36. Studnice moudrosti - Nejšílenější jídla

Dneska váš čeká přehlídka toho nejnechutnějšího, co můžete na talíři dostat.

Odkud pochází nejvíc nechutných jídel? Existuje něco horšího než rybí fermentované hlavy? A jsou i jídla, která vás můžou zabít?

Doporučuji nesvačit. Ale jinak, enjoy!

Transcript

Copy Transcript Copied

SPEAKER_00 0:00

Takže ahoj všichni, já jsem Michaela Štrauch a tohle je podcast Studnice moudrosti, dneska na téma nejšílenější jídla na světě. Tak pojďme na to. Podívejte se, přátelé. Já mám za sebou absolutně traumatický zážitek a rozhodla jsem se, že abych se s ním nějakým způsobem vypořádala, tak vám tady o něm povím a rovnou to spojím s tímto tématem v podcastu. Hele. Já si o sobě fakt nemyslím, že jsem rozmazlená. Myslím si, že jako myslím rozmazlená v tom ohledu jídla, jinak docela rozmazlená jsem. Ale myslím si, že s ním hodně věcí a nemám takovej ten extrémně vybíravý jazyček. Určitě jsem spíš obklopená lidma, co jsou teda vybíravější než já. A já jsem často ta, která dojídá některé věci. Vejí z letičko. No, každopádně. Teď se mi pože extrémně dlouhý době stalo, že jsem si objednala jídlo a nedojedla jsem ho. Protože to bylo tak odporný a nechutný, že se to prostě nedalo, fakt se to nedalo jako sníst. My jsme byli akorát na cestě domů do Vídně a vyrazili jsme relativně včas, takže jsme cestou zastavili na jídlo. Vymluvila bych se na děti, protože samozřejmě proto si děti člověk pořizuje, aby se měl na co vymlouvat. Ale my jsme měli teda s Martinem hlad taky. Zastavili jsme u dálnice v Rakousku na takovým větším odpočívadle, kde prostě kromě záchodů je asi pět stánk s jídlem. Mají tam uvnitř i hřiště pro děti, když je prostě venku hnosně, že mají ho i venku, takže s dětma ideál, když potřebujete zastavit a trochu se protáhnout. No a my už jsme tam několikrát jako se stavovali a holky, že vždycky chtějí jako hranolky, tak prostě jsme jim je koupili. A já jsem tam šla úplně jako s tím, že Hele, ne, dneska prostě ty hranolky ne, protože my jsme nějak stavili i cestou tam a že měli nějakou srágoru takovouhle už cestou na chatu a řekla jsem, Hele, ne, žádný hranolky. Dáme si něco pořádného, aspoň trošku. No, a já už posledně, když jsme tam byli, tak jsem tam koukala na tu jejich picu. A říkám si, Hele, tak jo, tak si ji prostě jako dáme. Vážení na tom obrázku vypadala krásně. Pizza za 15 euro. 15 euro. Já vám říkám, že mě to úplně bolí, jenom to říká. Úplně, když jsem tam tu kartu přiklala, tak jsem tak nějak uvnitř cítila, že to bude pruser. A teda byl. Teda takhle. Doslova pruser to nebyl, protože jsme to naštěstí nesnědli. A děti taky ne. Ale říkám vám, že kdybych to byla bývala snědla, tak pruser. Je z toho brutální. Říkám vám, že to byl takovej hnus, že měli oni dát těch 15 euro měty vole, jen za to, že jsem se to vůbec pokusila sežrat. To se ani nedají použít jiný slova, musím být takhle vulgární, protože lidi to bylo něco hroznýho. A to vám říkám, jako někdo, kdo si přivydělával na různých cateringových akcích a tak dále. Tak já vím, co je to za tvrdou práci, být servírka. Říkám vám, že nikdo, kdo to nezažil, si to nedovede představit, když kmítáte fakt 12 hodin v kuse i obě dva ve stoje. A víte, že musíte mít třeba o číslo větší boty, protože vám po nějaký době normálně ty nohy natečou takovým stylem, že se do těch bot nevejdete, jako fakt hrozný. A chtěla jsem tím jako říct, že i tím, že sama to znám, tak fakt tuhle taktiku volím, že bych jako vracela jídlo až v tom nejkránějším případě. Kolikrát, i když mi třeba přinesou něco blbýho třeba, co jsem si ani neobjednala. Je mi to jedno s ním to, ale tohle vám říkám, že bych nedala ani psovi. Hvidé, přinesli nám to a už jenom, když jsem se na to koukala, tak říkám: OK, takže za 15 euro zmražená odporná pica šunka, tato pica, tu šumku neviděla ani z projíždějícího auta, vám říkám. Šílený. A jenom jsem to vzala a úplně vidět, že to ani není dopečený. Do toho se kousou. A to bylo prostě syrový odporné těsto. No, takže jednou jsem to zkusila a říkám, jako, hele to nejde, tak Martina mě fakt je to tak blbý. Tak si do toho taky kousnul a tak se málem poblil. Tak jsem se zvedla, a šla jsem jako zapaní a říká mi fakt jako nejmilji, jak to umím. A budete se možná divit, ale já to fakt jako umím, že se prostě omlouvám, ale že se tak nedá jíst, že ta pice je prostě i na půl syrová a že to vážně není dobrý, a že za 15 euro mi tohle prostě jako fakt nepřijde v pořádku. No, tak ona se samozřejmě začala omlouvat, ale že prostě tam nemá šéfovou a že neví, co má dělat, ale že teda jako něco zkusí. Vzala si to zjevně jediné, co udělala, je, že to je byla ještě jednou do trouby, dala znovu ten program a přinesla nám to s tím, že prostě zopakovala, že nemá šéfovou, že nemůže dělat nic, že nám nemůže vrátit peníze, že nám nemůže dát nějaký poukaz třeba pro příště. A já protože vím, že tyhle lidi za to fakt nemůžou, a často jsou v pozici, kdy nic dělat, jako nemůžou jsem si to pak vzala tu picu na druhý pokus a říkám: no, tak jako dobrý. Tak jsem tomu dala ještě jedno kousnutí a prostě jsem se s Martinem na svěvem podívali a řekl jsem, no to prostě nejde. A jako regulárně jsem vzala celý to jídlo a vyhodila jsem ho. Já si opravdu nevzomenu, kdy naposled jsem něco takového udělala. Jo, vím, kdy naposled. To bude tak před sedmi lety, kdy jsem dělala nějaký takovej obrácený zeleninovej koláč. S nějakou polentou nebo něco takového. Ještě jsme k nám pozvali Martinovýho Bráchu, že k nám přišel jako na oběd, aby si chudáček nemusel vařit. Takže já jediná holka ve Vídni se o ty chlapy postaram, no ty krásno. Jakože byli statečný, dělali, že to tak strašný není, bylo, nedojedli jsme to a já si myslím, že jsme si pak něco objednali, protože to byl fakt takovej kekel. Ale jinak si fakt nepamatuju, že bych uvařila něco takhle jako zlýho. Víte, co by vám řekl Martin, možná. Já jsem se někdy, jo, v listopadu v roce 2020 byla jsem už v docela hodně pokročeném stádiu těhotenství. Jsem se jako hecla a řekla jsem si, že na sv. Martinaže poprvý v životě udělám jako tu husu: dva druhy zelí, domácí knedlíky. Stála jsem v té kuchyni nevím, jak dlouho úplně vyřízená. Nandala jsem to Martinovi, a teď se to daleko do pusy, a říká: ochutila si to? A jako to jsou dva druhy zemí. No, a pak tohle byl způsob, jak jsme zjistili, že Martin ztratil chuť a že má Covid. Poprvé v životě, co jsem dělala, domácí knedlíky, husu, tohle. Já jsem aspoň naštěstí tu chuť ztratila, takže já jsem si to užila, bylo to megálně dobrý. A on tak jako byl ve stádiu, že řekl, a není to škoda, jako prakticky by teď volízel jako omítku a ten výsledek by byl úplně stejný. Takže to bylo taky very nice, beautiful. No, tak každopádně jsem ti chtěla prostě říct, že jsme to žádlo vyhodili. A co myslíte, jak to dopadlo? Jo, nakonec jsme šli do toho Burger Kingu, vzali jsme hranolky, ano, i dětem a my jsme si dali nějaký wrap. Ale fakt jako a na to konto jsme se pak i s Martinem začali bavit. Co nejvíc nechutných v životě jedli. Myslím si, že ten padnul tam, jak ten kiš obrácený, padla tam i ta covidová husá. A já jsem si ještě vzpomněla, že jsem jedla Durian a představuju si takhle nějak, že musí chutnat třeba rozvařené ponožky s hovnem. No, to byl jakože totální odpor a jednou jsem omilem kousla do hermelínu. A to byl taky strašný kěkel. A co teda ještě nesnáším, jsou rozinky. Mně přijde jako absolutně nechutná ta konzistence a nesnáším to. A vlastně ani mi nejde o tu chuť jako o tu konzistenci. A přijde mi to úplně nechutný. Ale pak jsem udělala to, že jsem do chatu GPT napsala, jaký existují nejvíc nechutný jídla na světě. A přátelé asi řeknu jako zlatý rozinky. Mně teď ještě napadlo, že já jsem vlastně zkoušela, když jsme byli v Kambodži, tak jsme si tam dali nějakého fritovaného hada, ale ten byl jakože tak vyfritovaný, že to prostě chutnalo to jako hodně hodně spálený kuřecí. A já jsem si tam pak ještě koupila takového toho obrovského bílého červa opraženého, že to jsem snědla, tak tam bylo trošičku nechutný takový, jak na začátku jako prasknul a teď to z něj trošičku vyteklo, ale vlastně to chutnalo jak bramborová kaše a jako vůbec to nebylo špatné. A si si dovedu představit, že kdybych třeba na to hodila jako Podravku nebo nějakou takovouhle prasárnu, protřebala bych to prostě v pytlíku, takže bych to normálně sežrala z toho celý pytlík. To mi jako vůbec nevadilo. Ale takhle. Co by mi rozhodně vadilo, jsou tady tyhle jídla, se kterými přišel chat GPT. A pak jsem si zkoušela zamyslet nad tím, co z toho bych byla ochotná ochutnat. A jako těžký, přátelé. Těžký. Ale pojďme se na to podívat. Takže pojďme se konkrétně podívat na tady tu přehlídku jídel, u kterých si část lidstva říká delikatesa, a zbytek, tohle je biologická zbraň. Většina z nich má silnou kulturní tradici, jen jsou náročná na psychiku i čich. Takže legendární extrémy. Je otázka, zda se mám pokusit ty názvy vyslovovat, jak je to tu napsáno. Já to zkusím. Surštröming - fermentovaný leť ze Švédska. Konzerva se často otevírá venku, protože smrad připomíná kombinaci kanalizace, mrtvé ryby a chemické havárie. To zní velmi lákavě, ale já jsem třeba fakt takový blázen, že mě by to asi jako lákalo zkusit. Když říkám, přežila jsem Dorian, tak jako to bych mohla taky zvládnout, ne. Na severu zůstaneme, protože tady je ještě další libůzka jménem Hákarl, což je zase fermentovaný žralok z Islandu. Čerstvý žralok je jedovatý, takže se musí měsíce hnít v zemi a sušit. Výsledkem je chuť silného čpavku. No tak asi zatím volím spíš toho sledě. Další, co tu máme, a co bych si teda rozhodně nedala, a myslím si, že je i otázkou, jestli bych se nepoblila, jenom kdybych to viděla. Kasumárcu, cír ze sardinie, obsahující živé larvy much. Larvy někdy přijídle skáčou. A jako můžeme někdo vysvětlit, proč by tohle někdo chtěl jako žrát, jako nepřijde vám už dostatečně nechutný to, že když jijte prostě plesnivý sejry, tak jte prostě plíseň, jako už jste dostatečně velký dobitci, je to absolutně odporný. Smrdí vám potom z pusy. A jako proč pro Boha, tohle to musíte dostávat ještě na vyšší level a žrát jako Larvi Much. Pak by mě zajímalo, jestli tohleto někdo skutečně jí. Každopádně na Sardíni jsem byla, nikde jsem to tam neviděla, takže jako oblast je krásná, ale na tohle to bacha. Co tu máme dál? Balut. Vařené kachní vejce s částečně vyvinutým embryjem uvnitř jsou často vidět zobák, peří i kostičky. A to vám normálně říkám, že jsem to přečetla a chce se mi jako lehce blajít. Tohle mi přijde. Ty krásno, kdyby přede mně někdo postavil, jakože sejra se skákajícíma larvama, nebo vařený tohleto kachní veíce, kde je vidět zobák, peří i kostičky. A ty vole, tak to vůbec nevím, co bych si vybrala. Ty krásně já bych vyvadala, abych si normálně snad možná dala i ten sejra snad radši. Protože tohleto je fakt jako odporný. To je odporný. A rozhodně bych radši ochutnala, tady se tomu říká Century Egg. Vejce konzervované týdny až měsíce v alkalické směsi, bílek z černá jako gel a žloutek ze zelená. Jako jo, to je odporný, ale jako. No, asi bych to když tak jako oblízila aspoň. Ale no, nechutný. Další tady měminky. Jako na tom severu mají nějaký problém asi trošku. Kiviak. Stovky malých ptáků, nadpaných do tulejní kůže a několik měsíců fermentovaných. Tradiční jídlo z Grónska. No, tak Donald se tam chtěl tak strašně moc podívat. Tak já bych mu tohle naservírovala, přátelé, a myslím si, že by ho to velice rychle přešlo. Pardon, to byla majou o parodii Donalda. Další, co tady máme, Sanaki. V Jižní Koreji se servírují kusy čerstvě nakrájené chobotnice, které se ještě chýbou na talíři. No, tak jakože to blbý, ale jako takhle: národ, který se prostě nadspává tatarákem, tohle bych asi zvládla. Navíc jako grillovanou chobotnici mám moc ráda, tak to bych asi ochutnala bez problému. Další stink. Rybý hlavy zakopané do země, kde fermentují. Název je velmi upřímný, to zjevně. Já třeba miluji rybý polívku. A jako takový ten smrad, z toho vývaru, když se vaří ty rybí hlavy doma to nějakou vůbec nevadí. Ale ty krásné jako rybí hlavy zakopaný do země, to může být hodně slušný. Ale furt bych to ochutnala radši, než tam to vejíce se zobáčkem. To mě fakt jako děsí. Další tu máme. Escamolis, larvy a kukly mravenců z Mexika. Textura připomíná tvarov, smíchaný z oříšky. Tak, jak jsem říkala, já jsem jedla tam nějaký ty červy, takže tohle jako takhle, že bych si to musela jít objednat v restauraci, to asi úplně ne. Ale kdyby prostě mi někdo řekl, musíš to toto sníst, aby si jako já nevím, třeba vyhrála milion, tak vám řeknu, že si to jako i užiju. Tak, teď tady máme nějaký extrémní maso. Kují. V Peru a Ekvádoru běžná specialita. Celé opečené morče s hlavičkou a zoupky. No tak to ne. Já jsem měla morčátku, když jsem byla malá. Jmenoval se proužek, byl černý a měl na sobě bílej proužek. Bylo to úplně nejlepší morče. Ty krásodožilo se podle mě devíti let. Byl to fakt největší parťák a nejvíc ze všeho miloval vodní melon. Úplně ještě Marek, kdybyste viděli, co to zvíře předvádělo v té svíklídce, když my jsme si doma nakrájili melon. On byl úplně šílený. Byl to hrozný nyufíček. A musím říct, že samozřejmě naše děti už začíná pomalu taky jít tímto rychtungem, že by chtěli zvířátku, a tohle. Můj manžel je extrémně zásadně proti psům a kočkám. To prostě je za něj jakože veliká zodpovědnost a hodně to prostě naruší nějakou tu dynamiku kort třeba pro nás, kdy my fakt extrémně cestujeme furt, tak to s ním samozřejmě souhlasím, že teď za současné situace by to v žádném případě nešlo. Ale myslím si, že nějaký tomčátku časem, že by jako nemuselo úplně vadit. A hlavně můj manžel je přesně ten typ, že jo, který dělá ne, já nechci žádný zvířata nechci. A pak je přesně ten, ke kterému všechny ty zvířata chodí, že jo? A on je pak na ně úplně nejvíc milej. A nejvíce s nimi, ale dělá to takový to natajňáka, že jo? A před vas tím ne, nechci zvíře. A pak pojďme ti malý roj, to milý chlubatý novíčku. No, takže si myslím, že nakonec by za to byl rád. Ale prostě teda jako takhle jíst morče. No tak to jste se zbláznili v životě. Tady máme název Rocky Mountain Oysters. Navzdory názvu nejde o morské plody. Jsou to smažená varlata bíků z Rocky Mountain. No, jako takhle. Já bych si furt třeba dala smažený varlata než teda morče. Jako to mám jasno. A naposled tady máme širako. V podstatě sperma tresky nebo fugu. V Japonsku je to luxusní delikatesa. Tak já nevím, no. Tak já třeba miluji jíkry, že jo? A jíkry. Doufám, že teď neřeknu blbost, ale podle mě jíkry jsou jakože normálně menstruace ne, rybí, jako by trošku přirovnáním, ne? Takže jako asi sperma tresky mě nechává chladnou a celkem bych to ochutnala. A teď tady máme ještě nápoje, které působí jako test odvahy. Kopilova, kávová zrna projdou trávením cibetky a pak se sbírají z výkalů. Velmi drahé, velmi kontroverzní. No, tak jakože furt devo kafe. Takže to by pro mě byla asi ta hlavní informace a dala bych si. A snakke vine, alkohol s naloženým hadem uvnitř lahve. No, tak takhle. Asi by záleželo, co jsem pila předtím. Pokud bych už v sobě měla nějakou hladinku, tak si myslím, že by mě nějaký had nezastavil. Pokud bych tím měla začít ten večer, tak je to diskutabilní. No, nevím. Joby už jsem moudrá a my, lidé po třicíce už víme, že nemusíme být všude a nemusíme zkusit všechno. Takže to bych si asi odpustila. A teď mi tady ještě daleko chat GPT bonus evropské věci, které děsí cizince. Takže první. Kapr s milíčím, dám si tlačenka, miluju. Olomoucké tvarušky, to oželím huspenina, neboli tedy sluc, suc miluju, dám si. Moje máma třeba dělala na vánoce kapra v sludcu a se zeleninou. A to je strašně dobrý. No, a co tady máme ještě? Jo, a držťková polévka. Jako takhle, že bych si jí objednala, tak to úplně jako nemusím, ale třeba můj táta jí miluje. A je teda pravda, že párkrát jsem od něj ochutnala. A on si jezdil do jednoho takového podniku cestou, co jsme měli na chatu. A tam jí měli jakože fakt dobrou. To jsem si od něj i ochutnala. Takže furt si myslím, že jsem na tom rozhodně líp, než třeba můj muž. Můj muž by nesnět ani tlačenku, ani držkovou polívku, ani olomoucký tvaroušky, ani sulc a kapra smlíčím, no tak to si dává když taky u nás. Tak, ale každopádně nekončíme, přátelé, protože chat GPT mi navrhnul tady seznám těch nejvíc nebezpečných jídel na světě. A to mi teda přišlo jako mega zajímavý. A rozhodla jsem se, že se podíváme ještě na tohle. Protože tohle je můj podcast. A já si tady budu dělat, co chci. Dobře. Takže tady jsou jídla, která nejsou jen divná, ale reálně můžou člověka zabít, otrávit nebo poslat do nemocnice, pokud se připraví špatně. Některá jsou tak riskantní, že jejich příprava vyžaduje speciální licenci. To je asi tak jako takový si to představu, jako když piloti, kteří chtějí třeba přistávat na Madejře, tak musí na to mít speciální výcvik, aby mohli přistávat na Madejře. Že ne jen tak někdo může přistávat na Madejře, protože je to tam nebezpečné. Tak to mi přijde hustý. Tak, jdem se na to podívat. Takže začínáme. Fuku. Nejslavnější zabiják mezi jídlí. Obsahuje tetrodotoxin, neurotoxin asi tisíckrát silnější než kianid. Špatně připravená ryba může způsobit paralýzu a smrt udušením. V Japonsku musí kuchaři roky trénovat a získat licenci. Ty vole, to je jakože to je hustý, ale mě by spíš zajímalo, koho prostě tohle láká vlastně sníst, že jako tam ten. Ten risk je za mě jako tak obrovský. To zase je za mě třeba mnohem větší jako risk, než prostě já nevím, třeba skočit bungee jumping. A u toho bunje jumpingu. Aspoň máte to překonání toho strachu, nějakej ten zážitek, ale tady prostě jako sedíte u stolu a jíte. Můžete jíst něco úplně jiného. No, zajímavý. Další tady máme acké aké, když není dostatečně zralé, obsahuje toxin-hyoglikin. Může způsobit tzv. Jamaica vomiting sickness, těžké zvracení hypoglykémie, koma a dokonce i smrt. Tak to potěší. A teď tady máme návrat k našemu původnímu seznamu, protože tady máme opět kasa marsu, ten známý sír s těma larvama. Takže tento slavný sír s živými červy nepředstavuje riziko jen psychické. Larvy mohou přežít v trávicím systému a způsobit infekci. Tak pokud jste se nepobleli, když jsem to četla poprvé, tak teď už rozhodně. Asi říkám dost pozdě, že byste u tohle dílu asi neměli jíst. No, dobrý. Další. Sanaky, kousky chapadel chobotnice, které se stále hýbou a přísavky se mohou přichytit v krku. Každý rok se několik lidí udusí. Tak to je jak z hororu. Jako pardon, ale pokud se připravuje ještě nějaký další nezvratný osud, tak jako nechat se zabít chobotnicí přísavkou v krku, když jijíte. To je totálně level nezvratný osud. Nemáte záč scénáristi. To je strašný. Bože, další. Kasava. Základní potravina pro stovky milionů lidí. Sirový nebo špatně zpracovaný, obsahuje kyanogenní látky. Tělo z nich vytváří kyanit. Počkejte, já to musím vygolet, co je to kasava. Tak pozor, kasava, manjok-jedlí, známý též pod jmény kasava nebo kasava, a yuka anebo tapioca je kulturní tropická rostlina patřící do čeledi pryšcovité. Pochází z tropické Ameriky, blablabla, prostě bylina nebo keš dorůstající výšky 1 až 5 metrů. OK. A počkejte, ještě tam byla jedna věc, co jsem nevěděla, jak to vypadá. Acé. Počkejte, já to vygoím. A tento acé, o čem jsem teda už mluvila, poddužák lahodný, je to národní ovoce jamajky, které chutí připomíná míchaná vajíčka. Nezralé plody obsahují jedovatý hipoglicin, způsobující vážné otravy. No, tradičně se připravuje s nasolenou treskou. Tresku si dám, atcké nikoliv. Takže další tady máme bulfroga, čili teda nějakou nějakého skoka na šabičku. V některých částech na míběje se jí jako delikatesa. Mladé kusy obsahují toxiny, které mohou způsobit selhání ledvin. No, nevím, nemusím asi zkusit opravdu všechno. Pak tady máme blood clams, často syrové mušle s vysokým rizikem hepatitidy tyfu a uplavice. To zní jako krásný meníčko. Historicky způsobily masivní epidemie v Číně. Z tý Číny nějak nepřichází nikdy nic moc dobrýho. Až na smaženou rejži. Tu umí skvělé o se jim musí nechat. A co tady ještě máme? Elderberies. Samotné zralé plody bývají bezpečné, ale listy semené a nezralé části obsahují toxické látky produkující cyanid. A elderberry je podle mě, to je jako bez. Počkejte, já to ověřím. Jo, já jsem chytrá, skutečně je to tak. Takže co tu máme ještě něco? Ještě tady máme HKL, toho už jsme taky měli. Bez správné fermentace je maso žraloka toxické kvůli vysokému obsahu močoviny a dalších látek. Tak to jsem třeba vůbec nevěděla, že je žralok toxický. No, zajímavý. A ještě tady máme roo casu, skutečně sirové cache obsahují urushiol, stejný toxin jako jedovatý břečťan. Proto jsou téměř všechny cache v obchodech tepelně upravené. Wow, cože? Tak tohle je jako totální úplně vod. Já třeba miluju cache my jako oříšky máme doma prostě pořád. Ládujeme se tím mega, naše děti taky. A to jsem vůbec nevěděla, že se to takhle musí upravovat, tak to je hustý. No, a ještě tady máme jídla, která mohou zabít nepřímo. Puffer fish livr, tak toxická, že je v mnoha zemích zakázaná. To je teda nějaká rybička, předpokládám. Ne, tak počkejte, jo, játra ano, livr. Játra čtvrzce známá také jako pufferfish livr nebo fugukimo. A za vysoce delikátesní, ale zároveň extrémně jedovatý pokrm. No, tak to je hned to, co jsme měli, co jsme měli na začátku, a v některých zemích je to tedy přímo zakázáno. Tak to je hustý. No, co pak tady máme ještě? Na tmek ve velkých dávkách funguje jako toxická halucinogenní látka a může způsobit záchvaty či selhání organismu. Počkejte jako muškátový oříšek, což je ok. Tak to jsem vůbec třeba nevěděla. Dobře. Budu si na to dávat pozor příště, až budu dělat bešamel. A na závěr tady máme rebarboru, ano, obsahují vysoké množství kyseliny šťavelové toxicita pro ledviny. Tak to je, ale to je podle mě známý. To víme, a to i když ochutnáte, tak ono je to takový hodně kyselý. Tak jo, tak to bychom měli i čet GPT. A teď samozřejmě jsem se snažila najít nějakou odpovídající diskuzi na emiminu k tomuto tématu. Ale asi uznáte sami, že moc lidí tam nepíše o tom, jaký jedovatý jídlo jedly nebo nechutný. Ale i když jsem to tam prostě zkoušela zadavat do toho vyhledávače, tak mi vyjela diskuse na téma. Že jsem chtěla navazat nějaký hnusný jídlo a vyjelo mi. Jak to, že hnusné mají ty nejhezčí chlapy? Bavili jsme se s holkama, že ty hnusné, tlusté a ničím nezajímavé mají ty nejhezčí chlapy. A my, co o sebe dbáme, cvičíme, dřeme na sobě, pečujeme o obličej. Avšé se dočkáme pozvání na Rande od těch největších exotů. Zájem je i od těch hezkých, ale jen náznakem, pohledama, úměvama, ale pozvání na Rande nikde. Jak tedy ty škaredé ženy ty hezony dostanou, kde je zakopaný pes, to fakt chcou radši lachtanici než hezkou? A odpovědi na tento dotaz jsou absolutně brilantní. Takže například. Možná chtějí milou, a ne tu, co si o ostatních myslí, že jsou lachtanice. Další. Myslím si, že je to tím, že správný chlap navzed tolik nedá a miluje tu ženu upřímně. Další. Možná mají ty lachtanice, jak píšeš, něco, co ty s vypiplaným křichtem ne. Třeba charakter, nebo tak. Miluju. Další. Asi protože oslepice nemají zájem. Spousta mužů hledá víc než jenom hezkou tváříčku. Oni totiž se chtějí s tou holkou taky možná i bavit. Víš, a mít společné zájmy. Víš, ale běž si napadlat něco na obličej a radši už nikam nic nepíš. Miluji, docela jako solidně se tady do těch slečen pustili. Hezký obličej je fajn, ale když je tupá jako Tágo, tak to není nic moc. Miluju. Takže, jak jste asi pochopili, tak Emilino nám dneska toho úplně nedoručí, ale já si myslím, že zase dneska to docela vynahradilo točet GPT. A nebojte se. Horoskop pro milovníky jídla je tu. Vodnáři nedají doustit na exotiku, kozorozy milují buchty od babičky. Takže jdem na to. Vodnáři milují experimenty nejen v životě, ale i v kuchyni. Rádi zkoušejí neobvyklé chutě exotická jídla a netradiční kombinace, která ostatní možná nikdy nenapadnou. Suši s ovocem pro vodnáře žádný problém. No tak pro mě by to teda problém, jako by byl. To je asi tak, jako když máte ty vole suši a v tom jako v osmažený kuře. A jam sorry, ale to je prostě strašný. Jako takhle. Sežrala bych to, ale že bych si to tedy já sama objednala nikoliv. Ryby. Ryby jsou jemné duše, které si potrpí na harmonii i v jídle. Často si dopřávají pokrmy s rybami a mořskými plody. Tak jo, tak ryby si dají ryby a jsou spoko, děkujeme. Berani. Dynamické znamení, které milují jídla plná energie. No tak ty by možná chtěli tu chobotnici, ne, co se ještě hejbe. Tam asi ještě trošku energie bude, tak to by mohlo fungovat. Milují hamburgery, grillování a hodně pikantní omáčky. Tam potom může být poměrně silný příval energie, když se s tímto jídlem jete vypořádat na toaletu. Takže na to pozor, aby ta energie byla investovaná správným směrem a ve správných dávkách. Co tu máme dál? Bík, to je můj muž. Bíci jsou gurmáni každým couulem, milují kvalitní, poctivá jídla plná chuti. Těstoviny zhutnou smetanovou omáčkou, šťavnaté stejky, jojo, to by si pan štrauch dal. Čokoládové deserty, to jsou jejich slabostí. Bíci si užívají každé sousto a jídlo pro ně představuje jednu z největších životních radostí. No, tady si myslím, že to není úplně přesně popsáno, protože já bych řekla, že spíš můj pan Bík, který ho mám doma, jí s tylem, jako kdyby nad ním byla smečka nenažraných vlků. On se i tak jako nahrbí, úplně takhle zvedne ty ramena, aby jako obklopil ten svůj talíř, co nejvíc to jde, a prostě žere to jak flint. Úplně to do sebe háže z jedné i z druhé strany, takže to úplně nesedí. Zajímalo by mě, jestli to takhle bylo vždycky, nebo jestli tohleto začal praktikovat až se mnou, protože já jsem přesně taková. Je, a co ty tam máš? A teď takhle zapořím tu vytličku do toho talíře a jako ochutnám si, nedělá mi to problém. On se tváří, že mu to nedělá problém. Ale co když mu to vlastně celou dobu ten problém dělá? A teda dělá to takhle jenom kvůli mě. No nevím, každopádně úplně, že by to pro něj byl nějaký rituál, ve kterém by se vyžíval hodinu, tak to ne. Já prakticky rozkrojem první bramboru a pan Martin už oblizuje talíř. Takže tak, blíženci. Blíženci jsou hraví, blablabla, rádi ochutnávají jídla z různých kultur a nevychýbí se pouličnímu jídlu nebo tapas, jednou suši, po druhé takos. Takos bych si, takos bych si dala. Ježiš, byla jsem v absolutně vynikající restauraci v Praze. Jmenuje se to podle mě Mexická, jakože to jmenuje Mexická. A bylo to absolutně luxusní. Měla jsem tam čtyři různý takos, a jako opravdu to stálo za to. A nedívila jsem se, že to měli fakt jako totálně narvaná restaurace skvělý. Radci mají rádi domácí kuchyně, která jim připomíná dětství a rodinné tradice. Jídlo pro ně není jen o chutích, ale také o emocích, které vyvolává. Ano, tady souhlasím. Domácí kuchyně. A jako extrémně důležité je, aby ta domácí kuchyně byla mimo mojí kuchyň. A tam je ta emoce, kterou já vyhledávám, že to do prdele nemusím vařit a ani uklízet. To mi vyhovuje ze všeho nejvíc. A pak mi naservíte prakticky cokoliv. Teď tady máme lvi. Lvy milují jídla, která jsou stejně velkolepá, jako oni sami. Foigra, laníže nebo humr. To je pro ně už pomalu běžná věc. No, takže živit, nevím, co je horší, jestli lova živit nebo oblékat. Pany. Fany si potrpí na zdravou a vyváženou stravu, saláty, kinoa nebo avokado, mají jídelníčku každý den. No, když smícháte dohromady kinou, avokado a ještě třeba halomy, tak máte takovej tukovej nářes, že už nemusíte jíst vůbec nic jinýho. Váhy, váhy mají rády estetiku, a to pokud jde o jídlo, ráde ochutnávají delikátní jídla, natchnou je tapas, dezerty, která jsou hlavně krásně prezentovaná. No, to musím říct, že já mám opačnou zkušenost. Já mám tu zkušenost, že čím víc to jídlo vypadá, jakože ho už někdo je před váma, tím je lepší. Zkrátka estetika v mém případě úplně nefunguje. Teď tu máme štíry. Štíři milují jídla plná intenzivních chutí a tajemných ingrediencí. Přitahují je pikantní kary, čokoládové delikatesy z chily nebo exotická koření. Milují, když jim každé sousto přináší vzrušení. No, ona je otázka, kde se to zrušení nachází. Protože u těch pálivých kar, jak už jsme si tady říkali, ono to vzrušilo může přijít trošičku jiným směrem, než bychom si přáli. A ještě tu máme střelce, střelci vyhledávají dobrodružství jak v životě, tak i v jídle. Ochutnávání kuchyní z různých koutů světa je pro ně přímo nezbytností. Ano, jako by tyhle nějaký neotřelý, jako chuť, je můžu potvrdit. Naše dcera je taky střelec a jako nedělájí problém s ní třeba tvarovový knedlíky s kyselou okurkou a jako vypadá naprosto spokojeně. Vždycky si vzpomenuji na Joeyho v přátelích, jak vidí ten šílený dort upeklatar rychlže a přesně říká: maso dobrý, smetana dobrá, zmrzlina dobrá, všechno dobrý, tak to je naše deda. No a na závěr tady máme kozorohá, tak kozorozy si potrpí na kvalitu a tradici milují jídla, která mají dlouhou historii a poctivý základ. Nedají doustit na zvěřinový guláš od strejdy, buchty od babičky nebo domácí chleba. Jo, tak jako zvěřinový guláš. Ten bych si dala hodně, ten dělá výborný naše maminka. A moje sestra je kozoroch a ta by si ho dala určitě taky. Tak jo, já si myslím, že pro dnešek to bude stačit, že to bylo opět celkem vyčerpávající. Já doufám, že vás to bavilo, že jste si odpočinuli a budu se na vás těšit zase za týden. Mějte se fanfárově a čau.