41. Studnice moudrosti - A co bylo dál?

Neuvěřitelné se stává skutečným a po letní pauze jsem opět zde.
Dneska trochu shrnutí, co se poslední dva měsíce dělo a především, co se následující měsíce dít teprve bude.

Pohodlně se usaďte a enjoy!

Transcript

Copy Transcript Copied

SPEAKER_00 0:00

Takže ahoj všichni, já jsem Michála Štrauch a tohle je podcast Studnice moudrosti. Dneska na téma A co bude dál? Tak pojďme na to. No, takže já jsem chtěla tento podcast začít takovou kulturní vložkou, že vám zaspívám tu písničku A co bylo dál? Od Jany Kiršner. A když jsem si hledala, kdo to naspíval, tak jsem zjistila, že ta písnička zní ve skutečnosti jako úplně jinak. Já jsem si myslela, že v mém oblíbeném verši je: A co bylo dál, jenom víno. Po nebi se mraky honily. No ale, vážení přátelé, tam žádné víno není, ale je tam vítr. Což teda jako dává smysl, že vítr prostě po nebi se mraky honily, ale mně přišlo extrémně poetický, jakože koukáte do toho nebe s tou skleníčkou v ruce, jak se honí mraky. No nic. Přátelé, já jsem ráda, že tady každopádně opět sedím a že po dlouhé pauze, kterou jsem využila nejen ke svému kreativnímu obrození, jo, si prostě tady zase povídám do toho mikrofonu. Já jsem došla k zásadnímu rozhodnutí a to tomu, že v podcastu pokračovat chci a budu, a mým cílem je být zmíněná příští léto v podcastu roku a do dalších tří let ho prostě vyhrát, prakticky jakoukoliv kategorii. Já jsem totiž nikdy nic nevyhrála, jakože sama. V týmových sportech to ano, ale i na tom pražském přeboru v přespolném běhu jsem byla prostě druhá. Učastnila jsem se X v soutěží na Instagramu nikdy nic, přátelé. A já si prostě už posledních X let připravuju vítěznou řeč, prakticky každý den, když se sprchuju. Za ta léta už jsem vymysá všechny možní verze, mám prostě verzi Promis, Oscara, Grammy, mám to vymyšlené až po český holvá, takže já jsem rady. Otázka je, jestli jste rady vy. Ne, nic, já nevím, proč to to dělá. Hele, každopádně. Na úvod bych chtěla jenom něco málo říct k takový organizaci nebo k tomu, jakým směrem bych se chtěla s tím podcastem vydat, abyste věděli, jestli to má teda dále smysl ně poslouchat, což samozřejmě má, ale stejně vám to povím. Takže. Ráda bych zůstala u toho pravidelného vydávání jednou týdně, ideálně v úterý ráno, aby vám to cinklo, to je můj plán. Mám nahraných i několik epizod dopředu, takže snad žádná rýmečka nespůsobí zpuždění a budu dělat fakt jako maximum proto, aby to vycházelo pravidelně, protože jsem si vědoma toho, že kontinuita je klíč úspěchu. A v druhý řadě jsem se rozhodla, že ten podcast bude mít takové dvě podoby. Jedna část bude rozhovorová a ta druhá solo. V tom v té rozhovorové části, kde vždycky si prostě traxově někoho pozvu, se budu držet nějakého toho bláznivého tématu a společně s tím hostem to rozebereme za pomoci chatu GPT Eminá horoskopu prostě tak, jak to znáte. Ale když host třeba nebude, tak toto budu vést sama a to si prostě budu mlajit, co budu chtít. Dám si nějaký tmíčko, co mě zrovna trápí, nebo vám po vyprávím nějaké moje historky z dob, kdy jsem byla mladý děče a tak vůbec. Ale prostě já sama jsem se trošičku nechala sevřít svýma pravidlama a měla jsem pocit, že ten podcast musí po každý vypadat nějak. A je to vlastně absolutně ujetý vzhledem k tomu, že je to můj podcast a můžu si tady v tom prostoru vlastně do určitý míry říkat a dělat, co uznám já sama za vhodné. Takže tak, jo, jakože vymyslela jsem si už několik zajímavých jmen. Některá jména už svou účast přislíbila, z čehož jsem stále lehce puff a jako musím říct, že u jednoho jména mi regulárně prostě vylítnohy z pantoflí. Ano, desbig. Tak se každopádně budu modlit, že to vyjde a tak vůbec. A mezi ním vám ale povím, jak jsem se teď přes 100 léto měla, a třeba nakonec dojde i na to chat GPG. Tak jdeme na to. Takže kamarádi, jo, dneska je 20. srpna čtvrtek. A já jsem se minulý pátek, čili teda před týdnem, vrátila po čtyřech týdnech domů. Jako ano, je to přesně tolik špinavého prádla, co si myslíte? Jako samozřejmě, že jsme si během těch čtyř týdnů několikrát vyprali, protože z takovou armádou oblečení to snad nemá ani Kate Middleton. Ale bylo to náročné. Bylo to náročné i z toho hlediska, že mě opravdu zase došlo, jak já jsem tady v té vídně hodně sama, ale jak mě to strašně vyhovuje. Jak mě to vyhovuje ta moje rutina, takovej ten everyda li. A je to vlastně strašně vtipný, jak když je člověk mladý, tak jak se říká takové ty věci. No já prostě hlavně nikdy se nechci nudit, nikdy prostě nechci žít přesně ten nudný rutinní život. A jakože musím říct, že prostě nemiluju nic víc, než prostě to, když ty děti odvedu do té školky, udělám si tady prostě to svoje. Odpoledne se s nima pohraju nebo někam zajdeme. A pak si dáme tu večeři, přijde Martin, ještě si něco pohrajeme společně jako my čtyři a pak si prostě dáme ten Netflix a chill. A jako já fakt musím říct, že v tu chvíli, kdy se vyvalíme na tom kauči klidně ještě s těma dětma a pustíme si nějakou Disneovku, tak jako není místo na planetě, kde bych byla radši. Dobře kecám. Možná bych na tu Disneovku koukala někde na privátním rezortu na Bora Bora, to bych asi vzala. Jo, ale chápeme se, jo, rozumíme si. No nic, ale každopádně jsem ty čtyři týdny přežila a bylo to super. A vlastně jsem si řekla, že bych vám mohla dát pár typů, co jsme zažili, protože některý ty místa určitě můžete navštívit i normálně jako během roku. Anebo si to prostě pošetříte do příštího léta, napíšete si to na papírek, schováte si to někam, uděláte si připomenutí v telefonu, prostě na začátku červnu vám to tam blikne. Kukněte se na papír od míši, která vám napsala, nadiktovala, kam máte v létě jet, a máte to připravený. Takže naší čtyřtidenní cestu jsme začali v rakouských alpách. A to je prostě místo, kam my se neustále vracíme, je to tak trošičku náš druhý domov. A já tedy předtím, než jsem poznala mýho Martina, tak jsem si do určitý míry myslela, že prostě hory jsou jenom v zimě zábavné a co tam člověk bude dělat v létě. My jsme jednou takhle byli nadovolený, jakože v Alpách v létě s rodičema a s kamarádama. Ale jeli jsme na kola a bylo to mega náročné. A já teda musím říct, že jsem byla vedoucí dětského odboje za to, aby se do prdele, aspoň jeden den dělo něco, co nám dětem se líbí a nejen dospělým. A zažila jsem si tak první jízdu na takovém tománu na jezeře a sedřenou prdel. Stálo to za to ano, ale to teď je vedlejší. Každopádně, myslím si, že korp, pokud jste třeba jako rodina i s menšíma dětma, tak jako hory v létě jsou super. Celý den trávíte venku, uděláte si prostě program různého typu, můžete se projít prostě po městě, vět někam nahoru, tou gondolou prostě a tam si udělat malou procházku nebo i dole v tom údolí. A musím říct, že co tedy tady v Rakousku fakt hodně funguje, je to, že na ty děti se mega myslí. A řekla bych, že snad minimálně v tom Saltzburgerlandu, v každém větším středisku je prostě přesto léto nějaká varianta vyžití s dětma. A to tedy musím říct, že cením absolutně extrémně. My jsme už takhle navštívili vlastně několik těch různých míst, kam se dá podívat. Šládmink a Hoxilent, Vagrain a kůvek, Rormos Mrchunvek, nebo Hochkonik a Tony Špíplac. Těch míst je opravdu několik, já vám to potom ráda vypíšu do postu na Instagramu. Ale jako to musím říct, že je skvělá věc, protože naše děti, kterým prostě předškolák a ještě jako třílečka, tak vlastně ty spoustu těch trasou pět kilometrů úplně bez problému. Protože jakmile tam těm dětem vymyslíte nějakou tu zábavu, tak fakt ani nepindají. Jako jo, připravte se na to, bude to díl trvat. Bude to asi náročným vysvětlit, že ne na každý hujte, se dá koupit zmrzlená, protože je to fucking drahý. Jakože to je teda kapitola sama pro sebe. My díky Bohu tam máme nějakým způsobem jako vyřešené bydlení. Ale představa, že tam vlastně takhle jedeme jako čtyřčlená rodina, zaplatíme si někde nějaký bydlení, musíme samozřejmě řešit jídlo a chcete si udělat třeba dva až tři takové lety, tak podle mě se jako bez legrace finančně vám víc vyplatí nějaký last minute all inclusive v Turecku. Jako bez legrace. Protože je to teda drahý hodně. Vyvístce tou lanovkou nahoru a dolů není levná sanda, ale na druhou stranu zase můžete ušetřit na tom, že připravíte si nějakou svačinu s sebou, nemusíte jíst ty obědy na těch chatkách, byť jsou tam jako skvělými. My jsme tam taky nebyli. Jenom jednou jsme si tam dali normálně polívku, protože tam foukal tak studený vítr, a my jsme s Martinem byli drsňáci, že nepotřebují dlouhý kalhoty a prakticky ani mikinu. Takže jsme měli dost slušně zmrzlej zadek, tak jsme se zahřáli. Ale v zásadě dá se ušetřit za mě na jiných věcech. A pokud je vaším cílem to, aby se ty děti vysradily a byli jste celý den venku, tak je to prostě paráda. Takže za mě Alpy v létě, kor s dětma, ale myslím si upřímně, že i bez dětí, pokud jste sportovně založený, tak je to super místo. Potom z Alp jsme se přesunuli na chatu, kterou máme zase v jižních Čechách, konkrétně za Českým Krumlovem, a to je prostě láska. To je místo, který já prostě miluju, a úplně se vždycky vybavím, že v jednom prostě období to vypadalo tak, že ta chata prostě pomalu spadne, protože jsme tam měli dřevomorku a bylo to fakt tragické. A vlastně rodiče regulárně zvažovali to, že prostě tu chatu jako zbourají a že se na to vybudnou a že to už nebudeme mít. A já a moje séra jsme udělali jako takovou scénu, že tohle prostě neexistuje, že to je naše doma. My jsme tam opravdu trávili každý léto s dědou, s babičkou, prostě, co se dalo vysvědčení, rodiče nás tam odvezli a jezdili nás navštěvovat jenom o víkendech. Mimochodem, máme tati, ty vole, vy jste byli tak chytrý, jakože je absolutně geniální. Máš ty děti prostě na víkend, užiješ si s nimi a pracovní týden jste spolu, jako vymysleli jste to báječně a myslím si, že to dost pravděpodobně bude i jeden z těch důvodů, proč po 35 letech manželství jste stále spolu šťastní, co si budeme. No, ale takže každopádně dopadlo to dobře, že nic nezbourali, naopak ještě přistavili, a teď tam fakt můžeme jezdit celá rodina. A je to absolutně úžasné místo k žití, k bití. Já jsem právě říkala, že jsme se o tom bavili s mámou a říkala jsem, že vlastně pro mě teď trošičku jako ten pojem domov je takový těžký, protože tady ve Vídni jsem doma, mám tady říkám, mám tady to svoje DM, tu ten svůj lídl. Ale prostě nemám toto sociální zázemí ve smyslu těch přátel, necítím se tu tolik výtám. Prostě cítím se jako přistěhovalec, protože prostě přistěhovalec jsem. A na druhou stranu v Praze prostě teď nemáme svoje bydlení vždycky, když přejedeme do Prahy, tak jsme prostě buď u jedních rodičů nebo u druhých, nemáme tam to svoje místo a vlastně spoustu věcí už je mi takových neznámých. Sednu do tramvaje ty vole a odjedu někam úplně jinam, než si myslím, že jedu. A takový věci, takže už to není prostě to moje město. Takže ani tam se už necítím stoprocentně doma. Ale pak přejedu na tu naši chatu. Sednu si tam, dám si ten prostě do toho 40-let starého hrnečku si dám kafe a sednu si tam na tu 20 let poloro rozpadlou židli a řeknu si, jo, tady jsem doma. A miluju to tady. A miluji to z mnoha důvodů, krom toho, že jižní Čechy jsou nejkrásnější část Čech over all, tak konkrétně tato část Šumavy je za mě úplně boží, taky zase tím sportovním vyžitím, ale i třeba trošku nějakým kulturním nebo těch možností je tam poměrně dost. My jsme udělali si jeden vejlet na kole, což prostě tam je naprostá paráda i s dětmi. Jako naše pětileta ujela nějakých 16 kilometrů a ujela by podle mě klidně ještě víc, protože tam je udělaná nádherná cyklostezka kolem lipna. Je to kompletní rovina. A po cestě taky je možnost nějaký zmrzliny a takhle, když je nejhůř, tak tam jsou prostě po cestě normálně zastávky vlakem a můžete se prostě vždycky nechat odvíc zpátky do bodu, kam prostě potřebujete. Můžete využít i ten přívoz, což je prostě s dětma super zábava. A pokud třeba nejste tak akční nebo kola, inline vám nic neříkají, tak jestli něco doporučuju s dětmi, tak je to království lesa vlipně nad Vltavou. Tam je samozřejmě taková ta stezka korunami stromů, což je jako taky hezký. Ale je to takový jako do určitý míry, si myslím, jednorázový zážitek. A tohle je za mě i vlastně věc, co si klidně dáte i bez těch dětí. Pokud děti nemáte, tak mi to přijde super krásná procházka, je to tam udělený moc hezky. Ale s těma dětma. Je vlastně hned vedletý s tesky korunami stromů, vybudovaný prostě absolutně obrovský, uzavřené hřiště. Je tam několik různých variant, různý, já nevím, prolejzačky, z kluzovky, trampolíny, kozy tam jsou taky, je tam toho spoustu. Jsou tam i dílničky, je k tomu doprovodný program, co tam dělají animátorky, které my jsme měli, nevím, jestli jsme měli štěstí nebo jestli jsou takové všechny, ale byly absolutně skvělý. A my jsme tam strávili asi 6 hodin s těma dětma a jako ani jsme nevěděli jak. Další věc je, je tam prostě bystro, který je moc moc dobrý. Fak tam najdete dobré jídla, pěkný porce a jako najít, dáte si to tam s chutí. A nemusí to být jenom prostě hranolky s ketchupem. Těch variant je tam víc. A fakt to můžu jenom doporučit. Mám k tomu dvě ještě navíc takový inside info, co vám doporučuju. Za prvé, když na recepci tam nahoře, když vyjedete, popríte, daj vám normálně na ruku takový ty bílé náramky, jako se dávají třeba v různých těch all-inclusive rezortech. A na ten bílej náramek prostě to nalepíte dětem a napište tam vaše číslo pro případ, že by se to dítě ztratilo. Myslím si, že zrovna tam je dost možný, že vám to dítě vyleze někam na nějakou prolejzačku a vyleze úplně na druhý straně. Myslím si, že tak jenom jako pro klid váš i vašich dětí mi nepřijde úplně špatný tohle udělat. Takže to je první věc. A druhá věc je, vy, když se na to budete koukat jako na internetu, království lesa, jak si tam můžete koupit vstupenky, tak vám to nabídne cestu nahoru autobusem. Valná většina lidí si řekne přece tam dojdu, to není tak strašný. Je to strašné. Pokud máte víc než dvě děti, třeba co jako Remcaj, tak je to strašné, protože vy můžete dojet na takový parkoviště do půlicesty, ale tam dál už musíte jít pěšky. A je to do kopce, není to hezká cesta. A může se vám dost dobře stát, že ještě ani do toho parku nedojete a budete už s nervama v prdeli, protože vám garantuju, že ty děti remcat budou. Obzvlášť budou remcat, když kolem vás projede ten autobus, ve kterým sedí jenom, ve kterém sedíme jenom my, protože mu už jsme poučení. A ještě jedna rakouská rodina, která si to prostě koupí a vůbec nad tím nepřemýšlí. A jinak je ten autobus prázdnej a všichni to dupou pěšky. Vzniká z toho i další výhoda, že vy, když tam vyjedete rovnou na tu desátou, tak máte tak jako hodinu, hodinu a půl ten park jenom pro sebe. Protože než to všichni vydupou ten Krpal nahoru, tak to trošku trvá, že? Takže to určitě doporučuju. A na závěr, ať už pro vás nebo pro ty děti, nezapomeňte navštívit cukrárnu povidloň, která je vlastně hned dole, když si jedete tím autobusem, tam je takový obrovské parkoviště, tam takový, dalo by se říct, náměstíčko. A cukrárna povidloň, exkluzivní zmrzlina, espressotonik a vlastně jakýkoliv z těch dortků, co si tam dáte, jako neprohloupíte. A pokud teď mě napadlo, když tady doporučuji cukrárnu povidloň, pokud se budete nacházet v tomto kraji, je ještě jeden podnik, který řadím ještě nad cukrárnu povidloň. A je to skutečně asi můj nejoblíbenější podnik v Čechách, jmenuje se knutá buchata. To, s jakou láskou, péčí a oddaností to tam ty lidi dělají už třeba pět a více let, je neuvěřitelný. A jako to, jaký renomé si tam tenhle podnik prostě udělal, dokazuje jenom to, jak kvalitní práci všichni lidi, který tam jsou zainteresovaní, odvádí. Jako opravdu klobouček, my po každý, když jsme na chatě, tak si tam prostě zajedeme, protože je to naše srdcovka a protože prostě makový buchty a tvarhový buchty a bůvkový koláč a luxusní kafe. Kupujeme si tam normálně i jako zrnka, aby jsme si pak doma dělali překápkou a je to strop. Takže i třeba pokud byste chtěli na branč a je tam u toho dětský koutek, takže i když se chcete jako najíst, máte malý děti, máte pocit, že to nejde. Tady to jde. Určitě si tam ale musíte dělat rezervaci, je o to veliký zájem. A pokud byste tam šli takhle na branř, máte děti, tak doporučuji jim zavolat a říct hlejte, mohli by jsme mít prostě ten stoleček u dětského koutku a oni, když tam budou mít místo a nezamluví si to nikdo před váma, tak to určitě nebude problém. Takže to je další místo, který doporučuji. A teď se přesuneme ještě přímo do Českého Krumlova, kde jsou dvě místa, co bych vám chtěla doporučit, nebo tři. Čkejte, no nic. Prostě, co vám chci doporučit, je historická hrá v klášterech českých Krumlov. To je úplně super. Myslím si, že ten vstup tam není nějak extra drahý a vlastně bylo tam dost příjemně, jak byly teď šílený vedrá, tak vzhledem k tomu, že je to v klášterech a částečně ve sklepení, tak to bylo moc fajn. Normálně si to tam, má to takových několik stanic, děti si tam můžou zkusit vyrobit takový jako pohlednice, pak tam normálně píšou jako inkoustem a těma brkama, vyrobíte si tam vlastní sůl do koupele a pak ještě spoustu dalších věcí. Je to takový hodně interaktivní. Ty děti si tam můžou zkusit spoustu věcí, i nějaký kostýmy, a tohle mám z toho vždycky jenom hrozný strach kvůli vším a těmto věcem, ale byli jsme tam už dvakrát a dvakrát jsme odešli bez vší, takže snad dobrý. Takže to je první věc, co bych vám v Krumlově doporučila. A potom druhá je dětská prohlídka zámku. Je to vždyck jednou týdně, je to ve čtvrtek, myslím si, že od 13-40 hodin. A bylo mi tam na recepci řečeno, že tyhle dětské prohlídky jsou i na více státních hradech a zámcích v České republice. Nemám to ověřený, na to se podívejte. Ale zkusili jsme si to teď v tom krumlově. Trvalo to 55 minut a bylo to naprosto suproví. Provázelo nás tam jako strašidlo, ten přednes byl přizpůsobený těm dětem, ale zároveň si myslím, že i ty rodiče, co tam byly, si to užili a dozvěděli se něco zajímavého. Pro mě osobně, jakožto pro někoho, koho, Ta historie mega baví, to bylo fakt super. A jenom jsem se zase přesvědčila o tom, jak i když mám občas pocit, že v té výchově dost celáváme a že to děláme jako blbě, tak jsem si došla k tomu, že to děláme fakt dobře, protože naše děti rozumí takovým základním povelům, jakože se prostě na hradech a sámcích neběhá, nekřičí, neječí, neleze prostě za ohraničený prostory a že je slušnost nechat člověka domluvit, a pokud chcete něco říct, tak se přihlásíte. Takový vlastně basic věci, co by člověk čekal, že děti stoprocentně už ve školním věku zvládají, omil přátelé. A jako maminku, která tam byla s přítomnými chlapci, to absolutně nezajímalo. Já jsem si jako říkala, chápu, jo, je čtvrtek, jestli se s nimi už prostě tyjde nebo 14 dů máš toho dost. Ale ty, vole, to prostě vidíte, že ty děti tohleto nemají naučený a mají prostě totálně na párku. A musím říct: a vám to tady řeknu a se pochlubím. Fakt za mnou to strašidlo, aka paní průvodkyně přišla. A pochválila ty naše děti, jak jsou prostě vychovaný, a jak je neuvěřitelný, že prostě malý tříletý špunt rozumí určitým věcem víc než sedmietejý, osmiletej chlapec. Takže trošku myslíme na to, jak ty děti vychováváme i trošku k nějaké ohledu plnosti a respektu vůči ostatním, protože je to fajn. Takže tak, to je ještě jedna věc. A potom jsme tam našli ještě absolutně boží obchůdek, dětský, jmenuje se to Blecha v Košichu. A měli tam nádherný knížky a různé další věci, hry, paní, která to vedla, byla megamilá. Koupili jsme tam absolutně úžasnou dětskou knížku o Nikolasi Vintovovi. Musím říct, že když jsem to četla, tak normálně jsem brečela. Protože i když je to napsané jako tak, aby to ty děti pochopily, tak i když zatím znáte ten příběh a už to čtete jako rodič. Tak když jsem si představila, že posadím teď tyhle 3 a pětileté špunty do vlaku, budu jim tvrdit, že jedou nikam na prázdniny. A jako už vím, že nikdy neuvidím a že prostě já dost pravděpodobně ty vole tady do dvou měsíců sků, tak neuvěřitelný, co se tehdy dělo. A myslím si, že bychom o tom měli mluvit, měli bychom si to připomínat, protože tohle to jsou věci, ze kterých bychom se v té historii opravdu měli poučit. Takže to moc doporučuju, no a takhle. Jako doporučila bych tam ještě jeden obchůdek. Jmenuje se to Cirkulo, je to česká slouf značka a dělají absolutně přenádherné věci. Jako takhle je to drahý. Je to fakt hodně drahý. Já jsem si tam koupila Loni šaty, protože jsem si blbě přečetla cenu. Pojďme si říct, prostě stane se. Zaplatili jsme to, trošku se nám přatočily panenky, ale dobrý, neskončilo to tak, že bychom neměli za co jíst. Ale že bych si tam jako došla jednou za půl roku, koupit si nový šatečky, to asi ne. Ale je to prostě lokální tvorba. Spousta těch kousků, jsou prostě unikáty, protože když už na to není látka, tak prostě není. Pani co to vede, taky Megamila. A teď nově začali dělat kabelky a přátelé. A mě konečně někdo dá tu práci, tak jako to bude asi první místo, kam já jako zavítám. Záznam jsem si, že bych šla do Luje Vitóna, ale ne, já půjdu sem. A pořídím si tam tu jejich bílou kabelku přes rameno, protože úžasný. Fakt skvělá tvorba, a to taky můžu doporučit. No a tenhle ten Bermudský trojuhelník, protože ta blecha v kožichu a cirkulou hned vedle sebe, tak uzavíráme podnikem depo, což je restaurace, a upřímně vám říkám, že jsem nejedla nikdy lepší výpečky než tam. Sorybaby, je to tak. A řezaný pivo, který tam má, je prostě výstavní tu normálně tu fotku toho řezaného piva, kde úplně takhle vidíte tu černou a světlou část orosenou sklenici, to bych si normálně nechala vytisknout a dala bych si to jako do obýváku plakát, protože to byla skutečně radost pohledět. Následoval ještě týden v Praze, který tedy byl z důvodu příměstského tábora starší dcery, a byli jsme na gymnatlonu a musím říct, že to bylo naprosto super. Jako bylo vidět, že se tam těm dětem opravdu hodně věnovali. A to teda měli dost jako nároční podmínky vzhledem k tomu, že byly zase ty úplně nejhorší vedrá, ale poradili si s tím super. Takže tohle je určitě věc, co bych mohla doporučit. A myslím si, že příští rok už tam zavítají obě dvě krasavice spolu. No a poslední týden tak ten jsme strávili ve společnosti 14 maminek a asi 24 dětí. A myslím si, že tahle zkušenost si zaslouží samotný díl, protože to bylo poměrně dost heavy a mám k tomu spoustu myšleních, co bych tak jako chtěla sdílet. Ale každopádně vám můžu říct, že je to až neuvěřitelné, ale i v takovémto hlasitým počtu se opravdu dá prožít hezký týden bez konfliktů a bez nějakého blbýho nasraného pocitu. No, tak jo, helejte. Já bych řekla, že na úvod, na tom, abychom to takhle jakože rozparádili ten podcast na novou season, to stačí. Já se budu těšit zase za týden, a uvidíme, jestli to tentokrát budu jen já, nebo jestli už se mi podaří zorganizovat nějakého toho hosta. A to bude teda pro vás překvápko. Tak jo, tak si mějte zatím fanfárově a čau. A díky, že tu jste, sledujte mě na Instagramu a mluvte o mě před vašimi přáteli. Ať mě taky začnou poslouchat a sledovat a tak vůbec. Tak jo, čau.