Tadeáš Chrvala OFMCap 29.3.2026

9:30 Kázeň

www.kapucini.sk

Transcript

SPEAKER_00 0:04

Tak tomá, že tu pochopili, že už si môžete sadmi. Co povedá do této situácie. Velarzi jsme počuli a opakovali, bože moje, bože moje, prečo se ma opustil. A s takovou nejakou pravdepodobnosťou predpokladám? Žému z nás už nejak človek odíšiel z tohto sveta, nikto zomrel v bližší ďalejší tragicky v spánku pokojne v nemocnici doma v rôznych situáciách. A čo to takej bolesti povedať? Mně to tak pride, že je zase ticho, aby pri človeku. A žá mi sa, aj v pašiách, a ježíš hovorí, bože moje, bože moje, prečo si ma opustil. Ta ztráta někoho blízkého. Je velká bolesť. A môžeme to prirovať možno v takej bolesti, ako keby nás opustil Boh. Takže ta bolesť môže byť až tak silná, že my ho nevidíme, nepočujeme, nevieme, sa modlí. Právě jsme počuli tragickú udalosť ako zabili Boha. A my užijeme úplně vinom čase a vieme, že je Bůst mŕtvych. Ale keby jsme to nevedě, tak to je úplná katastrofa. To je to, čo by sme prežívali, keď odjide někdo blízky, a my nemáme nádeji, že Boh v skrí je si zmrtvých, že sa s ním stretněme v nebi. Ale nějakým způsobem tieto dveci pre nás jsou neoddelitelnou súčasťou. A zpáje niečo velmi bohavé a něčeho velmi osábené, nepochopitelné smrť a vzkresenie. Život náš mý život vovečnosti, na který sa pripravujeme. Aže moje, bože moje, preče jsem opustil a tě chvíli možná stať aj v jiném čase. Je vám prájen aj seby, abychom v tom čase nikdy neprestali zkoušat hledat Boha tak ako to jedé. V těch časách, kdy to bolí, kdy to naše srdce, to naše vnútro žije v nějakých obavách, strach to teraz a další. Ktedy je to těžké píst k Bohu, vtedy je těžko žít v nádí. Možná možno povedať, že je zkušená naše věra do jaké je mi dokáže tě věci dát Bohu verituva muže, že On miluje miluje toho člověka, který oddešel, který mi chývá, miluje mě, který trpím a je milu to a smutno za ním miluje toho, který se připravuje a tuší ten blízký odjde a jako to privať v té bolesti. Nevím. Ale vějem, že potřebujeme kráčet, že nemůžeme zasat v nějakém momentě svého života. Ani ješiť má tu križovu cestu stáť. Iště, tak jako vládal. Nebylo to žádnej pombestnosti, jaky jsme pricházali s těmi vozok trápný radovosti. Ale. A ani my nepotbujeme kráčat v nějaké pompeznosti a svárfádu, kompetami ale niemčím tím životem. Ale kráčá. Kráčá v náději, že vám Boh miluje a když nerozuměte věciam, a keď má bolia věci. A asi o tom toto možno dně je. A nechcem to tláčí nikdy. Co se stanie od týždně, co budeme slávit, a když už jsem to zpomenul, lebo je to pri nás neodělitelnou současťou děno denně. Kdyby Ježíš nevstal z mrtvých, tak jsme to není ani, ani já. Kdyby nevstal z mrtvých, tak nás zabije naša vtorná bolest. Tak mám právě, abychom každý den žili v něji z toho, kterou nám dává Ježíš a kteru nám dává Boh. To Boh poslal násled aby nám povedal. Milujeme tě a měch se děje čokoliv vermí.