No, ale prostě vyšlehlo to takovým stylem, že s tím nikdo nepočítal. A já vám říkám, že takovej červený šlehanec na prdeli jste neměli. Pokud nejste z Moravy a nechodí k vám ožralý kokoti, tak to možná jo. Ale to byl fakt takový ten, jak ho cítíte a pálí. A pak tam byly takový ty malinké modřinky. A když jsem si úplně přesto přejela, tak to bylo vystoupí. Jápete mě, že jsem vám prostě úplně chci podat to svědectví, jak to bylo hrozný. Zařvala jsem úplně strašně. S tátou jsme se pohádali, protože mi tvrdil, že to nemůže být tak strašný. Já jsem samozřejmě tvrdila, že to bylo tak strašný. Takže po chvilce jsem mu pak ukázala ten zadek, že jo, tak táta se na to tak podíval, jako došlo mu, že to možná přehnal. Ale tehdy ještě byl mladší, prostě, tak ještě se třeba neuměl tolik omluvit nebo tak. Teď už to celkem umí, udělal na sebe ohromný kus práce, bych chtěla říct. I v pokročilém věku jete to pánové, přátelé, všichni, co posloucháte. No a prostě, takže jsme se s tátou zvádali, máma byla naštvaná, protože prostě chápala, že mě to bolelo, na druhou stranu věděla, že ten táta mi ublížit v žádném případě nechtěl. No, nádhera, klasický, krásný, český svátky, Velikonoce, jak mají být. A možná, že i tento incident zapříčinil to, že jsme pak už opravdu naše rodina vlastně velikonoce jako, nechci říct, že začali ignorovat, ale našli jsme si takový program, abychom jako tuto tradici mohli velmi jednoduše poslat šipku. Začali jsme pravidelně jezdit za Tetou Astridou, který žijou v Německu a Světe dívce, tam vůbec nějaká takováto pomláskka jako neexistuje. Ano, takže rozhodně příjemnější program. Celé čtyři dny se točily kolem nákupních center na kupování, exkluzivních obědů a švarky do štorté, který teda vždycky kupovala mražený, a byl megálně dobrý, fakt jako měmík. A drželi jsme si tedy velmi aktivně tradice, že si musíme koupit něco novýho, aby nás zajíček nepokal nepokákal. Mimochodem znáte tuhle tradici taky. Já jsem si jako myslela, že si to máma vymyslela, by si mohla před státou obhájit ty nákupy. Fakt jsem si to strašně dlouho myslela. Ale ukázalo se, že to vážně existuje. Nutno říct, že tuto tradici pravděpodobně vymyslel nějaký další vševět, který přišel i s pomáskou. Obecně jako já chápu ty tradice, ale chápu to, když se jako každá rodina udělá něco svýho, co vám dělá radost. Ale jako pojďte mi říct, proč máme neustále pocit, že se jako společnost musíme řídit něčím, co vymyslel tamto nějaký vole lojza před X lety a máme problém se o toho oprostit, když prostě střízlivýma očima dnešní doby si už řekneme, to už trošku neštuje úplně. Pojďme to nějak obměnit. Neříkám, že se to třeba musí komplet zadupat do země, ale pojďme to prostě nějakým způsobem jako transformovat. Já mám pocit, že my jsme v tomto národ dost vlastně takový jako uskoprsí a konzervativní, že hrozně se nám nechtějí ty věci měnit, i když třeba ve výsledku i z nějakého dlouhodobého hlediska. By to pro nás všechny bylo jako příjemnější. Já chápu, že si každá rodina udělá, já nevím. Jedete na dovolenou a z každý dovolený si třeba pošlete sami sobě pohled, abyste ho měli doma a vyzdobíte si tím pak celou zeď. Nebo si nakupujete magnetky. Já nevím cokoliv. Ale proč máme zapotřebí tohleto udržovat. Asi jsem v tomto taková. No, nevím, jak prostě dávám tady moment k zamyšlení, že si třeba sami můžete říct, dává to skutečně ještě smysl. No, každopádně, aby vás zajíček nepokakal, nejde mi to říct, nepokakal, nepokakal, už mi to jde. A jsem se teď ztratila. Pardon, jsem dneska nějaká trošičku mimo, ale snažím se, přátelé. Skutečně se snažím. No, takže se vrátím ještě jednou k té tradici, aby vás zajíček nepokakal, že jsem si teda myslela, že si to máma vymyslela, ukázalo se, že si to nevymyslela. A mně vlastně došlo, že tohle je způsob a jasný loby, jak prostě navrátit křesťanství do běžných životů. Chápeme se, ty velikonoce mají takovou pachu s tím ukřižováním a tak. Prostě pojďme tam dát něco, co se lidem naopak bude líbit. Prostě konzumerismus. Tohle je cesta prostě pro mladé, tiktokerské křesťany, jak to takhle hezky spojit a navrátit tradice do života běžných lidí. Takže nemáte zač, asi bych měla jí začít dělat marketing k nějaký křesťanský katolický komunitě tady. Jejich tu spoustu opítám se. No, ale pojďme se tedy podívat, jaký vlastně tradice se bojí s Velikonocemi po celém světě. Já jsem se teda zeptala klasicky četu GPT, jak to funguje jinde. Světe div se, pohlásku máme jenom my u nás. Nebo u nás, jakože myslím tím Česko-Slovensko. Ale my se teď přesuneme do Nska. V Norsku je pro velikonoce typické čtení detektivek. Tradice vznikla v roce 1923 jako marketing knihy o vlakové loupeži. Byla tak úspěšná, že se z toho stal zvyk. Dnes jsou kriminálky symbolem velikonoční pohody na horských chatách. No tak jako promiňte, ale jako představte si ten nádherný norský strup, strup, s výhledem na lofoty v ruce Larse Keplera, zabalený prostě do deky, pijete kakajíčko, jakože sorry, tohle je skutečně mnohem hezčí, než nastavovat zadek prostě cizím lidem. Beautiful. Asi potřebuju do Nska na Velikonoce. Tak, kam teda ale rozhodně nezavítám, jsou Filipíny. Tam je dodnes běžné nebo běžné, to je asi nadnesený, ale prostě stále se tam udržuje dobrovolné ukřižování či bičování. Jde o extrémní formu pokání a snahu napodobit utrpení Ježíše Krista. Katolická církev to sice oficiálně nepodporuje, tradice ale v některých koutech přetrvává. Dobře, uznávám zlatý zadek, ale co kdybychom radši tohleto všechno zrušili a společně sedli na letadlo do Tromze, nebo jak se to tam jmenuje, a tam si jako sedli v té chatičce a četli si knížky. Lepší? Třetí země, Španělsko. Tajemné procesí Semana Santa. Ve Španělsku chodí lidé v dlouhých hábitech a špičatých kápích. Kápie symbolizují pokání a anonymitu. Hříšník se skrývá před světem. Procesí mají kořeny ve středověkých náboženských bratrstech. No, tak jako jedinou výhodu v tomto vidím, že když máte bed herdej, tak se nic nestane. A jste v pohodě. Pojďme si prostě na každý týci najít něco pozitivního. O toho ukřižování to jde dost těžko, takže k tomu bych se radši už nevracela. Ale přesouváme se opět na sever a to do Finska. Velikonoční čarodějnice. Ve Finsku se děti převlékají za čarodějnice a chodí koledovat. Tradice vznikla ze starých pověr, že o Velikonocích létají zlé síly. Lidé zapalovali ohně a děti dnes symbolicky odhání zlo. Lehce to připomíná americký Halloween. No vidíte, máme tam tradici, do které jsou zapojený děti, dostanou prostě sladkůstky, převleky a i like a všechny zadky jsou spokojený. Francie. Obří omeleta z tisíce vajec v a teď bych asi měla příst to město, kde se to dělá, píše se to haux. Já vím, že francouzi nevyslovují h, takže oux. Já vím, že takhle se to asi nečte, ale byl to pokus. Každopádně, legenda říká, že Napoleon Bonaparte chtěl nasítit celou armádu jedním lídlem. A vznikla tradice sdíleného jídla, která se udržuje už po několik let právě v tomto regionu. No tak obří omele z tisíce vec takhle. Dokud bych ji nemusela vařit, tak dobrý. Tak a tentokrát se přesouváme do Polska. Vodní bitva. Lidé se polévají vodou. Voda symbolizuje očistu zdraví a plodnost. Dříve šlo i o námluvní rituál mezi chlapci a dívkami. To velmi doporučuju jako balící rituál, jakmile uvidíte nějakou holku, která se vám líbí, chlístněte jí vodu do ksištu. Garantuju vám, že si vás všimne, takže strategie je asi dobrá. Prostě tak jako si budeme s těma polákama jako jsme si taky do určitý míry podobný. Ale proč my máme takovýhle tradici. Prostě v Norsku si čtou knížku ty vole na lofotech. A my se tady hchlístáme vodu do ksichtu a mátíme se vrbovým proutím. Jakože, let's be honest people, we are problém. To je fakt crazy tohle. No nic. Zase zpátky na sever, ve Švédsku se zapalí ohně a děti se oblékají jako čarodějnice. Podle starých legend odlétali čarějnice na sabat a oheň je měl odehnat a ochránit vesnici. No, tak to je podobné jako v tom Finsku nebo kde to bylo. Pak tady samozřejmě máme Česko, pomláská. Chlapci vyšlehají ženy verbovým proutím. Symbolicky se tím předává mládí, zdraví a plodnost. Proutky verby představují životní sílu jara. Vážení přátelé, vážení muži, pokud chcete skutečně ženy obdarovat mládím zdraví a plodností, doporučuji vám koupit skutečně velice dobrý hydratační krém, po ukázku na kosmetické ošetření polynukleotidy a na závěr Femibion, ty, jak se tom říká, prášečky prostě na tu plodnost. Věřte tomu, že vám ta žena bude rozhodně víc vděčná, než když vezmete vrbový proutí a sešleháte jí tím zadek. Děkuji. Pak tady máme ještě jednou Česko, malování kraslic, vejíce symbolizuje nový život a znovuzrození, což přesně odpovídá významu Velikonoc. Ano, a nic víc zde nepotřebujeme, přátelé. A na závěr tady máme Řecko. Na ostrově Korfu házejí hrnce z oken. Má to symbolizovat konec starého a příchod nového, rozbití starého života a začátek nového jara. To je hezký. Dokud asi tím hrncem nedostanete po hlavě, tak jako si bude furt lepší než pomáka. Buďme upřímní. A teď, protože se domnívám, že spousta z vás vůbec neví, jak ty velikonoce fungují, že jak je to den podně, tam jsou k tomu přesná pravidla, co máme dělat, tak se na to pojďme podívat, jaké jsou ty křesťanské tradice v našem ultra atheistickém státě. Takže zelený čtvrtek. Podle tradice odlétají zvony do Říma a místo nich se používají řektačky a klapačky. Mělo by se jíst něco zeleného, špená. Kopřivy zelý, aby byl člověk zdravý po celý rok. Pečou se sladké jidáše, pečivo stočé do spirály potírané medem, to umí výborné moje tyně. A v moderní době se pije i zelené pivo. Ano, protože prostě bez alkoholu my to dělat nebudeme. Přemýšlím, co je nejlepšího zelený. Já úplně vím, jak normálně úplně poazíštit tuto tradici. Kupte si spoustu koriandru a úplně udělejte si nějakou koriandrovou placičku. Já jsem si ji teď dávala koriandr. Dela dost nám ho zbylo do takový tortely strhaným masem. A bylo to absolutně excelentní. Teď tady máme velký pátek. Připomíná se teda ukřižování Ježíše Krista, drží se přísný půst, což tedy znamená, že se ní maso. Podle pověr má voda v přírodě léčivou sílu. Lidé se chodili mít do potoků. Říká se, že se otevírají skály a vydávají poklady. Nemělo by se pracovat na poli ani hýbat se zemi. To každé dítě, které se koukalo na večerníček, když byly krkonožské pohádky, tak to víme s tím pokladem. Horo, horo, otevří se pro člověka poctivého a vyde mu málo z bohatství svého. Kdo to zná ještě? Ano, ano. Takže to samozřejmě víme jako takhle. Kdyby to fungovalo, byla by to pecka. Přijde mi to asi tak jako. No, no, nevím, radši bych si našla asi pořádnou práci. My ti v tom potoku nevím. Já tady mám nejblíž Dunaj, a jako by se tu lidi teda koupou, tak děkuji, děkuji, nedám si. Spustem, problém nemám, takže no problém. Bílá sobota. Den příprav a úklidu. Uklízí se dům, bílý se, odtud název bílá. Asi kdyby to ten Ježíš přišel zkontrolovat, jestli máte doma často s tou bílou rukavičkou, takh přejede úplně každý parapet, co doma máte. Pejčou se tradiční dobroty, mazanec, velikonoční beránek. Ano, v mém případě už peču tak druhej, protože jsem první sežerala už ve čtvrtek. Barví se vajíčka, kraslice a večer se v kostele zapaluje nový oheň. Velikonoční neděle oslavuje se zmrtvých vstání Ježíše Krista. Hlavní sváteční den hoduje se beránek, mazanec vejce a jídlo se dříve nechávalo v kostele posvětit a plete se pomláskka z vrbových proutků. No. A velikonoční pondělí nejznámější český zvyk pomláska. Chlapci chodí koledovat a šlehají děvčata pomláskou, aby byla zdravá a svěží. Dívky dávají malovaná vajíčka, sladkosti nebo panáka alkoholu. Někde dívky odpoledne polévají chlapce vodou. To funguje především v momentě, kdy už k vám celý to procesí těch koledníků přijde jako poslední. Ty chlapy už jsou jako zlitý úplně na dránc a už nejsou schopný dojít domů, tak prostě zkušenou zvelí, to je kýbl, toho chlapa polejte vodou. On se trošičku jako zmátóří a aspoň vysmáhne z vaší zahrady snad směrem do té svý. Jako beautiful, opravdu jo. Proč jsme nezůstali jenom u těch kraslic? No, každopádně, já jako miluju, jak jsem udělala ten reel na tom Instagramu, tak samozřejmě mi tam začalo psát spousta mužů, jak jako, bože můj, ty hysterický ženský teď, teď tohle nikdo nedělá. Teď prostě všichni jsou na ty ženský jako hodní, je to jenom symbolická záležitost a prostě klasicky nám muže vysvětlují, jak se nám tento svátek musí líbit. Tak jsem zavítala na Emimino, abych se podívala, co si o tom myslí ženy nebo obecně pisatelé na Emiminu, jak slaví Velikonoce. Tak se na to pojďme podívat. Takže bože Velikonoce, nejhorší svátek. Pocházím z vesnice a Velikonoce pro mě vždy znamenaly mytí poblité verandy. Byli jsme úplně na kraji a k nám už to často chlapisot donesli. Pozitivní ale pro mě bylo, že mě nikdo nikdy nevyšopal, už na to neměli sílu, prostě nádherný křesťanský svátek. Další pisatelka. Velikonoce neslavíme. Pravidelně jako rodina lítáme do nějaké evropské metropole nebo cestujeme po Čechách. Udělali jsme z toho tradice od té doby, co se nám narodila dcera. A když jí byly čtyři roky, jeden debil od nás z vesnice jí způsobil takovej hysterák, že můj muž ho vyhodil před dveře a řekl, že víckrát už tohle zažívat nebude. Naopak, podmínkou každého výletu je, že nám manžel koupí něco hezkého a my dvě jemu také. Doporučuje deset žen z deseti. Jako vážená paní pisatelko, dobře jste si vybrala, dobře pro vás a pro vaši dceru. Beautiful. A mají hlavně dobrý, že ať letí jako po té evropské metropoli kamkoliv, že se nemusí podobného scénáře bát, že jo? Tak další. Velikonoce nemám ráda. Je to zase jen další příležitost proto, aby si chlapi ožrali a ženskí to zase uklízeli. Nejvíc jsem si oddychla, když jsem se z vesnice přestěhovala do města. Tady poměr nikdo nic nechce a já si v klidu vypiju kávu na terase. No, třikrát sláva anonymním velkoměstům. Tak co tu máme dál? Na Velikonoce mám jednu vzpomínku s dětství. Přišli k nám kolednici a já byla celá natěšená, že jim dám ty pomalovaný vajíčka. Měla jsem takovou radost, že jsem vyběhla moc rychle a celou misku s kraslicema, se kterými jsme se s mámou patlali, nevím jak. Se kterými jsme se s mámou patlali, jsem nevím, jak, hodila na zem. Strašně jsem plakala. Skončilo to tak, že mi kluci dali už ty kraslice, co dostali jinde a máma jim každému dala dvě stovky. No a všichni byli spokojení. To je strašně kůrd. Tak co tu máme dál? U nás dodržujeme jen ty tradice, který chceme. Upečeme mazanec, beránka, koukáme na pohádky a online si koupíme něco novýho na sebe. Ano, v době, kdy chodí koledníci, zamkneme, zatáhneme závěsi a hrajeme společenské hry v dětském pokoji, který je nahoře a kde nás nikdo nevidí. Vidíte taky paní velikonoční zajda nepokaká. A tohle je absolutní strop. Já se na Velikonoce vždycky převlíkala za kluka a šla jsem taky s koledou. Naučila mě to máma, která to prý dělala taky, a táta se tomu smála. Klukum z vesnice jsem tvrdila, že jsem můj bratranec, než mi narostly prsa, fungovalo to skvěle. Jakože kdybych mohla poslat někomu prostě vítězný tady klíčenku, tak to posílám této pani. To je výborný. A na závěr si dáme, protože samozřejmě najdou se i samozřejmě tradiční ženy, které si tento svátek užívají, tak jim pojďme dát taky prostor. Teda ženy, ztyťte se, plivat takovým stylem na krásnou tradici, která nám má přinést zdraví a mladost vaše smůla. Já vždy ráda nastavím a vysloveně si to užívám. Jak říkám, už to tady opakuju po 150. Radši si dám dvojitou vrstvu hydratačního krému a zajdu si na kosmetiku. Tady je prostě věta. Já vždy ráda nastavím a vysloveně si to užívám. Dobře pro vás. Dobře pro vás. Co víc k tomu říci, že? Tak já myslím, že už i Emino bylo vyčerpaný. A teď je tedy na čase poslední tento nonc. Poslední. časem, mě to dneska fakt nejde. Poslední část tohoto podcastu a to je pochopitelně horoskop. Takže znamení, která mohou o Velikonocích zažít zlom. Tak se na to pojďme podívat. Takže rak, to jsem já. Překvapení v oblasti vztahu. Blablabla. U některých raků se může objevit i něco opravdu nečekaného. Například zásadní krok ze strany partnera, který změní dynamiku vztahu. No tak opravdu nečekaný by bylo, kdyby na mě vytáhnul tu pomlásk a začal mě mydlit po tom zadku, a to by tedy jako nastal. Zásadní krok. To by se mi nelíbilo. A pozor, nezadaní radci by zase mohly potkat někoho, kdo v nich probudí pocit, že to tentokrát může být jiné než dřív. Dobře pro vás. Takže, pana, tu zase čeká pracovní nebo životní posun. Některé pany mohou být postaveny před rozhodnutí, které sice nebylo v plánu, ale může jim do budoucna výrazně pomoci. Ano, představuju si to tak, že partner pany navrhne, že odletí právě do nějaký evropské metropole, aby si ušetřili veškerý tohle patlání se tady. A do budoucna jí to může výrazně pomoci, protože si následující týden bude schopná sednout. Tam je to jasný. Střelce zase čeká nějaký dobrodružství, nová cesta. Střelci jsou otevřeni novým možnostem, takže často stačí malý impuls, aby se rozhodli udělat krok, který by jiní zvažovali velmi dlouho. Prostě vezme tu pomláskku a hodí do křovinořezu a konec. No a na závěr tu máme kozoroha. Toho zase čeká nečekaná odměna. Pro kozorohy to může být překvapení hlavně proto, že přichází v době, kdy už nad něčím podobným možná ani nepřemýšleli. Co taky zavání nějakou cestou. Tohle to trošku zní jako last mini do hurgády. Velikonoce tak pro ně mohou být symbolem toho, že se vytrvalost vyplácí. Ano, tak dlouho o tom mluvili, tak dlouho otravovali, až prostě ty letenky přistály na stole. Krásný závěr. Já se omlouvám, cítím, že dneska nejsem úplně ve svém živlu, cítí to i můj jazyk a moje vyjadřovací schopnosti. Zkrátka cykličnost ženy se neptá. A já teda musím říct, že já normálně fakt cítím, jak vždycky jednou za dva měsíce to mám horší. Nevím, jako ten vaječník je víc nezbednej, jestli ten pravej nebo levej, ale jako ten mi dává. Po dlouhý době jsem si zase musela dát brufen, protože ráno mě z toho úplně boleli jako tak záda, a úplně mi to vystřelovalo až jako do nohy, že se myslá, že se zblázním. Tak já vám přeju, ať si ty Velikonoce užijete tak, jak vy chcete, ať vás nikdo do ničeho nenutí. A prostě kýbl s vodou připravený u dveří, to jistí v každém případě. Tak jo, mějte se krásně a za týden zase čau.