Tadeáš Chrvala OFMCap 20.3.2026

6stka

www.kapucini.sk

Transcript

SPEAKER_00 0:00

Bán s vámi. Čítání jezu svatého evangéli podle jána. Ježíš chodil po galili, chci jít do juději, ležitě ho chce zabít. Ne chce jít do judej, ležitě ho chceli zamět. Boli však blízko židovské svatky stánku. Ale keď jeho bratia odešli na svatky, jež like on je verni, lež acoby po tanomky. To niektorý Jeruzalemčanie hovili, není to ten, čo ho chcu zabít. Positě hovorí verejně a nic mu nevia. Várize už aj poprední muži presvědčili, že on je Mesíáš, lenže on tomuto věme od kia je. Ale když príjde Mesíáš nikdy nebude vědět od kého je, a ještě žil v chámě a zvolal. A mi poznáte a odkého jsem větě. A nepišel jsem sám od seba, ale pravdivý je ten, kdo má poslal a vy ho ne poznáte. Já ho poznám, nebo jsem od něho a on má poslal. Preto ho chci chytit, ale nikt nepoložil na ně ruky nebo ještě neprišla jeho hodina. Počují jsme slovo pánově. Avaný teď jsme začali čítaní z knihy modrosti. A někdy kníha modrí je taka, že z toho se dá číť hodiny a hodiny a můžu být také dvě různé nastaveny. Jedno je také jsem nazval až vědecké studijné, že naozaj se soustředím na ten text já to poríku slovo poslove a rozmýšlám nad tím, čo to vlastně je za mudrosti. Ale druhý postoj, že má úplně vypněné a počívám jako nějaký zvuk, který má uspí. Nevím, že se to vám dá vnímat, že to někdo druhý číká nebo su to mudrosti, ale je to velmi ťažký text, že je to tak pokrédané jedno s druhým dobrý zlí a soustředit se na to, o koho se právě hovorí je jednoduché. A vangíliu počíváme jednu věc, která se nám možná stala. Že vám stalo, že jste nevnímali Boha, ale bylo Boh daleko, nebo že jste se za něčeho modlili a nedívalo se tak. A to je přesně to, že to maju žit já. Na jednom městě ho oslavu a na druhém městě ho chcu zabít. To jsme my. Vnútorné nastavenie, tak pán Bůh je fajn, je to kámoš. Problém je, jak pán Bůh přestane plnit naše plány a prestaním ho vnímat. A vtedy začínají být komplikace, vždy někdy můžeme rozmýšlet a občas děje, že protože vlastně nevím, kde ten pán Bok je blízko je daleko pamět si na mě. A na to je se taková velmi silná odpověď řádom. Pání buď pretty, co mají srdce skrušené, co to znamená, aký to vztah toho zrušené srdce je skoro stále nějaký pokolí, že si uvedomil, že nejsalý úprimnosti, že se nehrám na něco nebo na někoho, že vlastně neskrývám pravdu o sebe. Možná by jsem to nazval aj nějaký lutosti, jak jsem něče pokazil a ma to mrzí. Ale to, co je pro mě taky nejsilnější, to srdce zrušené je stále taky nějaké zranitelnosti, že si priznávám bolest, vínu, smů, těžobu a jsem tak dole. A je to srdce které prestalo prestírat siu. To se ne hrá na silné, ale dovolí si být právivé, aj keď je slavé a úkolené. A pání blízko. Je nejbližší tím, co to zvládají. Ale my tě věci zvládáme a když jdu dobré, tak my aj žijeme tě náboženským životem, ale nějak neděšíme. Boha. Velmi velkou potrabu Boha rěšime kidy nám těžko. Teď vnímáme tu svoji nějakou vědu a co slabý, tak vtedy si to dokážeme priznat. To je to skrušené srdce. Dokážeme si přizat svoju slabost, svou vědu. A vtedy dokážeme nacházat Boha, what On tam je. On chce být velmi blízko pri nás a nejbližší je nám právě vtedy, kde je nám ťažko. Když nás niečo bolí, nějaká situácia, nějaká udalost, vtedy v tom je Boh. A my paradoxně od týchto věcí se snažíme čo najstar, a nechcami boleli. A potom se děje presne to, že možno nevnímáme, nevidíme Boha ani nevieme o tom, že my od něho uťáme. A nie je to, že by Boh v tej bolesti byl s námi bližšie, ale je to stále, keď mu to mi dovolíme. You're taky ubolený, ale vtedy se nehráme na těch hrdinov, že já sám to odne sem a nocno se vám stalo, že o něj jsme tášku alebo niečo. Když to cítím v pohodě, tak si odnesem sám a nepotřebujeme ani brato pomož my se me. Ale keď my boli noha a jsem se zleb a ťaháme to do jedné strany a nikdo mi povíde, může ti s tím pomoct a razu mu to dovolíme. Nebo jsme oslabeni. A tak to podobně to může být aj s bohou. Teď vnímáme tu svoju slabost a obmezenost. Tak vnímáme v něj Boha. Vždy mu dovolíme nám pomóc nebo jsme bližší příbe, jsme v kontaktu se sebou. Tak máme se chciím tak priját, aby jsme neutěkali od toho, co je těžké, ale aby jsme v tom zůstávali tam a hladali Boha. Bůh chce a je s námi.